Obuch nebyl na pochybách o tom, že Ursíny o jeho výzvědné práci pro Ďurčanského ví, neboť mu bylo známo i to, že Ďurčanský psal přímo Ursínymu. Tento dopis a dvě připojená memoranda dal Ursíny ve svém kabinetu opsati, originály formálně postoupil ministerstvu vnitra v Praze, opis však si ponechal, aby poté o celé věci s Obuchem ještě podrobněji debatoval. Dovoluji si jako člen dřívějšího imunitního výboru připomenout, že s touto věcí tehdy obhájci dr Kempného a Bugára operovali jako důkazem o tom, že pan náměstek předsedy vlády Ján Ursíny ihned tento dopis a memoranda osobním dopisem poslal panu ministru vnitra a tím že dal bezpečnostním orgánům dostatečný důkaz o tom, že je proti spiklencům a nepřátelům republiky. Tento případ nebyl však ojedinělou korespondencí, kterou Ursíny dostal od Ďurčanského. Obuch potvrzuje, že v únoru 1947 obdržel Ursíny další dopis od Ďurčanského, v němž byla podrobně prokazována nevina Jozefa Tisy. Pan náměstek předsedy vlády Ursíny i o obsahu tohoto dopisu měl s Obuchem dlouhé rozhovory. Pan Ursíny však o tom, že dostal tyto zprávy, neučinil již nikomu povinné hlášení. Obuch uvádí, že ještě další dopis dostal p. Ursíny od Ďurčanského, a ani o tomto dopisu nebyly bezpečnostní úřady vyrozuměny. Tehdy bylo již všeobecně známo, že Ďurčanský se skupinou emigrantů se snaží o rozvrácení a zničení Československé republiky, a to i cestou násilnou.

Ursíny častěji zdůrazňoval Obuchovi jeho povinnosti psáti do novin a informovati veřejnost o činnosti zahraniční slovenské emigrace. Tím se stalo, že část veřejnosti slovenské, která přímo dychtivě čekala na zprávy o činnosti slovenské emigrace, byla velmi dobře informována o činnosti dr Ďurčanského. Tato pro emigraci nikoliv bezvýznamná práce Obuchova nebyla prováděna bez vědomí Ursínyho; byla jím záměrně podporována a usměrňována. Tato práce plně odpovídala pokynům, které vydal Ďurčanský pro spiklence na Slovensku. Krátce před provedením popravy Jozefa Tisy bylo na Slovensku zajištěno několik osob, o nichž se dalo předpokládat, že by mohly rozdmychat hnutí odporu proti provedení popravy. O tom uvědomil Ursíny Obucha a tento pak Ďurčanského, a to v takové formě a úpravě, jako by se Slovenskem valila vlna teroru a zatýkání. Americký slovensky psaný tisk Ďurčanského přinesl o tom hrůzostrašnou zprávu, čímž přirozeně byly velmi poškozovány zájmy a dobré jméno Československé republiky v cizině.

Po vynesení rozsudku nad dr Tisem konala se dne 16. dubna 1947 porada vlády o jeho žádosti za milost. Toto zasedání bylo výslovně prohlášeno za tajné. O tomto zasedání byl pořízen zápis, který dostali k nahlédnutí pouze členové vlády. Ráz zasedání i povaha pořízeného protokolu byly takové, že v důležitém zájmu republiky musely zůstat utajeny. Náměstek předsedy vlády Ursíny však přes to, že mu byla známa povaha tohoto tajemství, informoval o tomto zasedání a jeho průběhu všechny zaměstnance svého kabinetu a kromě toho ještě celý případ podrobně probíral s Obuchem samým. Obuch na základě tohoto rozhovoru pořídil si ve vlastnoručně psaných poznámkách rekonstrukci celého jednání vlády, chtěje aspoň takto zachytiti obsah jednání pro zprávu Ďurčanskému. Když však Ursíny dostal úřední protokol o schůzi vlády, který byl tajný, odevzdal jej Obuchovi s tím, aby z něho pořídil 5 opisů. Obuch již nepotřeboval poznámek a ponechal je ve svém pracovním stole. Tyto poznámky byly po Obuchově zatčení nalezeny roztrhané v koši na papír v kanceláři tajemníka p. Ursínyho. Obuch vyhověl příkazu Ursínyho a rozmnožil protokol; obsah tohoto protokolu byl dán k disposici ještě několika dalším osobám. Pan Ursíny pak nařídil Obuchovi, aby podle protokolu vypracoval novinářský článek, v němž by především vyzdvihl okolnost, že zástupci demokratické strany ve vládě hlasovali pro udělení milosti Tisovi. Obuch vyhověl tomuto příkazu, text článku odevzdal Ursínymu a opis tajného protokolu si ponechal. Opis protokolu zaslal pak profesoru Ladislavu Čulenovi, který si pořídil opisy, z nichž jeden byl při jeho zatčení v jeho věcech nalezen. Opis, který dostal od Obucha, tomuto vrátil, a Obuch jej zaslal Ďurčanskému. Provedeným šetřením je zjištěno, že zaviněním Ursínyho se zmíněný protokol dostal v opise do rukou nejméně 11 osobám, a nelze pochybovati o tom, že od Ladislava Čulena se dověděli slovenští spiklenci obsah protokolu. Když byl dne 25. září 1947 Otto Obuch zatčen pro podezření z protistátní činnosti, otevřel přednosta kabinetu Jána Ursínyho inž. Ant. Kubrický za účasti některých jiných zaměstnanců násilím Obuchův psací stůl za tím účelem, aby odstranil kompromitující materiál. Inž. Kubrický tvrdil z počátku, že tento počin provedl jen proto, aby hájil zájem úřadu a předešel veřejnému skandálu, ale když později viděl po svém zatčení, že Ursíny v jeho prospěch nezakročuje, napsal osobní dopis vyšetřujícímu soudci, ve kterém prohlašuje, že vše v této věci konal z příkazu Jána Ursínyho. Zatím inž. Kubrický ve stole Obuchově skutečně nalezl písemnosti, které svědčily o tom, že Obuch byl i ve spojení s emigrantskou protistátní skupinou dr Ďurčanského a že mu podával periodické zprávy, o nichž se dověděl v kabinetě Ursínyho. Nalezené dokumenty předložil Kubrický Ursínymu, který pak nařídil, aby byly uloženy v tresoru. Pátrajícím bezpečnostním orgánům byly tyto dokumenty zatajeny přesto, že tito orgánové jednali přímo jak s panem Ursínym, tak i s p. Kubrickým. Ján Ursíny činil tato opatření přesto, že věděl o Obuchově zatčení, o jeho protistátní činnosti a o tom, proč byl Obuch zatčen. Toto odstranění doličného materiálu bylo způsobilé ztížiti pátrání bezpečnostních orgánů a znemožniti tak další šetření potřebné k rozvrácení špionážní sítě, sloužící nepřátelům republiky.

V souhrnu je možno činnost Jána Ursinyho s hlediska trestně právních předpisů zhodnotit takto:

Se zřetelem na odsuzující rozsudek Národního soudu v Bratislavě, jimž byl dr Ferdinand Ďurčanský odsouzen k trestu smrti a v němž bylo zjištěno, že obžalovaný v cizině pokračuje ve své zločinné a zrádcovské činnosti, jakož i ke skutečnostem, které jsou plně prokázány odhaleným slovenským spiknutím, jest míti za prokázáno, že činnost Ďurčanského vyčerpává skutkovou podstatu zločinu úkladů o republiku podle § 1 zák. na ochranu republiky č. 50/ 1923 Sb. Jest proto Ďurčanského, všechny jeho agenty a spolupracovníky pokládati za osoby, které se spolčily k úkladům o republiku, a jejich činnost zakládá tudíž skutkovou podstatu zločinu přípravy úkladů o republiku podle § 2 zákona na ochranu republiky. Skutkovou podstatu téhož zločinu naplňuje i navázání styku s agenty a spolupracovníky Ďurčanského, pokud jsou tyto styky namířeny k cíli emigrací sledovanému. Ján Ursíny byl si vědom nejen právě uvedené skutečnosti, ale také toho, že svým jednáním velmi těžce ohrožuje, případně poškozuje zájmy státu, a to tím, že neoznámil Obucha úřadům, ale že tohoto agenta republice nepřátelské slovenské emigrace přijal a ponechal v zaměstnání, umožňoval mu přímo i nepřímo opatřování zpráv a trpěl jeho trvalý styk s protistátními činiteli v zahraničí. Je dále odůvodněno podezření, že vědomě a s úmyslem poškoditi republiku nejen nepřekazil činnost Obuchovu, pokud jde o jeho spojení s Ďurčanským, ale ani neučinil nic, aby tato činnost mohla být překažena, a neoznámil bez odkladu, že se zločinný podnik chystá.

Dále Ursíny věděl, že Obuch je agentem protistátní skupiny a přesto mu vyzradil obsah protokolu o tajném zasedání vlády. Musel si být vědom toho, že Obuch obsah tohoto protokolu vyzradí protistátní skupině v zahraničí, a z výpovědí Obucha lze vyvodit, že bylo dokonce přáním Ursínyho, aby se tak stalo. I v tomto případě si Ursíny byl vědom, že poškozuje republiku, a z jeho jednání vysvítá, že bylo jeho přáním, aby se zahraniční tisk dověděl o obsahu tajného protokolu. Tak měla být cizina informována o názorech jednotlivých členů vlády; šlo o tajný dokument a jest proto podezření ze zločinu zrady státního tajemství podle § 5 zákona na ochranu republiky odůvodněno.

Ján Ursíny jako náměstek předsedy vlády porušil úmyslně své úřední povinnosti, aby státu způsobil škodu, neboť je jisto, že činnost Obuchova a tím i Ursínyho byla škodlivá. Soudní praxe uznává, že i ministr může být subjektem trestného činu podle § 101 tr. z., a jest proto i toto podezření míti za důvodné.

Konečně události sběhnuvší se po zatčení Obucha v kabinetě Jána Ursínyho, totiž ukrývání stop Obuchovy zločinné činnosti před pátrajícími orgány, vyčerpávají skutkovou podstatu zločinu podle § 214 tr. z., neboť jak p. Ursíny, tak i ostatní zaměstnanci kabinetu si museli být vědomi, že svým jednáním odstraňují a před pátrající vrchnosti ukrývají důležité důkazy, které by mohly urychliti a usnadniti usvědčení pachatele.

Paní a pánové, krajský soud trestní v Praze formuloval svoji žádost o vydání Jána Ursínyho tak, že žádá o jeho vydání ke stíháni pro paragrafy v úvodu zprávy citované. Imunitní výbor projednal tuto žádost 16. března 1948 a jednomyslně se usnesl doporučit ÚNS, aby Ján Ursíny byl k stíhání pro citované delikty vydán.

Jménem imunitního výboru jako zpravodaj vás žádám o schválení usnesení výboru imunitního. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Pán zpravodajca navrhuje menom výboru imunitného, aby ústavodarné Národné shromaždenie dalo súhlas k trestnému stíhaniu posl. Ursínyho.

Kto s tým návrhom pána zpravodajcu súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie usnieslo sa dať súhlas k trestnému stíhaniu posl. Ursínyho. Tým je vybavený 8. odsek poriadku. Pristúpime k prerokovaniu deviateho odseku poriadku, ktorým je

9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti Krajského súdu trestného v Prahe vo smysle § 24 ústavnej listiny za vydanie k trestnému stíhaniu posl. dr Krajinu (zločiny podľa §§ 2, 6, čís. 2 zák. čís. 50/1923 Sb.) (tlač 1077).

Zpravodajcom je p. posl. dr Kokeš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Krajský soud trestní v Praze požádal ve smyslu § 24 úst. listiny přípisem ze dne 4. března 1948 ÚNS o vydání posl. dr Vladimíra Krajiny k trestnímu stihání pro zločin podle §§ 2 a 6 zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., t. j. pro zločin přípravy úkladů o republiku a o zločin vojenské zrady. Žádost o vydání odůvodňuje tím, že podle výsledků dosavadního šetření prováděného orgány státní bezpečnosti, jakož i orgány vojenské zpravodajské služby a na základě nalezeného doličného materiálu zabaveného u různých osob, které byly pro prokázanou protistátní činnost vzaty do vazby, jest důvodné podezření, že dr Krajina zúčastnil se jako vedoucí činitel příprav na ozbrojené povstání, namířené proti československého státu. Posl. dr Krajina organisoval za tímto účelem pomocné síly v řadách příslušníků SNN a branné moci. Z těchto příslušníků SNB vybudoval si zpravodajskou síť a získával pomocí jich i jiných osob zprávy a údaje, jež v zájmu obrany státu mají být utajeny. Tyto údaje vyzvídal za tím účelem, aby je vyzradil činitelům cizí moci, se kterými byl ve styku.

Z úředních zpráv ministerstva vnitra, které byly vydány o odhalení příprav protistátního puče, vysvítá, že protistátní puč byl organisován a připravován a že hlavním organisátorem byl posl. dr Krajina. Podle zprávy ministerstva vnitra ze 23. února, kdy v Praze XII došlo k zatčení dvou důstojníků čs. armády, a to škpt. Tajchmana a škpt. Jaroslava Němečka, byly odhaleny přípravy k provedení protistátního ozbrojeného puče. Organisační přípravy směřující k tomuto cíli byly provedeny do všech podrobností a podle situační zprávy branné komise pro Prahu XH, která byla bezpečnostními orgány zachycena, byly připraveny zbraně a v případě nutnosti měly být vydány. Zatčený škpt. Tajchman i škpt. Němeček, člen branné komise ústředního výboru národně socialistické strany, jednali podle plánu a příkazu ústředí, jehož gen. sekretářem byl posl. dr Krajina.

Podle úřední zprávy ministerstva vnitra ze dne 25. února 1948 zjistily vyšetřující orgány, že v týdnu zvýšených připrav funkcionářů národně socialistické strany byly převáženy do pohotovosti zbraně na místa, kde bylo uloženo střelivo, aby obé bylo pohromadě. Při prohlídce na jednom místě bylo bezpečnostními orgány nalezeno 140 pušek, 4 samopaly a zásoba střeliva. Podle úřední zprávy ministerstva vnitra ze dne 14. března 1948 byla vyzvědačská kancelář umístěna v budově ústředí národně socialistické strany v Praze l, Náměstí republiky č. 7. V Kanceláři pracovali vl. rada národní bezpečnosti v. v. Karel Heer z Prahy, studující práv Milič Solský z Prahy a úřednice Milena Šeborová z Prahy. Tito úředníci nebyli přihlášeni u pracovního úřadu a byli za svoji zpravodajskou službu placeni z tajného fondu dr Krajinou. Nejbližšími Krajinovými spolupracovníky v této činnosti byli poslanci Ota Hora a Alois Čížek. Vyzvědačskou službu v armádě, ve Sboru národní bezpečnosti a ve znárodněném průmyslu řídil odb. rada Václav Knotek. Poslanci dr Krajina, Hora a Čížek a odb. rada Knotek měli vybudovány vyzvědačské sítě důvěrníků, obzvláště v SNN a ve znárodněném průmyslu. Od těchto důvěrníků získávali zprávy důvěrné a tajné povahy, získané zprávy výzvědného obsahu byly členy důvěrnické sítě zasílány na krycí adresy různých osob v Praze a podpisovány vyzvědačskými šiframi. V písemnostech, zabavených v ústředním sekretariátu národně socialistické strany, byly tyto zprávy a dokumenty při prohlídce nalezeny. Některé osoby byly zatčeny a učinily plné doznání.

Z těchto skutečností vyplývá, že je dáno důvodné podezření, že posl. dr Krajina se dopustil zločinu příprav úkladů o republiku tím, že připravoval protistátní ozbrojený puč a že cizí mocnosti vyzrazoval skutečností a opatření, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, tyto skutečnosti vyzvídal a s dalšími osobami za tímto účelem se spolčil.

S ohledem na to, že posl. dr Krajina je na útěku a že pro vyšetření celé věci i u ostatních spoluviníků je dr Vladimíra Krajiny nezbytně zapotřebí, usnesl se imunitní výbor na tom, aby ÚNS vydalo dr Vladimíra Krajinu k trestnímu stíhání.

Žádám proto jménem imunitního výboru, aby ÚNS usnesení imunitního výboru schválilo.

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Pán zpravodajca navrhuje menom výboru imunitného, aby ústavodarné Národné shromaždenie dalo súhlas k trestnému stíhaniu posl. dr Krajinu.

Kto s týmto návrhom pána zpravodajcu súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie dalo súhlas k trestnému stíhaniu posl. dr Krajinu.

Tým je vybavený 9. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu desiateho odseku poriadku, ktorým je

10. Zpráva výboru imunitného o žiadosti Krajského súdu trestného v Prahe vo smysle § 24 ústavnej listiny za vydanie k trest. stíhaniu posl. dr Hodžu (zločin podľa § 214 trest. zákona a zločiny podľa ustanovenia zák. č. 50/ 1923 Sb. (tlač 1073).

Zpravodajcom je p. posl. Štětka. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Štětka: Paní a pánové!

Krajský soud trestní v Praze žádá ve smyslu § 24 ústavní listiny za vydání k trestnímu stihání posl. dr Fedora Hodži, nar. v Budapešti a v Budapešti také a v jejím ovzduší vychovaného, který se prý dopustil trestného činu tím, že se činně zúčastnil porad v kabinetě býv. náměstka předsedy vlády Ursínyho, kde se jednalo o odstranění stop po kompromitujícím materiálu ve spojení s činností na protistátním spiknutí, do něhož byl zapleten Otto Obuch. Předchozí zpravodaj již sdostatek vyčerpal také onu souvislost s činností pana dr Hodži a mně zbývá nyní jenom, abych přednesl návrh imunitního výboru.

Imunitní výbor ve své schůzi dne 16. března t. r. se usnesl, aby ústavodárnému Národnímu shromáždění bylo doporučeno vydati k trestnímu stihání posl. dr Fedora Hodžu pro zločin podle § 214 tr. z. a zločiny podle ustanovení zákona č. 50 z r. 1923, a to v přesvědčení, že dr Hodža se dopustil oněch zločinů uvedených v podání. Proto jménem imunitního výboru doporučuji, aby ústavodárné Národní shromáždění schválilo návrh imunitního výboru na vydání posl. dr Hodži.

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.