Dnešní schůze ústavodárného Národního shromáždění napraví a napravuje křivdy, které na armádě smluvních zaměstnanců napáchali všichni ti političtí demagogové, kteří se domnívali, že veřejní a státní zaměstnanci mohou pouze sloužit jako volební materiál a že není vůbec třeba brát vážně jejich starosti. Známe praxi, jak se projevovala v hodnocení smluvních zaměstnanců. Tak na př. na drahách desetitisíce smluvních zaměstnanců, přidělených k té nejtěžší prácí, když v ní strávili 15-20 let, když utrpěli újmu na zdraví, když za mizerný plat vydali ze sebe vše, co vydati mohli, byli povoláváni k lékařským prohlídkám a tam lékaři konstatovali, že po jejich dvacetileté službě, věrné službě a mizerně odměňované službě podniku čs. státních drah nejsou schopni, aby byli převedeni do poměru pomocných zaměstnanců, poněvadž jejich zdravotní stav tomu neodpovídal, a byli pak po dvacetiletých službách vyhazováni bez jediné možnosti náhrady nebo sociálního zajištění na ulici.

Musíme vzpomenout na př. na pošty, na podnik, který vždycky znamenal pro státní pokladnu přínos, který vždy měl podstatná aktiva, která odváděl do státní pokladny. Právě v tomto podniku byla velká část zaměstnanců, kteří byli za svou práci prabídně honorováni. Byly tvořeny a vymýšleny honosné tituly. Podnik Československá pošta se v první republice honosil zvláštními tituly, které snad neexistovaly na celém světě: "Neplně zaměstnaný poštovní posel". Tento neplně zaměstnaný poštovní posel musel sloužit 15 až 20 let za měsíční odměnu 371 korun, avšak jeho titul "neplně zaměstnaný" nevyjadřoval skutečně jeho zaměstnání, poněvadž tento člověk byl nejzaměstnanějším člověkem v poštovních službách vůbec, protože za tuto odměnu musel sloužit denně 10 až 12 a v některých místech i 14 hodin.

Proto je třeba dnes při likvidování armády smluvních zaměstnanců všechno toto konstatovat, aby právě vynikl význam této osnovy, aby všichni ti, kteří chtěli tvrdit, že v lidové demokracii nikdo veřejné zaměstnance nezná, že naše Revoluční odborové hnutí hází veřejné zaměstnance přes palubu, že komunistická strana Československa neprojevuje dostatečný zájem o problémy státních a veřejných zaměstnanců, byli usvědčeni ze lži. Je to třeba konstatovat proto, aby vynikl dnešní den, aby všichni státní a veřejní zaměstnanci pochopili, kdo to myslí s jejich problémy a existencí vážně a kdo to byl, kdo jen s jejích existencí hazardoval a veřejných a státních zaměstnanců používal a zneužíval ke svým politickým záměrům.

Dnes můžeme říci, že končí licitace se státními a veřejnými zaměstnanci, dnešní den je důkazem toho, že se již nikdy nebude s problémy veřejných zaměstnanců a s veřejnými zaměstnanci samými hazardovat, že státní zaměstnanci již nikdy nesmí sloužit jen jako volební materiál. Právě dnes je třeba říci, že dnešní den je důkazem vítězství pracujícího lidu, porážky reakce, že byli odstraněni všichni ti, kteří brzdili všechny pokrokové snahy, všechno snažení o pomoc pracujícímu lidu, že byli odstraněni právě ti, kteří bídu a problémy veřejných zaměstnanců, které dnes řešíme, připravili.

Je třeba, aby si dnes všichni mladí státní a veřejní zaměstnanci uvědomili, v jak veliké a nepředstavitelné bídě musili sloužit starší státní a veřejní zaměstnanci v kategoriích smluvních zaměstnanců. Dnes se dostává mladým, nadějným státním a veřejným zaměstnancům spravedlnosti tím, že jsou převáděni do regulovaného pracovního poměru. Oni jsou skutečnou nadějí státní a veřejné správy, oni musí znamenat omlazení našeho státního a veřejného aparátu.

V okamžiku, kdy se těmto zaměstnancům dává pragmatika, je třeba také říci, kdo je chtěl o tuto pragmatiku připravit. Vzpomínáme, jak se s této tribuny volalo po tom, že podle zákona o mobilisaci pracovních sil je bezpodmínečně nutno vyházet všechny mladé, všechny ty, kdož po 5. květnu přišli do státní a veřejně služby. Že jsou to oni, kteří dělají ty nadbytky a nadstavy ve státní a veřejné službě a že je třeba všechny tyto mladé propustit. Je třeba, aby si veřejní zaměstnanci a hlavně všichni mladí uvědomili, jak kontrastovala tato snaha těchto lidí s jejich tvrzením, že jsou to oni, kteří chtějí pomoci veřejným zaměstnancům.

V závěru bych chtěl apelovat na mladé státní a veřejné zaměstnance dnes - kdy se jim dostává spravedlnosti, kdy ÚNS přijímá tuto osnovu, kterou se projevuje uznání jejich práci - aby ze státních a veřejných služeb zmizelo již jednou to prokleté heslo: dělej jenom tolik, aby tě nevyhodili! S tímto heslem my státní a veřejní zaměstnanci v nové době, v době skutečné lidové demokracie, již nemůžeme vystačit. My musíme do státní a veřejné správy zanést potřebného ducha soutěživosti a tvořivosti. Paní a pánové, po těchto slovech předkládám vám jako zpravodaj výboru sociálně-zdravotnického tento návrh zákona k projednání a prosím, aby slavné ústavodárné Národní shromáždění návrh tohoto zákona přijalo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji o odst. 2 za výbor rozpočtový posl. Hornovi.

Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!

Posílení lidově demokratického režimu, které se uskutečnilo po posledních vnitropolitických událostech, znamená také pro státní a veřejné zaměstnance, že i jejich existenční otázky budou řešeny rychleji a v jejich prospěch. Dnes stále ještě napravujeme nesrovnalosti, křivdy a bezpráví, které, pokud se týká státních a veřejných zaměstnanců i jejich sociálních problémů, zanechaly nám tu jako těžké dědictví doby první republiky a okupace. Vždycky jsme tvrdili, že jenom zázrakem by se daly odstranit rázem. Také návrhy dalších dvou zákonů, a to zákona o činovném u státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a zákon o převedení smluvních zaměstnanců (dělníků) ve veřejné službě do regulovaného služebního poměru a některých změnách tohoto poměru, k nimž mluvím jako zpravodaj rozpočtového výboru, spolu s dalšími dvěma návrhy zákonů, které jsou dnes předkládány ÚNS ke schválení, jsou jen dalšími opatřeními po celé řadě předešlých zákonů, schválených Národním shromážděním po květnu 1945, které zlepšily existenční postaveni státních a veřejných zaměstnanců.

Uskutečnění zákona o převedení smluvních zaměstnanců do regulovaného služebního poměru má veliký význam proto, že více než 150.000 státních a veřejných zaměstnanců dostane zrovnoprávnění s ostatními definitivními zaměstnanci. Dostává se tedy de facto tímto zákonem definitivy všem státním a veřejným zaměstnancům.

Není možno nepřipomenout, že dřívější režimy záměrně vytvářely a zvětšovaly tyto zvláštní kategorie smluvních zaměstnanců, z nichž mnozí čekali 10 až 20 let na to, aby se stali definitivními. Prohlásili jsme již více než před rokem v souvislosti s rozpoutáváním demagogické kampaně s definitivou státních a veřejných zaměstnanců, která byla proti nim namířena, že stojíme na stanovisku, aby dosavadní definitiva byla nejen zachována, ale rozšířena na všechny ostatní, dosud ještě smluvní zaměstnance. To se nyní stává skutkem. Lidově demokratický režim zaručuje všem poctivým státním a veřejným zaměstnancům, že je nebude nadále rozdělovat na dvě skupiny, z nichž jedna měla méně práv nežli druhá. Dnes každý zaměstnanec, který se stejnou poctivostí a úsilím pracuje ve veřejných službách jako ten druhý, má s ním také stejná práva. Bývali jsme svědky toho, že kdykoliv se projednávalo jakékoli, třeba dílčí řešení veřejnozaměstnaneckých otázek, neobešlo se to bez kampaní a demagogického licitování. Ti, kteří měli ještě donedávna možnost rozeštvávat náš pracující lid, chápali se každé příležitosti, aby tak činili právě se státními a veřejnými zaměstnanci. Víme, že se takové politice naučili v dřívějších režimech a že ji stupňovali tím více, čím bližší se stával termín voleb. A pamatujeme si dobře a spolu s námi všichni státní a veřejní zaměstnanci jak to pravidelně dopadlo se sliby, které se v první republice v bohaté míře dávaly. Před volbami se slibovalo zvýšení platů a po volbách přišly naopak platové srážky.

V lidově demokratickém režimu je možno a nutno řešit veřejnozaměstnanecké otázky jiným způsobem. V prvé řadě jsme si vědomi toho, že se bude moci nadále postupně zvyšovat životní úroveň i státním a veřejným zaměstnancům jenom tehdy, bude-li se současně zvyšovat naše výroba a náš národní důchod. Žádná licitace, žádná demagogie veřejným zaměstnancům, stejně jako ostatním pracujícím, nic dobrého nepřinesla. Je možno věřit, že na začátku letošního roku jsme byli svědky už poslední licitační kampaně se státními a veřejnými zaměstnanci. Nyní byli nuceni odejít z našeho veřejného a politického života ti, kteří měli zájem na vyvolávání licitačních kampaní. Jsme přesvědčeni, že spolu s nimi byly odstraněny nejen zdroje podobných kampaní, ale také strůjci překážek v řešení všech otázek a problémů, tudíž i veřejnozaměstnaneckých.

Serie čtyř zákonů, o nichž dnes jedná ústavodárné Národní shromáždění a které se všechny týkají státních a veřejných zaměstnanců, měla by být poslední záplatou, kterou stále ještě přišíváme na jejich stávající platový systém. Právě v pondělí 15. t. m. začala pracovat komise, která má vyhotovit návrh nového platového zákona. Zasedá nepřetržitě každý den a má být se svým úkolem hotova do 3 měsíců. Věříme pevně, že vypracuje takový platový zákon pro státní a veřejné zaměstnance, který bude znamenat, že i oni budou odměňováni podle množství a kvality práce, kterou skutečně dělají. Jedině tak se vyrovnáme definitivně se všemi nesrovnalostmi a bezprávími, které se na státních a veřejných zaměstnancích během minulých dob navršily a které dosud jen po částech napravujeme. Bude to dalším důkazem toho, že lidově demokratická republika se stará o svoje zaměstnance lépe než to dokázala kterákoliv vláda v dřívějších režimech.

Úhrada navrhovaného zákona, jak byl projednán v rozpočtovém výboru, je kryta v rámci prostředků, s nimiž ministerstvo financí počítá na náklady spojené s úpravami, jež mají nabýt platnosti od 1. ledna 1948. Rozpočtový výbor proto projednal vládní návrh č. 1037 o převedení smluvních zaměstnanců (dělníků) ve veřejné službě do regulovaného služebního poměru a o některých jiných změnách tohoto poměru. Schválil jej jednomyslně beze změny, a navrhuji proto slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby osnovu přijalo ve znění zprávy výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového podle tisku 1069. (Potlesk.)

Zároveň jako zpravodaj o vládním návrhu zákona o činovném státních a některých jiných veřejných zaměstnanců (tisk 1038) za výbor rozpočtový chci říci toto: Schválením zákona o činovném státních a veřejných zaměstnanců bude převedeno asi 70.000 zaměstnanců, kteří mají pracovní působiště v obcích s méně než 2.000 obyvatel, do vyšší skupiny činovného, což se jim prakticky projeví finančním přínosem 1.100 až 3.200 Kčs ročně, a tyto peníze dostanou převážně právě ti nejdrobnější zaměstnanci, železničáři, pošťáci, učitelé, příslušníci Sboru národní bezpečnosti a finanční stráže a pod. Úhrada tohoto zákona je kryta finančním zákonem na rok 1948.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh o činovném státních a některých jiných veřejných zaměstnanců, tisk 1038, schválil jej jednomyslně, a navrhuji proto slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění jeho přijetí ve znění zprávy soc.-zdravotnického a rozpočtového výboru. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji k odst. 3 za výbor soc.-zdravotnický posl. Skaunicovi.

Zpravodaj posl. Skaunic: Paní a pánové!

Služební plat úřednický podle platového zákona se skládá ze služného, činovného a výchovného. Výše činovného se určuje podle platových tříd, ale především podle obce, ve které je trvalé úřední působiště příslušného zaměstnance. Ve skupině míst D, kterou podle právě projednávaného vládního zákona rušíme, jsou obce s menším počtem obyvatel než 2.000. Odstupňování činovného podle skupin míst sledovalo ten účel, aby v této složce služebního platu došla výrazu rozdílnost drahotních poměrů, pokud je způsobována větším počtem obyvatelstva služebního místa. Toto roztřídění obcí do čtyř skupin se však při změněných hospodářských poměrech, zejména uvážíme-li nynější řízené cenové a hospodářské poměry, jeví jako zařízení, které nejen je nespravedlivé k zaměstnancům přiděleným do obcí s méně než 2.000 obyvatel, ale činí platovou soustavu zbytečně členitou. Zejména rozlišování míst skupin C a D je neodůvodněné, neboť neodpovídá rozdílnosti v hospodářských drahotních poměrech. Odstraněním místní skupiny D bude dosaženo zjednodušení platových poměrů státních zaměstnanců, a mimo to se jim platové úpravy státně zaměstnanecké přiblíží platným úpravám platů a mezd ve vyhláškách daných podle předpisů o provádění mzdové politiky, které znají roztřídění míst jenom do dvou místních tříd. Navrhované opatření se má vztahovat i na státní zaměstnance, na zaměstnance svazků územní samosprávy a na déle sloužící. Tuto zákonitou úpravu uvítá 85 až 90 tisíc nejhůře placených státních a veřejných zaměstnanců. Sociálně-zdravotnický výbor uvítal vládní návrh tohoto zákona a doporučuje sněmovně jednomyslně jeho přijetí. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji k odst. 4 za výbor sociálně-zdravotnický posl. dr Káclovi.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Paní a pánové!

Mám podat za výbor sociálně-zdravotnický zprávu o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona ze dne 16. května 1946, čís. 132 Sb., o výměře výslužného některých státních a jiných veřejných zaměstnanců na poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů. Je to tisk 1039. Navrhovaný zákon je vlastně doplňkem zákona 132 z r. 1946. Až do platnosti tohoto zákona byly vyměřovány pense státním a jiným veřejným zaměstnancům takto:

V úřednické i ve zřízenecké kategorii získal každý zaměstnanec za prvních 10 let 10% pensijní základny, ale dále u úřednické kategorie počítala se za každý odsloužený rok 2,4%, kdežto u zřízenecké kategorie pouze 2%. Tím se stávalo, že úředník dosáhl nároku na plné výslužné po 35 letech služby, kdežto zřízenec po 40 letech služby. Zákonem č. 132 z r. 1946 byla tato rozdílnost v hodnocení služebních let odstraněna, takže všichni, kdož po dni účinnosti tohoto zákona, t. j. 17. června 1946 vstoupili do výslužby, byli hodnoceni stejně, t. j. prvních 10 let 40% a každý další rok 2,4%. Tím nám vznikly dvě kategorie pensistů zřízeneckých: kategorie, která vstoupila do výslužby po 17. červnu 1946, a kategorie, která vstoupila do výslužby před 17. červnem 1946. Navrhovaný zákon odstraňuje tuto disparitu. I ti, kteří vstoupili do výslužby před 17. červnem 1946, případně jejich pozůstalí, mají pobírati pensi vlastně podle zákona č. 132.

Aby provedení osnovaného zákona bylo co nejjednodušší a nejrychlejší, provedou novou výměru odpočivných platů, vyplývajících z ustanovení tohoto zákona, úřady vyplácející a nikoliv úřady vyměřující. Tím se provedení zákona soustředí v oboru finanční správy, pokud jde o pensisty státní, s výjimkou pensistů provisorního fondu a čs. pošty, a v oboru ministerstva vnitra, pokud jde o pensisty svazků územní samosprávy. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) Pensistů jiných, na př. pensistů ministerstva dopravy, nebo pensistů ministerstva národní obrany se tento nový zákon netýká, poněvadž u nich jsou již 2,4% základny dávno zavedeny. Tento projektovaný zákon se bude týkat asi 10.000 osob a finanční náklad spojený s jeho provedením bude činit asi 10 mil. Kčs. Úhradu této částky lze nalézti v řádných rozpočtových prostředcích, případně v úsporách během roku vzniklých, takže navrhovaný zákon nepřináší státní pokladně nové zatížení.

Soc.-zdravotnický výbor pojednal o této osnově ve své schůzi dne 12. března 1948, provedl povšechnou i podrobnou debatu a schválil navrhovaný zákon beze změny. Současně vyslovil naději, že tak, jako v tomto případě odstraňuje vláda různé kategorie pensistů, že také při příští platové úpravě veřejných zaměstnanců bude pamatováno i na pensisty.

Za soc.-zdravotnický výbor doporučuji tuto osnovu k schválení.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo zpravodaji k odst. 4 a 5 za výbor rozpočtový posl. Stopkovi.

Zpravodaj posl. Stopka: Pani předsedkyně, paní a pánové!

Jako zpravodaj rozpočtového výboru pro navrhovanou osnovu zákona, kterým se platnost zákona č. 132/46 o výměře výslužného některých státních a jiných veřejných zaměstnanců rozšiřuje na poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů, doporučuji po projednání této osnovy v rozpočtovém výboru, aby ústavodárné Národní shromáždění přijalo vládní návrh zákona tisk č. 1039 beze změny tak, jak byl navržen vládou.

Zároveň bych chtěl referovati jako zpravodaj rozpočtového výboru o další veřejnozaměstnanecké osnově, t. j. o vládním návrhu zákona, který má přinésti odškodnění oněm veřejným zaměstnancům, kteří byli v době nesvobody dáni nuceně do trvalé výslužby.

Je známo, paní a pánové, že životní úroveň veřejnozaměstnaneckých pensistů, které jednak druhá republika, jednak protektorátní režim daly z různých důvodů předčasně do výslužby, není nijak záviděníhodná. Tito pensisté jsou jednou z těch složek zaměstnanců, kterým doba nesvobody přinesla trpký úděl. Navrhovaná osnova zákona o odškodnění patří k oněm dílčím úpravám, jejichž účelem je pomoci rychle a účinně těmto vcelku sociálně nejslabším složkám a kteréžto úpravy mají ještě před obecnou úpravou platových poměrů veřejných zaměstnanců napraviti okamžitě, bez dlouhých průtahů, bez dlouhých licitací ony nesrovnalosti a křivdy, které jsou příčinou neuspokojivé úrovně těchto vrstev pracujících.

V daném případě jde, Paní a pánové, o úpravu výslužného asi pro 25.000-30.000 pensistů. Byli to zaměstnanci, kteří utrpěli předčasným pensionováním za doby nesvobody vedle morálních škod i citelné ztráty hmotné. Náklad na jejich alespoň částečné odškodnění dosáhne pravděpodobně výše ¹/₄ miliardy Kčs. Není to pro státní pokladnu malé břemeno. Jsem však přesvědčen, že je únosné, a hlavně, že je sociálně odůvodněné. Usilujeme-li dnes na jedné straně o zjednodušení veřejné správy a v souvislosti s tím o snížení počtu veřejných zaměstnanců a jsme-li pro uplatnění zásady "méně zaměstnanců, ale lépe placených", avšak dovedeme-li na druhé straně přikročit k okamžitému zlepšení hmotných poměrů v předimensovaném sektoru veřejno-zaměstnaneckém, je to, paní a pánové, důkaz upřímné a poctivé sociální politiky vůči veřejným zaměstnancům, tím spíše, že tato nová osnova a vlastně celý komplex dílčích platových úprav veřejno-zaměstnaneckých - tak, jak o nich dnes jednáme -klade značné požadavky na státní pokladnu v době hospodářské obnovy státu, v době dvouletého budovatelského plánu, ale také v době, která nese zřetelné stopy škod způsobených loňskou neúrodou.