Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): K odst. 4 za výbor právní
je zpravodajem p. posl. dr Kokeš. Prosím, aby
se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné
Národní shromáždění, paní
a pánové!
Projednávaná osnova zákona o Národní
bance Československé jest jednou z nejdůležitějších,
které podle vládního programu vlády
Klementa Gottwalda byly ústavodárnému
Národnímu shromáždění
předloženy. Tento zákon svým významem
řadí se vedle těch dekretů presidenta
republiky a zákonů, které daly právní
základnu pro plnění úkolů,
vyplývajících z naší květnové
revoluce.
Změny nastalé v hospodářské
organisaci našeho státu znárodněním
průmyslu a bank, zásahy do distribuce, vývozu
a dovozu, musely míti za následek i změnu
v nazírání na funkci, zásady i nástroje
správy měny. Zásady liberalisticko-kapitalistické
byly nahraženy zásadami kolektivistickými a
je samozřejmé, že tyto změny se musí
projeviti i v zákonech, upravujících poměry
našeho peněžnictví, naší měny
a její správy.
Dekretem č. 102/45 Sb., kterým byly znárodněny
akciové banky, byl zahájen vývoj, který
nyní má být dovršen odhlasováním
zákona o Národní bance Československé.
Tímto zákonem má býti dána
dosavadní soukromé akciové cedulové
bance nová právní forma veřejného
státního ústavu, jako samostatné právnické
osoby. Dále má býti opatřena tímto
zákonem právní základna, která
umožní Národní bance Československé
plnění úkolů vyplývajících
z hospodářských změn i z názorových
změn na funkci moderní cedulové banky. Úkoly
Národní banky Československé jsou
v projednávané osnově zákona přesně
určeny, kdežto podrobnosti organisačního
rázu jsou odkázány do norem sekundárních.
O těchto úkolech hovořil již pan zpravodaj
výboru rozpočtového a nebudu se jich proto
dotýkat. Plně se připojuji k vývodům
p. prof. dr Chytila.
Právní výbor při projednávání
osnovy se zabýval hlavně otázkami právními
a pokud jde o otázky finančně odborné,
respektoval názor výboru rozpočtového.
Názor právního výboru je vyjádřen
jednak ve změnách, které byly přijaty
v jednotlivých paragrafech, jednak ve zprávě,
podané zpravodajem výboru rozpočtového
v dnešní schůzi. Odkazuji proto na tyto zprávy
a jménem právního výboru se k nim
připojuji.
Projednávaným zákonem budou rovněž
zrušeny všechny dosavadní normy týkající
se Národní banky Československé a
bude tím zajištěna právní základna
pro plodnou práci banky při výstavbě
naší lidově demokratické republiky.
Odhlasováním zákona bude připojen
další důležitý článek
k našemu právnímu řádu, budovanému
v duchu lidově demokratickém.
Proto jménem právního výboru doporučuji,
aby osnova zákona byla plenem ústavodárného
Národního shromáždění
odhlasována. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
K odst. 5 dávám slovo zpravodaji za výbor
právní posl. Koštejnovi.
Zpravodaj posl. Koštejn: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Měna má v národním hospodářství
velikou a významnou funkci. Je potřeba, aby její
funkci znal náš lid jako hospodář v
tomto státě. K tomu přispívá
hodně vládní návrh zákona o
platidlech československé měny, který
sjednocuje v přehledný celek předpisy, roztroušené
dosud v řadě norem, které platí za
právo měnové. Při tom významné
na této osnově je ještě to, že
přizpůsobuje novým poměrům,
co vývojem již zastaralo. Tím se stane zákon
o platidlech československé měny dostatečně
pružný, aby se jím mohla říditi
správa našich platidel.
Pokud se týče dosud platných předpisů
o československých platidlech, vypočítává
je důvodová zpráva k osnově. Nyní
je budeme míti soustředěny v zákoně
o Národní bance Československé a v
zákoně o platidlech československé
měny. Oba zákony budou tvořiti dvě
navzájem se doplňující součástky
našeho měnového zákona.
Z platidel rozeznává předložená
osnova dva druhy, a to bankovky a drobné peníze.
Drobnými penězi mohou býti buď mince
nebo platidla papírová, nahrazující
mince. Pokud se týče drobných platidel, opatřil
jsem informace, které vlastně tvoří
přehled dějin naší měny a měnového
práva.
V r. 1918 byla po jednotlivých úpravách vytvořena
první soustava drobných peněz zákonem
z 22. června 1928, č. 103 Sb. Podle této
soustavy razily se drobné mince po 5 a 10 h ze směsi
mědi se zinkem, po 20 a 50 h a po 1 Kč ze spěže
niklové, t. zv. mědiniklu, po 5 a 10 Kč ze
stříbra. Oběh papírových peněz
podle této soustavy tvořily pouze bankovky.
Nově vyhlášenou soustavou drobných mincí
podle zákona z 9. června 1932, č. 94 Sb.
přibyly do soustavy mincí nové niklové
pětadvacetníky a stříbrné dvacetikoruny.
Pětadvacetníky se proti očekávání
neosvědčily. Podle téhož zákona
byly papírové deseti a dvacetikoruny vyřazeny
z oběhu bankovek a vřazeny do soustavy drobných
mincí. Podle novely č. 36 z r. 1937 začaly
se raziti pětikorunové mince místo ze stříbra
z čistého niklu. Zákonem z 18. května
1938, č. 101 Sb. byla zavedena stříbrná
mince padesátikorunová a ražba stříbrných
desetikorun byla nahrazena ražbou z čistého
niklu. Mince pětadvacetníková byla vyloučena
ze soustavy mincí. Měli jsme tedy mince po 50 Kč
a 20 Kč ze stříbra, mince po 10 Kč
a 5 Kč z čistého niklu, mince po 1 Kč,
50 a 20 hal. z mědiniklu, mince po 10 a 5 hal. ze směsi
mědi se zinkem. V oběhu zůstaly stříbrné
deseti a pětikoruny, ale nebyly již raženy. Padesátikoruna
papírová byla podle této soustavy r. 1938
přeřazena do drobných peněz papírových,
takže r. 1938 jsme měli ke dni 30. června v
oběhu drobných mincí celkem za 537,800.135.60
Kč. Společně s mincemi tvořil oběh
drobných platidel toho času úhrnem 1.769,456.239.50
Kč.
Na podzim r. 1938 opatřením Stálého
výboru z 19. září 1938 byly prohlášeny
stokorunové bankovky za státovky po 100 Kčs,
t. j. za drobná platidla. Vládním nařízením
z 28. září téhož roku čís.
202 Sb. byl zvýšen kontingent drobných a státovky
po 100 Kč vyloučeny ze započítání
do tohoto kontingentu.
Zmocněním ministra financí byly za okupace
dány do oběhu zinkové desetihaléře,
dvacetihaléře, padesátihaléře
a zinkové koruny. Staženy byly starší
mince z hodnotnějšího materiálu. Stříbrné
mince stahovány nebyly, protože se v oběhu
ve skutečnosti vůbec nevyskytovaly.
Po revoluci r. 1945 byla vyhláškou ministra financí
ze dne 4. července 1945, č. 24 Sb. obnovena platnost
drobných mincí československých a
podle zmocnění z 19. května 1945, č.
7 Sb. vyčištěno území českých
zemí od oběhu mincí markových a na
Slovensku staženy mince maďarské měny
podle opatření Slovenské národní
rady.
Den před zavedením měnové reformy
činil u nás oběh drobných peněz
a státovek celkem 6.165,022.136 K. Dekret č. 91/1945
Sb. nechal v platnosti mince bezprostředně před
1. listopadem 1945 platné a 1 K poukázky z roku
1944. Ministr financí byl zmocněn, aby vyhláškou
ve Sbírce zákonů a nařízení
státovky a mince bral z oběhu a jiné vydával.
Státovky po 1000 Kčs, 500 Kčs anglické
výroby a nové 100 Kčs státovky domácí
výroby byly vyhláškou č. 92/1945 Sb.
prohlášeny za bankovky. Tak nám po 1. listopadu
1945 obíhaly jednak bankovky a jednak státovky po
50, 20, 10 a 5 Kčs a mince. Uvedené státovky
jsou vlastně drobnými penězi papírovými,
shrnutými v osnově projednávaného
zákona pod název "drobná platidla",
jimiž jsou mince a drobné peníze papírové.
Za zmínku stojí, že obíhající
platidla papírová, ať vyrobená v Anglii
nebo tuzemsku jsou povahy prozatímní, neboť
budou Národní bankou Československou za součinnosti
finanční správy podle dlouhodobého
plánu postupně nahrazována novými
platidly, která mají odpovídati výtvarně
požadavkům uměleckého pojetí
a provedení, technicky zkušenostem praktické
potřeby, aby mohla tak důstojně representovati
jméno a měnovou svrchovanost státu.
Podle vyhlášky č. 85/1946 Sb. byly vydány
bankovky po 5.000 Kčs a mince jednokorunové podle
vyhlášky č. 73/1946 Sb., dvoukorunové
podle vyhlášky č. 73/1946 Sb. a padesátihaléřové
podle vyhlášky č. 33/1947 Sb. Bylo vydáno
také 1,000.000 kusů pamětních stříbrných
padesátikorun na paměť 3. výročí
slovenského národního povstání
- podle vyhlášky č. 151/47. Dvoukorun bylo
raženo 20 milionů kusů, korun 100 milionů
kusů a padesátníků 40 milionů
kusů. Jednokorunové poukázky z r. 1944 byly
podle vyhlášky č. 71/1946 Sb. staženy.
Z mincí byly staženy stříbrné
pětikoruny z první republiky a pětikoruny
niklové z první republiky a vydané na Slovensku
do r. 1944 a konečně mědiniklové koruny
z první republiky a vydané na Slovensku do r. 1944.
Mincí, které mají zníti na 50, 20,
10, 5, 2 a 1 Kčs a na 50, 20, 10, 5 haléřů
měli jsme k 31. říjnu 1947 v oběhu
celkem za 725,734.409.45 Kčs. Mimo to obíhá
k témuž datu drobných peněz papírových
za 2,240,816.588.50 Kčs, takže celkem činí
dnešní oběh drobných peněz papírových
a mincí 2.966,550.997.50 Kčs.
Osnova neupravuje velikost mincí ani ražební
kov, protože by tím znemožnila pružnost
vycházeti z daných poměrů. Razí
se, resp. budou se raziti mince z mědiniklu, t. j. ze směsi
80 % mědi a 20 % niklu: 1 Kčs o průměru
21 mm, 2 Kčs o průměru 23 1/2
mm, 5 Kčs o průměru 26 mm a mince z tombaku,
t. j. ze směsi 92 % mědi a 8 % zinku: 10 hal. o
průměru 16 mm, 20 hal. o průměru 18
mm a 50 hal. o průměru 18 mm.
Zatím co zásobení hospodářství
bankovkami se přizpůsobuje pružně potřebě
poptávkou po cedulovém úvěru a doplňkovými
methodami bankovkových emisí, pro emisi drobných
peněz, postrádajících pružnosti
vlastní bankovkám, je ohraničení ražby
drobných peněz stanovením speciálních
a absolutních kontingentů oběhových.
(Předsednictví převzal místopředseda
Hladký.)
Maximum bylo určeno zákony čís. 94/1921,
195/1922 a 218/1924 Sb. u mincí 20 h, 50 h a 1 Kč
na 200 mil. korun, 10 h, 5 h a 2 h na 40 mil. Kč, 5 Kč
na 300 mil. Kč, celkem tedy na 540 mil. Kč.
Jelikož speciální kontingenty nevyhovovaly,
neboť ražbou každé vyšší
jednotky se snižovala potřeba jednotek nižších,
byl zákonem č. 103/1928 Sb. nahražen kontingent
speciální absolutním kontingentem globálním,
stanoveným na 600 mil. Kč.
Zákonem č. 94/1932 Sb. byl globální
kontingent stanoven na 1.200 mil. Kč, jelikož do soustavy
drobných byly včleněny také papírové
desetikoruny a dvacetikoruny. Zákonem č. 101/1938
Sb. přešlo se v roce 1938 ke kontingentu relativnímu,
t. j. k ustanovení oběhu všech drobných
peněz papírových i mincí nejvýše
na 160 Kč na hlavu. Ale již na podzim r. 1938 byl
vIádním nařízením č.
202/1938 Sb. relativní kontingent zvýšen na
300 Kč na hlavu obyvatelstva. Do tohoto kontingentu se
nevčítaly pamětní stokorunové
státovky, jichž bylo raženo málo při
velkém zájmu veřejnosti o ně. l když
během okupace nebyl tento kontingent zvýšen,
došlo fakticky k překročení této
částky na hlavu, neboť k nám připlývaly
volně také drobné mince markové měny
z Německa.
Předložená osnova staví na tomto osvědčeném
způsobu relativního kontingentu. Vyměřuje
ho vzhledem k zvýšené hladině hospodářských
čísel částkou 400 Kč na hlavu
obyvatelstva. Při počtu 12 1/2
mil. obyvatel byla by maximálně možná
emise drobných 5 miliard Kčs. Skutečný
oběh nedosahuje maximálně běžného
oběhu, neboť se udržuje pod 3 miliardami Kčs.
Vydávání pamětních mincí
je omezeno v každém jednotlivém případě
nejvýše na 2 miliony kusů.
Dalším zajištěním proti přebytečnému
počtu drobných v oběhu je ustanovení
§ 6 osnovy, podle kterého může Národní
banka Československá žádati finanční
správu, aby jí vyměnila přebytečné
drobné za bankovky. To platí i o pamětních
mincích. Doplňkem k opatřením pro
výše uvedený cíl je též
stanovení povinnosti o přijímání
drobných při placení.
Ne novinkou, ale převzetím zkušenosti ze zákona
č. 7/1924 Sb. o ochraně čs. měny a
oběhu zákonných platidel je ustanovení
o ochraně oběhu zákonných platidel.
Stanoví přesněji, kdy jsou vydávány
náhražky zákonných platidel právem.
Přitom je třeba zdůraznit, že náhražkami
zákonných platidel nejsou směnky, šeky,
kupecké poukázky atd., známky na odběr
zboží, na vrácení záloh na láhve,
různé předplatní poukázky a
jiné v obchodě obvyklé pomůcky, sloužící
k zjednodušení manipulace.
Důležitým ustanovením osnovy je též
§ 12 proti thesauraci drobných. Leč ani ten
není novinkou, neboť již v r. 1924 byl stanoven
vládním nařízením č.
189/1924 Sb. Po osvobození byl citelně postrádán,
neboť nebyl v platnosti.
§ 16 je v našem měnovém právu novinkou,
jelikož zmocňuje ministra financí, aby při
hromadném zjevu thesaurace drobných stanovil odchylku
od § 7, odst. 2, takže může vysloviti, že
není povinnost přijímati drobné při
placení bez omezení resp. nad určitou míru.
Může také snížiti jmenovitou hodnotu
takových platidel, vzít je z oběhu za náhradu
nižší, než je jmenovitá hodnota platidel
vzatých z oběhu. Je to krajní opatření,
které postihuje vinného i nevinného, více
však ty, kteří hromadili drobné ve větším
rozsahu, a to právem, neboť neodůvodněným
hromaděním a zadržováním mincí
ochuzovali oběh drobných a nutili k novým
ražbám drobných, což zatěžuje
státní pokladnu.
Připojuji se k tomu, co zde již bylo řečeno
o naší měně zpravodajem k osnově
zákona o Národní bance Československé
a doporučuji jménem právního výboru
tuto osnovu zákona o platidlech čs. měny
ke schválení. (Souhlas.)
Místopředseda HIadký (zvoní):
Nyní přistoupíme ke společné
rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci:
pp. posl. Šulík, dr. Loubal a Valo.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
panu posl. Šulíkovi.
Posl. Šulík: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Pokud jde o nový čs. cedulový zákon,
spatřuji v něm jeden z dalších výrazných
stupňů uskutečňování
našeho budovatelského programu na cestě k dosažení
vyšší životní úrovně
všeho našeho lidu. Cedulová banka má správně
administrovati měnu. Jsem si plně vědom toho,
že správná měna nemůže býti
nikde jinde, než v pracovitém a poctivém národě.
Práce a hospodárnost jest jediný zdravý
základ každé měny. Ale na druhé
straně i nesprávná administrace měny
může ohroziti jinak zdravou hospodářskou
základnu každého národa, zviklati důvěru
v měnu, kaziti lidské charaktery a působiti
národnímu hospodářství nedohledné
škody. Přistupoval jsem proto s mimořádným
zájmem k projednávání této
cedulové osnovy. Byl jsem při tom veden hlavně
těmito zásadami: 1. že při ní
jde o normu všeobecného a nadstranického zájmu,
2. že je při ní třeba uplatnit všechny
vymoženosti lidově-demokratického řádu
našeho státu, 3. že je třeba zajistit
pro používání předpisů
zákona náležitou pružnost pro každou
situaci světového hospodářského
vývoje, a 4. že je třeba úzkostlivě
dbáti, aby zákonem byla posílena a zvýšena
důvěra v čs. měnu a v její
objektivní a poctivé vedení.
Zákon sám jest moderně stavěn a je
strukturně ucelen. Hlavní vnější
formální změnou, kterou zákon přináší,
je zestátnění československého
cedulového ústavu. Toto zestátnění
zapadá do rámce nynější naší
hospodářské skladby a v ostatních
oborech našeho hospodářství jde s ním
souběžně znárodnění průmyslových,
potravinářských, bankovních a pojišťovacích
podniků.
Tím byl též rozhodnut dlouholetý theoretický
spor o tom, zda cedulová banka má býti bankou
soukromou či státní. Byl rozhodnut ve směru,
k němuž se postupně přiklánějí
i zahraniční demokratické cedulové
zákony. Uznává se sice i dnes, že dobrou
cedulovou politiku může v zásadě provozovati
cedulová banka v té či oné formě,
je-li důsledně vedena s poctivostí a v zájmech
demokracie národa, ale přece jen nalézá
nyní světově vyšší ohlas
forma státní cedulové banky, ježto tato
forma dává pregnantněji najevo svrchovanou
moc lidu nad měnou a její správou. Vždyť
správa měny je vyloženě záležitostí
veřejné správy a patří tedy
do bezprostřední lidové pravomoci.
Proto též osnova úzkostlivě dbala toho,
aby se všude dostalo lidu prostřednictvím jeho
demokratických nejvyšších vládních
činitelů plné možnosti v rozhodování
a v dozoru nad činností cedulového úřadu.
Proto bylo též do osnovy vloženo ustanovení
o t. zv. bankovním dnu, jakémsi valném shromáždění
lidových zástupců hospodářského
života, jimž bude guvernér a vedení banky
podávati zprávy o činnosti banky a od nichž
bude přijímati iniciativní náměty.
Nový československý cedulový zákon
se však liší i věcně v řadě
bodů od dřívější cedulové
normy. Dosavadní cedulové zákony vyjadřovaly
na př. t. zv. krytí oběživa, t. j. poměr
lehko realisovatelných aktiv mezinárodní
likvidnosti i úhrnu celkového oběhu, pevným
procentem. Tento stav vedl častěji k absurdní
situaci, že v době napětí nebo jiného
neklidu bylo třeba zákonem zbavovati cedulovou banku
této krycí povinnosti, t. j. právě
v době, pro niž mělo toto opatření
sloužiti jako zajištění měny. Z
tohoto krycího procenta stalo se postupně jakési
minimální krytí, které immobilisovalo
cedulové krycí hodnoty, zlato a devisy, takže
jeho věcné opodstatnění vlastně
zcela zmizelo. Všichni dobře víme, že
se na př. za okupantské éry stalo úplnou
komedií. Nový cedulový zákon nepředpisuje
určité přesné procento krytí
oběživa, nýbrž jeho výši váze
na potřeby platební bilance a správy měny.
Je to modernější a jistě i hospodárnější
pojetí krycí reservy.