Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Také právní
výbor - stejně jako výbor soc.-politický
- uvítal předloženou vládní osnovu
zákona o právním postavení snoubenek
a nemanželských dětí pozůstalých
po účastnících národního
boje za osvobození - tisk 901 - jako splátku dluhu
nás žijících, kteří jsme
se dočkali osvobození republiky, vůči
těm, kdo se zúčastnili národního
boje za osvobození a položili v něm své
životy. Jde o ty, kdož se zapojili do národního
boje za osvobození, aniž dbali ve chvíli svého
rozhodování svých nevyřešených
soukromých poměrů a svých soukromých
starostí. Je jistě naší povinností
upraviti zákonnými předpisy možnost
vyřešiti tyto soukromé poměry tak, jak
by to učinili oni sami.
Aniž osnovu jakkoli změnil, projednal ji právní
výbor ve své schůzi dne 15. ledna a doporučuje
ji slavnému ústavodárnému Národnímu
shromáždění k přijetí
beze změny.
Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nieje
nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. dr. Jelínek: V osnově není
tiskových chyb. Je zapotřebí jen typograficky
upravit rubriky před §§ 2, 6 a 13, t. j. vytisknout
je obyčejným písmem proloženě
- jako rubriky před §§ 1 a 10 - a nikoliv tučně.
Podpredseda dr. Ševčík: Pristúpime
k hlasovaniu.
Osnova má 4 časti, 21 paragrafov, nadpisy častí,
nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú
formulu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 4 časťami, 21 paragrafmi, nadpismi častí,
nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou
podľa zprávy výborovej, s opravami práve
uvedenými, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 3. odsek poriadku.
Pristúpime k prejednávaniu štvrtého
odseku poriadku, ktorý je:
4. Zpráva výborov priemyslového, živn.-obchodného
a právneho o vládnom návrhu zákona
(tlač 857) o niektorých opatreniach v odbore registračného
práva (tlač 984).
Zpravodajcom za výbor priemyslový je posl. Jirásek,
dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Jirásek: Pane místopředsedo,
slavná sněmovno, paní a pánové!
Průmyslový výbor ústavodárného
Národního shromáždění
projednal ve schůzi dne 14. ledna vládní
návrh zákona o některých opatřeních
v oboru rejstříkového práva. Výbor
po pečlivé úvaze a podrobném projednání
předkládá návrh ke schválení
beze změny. Považuji však jako zpravodaj průmyslového
výboru za nutné, podati plenu ústavodárného
Národního shromáždění
podrobnější výklad o předloze,
neboť jde skutečně o zákon, kterým
bude zaveden pořádek v rejstříkovém
právu, po kterém náš obchodní
svět dávno volal.
Vládní návrh zákona má čtyři
oddíly.
V oddílu prvém jest upraveno zvýšení
daňového základu, který je podmínkou
pro protokolaci kupce - jednotlivce, veřejné obchodní
společnosti a komanditní společnosti v obchodním
rejstříku. Tento daňový základ
byl naposledy upraven v § 1 zák. čís.
183/1928 Sb., a to částkou 50.000 Kčs. Tato
výše daňového základu jeví
se v přítomné době příliš
nízkou a byla předstižena vývojem hospodářských
věcí. Je obecně známo, že v průměru
byla zvýšena hladina hospodářských
čísel alespoň trojnásobně.
Nutno si uvědomit, že protokolovaným obchodníkům
poskytuje obchodní zákon nejenom práva -
zejména právo míti firmu a právo zříditi
si prokuristu, - ale také povinnosti, zvláště
pak povinnost vésti obchodní knihy. K tomu přistupuje
ještě ta okolnost, že podle § 2 zák.
čís. 116/1946 Sb. a vyhlášky generálního
sekretariátu Hospodářské rady z 20.
11. 1946, č. 2001 Úř. listu I, ukládá
se protokolovaným obchodníkům - t. zv. kupcům
plného práva -, aby se při vedení
obchodních knih řídili předpisy vládního
nařízení z 5. 11. 1946, č. 205 Sb.,
kterým byly stanoveny jednotné účetní
zásady a kterým byly pro tyto obchodníky
stanoveny zvýšené povinnosti ve vedení
obchodních knih. Výjimky z těchto povinností
mají býti podle § 27 cit. Vlád. nařízení
poskytnuty pouze pro t. zv. malé podniky, jejichž
kvalifikace má býti generálním sekretariátem
Hospodářské rady určena v závazných
směrnicích právě podle toho, zda jde
o podnik protokolovaného obchodníka či nikoliv.
Je tedy tendencí všech těchto předpisů,
aby v obchodním rejstříku byli zapsáni
jen takoví obchodníci, kteří provozují
své podniky ve značnějším měřítku.
Není pochyby, že v dnešní době
nelze považovati za podnik většího rozsahu
podnik, který vynáší ročně
ryzí výtěžek 50.000 Kčs, kterýžto
výtěžek je dosud podle § 1 zákona
č. 183 z roku 1928 stanoven jako protokolární
podmínka pro obchodníky, veřejné společnosti
a společností komanditní. Jeví se
tedy nutným, aby hranice tohoto ročního výtěžku
byla zvýšena tak, aby nadále protokolovanými
obchodníky byli skutečně pouze takoví
obchodníci, u nichž je se zřetelem na rozsah
provozovaného podniku na místě, aby obchodní
knihy vedli způsobem, jak je to stanoveno ve vládním
nařízení čís. 205 z roku 1946.
Proto se v § 1 vládního návrhu zvyšuje
částka 50.000 korun na 150.000 Kčs.
Zvýšení v tomto měřítku
bylo zvoleno proto, že pravidelně se zvýšení
proti době předcházející oceňuje
trojnásobkem. Napříště tedy podle
navržené úpravy mohl by býti do obchodního
rejstříku zapsán pouze ten obchodník,
který dosahuje při svém obchodním
podnikání nejméně 150.000 Kčs
ryzího výtěžku ročně.
Vládní návrh zákona vychází
při tom ze zásady, že v obchodním rejstříku
má býti zapsán pouze takový obchodník,
u něhož je stále splněna podmínka
protokolační, tedy obchodník, který
trvale dosahuje ročně 150.000 Kčs ryzího
výtěžku. Poněvadž však k poklesu
pod tuto hranici může dojíti někdy jen
náhodnými vlivy, bylo v § 2 osnovy stanoveno,
že protokolovaný obchodník, veřejná
obchodní společnost nebo komanditní společnost
mají býti z obchodního rejstříku
vymazány, dojde-li u nich k trvalému poklesu ryzího
výtěžku pod 150 tisíc Kčs, při
čemž za trvalý pokles se považuje takový
pokles, který trvá po dobu pěti přímo
za sebou následujících berních roků.
V tomto směru se vládní návrh zákona
podstatně odchyluje od dosavadní úpravy,
neboť až dosud podle § 4 zákona čís.
183 z roku 1928 jakmile byla firma obchodníka, veřejné
obchodní společností nebo komanditní
společností zapsána do obchodního
rejstříku, neměl pokles ryzího výtěžku
žádného vlivu na provedený zápis
a na použití ustanovení obchodních zákonů
o firmách, obchodních knihách a prokuře.
Jak již se stala zmínka, vychází vládní
návrh ze zásady, že v obchodním rejstříku
nemají býti zapsáni obchodníci s menším
rozsahem podnikání a že by nebylo správné
takové obchodníky podrobovati předpisům
o kupcích plného práva. Bylo při tom
nutno vzíti zřetel na ty obchodníky, kteří
budou zapsáni v obchodním rejstříku
v den, kdy navržený zákon - nabude účinnosti.
Proto se v odst. 3 § 2 určují, že z obchodního
rejstříku mají býti vymazán
firmy i těch obchodníků, kteří
po dobu 5 berních roků - počínaje
berním rokem 1943 - nedosahují ryzího výtěžku
150 tisíc Kčs.
Zásada, že v obchodním rejstříku
má býti zapsán pouze takový obchodník,
u něhož jsou trvale splněny protokolační
podmínky, byla ražena již v osnově obchodního
zákona z roku 1937. Vládní návrh ji
převzal s tou odchylkou, že přiznává
charakter trvalosti poklesu, který trvá po dobu
5 za sebou následujících berních let
a nikoliv po dobu 10 let, jak je to určeno v § 8,
odst. 2 citované osnovy z roku 1937. Doba 10 let je příliš
dlouhá k tomu, aby byla dodržena sledovaná
tendence neponechávati v obchodním rejstříku
zapsány ty obchodníky, kteří neprovozují
svůj podnik v předepsaném rozsahu.
Oddíl druhý vládního návrhu
obsahuje předpisy, jejichž účelem je
provedeni rejstříkového pořádku
v obchodních a společenstevních rejstřících.
Leckdy se totiž stává, že zápisy,
provedené v těchto veřejných knihách,
se neshodují se skutečným stavem, což
je způsobováno liknavostí osob, které
jsou povinny oznamovati rejstříkovým soudům
změny těch skutečností, jež jsou
v obchodních rejstřících zapsány.
Zkušenost při tom učí, že nápravu
nelze zjednati ani pořádkovými tresty, jež
rejstříkové soudy uvedeným osob m
k splnění jejich protokolační povinnosti
ukládají. Zvlášť závažným
a nežádoucím zjevem pak je, že v obchodních
rejstřících zůstávají
zapsány i takové firmy, které již zanikly
a ve skutečnosti neexistují. Tím jest ovšem
obsah obchodních a společenstevních rejstříků
skreslován a mařen účel, jejž
tyto knihy sledují, totiž, aby informovaly obecenstvo
o významných skutečnostech, týkajících
se protokolovaných obchodníků. Podle dosud
platného práva není přípustno,
aby za osoby, jež mají povinnost ohlašovati nastalé
změny, podaly takovou ohlášku osoby jiné,
které mají na zápisu právní
zájem. Rovněž není dovoleno, aby takový
zápis provedl rejstříkový soud z moci
úřední, zejména aby z moci úřední
vymazal zaniklou firmu. Tento nedostatek zákonné
úpravy je v praxi tíživě pociťován
a vládní návrh napravuje dosavadní
nežádoucí stav.
V § 3 se především dovoluje, aby ve všech
těch případech, kde nastane změna
nebo zánik některé skutečnosti, zapsané
v obchodním, společenstevním rejstříku,
a kde nemůže býti nastalá změna
v obchodním rejstříku vyznačena proto,
že ji liknavý účastník neoznámí,
mohla příslušnou opověď podati
taková osoba, která osvědčí
právní zájem na tom, aby byl zápis
proveden, a která prokáže dostatečně
skutkový podklad k provedení zápisu potřebný.
Náklady s provedením tohoto zápisu spojené
hradí ovšem osoba, která byla v prvé
řadě povinna změnu k zápisu do obchodního
rejstříku ohlásiti. Poněvadž
proti usnesení, kterým rejstříkový
soud navržený zápis na návrh interesenta
povolí, je možná stížnost ke druhé
stolici, nehrozí straně žádná
újma.
V § 4 jest upravena možnost, aby mohl býti upraven
nežádoucí stav obchodního rejstříku
v případech nejvýznamnějších,
totiž tehdy, kdy zůstává v rejstříku
zapsán firma, ačkoliv již zanikla. Vládní
návrh upravuje dva případy. V prvém
případě jde o výmaz firmy, o níž
rejstříkový soud bezpečně ví,
že zapsaná firma již neexistuje, v druhém
případě jde o výmaz firmy, na jejíž
zánik lze ze známých okolností pouze
usuzovati. Toto rozlišení je na místě
z toho důvodu, že případů, kdy
je nad veškerou pochybu jisto, že firma zanikla, nebude
příliš mnoho, takže omezení zákonné
úpravy pouze na tyto případy neprovedlo by
žádoucí očistu obchodních rejstříků
od zaniklých firem.
První případ, kdy zánik je bezpečně
zjištěn, je upraven v § 4 tak, že nepodají-li
opověď osoby k ní povolané, vymaže
rejstříkový soud zaniklou firmu beze všech
dalších formalit z moci úřední.
Možnost vymazati z moci úřední i takovou
firmu, o níž lze podle známých okolnosti
pouze usuzovati, že zanikla, jest upravena v § 5. Je
přirozené, že v těchto případech
musila se osnova postarati o to, aby provedenými výmazy
nebyla účastníkům způsobena
žádná újma a aby bylo možno zjednati
nápravu, t. j. obnoviti původní zápisy
tehdy, jestliže k výmazu došlo na základě
mylné domněnky rejstříkového
soudu o zániku firmy. V odst. 2 § 5 se proto rejstříkovému
soudu ukládá, aby nejprve vyzval osoby k návrhu
na výmaz firmy povinné, aby příslušné
oznámeni na výmaz firmy učinily, anebo mu
sdělily v přiměřeně lhůtě,
jaký je pravý stav věci. Poněvadž
často nebude rejstříkovému soudu známa
adresa těchto osob, dovoluje se, aby doručeni výzvy
se stalo náhradním způsobem, t. j. Vyhláškou
na soudní desce a uveřejněním v Úředním
listě a v Ústředním oznamovateli.
Zvláštní úpravy si vyžádal
postup výmazu zaniklé firmy akciové společnosti,
komanditní společnosti na akcie, společnosti
s ručením obmezeným a družstva. Především
se stanoví, že výmaz se u těchto společenských
útvarů provede bez předchozího zápisu
zrušení a likvidace. Poněvadž však
při likvidaci jsou vyzýváni věřitelé,
aby likvidátorům přihlásili své
pohledávky, které mají za zrušeným
společenským útvarem, bylo nutno šetřiti
jejich zájmů i v případě výmazu
z moci úřední, u něhož likvidace
odpadá. Proto se dále rejstříkovému
soudu ukládá, aby o svém zamýšleném
postupu, t. j. o zamýšleném výmazu firmy
společenského útvaru, účastníky
vyhláškou na soudní desce, jakož i v Úředním
listě a v Ústředním oznamovateli vyrozuměl.
Jestliže pak některý z těchto účastníků
v přiměřené, nejméně
jednoměsíční lhůtě osvědčí,
že má za společenským útvarem
pohledávku a že je tu společenské jmění,
upustí soud od zamýšleného výmazu,
neboť v takovém případě je na
místě, aby společenský útvar
zůstal v obchodním rejstříku zapsán.
Nemělo by však smyslu trvati na zápisu i v
těch případech, kde sice jsou věřitelé,
kteří osvědčili pohledávky,
ale nemohli osvědčiti existenci společenského
jmění, z něhož by alespoň některé
pohledávky mohly býti uspokojeny. Zvláštní
zřetel vzala osnova na pohledávky daňové,
a to tou formou, že rejstříkový soud
musí svoji výzvu doručiti přímo
vyměřovacím úřadům pro
daně přímé, nepřímé
a poplatky.
Touto úpravou není však nijak bráněno,
aby i takoví účastníci, kteří
nemají pohledávku za společenským
útvarem, jehož firma má býti vymazána,
upozornili rejstříkový soud na to, že
jeho domněnka o zániku firmy není správná.
Mimo to má rejstříkový soud možnost
provésti šetření, pokud to uzná
za vhodné, na př. též u jiných
organisací než u revisních svazů, jejichž
vyslechnutí v případě družstev
nařizuje osnova povinně z toho důvodu, že
tyto svazy jsou nejlépe o finanční i právní
situaci družstva informovány.
Osobou k odpovědi povinnou podle § 5, odst. 2, a též
podle § 7 osnovy v případech konfiskátů
podle dekretu č. 108/45 Sb. je Fond národní
obnovy, a ministerstvo spravedlnosti po vydání zákona
dá soudům v tomto smyslu instrukce.
V § 6 se stanoví, jak se provede výmaz zaniklé
firmy též u rejstříkového soudu
odštěpného závodu.
Bylo již uvedeno, že podle § 5 vládního
návrhu lze provésti výmaz firmy i tehdy,
když není její zánik bezpečně
zjištěn a soud naň pouze usuzuje podle okolností
mu známých. Jestliže se tato domněnka
soudu objeví mylnou, je připuštěno v
§ 7, aby byly na návrh osob, které jsou jinak
povinny k příslušným opovědím,
obnoveny původní zápisy. To je možno
právě proto, že v tomto případě
došlo k výmazu jen na základě domněnky
soudu, která byla nesprávná. Možnost
obnovy původního rejstříkového
stavu byla vyhrazena jen osobám k opovědi povinným
a nikoliv ostatním interesentům. To se stalo proto,
že tito interesenti, zvláště pak věřitelé
společenských útvarů, uvedených
v § 5, odst. 4, t. j. akciových společností,
komanditních společností na akcie, společností
s r. o. a družstev, mohou své zájmy na protokolaci
uplatniti způsobem v tomto odstavci upraveným, t.
j. včasným osvědčením pohledávky
a společenského jmění. Pokud pak jde
o věřitele jednotlivých obchodníků,
veřejných a komanditních společností,
nejsou tito výmazem firmy ve svých zájmech
ohroženi a nebylo proto nutno provésti v osnově
jejich ochranu tak, jak je tomu u věřitelů
ostatních společenských útvarů,
a stejně tak nebylo třeba zvláště
chrániti zájmy jiných interesentů
než věřitelů.
V oddílu třetím, § 8, jest upravena
likvidace bývalého německého soudnictví
v rejstříkových věcech u pohraničních
soudů. Úpravy této bylo zapotřebí
proto, že v pohraničí si okupanti zavedli své
rejstříky, do kterých zapsali firmy, protokolované
dříve v rejstřících československých,
a bylo tedy nutno převésti obnovu původního
stavu, t. j. obnoviti československé rejstříky
a přenésti do nich firmy, zapsané v rejstřících,
zavedených okupanty. Tato obnova byla nařízena
již dekretem presidenta republiky ze dne 19. září
1945, čís. 79 Sb., o zatímní úpravě
soudnictví v zemích České a Moravskoslezské.
Při přenášení firem z rejstříků,
zavedených okupanty, do rejstříků,
vedených podle československého práva,
nemělo by ovšem smyslu, aby byly přenášeny
všechny firmy, tedy i t. zv. firmy neživé, zejména
firmy těch majitelů, kteří opustili
Československou republiku anebo z ní byli odsunuti,
aniž tu při tom zanechali nějaký majetek,
daný buď pod národní správu podle
dekretu čís. 5/1945 Sb., anebo majetek ve správě
Fondu národní obnovy podle dekretu čís.
108/1945 Sb. Praxe také skutečně zatím
takovéto firmy do československých rejstříků
nepřenášela a bylo třeba dáti
jí právní sankci. To se stalo ustanovením
§ 8 osnovy, ve kterém se stanoví, že neživé
firmy ve smyslu právě zmíněném
nemají býti do československých rejstříků
přenášeny.
Pokud jde o firmy akciové společnosti, komanditní
společnosti na akcie, společnosti s ručením
obmezeným anebo družstva, spokojuje se osnova s podmínkou
odsunutí nebo odchodu za hranice, stalo-li se tak u jejich
správních orgánů, představenstva,
poněvadž hlavním předpokladem, za kterého
se k převodu přikročí, je, že
tu není majetku těchto společenských
útvarů. Proto se také v druhém odstavci
zmíněného ustanovení předpisuje,
že k převodu nutno přikročiti i dodatečně,
objeví-li se nějaké jmění.
Oddíl čtvrtý obsahuje ustanovení závěrečná.
Poněvadž §§ 3 až 5 a § 8 vládního
návrhu ukládají rejstříkovým
soudům významné úkoly, zejména
provedení rejstříkové očisty
z úřední moci, bylo v § 9 uloženo
všem soudům, notářům a revisním
svazům - na Slovensku veřejným úřadům
a družstevním ústředím - jakož
i obchodním a živnostenským komorám,
aby byly rejstříkovým soudům nápomocny
při plnění těchto povinností,
zejména tím, že jsou povinny jim neprodleně
oznamovati všechny skutečnosti, které jsou
významné a potřebné pro jejich postup
podle uvedených předpisů.