Je též velmi nutné, abychom si všimli propagace tiskem, vydávání brožurek, letáků, plakátů na řádném papíře, vkusně upravených; ale zde musí být pan ministr informací upozorněn, aby k tomuto účelu uvolnil potřebný papír, neboť na tom se v žádné formě šetřiti nedá. Jsou stížnosti že se uvolňuje velmi málo papíru na propagaci našeho cizineckého ruchu v zahraničí, ačkoliv na jiné věci, ne tak důležité, je možno jej dostati.

Ještě jednu poznámku mám k našemu cestovnímu a cizineckému ruchu. Je třeba vybudovati na podkladě vědeckém řádný studijní ústav pro cestovní a cizinecký ruch, který by se podle všech hledisek u nás i za hranicemi řídil a studoval potřeby cestovního ruchu a tím i též snad usměrňoval všechna ministerstva, úřady a korporace, které se touto problematikou zabývají.

Končím s přáním, aby příští rok 1948, který bude pro nás zatěžkávací zkouškou, byl nástupním rokem našeho šťastného podnikání pro poznání našich československých krás, zřídel, lázní a památek a aby byl základem našeho hospodářského blahobytu (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Polomskému.

Posl. Polomský: Pane předsedo, paní a pánové!

Dne 6. a 7. května t. r. projednával se návrh zákona o placené dovolené na zotavenou. Bylo to v době, kdy se již prakticky dovolené v závodech udělovaly. Proto se zřetelem na pilnost tohoto zákona byl narychlo se všemi nedostatky odhlasován, aby zde byly zákonité směrnice pro poskytování dovolené. Členové výboru rozpočtového a průmyslového, znajíce neúplnost tohoto návrhu zákona a nedostatek času k řádnému provedení se stanoviska jak hospodářského, tak sociálního, vypracovali a odhlasovali resoluci tohoto znění: "Plánovitý vývoj naší průmyslové výroby a její hospodářská stabilita vyžadují, aby otázka úpravy placených dovolených byla vyřešena předem a na delší hospodářské období. Úpravy přechodného rázu se zpětnou platností zasahují do vývoje podniků rušivě. Vyzýváme proto vládu, aby včas předložila ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení návrh zákona na dlouhodobou úpravu placených dovolených a při tom vzala náležitý zřetel nejen na diferencovaně sociální a zdravotnické potřeby jednotlivých pracujících vrstev, ale i na skutečnou hospodářskou únosnost výroby všeho druhu."

Ne všichni, ale mnozí z nás byli překvapeni, když dne 11. prosince byl svolán narychlo ne předsedou, nýbrž předsednictvem sněmovním průmyslový výbor, ve kterém se měl projednat návrh zákona na prodloužení o jeden rok, to jest pro rok 1948. To znamenalo se všemi nedostatky původního zákona, nehledíc na onu resoluci. Na dotaz, učiněný na zástupce ministerstva sociální péče, proč není vypracován tento návrh zákona o placené dovolené na zotavenou ve smyslu této resoluce, bylo odpověděno asi toto: Nebylo možno pro nedostatek času. - To znamená, že byly důležitější práce než vypracování tohoto návrhu zákona. Nemluvě již o tom, jaké si dáváme vysvědčení o zájmu o onu resoluci, chci však říci toto: Kdo trochu uvažoval nad tímto odůvodněním, musí přijít k názoru, že není to právě dobré odůvodnění; i když již bychom přiznali, že toho času do dnešního dne nebylo, je zde ještě neodůvodněno, proč nebude pro tuto věc tolik času, aby v příštích 3¹/₂ měsících nebylo možno tento návrh zákona připraviti. Každý z nás ví, že dovolené se počítají teprve od 1. května. Proto bylo zde a je ještě dostatek času, aby tento návrh zákona mohl být náležitě zpracován a o 3 měsíce později předložen. Snad zde hrály úlohu i jiné, nevyslovené důvody, aby tento zákon nebyl zpracován ve smyslu resoluce. Není již mým úkolem, abych tyto nevyslovené úkoly řešil.

Vážená sněmovno, nelze přehlížeti odborářskou práci našich předválečných odborářů bez rozdílu tehdejší příslušnosti k různým odborovým organisacím. Kdyby tak tomu mělo být, tedy bychom špatně ocenili práci těch odborářů, kteří se tenkrát bili za práva sociálně nejslabších a kteří dnes stojí na předních místech jak v odborářském, tak i v politickém životě. Byl to těžký boj, dobylo-li se něčeho pro pracující třídu. Každý ví, že kapitalistická moc sahala tenkrát až sem, na půdu parlamentní. A tu je samozřejmé, že jsme zavázáni, abychom výhody pro pracující třídu, tak těžce vydobyté, střežili. Říkáme si, že budujeme socialistický stát. Bylo by však nesociální, kdybychom postupně odbourávali ony sociální výhody, tak těžce za první republiky vydobyté, které jsme si udrželi i v době, kdy česká pracující třída, kdy celý národ byl v porobě pod nacistickou mocí.

Chápu, že ani v socialistickém státě nelze v zájmu pracující třídy udělat všechno najednou k plné spokojenosti. Myslím však, že nutno si zachovat zásadu, že jestliže nemůžeme zlepšiti výhody po stránce sociální, jsme mravně odpovědni před pracující třídou, abychom neporušovali ony výhody, tak těžce v době kapitalistické nadvlády vydobyté, ve prospěch výhod zdánlivých nebo přechodných. Jako odborář mám pocit, že je zde snaha odbourat tyto tak těžce vydobyté výhody. Nechci mluvit o jiných zákonech, ač i na ně by se dalo poukázat, a chci se omezit jenom na dnešní návrh zákona, který jest vlastně neúplným zákonem z května.

Čteme-li § 6, odst. 1 tohoto zákona, který zní: "Omezení dovolené. Nemohl-li zaměstnanec konati práce v kalendářním roce nepřetržitě po tři měsíce pro důležitou příčinu týkající se i jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, zkracuje se mu dovolená podle § 3 za každý další celý zameškaný měsíc o ¹/₁₂ dovolené." - Ten, kdo nezná dřívějších nařízení o placených dovolených, nevidí v tomto odstavci ani nápisu nic zvláštního. Také se mu nedivím. Neboť vcelku tento zákon působí dojmen velkých výhod proti dřívějším vyhláškám nebo nařízením. Jak však z naší resoluce vidno a bude-li příští zákon ve smyslu resoluce vypracován, ukáže se, že dosavadní výhody tohoto zákona jsou stejným provisoriem jako provisorní zákon sám.

Nechci se zabývat tím, jak bude vypadat příští zákon ve smyslu resoluce, ale poukáži zvláště na § 6, odst. 1. Již tento nápis a význam prvního odstavce působí asi tak, jako kdyby ten, kdo jest řádně omluven, byl za toto omluvení trestán odnětím výhod. Porovnáme-li dřívější způsob poskytování dovolených u nemocných nebo u těch, kteří utrpěli úraz, nenajdeme nikde v dřívějších nařízeních, že by za to byl někdo trestán zkrácením dovolené. Nechci zde obhajovat simulanty, neboť je nemyslitelné, že by při dnešní vyspělosti lékařské vědy mohl někdo víc než tři měsíce simulovat. Fakt je, že je-li někdo ponechán v nemocenském stavu tak dlouhou dobu, nemůže to být simulant, ať již je starý nebo mladý. Jsou to většinou staří zaměstnanci, kteří v podniku pracují i několik desítek let. Dlouhotrvající nemoci se vyskytují zejména u starých dělníků, kteří pracují v prostředí zdraví škodlivém a na které se vztahuje zákon o nemocích z povolání. Bylo by to nesociální, kdybychom trestali fakticky peněžitou pokutou ty, kteří vědomě obětují zdraví i život ve prospěch celku.

Nejinak je tomu u těch, kteří jsou následkem vážného úrazu v nemocenském stavu déle než 3 měsíce. Tímto neštěstím může být postižen jak starý, tak mladý, ale bylo by nespravedlivé, aby byl někdo trestán za to, že utrpěl v podniku úraz. Dnes však se na to nebéře ohled a proto to považuji za trest, neboť ani kapitalisté, kteří dělníkům nepřáli, se neodvážili sáhnout na jejich vydobytá práva. Byly případy, že zaměstnanec byl skoro celý rok nemocen, ať již šlo o úraz nebo nemoc kteréhokoli druhu, a že nebylo možno dosáhnout ani tohoto průměru, 3měsíčního výdělku, pro nárok na poskytnutí dovolené v kalendářním roce, takže se musel počítat průměr 3měsíčního výdělku před onemocněním a v neřídkých případech bylo jej třeba počítat z minulého kalendářního roku.

Ostatně porovnáme-li § 2, odst. 1 s § 6, odst. 1, máme dojem, že každý z těchto paragrafů byl vypracován jinými lidmi s rozličným sociálním názorem. Tak podle § 2 má zaměstnanec nárok po 6 měsících, odpracovaných v podniku, na ¹²/₁₂ dovolené, kdežto podle § 6 má starý dělník, který má v podniku odpracováno i 30 let a v kalendářním roce utrpěl nehodu, nárok pouze na ⁹/₁₂ dovolené, i když pracoval na př. také těch 6 měsíců.

Co se týče neuznání vojenské služby, chci říci toto: Myslím, že ti, kteří pracovali v odborovém hnutí za dřívějších dob, vědí, že se již tehdy bojovalo o práva branců. Neztotožňuji se v vývody zástupce ministerstva soc. péče, který v průmyslovém výboru řekl o těch, kteří konali vojenskou službu asi toto: "Nebylo by správné, aby ten, kdo přijde na podzim od vojska, měl nárok na dovolenou".

Kdo byl v Prozatímním Národním shromáždění a zasedal v soc.-politickém výboru nebo ve výboru branném dne 10. prosince 1945, bude se pamatovat na resoluce při projednávání zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších vojenskou presenční službu - tisk č. 14 - kterými se vláda žádala, aby do 6 měsíců předložila nový návrh zákona za účelem spravedlivého ocenění služby branců, aby měli zákonitou cestou zaručena práva. Resoluce zněla: "Vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila osnovu zákona, který provede souhrnně a s trvalou platností všeobecnou úpravu pracovních poměrů osob nastoupivších vojenskou službu a službu presenční, výcvik v náhradní záloze nebo výcvik ve zbrani. Budiž pamatováno i na ochranu pracovního poměru branců ode dne odvodu až do nastoupení presenční služby, dále na plné započtení presenční služby zaměstnanců ve veřejných i soukromých službách do služebního a platového postupu, do pense a do veřejno-právního sociálního pojištění."

Již z této resoluce je vidět snahu, aby branci, kteří byli soustavně poškozováni, dosáhli svých práv, a to i v nárocích na dovolenou, zejména když v tom kterém kalendářním roce už fakticky v podniku pracovali. Resoluci je tedy možno rozumět tak, že je tu snaha, aby branec, který koná vlasteneckou povinnost, nebyl na sociálních právech proti tomu, který nemá čest být brancem, v ničem zkrácen a aby nebyl vyřazován z nároku na dovolenou. Nebylo by to spravedlivé, zvláště za dnešních poměrů, kdy se na naše brance kladou největší občanské a vojenské povinnosti, práce v uhelných brigádách a v zemědělství, a kdy nadto při zkrácené vojenské službě v důsledku nevojenských povinností je jejich vojenský výcvik daleko těžší.

Také u mladistvých, t. j. u lidí pod 18 let, je třeba rozlišovat. Je velký rozdíl u učně, který právě proto, že je v učňovském poměru, má mnohem větší výhody nejen v době učení, nýbrž pak jako vyučený i pro budoucnost, a proti tomu u mladistvého pod 18 let, který nejen že nemá ony výhody, ale ani v budoucnu je nebude mít. Tento mladistvý, který je v námezdním poměru, neučen, musí vykonávat práce tak jako každý jiný zaměstnanec, a za to má být po dosažení 18 let trestán tím, že se mu zkracuje jeho dovolená o týden, nemluvě ani o tom, že se bude tímto způsobem trestat 5 let za sebou. Tvrdíme o sobě, že jsme socialističtí, a proto by bylo třeba v zájmu pracující třídy a v zájmu klidu učiniti především ona sociální opatření, která zabezpečí skutečně a trvale zákonitá práva pracujících.

Kdo sledoval po převratu od roku 1945 vývoj sociální politiky a různá sociální opatření u nás, ví, že je zde mnoho resolucí a kladných odpovědí na různé interpelace. To však nestačí. Je třeba, aby tyto resoluce a kladné odpovědi na interpelace byly uvedeny ve skutek.

Bude asi dost těch - i povolaných - kteří mají názor, že kdo nepracoval, nemůže mít nárok na tytéž výhody jako ten, kdo pracoval celý rok. Ovšem může jít o případ, že někdo ze závážných důvodů nemohl pracovat - a podnik přece není žádnou sociální institucí. Myslím, že v podobných případech je zde názor, že by tu na př. mohl přicházet v úvahu 10 % čistý zisk pro sociální a humanitní účely. Není to úplně stejné? V tomto případě není nikoho, kdo by měl jiný názor, a když, pak si netroufá otevřeně vyjádřit své mínění. Ať už se to jmenuje sociální nebo humánní fond, je to právě tak pro podobné účely.

Moc pochází z lidu, lid rozhoduje. To slyšíme na každém kroku. Ostatně máme již zkušenosti, že tu byla snaha, aby lid rozhodoval o návrzích zemědělských zákonů. Je-li zemědělský lid tak vyspělý, aby rozhodoval o návrzích zákonů, které mu byly dány k posouzení, nebylo by také na místě, aby i dělnictvo mohlo posoudit zákony týkající se jeho práv? Nepopírám odbornou schopnost zemědělců, ale není-li lepší, je při nejmenším jistě stejná tato schopnost u průmyslového dělníka nebo zaměstnance.

Mluvíme o socialismu. Netvrdím, že socialismus není zárukou sociálního pokroku, ale tvrdím, že jedině sociální politika je zárukou sociální spravedlivosti a klidu. Nechci tvrdit, že socialista nedělá sociální politiku - vždyť má k tomu všechny předpoklady - je však třeba rozlišovat sociální politiku od politiky socialistické. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Páni zpravodajové se vzdali doslovu.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Fr. Jaroš: Nejsou.

Zpravodaj posl. Štekl: Nejsou.

Zpravodaj posl. Vach: Není změn.

Místopředseda Petr: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výborů živn.-obchodního a právního o vládním návrhu zákona (tisk 907) o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání (tisk 923).

Zpravodajem za výbor živn.-obchodní je p. posl. Fusek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Fusek: Slavná sněmovno!

Účinnost zákona č. 108/47 Sb. končí dnem 31. prosince 1947. Tento zákon ponechal v platnosti ustanovení vlád. nař. č. 14/43 Sb. o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání ve znění zákona č. 256/46 Sb. a doplnil je ustanovením o odvolacím právu hospodářských organisací a obchodních a živnostenských komor. Vládní nař. č. 14/1943 Sb., které bylo jen rozšířením předpisů, vydaných na podzim 1938 a postupně prodlužovaných, podrobuje vznik, rozšíření a jiné změny podniku schvalovacímu řízení, při čemž měřítkem je hospodářská potřeba a veřejný zájem. Důvod tohoto předpisu je, aby bylo zabráněno vzniku podniků hospodářsky zbytečných, které by zatěžovaly naše hospodářství, aniž by samy poskytovaly existenční základnu podnikateli a zaměstnancům. Důvod tento stále trvá, neboť jen v záruce hospodářské potřeby je dán předpoklad pro zdravý rozvoj našich podniků a pro celou budoucnost našeho hospodářství. Mimo to dnes při nedostatku pracovních sil by bylo neúnosné, aby nadále vznikaly hospodářsky neodůvodněné podniky a odčerpávaly pracovní síly, jichž je potřebí jinde. Jen budeme-li mít tolik podniků, kolik toho veřejný zájem vyžaduje, bude dána záruka jejich další existence a trvalá základna pro osoby v nich zaměstnané, i pro jejich další rozvoj.

Z uvedeného vyplývá, že trvání předpisů, omezujících živnostenské a jiné výdělečné podnikání, je nezbytně nutné, a to jak v zájmu veřejném, tak i v zájmu podniků samých. Proto byla již v r. 1946 vypracována osnova zákona o omezení v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, která byla od té doby několikrát přepracována a je toho času v meziministerském řízení. Poněvadž tato osnova i v případě, že ji vláda schválí, nebude pravděpodobně moci být do konce roku 1947 projednána v ústavodárném Národním shromáždění a v mezidobí by vznikaly podniky hospodářsky neodůvodněné, byla vypracována osnova, kterou se prodlužuje účinnost zákona č. 108/47 o jeden rok, t. j. do 31. prosince 1948.

Osnovou se navrhuje prodloužení účinnosti ustanovení vlád. nař. č. 14/43 Sb. se změnami, vytvořenými zákonem č. 108/47 Sb., odvolací právo hospodářských organisací a obchodních a živnostenských komor, což je vyjádřeno v článku 1 osnovy slovy: "ve znění, vyplývajícím z nynějšího právního stavu". Provedení návrhu zákona si nevyžádá žádných dalších nákladů pro státní pokladnu.