V této oblasti řešení otázky pozemkové reformy na státních statcích jsme od vás neobdrželi ještě jinou odpověď nežli odpověď negativní. (Výkřiky.) Jste-li pro parcelaci soukromé půdy, jste-li pro řešení sociologických a soc.-politických problémů naší republiky, pak je musíte řešit v každém ohledu a úplně. My, jako národní socialisté, kteří říkáme svým voličům, že hájíme a trváme na soukromém vlastnictví a také na znárodněném podnikání i na družstevní formě, i přitom, když trváme na soukromém vlastnictví, máme odvahu jiné vlastnictví, škodící celku, bourat. (Potlesk.) Zde razíme nové cesty, odlišné od komunismu, zde to znamená, že zdůrazňujeme ideu socialismu tak, že ten, kdo půdu má, kdo má majetek, je povinen užívati ho tak, aby z toho kynul prospěch nejen jemu, ale také tomu, kdo majetku má málo anebo nemá nic. To je mravní stránka sociální politiky, kterou se zásadně lišíme od marxistů. A proto chceme úpravu pozemkové držby, proto chceme úpravu pozemkové držby státní a jsme za to obviňováni přáteli komunisty z neupřímnosti. A já jim chci připomenout toto: Řekl jsem, že jsme byli státem latifundiálním před první republikou a postarali jsme se, aby tento latifundialismus zákony o pozemkové reformě zmizel. Avšak v květnu roku 1923, slavná sněmovno, podali komunisté v československém parlamentu návrh, kterým žádají: "Veškerý velký majetek pozemkový, státem zabraný, podle zákona ze dne 16. dubna 1919, přiděliž Státní pozemkový úřad do vlastnictví ústavů, jež budou zřízeny pro sociální pojištění". (Výkřiky.) Podepsáno bylo a je 22 poslanců komunistické strany, a to pánové Šmeral, Blažek, Haken, Skalák, Toužil, Merta, Kreibich, Bubník, Houser, Koutný, Kunst, Taussig, Nagy, Warmbrunn a Darula. Prosím, aby si šli velectění kolegové z komunistické strany do studijní kanceláře a vyhledali tiskopisy z roku 1923, z měsíce května, a tam si takto podepsaný návrh na zastavení pozemkové reformy československé přečetli. A ptám-li se, kdo je tím vinníkem, kdo znemožňoval provádění pozemkové reformy první republiky, pak sedí na lavici obžalovaných, a ptám-li se dnes po druhé, kdo je vinníkem toho, že se neparcelují státní statky, jsou to opět poslanci komunistické strany jako na lavici obžalovaných. (Potlesk.) A proto, i když to tisk nepropouští, i když to rozhlas potlačuje, i když se to nezaznamenává, i když korespondence to nevydává, já ujišťuji kolegy z komunistického klubu jménem své národně socialistické strany, že o této otázce budeme mluvit neustále, aby o ní zvěděla československá zemědělská veřejnost a aby z toho poznala vaši neupřímnost. (Potlesk, výkřiky.) Pánové mně to musí dovolit. Já jsem ukázal dobrou vůli při rozpočtovém jednání, že jsem jednal kriticky a velmi objektivně. Ale jestliže pan kol. Smrkovský za tento náš postup zavádí otázku bojů v parlamentě a osobního napadání, pak prosím, nechť se to dělá podle hesla: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."

Jestliže jsem vyjádřil otázku parcelace státních statků jako požadavek, nemluví pro to jenom otázky sociálně-politické, ale mluví pro to také i otázky rozpočtové. Máme v republice státních lesů 1,068.000 ha (Posl. Smrkovský: Dejte od nich ruce pryč a to jim prospěje!) a máme pozemků 124.159 ha. Tato státní půda a státní lesy vzrostly za poslední rok v důsledku dekretu č. 12 v nesmírném rozměru... (Hluk.)

Místopředseda Hladký (zvoní): Pan posl. Torn má slovo.

Posl. Torn (pokračuje): ... a u pozemků vzrostla státní půda za poslední rok o 85.000 ha.

Srovnával jsem rozpočet státních statků za rok 1947 a 1948. Jaký je finanční efekt tohoto hospodaření? (Slovní potyčka posl. Smrkovského s nár. socialistickými poslanci.)

Místopředseda Hladký (zvoní): Pan posl. Torn má slovo. Prosím o klid.

Posl. Torn (pokračuje): Já plně chápu, že to pana kolegu Smrkovského znervosňuje, ale já chci jen dokázat, ... (Výkřiky komunistických poslanců.) ... že otázka hospodaření státních statků se nám jeví v rozpočtových položkách pasivním problémem, neboť vykazují ztrátu 6,467.000 Kčs (Výkřiky komunistických poslanců.), to znamená pro příští rok ztrátu 520 Kčs na 1 ha. (Výkřiky.) O tom nám více poví ještě účetní uzávěrka. Jestliže ale sloučíme dohromady příjmy a vydání ze státních statků, z rybničního hospodářství a z průmyslu, jeví se státní statky vcelku s průmyslem a rybničním hospodářstvím aktivní, a to nepatrnou částkou, že nám v poměru na ha vychází výnos 36 Kčs. Jestliže se nám projevuje hospodaření na orné půdě pasivní 520 Kčs, kde je zábrana, abychom k hlediskům sociálně-politickým nepřipojili hlediska finanční a neprovedli distribuci půdy, půdy státní ve prospěch přídělu pro drobného zemědělského člověka? (Potlesk poslanců čs. strany nár.-socialistické.)

S tím je spjata také otázka lesní půdy. Naše státní lesy představují výměru víc než 1 milion ha. Byl by ideální stav, kdyby stát neměl zde monopol, pokud jde o lesní stromečky, kdyby zde toto vlastnictví lesní bylo rozděleno mezi stát, svazky samosprávné a malolesy a kdyby také zemědělec měl pro svou potřebu kousek dřeva, dřeva užitkového a dřeva na palivo, aby saturoval potřebu také svého hospodářství.

Jestliže bylo nutno v rámci tohoto loveckého zákona se zmínit o těch otázkách, mám úkol zmínit se i o jiných, které jsou s tím spjaty, a chci konstatovat, že jako rolník viděl jsem velmi jasně v dobách předežňových, jak tvrdě působí na vývoj našich plodin a naší úrody sucho. Tenkrát jsem ve výborech i v plenu poukazoval na nebezpečí a volal po různých opatřeních.

A když jsem viděl, jaká katastrofální úroda bude, volal jsem prvý: Nestanovme kontingenty, ale uložme československému zemědělci povinnost obecné dodávky, totální dodávky. Nedělejme z povinností zásluhy. Viděl jsem, že nelze, prosím, v těchto situacích dělat něco takového aby se vytvářely zásluhy jedněch a bral se bič na druhé. A to vidíme v kontingentech. Ve stanovení kontingentů vidíme, že nejsou správně, poctivě rozdělovány; že jsou někomu uloženy, a když je nemůže splnit, je podezírán ze sabotáže; jinému jsou dány malé, ten je splní a dostává za to pochvalný dekret. Tím se dostáváme k uznání, k vyznamenání různým lidem, kteří na poli zásobovací a vyživovací politiky učinili velmi málo proti těm, kteří jsou podezírání a persekvováni, ale kteří přinesli daleko více (Posl. Čihák: To je lež!) Mám po ruce výsledky, pane kolego Čiháku, ze svého okresu. Vyznamenaný rolník s 35,87 ha měl předepsáno a odevzdal ... (Hlas: Kolik jsi odevzdal ty?) Přes 100 %, všechno, co jsem sklidil a jím na lístky, od mlátičky všechno odevzdal! To jste si, prosím, řekli velmi špatně. (Potlesk.) Sám jediný ze zemědělců, prosím pěkně, jsem odevzdal celou úrodu a sám odebírám lístky a ani ne samozásobitelské. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já jsem čekal tuto otázku.

Ale teď se chci vyrovnat s otázkou vyznamenaných a nevyznamenaných. Vyznamenaný odevzdal z 35,87 ha 37 q, a nevyznamenaný z 36 ha 117,80 q. (Hlas: Kdy, v kterém čase?) Letošního roku do 15. prosince. A druhý nevyznamenaný s výměrou 35,90 ha odevzdal 103 q. Tedy ten, kdo byl vyznamenán, odevzdal ze stejné výměry 37 q jako ten persekvovaný, který odevzdal ze stejné výměry 117 q nebo 103 q. (Různé výkřiky.) A proto jsem ve všech těchto debatách konstatoval: obecnou dodávku, žádné zásluhy, konejme všichni svou povinnost. (Potlesk.) A tak, jak jsem to adresoval, pokud šlo o odevzdání kontingentů, adresoval jsem to do řad těch, kteří křečkují a syslují. Není doba, abychom křečkovali, aby se syslovalo a aby se prováděl černý obchod. Bude-li u nás někdo hladovět, budeme hladovět všichni anebo nikdo! (Potlesk.) To je naše krédo a to musí být naše zásada. (Výkřiky.) A jestliže z těch nesprávně stanovených kontingentů dnes nastává retribuce a jsou z toho prohlídky, pak mi dovolte, slavná sněmovno, abych se zastavil u jednoho neslýchaného zjevu, který se udál u hospodářského družstva v Slaném, jehož jsem předsedou. V sobotu ze 13. na 14. v noci bylo hospodářské družstvo v Slaném, tedy po úředních hodinách, přepadeno náhlou přepadovou revisí. (Hlas: Jakým přepadem?) To je neslýchané v minulosti, aby bylo družstvo či podobná veřejně účtující instituce přepadena revisními orgány neznámého původu. (Hluk. - Výkřiky.) Nám je všem známo, že hospodářská družstva podléhají revisím svazovým, revisím ministerstva financí a ministerstva výživy. (Hluk. - Výkřiky.) a že tato družstva mají dozorčí rady a musejí konat své funkce náležitě a správně. (Hluk.)

Místopředseda Hladký (zvoní): Prosím o klid. Pan posl. Torn má slovo.

Posl. Torn (pokračuje): Konstatuji, že hospodářské družstvo má valnou hromadou řádně zvolené revisní orgány a že má úřednictvo ze všech politických stran naší Národní fronty. Prohlašuji, že ředitelství čili představenstvo neučinilo žádné usnesení, které by bylo v rozporu se zásobovacími předpisy a s předpisy stanov a že tudíž neuložilo úřednictvu, aby provádělo něco, co by bylo v rozporu s předpisy a stanovami. Toto úřednictvo by také nic takového neprovedlo, poněvadž jeden hlídá druhého, jelikož každý je příslušníkem jiné politické strany. A přesto, že toto je, a přesto, že byly respektovány předpisy, bylo toto družstvo přepadeno 21 revisory neznámého původu, kteří v noci vytáhli úředníky z jejich domovů, vzali je do družstva a na požádání, aby se legitimovali, odmítli se legitimovat s poukazem na to, že na tom nezáleží. Když vedoucí úředník prohlásil, že toto nebylo ani za gestapa, odpověděl jeden - přistrojený v ošumělých šatech - že na tom nezáleží, ale že má od předsedy okresního národního výboru dopis, který podržel v ruce a z něhož se mohla přečíst jenom slova: "Žádám o provedení revise v hospodářském družstvu". Tato přepadová revise v noci - k čemuž měla čas v úředních hodinách, poněvadž je to družstvo veřejně účtující a nic nemůže schovat, odnést nebo zašantročit, protože podléhá revisi a revisi má - zapečetila družstvo, všecky jeho sklady, všecky jeho filiálky, zapečetila pokladny a odvezla obchodní a účetní knihy. (Výkřiky.) Druhý den v neděli, když jsem se dostavil do družstva, se mně tato společnost neukázala. Objevila se teprve až po mém odjezdu na schůze. Když jsem odjel z okresního města, začalo se revidovat dále, porovnávaly se knihy se zásobami ve skladu, kontrolovaly se jednotlivé položky a výsledek byl, slavná sněmovno, že tato komise shledala u hospodářského družstva v Slaném a u všech jeho filiálek, u všech jeho pobočných skladů všecko v naprostém pořádku. (Hlas: Proč se tak rozčiluješ?) Rozčiluji se proto, že tato prohlídka nebyla provedena u jiných družstev ani u jiných obchodníků; byla provedena jen u toho družstva, kde je předsedou představenstva posl. Torn. A v tom vidím právě ten neslýchaný případ persekuce v dějinách našeho družstevnictví, v tom vidím účel zastrašit naši zemědělskou veřejnost, v tom vidím ten osobní aspekt, poněvadž bylo řečeno: "My se toho Torna musíme nějakým způsobem zbavit". Bylo to řečeno - nechci jmenovat osobu jménem - komunistickým funkcionářem na Brandýsku. Kdyby tam byl zjištěn nějaký nepořádek, co by z toho následovalo? Kdyby nepořádek udělal některý z nepoctivých úředníků, byla by na hospodářské družstvo uvalena vnucená správa nebo národní správa a posl. Torn by byl vláčen novinami, že v jeho družstvu je nepořádek, a že se tam dělají takové a takové sabotážní činy v našem zásobování.

V tomto případě dovolte, abych se zeptal vlády československé, kdo nařídil provedení této prohlídky. Konstatuji, že to nebyl žádný státnický ani politický čin, ale to byla retribuce a zneužití úředního oprávnění, zasluhující odsouzení a odmítnutí. Říkáme-li rádi, že jsme státem spořádaným, založeným na demokracii a občanských svobodách, pak tyto metody persekuce, ba politického teroru pod clonou tmy to nepotvrzují. Jsme poctiví a věrní služebníci svého státu a proto se nebojíme ani teroru a nepodlehneme ani v této věci. (Potlesk. - Výkřiky.)

Dovolte, abych uzavřel tuto kapitolu jednou mysliveckou báchorkou: Šel otec se svým synem do polí, a měli s sebou loveckého psa. A ten pes revíroval v přírodě, vyplašil zajíce a pronásledoval jej. Synáček to pozoruje a ptá se: Tatí, jak je to možné, aby ten velký pes nedohonil tohoto malého zajíce? A tatínek odpovídá synáčkovi: To máš hochu tak, tomu psovi jde o kořist, ale tomu zajíci o život! - A tak je to, pánové, mezi mnou a vámi: vám šlo o kořist, a mně jde o život, a proto mne v té poctivosti ke státu nedohoníte (Potlesk.), v poctivosti k demokracii nepředhoníte; v té zůstanu a budu podoben tomu zajíci. A proto, uzavírám-li touto loveckou báchorkou (Výkřiky, hluk.) svůj referát k myslivectví, chci říci jedno: (Hluk. - Místopředseda Hladký zvoní.) S novou dobou přijde i nová sláva československé myslivosti, která nalezne své pravodatné, svou krásu, svou zálibu v chovu zvěře, v živé přírodě, aby se naplnil úvodní článek § 1 o myslivosti, že ona je hospodářskou i kulturní hodnotou zemědělské a lesní prvovýroby.

Provozovat myslivost není otázkou myslivecké zkoušky, ale otázkou kultury srdce a rozumu, otázkou poměru lidí ke zvěři a k lidem. Proto buďme napřed myslivci a potom teprve lovci. Lovu, lesu a polím zdar! (Výkřiky. - Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Soukup. Dávám mu slovo.

Posl. Soukup: Slavná sněmovno!

Projednávaný zákon o myslivosti je jistě mimořádnou událostí. (Hluk. - Místopředseda Hladký zvoní.) Má nastoupit na místo nejednotné zákonné úpravy. Máme zde v platnosti předpisy zákona z r. 1883, předpisy zákona z r. 1929, máme tu nařízení z doby protektorátu, z r. 1941, a máme tu nařízení z r. 1945, týkající se hlavně závad z doby okupace. Ale aby nejednotnost byla vystřídána téměř chaosem, stalo se, že v řadě míst místní národní výbory, ale i někteří referenti okresních národních výborů úřadovali a brali za bernou minci do této doby ještě neschválený, v kusých obrysech známý vládní návrh zákona o myslivosti, který doznal - a to je nesporné - řadu podstatných změn. Vezmeme-li v úvahu tyto skutečnosti, musíme zákon o myslivosti vítat jako krok k upevnění právního pořádku v tomto státě. Očekáváme také, že pokud bude zákon potřebovat doplňujících výkladů se strany vlády, resp. ministerstva zemědělství, budou tato doplnění dána ve smyslu a v duchu zákona, abychom měli tak platně zákonné předpisy jasné a přehledné. Očekávám, že po schválení zákona ozve se jásavé: My zákon máme, a že bude bezpočet pochval na konto pana ministra zemědělství. Lze jistě s tímto tvrzením polemisovati skutečností, že jde o zákon vlády Národní fronty a že ani parlament nemohl být a ani nebyl omezen v právu činit zde podstatné, ano strukturální změny. Ale mne spíše napadá, že opravdu lví podíl - pravdu si nijak nezastírejme - nutno přiznat československé myslivecké jednotě a jejím zásahům a připomínkám. Tato agilnost, jak z celého zákona je patrno, přináší jí postavení téměř nebo dokonce skutečně veřejnoprávní korporace.

S panem ministrem zemědělství a s jeho kabinetem jsme často polemisovali na veřejných schůzích, a nebude na škodu, jestliže československé myslivecké jednotě věnujeme zase několik vět v plenu sněmovny. Je nesporné, že ona vedle orgánů veřejných, samosprávných a státních má a musí být strážcem velkých hodnot hospodářských, ale také společenských a jiných. Řádně konaná myslivost přináší ve zvěřině na stůl národa hodnoty v částkách snad stamilionových, nebo dokonce miliardových vedle náplně sportovní a společenské. Tato skutečnost, ochránkyní tohoto odvětví bude a má být československá myslivecká jednota, jí dává závažné a výrazné postavení. Ona má být a bude účastna jistě vynikajícím způsobem při zkouškách myslivosti, předepsaných tímto zákonem. A tu si řekněme upřímně, že bude jistě nadmíru důležité žádat od kandidátů pravodatné myslivosti v úhrnu znalost základních ustanovení tohoto zákona a hlavně předpisů, týkajících se výkonů vlastní myslivosti, hájení zvěře atd. Je nutné žádat jistotu v zacházení se zbraní s hlediska bezpečnosti života občanů vykonávajících myslivost, ale také bezpečnosti života ostatních příslušníků národa. Domnívám se, že stejně bude přihlédnuto k právním předpisům, majícím vztah k výkonu myslivosti. A nebude mi snad nikdo zazlívat a připustí, že nauka o loveckých psech není po mém soudu již takové hluboké důležitosti, a nebude se na mne nikdo hněvat, že bych při zkoušce nechtěl propadnout proto, že jsem zapomněl, že zajíc nemá chlupy, ale že má vlnu, že zajíc nemá packy nebo nohy, ale že má běhy, že zajíc nemá uši, ale že má slechy.

Chci věřit, že československá myslivecká jednota bude, stane se ochránkyní nejen všech hospodářských, ale i společenských hodnot. Chci také věřit, že se pokusí ve svých spolcích zladit stav zemědělců, dělníků, živnostníků a všech ostatních k sobě navzájem, aby ona obava zemědělců, že by snad v oblasti výkonu myslivosti byli a mohli být opomíjení, nebyla podepřena. Je skutečnost, že problém, jak má být vyjádřeno postavení zemědělce v lovecké společnosti, vedl k různým hlediskům. Je na př. nesporné zjištění, že železničář má různé výhody v dopravě železnicí, protože je železničář. Že horník má zlepšené zásobování uhlím, protože to uhlí kutá, a že také zemědělec by mohl mít určité nadlepšení v tom, co přímo souvisí s jeho výrobou a prací. Tato záležitost je v přímé souvislosti s otázkou, kdo vlastně pronajímá honitbu. Kdybych měl pokračovat v této linii, jak jsem naznačil, dospěl bych k názoru, že ten, kdo pracuje a obhospodařuje 20 ha zemědělské a lesní plochy, musí mít nesporně větší vliv na pronájem a tím na způsob obhospodařování této své půdy než člověk, který obhospodařuje, řekněme, desetinu tohoto majetku. Tak daleko jsme však nedospěli. My jsme řekli, že každý má jen jeden hlas, tedy že všichni jsme si rovni; to znamená, že jsme zespolečnili, chcete-li zesocializovali určitá práva, tak jak to nese s sebou doba, již prožíváme. A teď si položme otázku: Bylo by možné, jestliže po této linii jsme šli ve věci nájmu, že bychom byli mohli dobře tvořit jakoukoliv výjimečnost v právu na získání nájmu? V tomto případě je třeba vzít zřetel na tu skutečnost, zda bychom tím byli respektovali ustanovení ústavy, že všichni jsme si před zákonem rovni; a proto také jsme stanovili, že jsme si v tomto opravdu rovni a že si chceme býti také navzájem rovni.

To, že se na zákon o myslivosti soustředila do značné míry pozornost, je dáno také čistě praktickými motivy: jednak tím, že volná zvěř v kuchyni a na stole znamená určité zmírnění dobou daných těžkostí, a také tou skutečností, že - jak jsme si vyložili - často byla myslivost vykládána velmi jednostranně. Neviděli jsme povinnosti krmiti zvěř v době zimní, neviděli jsme hájení v zakázané době a hájení chovných kusů, ale viděli jsme jen lov s vydatným úlovkem. Zjednodušili jsme si tedy celý problém. Představili jsme si to jako nějaký zlatý důl kdesi v Kalifornii. A tak jako v hledání tohoto dolu bylo mnoho zklamaných, tak i zvlášť letos bude mnoho těch, kteří nebudou při nejmenším spokojeni s výsledky v oblasti myslivosti. Mám zato, že bychom se měli pokoušet hledat ve všem vždy střízlivá hlediska, a chcete-li, zlatou střední cestu. My si místo toho velmi libujeme v krajnostech. Jednou hovoříme o zvláštních vlastnostech třeba naší mládeže, po druhé o zavrženíhodných sabotážních činech třeba mezi zemědělci s úmyslem generalisovat tyto případy; jednou o budovatelském úsilí téměř oslňujícím se strany téměř každého z pracujících, a hned zase o hrozném šmelinářství mezi obchodníky. Při tom nechybí ani nejhrubší napadání, pusté vyhrůžky a náznaky o zlikvidování nehodných. Celý problém pak nakonec zjednodušíme tak, že naše strana - to že je výlupek všeho dobra, a ty ostatní - to že jsou ten zavrženíhodný živel. Mám dojem, že nám chybí představa o člověku takovém, jaký ve skutečnosti je a jaký je v úhrnu celý národ. Zapomínáme, že každý člověk a také každý z nás má sice své dobré vlastnosti, ale má také své sklony, a to ve značné míře také zlé, a je proto chyba, jestliže se snažíme tyto nízké vlastnosti a sklony v člověku rozdmýchat.