V § 2, ods. 1, písm. a) v 8. riadku miesto bodkočiarky patrí čiarka; to isté u písm. b) v 12. riadku; v 30. riadku za slovom "glandarius" patrí zátvorka.

V § 7, ods. 2 v poslednej vete patrí za slová "věty druhé" ešte slová "a třetí"; bude teda táto veta znieť: "Ustanovení odstavce 1, věty druhé a třetí platí obdobně."

V § 10, ods. 8 vo 4. riadku uvedená citácia "(§ 11, odst. 2)", má správne znieť "(§ 11, odst. 1)".

V § 30, ods. 2, písm. a) na konci miesto bodkočiarky patrí čiarka; to isté na konci písm. b) a na konci písm. c).

V § 39, ods. 7, v 8. riadku slovo "zvěr" opraviť na "zvěř".

V § 46, odst. 2, písm. a) na konci miesto bodkočiarky patrí čiarka; to isté v § 50, písm. a) na konci a v § 53, odst. 1, písm. a) na konci.

Po tomto trošku urýchlenom a, dúfam, dosť výstižnom referáte o poľovníckom zákone navrhujem váženému Národnému shromaždeniu ako zpravodajca výboru pôdohospodárskeho a rozpočtového, aby s týmito len štylistickými a tlačovými opravami pozmenený návrh, ako vám bol predložený, ráčilo schváliť. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajkou za výbor právní za nepřítomného posl. dr Novotného je pí posl. dr Horáková. Prosím, aby se ujala slova.

Zpravodajka posl. dr Horáková: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Právní výbor projednal osnovu vládního návrhu o myslivosti ve čtyřech svých schůzích a přičinil k té osnově připomínky k § 19, odst. 1, v nichž uvádí, že toto ustanovení neplatí pro případ, kdy se o pacht honitby uchází myslivecká společnost, jejímž předsedou nebo členem je honební starosta nebo některý člen honebního výboru, neboť v tomto případě se neucházejí o pacht honitby sami, nýbrž myslivecká společnost. Totéž platí i v tom případě, kdy předsedou nebo členem myslivecké společnosti je osoba s honebním starostou nebo s členem výboru spřízněná nebo sešvagřená.

Další připomínky učinil právní výbor k § 21, odst. 3 a k § 24, odst. 3 tak, jak je uvedeno ve zprávě pro plenum sněmovny.

Právní výbor na základě těchto svých připomínek a projednání doporučuje osnovu ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji. Prosím pana posl. dr Zibrína, zda má ještě nějaké připomínky za výbor rozpočtový.

Zpravodaj posl. dr Zibrín: Nemám.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Prvním řečníkem je pan posl. Torn, dále posl. Soukup, Vido a Bezděk.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Torn.

Posl. Torn: Paní místopředsedkyně, slavná sněmovno!

Na okraj našich vánočních prázdnin přichází na stůl naší sněmovny zákon, který upravuje právo myslivosti. Je to zákon velmi delikátní; měl již svoje kořeny ve starém společenském zřízení a doposud v našem mysliveckém právu byly patrny znaky dob feudálních. Právo provozovat myslivost bylo v minulosti privilegiem privilegovaných kast a skupin. Bylo vždy více sportem než čímkoliv jiným, a tento sport v minulosti provozovala ona kasta, která svým vlastnictvím ovládala českou půdu. V té době i veřejná správa sloužila těmto zájmům a zemědělec či sedlák dělal v tehdejší době jenom honce anebo krmil zvěř.

Český zemský zákon z r. 1866, podepsaný dr Lažanským, se snažil o úpravu těchto poměrů v právu mysliveckém, poměrů z dob feudálních. Avšak neodstranil tyto zbytky ani jejich znaky, a tak ani úprava z roku 1915, kdy už jsme se dostali do zcela jiných myšlenkových proudů, neodstranila v českém honebním zákonu to, co ve smyslu potřeb našeho života na venkově se nám zdálo nezbytné a potřebné. Na Moravě přišly prvé zákonné úpravy tohoto honebního práva v r. 1895, tedy značně později nežli v Čechách. Ale ani tam toto nové právo, které vydal moravský zemský sněm, nevystihovalo správně poměry v společenském ani v zemědělském zřízení a životě.

Proto proti tomuto zákonu moravskému vyrostl velmi značný odpor na straně selské, který vedl k tomu, že byl r. 1910 vydán úspěšný zákon, který byl teprve r. 1912 potvrzen a 1914 vyhlášen. Tato skutečnost, že od přijetí zákona v r. 1910 až do jeho vyhlášení r. 1914 bylo potřebí doby 4 let, dosvědčuje, že zákon i poměry byly povahy delikátní, obtížné a že to byl problém tak zvláštní, který způsoboval tolik neklidu a vyvolával tolik rozepří, že byly instance prvé i druhé stolice přeplňovány spory o provozování práva myslivosti na našich dědinách.

Po prvé světové válce, kdy prvky demokratisujícího společenského života pronikly do té míry, že jsme u nás zlikvidovali v celé podstatě ony prvky feudální, kdy jsme odstranili vlastnictví k půdě a lesům na lafitundiích, na velkostatcích, snažili jsme se, aby i v otázce honebního práva byly zjednodušeny a zlepšeny podmínky pro jeho úpravu a provozování myslivosti. Žel bohu, že mladá demokracie, která se pokusila o likvidaci těchto starých zákonných norem, věc nedokončila a zákon z r. 1926 nebyl ničím jiným nežli projevem rozpaků nad delikátností tohoto zákona a zabýval se více méně řešením ustanovení honebně-policejních a hájení zvěře nežli řešením celého tohoto problému. Tedy i když tímto novým zákonem vnikaly nové prvky do práva myslivosti, zůstaly tam všecky staré spory, a my bychom mohli proti starým dobám novou dobu charakterisovati pomalu tak, že bylo 5 sedláků ve vsi a 7 se jich hněvalo.

Naším zákonem, který dnes předkládáme československé veřejnosti, dokazujeme, že jsme v celém československém státě zunifikovali, sjednotili honební zákonodárství a postavili je na společný stejný základ a na stejného jmenovatele. Dnešním zákonem zpřístupňujeme provozování myslivosti všem pracujícím skupinám a třídám v Československu, ať zemědělským nebo nezemědělským, a to v podobě loveckých společností. Zdemokratisovali jsme volební právo členů honebního společenstva tím, že každý, kdo má honební pozemek, má jeden hlas, a za honební pozemek platí onen pozemek, který není ohraničen. Honební společenstvo jako vrcholný orgán všech majitelů pozemků honebních volí si svůj honební výbor, má svoji samosprávu a právo pronajímat právo myslivosti společnostem, jednotlivci, anebo je provozovat na vlastní účet.

Máme také podle našeho nového zákona honitbu společenskou i honitbu vlastní. Honitba vlastní je však převážně honitbou na státních statcích a statcích samosprávy, a pokud jsou ještě v rukou vlastníků pozemkové celky větší než 200 ha půdy, také i v tomto případě vlastní honitbu tam, kde vlastník má těchto 200 ha. Zákon nechává zde mluviti vlastníky pozemku, aby ve valném shromáždění všech vlastníků pozemků o svých právech rozhodovali. Protože jsme, paní a pánové, novým zákonem stanovili rozlohu společenské i vlastní honitby počtem 200 ha, zanikne nám v Československu sta společenstevních honiteb, které byly až do dnešní doby držány v rukou zemědělců, poněvadž budou míti výměru menší, než je těchto stanovených 200 ha.

Starý zákon určoval honební okrsek výměrou 115 ha. V případech, kdy budou rušeny honitby, je nutné, aby honební společenstva, ke kterým budou přivtěleny honitby zaniklé, pochopila touhy a potřeby oněch sousedů zemědělců a kamarádů, jejichž honitba zanikla, a vzala je do loveckých společností k výkonu práva myslivosti na pozemcích, které získala ze zaniklých honiteb.

Je pravda, jak se o tom zmínil zpravodaj posl. dr Zibrín, že se zákon o myslivosti těžko rodil. Všechny strany v něm zvítězily, ale bude na pravodatných myslivcích, aby neprohráli zajíci a aby zvěř nezanikla. Říkám to proto, že se chci dovolávat skutečnosti, že československý stát byl příkladnou reservací zvěře mezi všemi státy evropskými a že by bylo třeba, aby si náš stát tento znak a toto prvenství reservace zvěře a živé přírody uchoval. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Mluvím-li o zábavě, není to legrace. Proto jsem řekl, že všechny strany zvítězily, ale že žádám myslivce, aby naše zvěř neprohrála. I když jsme vytvořili po našem soudu zákon dokonalý nebo nejdokonalejší, vím, že jsme tím ještě neodstranili spory, které vždycky v minulosti mezi sedláky a šlechtou, později pak mezi zemědělci samými byly.

Položíme-li projednávaným zákonem v této věci nové fundamenty, které umožňují, že všichni, kdož se o myslivost zajímají a milují přírodu, mohou tvořit lovecké společnosti, mohli bychom právem očekávat, že v těchto společnostech budou také myslivost pravodatně provozovat a zanechají sporů, které by se podle starého přísloví objevovaly v tom, že "panská láska po zajících skáče".

Je tu nutno počítat s lidskou vášní, a i když jsme vypracovali zákon dokonalý, jsem přesvědčen, že jsme tím ještě lidskou vášeň neodstranili. Bude věcí mysliveckých společností, aby věnovaly výchově nových myslivců velkou péči a učily je, že myslivost není jen lov a střelectví, nýbrž vysoká a vznešená funkce kulturní a hospodářská, že je to ušlechtilý chov zvěře, pěstování a hájení zvěře a že myslivost znamená také sledování zemědělských zájmů.

Říkám-li, že myslivost je významným činitelem národohospodářským, chci to dokázat na desetileté statistice, podle které jsme v průměru 10 let ulovili v naší republice 2,747.547 kusů různé zvěře, ať jelení, dančí, mufloní, srnčí, černé zvěře, zajíců nebo králíků, lišek, jezevců, vyder atd. i zvěře pernaté, bažantů, koroptví, sluk, řivnáčů, divokých kachen a husí. Tato ulovená zvěř - nechci to vypočítávat u každé jednotlivě - representuje v našem národním hospodářství cca 150 mil. Kčs. Proto bude velkým úkolem loveckých společností, učit naši mysliveckou veřejnost, že lovná zvěř není škodná, a že u našich nových myslivců se nemají probouzet vášně podobné sklonům člověka jeskynního, náchylného k lovu bez ohledu na zachování zvěře v našich lesích i na polích. Myslivci se musejí učit milovat přírodu a zvěř a poznávat živou a krásnou přírodu. Proto úkolem mysliveckých společností bude především naše myslivce vychovávat a učit je kladnému poměru ke zvěři a přírodě.

Poměry v pozemkové držbě budou v budoucnosti v podstatné míře měnit i honební okrsky společenstevních nebo vlastních honiteb. Budou je měnit proto, že stojíme před řešením řady problémů a zemědělských operací, kterými bude upravena zemědělská držba. Bude se tudíž měnit tvářnost i velikost vesnice a tím se bude měnit i velikost našich společenstevních honiteb. Bude to především řešení otázky prvé pozemkové reformy, které podstatně zlikviduje vlastní honitby.

Při této příležitosti považuji za nezbytné konstatovat, znovu potvrdit a vyhlásit naše stanovisko k právě nadhozenému problému revise prvé pozemkové reformy. Naše stanovisko v této věci bylo od začátku kladné, určité, jasné a nedvojaké. (Posl. Vodička: Ale!) Pane kolego - bez jakéhokoliv "ale" - odmítáme všechny pochybnosti a podezírání, že by snad naše stanovisko k tomuto zákonu, který je součástí košického a vládního programu, bylo jiné než kladné. Jestliže snad tisk strany našich přátel komunistů praví něco jiného, jménem své strany to se vší rozhodností odmítám. Člověk se velmi často musí zamýšlet nad tím, jakými prostředky by vůbec mohl v našem veřejném a politickém životě pracovat a bojovat proti lžím. Už kolikrát jsem si myslel, co bych za to dal, abych mohl odstranit nebo znemožnit tyto nešvary a toto znemravnění našeho veřejného politického života, které se u nás zahnízdilo a které naší veřejnosti dodává tak falešné a lživé informace. (Potlesk.)

Já to jen proto uvádím, abych se dotkl toho, co tu včera mluvil pan kol. Smrkovský. Pan kol. Smrkovský prohlásil s této tribuny, že jsem mluvil v Petrovicích na veřejné schůzi a řekl jsem tam slova: "Dvouletka znamená dva roky strádání a hladovění a ne dva stupně k blahobytu". Dále pravil: "Co z toho vysvítá, táže se posl. Torn..." Dnešní Rudé právo rafinovaným, neslušným, nedoloženým způsobem píše to, co pan posl. Smrkovský imunisoval svým projevem, a používá tohoto imunisovaného projevu a dodává: "Národně socialističtí a lidoví poslanci by chtěli organisovat bídu a hlad." Mezi prvními mluví o mém projevu v Petrovicích. Pan kol. Smrkovský nebyl účasten tohoto projevu. Pan kol. Smrkovský, jak jsem mu řekl už včera v Národní frontě, mluvil pravdu jenom v tom, že přečetl, co mu kdo napsal, anebo pravdu jenom v tom, že jsem mluvil; ale je otázka, jestli p. posl. Smrkovský mluvil pravdu o tom, co jsem mluvil, a to je ta otázka zásadní. (Posl. Vach: To stačí.) To prosím nepostačí. Je horší ten, kdo lež podporuje, než ten, kdo sám lež mluví. (Potlesk.) A pan kol. Smrkovský imunisoval tuto lež a nedal si vůbec práci, aby si ověřil a osvědčil, jestli Torn 31. ledna 1947, t. j. před 11 měsíci, mluvil tímto způsobem, aby se dala vyjádřit formulace jeho slov v takové domněnce, že mluvil o sabotáži dvouletého plánu, a aby z toho v tisku vyplynula sabotáž v zásobování.

Vezměte si, prosím, moje projevy a moje články o dvouletém plánu, prosím o to. Nekopejte propasti, ale stavte mosty a uvidíte! Za to, co jsem napsal, ručím, ale ne za to, co kdo o mně řekl, to je rozdílné.

Žádám v zájmu pravdy, v zájmu boje proti nemravnosti politické, v zájmu čistoty, aby pan kol. Smrkovský jmenoval informátora, aby se neschovával za svou poslaneckou imunitu, abych ho mohl popohnat k zodpovědnosti, jestliže jsem vyřkl tato slova nebo ne. A je jen otázkou cti p. posl. Smrkovského, zda vyhoví mému přání či nikoliv. A to je ta otázka, o které si musíme mluvit jasně a určitě. Mě jste podezíral, pane kol. Smrkovský, že jsem bojkotoval nebo sabotoval nebo mluvil pro sabotáž dvouletého plánu, a v Národní frontě jste prohlásil, že jsem řekl, že dvouletka znamená otroctví. Já se ptám, pane, co je pravda, buďto otroctví, nebo toto, co je zde a co je stenografováno, anebo to, co je psáno v Rudém právu. (Posl. Smrkovský: To byla zas jiná schůze.) Ano, prosím, vyrábíte schůze a slova, aby se to hodilo, pane kol. Smrkovský. Budiž mně prominuto, ale já to neřekl na žádném shromáždění, ani v parlamentě.

Pan posl. Smrkovský mluvil ve Slaném a já jsem ho neslyšel, a proto jsem toho nikdy nezneužil, ale dostal jsem zprávu, jak pan posl. Smrkovský mluvil. (Posl. Vach: Kdo ji poslal?) Já se ptám také pana posl. Smrkovského, kdo mu ji poslal, a on neříká; chce-li, abych nepoužil toho, čemu já nevěřím, že mluvil on, ať řekne. (Posl. Vach: Smrkovský se nemusí ničeho bát.) A Torn se také nemusí bát. A jestliže mluvil pan posl. Smrkovský v Slaném: "Sledujte národně socialistické a lidovecké zemědělce, kteří nebudou míti půdu zoránu ani obdělánu, předložte návrh na jejich konfiskaci, ani brigádami ani dělníky jim nevypomáhejte... (Hlas: To je nesmysl.) A toto je také nesmysl. Protože jsem to neslyšel, proto jsem toho nepoužil. A jestliže pan kol. Smrkovský chce podezírat a zanášeti do naší sněmovny... (Výkřiky posl. Nepomuckého.) Ty jsi velký zemědělec jako nebožtík Preiss, máš květináč za oknem a mnoho funkcí, pane kolego! (Potlesk.) Proto nemáš legitimaci, abys o zemědělské politice mluvil.

Ale pan kol. Smrkovský se nespokojil jenom projevem mým, nýbrž užil tady ještě jedné argumentace, argumentace nedoložené, mých kolegů na našem zemědělském sjezdu. (Posl. Smrkovský: Máme celý protokol o vaší schůzi.) To nás tedy těší, že máte takovou konfidentskou službu a tak dokonalé zpravodajství, placené ze státních peněz, že píšete všechny naše projevy ze všech našich schůzí. (Potlesk.) Ale ani tato služba státem placená nás nezmate a nepřivede nás k žádné defensivě.

Pan kol. Smrkovský mluvil také o našem sjezdu. Tvrdil, že na našem sjezdu bylo řečníky proklamováno, aby zneužili sucha proti politice ministra Ďuriše a aby sabotovali v dodávkách a neodevzdávali obilí.

Prohlašuji v této sněmovně, že sjezd čs. zemědělců 22. listopadu vyzněl v jednotnou manifestaci věrnosti Československé republice, vyzněl v konstruktivní činy a konstruktivní práci budovatelskou, vyzněl pro svobodu a demokracii československou. (Potlesk.) A proto odmítám takové podezírání, které je vedeno jinými záměry, záměry jasnými, jichž pomocí by chtěli rozlomit, rozrážet československou socialistickou jednotu.

Pan kol. Smrkovský na včerejší schůzi Národní fronty použil cosi z Dobříše, že jsem prohlásil, že zemědělci dali tolik, že už více dát nemohou. Co je to za větu, která mne má stavět do špatného světla? Ano, zemědělci dali od 5. května Československé republice při zmenšeném počtu podnikatelů a zvětšeném rozsahu osevných ploch tolik, že už ze své práce této republice více dáti nemohou. (Výkřiky.) Nikdo v této republice neosvědčil svou prací věrnost své republice tak, jako to učinil zemědělec. (Potlesk, neklid.) A proto zaměňovat slova a formulovat je ve lživé podezírání z nesprávných a nepoctivých úmyslů musíme odmítnout anebo vyslovit nad nimi politování. (Hlas z komunistických lavic: Nad sebou to vyslov.) Já jsem si vědom, že se přátelé komunističtí nechtějí o nás domnívat, že bychom mluvili takové hlouposti na veřejných projevech, pro které by mohli nás a stranu kaceřovat. (Potlesk.) Proto uzavírám tuto otázku prohlášením, že otázka pozemkové držby, její řešení a provádění revise je pro nás otázkou zásadní, že jsme pro ni byli a že zůstaneme, i když vy přestanete. (Potlesk.) Neboť my v řešení půdního problému spatřujeme ukončení procesu sociálně-politického vyrovnání. My si musíme i při řešení této otázky uvědomit, že jsme byli v evropském soustátí přece jenom zemí latifundiální a zemí s velkým počtem proletariátu. A jestliže jsme v prvé republice - a to mně musí zase přátelé komunističtí dovolit - rozdrtili ony soukromé latifundie ve značné míře (Výkřiky, hluk.), ano pánové, já vám to doložím, jak jsme je drtili (Výkřiky.) a kdo stál proti nim, a já vás požádám, abyste si šli pro váš výtisk zákona. (Hlas: Co jste rozdrtili, to jste si vzali!) Je nutno, abychom i v té naší druhé republice pokračovali a řešili tu druhou otázku držby půdy, to jest otázku půdy státní. (Předsednictví převzal místopředseda Hladký.)