Čestnú putovnú štandardu "Hrdinom práce" získaly Slovenské magnezitové závody, národný podnik, Lovinobaňa.

Čestné štandardy "Bojovníkom práce" získaly: Dierkovacie oddelenie Slovenských závodov na železný a smaltovaný tovar, n. p., závod Trnava, Uhoľné bane, n. p., závod Handlová, Matador, n. p., závod Bratislava, Baťa-Baťovany, n. p., Baťovany, Slovenské bavlnárske závody, n. p., závod Ružomberok-Rybárpole, Považské strojárne, n. p., závod Považská Bystrica, Slovenské závody na celulózu a papier, n. p., Solo, závod Ružomberok. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Petr.)

Čestné odznaky za zásluhy a výstavbu štátu získali dvaja vynikajúci budovatelia slovenského znárodneného priemyslu.

Čestnými odznakmi "Za pracovnú obetavosť" vyznamenali 14 upovedomelých a zaslúžilých priekopníkov práce.

19 vzorným podnikom udelili "Verejné uznanie" za úspešné pracovné úsilie a za pozoruhodné výsledky v plnení dvojročného plánu.

V rámci vnútrozávodnej súťaže vyznamenali 6.336 vynikajúcich jedincov odznakmi "Za prácu" za ich príkladnú a tvorivú prácu v podniku.

S vyznamenaniami boly spojené peňažité odmeny v úhrnnej hodnote 2,300.000 Kčs. Vecné odmeny boly vydané pre vyznamenaných v hodnote 1,500.000 Kčs.

Vyznamenané podniky vyslaly 10 % z celkového počtu svojho osadenstva na bezplatnú rekreáciu do tuzemských rekreačných stredísk. Taktiež bol umožnený 45 vyznamenaným pracovníkom v priemysle bezplatný rekreačný pobyt na ostrove Ráb v Juhoslávii.

Súťažné hnutie na Slovensku zaznamenalo 20 % vzrast celkovej produktivity práce, čo vyjadrené v peňažnej hodnote reprezentuje hodnotu cca 8 miliárd Kčs.

Národná súťaž bude i v ďalšom budovaní nášho priemyslu účinným orgánom kontroly a ohniskom prehľadu o výrobných pomeroch v priemyselných sektoroch a tak zdrojom informácií a skúsenosti pre všetky zodpovedné miesta nášho hospodárskeho života.

Súčasne s vykonanými úlohami máme niekoľko nevyriešených problémov, ktorým treba venovať zvýšenú pozornosť.

Snížené množstvo stavebného železa ťažko ohrozuje splnenie investičného programu a bolo by treba so zvláštnym zreteľom najmä na výstavbu priemyslových podnikov na Slovensku previesť rozdelenie stavebného železa, aby realizovanie industrializačného programu nebolo znemožnené. Túto okolnosť treba zdôrazniť ako mimoriadnu s celoštátneho hľadiska, v opačnom prípade, ak by výstavba priemyslu na Slovensku nebola dotovaná dostatočným množstvom stavebného železa, treba si uvedomiť, že práve táto časť na Slovensku je citlivá a celou verejnosťou posudzovaná. Nedostatok železa prejavil sa i v skracovaní kontingentu pre výrobu a údržbu, a to predovšetkým v spotrebných statkoch neplánovaných. Pretože slovenský priemysel kovový participuje na základných úkoloch len 10 %, prejavilo by sa skrátenie výrobného kontingentu v kovopriemysle veľmi nepriaznive a mohlo by mať za následky i prepúšťanie robotníkov. V stavebnom materiále, ako sú tehly a cement, prevádzajú sa opatrenia, aby r. 1948 bola podstatne zvýšená ich výroba s porovnaním s týmto rokom asi o 15 %. V súvislosti s tehlami je treba i naďalej usilovať sa o reparačné dodávky tehál z Maďarska.

Vo výstavbe nových podnikov, zahrnutých do dvojročného budovateľského programu, je niekoľko otvorených problémov: Výstavba novej rafinérky, výstavba podniku Koh-i-noor, drevokombinát na východnom Slovensku. Treba čím skôr rozhodnúť o týchto prípadoch, aby sa čím skôr mohlo prikročiť k stavbe.

V súvislosti s novými priemyselnými podnikmi treba brať mimoriadny zreteľ na včasné zabezpečenie a dodanie strojného zariadenia a to jednak z domácej výroby ako aj zo zahraničia. Tu treba zaistiť primerané množstvo devíz a prioritu v dovoznom pláne.

Ďalej treba zaviesť urýchlené školenie kvalifikovaných odborných síl všetkých kategórií od učňov až po inžinierov. Treba zaistiť potrebné finančné prostriedky najmä pre školský rezort a sociálnu starostlivosť.

Jestvujúce podniky prevádzajú síce určité školenie a preškolenie pre svoju vlastnú podnikovú potrebu, úmernú ich finančnej únosnosti a ich možnostiam. Tento dielčí rozvrh preškoľovania a školenia zďaleka nestačí kryť veľkú potrebu nových podnikov a preto treba, aby sa o školenie kvalifikovaných síl staral veľmi intenzívne školský rezort.

Bezchybné zásobovanie robotníctva musí byť zaistené, aby v opačnom prípade nebol podlamovaný pracovný plán a stále stúpajúci pracovný výkon.

Musíme si uvedomiť, že dobrý výkon práce vyžaduje aj dobré zásobovanie. Preto považujem za potrebné, aby na zásobovanie dozerali i členovia Sboru národnej bezpečnosti a prísne tresty pre tých, ktorí poškodzujú poriadok v zásobovaní, lebo sabotáž v zásobovaní poškodzuje celé naše hospodárstvo. Len od dobre živených robotníkov môžeme žiadať dobrý výkon práce.

Ku koncu by som chcel poznamenať len jedno. Keby voľakto, skutočne objektívny a nestranný pozorovateľ vypočúval naše reči a na ich základe si chcel urobiť obraz o tom, kto to myslí s budovaním, s upevnením a rozkvetom našej vlasti skutočne poctivo a úprimne, ten by musel prísť k záveru, že strana slovenského pracujúceho ľudu, Komunistická strana Slovenska má na zreteli len a výlučne záujmy štátu, republiky a národa a že jej takzv. strannícko-politické záujmy spočívajú v tom, aby skutočne náš štát bol pevný a jeho ľudu sa darilo dobre.

Už menej to možno povedať o tých, ktorí sa vydávajú za nosičov demokracie na Slovensku. O čom tu hovorili, aké starosti mali, čo ich bolelo? Z ich reči sme nevypočuli, že by im záležalo na splnení hospodárskeho plánu, že by im záležalo na prekonaní dnešných ťažkostí, že by im záležalo na vymetení posledných koreňov protištátneho sprisahania. Im nezáleží na budovaní, na konsolidácii, na zlepšení pomerov. Zámerne rozfúkavajú ťažkosti, zámerne zväčšujú prekážky, zámerne odvádzajú pozornosť od týchto podstatných problémov, lebo ich heslom je: Čím horšie, tým lepšie. Títo ľudia nie sú oporou republiky na Slovensku; títo ľudia sú agentmi v cudzích službách, v službách domácich a cudzích pánov. Mýlia sa však. Nijaké ich úsilie nie je dosť silné, aby mohli zadržať alebo vážne porušiť konsolidačný proces. Slovenský pracujúci ľud, komunisti a demokrati, vo svornej spoločnej práci prekonajú všetky tie ťažkosti a pôjdu neochvejne tou cestou, ktorú sme nastúpili prvého dňa budovania našej novej republiky.

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. inž. Synek. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Synek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Hned v úvodu řeknu, že na existenci hospodářského plánu klademe obecně příliš velkou váhu i v tom směru, jako bychom byli téměř všechno podstatné vykonali, vypracujeme-li vhodný plán na nějakou dobu. A tu přicházím k oné otázce, kterou si kladou hospodářští odborníci lidové strany, k otázce, jak se mi zdá, vedoucí přímo k jádru našeho dnešního hospodářského problému, totiž mají-li všichni ti, kdož tento plán mají provésti, všechny předpoklady k tomu, aby jej také provésti mohli?

Jaké jsou zkušenosti, které nasbíral bdělý pozorovatel v těchto 11 měsících naší dvouletky s vedením našeho průmyslu, t. j. konkretně s ministerstvem průmyslu, s ústředními ředitelstvími znárodněného průmyslu, s vedením jednotlivých závodů, s vedením soukromého podnikání, s vedením dílen a se závodními radami? To znamená, jdeme-li k povaze této otázky a chceme-li ji shrnouti v jednu větu: Jak reaguje na plán ona sedmá složka celého tohoto obrovitého a složitého díla, která je součtem jednotlivých lidských vůlí na díle zúčastněných? Neboť vůle plánovatelů je bezmocná bez mohutné a s ní zharmonisované výslednice vůle všech těch jednotlivců, kteří představují to, čemu se dříve říkalo podnikatelé a zaměstnanci. Jak se může vůbec projevovat tato podnikatelská vůle, bez níž není vůbec úspěchu, a jak se uplatňuje při celém tom díle? Je ji třeba uvolnit a podřídit ústřednímu úsilí, nebo se cítí zkolébána v bezpečnosti své neodpovědnosti za úspěchy nebo neúspěchy díla, nebo se cítí ohrožena nějakými vlivy, hodnotné a racionální výrobě a zisku nepřátelskými? Neboť vždycky a všude v hospodářství rozhodovala tato vůle vedoucích, předpokládáme-li, jak je dnes nutno předpokládat, že je tu ochota té obrovské výkonné armády sloužiti společnému, předem jako plán stanovenému úkolu. Abychom mohli na tuto otázku odpověděti vůbec, musíme si nejprve uvědomiti, že každému působení jednotlivce, t. j. tedy i vedoucího jednotlivce, jsou položeny meze. Tyto hranice působnosti, tento akční radius je menší či větší podle okolností a podle mohutnosti, případně inteligence a zkušeností jednotlivce. Jednotlivec zvládne větší úkol, bude-li míti k ruce pohotovou organisaci, kterou se jeho rozhodování bez velikých ztrát na energii přenáší na nižší složky, a zřejmě i podle toho, kolik sám ví a jak toho umí využíti. Ale i největšímu geniu jsou položeny meze jeho úspěšného působení.

Abychom nebyli příliš abstraktní, zeptejme se konkretně, anižbychom chtěli někomu ubližovat - ba naopak, my chceme přece pomáhat - zeptejme se, je-li na světě polobůh, jenž by uměl zvládnout, zladit a zharmonisovat textilní výrobu z vlny, lnu, bavlny, hedvábí a polohedvábí přes všechny stupně od suroviny v hrubém stavu, přes všechny přípravy a zpracování až do těch hotových látek na šaty ke sto účelům a vkusům, na prádlo od jemného k pracovnímu, k textilní galanterii sta druhů, od nákupu surovin k prodeji hotového zboží, když víme, že se módy ročně mění a v různých zemích s osobitými odstíny a postupně různě rychle, když víme, že se surovina kupuje v daleké cizině a výrobek vyváží do daleké ciziny, a když si správně uložíme, že nám vývoz musí získat ony devisy, které potřebujeme k nákupu suroviny, potřebné nejen pro zboží vyvážené, ale i doma zkonsumované, a když dále víme, že výrobní zařízení, jež je nám k disposici, potřebuje hlubokých investičních a organisačních zásahů. Ve snaze k centralisaci nákupu surovin, nákupu, který má, bohužel, na světě stále ještě ráz spekulace, vystavujeme se nebezpečí nešťastných nákupů velikých množství suroviny v nepříznivé době, atd. atd.

Co zde může plán a co zde může jednotlivec? Nebo snad máme tento těžký problém, když sotva jej lze řešit z jednoho ústředí, vyřídit tím, že jej omezíme na žádoucí minimum? A to v tom okamžiku, který je pomyslně nepříznivý, avšak ne tak trvale nepříznivý, poněvadž se celý svět, od nás právě toto zboží odbírající, rozhodl, že se oblékne později, až na to bude mít? Co to je textilní výroba? Copak to není mimo jiné také určitá tradiční dovednost českých lidí, až k té konfekci, velmi na světě vzácná, dědictví po dávno mrtvých generacích, jehož se zbavovat v nějaké přechodné tísni by bylo snad marnotratnictvím? Zkusili jsme všechny vhodné organisační způsoby, jež by nám pomohly vyřešiti existenční otázku tohoto průmyslu ještě jinak nežli omezením?

A copak se tento problém mamutího koncernu vyskytuje u nás jenom v textilu? Svedeni okamžitou potřebou investičních statků chceme přenésti těžiště své výroby do kovoprůmyslu. Ale rozmysleli jsme si to dobře? Jistě že mají pravdu ti, kdož říkají, že slovanské země budou musit ještě po desetiletí zřizovat velké strojní investice v plánovaném hospodářství a že bychom tam mohli vyvážet za 15 miliard Kčs ročně. Ale budou nám moci tyto země, dosud stále ještě s malým výběrem vývozních statků, také zaplatiti právě v těch pro nás nutných a potřebných druzích zboží a tak, abychom pro sebe i pro ně mohli jinde nakupovat suroviny potřebné pro naše vývozní zboží v takovém rozsahu?

Ale, a to je to hlavní, nejeví se nám potřeba decentralisovat vedení velikého průmyslu kovodělného stejně naléhavě jako v textilu? Neznamená to, že chceme nesplnitelně veliký organisační úkol v textilu přenésti v ještě nebezpečnější míře na jiný průmysl? Vraťme se však nyní k naší obecné otázce, jež vyvozena z těchto příkladů zní: Provedli jsme správné organisaci národního průmyslu? To je otázka, kterou si musíme položit již v nejbližší době a kterou budeme nuceni řešit ne tvrdohlavě a prestižně, ale svědomitě a na základě nabytých zkušeností.

Národní průmysl upadá do jakéhosi pohodlnictví. Byrokratismus z úřadů přenesl se i do ústředních ředitelství, kde se nevyrábí, nepodniká, ale úřaduje. Ústřední ředitelství s předimensovaným aparátem - ústřední ředitelství kovoprůmyslu zaměstnává přes 1.000 sil - často brzdí iniciativu národních podniků, které mají vést.

Ukazuje se nutnost plnit dvouletý hospodářský plán nejen co do vyrobeného množství, nýbrž i zvyšováním jakosti. V průmyslu se konají konference, na nichž se jedná o zvýšení jakosti a o boji proti podnikovým ztrátám. Na těchto konferencích byla podána odpověď asi na 35 otázek, týkajících se zhospodárnění naší výroby. Odpověď na některé otázky si zaslouží zvláštní pozornosti. Výsledky šetření ukazují zejména na nedostatek autority vedoucích činitelů v podnicích a na nepříznivý vliv všeobecného zvyšování mezd na pracovní morálku dělnictva. Je mnoho příčin, proč vedoucí činitelé nemají dostatek autority. Všeobecně se soudí, že příčinou není ani tak neschopnost vedoucích nebo nedostatečná jejich odborná připravenost, jako spíše strach, že budou obviněni z asociálnosti.

Závady v pracovní morálce se projevují v podnicích jednak v zameškaných pracovních hodinách, t. zv. absentismus, jednak v pozdní docházce do práce. Příčinu nutno hledat v porevolučním uvolnění pracovní discipliny, trpěném a tím i podporovaném některými politickými kruhy. Tak na př. v bánském průmyslu na Ostravsku přesahuje počet neomluveně zameškaných směn zhruba 2,3 % a u brigádníků dokonce 12,1 % , což je zjev povážlivý. Také nemocnost je stále vysoká a často tu jde o předstírání, které předchází útěku od hornictví. Na skrývkách v mosteckém revíru se projevují velmi citlivě průtahy v dodacích lhůtách strojů.

Energetický průmysl byl postižen nedostatkem vodní síly následkem sucha a horka a k tomu se družily poruchy zařízení elektráren, zvláště kotlů a v Ervěnicích poruchy vodovodu. Ve výrobě plynu jsou trvale pod plánem asi 70 % Stalinovy závody, kde nebyly včas dokončeny investice. Je velmi naléhavé uspíšit výrobu investičních statků pro elektrárny, protože nouze o jejich výkon bude stále naléhavější. Je nutno dbát toho, aby k omezovacím opatřením z nedostatku výkonu nepřistoupila ještě omezení z nedostatku uhlí.

Slévárny nemají dostatečného krytí v surovinách, a to u surového železa slévárenského proto, že jeho výroba byla pro rok 1947 nízko naplánována, a u zlomkové litiny proto, že její sběr je nedostatečný. Zlepšení sběru zlomkové litiny nepřinesl ani zásah ministerstev průmyslu a výživy vyhláškou č. 590/47. Dovoz zlomkové litiny není dostatečně koordinován. Naděje na dovoz surového železa zatím není. Je proto nutno pohlížet na zaměstnanost a prosperitu sléváren v příštím roce s obavami, a to tím spíše, že se už dnes ve slévárnách šedé litiny po stránce surovinové pracuje úplně bez nejmenších zásob.

Plán ve výrobě odlitků z kujné litiny byl pro požadavky kovoprůmyslu naplánován vysoko. Nevyřízené zakázky v těchto slévárnách rovněž rostou a nemohou být zvládnuty ne pro surovinové potíže, ale pro tíseň v temperovacích pecích a pro nedostatek pracovních sil v okresech příslušných k těmto slévárnám.

Nedostatkem pracovních sil trpí také slévárny, vyrábějící odpadové roury a kanalisační litinu pro stavební účely, a proto není trh statky tohoto druhu dostatečně zásobován. Pro naléhavou potřebu strojních odlitků upustily některé slévárny od výroby kanalisační litiny vůbec.

Trvale není výrobní plán splněn v železničních vagonech osobních pro dodatečné konstrukční změny a tím zpožděné objednávky a dodávky materiálu, dále ve vagonech motorových, v motorových tramvajích a trolejbusech, kde hlavně chybí nutný materiál, elektrická výzbroj a součástky zahraničního původu.

Automobily, nákladní i osobní, trpí chronickým nedostatkem vstřikovacích čerpadel a elektrické výzbroje. V poslední době stoupají též obtíže při výrobě telefonních přístrojů pro zpomalenou dodávku bakelitových výlisků, membrán a uhlíkových součástí a při výrobě jízdních kol pro nedostatek sedel a paprsků. U lokomotiv zpozdily se dodávky, poněvadž nebyl včas hutěmi dodán materiál na lokomotivy řady 433 a na průmyslové lokomotivy.

Výroba typu Aero Minor je soustavně zdržována zpožděnými termíny ve výrobě zápustek, nedostatečnými pracovními prostorami a menším výkonem v provozovnách následkem nuceného pracovního klidu právě uprostřed týdne, kdy je statisticky dokázán maximální výkon.