K projevu kol. posl. Jury poznamenávám, že již pan ministr v rozpočtovém výboru konstatoval, že tvrzení, jako by vedoucí úředník ministerstva pošt byl zakázal úředníkům ministerstva účast v komisi podnikové rady a přitom se vyslovil, že to není slučitelné s jejich úředním postavením, neodpovídá skutečnosti.

K případu přednosty poštovního úřadu Praha 14 konstatuji, že nešlo o opatření ministerstva pošt, nýbrž ředitelství pošt v Praze, že přednosta Stehlík koná dále službu a že záležitost statistických výkazů, pro niž k opatření došlo, je ve stadiu šetření.

Podle mého mínění bude třeba aby se poště plnění jí svěřených úkolů se zřetelem na její poslání národohospodářské a veřejně prospěšné více usnadňovalo.

Dovolte, abych se ještě vrátil k tomu, co tu nadhodil kol. posl. Vičánek o telefonní dávce. Jestliže se dnes často ozývají hlasy proti výši telefonních poplatků a na druhé straně se oprávněně volá po rozšíření, rozmnožení a zdokonalení naší telefonní sítě, nelze se nepozastavit nad tím, že telefonní poplatky jsou stále ještě zatíženy dávkou, která již dávno pozbyla svého poslání a stala se dávkou fiskální, na niž má pošta odvésti do státní pokladny 167.5 mil. Kčs. Je mi známo, že samo ministerstvo financí se při znovuzavedení této dávky, která byla v době nesvobody zrušena, vyslovilo v tom smyslu, že nevylučuje možnost upustit od této dávky, pokud by se ukázalo, že se jí zatěžují telefonní poplatky měrou, která způsobuje jejich obecnou neúnosnost. Je-li dnes pošta pod tlakem celostátního finančního zájmu v situaci, že musí zvyšovat poštovní poplatky, a ukládá-li se jí v § 26 osnovy finančního zákona dosažení úspor v rozsahu, o jehož dosažení nutno již napřed vyslovit pochybnosti, je tu právě dnes vhodná chvíle k tomu, aby ministerstvo financí svůj postoj k telefonní dávce zrevidovalo a jejím zrušením finanční situaci pošty usnadnilo.

Jako člen úsporné parlamentní komise mám především povinnost dbát toho, aby státní a veřejná správa i státní podniky postupovaly při plnění úkolů jim svěřených co nejhospodárněji. Prostředků, kterými se má této hospodárnosti dosíci, nemůže se však bez ohrožení úspěchu užívat lineárně, bez přihlédnutí k individuálním potřebám a zvláštním okolnostem, za kterých ten který orgán státní správy pracuje a hospodaří.

Doufám, že se mi podařilo několika málo příklady přesvědčit slavnou sněmovnu, že u čs. pošty bude tohoto individuálního postoje se zřetelem na její poslání a povahu a na nikoli právě nejpříznivější pracovní podmínky jejího vedení obzvláště třeba. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším prihláseným rečníkom je pi posl. Weberová. Dávam jej slovo.

Posl. Weberová: Pane místopředsedo, paní a pánové!

V letošní rozpravě o státním rozpočtu se v rozpočtovém výboru mluvilo poměrně málo o zahraničním obchodu. Následkem neúrody se značně zkomplikovaly naše hospodářské plány a na zahraniční obchod se proto kladou nové a velké požadavky. Podle nich musíme upravit řadu plánovaných výdajů, ať se týkají investic nebo čehokoli jiného.

Myslím, že je nutno blíže objasnit funkci zahraničního obchodu v dnešním lidově demokratickém režimu a v jeho hospodářství. Je třeba předem zdůraznit že zahraniční obchod není sám účelem, že neslouží nebo lépe řečeno nemá sloužit tomu, aby jednotlivci shrabovali zisky, ale že slouží a má sloužit zájmům a potřebám celého národa. Před poslední válkou byl zahraniční obchod veden snahou vyvézt co nejvíce zboží a tím dosáhnout co největšího příjmu. Dnes je hlavním úkolem zahraničního obchodu zajištění surovin pro naši výrobu, zajištění výživy lidu a dovoz investičních statků pro další rozvoj našeho hospodářství.

Vývoz se musí přizpůsobit potřebám dovozu. Zatím co SSSR dováží 4-6 % svého národního produktu a Spojené státy severoamerické 6-8 %, činí u nás položka dovozu plných 25 %. Předválečný vývoz činil 30 % naší veškeré průmyslové a zemědělské produkce. Z toho ovšem jasně vyplývá naše závislost na zahraničních trzích.

Jisté kruhy vznášejí námitky proti dnešní orientaci našeho zahraničního obchodu a proto je třeba se blíže podívat na jeho strukturu. Na straně dovozu připadají dvě třetiny až tři čtvrtiny na suroviny, asi 10 % na potraviny a zbytek na tak zv. investiční statky. Na straně vývozu se účastní průmysl zhruba 85 %, zbytek tvoří zemědělská produkce. Suroviny a investiční statky dovážíme převážně ze zemí západních, potraviny většinou z východu.

Během dvou let se v našem zahraničním obchodě vytvořilo podle platebních bilancí celkem 7 platebních oblastí. První je Sovětský svaz. Náš obchod s SSSR je obchodem výměnným a platební styk probíhá celkem hladce. Vřele vítám uzavření obchodní smlouvy s SSSR, v níž vidím dílo ohromného významu. Zajistí nejen výživu našeho národa, ale umožní nám též hospodářské plánování a přinese do našeho hospodářství zcela nového ducha. V této smlouvě vidím výraz střízlivosti a věcného chápání skutečnosti. Je vidět, že i ministři, jichž strany jinak nejsou nakloněny politické orientaci na východ, rozumně uznávají důležitost a význam našich hospodářských styků se slovanským východem.

Druhou platební oblast tvoří slovanské státy, t. j. Polsko, Jugoslavie a Bulharsko. Styk s těmito státy má rovněž ráz obchodu výměnného. Na straně vývozu do těchto zemí vykazují značný podíl t. zv. investiční statky.

Třetí skupinu tvoří státy s plánovaným hospodářstvím, t. j. Maďarsko, Rumunsko, aneb s pevnou obchodní smlouvou, t. j. Rakousko. Zde nečiní platební styk rovněž žádných velkých obtíží.

Čtvrtá oblast, t. j. Německo, se dělí prakticky na 3 skupiny: na sovětské pásmo, kde platí výměna zboží a clearing, pásmo anglo-americké a francouzské, s nimiž máme řádné obchodní smlouvy.

Ostatní země evropské a jejich kolonie, mimo Portugalsko a Španělsko, patří mezi státy, které s námi neuzavřely dosud žádnou obchodní smlouvu. Konečně jsou zde oblasti librová a dolarová.

V oblasti librové není dovoz kontingentován, ale je tam zavedeno velmi přísné povolovací řízení. Nejcitlivější je oblast poslední, t. j. dolarová. Myslím tím Spojené státy severoamerické. Povaha a struktura amerického zahraničního obchodu komplikuje značně náš vývoz a dovoz do této země. Americký vývoz je třikrát větší než dovoz. Spojené státy tento stav udržují záměrně, protože chtějí, aby svět neměl dolarů. Chtějí upoutat na sebe hospodářsky všechny státy, které závisí na dovozu surovin z jejich oblasti, a tím dosíci též jejich politické závislosti.

Z toho, co jsem uvedla, je vidět, že musíme šetřit dolary v každém směru a snažit se vyvážet za dolary. Vzorem nám zde může být náš báňský průmysl, jehož dolarový přínos je nejpodstatnější.

Je všeobecně známo, že velmi mnoho devis se ztrácí různými machinacemi při prodeji a nákupu v zahraničí. Hovoří se mnoho o úplatcích při udělování dovozních a vývozních povolení. Je mnoho stížností na to, že jsou favorisovány soukromé podniky, právě ty, které podplácejí, na úkor podniků znárodněných. Ministerstvo zahraničního obchodu žádá vždy, když někdo s takovou stížností přijde, aby byly předloženy důkazy. V tom případě by pak byl provinilec okamžitě propuštěn. Jenže důkazy nikdo nepřinese, neboť to pochopitelně jeden na druhého neřekne a to z toho jednoduchého důvodu, že by byli potrestání oba.

Jediný prostředek, jak by bylo možno zjednat zde nápravu, je důsledná reorganisace povolovací praxe, která by zredukovala možnost korupce na nejmenší míru, a to je to, co my žádáme.

Pří stálém zdůrazňování, že je nutno šetřit devisami, působí divně okolnost, že vedoucím cestovní kanceláře u našeho obchodního přidělence ve Spojených státech byl ustanoven pan Louis Brachett, americký příslušník, jehož měsíční plat činí 700 dolarů, t. j. 8.400 dolarů, čili téměř 1/2 milionu Kčs ročně.

Je nutno uvážit, zda je to pro nás důležité, abychom měli u obchodního přidělence ve Spojených státech cestovní kancelář, zda je to z úsporného hlediska správné a není-li zde mrháno drahými valutami. Konečně nutno uvážit, zda je ministr zahraničního obchodu kompetentní, aby o věci rozhodoval sám a zda si neměl vyžádati předem souhlas ministerstev financí, vnitra, Nejvyššího účetního kontrolního úřadu a ministerstva zahraničních věcí.

Spojené státy severoamerické vyvážejí třikrát více zboží než činí jejich dovoz. Tomuto poměru odpovídá také náš obchodní styk s touto zemí. Také náš dovoz z Ameriky je třikrát větší než vývoz. Náš dluh u Spojených států činí tohoto času 350 mil. korun a není možné, abychom tuto hospodářskou závislost nadále stupňovali. To byl také jeden z důvodů, které nás nutily k tomu, abychom svůj obchodní styk se zahraničím přeorientovali na východ.

V oblasti slovanských států máme již dnes umístěno asi 50 % svého zahraničního obchodu. Tato orientace neohrožuje však ani v nejmenším náš hospodářský a obchodní styk se západem. Ministerstvu zahraničního obchodu a ministerstvu financí se podařilo docela bezpečně zajistiti devisy pro nákup zboží ze západu a také do budoucna; dík opatřením, která byla učiněna, nebude tento styk omezen. Je však nutno zdůrazniti jednu okolnost: Jsou suroviny, kterých se nedostává na celém světě, na př. vlna, kaučuk, barevné kovy, a ty nám nedodá západ ani tehdy, kdybychom devisy měli.

Dalším důvodem této nové orientace na státy, které plánují, je skutečnost, že vzhledem k rozsahu našeho zahraničního obchodu musíme chránit preventivně svoji průmyslovou výrobu před následky krisi.

Průmysl a zemědělství tvoří základ našeho hospodářství. Tam se tvoří náš národní důchod a zajišťují náklady na výdaje státu. Jako se žádá na průmyslu, aby plnil své povinnosti vůči státu, tak je nutno, aby stát je plnil také vůči průmyslu.

Neúroda vyvolala v našich plánovacích kruzích snahu po přehnané šetrnosti. Je sice možno šetřit na některých veřejných investicích, na př. na stavbách kulturních domů, ale není možné omezovat pronikavě výstavbu důležitých projektů v klíčovém průmyslu, jako jsou na př. náklady na mechanisaci dolů, stavby nových elektráren, komunikačních prostředků a jiných.

Naše hospodářství je dnes ve stadiu obnovy a výstavby. Je nutno, aby zejména podniky průmyslové prvovýroby, dále podniky energetické, strojírenské, chemické a podniky pro výrobu stavebních hmot, byly co nejdříve vybudovány tak, aby došlo k největšímu využití jejich průmyslové kapacity a tím k rozmnožení pramenů našeho blahobytu.

Totéž platí o průmyslu spotřebním, zejména zemědělském. Potřebujeme konservárny ovoce, chladírny, mrazírny a sušárny brambor, abychom úkoly, které očekáváme od zemědělství zejména v oboru živočišné výroby, včas zajistili. Totéž platí o výrobě umělých hnojiv, jež mohou podstatně zvýšit naši vyživovací bilanci.

Pokud jde o průmysl textilní, je nutno, aby se jeho problémem zabývaly příslušné kruhy co nejvážněji. Byl v době svého vzniku značně předimensován a poměry na světových trzích se změnily během doby natolik, že již sotva kdy zaujme své dřívější postavení. V zemích, do kterých jsme kdysi vyváželi své textilní výrobky, byl vybudován po první světové válce významný textilní průmysl a ten - protože leží na surovinových zdrojích - ovládl také naše bývalé trhy.

Náš textilní průmysl se musí přeorientovat, zmodernisovat a zaměřit na nové odbytové možnosti, které jsme dosud náležitě nezpracovali. Ještě v roce 1946 byl náš textilní průmysl velmi slibný. Dovoz potravin jde letos na úkor dovozu surovin a investičních statků. Podaří-li se nám zvýšit objem vývozu, pak bude naše situace značně usnadněna. Potřeba dovozu surovin pro náš klíčový průmysl, jež nemůže býti redukována, je vyčíslena částkou 6 miliard korun.

Značná část těchto surovin musí být nakoupena v oblasti dolarové a librové, a podle toho musí být upraven též náš celý zahraniční obchod. Dovoz do států těchto dvou oblastí musí být usměrněn tak, abychom tam umístili co nejvíc svého zboží. Touto disposicí musí se bezpodmínečně řídit všichni příslušní činitelé.

Mělo by se uvažovat o tom, že značná část devis nám uniká do zahraničí. Bylo též zjištěno, ze téměř 30 % naší textilní výroby se dostalo do zahraničí prostřednictvím černého trhu. Proto musí býti naše zahraniční obchodní styky sledovány s hlediska zájmů celého státu a nikoliv soukromých vývozců. Musíme se snažit podle možností o přímý styk obchodní s vyloučením zprostředkovatelů a meziobchodníků.

Považuji za nutné upozorniti s tohoto místa na to, že musíme využít více než dosud vlastních surovinových zdrojů. Zde je ovšem nezbytným předpokladem dobře organisovaný a systematicky prováděný geologický průzkum a pečlivě vybudované výzkumnictví. Zvláště národní podniky by zde mohly vykonat velmi mnoho. Na příklad při koksování uhlí v revíru ostravsko-karvínském se nepostupuje zcela hospodárně. Kdyby uhlí ze západní části revíru se míchalo v určitém poměru s nekoksovatelným uhlím karvínským, mohli bychom podstatně zvýšit výrobu koksu a po krytí domácí potřeby zvýšit jeho vývoz do ciziny.

Zhospodárnění naší průmyslové výroby a zdokonalení organisace práce je nezbytným úkolem pro příští rok. Zejména také obor činnosti komerční vyžaduje od našeho znárodněného průmyslu co největšího vypětí sil, nejkvalitnějších pracovníků, zvláště když uvážíme, že vzhledem k dlouhodobým investičním obchodním dohodám s našimi přáteli a spojenci musíme právě v exportním obchodě hospodařit velmi bedlivě.

Veliká myšlenka znárodněného průmyslu dobyla skvělého vítězství a domohla se oprávnění svou strukturou. Musí dobýt ještě dalšího vítězství ve smýšlení a cítění všech ve znárodněném průmyslu činných lidí a to nejen ve správě, ale hlavně dole, t. j. v závodech a dílnách. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Ing. Janáček. Dávam mu slovo.

Posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno!

Pan ministr financí ve svém obsáhlém výkladu, kterým doprovodil předložení rozpočtu na rok 1948 sněmovně, vyrovnává se také se skutečností, že v oboru stavebního podnikání za rok 1947 nebyl dvouletý plán dodržen.

Ačkoliv se v tomto oboru pan ministr financí značně vzdálil od činnosti svého resortu, přece jen bych se rád zdržel u některých argumentů, které zde uvedl, protože je mi známo, že jak v řečech, tak i v tisku některých politických stran se používá argumentů podobných anebo stejných ve snaze hledat neustále vinníka na tom, že stavební dvouletka neuspěla, všude jinde, jenom ne tam, kde vinník opravdu je.

Především se jeví snaha vytvořiti ve veřejnosti animositu proti ministerstvu techniky, které je viněno z neschopnosti a nepružnosti, jak jsme to tu také před chvílí slyšeli z úst pana kolegy posl. Juhy.

Dále se těchto nedostatků stavební dvouletky využívá k tomu, aby se vůbec zásadně útočilo proti soukromému podnikání ve stavebnictví a aby byla i ve veřejnosti vyvolána taková nálada, že rozřešení všech obtíží ve stavebnictví se nám podaří dosáhnout, provedeme-li ještě další dalekosáhlé znárodnění i výroby stavební.

Stručně řečeno, jde ve výkladu pana ministra financí asi o tyto argumenty:

1. především se nezdar stavební dvouletky vysvětluje - jak již jsem řekl - nepružným byrokratickým úřadováním jak ústředních úřadů, tak některých místních orgánů lidové správy;

2. stavební methody jsou prý u nás neobyčejně zastaralé a odpovídají spíše rukodílné výrobě řemeslné než moderní výrobě tovární a strojové;

3. nedostatkem pracovních sil a obtíží s přísunem materiálu, ačkoliv prý - jak sám pan ministr financí dotvrzuje - tyto momenty v poslední době ustupují do pozadí, a konečně