Chtěl bych k tomu jen připomenout, že každý příslušník našeho národa dobré vůle má dostatek příležitosti přesvědčiti se z minulosti i ze současné doby o pravém opaku věci. Či bylo vlastizradou, co dokázali živnostníci a obchodníci tím, že poměrně nejvíce životů položili při osvobozování našeho národa a v době pražského povstání? Člověk dobré vůle a ten, kdo zná poměry v řemeslné výrobě a v obchodu, musel by přiznat, že český živnostník měl vždy snahu a pokládal to za svou stavovskou čest, aby co nejlépe svého zákazníka obsloužil. Výjimky byly, ale ty vždycky potvrzují pravidlo. Snahou řemeslníků a obchodníků bylo, aby z jejich provozoven vycházely jen dokonalé výrobky. To se ještě nevědělo vůbec o zmetcích, o kterých se dnes často hovoří. Málo bylo případů, že výrobek byl vrácen pro špatnou kvalitu. Také by si byl živnostník pokládal za velké prohřešení, kdyby byl nedodržel dodací lhůtu. O takovém se říkalo, že to není žádný řemeslník.

Pokud se týče chaosu, přiznávám, že je v řemesle určitý úpadek. To nejlépe cítí řemeslník sám, ale je třeba říci, čí je to vinou. Chaotické poměry jsou v řemesle od té doby, od kdy mluví do něho neodborníci, kteří dělají nařízení o živnostnících bez živnostníků, a od té doby, kdy plánování je zaměňováno za strohé centralistické řízení. Podle toho je soukromé podnikání zřízeno. Nedostatečné příděly, špatná kvalita surovin, hlavně uhlí pro živnosti kovy zpracující, úpadek pracovní morálky ne u živnostníka, ale jinde, to jsou hlavní příčiny zřízených chaotických poměrů. Přes to všechno plní tento sektor svůj úkol v národním hospodářském životě tak, že s pochvalou bylo o něm mluveno s rozhodujících objektivních míst. Jsem přesvědčen, že kdybychom neměli soukromé podnikání, pociťoval by to nejen spotřebitel, ale citelně i stát a jeho finance.

Soukromý podnikatel, řemeslník, obchodník, to je skutečně pracující lid. Mezi nimi je nejméně profesionálních mluvků, kteří všechno věděli, všechno předvídali, všechno budovali. On si nic jiného nepřeje než aby měl klid pro svou práci, protože ví, že bez práce mu nic nespadne do klína a že ne mluvením a demonstracemi, ale prací je možno se dostati z nouze do blahobytu. Dnes je často situace taková, že slovo poctivý se rovná slovu hloupý. Na poctivého se všechno nahrnulo. Sektor soukromopodnikatelský je a bude i příště nositelem převážné části veřejného zatížení dávkového a daňového. V rozpočtu jsou daně pro živnostenský sektor o 100 % zvýšeny.

Dnes dostávají živnostníci platební rozkazy na daň živnostenskou na běžný rok a tu vám řeknu, že jsou to někdy částky přímo neúnosné, zvláště pro drobné živnostníky. Stalo se to určitým opomenutím. Daňový zákon z r. 1927 o přímých daních určuje daňový základ, který byl udělán pro dobu normální. Měnovou úpravou však nastal posun čísel nahoru, který se objevil v cenách a mzdách, nikoliv však v daňových předpisech. Ty zůstaly v podstatě nezměněny, čímž ovšem se staly velmi tíživými, neboť daňová progrese postihuje citelně příjmy daleko nižší, než tomu bylo před měnovou úpravou. Zvláště živnostnictvo, obchodnictvo a řemeslnictvo velmi tíživě pociťuje toto ponechání starých limitů a dovolává se jejich úpravy, odpovídající důsledkům měnové reformy. My jsme v této věci podali iniciativní návrh zákona. V navrhovaném zákoně zvyšuje se základ pro zvýšenou sazbu všeobecné daně výdělkové na trojnásobek dřívějšího limitu a stejně tak na trojnásobek limitu dani podrobeného výtěžku u vyšších výdělků, a to na částku 420.000 Kčs. Návrh ten jeví se nutným zvláště proto, že nově zavedenou daní ze mzdy byl ještě zvýšen nepoměr mezi zdaňováním důchodu ze smlouvy pracovní a důchodu, vznikajícího z provozování živnosti a tudíž také ze skutečné práce. Eventuální snížení výnosů daňových nebude míti nijak podstatný vliv na státní pokladnu a bude zajisté vyváženo včasným a svědomitým plněním daňové povinnosti, která bude pro postižené poplatníky únosnější. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Juha. Dávam mu slovo.

Posl. Juha: Pane předsedo, paní a pánové!

Při projednávání rozpočtu na r. 1947, tedy před rokem, zabýval se můj klubovní kolega posl. Souček rozpočtem ministerstva techniky a vytýkal kriticky tomuto resortu tehdy nově vytvořenému, že správně nepochopil svůj smysl a úkol, a ukázal na velikost nesporné agendy, kterou má, a odpovědnost, která je s ní spojena.

Dnes musíme věnovati kapitole 18 - ministerstvo techniky - zvýšenou pozornost pro její velikost. Vždyť činí plných 11,7 % celkového státního rozpočtu a je tedy větší o více než 2 miliardy proti roku 1947. Ministerstvu techniky je svěřeno provádění všech staveb veřejných i soukromých, jím probíhají z valné části investiční položky dvouletky, týkající se jak stavebnictví, tak rekonstrukce silnic a mostů. Je pověřeno důležitým úkolem budování vodních cest a přehrad i technického výzkumnictví a zkušebnictví a je mu svěřeno pro další vývoj stavebnictví tak velmi důležité krajinné plánování. V letošním rozpočtu ministerstva techniky je jasně vidět nový prvek národohospodářské politiky u nás. Zde se neprojevuje šetření, zde se přidává, zde se jasně projevuje snaha zlepšit kulturu bydlení, rychle odčinit hmotné válečné škody, umožnit a usnadnit splnění dvouletého hospodářského plánu ve stavebnictví ku prospěchu celého národa a celého státu.

Přes to, že posl. Souček před rokem upozorňoval na povinnosti a práva ministerstva techniky, nemůže nebo nechce to ministerstvo pochopit a nechápe účel, pro který bylo zřízeno, a až dosud se v něm málo projevuje duch lidově demokratický. Toto ministerstvo pořád ještě utápí valnou část svých sil v kompetenčních sporech, o kterých velmi často a rádo mluví, zatím co mu hlavní problémy unikají.

Počátkem letošní stavební sezóny nebyl překážkou rozvinutí stavebního ruchu ani tak nedostatek železa a jiných stavebních hmot, jako zdlouhavost řízení při povolování staveb a při vyřizování otázek, které se stavbami souvisí. Byl zde nedostatek stavebního dělnictva, to je pravda. Současně se ukázalo, že stavby budou nepoměrně dražší, než jak se v zákoně č. 192/1946 původně počítalo. Co však ministerstvo techniky udělalo, aby byl splněn dvouletý plán ve stavebnictví, aby byl odstraněn nedostatek stavebního dělnictva, aby byly sníženy stavební náklady a aby se mohlo pochlubit tak jako náš průmysl, že dvouletý plán ve stavebnictví se plní a také splní? Ve věcí stavebního dělnictva nebylo uděláno nic, nebyla projevena ani dobrá vůle, ale zaměstnanci ve stavebnictví sami bez přispění a přičinění ministerstva techniky odstranili tento nedostatek, takže na konci stavební sezóny v měsíci říjnu ve stavbě nových bytů po prvé byl překročen stavební plán, neboť ve stavbě nových bytů se dosáhlo 106,2 % plánu. Bylo postaveno za 1 měsíc 2.880 bytů stavebním nákladem 734 mil. Kčs.

Rekonstrukcí bytů bylo v měsíci říjnu obnoveno 1.823 bytů, to znamená 65,5 % plánu, při čemž náklad činil 170,600.000 Kčs, t. j. 102,2 % plánu.

Listopad v tomto tempu vydržel. Vcelku máme splněn plán v bytových jednotkách na 398 %. Bylo postaveno nebo obnoveno až do dneška 22.200 bytů.

Plán průmyslových staveb byl až dosud splněn na 39,3 %.

Ve stavebnictví k naší velké radosti se projevila tendence vzestupná a je na ministerstvu techniky, aby teď tuto tendenci podporovalo a zvětšovalo, a když to již nechce dělat, tedy aby aspoň nebrzdilo.

Zlevnění nákladů na bytovou jednotku je možno dosáhnuti jen normalisací, typisací a hromadnou výrobou jednotlivých stavebních součástí. Ministerstvo techniky přes všechny urgence vydalo jenom normy oken, dveří a betonových tvárnic. Tyto normy však nejsou závazné a s hromadnou výrobou se dosud nezačalo.

V letošním roce byly vydány - ne snadno, rodily se dosti těžce, a záměrně bylo jejich vydání oddalováno - zákony č. 41 a 42 Sb. a byl novelisován zákon č. 86/46. Těmito zákony se měla urychlit a umožnit výstavba, resp. rekonstrukce bytů. Tyto zákony skutečně splnily své poslání, pokud prováděním byly pověřeny národní výbory. Ale nic se nezměnilo na ministerstvu techniky. Tam si dovedli udržet hlemýždí krok.

Již v rozpočtovém výboru jsem upozornil na nedostatky, nezájem a nemožnou, ba přímo byrokratickou praxi na ministerstvu techniky. Také jsem žádal více lidovosti a rychlosti v jednání.

Pokud jde o jmenování hlavních zmocněnců pro obnovu, které podle zákona č. 115 měl pan ministr techniky jmenovat již před půl rokem, ale nejsou jmenováni ještě dnes, chci uvésti jako výstražný příklad a ukázku, kdo brzdí záměrně dvouletý plán ve stavebnictví. Na zmocněnce toužebně čekají všechny kraje a zvláště kraje válkou těžce poškozené. Otázka platů či odměn hlavních zmocněnců byla projednávána na poradě, která se konala 11. července 1947. Na této poradě předložilo ministerstvo techniky ministerstvu financí návrh na úpravu těchto platů. Zástupce ministerstva financí oznámil, že základní plat je příliš veliký a že konečné stanovisko ministerstva financí bude oznámeno písemně. Písemné stanovisko bylo oznámeno za 14 dní dne 27. července 1947 přípisem č. j. 161.206/1947. Ministerstvo techniky se k tomuto sdělení vyjádřilo až dne 11. listopadu t. r. Prosím, paní a pánové, plné 4 měsíce trvalo ministerstvu techniky, než vyslovilo souhlas s úpravou platů hlavních zmocněnců. Ale za 4 dny, 15. listopadu t. r., oznámilo ministerstvo techniky telefonicky, že inženýrská komora nesouhlasí s platy, jak je ministerstvo financí navrhlo a ministerstvo techniky upravilo, a že svolává novou poradu na den 20. listopadu 1947. Na této poslední poradě za přítomnosti zástupců ministerstva financí a NÚKÚ byl podán ministerstvem techniky návrh, aby hlavní zmocněnec dostal 25-30 tisíc Kčs brutto měsíčně platu, dále cestovní diety asi 5.000 Kčs měsíčně, náhradu za držení auta 3.000 Kčs měsíčně a na vydržování kanceláře 25.000 Kčs měsíčně, tedy jeden hlavní zmocněnec cca 70-75 tisíc Kčs měsíčně.

Je tento návrh, paní a pánové, myšlen poctivě, anebo je podán záměrně, aby brzdil vzestupnou tendenci našeho stavebnictví? Nám je znám laxní postoj ministerstva techniky k dvouletému plánu, ale toto již přesahuje míru laxního postoje. Zástupce NÚKÚ pan inž. Červený prohlásil, že k tak vysoké odměně nemůže dát a také nedá souhlas. Případem se bude zabývati vláda, a bylo by správné, aby se jím zabývala i parlamentní kontrolní a úsporná komise.

Mohl bych, vážené paní a pánové, snésti řadu dokladů o zdlouhavém a nemožném způsobu úřadování v tak důležitém resortu, jako je ministerstvo techniky.

Pan ministr techniky je odpověden za činnost svého úřadu. Nechci, aby zkoumal, zda zde nejde o skutkovou podstatu § 4 zákona ze dne 13. února 1947, č. 27, o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu. Žádáme však velmi naléhavě, aby pan ministr udělal ve svém resortu pořádek.

Žádáme vydání nového stavebního řádu a tím splnění slibu pana ministra. V zájmu zlevnění bytů při zachování určitého standardu je nutné, aby typisační a normalisační tabulky byly závazné, aby byly rozšířeny a aby byla zahájena hromadná výroba. Žádáme, aby s penězi poplatníků se hospodařilo úsporně, ne tak, jak je tomu ve věci odměn hlavních zmocněnců pro obnovu. Konečně je v zájmu ministerstva techniky nutné - a bude to pro ně zdravé - zanese-li do úřadování více pružnosti, rychlosti a konečně už také ducha lidově demokratického. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Hušek. Udeľujem mu slovo.

Posl. Hušek: Pán predseda, dámy a pánovia!

Viem, že u veľaváženej snemovne - aspoň tak sa mi to zdalo v rozpočtovom výbore, majú už pred mnou strach, že vždy začnem nejakým jubileom. Dnes mi prepáčite, že zas začnem jubileom, a to veľmi vysokým a cenným jubileom pre náš národ, lebo dnes 17. 12. 1947 je tomu práve 100 rokov, čo na Bratislavskom sneme uhorskom jediný zástupca slovenského národa, poslanec za mesto Zvolen Ľud. Štúr prehovoril o verejných záležitostiach. Ja by som z jeho reči citoval aspoň niekoľko riadkov. Ľudovít Štúr 17. novembra 1847 pri vymáhaní práv pre mestá, teda pred sto rokmi, povedal toto: "Hovorí sa, že u nás slobody dosť, áno, dosť, ba až mnoho je tej zemanskej slobody. Ľudskej, opravdovej slobody, veľmi, veľmi málo. Mestá ztratily slobodu a všetko zhabali zemani. Tuná na sneme krajinskom sa sberajú a prednášajú pomery všelijaké, len na pomery miliónov a miliónov poplatného ľudu nik zrenia nemá." A potom pokračoval: "Podľa môjho náhľadu, hovoril pred sto rokmi Ľudovít Štúr, "stojíme na hraničnej čiare dvoch vekov, a síce jedného zapadajúceho, v ktorom sa práva len jednotlivým osobám a kastám dávaly, druhého svitajúceho, v ktorom sa o nich každému zaslúženému, v opravdovom smysle vzatému človeku povolia a prisúdia.

Ľudovít Štúr ten istý deň reagoval na prednes druhého Ľudovíta, Ľudovíta Kossútha, ktorý vyhlásil 14. decembra, teda 3 dni predtým, r. 1847, že upravenie urbariálnych pomerov pokladá sa za vlastizradu a predtým ešte tvrdil, že poddanstvo je osud. Proti takémuto vyhláseniu sa Štúr ohradil týmito slovami: "Ja v tom vonkoncom nijaký osud nevidím. A chráň Boh, aby v tom aj dajaký osud ležal. Takýmto činom by stav potlačených v ľudskej spoločnosti ani nikdy polepšiť sa nedal." A pokračoval: "Dajte dakomu slobodné zeme, aby nimi úplne vládol, a on vám raje z nich utvorí, ale nech nimi celkom nevládne, vtedy onedlho trním a krovinou zarastú."

Vy mi prepáčite, že svojmu dnešnému prednesu som si tieto citáty z Ľudovíta Štúra vybral ako by motto k tomu, čo chcem hovoriť aspoň v poznámkach. On hovoril o opravdovej slobode, ktorej vtedy bolo veľmi málo. Vy mi prepáčite, keď vám tu spomeniem, že práve včera sme v imunitnom výbore rozhodovali o osude jedného poslanca, mena neuvádzam, len keď by si to niekto veľmi žiadal, ktorému proti ústave, proti paragrafom našej ústavy bola vzatá sloboda a imunitný výbor mohol vziať len na vedomie, že nie je vo väzení podľa zákona. Ja by som tuná uviedol ešte jeden prípad a zas meno nebudem uvádzať. Na Slovensku sa stalo, že keď sa menovali členovia do Slovenskej národnej rady, vtedy sa povedalo, že člen Národnej rady proti praxi poslaneckej môže a nemusí vykonávať ten úrad, ktorý predtým zastával v štátnej službe. Ten dotyčný pán teda tiež sa postavil na stanovisko, že síce môže, ale nebude vykonávať tento úrad. A dnes vieme, že po určitom odstupe a z nejakých mne ani nie dosť známych príčin sa rozhodol po mesiacoch, že tento úrad ako prezidiálny šéf Povereníctva pravosúdia vykonávať chce.

Tu odznela reč obhajcu roľníckeho stavu, kol. Falťana. A tak som si spomenul na tieto slová o tej pôde a o tej slobode na tej pôde, keď som počúval jeho reč. Tak ma napadlo, aké je to divné. V priemysle chceme veľké celky, chceme veľké továrne a v praxi aj pracujeme proti živnostníkom. A aká je to divná vec, v roľníctve chceme všetko rozdať malým roľníkom, nechceme nikoho vidieť, kto má trošička viacej. Ja viem, aká je tu tendencia, ale myslím, že pravdu mal Štúr, keď povedal, ako som tu citoval: "Dajte dakomu slobodnú zem, aby ňou úplne vládol, a on vám raj z nej utvorí."

Boly tuná hádky mimo parlament, v parlamente, o tom, či ten, ktorý je proti komunizmu, je vlastizradcom, alebo nie. Niektorí ľudia, azda len jeden, sa postavili na stanovisko, že je vlastizradcom. Tvrdím s tohto fóra, že máme skúsenosti z nedávnej minulosti, že vlastizradu pred niekoľkými rokmi spáchali tu v Čechách i na Slovensku vlastne tí, ktorí sa stavali proti demokracii československej. (Potlesk.) Ale nechcem sa s týmito vecmi zapodievať dnes, ono to nepatrí ani do rezortu, len chcem tuná (Nekľud. - Výkriky.)

Dámy a pánovia. Nešlo by túto debatu medzi sebou urobiť pozdejšie, až skončím? Ja by som chcel upozorniť pri tejto príležitosti na jednu vec, o ktorej sa tu v parlamente ešte skoro nikdy ani nehovorilo. Je to náš Žitný ostrov, tamojšie obyvateľstvo. Je to naša, by som povedal, československá pohraničná stráž a ja mám dojem, že o túto pohraničnú stráž, o toto obyvateľstvo, ktoré má tam na hraniciach raz navždy zabrániť tomu, aby kedykoľvek mohol prísť cudzí na toto územie že sa dosť macošsky zaobchádza. Ja vám len poviem takýto prípad. Boli tam starí kolonisti, ktorých odtiaľ vyhnali Maďari. Teraz sa tam vrátili. Šesť rokov na tej pôde nepracovali. Šesť rokov pôda nepatrila im. Mali na tej pôde dlhy a teraz sú v takej situácii, že banka súri: Zaplaťte úroky, zaplaťte úroky z úrokov, keď nie, bude exekúcia. To sa samo sebou rozumie, že k takej to exekúcii nemôže dôjsť, tým skôr, že k vyriešeniu týchto problémov je komisia, zostavená asi zo 4 ministerstiev a z Národnej banky, ale keď do 3. januára sa nedohodnú medzi sebou, tak banka je povinná a nútená, aby zakročila proti týmto ľuďom. Bolo by žiaduce, keby sa tá komisia, tí páni z tých všelijakých ministerstiev čím skôr dohodli, aby vec asi 2.000 kolonistov čím lepšie a v najkratšom čase mohla byť vyriešená. Potom majú tiež iné sťažnosti, chceli by mať elektrizáciu vo svojich nových domovoch. Hromžia na to, že čo sa týka stavieb, sa dosť dobrá politika nerobí, tvrdia, mne darmo chcete postaviť za 500.000-600.000 chalupu, ja to nemôžem vziať na seba, to je veľký dlh pre mňa. On hovorí, dajte mi sto, stopäťdesiat tisíc, ja si za to kúpim materiál, ja si tú chalupu postavím sám atď. atď. No a hlavne, že na tom Žitnom ostrove nemáme vlastne žiadnej poriadnej cesty, a tak by sa žiadalo, aby Bratislava s Komárnom bola spojená poriadnou cestou. Ľudia si už všeličo hovoria, prečo sa tu cesty nestavajú. Tuná sme čítali protesty vlády proti šeptande. Proti šeptande sa najlepšie bojuje tak, keď sa donesú kladné výsledky, keď sa niečo spraví, aby sa tá šeptanda mohla náležite zahnať.