Celkem můžeme říci, že se v dopravě všechny úkoly zvládly dobře. Mohli jsme však být mnohem dále, kdyby taková iniciativa a pohotovost, jaká je ve služebnách, byla i nahoře, v kancelářích, na ředitelstvích a v ministerstvech. Můžeme konstatovat, že tam zůstala stará těžkopádnost, administrativní komplikovanost a vytváření zbytečných agend. Pro reorganisaci, zjednodušení a zmodernisování práce se na těchto centrálních místech udělalo velmi málo. Vysocí úředníci brzdí reorganisaci a brání se decentralisaci. Mohl bych uvést jeden příklad. Na ministerstvu pošt, když měli být někteří úředníci povoláni do t. zv. komise pro reorganisaci práce, vedoucí úředník ministerstva pošt, dokonce gen. ředitel, se dal slyšet, že podle jeho názoru se neslučuje se stavovskou ctí práce v takovéto komisi. Zaujímá-li vysoký, vedoucí úředník takovéto stanovisko, můžeme na to odpovědět, že naproti tomu si každý dělník klade za čest a povinnost, může-li jakýmkoli způsobem přispět k podpoře budovatelského úsilí. Je opravdu vidět, že na mnoha místech a dokonce i v úřadech se brzdí náš vývoj a budovatelské úsilí. Nelze k tomu klidně přihlížet a sami dopravní zaměstnanci, železniční a poštovní zaměstnanci už několikráte prohlásili: Náš lid se nedá zdržet ve své budovatelské práci. V našem lidu je dost síly k tomu, aby byly odstraněny všechny překážky, které brzdí rozvoj k lepšímu životu.

Také v dopravě, na železnici a v poštovních službách mluví se o restrikci, o nadbytečném počtu sil. Téměř celý rok se připravuje osnova tak zv. restrikčního zákona. Proto bych chtěl poukázati, jak vypadá přebytek sil ve státním podniku železničním. Často jsou o tom mylné představy a dokonce uváděny i nesprávné číslice. Zjistil jsem si na podkladě některých čísel, že stav zaměstnanců na železnicích není tak vysoký, jak se zpravidla uvádí. Tak k 31. říjnu 1937 bylo v historických zemích zaměstnáno na železnici celkem 132.883 zaměstnanců, naproti tomu k 31. říjnu t. r. bylo v železniční službě zaměstnáno 173.266 sil. Porovnáním těchto čísel se jeví vzrůst o 40.383 zaměstnanců. Toto číslo nelze považovati za přebytek pracovních sil, a to proto, že po převratu nastalo mnoho změn. Je potřebí odečíst ty sily, které nejsou skutečnými pracovníky na železnicích, jako na př. vojáky, učně, dále síly, které ze železniční služby byly odsunuty do jiných úřadů, a konečně je třeba vzíti v úvahu, že následkem velkého poškození železničních budov a železničních tratí je potřebí počítati při obnovovacích pracích s daleko větším počtem zaměstnanců, nežli tomu bylo v době předcházející. A podle těchto změn je potřeba z přírůstku odečíst celkem 30.093 zaměstnanců, takže skutečný přírůstek na železnici jeví se číslicí cca 10.000 pracovních sil.

Při tomto přebytku je na železnicích podstatný nedostatek manuálních pracovníků. V r. 1937 k 31. říjnu bylo na železnicích u traťové a stavební služby zaměstnáno 47.848 pracovních sil, k 31. říjnu t. r. bylo zaměstnáno pouze 40.221. To znamená, že v té službě, kde je potřebí konat největší obnovovací práce, je o 7627 dělníků méně nežli bylo v době předválečné. Proto na železnicích se nedá myslit na nějakou restrikci, zvláště u manuálních pracovních sil. Na železnici byla z větší části restrikce provedena tím způsobem, že v letech 1946 a 1947 bylo odsunuto téměř 20.000 zaměstnanců. Další větší restrikce na železnicích by mohla následovat teprve po splnění reorganisace, mechanisace a racionalisace dopravního zařízení.

Na podkladě těchto čísel je potřebí poukázati na otázku smluvních zaměstnanců. Až dosud oddalovalo se jmenování smluvních zaměstnanců právě s poukazem na neskončenou restrikci. Jelikož na železnici není přebytek manuálních pracovních sil, je potřebí předložit vládě návrh pro jmenování smluvních zaměstnanců. Proto žádám ministra dopravy, generálního ředitele a příslušné vedoucí úředníky, aby v nejbližší době byl vládě předložen takovýto návrh. Železniční zaměstnanci a také smluvní zaměstnanci za svou pohotovou, obětavou práci si zasluhují, aby jejich jmenování bylo provedeno co nejrychleji.

Ke konci chci se zmínit ještě o jednom případě, který se stal v resortu ministerstva pošt a který vzhledem k dnešním poměrům je opravdu závažný. Na poštovním úřadě Praha 14 byla několikráte za sebou prováděna revise. Ještě nebyla revise skončena a přednosta tohoto poštovního úřadu, vrchní ředitel Josef Stehlík, měl být poslán na okamžitou dovolenou, jelikož při revisi se zjistilo, že několik úředníků nesprávným způsobem vedlo statistiku. Tento mimořádně přísný zásah, jehož se jindy nepoužívá, byl volen v tomto případě, ačkoli jde o známého odborníka, který učí poštovní úředníky, který vydává příručky, který s úspěchem provedl organisaci doručovací služby a který vyniká horlivostí v budovatelské práci. Podle názoru ministerstva pošt má tento horlivý úředník pravděpodobně i své nedostatky. Ministerstvo vidí asi tyto nedostatky v tom, že téměř každou sobotu jezdí s mnohými zaměstnanci na uhelné brigády, že vyniká iniciativou a že podnětné návrhy uveřejňuje v odborovém tisku.

V tomto případě nejde jenom o šikanování schopného pracovníka. Dlužno konstatovat, že si ministerstvo pošt a telegrafů vybralo jednoho z nejhorlivějších zastánců lidové demokracie. To je plán zdiskreditovat agilního přednostu, vzít mu chuť k práci a podlomit budovatelské úsilí ostatních zaměstnanců. Proto zásah, diktovaný z ministerstva pošt a telegrafů, narazil na rozhodný odpor všech zaměstnanců úřadu. Případem se obírá samo Revoluční odborové hnutí. Nelze strpět šikany podobného druhu. Velmi se mýlí pánové na ministerstvu pošt a také v jiných resortech, jestliže se domnívají, že také k nám se vrátí staré časy. My nejsme Francie, u nás půjde vývoj takovým způsobem, jak byl určen vítěznou národní revolucí. U nás lid, který přináší oběti, nestrpí, aby byli šikanováni a persekvováni nejlepší a nejobětavější lidé a pracovníci lidovému režimu nejoddanější.

Nakonec bych se chtěl zmínit ještě o úkolech, které vyplývají železničním a dopravním zaměstnancům z transportů sovětského obilí. Suchem byla postižena i doprava, zvláště vodní doprava, která musela zastavit plavbu na několik měsíců. Tím byly přeneseny větší úkoly na dopravu železniční. Železnice zásluhou železničních a dopravních zaměstnanců zvládly všechny obtíže.

Nyní se mají dopravit veliké zásilky sovětského obilí do republiky. Veliký úkol je ztěžován ještě tím, že z překládací stanice Černé u Čopu vede do Košic pouze jednokolejná trať. Jestliže železničáři zvládli všechny dosavadní úkoly, můžeme být pevně přesvědčeni, že železničáři a dopravní zaměstnanci splní i tuto svou povinnost a že sovětské obilí dovezou do skladišť a do mlýnů. Tím co nejúčinněji podpoří zajištění výživy všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Evžen Erban. Dávam mu slovo.

Posl. E. Erban: Paní a pánové!

Myslím, že by bylo na čase, aby všichni lidé u nás a hlavně političtí činitelé si uvědomili, že budováním lidové demokracie a znárodněním nejvýznamnějších výrobních prostředků jsme se dostali do otevřeného rozporu se zájmy kapitalistického systému. Dřívější boj socialistů proti kapitalismu se odehrával převážně na základně ideové a sociální. V oněch podmínkách byla materiální převaha kapitalistů tak drtivá, že minulé období vývoje, i demokratického, bylo nutně ve znamení boje nerovných partnerů, boje, ve kterém prostředky přesvědčování a volné politické soutěže opřené o zásady liberalismu nemohly vést k cíli, nemohly vést k osvobození pracujícího člověka.

Vojenská porážka fašismu, velké vítězství Sovětského svazu jako státu socialistického a jednotný boj lidu proti vykořisťovatelům a spojencům našich nepřátel vytvořil tím u nás novou situaci. Po prvé je socialismus s to, aby se střetl se starým společenským systémem na jeho dosavadní základně, to znamená na základně hospodářství.

My jsme v Československu svou národní revolucí porazili kapitalismus, ale dosud jsme ho úplně nepřemohli. Před námi stojí velký úkol, abychom od potlačování přešli ke správě. Musíme se uchýlit k nové, vyšší formě zápasu se starým výrobním řádem. Musíme se obrátit od snazšího problému dalšího vyvlastňování ke složitějšímu a nesnadnějšímu problému, k problému vytvoření takových hospodářských - ale ovšem také politických - poměrů, za kterých by kapitalismus v jakékoliv formě ani nemohl existovat, ani se nemohl postupně restaurovat.

My socialisté víme dobře, že nebezpečí, na které narážíme při cestě k socialismu, není jenom ve zbytcích kapitalistického řádu u nás, ve zbytcích hospodářských a ideových, ale hlavně v podpoře naší reakce se strany imperialistického a zahraničního kapitálu, který ovšem u nás nemůže pracovat takovými metodami, jako třeba ve Francii nebo v Řecku. Přesto jsou to metody stejně nebezpečné, protože jsou rafinované a zakryté. Myslím, že důkazem toho jsou pokusy učiniti z naší Národní fronty jako dosavadního nástroje socialisující demokracie koalici různorodých třídních sil a základnu jejich kompromisů.

Dalším takovým projevem této snahy reakčních sil domácích i zahraničních je na př. protisovětská kampaň, dále práce agentů v cizích službách anebo přisluhovačů z nevědomosti, kteří šíří paniku a lži o našem znárodněném průmyslu, o vlastnostech našeho pracujícího lidu a o skutečné situaci naší republiky a demokracie.

A právě v takovýchto poměrech, paní a pánové, je třeba si ujasnit do všech důsledků naši situaci a určit si jasné prostředky, jimiž můžeme úspěšně odrážet všechny útoky a pokračovat na své cestě, započaté národní revolucí.

My jsme v Československu znárodněním nesporně posílili mocenské posice socialistické ideje; ale na druhé straně nám vyvstává nebezpečí, že ti, kdo chtějí poctivě demokratickou cestou bojovat za uskutečnění socialistické republiky, mohli by sami ohrozit své vlastní dílo nedostatkem zkušeností, vnitřními rozpory anebo přenášením metod kapitalistického zlořádu do našich nových poměrů.

Ptejme se, do jaké míry naše nová hospodářská soustava zajišťuje prvý stupeň vývoje k socialismu proti náporu domácích i zahraničních sil mezinárodního kapitálu. Je nesporné, že v soustavě lidové demokracie nejsou podmínky pro obranu a výboj proti starým společenským silám tak příznivé, jako jsou ve státě socialistickém.

Kde jsou naše slabiny? Jednak v politice, jednak v hospodářství. Nacionalisací jsme převedli nejvýznamnější výrobní prostředky do rukou státu, a to nás postavilo před druhý úkol, nesrovnatelně obtížnější, abychom stát převedli trvale a nesporně do rukou lidu a abychom tuto vládu natrvalo do budoucna zabezpečili.

Teprve splnění tohoto druhého úkolu rozhodne, komu nakonec budou sloužit všechny ty převratné změny v našem hospodářském životě. Nemůžeme oddělovat tvořivou hospodářskou práci, po které všichni voláme, od demokratického politického boje, jestliže nechceme zradit socialistické ideály našeho lidu. Bez pevné pomoci pracujícího lidu, vyjádřené v daných podmínkách úzkou spoluprací všech socialistických a důsledně demokratických sil, mohla by se nakonec nacionalisace státi jenom novou, vyšší formou kapitalistického výrobního řádu.

Vážené paní a pánové, ani politická moc lidu nemůže vést nakonec k socialismu, nebudou-li tu patrné úspěchy naši nové hospodářské demokracie. Není snad sporu o tom, že v boji se zahraniční reakcí je naší nejlepší zbraní dobře fungující hospodářství. Teprve v porovnání se zeměmi hospodářsky rozvrácenými dovedeme ocenit sílu této naší zbraně. Plán, stabilisace hospodářských čísel, hospodářské přimknutí k silnému protikapitalistickému spojenci - to jsou účinné prostředky pro zvýšení odolnosti naší politické a hospodářské demokracie.

Jestliže mluvíme o vyhlídkách socialismu v Československu, musíme nezbytně vedle svých nepřátel pamatovat také na své vlastní vnitřní nedostatky. Prožíváme a prožijeme ještě - doufejme krátké - období velkých hospodářských a sociálních těžkostí a tím patrně také těžkostí politických. Jestliže nechceme, aby obtíže, které nám byly způsobeny neúrodou, posílily vyhlídky reakce, která se jich snaží zneužívat, pak je nutné, abychom pracovali neustále pod kontrolou našeho lidu, abychom jej otevřeně, pravdivě, a věcně informovali o všech našich problémech a o všech těžkostech, se kterými naše demokracie zápasí. My také zvláště v těchto poměrech musíme umět správně hodnotit potřebu demokratické a tvořivé kritiky. My jako socialisté se nemůžeme vzdát a nevzdáme kritiky žádného zřízení lidové demokracie, protože nám záleží na její životnosti a na její síle. Ale právě proto naše kritika bude vždy tvořivá, bude hledat sice chyby a nedostatky, kterých je jistě pořád více, než si všichni přejeme, ale bude je třeba hledat proto, aby byly odstraňovány, a ne aby se jich politicky a agitačně zneužívalo.

Paní a pánové, je třeba, abychom si uvědomili, že v boji proti starému společenskému pořádku nemohou zvítězit principy socialismu jen proto, že jsou vyšší, že jsou morálnější. My musíme zvítězit nejenom v politické oblasti, nýbrž i v oblasti hospodářské. A nezakrývejme si obtížnost vlastní situace. Země, které už prošly nejvyšší fází kapitalistického vývoje, mají převahu, mají převahu v kapitálovém vybavení, ve výrobní kapacitě, do značné míry v kvalifikaci pracovních sil, v kvalitě a rozmanitosti výrobků atd. Na druhé straně systém nové demokracie, socialistický systém, je uváděn v život v nepříznivých podmínkách, v zemích, které jsou buďto v průměru průmyslově slabší nežli země kapitalistické, anebo jsou značně zchudlé poslední světovou válkou. A právě proto nemůžeme na cestě k socialismu přeskočit stadium, kterým nyní procházíme. Je třeba zvýšeným tempem odstraňovat poslední následky války a okupace, organisovat podle jednotného plánu znárodněný průmysl a celé naše hospodářství, zvyšovat objem a kvalitu našich výrobků a zvyšováním produktivnosti práce ovlivňovat příznivě vývoj cen a připravovat podmínky pro vyšší životní úroveň našeho pracujícího člověka.

Máme těžkosti, máme mnoho nepřátel, ale nemáme důvodů být pesimisty. Přehled výsledků plnění plánu v průmyslu nám ukazuje, že přechodný pokles z letních měsíců je zcela vyrovnán, a stejně tak hrozivá situace v produkci uhlí, zaviněná hlavně nedostatkem stálých pracovních sil v podzimních měsících, byla zvládnuta díky široce založené kampaní dobrovolných brigád a díky velkému úsilí Jednotného odborového hnutí.

Je v zájmu našeho hospodářského plánu a výrobního rozmachu, abychom vyřešili ještě i další problém, abychom především urychleně rozhodli o přičlenění konfiskátů k národním podnikům. Je totiž nutné, aby národní podniky v nejkratší době měly definitivní přehled o tom, s jakou výrobní mohou počítat, aby podle toho mohly vypracovat své podnikové plány. Stejně tak je nutné urychleně vyřešit otázku představenstev národních podniků a rozšířit výrobní výbory do všech větších závodů. Revoluční odborové hnutí zná dobře své povinnosti k výrobě a ví, že bez hospodářských úspěchů naší demokracie. My víme, že kapitalistickou reakci definitivně přemůžeme, jestliže získáme nad ní převahu jejími vlastními zbraněmi, výrobou. A tu nejdůležitějším úkolem je zvyšování produktivity. Zde je nutno nejenom zahájit politiku kvalitního plánování, politiku respektování výkonnostního principu v tvorbě mezd, ale zde je třeba také dělat takovou politiku, aby náš pracující člověk, dělník a zaměstnanec, nebyl uváděn v pochybnost, pokud jde o budoucnost těch svobod, které si vybojoval v národní revoluci, a pokud jde o budoucnost těch velkých nadějí, v jejichž jménu již jeho celé generace bojují proti kapitalistickému výrobnímu řádu.

Musíme však také myslet na člověka, musíme bojovat o nového člověka, o novou dobrovolnou pracovní morálku, o smysl dělnictva pro konstruktivní účast při tvorbě hospodářských hodnot a při organisaci celého našeho hospodářství. Jsme a musíme si být vědomi, a s námi všichni dělníci a zaměstnanci, hluboce revolučního významu práce v těch podmínkách, ve kterých dnes žijeme a ve kterých bojujeme. Ale my říkáme při tom rovnou: nemůžeme stále volat náš pracující lid jenom do práce. Dělnictvo zbavuje rychlo stop kapitalistického útisku k minulosti. Pracující lid roste do nových úkolů a mění se, ale kdo se nemění, to je reakce. Voláme proto a budeme volat námezdě pracující a ostatní vrstvy pracujícího lidu nejenom do práce, k boji proti všem zbylým posicím kapitalistické reakce v našem státě, abychom si tak zajistili společnou, klidnou a šťastnou budoucnost svého národa a své republiky. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Brukner. Dávam mu slovo.

Posl. Brukner: Pane předsedo, slavná sněmovno!

K projednávané hospodářsko-finanční skupině státního rozpočtu budiž mi dovoleno jen několik poznámek se stanoviska soukromého podnikatele, čs. řemeslníka a živnostníka. Stanovisko lidové strany jest určeno programem čs. strany lidové. Hájíme zásadu, že všechno podnikání má byt postaveno na stejně spravedlivý základ. Já jsem již v rozpočtovém výboru přečetl některé dopisy živnostníků, kovářů, kterými kritisovali způsob, jakým pracují brigády na venkově. Byly mi za to činěny výtky, že prý se tím znemožňuje soutěž podnikání. Slavná sněmovno, to je veliký omyl. Když někdo má soutěžiti, musí mít stejné podmínky. Taková soutěž, kde jeden musí platit daně a musí se při tom živiti a druhý těch přítěží nemá, to není žádná soutěž. Slyšeli jsme s této tribuny slova o tom, že naše soukromé podnikání - byla to slova velmi nevlídná, výrazy velmi šťavnaté - jako staré vykořisťovatelské a vlastizrádné soukromé podnikání bude odstraněno. (Hlas: Kdo to řekl?) Zápotocký. Podívejte se do stenografického protokolu. A dále jsme slyšeli, že soukromokapitalistický podnikání bude vždy chaotické. (Hlas: To bude!)