Pokud se družstevnictví týče, zdůrazňuji, že družstevnictví bylo první hospodářskou zbraní, které si pracující lid dobyl. Po válce se k ní přidružila zbraň nová, znárodnění. Jedno druhým se nevylučuje, jedno druhým není bito. Družstva i znárodnění jsou dvě hospodářské zbraně, kterých používá a bude používat pracující lid v úsilí o nový, dokonalejší společenský řád.

Paní a pánové! Zvyšujeme výrobu, pečujeme o to, aby byla kvalitní, protože usilujeme o soustavný a plánovitý rozvoj výrobních sil, usilujeme touto cestou o to, aby pracující člověk, který je tvůrcem všech hodnot, byl začleněn do naší hospodářské a politické soustavy v souhlase se socialistickou zásadou, že pracovati máme podle svých schopností, ale že za poctivou práci musí pracující člověk býti také spravedlivě odměněn.

Naše linie, linie čs. národního hospodářství a linie našeho průmyslu nemůže býti jiná nežli usilovat o zvětšení a zlepšení národního důchodu a o to, aby tento národní důchod byl spravedlivě na pracující všech vrstev rozdělován, neboť úspěšný a silný průmysl znamená úspěšné a silné národní hospodářství. Silné, pevné a úspěšné národní hospodářství, jehož jádrem je znárodněné hospodářství, znamená pak rozvinutí branného, ale také rozvinutí mírového potenciálu republiky, znamená prostě silné a pevné svobodné Československo. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Horák. Dávám mu slovo.

Posl. Horák: Vážené paní, vážení pánové!

Rozpočtová debata vždycky nám dává příležitost, abychom se vyjádřili nejenom k číslicím, které jsou v rozpočtu, ale abychom se vyjádřili i k jiným věcem, které se dotýkají silně našeho hospodářského života, a tu dovolte, abych promluvil za čs. stranu lidovou jménem živnostnictva.

Mnoho se zde mluvilo v rozpočtové debatě o sociálním zajištění našeho občanstva. Ano, již v obnoveném státě, v naší republice zaměřili jsme politiku do služeb ochrany sociálně slabého člověka, protože všem politicky i hospodářsky cítícím lidem záleží na tom, aby pracující člověk, ať vykonává práci jakoukoliv, měl skutečně právo na práci a aby z této práce měl zabezpečen slušný život nejenom pro sebe, ale i pro svou rodinu.

Vážení, volám-li po ochraně pracujícího člověka, mám na mysli vedle dělníků a úředníků také pracujícího živnostníka, obchodníka, drobného a středního soukromého podnikatele. Dosud samostatný podnikatel je vyřazován z kategorie pracujícího lidu, jak to často slyšíme v rozhlase i z úst politických činitelů, jak se to dočítáme v novinách, kde je zapomínáno na tuto pracující složku, na živnostníka a obchodníka.

Jak se pohlíží na živnostníka, vidíme nejlépe i v přednostním zásobování. Vyhlášky, ve kterých je pamatováno na příděl textilií, mají rozdělovací klíč podle legitimací ÚRO, hlavně pro sociálně slabé zaměstnance, ale nikde se neříká, že přednostní právo mají mít i sociálně slabí živnostníci, aby na legitimace své odborové hospodářské skupiny měli nárok také na určitý příděl, ať již textilií nebo potravin.

V rozpočtu ministerstev průmyslu a vnitřního obchodu je pamatováno na živnostenské účely. V těchto rozpočtech je zahrnuta zvelebovací služba k podpoře řemesel a obchodu, hospodářská péče o živnostenský dorost, výchovná a hospodářská péče o cizinecký ruch. Uvedené částky v rozpočtu však daleko nestačí na úkoly, které je v našem státě zapotřebí plnit ve prospěch živnostenského stavu. A uznává-li vláda potřebu vzdělání živnostnictva, pak je také nutně zapotřebí tuto výchovu začíti již u našich učňů.

Učňovské školy nespadají pod ministerstvo průmyslu a ministerstvo vnitřního obchodu, ale jsou zařazeny do ministerstva školství. O sociální péči o učně se má starat ministerstvo sociální péče a tu mám právě obavu, že tato roztříštěnost do určitých ministerstev je potom brzdou skutečného rozvoje našeho živnostenského školství a výchovy našich učňů. Zde je nutno pamatovat na budování škol, na jejich řádné vybavení, na internáty pro učně, a hlavně také pamatovati, aby byl zabezpečen finanční náklad na tyto ústavy.

Pro zvelebování živností máme zvláštní ústavy. Bohužel, v historických zemích máme těchto ústavů celkem jenom osm, na Slovensku jeden státní ústav v Turč. Sv. Martině s pobočkami v Bratislavě a Košicích. Spočítáme-li, že máme přes 300.000 samostatných podnikatelů a k tomu že se druží přes milion zaměstnanců, pak, vážení, na tento velký počet je těchto ústavů nedostatek a já s tohoto místa říkám, že bych si přál, aby zástupci ministerstev průmyslu a vnitřního obchodu navštívili tyto ústavy pro zvelebování živností, aby viděli, jak nedostatečně jsou vybaveny. Měl jsem příležitost v Opavě shlédnout, že strojové zařízení je uskladněno ve sklepích, poněvadž není dostatečných místnosti, kde by mohly být upraveny řádné živnostenské dílny. Jsem si vědom také jiné věci, že totiž položky, které jsou věnovány na zvelebovací ústavy, nestačí, ale jako samostatný podnikatel jsem si také vědom, že nemůžeme žádat přespříliš velké výdaje, poněvadž mám-li mít vydání, musím mít na ně úhradu, nechci-li se stát špatným hospodářem a uvést snad podnik do úpadku nebo pod. Tedy i zde je nutno, abychom při každém vydání pamatovali v prvé řadě také na úhradu.

Přál bych si, aby skutečně nastaly škrty v našem státním rozpočtu, které nebudou na úkor jenom jediného stavu, živnostenského. Máme zde řadu věcí, kde je možno škrtat. Mám na mysli určitou propagandu, která nás stojí stamiliony. Je to propaganda jednak v rozhlase a v novinách, jsou vydávány různé brožůry, plakáty a pod. A tu, myslím, by byla úspora, která by mohla být věnována k dobru živnostenskému a obchodnímu podnikání. Nám nepomohou plakáty ani propagace, abychom splnili dvouletý hospodářský plán a přivedli hospodářský život v republice do lepšího stavu. Nám nepomohou plakáty a nic jiného, leč poctivá práce a řádné výrobky. To je jediný zdroj , který nám zachrání dvouletý hospodářský plán i celé naše státní hospodářství.

Živnostnictvo nikdy nevolalo po darech přímo pro své osobní podniky, nýbrž žádalo to pro celek, ať už pro učňovský dorost, na zvelebování nebo pod., a živnostnictvo ani dnes nežádá darů, ale přálo by si, aby mělo ke svému podnikání klid, a ke klidu je zapotřebí, abychom měli právní pořádek a jistotu. Bez právní jistoty nebude řádného podnikání a nebude ani šetrnosti a úspor. Děláme-li propagandu pro dny spořivosti, pak máme mít na mysli, že jedině tenkrát nastane spořivost - která musí být, poněvadž bez úspor nebude moci náš hospodářský život existovat - budeme-li mít jistotu, že když něco uspoříme, bude to skutečně také za týden nebo za 14 dní ještě naším majetkem. (Potlesk.) Dříve platilo pořekadlo: Kdo šetří, má za tři. Bohužel i to se dnes změnilo a slyšíme na schůzích a všude: Kdo šetří, má to na vázaném vkladě. (Potlesk.) To se musí změnit a pak se také změní k lepšímu náš hospodářský život.

Také se zde velmi mnozí řečníci odvolávali na náš košický program a padla zde slova, že prý soukromé podnikání brzdí rozkvět podnikání družstevního a že v košickém vládním programu je psáno, že bude chráněno podnikání znárodněné, družstevní i soukromé. Ano, to se zakládá plně na pravdě, ale podívejme se na tu věc také s hlediska skutečného, praktického života. Soukromé podnikání prý se staví proti zřizování družstevních prodejen a pod. Praxe je však trochu jiná. Když mladý člověk žádá o obchodní živnost, spadající do ministerstva vnitřního obchodu, tu jeho žádost musí jít přímo do ministerstva, kde se o ní rozhoduje podle počtu obyvatel v té které obci. Když však družstevní podniky žádají, tu stačí 70-80 podpisů, aby byla zřízena nová družstevní prodejna. Kdybych měl více času, mohl bych vám ukázat resoluce, kde a kolik družstevních podniků se otevřelo bez povolení. Je to na Vsetínsku, Hodonínsku a jinde u nás, a právě včera jsem se dověděl, že v Jablonci n. N. je 36 národních správců od r. 1945 a nyní se o tyto podniky, které ti dosazení národní správcové, jak jsem slyšel, správně vedli, uchází severočeské konsumní družstvo. (Hlas: Právem se uchází!) Právem, ano. (Hlas: Co jste slyšel, to je lež!) Já si tuto věc ještě ověřím, je-li to lež, ale mohu prokázat, že na př. ve Vsetíně je provozováno knihkupectví. (Hlas: Co je ve Vsetíně nevím, ale co je v Jablonci, to vím.) Já si to také vyšetřím. Ale když říkáte, že je to lež, uvedu vám ještě jiný příklad. Ve Vsetíně se provozuje knihkupectví bez koncese. (Hlas: Ale to není družstvo!) Prosím, je to Rovnost. Já bych vám vyjmenoval řadu takových případů, ale poněvadž mám příliš krátkou dobu, nemohu se o tom šířit. To je jedno, jestli to je družstvo, Rovnost nebo pod. (Výkřiky.)

Mohl bych vám říci jednu věc. Pan ministr Zmrhal. (Hlas: Kdyby jich bylo víc, bylo by méně zlodějů.) No tedy, zlodějové jsou, pane kolego, asi všude. Vidíme to v těch propuklých aférách. To nejsou jenom obchodníci, já vám o tom také ještě povím. Tam vidíme, že to dělají úředníci, kteří mají hájit zákon a právo, a vidíme, kdo všechno provozuje šmelinu a zlodějnu. (Potlesk.) V margarince to také nebyli obchodníci, nýbrž jiní lidé.

Tedy, vážení, když mluvím o těch družstvech, chci vám říci něco z projevu bývalého pana ministra vnitřního obchodu Zmrhala, který řekl 30. května v Ostravě: "Považuji spotřební družstva u nás za tak dobře vybudovaná, že nepotřebují žádného zvýhodnění a že mohou plnit své povinnosti se soukromým podnikem." Prosím, nepotřebují-li žádného zvýhodnění, pak nemají mít zvýhodnění ani při otvírání nových prodejen. (Potlesk.)

Vážení, já se však chci dotknouti jiné věcí. Projednávali jsme zde zákon o intervenčním fondu. Nebudu se o tomto celém zákoně sířiti. Byli jsme si vědomi, že tento zákon nám nepřinese žádných úlev, ani snížení životních potřeb. Chci poukázati na něco jiného. Ačkoliv tento zákon byl v parlamentě urychleně projednán, vydalo ministerstvo financí teprve v červenci vládní vyhlášku z 15. 7. 1947, která překvapila nejenom širokou veřejnost, ale i kruhy parlamentní. V této vyhlášce se praví, co je pojem velkoobchodníka a co je pojem maloobchodníka. Jen tak stručně: maloobchodníkem se rozumí podnik, jehož hlavní činností je obchod, jenž je provozován podnikatelem a jehož obrat nepřesáhl v předcházejícím roce 2 1/2 mil. Kčs. Jakmile přesáhne, stává se obchodník velkoobchodníkem a platí místo 1/2 % 2 %. Ale zajímavá je další část vyhlášky, v níž naproti tomu podnik výdělkového a hospodářského společenstva a družstva, jehož hlavní činností je obchod, spočívající v prodeji zboží členům, se považuje za podnik maloobchodní bez ohledu na výši celkového obratu v předcházejícím roce a platí pouze 1/2 %. A tu, vážení, mám na mysli, uvědomil-li si při tom pan ministr financí, jaké presenty zde dává družstevním podnikům. Uvažte, prosím, že při každém milionu Kčs obratu tato úspora 1 1/2 % znamená 15.000 Kčs, při miliardovém obratu 15 mil. Kčs. Nemáme, bohužel, přesné číslice, jaký tato družstva mají obrat, abychom viděli, jaké presenty dostala na úkor intervenčního fondu a na úkor naší státní pokladny. Pánové, to bychom si měli uvědomit. Vím, že budu napaden, že mluvím proti družstvům. Nemluvím proti družstvům, uznávám každé družstvo. My je také zakládáme. Ale prosím, stejná práva a stejné povinnosti, jak se sluší v lidově demokratické republice. (Potlesk.)

Vážení, bylo zde také příliš mluveno o šmelině. Každá válka přináší zlo, i tato velká světová válka přinesla mnoho zla. Je to zaviněno hlavně tím, že upadla mravnost veškerého lidstva. Kdybychom dovedli jakýmkoliv způsobem umravniti lidstvo, pak by vypadalo docela jinak a neměli bychom válek atd. Vážení, šmelina vznikla z nedostatku surovin, materiálu a pod. Často se obviňuje ze šmeliny obchod. Mohu prohlásiti jménem čs. strany lidové, že my jsme pro potírání šmeliny a černého obchodu. (Hlas: A co výrok posl. Sedláčka.) Prosím, tak jako vy nemůžete za výroky svých kolegů, nemohu ani já za výrok posl. Sedláčka. My jsme pro potírání šmeliny, ale chceme také ochranu a ne štvanici proti soukromému podnikání. Vážení, nejsou to jenom živnostníci a obchodníci, ptám se naopak, kde vzniká šmelina s textiliemi, pneumatikami, koží a pod., odkud vychází? Vychází z továren. A opět bych mohl citovati slova býv. pana ministra Zmrhala, který řekl, aby byl zastaven přístup lidem do továren a že zmizí šmelina. Mluvíme-li o šmelině, je nutno hledat její příčinu, její vznik, nejenom dělat ze živnostnictva štvance. Vážení, zapomínáme na jednu věc. Jestliže vyřadíte soukromé podniky, nevím, jak bude vypadat naše státní pokladna. (Hlas: To nikdo nechce!) Prosím, přáli bychom si, aby to nikdo nechtěl. Ale skutky jsou jiné. Jinak se mluví pro nás a jinak se proti nám dělá, toho jsme si plně vědomi. (Potlesk.) O šmelině by se dalo velice mnoho povídat, my to vidíme na Ostravsku, kde se věci kupují a kam to jde? Na venkov, kde se s tím šmelinaří.

Ale chtěl bych se zmíniti ještě o jedné věci. Nastala nám, prosím, změna ve vedení ministerstev průmyslu a vnitřního obchodu. Apeloval bych, aby páni ministři, jak naše paní ministryně inž. Jankovcová, tak i náš nový ministr vnitřního obchodu dr. Čepička, si byli vědomi jedné věci. Mluvili také o reorganisaci živnostenské hospodářské samosprávy. A tu právě na ně apeluji, aby si byli vědomi, že živnostnictvo všech povolání i obchodnictvo volá po brzkých volbách do těchto organisací. Jestliže, prosím, je vhodná doba pro konání voleb do závodních rad, pak se musí najít i vhodná chvíle, aby mohly býti provedeny volby do těchto našich organisací, aby se dostali praví lidé na pravá místa.

Paní ministryni průmyslu inž. Jankovcovou bych chtěl žádat ještě o jednu věc. Dřívější pan ministr sliboval a říkal na schůzi, že se považuje nejenom za ministra průmyslu, ale také za ministra řemesla, poněvadž řemeslo spadá pod ministerstvo průmyslu. Proto bych prosil, aby skutečně do té hlavičky přišlo "ministerstvo průmyslu a řemesla". (Potlesk.) Vážení, to nijak nezatíží naši státní pokladnu, ale živnostnictvo se bude cítit povýšeno, nebude se považovat za něco méněcenného v ministerstvu průmyslu, trpěného snad jen do té doby, než bude zestátněna a zesocialisována celá naše živnostenská výroba. Prosím, dejte do té hlavičky "ministerstvo průmyslu a řemesla". Mnohým se to zdá snad malicherné, ale vážení, vžijte se do psychosy lidu. Budete-li s lidem cítit, budete také docela jinak myslet.

Vážení, pro nás bych prosil především o klid; neštvete proti živnostenskému a obchodnímu stavu, poněvadž my jsme si plně vědomi, že republiku zachráníme jenom poctivou prací, řádným výrobkem a šetrností ve prospěch celého našeho státu. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Jura. Udeľujem mu slovo.

Posl. Jura: Vážená sněmovno!

Dovolte, abych promluvil k té části rozpočtu, která jedná o dopravě. My si často ani neuvědomujeme, jaký význam má doprava pro celé hospodářství. V technicky vyspělých státech vypočetli, že se na výrobních nákladech doprava podílí téměř 25 %. Z tohoto vysokého čísla vidíme, jak velký význam může mít doprava, její zlepšení a zmodernisování jak pro snížení cen, tak i pro zvýšení životní úrovně všeho lidu.

Naše doprava má velké nedostatky. Železnice jsou zastaralé, dopravní zařízení není dostatečně mechanisováno, máme nevyhovující před 50 až 80 lety postavené výtopny, v signalisačních zařízeních v době elektřiny svítíme petrolejem, prostě máme v dopravě velké a podstatné nedostatky. Není to i vinou dnešního lidového režimu, nýbrž vinou neblahého dědictví po bývalých režimech. V době, kdy jsme měli statisíce nezaměstnaných, nestavěly se ani průplavy, neopravovaly se železnice, nemodernisovaly se železniční a dopravní tratě. V technicky vyspělých státech vypadá doprava zcela jinak. V SSSR může na př. ministr dopravy ze svého kabinetu zavolat kteroukoli větší stanici a případně i na dálku si udělat rozhovor nebo konferenci o důležitých dopravních otázkách.

Také u nás je nanejvýš třeba, aby mechanisace a modernisace dopravy pokračovala rychlejším tempem. Dále je záhodno co nejvíce investovat, pokud to jen unese naše hospodářství. Československá doprava se musí stát nejen dobrou a bezpečnou, nýbrž i rychlou a levnou.

Přes nedostatky, které v dopravě máme, můžeme říci, že jsme poměrně dobře zvládli dosavadní úkoly. Byl to nedostatek vozů po převratu, byla to těžká a krutá loňská zima, která velmi těžce postihla naši dopravu. Za to, že jsme v těchto velkých úkolech přece obstáli, je třeba vzdát dík železničářům a dopravním zaměstnancům, kterým se podařilo zvládnout všechny podstatné úkoly dopravy. Naše veřejnost je málo informována o obětavé práci, iniciativě a pohotovosti železničářů a dopravních zaměstnanců. Tuto pohotovost je nejlépe vidět na oběhu vozů. R. 1945 byl oběh vozů 9 dnů, r. 1946 poklesl na 5 dnů a dnes činí 5,7 dnů. Z toho je vidět, že jsme se téměř přiblížili předválečnému oběhu vozu, který činil 5,6 dnů.

Železničáři ve volném čase skládají, pomáhají v překladištích, opravují tratě a jsou všemožně nápomocni při plnění úkolů v dopravě. Je pravda, že jsou i jednotlivci, kteří se práci vyhýbají a kteří jsou nespokojeni, někdy nadávají nebo jsou náchylní šířit reakční propagandu, ale tu jsou jen jednotlivci. Velká většina železničních, poštovních a dopravních zaměstnanců vykonává s největší obětavostí a horlivostí svou práci.

Železničáři a dopravní zaměstnanci jsou nespokojeni především s tím, že naše budovatelské úsilí je zpomalováno a brzděno. Často slyšíme na schůzích železničních, poštovních a dopravních zaměstnanců prohlášení: Jsme připraveni přinést další oběti, nesneseme však, aby se na naší práci podíleli kořistnící, nepřipustíme, aby vývoj k socialismu byl brzděn a zpomalován.