Dnes ovšem je řádná výživa ohrožena nedostatkem potravin. Až tento nedostatek překonáme, bude nutné, aby výživa občanů nebyla ohrožována vysokou cenou potravin. Nelze proto trpně přihlížeti k dnešnímu obhospodařování potravin různými svazy, které vlivem své byrokracie způsobují zdražování na straně jedné a nedůvěru na straně druhé. Jak na př. má věřit naše veřejnost, že trhové svazy nezdražují, když jí není umožněno v nejmenším prováděti kontrolu těchto svazů? Totéž je i u zemědělců, kteří odvádějí své výrobky, aniž mají možnost kontrolovat, jak se s těmito výrobky hospodaří. Když se úředně říká, že hospodaření svazů je dobré, proč se neumožní kontrola tohoto hospodaření? Ten, kdo má hospodaření v pořádku, nemusí se přece kontroly bát. Kontrola je prospěšná, neboť dobrý výsledek kontroly dává legitimaci k další práci, špatný výsledek zabraňuje konání práce nežádoucí.

Naše svazy jsou výsměchem demokracie. V každé poslední vísce, která vyrobí potravin třeba za několik tisíc korun, je zřízena komise zemědělská a v poslední době i komise vyživovací, která má za úkol demokratickým způsobem obhospodařovati zemědělské výrobky, posuzuje možnost dodávkových schopností zemědělců a určuje jim dodávkové povinnosti. V těchto komisích, které rozhodují často o několika centech obilí, brambor a masa, má demokratické zastoupení všechen náš lid, ať náleží k té či oné politické straně. Dole tudíž máme instituci opravdu demokratickou, vyjadřující smýšlení a složení nejširších lidových vrstev. Jak je však trapné těmto lidem, když jim poroučejí instituce - trhové svazy, které vůči demokratickému ovzduší jsou imunní? Dříve v těchto institucích vládli komisaři nacističtí a dnes zmocněnci po revoluci najmenovaní, ovšem ne z řad skutečných odborníků, nýbrž odborníků dobře politicky zaměřených. Naše veřejnost je opravdu zvědava, kdy se dovolí, aby demokracie mohla vstoupiti do těchto pozůstatků z doby nacistů a udělati zde řádnou kontrolu a případně také pořádek. Je přece dále nemyslitelné, aby instituce, které obhospodařují výživu a zdraví národa, které hospodaří s miliardovými hodnotami, zůstaly bez kontroly a tím také často bez důvěry. Či je to snad vymoženost lidové demokracie, aby ti, kteří nemají důvěru, zůstali na svých místech? Prospívá takový stav našemu zásobování? Rozhodně nikoliv. Co je platné, když na venkově vyzýváme zemědělce, apelujeme na jeho cit, aby odevzdal co nejvíce na stůl národa, a přitom neplníme své národní povinnosti vůči němu? Myslím, že je první povinností našeho národa dáti těmto lidem řádné zastoupení v trhových svazech, právě tak jako složkám konsumentským, zpracovatelským družstvům a složkám obchodním. Vstoupí-li demokracie do těchto svazů, prospěje se tím celému národu. Rolník, bude-li tam míti svého zástupce, bude míti také jistotu, že s ovocem jeho práce se jedná opravdu poctivě a svědomitě.

Ten, kdo drží ochranu nad nedemokratickými svazy, je špatným psychologem. Kdyby byl psychologem dobrým, dal by zastoupení všem složkám národa a tím by získal důvěru v hospodářství řízené a rozptýlil by nedůvěru, která pokládá naše hospodářství často za hospodářství zřízené, ovšem v neprospěch našeho národa.

Čs. strana lidová upozorňovala a volala od obnovení Československé republiky na tento stín československé demokracie a dožadovala se přeměny trhových svazů na menší a jednodušší aparát výsadních společností, které by demokratickým způsobem obhospodařovaly zemědělské produkty, sloužící k výživě našeho národa. Je nám opravdu velmi líto, že náš hlas nebyl slyšen a že jsme vržení do bídy a nouze často vinou těchto nedemokratických orgánů. Jeví se proto železná nutnost, aby tyto orgány, není-li možno urychleně je nahraditi orgány lepšími, alespoň připustily, aby byly zdemokratisovány. Demokratisací trhových svazů posloužíme našemu národu. Demokratický postup našemu národu více prospívá nežli postup síly a moci. Jsme toho na př. svědky při akci a postupu ministerstva výživy, kdy za pomoci orgánů JSČZ a lidové správy byly navštěvovány naše vesnice a naši zemědělci slušnou formou požádání, aby odevzdali obilí a brambory veřejnému zásobování. Tato akce přinesla úspěch a taková podobná akce úspěch vždy přinese.

Veřejnost ovšem od zemědělců nemůže očekávati, že odevzdají to, co nemají. Není na př. vinou zemědělců, že není dostatek brambor. Tento nedostatek vyvolalo nejenom sucho, ale také nerozumné plánování ministerstva zemědělství. Toto ministerstvo a Svaz pro brambory a škrob měly strach z velké úrody brambor. Této velké úrodě zabraňovaly nařízením snížení ploch osázených brambory. Nařízení bylo splněno, plán se splnil a přinesl našemu lidu nouzi a bídu. Snížení ploch, osázených brambory, bylo tak drastické, že sám jsem měl možnost zjistiti u jednoho státního statku, kde se dříve pěstovalo 14 ha brambor, že tomuto statku bylo nařízeno pěstovati jenom 5 ha brambor. Jestliže podobných případů jsou sta, pak věru musí naše veřejnost poděkovati za plánování, které nám přináší bídu a nedostatek. Nedostatek brambor nepadá tudíž na hlavu naších zemědělců, nýbrž těch, kteří ze strachu před úrodou tento nedostatek vyplánovali.

Našemu zásobování schází Josef Egyptský. Ten totiž v dob dostatku shromažďoval obilí do sýpek a v době nedostatku toto obilí rozděloval. My jsme si ovšem nedokázali žádné reservy vytvořiti a to je největší nedostatek dnešního vyživovacího plánu. Ovšem ovzduší po 5. květnu bylo takové, že jsme pracovali více pro dělení reserv než pro jejich tvoření. Dnes ovšem na toto dělení doplácíme. Oč by nám bylo lépe, kdybychom si vzali vzor z první republiky a vytvořili řádnou reservu. Pokud mám zprávy, měli jsme na př. loni možnost nakoupiti pšenici z Kanady, která by nám byla zasílána pravidelně po dobu 4 let. My jsme tuto nabídku odmítli. Myslím, že by pečivo z této pšenice bylo vítáno i v ústech těch, kteří dokáží všemu západnímu nadávat. Nevím, které důvody vedly k odmítnutí této pšenice, domnívám se však, že by dnes k odmítnutí nedošlo.

V těchto dnech vítáme zásilky obilí ze Sovětského svazu. Jsou nám opravdovou pomocí v nouzi. Musíme s těmito dodávkami dobře hospodařiti, ale právě tak musíme dobře hospodařiti s naší půdou, abychom vytěžili dostatek chleba z vlastní půdy a nemuseli vyvážet za potraviny spotřební a investiční statky, které potřebujeme pro svoje vlastní hospodářství.

Další bolestí našeho zásobování jsou nepěkné zjevy u zásobovacích úřadů. Píše se mnoho o šmelinářích a o černém obchodě, je však třeba učinit opatření, aby pod lampou nebylo tma. Byly zjištěny krádeže a zpronevěry potravinových lístků - sám časopis Zásobovací zpravodaj to přiznává - někde veliké, jinde menší. Tak na př. v Ústí n. L., Liberci, Trutnově, Teplicích-Šanově, Rumburku, Aši, Krnově, Bruntále, Plzni a j.

V této době těžké zásobovací situace, kdy jde o každý kilogram potravin, žádáme naprostou spolehlivost, poctivost a vysokou morálku zásobovacích úřadů. Uvažme, že výdejnami lístků projde každé období téměř 40 mil. lístků, tudíž ročně 480 mil. lístků. Přepočteme-li počet vydaných lístků na hodnotu potravin, dostáváme průměrně měsíčně tato čísla: 1.350 vagonů masa, 159 vagonů másla, 310 vagonů margarinu, 1.950 vagonů cukru, 8.000 vagonů obilí, 220 vagonů sádla. Hodnota potravin dodatkových lístků a zvláštních lístků činí průměrně měsíčně dalších 300 vagonů masa, 30 vagonů másla, 45 vagonů margarinu, 140 vagonů cukru, 1.050 vagonů obilí a 65 vagonů sádla. Za měsíc se vydá celkem lístků na 13.610 vagonů potravin - za rok na 163.320 vagonů.

Musíme také dát pozor na výrobu potravin. V některých odvětvích výroby mají zaměstnanci slušné deputáty, aby se vyráběné zboží neztrácelo, a přece se ztrácí. Je známo, že firma Sana v Hloubětíně dostala vyznamenání za práci, a přece se u této firmy zjistilo přes 1 % ztrát, které ve skutečnosti znamenají ztrátu desítek vagonů umělých tuků. Myslím, že si nezaslouží čestný odznak za práci podnik, kde se ztrácejí potřebné potraviny.

K zajištění výživy našeho národa musíme nastoupit cestu větší výrobnosti, správné distribuce, upevnění dodávkové morálky a hlavně cestu poctivosti. Zvláště je nutné řádně odměnit poctivou práci zemědělcovu, která je hlavním a nejspolehlivějším zdrojem zabezpečení výživy národa. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr. Bartuška, kterému uděluji slovo.

Posl. dr. Bartuška: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Projednávaný státní rozpočet, jehož skladba vyjadřuje zvýšené a bdělé úsilí po zajištění a upevnění naší cesty k socialismu, dává mi příležitost obrátit pozornost k jednomu důležitému úkolu budovatelského programu, totiž k pomoci hospodářsky slabým krajům. Závazek budovatelského programu, věnovat zvláštní péči hospodářsky slabým krajům, zejména v jižních Čechách, na středním Povltaví, v Podbrdsku, na Českomoravské vysočině, na valašsku a Slovácku, které nemohou uživit své obyvatelstvo a vylidňují se, byl vtělen v zákon o dvouletém hospodářském plánu, a § 8 tohoto zákona jasně stanoví, že do těchto hospodářsky slabých oblastí se přemístí, po případě, že se tam založí průmysl, který využije místních surovinových zdrojů a místních pracovních sil. Předním úkolem této pomoci hospodářsky slabým krajům je zamezit pohyb obyvatelstva, a dokonalý průzkum těchto krajů ukázal, že stejně důležitá je nezbytná elektrisace za využití vodní energie a jihočeského a jihomoravského lignitu, rozšíření silniční sítě, zlepšení silniční dopravy a plánovitá výstavba těchto převážně zemědělských krajů.

Předkládaný státní rozpočet zajišťuje rozsáhlé investice, a je proto třeba, aby jednotlivé resorty, zejména ministerstva průmyslu, výživy, dopravy a techniky, si uvědomily hospodářsko-politický význam pomoci hospodářsky slabým krajům v českých zemích. I za uvážení, že ve dvouletce otázka oblastního plánování nemůže stát v popředí, poskytuje dvouletka a zajištěné investice v akci dvou miliard, nad plán podle vládního nařízení č. 131/47 a t. zv. akce 800 mil. Kčs. obsahující pouze stavební investice pro průmyslové podniky v hospodářsky slabých krajích, dokonalé možnosti - bez poškození celostátních úkolů - k povznesení hospodářsky slabých krajů, ovšem za jednoho předpokladu, uvědomí-li si právě ministerstva i ostatní hospodářské instituce, generální ředitelství národních podniků, průmyslové referáty lidové správy a zájmové hospodářské skupiny, že je třeba právě v těchto oblastech velmi hospodárně používat těchto investic, neboť tyto kraje přinesly nejvíce obětí feudalistickému a kapitalistickému řádu, a to všechno znamená dokonalý sociálně politický průzkum těchto krajů a jedinou cestu - tvoření nových pracovních příležitostí.

Nyní několik konkrétních poznámek k provádění této akce. Je nezbytně nutné, aby ideový plán pomoci hospodářsky slabým krajům, jak byl stanoven komisí pro hospodářsky slabé kraje a schválen ústřední plánovací komisí, stal se základem plánovité výstavby těchto krajů ve všech resortech. I když uvážíme, že už bylo přemístěno do Podbrdska 16 podniků, do středního Povltaví 13, do jižních Čech 48, na Českomoravskou vysočinu 19 a na valašsko a Moravské Slovácko 21 podniků, je třeba urychleně rozhodnout o všech konfiskátech, které jsou určeny pro plánovitou výstavbu hospodářsky slabých krajů, a urychleně dokončit instalaci takových podniků. V každém případě neuspokojuje přísun jednotlivých strojů, jak dokazuje samotný počet přemístěných strojů 2.336.

Jak důležitá je akce přemístění průmyslových závodů, ukazuje počet pracovních příležitostí ke dni 22. října 1947, a to nových 5.201 pracovních příležitostí v podnicích a 687 pracovních příležitostí podomáckých. Tím se vytváří nejzdravější jádro pro zaměstnanost v těchto hospodářsky slabých krajích, které za plného využití kapacity přemístěných podniků vytvářejí nových 15.501 pracovních příležitostí, z toho 8.146 v Čechách a 7.355 na Moravě.

Je třeba důrazně upozornit, aby ministerstvo výživy aspoň v té míře jako ministerstvo průmyslu věnovalo zvýšenou pozornost hospodářské výstavbě slabých krajů a v mezích celostátní výstavby potravinářského průmyslu pamatovalo na konservárny, mlékárny, jatky a mrazírny, které mohou být vhodně umístěny právě v těchto hospodářsky slabých krajích. Zůstává také úkolem ministerstva dopravy ve dvouletce dokončit plánovitou výstavbu rozšíření silniční autobusové dopravy a nákladní dopravy automobilové v krajích, které se právě v příštím roce kolem 11. Všesokolského sletu stanou střediskem zvýšeného cizineckého ruchu.

Je také velmi důležité při této příležitosti upozornit na to, že v hospodářsky slabých krajích bylo by možno zvýšiti počet pracovních sil bez jakýchkoliv dalších nákladů investičních prostředků, kdyby již dosavadní průmyslové podniky mohly plně využiti své kapacity. V tomto směru předložila komise pro hospodářsky slabé kraje ministerstvům výživy a průmyslu podrobný přehled o předpokladech k plnému využití kapacity stávajících průmyslových závodů, které je třeba urychleně realisovati, neboť to znamená dalších 12.068 nových pracovních příležitostí v hospodářsky slabých krajích. Zdůrazňuji to tím spíše proto, že právě důsledné provádění kvalitativního plánování ohrožuje stávající počet pracovních příležitostí.

Nyní přicházím k nejdůležitější části výstavby hospodářsky slabých krajů. V oblastech, kde nebyl průmysl, je také naprostý nedostatek vhodných budov. Pro umístění konfiskátů je třeba vybudovati a vystavěti nové budovy. Proto je v běhu akce 800 mil., která zajišťuje průmyslové stavební investice a která byla také v komisi pro hospodářsky slabé kraje rozpracována v podrobný plán výstavby nových podniků v letech 1947-48. Obracím s tohoto místa znovu pozornost resortů průmyslu a výživy, generálních ředitelství znárodněného průmyslu, orgánů lidové správy a zejména ministerstva techniky, aby urychlily všechny přípravné práce a zajistily za každou cenu železo, cement, vápno, cihly a tašky k dokončení této akce již ve dvouletce. Lze očekávati, že i všechny orgány technické služby pochopí hospodářský význam tohoto velkého úkolu, který po dokončení výstavby nových průmyslových budov bude znamenat dalších 10.910 nových pracovních příležitostí v hospodářsky slabých krajích.

Naznačil jsem přehledně hlavní naše úkoly ve výstavbě hospodářsky slabých krajů. Chci připojiti ještě tyto kritické poznámky. Vím, že musíme šetřit s hlavními stavivy, prosím však jako předseda této komise, aby všude tam, kde se hledá měřítko závažnosti a důležitosti, byla za takové měřítko považována sama pomoc hospodářsky slabým krajům, jak bylo v zákoně o dvouletém hospodářském plánu zajištěno. Tyto zájmy bude střežiti vládní zmocněnec pro industrialisaci hospodářsky slabých krajů, a prosím proto, aby tyto kraje měly za jinak stejných podmínek přednost při přídělu surovin a pod.

Při plánu na přemisťování průmyslových podniků budiž vždy přihlédnuto k tomu, že je tu nesourodost mezi jednotlivými kraji a že tedy v těchto krajích, které budou uznány s hlediska obrany státu za nezávadné, má být umístěn průmysl důležitý s hlediska zájmů obrany státu a že tudíž všechen ostatní průmysl má býti umístěn v těch hospodářsky slabých krajích, které jsou vyloučeny pro výstavbu průmyslu, důležitého s hlediska zájmů obrany státu.

Konečně kladu důraz i na to, aby administrativní aparát naučil se již dokonale hospodářsky myslet, aby otevřel dveře lidové demokracii a stal se skutečně aparátem provádějícím dobrou hospodářskou politiku, která směřuje k naší cestě k socialismu. Promyšlené směrnice, konkretní pokyny, vůle ke spolupráci a koordinaci by nám usnadnila celou akci pomoci hospodářsky slabým krajům. Tolik jsem chtěl říci jako předseda komise pro hospodářsky slabé kraje.

A nyní mi dovolte, abych obrátil pozornost k jihočeskému kraji, který mám čest zastupovat v parlamentě. Obracím pozornost ministerstva průmyslu na využití lignitových ložisek u Číčenic, na dokončení plánovaných prací v Kremži, tuhového dolu ve Chvalovicích a úpravny tuhy v Netolicích. Stejně důležitá je výstavba průmyslu stavebních hmot a keramiky firmy Calofrig v Borovanech u Č. Budějovic a využití vápence, živce, jílu a hlíny v celé jihočeské oblasti. V tomto směru ideový plán hospodářské pomoci v jižních Čechách podrobně zpracovává celou tuto otázku. Také výrobu v oboru průmyslu kamene jest třeba zintensivniti v těchto chudých krajích. Na Prachaticko, na Vltavotýnsko je třeba urychleně přemístit textilní a jiný průmysl, jak to bylo projednáno v komisi pro hospodářsky slabé kraje a schváleno ústřední plánovací komisí. Konečně plánovanou výstavbu textilních podniků v Otíně u Jindřichova Hradce a dřevoprůmyslu v Třeboni je třeba v každém případě realisovat již během dvouletky, t. j. v r. 1948, aby tím byl rozřešen tíživý problém pracovních sil právě v těchto oblastech. Velmi lituji, že ministerstvo výživy odsunuje výstavbu mlékárny v Kaplicích z dvouletého programu. My jsme v komisi narýsovali dobré řešení, jak je možno ještě průběhem r. 1948 tuto akci realisovati. Jižní Čechy jsou surovinovou základnou dřeva. Je třeba napravit omyly z minulosti, že tyto kraje vyvážely dřevo a bohužel nevyvážely tovary. To bude úsilím a úkolem jak nového představenstva bývalého Schwarzenbergského panství, které se stalo zemským majetkem, a stejně tak se musí státi úsilím Státních lesů a statků, které mají vlastně největší reservoár dřeva (Předsednictví převzal místopředseda Hladký.)

V jižních Čechách, jak na Třeboňsku, tak i na Česko-krumlovsku, jsou velká ložiska rašeliny, na jejíž průmyslové využití je třeba vážně mysleti. Poněvadž se počítá v příštích letech s výstavbou přehrady u Lipna, je třeba zameziti národohospodářskou škodu, která by vznikla zaplavením této rašelinové oblasti.

Konečně prosím, aby v příštím roce bylo pamatováno v cizineckém ruchu na jižní Čechy a zejména na jihočeský divadelní a hudební festival, který je zapojen do akce pro cizinecký ruch v r. 1948.

Řekl jsem, že projednávaný státní rozpočet zajišťuje pomoc pro hospodářsky slabé kraje v investičních statcích. Je však třeba, abychom dobře hospodařili právě s těmito investičními statky a to tak, aby každý resort měl na mysli hospodářsko-politický význam této mimořádné pomoci a vždy, když nutnost doby si vyžádá korigování plánu, nepustil se zřetele, že nesmí být hospodářsky slabým krajům odsunuta pomoc, i kdyby to mělo jít k tíži krajů hospodářsky prosperujících. Vyžaduje si to splnění dvouletého budovatelského programu, zasluhují toho kraje, které nejvíce trpěly feudalistickým a kapitalistickým řádem, a v neposlední řadě je to i v zájmu morálně politické jednoty celého státu. (Potlesk.)