Tolik Lidová demokracie. Také dobrá rada zemědělcům, jak to mají dělat, jak mají prodávat na černo, aby obešli zákony.

Paní a pánové, samý jed, samé rozvracení morálky rolníků! (Hlas: Vy jste ji už sami dávno rozvraceli!) Že se vy páni aspoň trochu nestydíte za všechny ty ničemnosti! Každý z nás tady na tomto místě sliboval, že zájem republiky, zájem státu bude mu nade všecko! A praxe? Mnozí z pánů poslanců, jak jsem je jmenoval, nedodrželi to, co při vstupu do Národního shromáždění rukoudáním slíbili, a činí podkopy pod základy lidově demokratické republiky, kde klid, mír a práce k zabezpečení výživy národa jsou hlavní její existenční základnou.

A když pak předseda vlády požádal Sovětský svaz a soudruha Stalina o pomoc a ten nám velkoryse vyhoví a pomůže, je tato pomoc zlehčována, jak o tom svědčí třebas tento citát jednoho časopisu, kde bylo psáno: "Ruský člověk si pro nás neutrhne od úst. 40.000 vagonů pro nás, chudý, hladovějící maličký stát znamená jistě velice mnoho, ale co je to pro 1/6 zeměkoule? Tedy žádná filantropie, nýbrž obchod, v němž každý z obou partnerů dává co může za to, co potřebuje. K čemu je tu třeba jaké glorioly? K čemu máme býti vděčni Sovětskému svazu za to, že nám dal 40.000 vagonů obilí a pro naši živočišnou výrobu 20.000 vagonů? K čemu je nám třeba být vděčni?" Asi vás zajímá, který to byl časopis? Byl to "Kutnohorský kraj" strany nár. socialistické.

Paní a pánové, aby bylo na všechny strany jasno. Většina rolníků dala a dává co může. Čest jim! Jsou však i takoví, kteří sabotují a z této posice chtějí bojovat za návrat předmnichovského kapitalismu a panství agrárních pánů. Pášou zločin a republika si s nimi poradí. Před rokem s tohoto místa při rozpočtové debatě jsem řekl, že příkazem dne je vydat zákon proti šmelinářům. V lednu se pak stal skutkem. Dnes mohu prohlásit, že tento zákon plně dopadá na ty, kteří chtějí organisovat bídu a na ní vydělávat a tím republiku podrývat. (Potlesk.) Na první usedlosti velkých sedláků, těch, kteří mají, ale nechtějí odvádět a dělají ostudu těm ostatním, jsou dosazovány národní správy a další budou následovat. (Potlesk.) A k tomu přijde ještě pokuta a případně i pracovní tábor. Pak ať nikdo nenadává na republiku, ale na ty pány, kteří je k tomu sabotování navádějí, na ty pány, které jsem jmenoval. Ať vám potom poděkují! Kdo seje vítr, ten sklidí bouři, bouři zlou! A ty spekulace s rozvratem státu nechť každý pustí z hlavy.

Paní a pánové, předseda komunistické strany soudruh Gottwald to řekl na zasedání ústředního výboru KSČ jasně, když prohlásil, že plány rozvratníků jsou plány sebevrahů. Ano, jsou to plány sebevrahů! Nechť to, prosím, každý z vás vezme na vědomí, aby pozdě nenaříkal. A nechť si pamatují i někteří páni poslanci, že zde máme ještě zákon na ochranu republiky a tento zákon je nejenom pro svedené, ale také pro ideové původce zločinu! (Potlesk.)

Ke konci chci zdůraznit, že republika, parlament, vláda a všichni ostatní činitelé musejí dát našim zemědělcům maximální pomoc všeho druhu, neboť je nutno mnoho udělat, mnoho reformovat a do zemědělství investovat po všech stránkách, aby mohlo vyrovnat zemědělství krok s průmyslem a vesnice vyrovnat krok s městem. Rolníci všechny tyto úkoly zvládnout nemohou, ale může je zvládnout právě jen lidově demokratická republika, jednota lidu, jednota města a venkova. Tato jednota je osudové společenství, které jediné dává základnu spokojeného života všem pracujícím jak ve městě, tak na vesnici. Věci našeho lidu se podaří, slavná sněmovno, podaří se proto, že jsou k tomu dány podmínky a že to národ chce. Vejdeme do roku 1948, roku historického, s řadou nových zákonných opatření pro zemědělství a zemědělce, která přinesou radost do vesnic. Nejenže v r. 1948 rolníci dostanou a musí dostat půdu, na kterou čekají a která pro ně je, ale bude upravena nově i zemědělská daň tak, že na 70 % rolníků s malou výměrou bude daňové povinnosti zbaveno a z ušetřených peněz budou si moci platiti národní pojištění, které bude ozdobou našeho sociálního zákonodárství a naší republiky. Splníme dvouletku, abychom mohli vykročit do slavné doby budování naší československé pětiletky, kde budeme závodit s bratrskými slovanskými státy v tempu výstavby šťastného života pro národ a pracujícího osvobozeného člověka. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dále má slovo pí posl. Jungwirthová.

Posl. Jungwirthová: Paní a pánové!

Rozpočtová debata jak v rozpočtovém výboru, tak i v plenu dává vždycky nejenom nám, ale i celé veřejnosti příležitost, abychom nahlédli do vnitřního hospodářství toho kterého ministerstva a abychom se tak seznámili s tím, co bychom mohli nazvat politikou toho kterého ministerstva.

Já jsem si dneska vzala za úkol dotknout se jenom několika větami ministerstva výživy. Také na ministerstvu výživy se mnoho věcí chválilo a mnoho věcí kritisovalo. Velmi často se kritisovala distribuce. Kritisoval se fakt, že ministr výživy drží tak zvané trhové svazy, okupantské to zařízení. My všichni přece víme, nač Němci trhové svazy zřídili. My víme, že jim šlo o to, aby z naší země dostali všecko, co se jenom dá, aby podchytili všecky surovinové zdroje. My přece všichni víme, že to byla organisace zařízená v podstatě na výkup, distribuci a kontrolu. Otázka odbytu nehrála v době nedostatku žádnou roli. My jsme si také vědomi toho, že i po revoluci svazy plnily v podstatě svoji úlohu kontrolní a že jejich zásahy byly někdy více méně policejního rázu. O jejich nedostatcích přece pan ministr nikdy nemlčel, ba naopak, otevřeně je přiznával, ba sám kritisoval. Nám všem bylo však jasno, nemáme-li zavést do naší distribuce naprostou anarchii, že je především nutné, abychom trhové svazy, když nevyhovují, nahradili něčím lepším, něčím dokonalejším. Toto přesvědčení měl také ministr výživy a proto již koncem loňského roku podal první návrh na reorganisaci distribuce. Předložil dokonce statut společnosti pro hospodaření obilím a některými příbuznými plodinami. První jednání o této společnosti byla v lednu letošního roku a dála se celkem hladce a proto se mohlo přistoupit k přípravám k další reorganisaci. Už 27. března t. r. podal ministr výživy na společné schůzi výboru zásobovacího a zemědělského obraz zásad této budoucí reorganisace naší distribuce. Poněvadž distribuce se měla díti jednotně na celém území republiky, jednal také se všemi příslušnými slovenskými činiteli. V dubnu potom požádal předsednictvo vlády, aby příslušná osnova mohla býti dána do meziministerského připomínkového řízení. Souhlas k tomu došel až za 6 neděl, tedy v červnu. Připomínky se měly sejít během 4 týdnů. Přiznejme si docela otevřeně, že celá věc přišla do atmosféry politicky poněkud přehřáté, potom následovaly politické prázdniny a tím snad se stalo, že připomínky se scházely velmi pomalu a z nejvíce tangovaných ministerstev, t. j. z ministerstva vnitřního obchodu a z ministerstva zemědělství, přišly začátkem resp. koncem září. Tyto připomínky však obsahovaly docela nové řešení. Není vinou ministra výživy, že věc dosud není ve vládě dohodnuta a že tedy reorganisace naší distribuce dodnes není provedena.

Chtěla bych se dále zmínit ještě o jiné věci. Často se u nás mluvilo i s tohoto místa o organisaci UNRRA a já bych ji dnes chtěla zhodnotit s jiného hlediska, s kterého se dosud nehodnotila. Sám generální ředitel UNRRA musel přiznat, že na celém světě, opakuji, na celém světě, to jsou jeho vlastní slova, nebyla UNRRA tak poctivě a tak spravedlivě rozdělena jako v Československu, a já se proto domnívám, že je naši povinností, poněvadž se tak dosud nestalo, právě za tuto poctivou práci poděkovat ministru výživy a všem jeho úředníkům.

Paní a pánové, ministerstvu výživy se také někdy vytýkalo z politických stran i jejich orgánů, loni, když jsme měli tak říkajíc skoro už všeho dost, že téměř tvrdošíjně trvá na našem lístkovém systému. Ministru výživy se s mnoha stran radilo, aby uvolnil už náš přídělový systém. A já myslím, že teprve dnes, teprve letos, po úrodě, která byla nazvána katastrofální, je možno říci, že ministr výživy měl v této věci pravdu, když nepodlehl těm hlasům, které žádaly uvolnění naší distribuce. My máme, vážení pánové a vážené paní, zkušenosti odjinud, na př. z Francie, kde se tak stalo a kde potom musely býti lístky na chléb a na jiné poživatiny znovu zavedeny. Dnes ministerstvo výživy pracuje tak říkajíc na tom, aby nám ten zmenšený krajíc všem spravedlivě rozdělilo.

Dovolte i mně, abych snad takovým klidnějším způsobem poděkovala jako žena a jako sociální demokratka za onu bratrskou velkomyslnou pomoc, kterou nám poskytl Sovětský svaz po stránce výživy. Ale dovolte mi, abych tady v dobrém a nejlepším úmyslu citovala právě slova našeho ministra zahraničního obchodu dr. Ripky. Dr. Ripka si byl jistě vědom, když dával svůj interview do Svobodných novin, jak se kolem naší obchodní smlouvy se Sovětským svazem - já to řeknu rovnou - dělá poťouchlá propaganda, záporná propaganda, a proto odpovídal tak, jak odpovídal, když se ho zeptal příslušný redaktor: "A ceny obilí, pane ministře?"; ministr Ripka odpovídá: "Jsou velmi výhodné. Všude jinde bychom platili nepoměrně více, naše Národní banka ušetřila stamiliony Kčs v devisách." Promiňte mi a dovolte mi, abych citovala ještě to předchozí: "Vím, co se povídalo po pražských kavárnách, jsem rád, že náš tisk psal o smlouvě v převážné míře velmi rozumně. Prohlašuji kategoricky, ano kategoricky, že náš obchod se Sovětským svazem není ztrátový." A dál to pokračuje: "V žádném oboru, pane ministře?" A ministr potom vykládá jednotlivé ceny. A dovolte mi, abych citovala ještě konec tohoto interviewu. "Mezi statky našeho těžkého průmyslu jsou i takové, jimiž účinně pomůžeme při obnově a výstavbě Sovětského svazu, výstavbě to těžké, avšak neuvěřitelně rychlé a úspěšné. Jsem tomu rád a jsem na to hrd; týmiž pocity jsem vyslechl ujištění ministra Mikojana, že podepsaná dohoda patří k největším a nejvýznamnějším, jež sovětská vláda ujednala od socialistické revoluce. Můžeme být na to hrdi. To zvyšuje mezinárodní váhu našeho státu a zpevňuje to naše postavení při nastávajícím jednání se státy západní Evropy."

Dovolte, abych se ještě několika slovy zmínila o t. zv. akci "Mléko všem dětem". Z podnětu ministerstva výživy se ujala Národní fronta žen propagace toho, aby naši zemědělci, resp. naše zemědělské ženy se přičinily, aby mléka bylo odváděno co nejvíce, aby se dostalo alespoň našim dětem, když už my dospěli je nedostáváme. Je skutečně smutné, když srovnáme, jak jenom letos poklesá dodávka mléka. V červenci bylo dodáno do mlékáren 87 milionů litrů, v srpnu už 81 milion litrů, v září 70, v říjnu 64 a v listopadu asi 50 milionů litrů. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Paní a pánové, kdyby dodávka mléka měla ještě klesat - tak to také konstatoval ministr výživy - museli bychom sáhnout na dávky pro 6-12 leté děti, t. j. na dávky našich drobných školáků. Apeluji s tohoto místa znovu na všechny naše zemědělské ženy, aby si nás představily, městské matky, které skutečně nemáme kde mléko koupit a nechceme je kupovat pod rukou, aby si nás představily, když se ocitáme v situaci, že nemůžeme svým dětem dát bílou kávu. My ženy plně souhlasíme se všemi akcemi, které podniká ministerstvo výživy v tomto směru; souhlasíme s tím, aby přehledy o dodávkách mléka byly veřejně vyvěšovány ve vesnicích, souhlasíme s tím, aby byly ukládány kontingenty v obcích s nízkou dodávkou, souhlasíme s tím, aby Svaz pro mléko a tuky prováděl přísnou revisi dojivosti a oznamoval případy sabotáží k trestání okresním národním výborům.

Nakonec mi, paní a pánové, dovolte říci ještě několik slov. Mluvila jsem před nedávném se starou socialistkou z Rakouska, se kterou se setkávám na mezinárodních kongresech i na sjezdech socialistických stran, a ta mi řekla: "Ze všech zemí, které jsem viděla po válce, nejvíce se mi líbilo u vás, protože jestliže se vám slušně vede, je to především vaše zásluha." Tím ovšem nemyslila nás, sociální demokraty, nýbrž tím myslila nás všechny. Tito lidé to zřetelně cítí, že jsme se dosud dovedli o všech těžkých problémech, které se nám stavěly v cestu, čestně a lidsky dohodnout. Snad se domníváte, že my ženy děláme politiku příliš srdcem. Promiňte mi, když vás poprosím, abychom to dělali jako dosud, abychom se o všech těžkých problémech, nejenom o problémech naší výživy, ale o všech problémech dohodovali čestně, československy a lidsky důstojně. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Šulík. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Šulík: Pane místopředsedo, slavná sněmovno!

Projednáním státního rozpočtu na rok 1948 vykonal rozpočtový výbor kus těžké práce. V této sněmovně a ještě více venku jsme slyšeli, slyšíme a ještě jistě uslyšíme však výtky, proč zde tolik debatujeme, když jsme se jíž předem dohodli, že nehodláme na struktuře rozpočtu nic měnit. Myslím, že není správný názor, že by věcná rozpočtová rozprava nemohla dosáhnouti svého účelu. Domnívám se, že nám při omezených možnostech našeho tisku a tendenčním jeho psaní chybí dostatečná objektivní publicita. Za prvé republiky liberálně-demokratické byla větší publicita. V jiných státech, na př. ve Francii, Anglii, je podrobná rozprava uveřejněna tak, že každý občan má možnost se přesvědčit o obsahu i úrovni rozpočtové rozpravy. Jen tak je možno nejširším lidově demokratickým vrstvám se o tom přesvědčit. Mnoho bylo neskresleně objasněno, mnoho bylo při této rozpravě vysvětleno; jsem přesvědčen, že bychom předešli mnohému nedorozumění a ušetřili mnoho času a energie a dosáhli pronikavějšího úspěchu parlamentní kontroly, kdyby tato jednání o nejdůležitějším zákoně mohla být zveřejněna. Sám jsem podal řadu poznámek a připomínek a bylo na ně odpověděno; jistě mi musí mnozí kolegové přisvědčiti, že i poslanci je těžko za nynějšího stavu zjistiti tyto konkretní odpovědi. A přece státní rozpočet, který je průřezem veškerého hospodářského dění v příštím roce, by zasluhoval patřičného zveřejnění. Nestačí-li prostředky ústavodárného Národního shromáždění, myslím, že by bylo lze takto účelněji použít částek, určených na propagaci dvouletky. Tím bychom splnili nejen přání pana ministra financí, který vítá snahu rozšířit zájem o naše státní hospodaření do nejširších kruhů našeho lidu, nýbrž vytvořili bychom nejsprávnější předpoklady jak parlamentní, tak nejširší demokratické lidové kontroly. Je jen litovati, že tisk v českých zemích, zejména hospodářské týdeníky nevěnují hospodářským věcem tolik pozornosti jako na příklad tisk slovenský. Při této příležitosti zvláště poukazuji na hospodářský týdeník Budovatel ze dne 10. října t. r., kde v závažném článku "Pred konzolidáciou prechodného dlhu" jsou zveřejněny i velmi podrobné informace. Bylo by dobré takových závažných zjevů si povšimnouti také v naší žurnalistice, v našich odborných časopisech.

Paní a pánové, v těchto dnech dostávají naši poplatníci platební rozkazy s velkými předpisy daně výdělkové a daně důchodové. V interpelačních dotazech o daňových nedoplatcích poukázal jsem na to, že prozatímní t. zv. náležitosti nebyly v souvislosti se zvýšením cen včas upraveny. Lituji, ze při této příležitosti ministerstvo financí ihned neučinilo vhodné opatření, přesto však vítám, že aspoň nyní pamatuje ministerstvo na vhodnou úpravu těchto daňových sazeb. Kvituji, že činí příslušná opatření, aby byly příslušné předpisy vhodným způsobem praveny tak, aby odpovídaly dnešnímu stavu hospodářských čísel. Jenom mám jednu prosbu, aby se tak stalo co možná nejrychleji.

Všemi stranami Národní fronty byl zde na parlamentní půdě zdůrazněn posvátny úkol ostrahy hraníc. Všichni víme, že v minulosti konala a i v nynější době vykonává tento úkol československá finanční stráž. Není potřebí tu zdůrazňovat, že při provádění těchto důležitých úkolů, spojených s ostrahou hranic, musí nynější malý počet příslušníků finanční stráže podávat přímo nadlidské výkony.

Československá finanční stráž je snad jedinou složkou, kde od r. 1938 nebyla přibrána ani jediná síla. Jeví se proto naprosto nutným, aby sbor finanční stráže byl doplněn mladými, schopnými a nebojácnými lidmi, má-li v budoucnosti plnit své úkoly. Jako finanční úředník, který měl příležitost poznat povahu těžké finanční služby, musím vyslovit uznání a obdiv její dosavadní práci při tak malém počtu zaměstnanců.

Je také mou povinností tu konstatovat, že československá finanční stráž zúčastnila se svými příslušníky při potírání banderovských tlup jak na hranicích, tak i ve vnitrozemí. Byla to také finanční stráž, která nemálo přispěla ke konsolidaci našeho pohraničí. Tito skuteční hraničáři vrátili se do území, z něhož byli Němci vyklizeni, jako jeden z opravdových státně a národnostně spolehlivých prvků. Naše finanční stráž nechybí při žádných úkolech, souvisících s ostrahou státní hranice a bezpečností pohraničí. Slyšeli jsme tu o desítkách tisíců zadržených osob, o milionových částkách vybraných na pokutách za celní přestupky.

Úkoly finanční stráže budou se v budoucnosti úměrně zvětšovat a je proto naší povinností rozpočtově poskytnouti finanční stráži vše, aby mohla býti moderně a účelně vyzbrojena a vybavena.

Paní a pánové, dne 30. října 1947 podal nám pan ministr financí výklad ke státnímu rozpočtu na rok 1948 a musíme mu býti povděčni za to, že tentokráte po prvé vyřkl zcela jasně zásady, podle kterých chce postupovati jako resortní ministr. Řekl, že jak se postupně prosazují v celku našeho národního hospodaření principy plánování, začínají se měnit i funkce a úkoly rozpočtu ve vztahu k národnímu důchodu. Je zřejmé, že již nyní chce prosazením finančních osnov svého kabinetu podle sovětského vzoru státi se rozdělovatelem peněžních zdrojů země a tím i zdrojů materiálních. Úměrně s propagaci rozvoje, stanovením státního plánu. Toto rozdělování peněžních zdrojů chce prováděti takovou kontrolou využití státních prostředků i soukromých mobilních peněžních prostředků, která by mu zajistila místo vedoucího hospodářského ministerstva s integrujícím vlivem na celé hospodářské dění.

Tyto hospodářsko-politické ambice nemusely by nás ještě tak rmoutiti, kdyby na jiném místě, to jest v kapitole o peněžnictví, neřekl, jak chce k svému cíli dospěti. Opakuji doslovně: "V duchu potřeb plánovaného hospodářství si nepředstavuji peněžní radu jako orgán zastupující jakékoliv zájmy kromě státu. Proto jsem navrhl peněžní radu jako sbor odpovědných osob a ne delegátů zájmových skupin." Peněžní rada, která má řešiti celé naše peněžnictví, nemá tedy zastupovati hospodářské zájmy, nýbrž jen zájmy státní, které v tomto případě jsou representovány výhradně politicky vedeným ministerstvem.