Pan ministr zemědělství stále naříká,
že se zdržují zákony, které on
navrhuje. Naříká si a útočí
na některé strany, že zdržují prováděcí
nařízení o revisi pozemkové reformy.
Lidová strana žádá, aby státní
statky byly rozparcelovány a půda přidělena
drobným zemědělcům na posílení
jejich trpasličích hospodářství.
V těchto krajích by tato půda existenčně
pomohla zemědělcům a stát či
občané by na hospodaření státních
statků nedopláceli.
Lesy, které stát získává z
konfiskátů a jsou menší výměry
než 100 ha, nechť jsou přidělovány
samosprávným svazkům anebo družstvům
a také soukromníkům, hlavně v pohraničí.
Nakreslil jsem obraz, jak by asi vypadalo hospodaření
na kolchozech, o něž ministerstvo zemědělství
svou novou politikou zemědělskou usiluje. Jsem zvědav,
zda náš rozhlas bude také státním
statkům vyhrávat za předané kontingenty,
ale ne podle rozvrhu, nýbrž podle obhospodařované
plochy, a zdali náš hlasatel bude také pranýřovat
hospodaření státních statků,
jak to dělá velmi pilně u zemědělců.
Až budeme mít po ruce účetní
uzávěrku státních lesů a statků
za rok předchozí, budeme si teprve moci udělati
jasný obraz o celkové hospodářské
situaci tohoto vzorného státního majetku.
Musíme také žádat, aby pro příště
byly vykázány závazky, jaké převzal
stát s konfiskovaným majetkem. Bude také
v zájmu přehledu rozpočtového, aby
byl rozpočet státních statků a lesů
rozveden podle jednotlivých odvětví podniků
a podle jednotlivých ředitelství.
Komunističtí a soc. demokratičtí činitelé
se stavějí proti rozparcelování státních
statků mezi zemědělce, ač je dobře
známo, že na př. strana komunistická
ze soukromého majetku pozemkového stále rozdává
a chce konfiskovat i také parcelovat. Žádáme
proto důslednost v této věci a doufáme,
že se komunističtí i soc. demokratičtí
činitelé přikloní k našemu návrhu,
aby aspoň v těch místech, kde je hlad po
půdě a kde jsou kraje přelidněné,
byla půda státních statků rozparcelována.
Pro pokusné objekty a výzkumnictví zbude
dost půdy tam, kde o ni není velkého zájmu
a kde by tento účel byl také splněn
na zbylém majetku, resp. na majetku převzatém
od Národního pozemkového fondu jako výměna
za půdu rozparcelovanou.
To jsem považoval za nutné říci jménem
klubu lidových poslanců k státnímu
rozpočtu ministerstva zemědělství,
resp. ke státním statkům. Doufám,
že v příštím roce budeme moci sledovat
toto hospodaření s hlediska ještě přísnějšího,
abychom si tak konečně jasně uvědomili,
jakými cestami se naše státní statky
musejí brát. Lidová strana jako součást
Národní fronty se skutečně snaží,
aby státní hospodaření bylo opravdu
neseno duchem šetrnosti, věcnosti a přímosti.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším řečníkem
je pan posl. Smrkovský. Dávám mu slovo.
Posl. Smrkovský: Paní předsedkyně,
paní a pánové!
V úvodu k debatě o zemědělské
kapitole rozpočtu chci říci, že zemědělská
politika naší vlády musí sledovat dva
cíle, aby se zhostila se zdarem toho, co od ní lid
čeká. Je to na místě prvním
zajištění výživy národa
a překonání poválečných
potíží, které naši zemědělci
mají, za druhé pak položení pevných
základů k novému, lepšímu zemědělství
a jeho rozvinutí. Z velké míry jsme se vyrovnali
s problémem pracovních sil a do cenové politiky
byl zaveden řád, který už dává
zemědělcům seriosní základ
k hospodaření. I mnohá jiná opatření
ve prospěch rolníků byla učiněna.
Ač toto vše jsou věci jistě velmi důležité,
nejsou přece žádným rozřešením
potíží naší vesnice, nebude-li
rozřešen problém základní, t.
j. otázka půdy a jejího spravedlivého
rozdělení mezi rolníky.
Dokud bude v Československu přes půl milionu
domkářů od 1 do 5 ha, což je přes
50 % všech zemědělců, a přes
200.000 rolníků s výměrou od 5 -10
ha, do té doby bude na vesnici bída se všemi
průvodními zjevy, kterou nelze rozřešit
ani cenovou či jinou politikou. V Československu
je na 800.000 rolníků s výměrou do
10 ha a v jejich rukou je něco málo přes
3 miliony ha půdy. Naproti tomu jest v Československu
na 15.000 statkářů s výměrou
nad 50 ha, kteří vlastní přibližně
1,350.000 ha půdy. Na každého rolníka
z těch 800.000 nepřipadnou průměrně
ani 4 ha, ale na jednoho statkáře připadne
90 ha. To je dědictví starých časů,
kterým někdo říká "staré
zlaté časy".
Máme lidovou demokratickou republiku a v ní dosud
kapitalistickou pozemkovou držbu. Je to nejenom skvrna na
jménu lidově demokratické republiky, ale
- a to snad je reálnější činitel
- rolníci nemíní nadále k tomuto stavu
mlčet a dělníci s nimi souhlasí; a
mají pravdu.
Ministr zemědělství dal již před
1/4 rokem návrh na revisi první pozemkové
reformy. Zákon byl zdržován od září
1946 do července 1947, než ve zhoršeném
znění opustil tuto budovu. Dnes se vláda
nemůže dohodnout na prováděcím
nařízení k tomuto zákonu, jehož
návrh na počátku září
předložil vládě ministr zemědělství
Ďuriš. Revise se neprovádí. Komunistická
strana nemůže činit další kompromisy
a ústupky ostatním stranám Národní
fronty, neboť kompromisy, které od nás žádají,
by provádění revise tak ztížily,
že by ministerstvo zemědělství nemohlo
za ni převzít před rolníky odpovědnost.
Nyní se Národní fronta dohodla, že vláda
s urychlením vydá prováděcí
nařízení, aby revise mohla být započata
od 1. ledna 1948. - Uvidíme!
Nemělo by se tak hřešit na to, že rolníci
pokorně čekali na parcelaci statků na podkladě
zákona, a nemělo by se zapomínat, že
čekali jen proto, že věřili, že
bude dodržen košický a pak vládní
program Gottwaldovy vlády. Nezapomeňte, paní
a pánové, na to, že komunisté zdržovali
rolníky před spontánní parcelací,
neboť i komunisté věřili, že jejich
partneři dodrží slovo dané v Košicích
a pak při odhlasování vládního
programu. Jsme si však vědomi, že zbývá
jen málo času, kdy směnka naší
víry, dodržení slova, musí býti
proplacena. (Potlesk komunistických poslanců.)
Bylo by možno podvést komunistickou stranu, ale škodu
by pak zaplatili statkáři a rolníci by vyjeli
na jejich pole. Pak by byla provedena revise ne podle zhoršeného
zákona, ale podle původního návrhu
ministra Ďuriše, ne-li ještě trochu
ostřeji. (Odpor.)
Revise první pozemkové reformy řeší
část problému, neřeší
však všechno. Konečnou úpravu pozemkového
vlastnictví chceme řešit novou, poslední
pozemkovou reformou, poslední to půdní operací,
která uskuteční zásadu, že půda
patří jen tomu, kdo na ní pracuje, a v soukromém
vlastnictví rodiny společně hospodařící
ponechá a ústavou zajistí výměru
do 50 ha, jak jsem navrhl již jménem komunistické
strany v ústavním výboru.
Ministr zemědělství Ďuriš
předložil návrh zákona vládě,
leč lidová strana se stavěla vůbec
proti provedení této pozemkové reformy. Národní
socialisté chtějí ponechat soukromníkům
vedle 50 ha půdy orné ještě lesy, louky
a rybníky, a půdu ornou nad 50 ha do půl
roku po vydání zákona aby směl statkář
prodati z volné ruky. To vše ukazuje na to, že
bychom se nemohli dohodnout, neboť uskutečnění
zásad, které právě cituji, totiž
zásad strany národně socialistické
nebo strany lidové, by znamenalo, že by byli rolníci
podvedeni tak, jako byli povedeni v první republice. Tento
podvod by však byl o to těžší, že
spravedlivé rozdělení pozemkového
vlastnictví bylo programem domácího i zahraničního
odboje, za který tisíce lidí, včetně
rolníků, položilo své životy.
Ujišťuji vás všechny, paní a pánové,
že dodržení slova a splnění vládního
programu i v zemědělské politice je pro nás,
komunistickou stranu, otázkou zásadní, otázkou
cti a odpovědnosti před národem, a že
by se komunisté odvolali k lidu, k rolníkům,
jestliže by některé politické strany
chtěly zmařit provedení demokratizace pozemkového
vlastnictví. (Hluk. - Potlesk.) Rolníci půdu
dostat musí a dostanou ji a musí to být brzy.
Již na ni čekají až příliš
dlouho.
K těmto půdním problémům se
automaticky pojí potřeba scelování
pozemků. My máme v Československé
republice asi 5,275.000 ha orné půdy, která
je roztříštěna přibližně
do 27 milionů parcel, rozdělených přibližně
do 470.000 jednotek od 1 ha výše. Nepočítám
do toho pohraničí, kde jsme půdu scelili
nebo alespoň parcely sloučili. Je to přímo
příšerná roztříštěnost
půdy, která jde, zvláště na Slovensku,
ale nejenom tam, až do těchto absurdností:
V obci Brodské, okres Skalica na Slovensku, chtějí
stavět školu a potřebují pozemek 1 3/4
ha. Tato plocha zasahuje 48 parcel, patří podle
pozemkové knihy 48 majitelům, ale společníků
je 500. Jen zjišťování knihovních
majitelů stálo obec 13.000 Kčs. Tento případ
mluví za celou knihu. Samozřejmě, že
nelze pohnout se zemědělským pokrokem, dokud
tento stav půdní roztříštěnosti
neodstraníme. Nelze mechanizovat práci na korcích
a polích, nelze ušetřiti pracovní síly
potažní, dny, osivo, sádě a pod., dokud
nenastane obrat.
Na Moravě od roku 1884 do roku 1937 bylo provedeno scelení
ve 400 obcích, celkem 200 tisíc ha půdy.
Zjistilo se, že scelením, zmenšením počtu
mezí, rozhorů, souvratí a pod. se ušetří
přes 4 % půdy. Část z ní připadne
na společná zařízení, jako
jsou cesty, příkopy a pod., a tak rozsah přírůstku
půdy je nejméně 2,3 %, což v republice
představuje nejméně 100.000 ha půdy,
která se dnes vyplýtvá. Ta půda představuje,
paní a pánové, 12.000 vagonů obilí
nebo 160 mil. litrů mléka, což na penězích
je 700 mil. Kčs ročně, nehledě k tomu,
že výnos na scelených, arondovaných
pozemcích na Moravě byl o 20 % vyšší
než před scelením při 25 % úspoře
osiva, pracovních sil atd. To vše jsou fakta, cifry.
Slavná sněmovno, 24. září 1946
předložil ministr zemědělství
Ďuriš vládě návrh zákona
na scelování půdy. Vláda po dlouhé
proceduře ho odevzdala parlamentu 10. června 1947.
Dnes je 17. prosince a zákon nejen že není
hotov, ale není ani projednán v zemědělském
výboru. (Slyšte!) To znamená, že
dosud uplynul rok a čtvrt ode dne, kdy ministr zemědělství
návrh podal. Jak dlouho to ještě bude trvat?
Národní fronta se dohodla, že do 20. února
1948 musí být zákon odhlasován. Uvidíme.
Je toto politika pro rozvoj a prospěch zemědělství,
nebo proti zemědělství, proti rolníkům?
Je toto budování státu, anebo maření
budování státu? Odpovídám:
je to to druhé.
Můžeme nadále k tomuto počínání
mlčet? Nelze, paní a pánové. Zde stejně
jako při revisi první pozemkové reformy jde
o vyloženou a tím i prokázanou nevůli
vládní program zemědělský uskutečnit.
Komunistická strana podrobuje všechny tyto skutečnosti
vážné úvaze a věřím,
že by nalezla způsob, jak tyto potíže
a překážky zvládnout. Soudím,
že všichni demokraté a socialisté u nás
by nám v této věci pomáhali. (Veselost.)
Jen se tomu smějte! Ještě uvidíte!
Scelování je nutné proto, aby byla provedena
mechanisace. A mechanisace provedena být musí. Do
omrzení se mluví o disparitě mezi výrobou
zemědělskou a průmyslovou, která existuje.
Každý také ví, že dosavadní
methody obdělávání půdy jsou
neudržitelné, že musí býti změněny,
aby bylo rolníkům vzato s beder trochu té
v pravém slova smyslu otrocké dřiny, kdy
rolník a jeho žena jsou nuceni vlastníma rukama
a dosud způsoby technikou překonanými obdělávat
půdu. Zde je jedna z hlavních, ne-li vůbec
hlavní příčina disparity mezi výrobou
zemědělskou a průmyslovou, zde je příčina
nízké životní úrovně venkova,
zde je příčina útěku lidí
ze zemědělství do průmyslu, který
byl už před válkou hrozivý, a zde je
také hlavní příčina nedostatku
pracovních sil v zemědělství. Technika
vyrobila, a v některých případech
již dávno, stroje a mechanické pomůcky
na strojové obdělávání půdy,
jako je orba, setí, sklizení a mlácení
obilí, sazení a sklizení brambor, rozvoz
mrvy, hnojiva a jejich rozmetání atd. Všechny
tyto úkony nutno zmechanisovat, a to rychle. Co bylo zanedbáno
po celá desítiletí, musí býti
s urychlením provedeno v naší době,
a to rychle, než beznadějně ztratíme
krok s jinými, v zemědělství pokročilými
státy.
Individuální plné technické vybavení
menších a středních zemědělských
usedlostí - a ty jsou a budou základem našeho
zemědělství - je hospodářsky
neproveditelné, uvážíme-li, že
cena potřebných základních strojů
a technického nářadí se počítá
na statisíce. Takové investice pro našeho rolníka
jsou neúnosné, stroje by nebyly využity, a
což je neméně důležité,
stát nemá tolik surovin, pracovních sil a
továren, aby mohl plně nebo alespoň v uspokojivé
míře vybaviti v blízkých letech každou
jednotlivou zemědělskou usedlost. To rolníci
pochopili a sdružují se k družstevnímu
opatřování a používání
strojů. Dnes od revoluce je takovýchto místních
strojních družstev 4.000. Tisíce dalších
vzniknou. Je to jedině správná cesta, kterou
jsme nastoupili, a nezměníme ji. Jen zlepšíme
organisaci strojních družstev, aby lépe pracovala
a nebyla někde jen záminkou pro opatřování
strojů bohatým jedincům ke škodě
všem ostatním.
Tak na příklad je nutno dodat v nejbližších
letech vesnicím 35.000 -40.000 traktorů, aby byly
v každé vesnici průměrně 3 traktory.
Je to 7.000 -8.000 traktorů ročně. Desetitisíce
strojů a dalšího technického nářadí,
vše to representuje pro příštích
5-6 let částku přibližně 15 miliard.
Sotva se podaří tyto investice podstatně
zvýšit a uvést je v soulad s ostatními
úseky národního hospodářství.
Leč i tak tato celková suma znamená, že
zemědělské obce, místní strojní
družstva musejí do mechanisace investovat v pěti
letech průměrně přes 1 milion. Je
to možné bez podpory státu, bez levného,
případně bezúročného
úvěru a jiné pomocí? Není to
možné, ale mechanisace provedena být musí,
a to nejen v zájmu rolníků samých,
ale i v zájmu celého státu. Kdo může
být proti tomu? Jen ten, kdo nechce, aby se lidu vedlo
lépe, kdo nechce dát rolníkovi lepší
život, kdo si nepřeje rozkvět státu.
Musíme pamatovat, že od počátku éry
kapitalismu, to je v podstatě za posledních 100
let, byl nepřetržitě národní
důchod vedle toho, co kapitalismus a kapitalisté
strávili sami, do značné míry investován
do průmyslu, ale do zemědělství se
investovalo jen v míře pranepatrné, vyjma
snad velkostatky. Zemědělci ani investovat nemohli,
neboť jejich příjmy jim tuto možnost nedávaly.
A proto je zde ta propast a disparita mezi pokrokem a průmyslovým
a zemědělským.
Bylo by možné tento stav změnit a zemědělcům
pomoci, kdyby nenalezli pochopení a podporu u ostatních
vrstev pracujícího lidu? Je jasné, že
by to možné nebylo. Z toho plyne, že lepší
budoucnost rolníků je závislá na solidaritě
dělníků a ostatních pracujících
vrstev s rolníky. Solidarita musí však být
oboustranná.
Lid z měst potřebuje, aby mu v těchto měsících
rolníci zajistili výživu. Víme, jak
to vypadá. Nebude již hlad, za což i já
chci s tohoto místa poděkovati bratrskému
Sovětskému svazu. Leč nesmí být
ani nouze, a to záleží na našich rolnících.
Chceme, aby odevzdali ze své úrody to, co pro sebe
nepotřebují. Většina tak učinila.
Jsou to slušní lidé, poctiví rolníci
a vlastenci, na které je vždy spolehnutí. Jsou
však mnozí, kteří dají mléko
raději prasatům než městským
dětem, jsou mnozí, kteří sklidili
- a to často za pomoci dělnických dobrovolných
brigád - ale neodevzdali ani metrák obilí.
Znám případ, kdy 13 ha zemědělec
z Dlouhopolska u Chlumce nabídl státu 5 kg brambor,
ač jeho chudší sousedé odevzdávali
po metrácích. Je to úplná provokace.
Znám případ 19 ha rolníka ze Zvole
u Prahy, který neměl ani 1 q pro republiku a všechno
poschovával u svých kumpánů a příbuzných.
Na jednom místě se v jeho skrýši našlo
8 q žita, 3 q mouky, 70 kg krupice, 150 kg cukru. Takových
skrýší měl několik. V obou případech
šlo o příslušníky strany lidové.
Takových a podobných případů
jsou sta a sta a my je známe.
Jak je možné, paní a pánové,
že se v našem národě vyskytují
takoví lidé, kteří organisují
nebo by chtěli organisovat hlad žen a dětí?
Čím byla způsobena tato charakterová
vada, tento kaz na duši českého člověka?
Jak je možné, že i ženy rolníků,
hlavně velkých rolníků, které
jsou také matkami, připustí něco takového
a přenesou přes svá mateřská
srdce takovou ničemnost, jako je organisování
hladu žen a dětí ve městech? (Výkřiky
komunistických poslanců.) Je to možné
jen proto, že jsou k tomu vychovávány. Výchova
je to, kterou na vesnici provádějí i mnozí
poslanci tohoto slavného sboru, jak se rádo říká
našemu Národnímu shromáždění.
(Hlasy: Jmenovat!) Nudu je jmenovat.
Tak na příklad posl. Broj na dožínkové
slavnosti lidové strany v Březnici říkal
r. 1946 rolníkům: "R. 1948 budeme mít
sté výročí zrušení roboty.
Ve dvouletém plánu však nastává
nová robota, robota moderní. Musíte se semknout
a s vypětím všech sil zabránit a postavit
se proti tomu."
Na sjezdu nár. socialistických zemědělců
22. listopadu t. r., t. j. před měsícem,
člen předsednictva tohoto sjezdu, inž. Diviš,
prohlásil: "Původní příčinou
letošní neúrody není jen sucho, ale
špatná zemědělská politika min.
Ďuriše. Ponechte si reservy na příští
rok." - To znamená na r. 1949. "Náš
národ musí přijít zásluhou
komunistů do záhuby."
Jeho kolega člen ZNV p. J. Zeman na tomtéž
sjezdu národně socialistických zemědělců
pravil: "Lze ještě nějaký čas
žít ze zásob, ale až dojdou a venkov odmítne
pracovat, bude katastrofa našich mocipánů neodvratná."
(Slyšte!)
Další pan poslanec nár. socialistické
strany Torn na veřejném projevu zemědělců
nár. socialistické strany v Petrovicích říkal
rolníkům: "Dvouletka znamená dva roky
strádání a hladovění, ne dva
stupně k blahobytu. Co z toho vysvítá?",
táže se posl. Torn. A odpovídá
a radí zemědělcům: "Každý
bude dělat jen tolik, kolik sám spotřebuje."
Tedy ať lidé ve městech pomřou hlady.
Časopis nár. socialistické strany Svobodný
venkov z 22. listopadu 1947 píše: "Za obilí,
brambory a jiné dodávky nám slibují
všechna možná krmiva. Slibují jarní
obili na setí, výkrm, otruby, melasu a bůh
ví co ještě jiného. Odvádějte,
dávejte! Dělám všechno, ale jestli slíbené
nedostanu, nebudu se dlužit na druhou setbu, nechám
to ležet ladem." - To je také dobrá rada!
Samozřejmě, že v této řadě
nechybí ani p. posl. Nermuť, který velmi státotvorně
vyprávěl na konferenci zemědělců
strany lidové dne 28. listopadu t. r. na Smíchově:
"Bude-li vám někdo brát slámu,
jako že ji nebere, zavolejte si četníka, ale
je škoda, že nemáme ty četníky,
které jsme měli za první republiky."
(Hlas: To věřím, to je škoda!)
V této řadě zaujala čestné
místo i Zemědělská lidová demokracie,
ústřední orgán strany lidové,
která dne 24. října 1947 píše:
"Je pochopitelno, že za stávajícího
nedostatku potravin snaží se obyvatelstvo měst
získat potraviny od svých známých
na venkově. K rolníkům a mlynářům
docházejí však i lidé docela cizí
a také se dožadují prodeje potravin. Bylo zjištěno
již v mnoha případech, že mezi těmi
lidmi jsou provokatéři, kteří se snaží
přivést prodávajícího do trestního
řízení proti zákonu o potírání
berného obchodu a tím postiženého zbavit
majetku i volebního práva. Uvědomělý
venkovan nebude proto hazardovat se svým majetkem a svou
občanskou svobodou a těmto provokatérům
nesedne na lep, to znamená, že bude prodávat
na černo jenom tomu, koho zná." Lidová
demokracie končí svoji radu zkrátka: "Splňte
v mezích možností dodávky; cizím
lidem nic neprodávejte a žádných výhrůžek
se nelekejte."