Státní strojní stanice, hlavně ty,
které mají značný počet strojů
a jsou zřízeny pro velké oblasti, jsou zařízení
velmi dobrá, ale ne pro československé poměry.
Demokratisace družstev a jejich centrál stejně
jako trhových svazů je naším toužebným
přáním. Uchraňme tyto odkazy předků,
které je vyvedly z nejtěžší bídy
a finanční závislosti, před zpolitisováním.
Družstva zemědělská musí sloužiti
zemědělcům a ne politickým stranám,
ovšem také ne straně komunistické. Zabezpečíme
tak klid a zdravý vývoj v družstvech stejně
jako na vesnici, která je stále jitřena a
rozdělována jen proto, aby mohla být lépe
ovládána. Či snad je rozdělováním
zemědělců do 20 ha a přes 20 ha sledováno
něco jiného? Vyrábí se v objektech
přes 20 ha levněji? Proč nejsou tedy vysoce
aktívní státní statky - i když
dostávají nejvyšší ceny - jejichž
vedoucím je hlasatel novodobě zemědělské
politiky? Má býti stále trestán syn
za to, že jeho otec šetřil a pracoval a hospodářství
zlepšoval? Je majetek půdní proviněním?
Je třeba hlasité a srozumitelné odpovědi
dnešních představitelů nové zemědělské
politiky. Obávám se, aby pak mnozí zemědělci
se podle toho nezařídili. Měli bychom podle
dnešního názoru, že jen ten, kdo nemá
nic, je pořádný člověk, hodné
lidi v tomto státě, ale bohužel všechny
bez majetku. Společenství chudých lidí
netvoří bohatý národ.
Budou se však tím řídit také
ti, kteří neuznávají vlastnictví,
ale sami je hromadí? Je nám nepochopitelné,
že 80hektaroví malozemědělci, jako pan
Šťastný z Padařova, dostávají
nabídky šatů a bot od samého ministra
vnitřního obchodu, ale 21hektaroví velkostatkáři
ze Šumavy nebo z Českomoravské vysočiny
musí choditi bosi, protože nemají nároku
ani při předaném kontingentu na gumové
boty. Či snad se zásluha a tím i oprávněnost
na odměnu a majetková shovívavost posuzuje
podle politické legitimace? Svědčil by o
tom případ velkostatku Měcholupy na Klatovsku.
Pan ministr zemědělství vydal v červnu
minulého roku nařízení, že nesmí
býti nic odprodáno z objektů, na které
se bude vztahovat zákon o revisi prvé pozemkové
reformy. Jaké však bylo překvapení,
když 8. t. m., to jest před osmi dny, přijela
krásná vládní limusina a z ní
nejen před sekretariátem KSČ, ale i před
ONV a později před MNV vystoupila majitelka malozemědělské
usedlosti ve výměře 185 ha, zvané
Ostrov u Dobrušky, tchýně a plnomocnice malozemědělce
dr. Třebického. Přijela vládním
vozem z ministerstva zemědělství, s panem
vládním radou Svobodou a panem Rejzrem, aby společně
zařídili, aby malá zemědělská
usedlost o výměře 45 ha rolí a luk,
50 ha rybníků a 208 ha lesa, tedy celkem cca 300
ha, mohla být rozprodána z volné ruky, a
to za ceny obecné. Ptám se pana ministra zemědělství:
Platí vyhláška o zákazu zcizování
půdy z objektů podléhajících
zákonu o revisi první pozemkové reformy pro
všechny majitele, či jen pro příslušníky
stran nekomunistických? Má ministerstvo zemědělství
tolik úředníků, že mohou provázeti
tuto dámu? Není zde možnost úspory v
rámci projednaného rozpočtu tohoto ministerstva
jak v režii osobní, tak i v režii věcné,
hlavně také v nákladech na auta?
Je známo panu ministru zemědělství,
že je ohlášena znovu návštěva
těchto pánů a že je zajištěn
jejich nocleh a vzorné pohoštění na
zítřejší den v Měcholupech u
Klatov? Chce pan ministr zemědělství pomoci
této chudé rodině ke zvýšení
příjmů za odprodaný majetek o několik
set tisíc korun a drobným zemědělcům,
žadatelům o půdu, od téhož obnosu
z jejich často prázdné kapsy? Tito žadatelé
byli by za to panu ministrovi zemědělství
málo vděčni. Kolegové a kolegyně
z KSČ budou se jistě těžko rozhodovat,
zda mají hájiti zájem své příslušnice,
majitelky a zplnomocněnky dvorů o výměře
500 ha půdy, či zájem 2 až 5 hektarových
soudruhů-domkářů. Pak ať někdo
tvrdí v tomto váženém sboru, že
velkostatkáři nemají na nejvyšších
místech zastání.
Závěrem chtěl bych prositi pana ministra
zemědělství, aby použil všech prostředků
v rámci projednávaného rozpočtu k
záchraně lesů, neboť bez lesů
není vody a bez vody není života. Ohrožuje
je kůrovec, hlavně v západních Čechách,
jak jsme pana ministra již upozornili interpelací
čís. 840. Zdá se nám však, že
v podniku "SLZ" je více pamatováno a věnováno
více pozornosti politicky nepohodlným vedoucím
úředníkům než polím a
lesům. Snad proto, že při výměře
1 mil. ha lesů, 124.000 ha zemědělské
půdy a 22.000 ha rybníků tento podnik přináší
příliš málo aktív dílčímu
rozpočtu ministerstva zemědělství.
Nechce-li však podnik Státní lesy a statky
nésti nelichotivý název "podnik SLZ"
pro politiku personální a nechce-li, aby parlament
musel slzeti pří příštím
projednávání jeho rozpočtu, hlavně
pak při projednávání účtů,
je nutno věnovati více péče odborné
správě tohoto podniku odborně zdatnými,
spokojenými a stálým překládáním
nerušenými úředníky, bez zřetele
na politickou příslušnost.
Pan ministr zemědělství se jistě v
zájmu obnovení dobrého jména podniku
Státní lesy a statky vynasnaží odstraniti
křivdu spáchanou na vrchním lesním
radovi Jaroslavu Tichém, stejně jako na bývalém
plzeňském řediteli inž. Františku
Budínovi, který mohl své bohaté zkušenosti
uplatnit na Slovensku, kde, i když nejsme plně spokojeni,
je přes nepříznivější
položení a komunikační spojení
lepší výnos lesů a proto jistě
i lepší vedení. Případ lesního
rady Zvěreva z Nýrska je výsměchem
spravedlnosti. Jistě nechce pan ministr zemědělství,
aby v lidově demokratické republice, sociálně
spravedlivé, odcházeli lidé ze služeb
tohoto resortu tak spokojeni, že ukončují svůj
život střelnou zbraní, jako lesní správce
Král, zaměstnaný dříve u správy
lesů v Kostelci nad Černými lesy, a s ním
i jeho syn. Jsou-li státní lesy a statky tak velikým
podnikem, že ministerstvo zemědělství
těžko zvládne jejich organisaci, je možno
tomu snadno dopomoci přídělem lesů
drobným zemědělcům do 10 ha, družstvům,
hlavně pak obcím a jiným územním
celkům. Sníží se tak zatížení
státního rozpočtu, plynoucí z jejich
malé prosperity a přispěje se naší
samosprávě k uhrazení značných
schodků.
Toto je můj malý příspěvek
k diskusi o státním rozpočtu a předkládám
jej s přáním, aby příští
rozpočet byl více jasný a o to méně
pasivní. Splníme tak nejlépe svůj
úkol a prospějeme republice. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji dále slovo panu
posl. Štambachrovi.
Posl. Štambachr: Pane předsedo, slavná
sněmovno, dámy a pánové!
Projednáváme státní rozpočet
Československé republiky na rok 1948 pod dojmem
vážných událostí nejenom zahraničních,
ale i vnitropolitických s hlediska hospodářského.
Vyživovací otázka je u nás dnes nesmírně
důležitá a proto se jí všichni
tak zabýváme. Postarat se o výživu národa
je hlavním naším úkolem a s tohoto hlediska
chci přičinit několik poznámek k rozpočtu
ministerstva zemědělství, názory o
tom, jak se dnes hospodaří, abychom si udělali
jasný obraz o celkové situaci.
Náš klub lidových poslanců hned v červnu
a červenci upozorňoval ministerstva zemědělství
i výživy, že letošní úroda
je velmi podprůměrná a že bude povinností
vlády, aby byly včas učiněny veškeré
nákupy potřebných chlebovin a krmiv pro dobytek.
Tohoto našeho hlasu nebylo valně dbáno, ba
naopak v některých časopisech a novinách
bylo psáno, že letošní úroda je
taková jako loni a jen v některých místech
je slabší proti loňské. Jaký
byl výsledek této úrody, nemusíme
dokazovat, neboť skutečnost sama potvrzuje vážnost
této věci. A že se teď ostře postupuje
proti zemědělcům a že se stále
vyzývají, aby plnili své povinnosti, toho
důkazem je denně také rozhlas, který
jedněm vyhrává, protože dali nad kontingent,
a druhé pranýřuje, že předepsaný
kontingent nesplnili nebo nepředali. O předpisování
kontingentů, jejich oprávněnosti a věcnosti
nebudu hovořit pro krátkost času, ale chci
poukázat na skutečnosti, které se snad dělají
z neuvážení a které nadělají
velmi mnoho rozruchu.
První naší starostí musí býti,
aby bylo na podzim zaseto chlebové obilí. Hovořím-li
o krajích suchem nejvíce postižených,
pak je to jistě jižní Morava. V těchto
oblastech si požádali zemědělci o osivo,
protože neměli ze své sklizně dostatek,
anebo sklidili tak špatné obilí, že se
k setí nehodilo. Předpokládali, že na
osivo mají právo, neboť za celou dobu okupace,
i v případě neúrody, se dostalo potřebné
osivo vždy ke koupi. I tentokráte tak učinili,
ale jaké bylo jejich překvapení, když
do obcí přišly kontrolní orgány
a prostě bez jakéhokoliv šetření
nařídily osivo vrátit anebo za ně
odevzdat protidodávku. Na námitky, že tito
zemědělci nemají po celý rok samozásobitelských
dávek, odpověděly kontrolní orgány,
že mají dostat lístky na potraviny. Jde o věc,
která s hlediska hospodářského je
velmi vážná. Uvážíme-li,
že tito zemědělci nemají na celý
rok samozásobitelské dávky a že jim
kontrolní orgány odpovědí, že
dostanou lístky, dá se to jistě s hlediska
výživy takto řešit; ale je otázka,
čím se bude krmit dobytek a jak také potom
zemědělci splní dodávky masa, mléka
a vajec. Jihomoravské okresy dostaly od ministerstva zemědělství,
které mělo podle usnesení vlády k
disposici 500 milionů Kčs na podporu krajů
suchem postižených, z českých zemí
největší podíl. Dostal-li jeden okres
9 milionů Kčs, jiný 8 nebo 7 milionů,
zdá se nám, že jsou to značné
částky. Ale mám positivní zprávy
z jednoho okresu, kde rozvržená podpora na zemědělce
podle výměry činila přibližně
200 Kčs na 1 ha. Uvážíme-li, že
sklizeň byla o plných 60 % nižší,
tu seznáme, že tato podpora je opravdu minimální.
Vypadá to spíše jako nějaká almužna.
K těmto starostem se přidružují ještě
starosti, které mají svůj původ ve
válečných škodách. Od roku 1945
nemáme dosud zlikvidovány v zemědělství
válečné škody, které utrpěly
kraje země Moravskoslezské. Proto také poukazuji
při této příležitosti na onu
skutečnost, kterou je potřebí, abychom všichni
znali. Ministerstvo vnitra vydalo 13. října 1947
výnos, že podle upozornění ministerstva
financí nebude v roce 1948 možno provádět
zálohování válečných
škod a že bude tudíž nutno, aby ministerstvo
vnitra projednalo včas případné poskytování
záloh s Likvidačním fondem měnovým.
V zemi Moravskoslezské, která byla přímými
válečnými událostmi velmi poškozena,
nebylo možno, aby smíšené komise u okresních
národních výborů zjistily do této
doby všechny škody, způsobené válkou
potřebným sociálně slabým žadatelům,
kteří žádali o poskytnutí záloh
na válečné škody. Jsou to nejvíce
okresy: Brno-venkov, Hodonín, Boskovice, Hustopeče,
Kyjov, Uherský Brod, Valašské Meziříčí
a Brno-město a také slezské okresy. Jde tu
o desítky tisíc sociálně slabých
občanů tohoto státu.
Při posuzování těchto žádostí
musí být přihlíženo k tomu, že
podle zákona ze dne 2. července 1947, č.
141 Sb., o Likvidačním fondu měnovém
mají být státem přiznané náhrady
válečných škod plněny jen poukazem
na vázaný vklad. Poukazuji na to, že podle
zákona ze dne 18. července 1946 o zálohách
na náhradu za některé válečné
škody a škody způsobené mimořádnými
poměry se poskytují pouze zálohy na náhradu
škody, a to do konečné úpravy náhrady
za tyto škody. Vzhledem k tomu, že náhradový
zákon dosud vydán nebyl a že zákon čís.
141 Sb. má na mysli náhradu za válečné
škody, nelze míti za to, že by i zálohy
na náhradu válečných škod měly
se poukazovat na vázané vklady. V každém
případě by bylo osobám, které
již obdržely zálohy ve volných prostředcích
a mohly jich ihned použít k obnově zničených
věci, podstatně lépe poslouženo než
těm, které by obdržely zálohy na vázané
vklady, kdyby vázané vklady alespoň pro osoby
válkou postižené neměly být zároveň
v dostatečné míře uvolňovány.
O tom, že poukazování záloh na vázané
vklady by činilo značné potíže,
netřeba se šířit. (Předsednictví
převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Zemský národní výbor moravskoslezský
má doposud nevyřízeno přes 46 tisíc
žádostí o náhradu válečných
škod. Z těchto 46 tisíc žadatelů
je více než 78 % lidí z venkova, sociálně
slabých, a jejich ohlášená škoda
činí přes jednu miliardu a škoda skutečně
zjištěná činí přes 700
milionů Kčs. Chtěl jsem vám tím
jen dokreslit obraz situace, jakou bídu a starosti mají
kraje, jimiž prošla válka a které letos
byly postiženy suchem.
Veškerý zájem nás všech se nese
k otázce vyživovací. Dokazuje se, že jsme
neměli desítky tisíců ha půdy
v minulém roce oseto. I pan ministr zemědělství
připustil, že šlo o 155 tisíc ha. Jiní
dokazují, že jich bylo dvakrát tolik. Jedno
je jisté, že desítky tisíců ha
půdy skutečně obdělány nebyly.
I tato situace měla vliv na otázku sklizňovou.
Dále chci ještě říci, že
také překotné scelování pozemků
v pohraničí má rovněž své
důsledky v menší sklizni. Půda určená
k scelování jest obyčejně již
rok před scelováním špatně obdělávána
a pro pozdní provádění měřických
prací značná část půdy
se neosévá chlebovinami, čímž
se rovněž zmenšuje počet plánovaných
hektarů.
Mluvím-li o příčinách poklesu
zemědělské sklizně, musím se
také obírat velmi důležitou otázkou
hospodaření na státních statcích.
Řečník přede mnou kol. Ševčík
nazval toto hospodaření hospodařením
slzavým, ale, vážení přátelé,
já se chci zmínit trošičku blíže
o celkovém tomto hospodářství a jeho
výsledku.
My jsme plánovali, že do dvouletky zvýšíme
o 10 % výnos rostlinné produkce, a plánovali
jsme také do dvouletky značně zvýšené
procento produkce živočišné. Stát,
resp. ministerstvo zemědělství spravuje největší
komplexy půdy u nás v republice, ba možno říci
ve střední Evropě. Celková výměra
této obhospodařované plochy činí
1,166.12 ha.
Chci rozebrati hospodaření tohoto největšího
pozemkového a lesního majetku v republice. Není
to jen znárodněný či zestátněný
průmysl u nás, který je předmětem
kritiky. Toto hospodaření je v začátcích,
ale hospodaření státních lesů
a statků je vedeno řadu let a o jeho výsledcích
bych chtěl něco říci. Tedy plocha
lesní činí 1.009.369 ha, plocha zemědělská
124.159 ha, plocha rybniční 22.413 ha, ostatní
plocha lesní 8.696 ha a ostatní plocha polní
1.496 ha. Tento ohromný majetek lesní a půdní,
který má nejlepší půdu ve velkých
komplexech a všechny možnosti mechanisace, je pro výsledek
hospodaření tím smutnější.
Rozpočet státních lesů a statků
je v mnohých směrech nedostatečný
a nedokonalý. Nevykazují tržbu ani výnos
obilí po 1 ha, ani množství prodaného
dobytka v metrických centech. Rozpočet uvádí
jen celkovou tržbu za výrobky rostlinné a živočišné
částkou 441 mil. Kčs a z přírůstku
hospodaření, čemuž můžeme
rozumět jako přírůstku živé
váhy na dobytku, 51 mil., tedy celkem 495 mil. Kčs.
Hrubá tržba z 1.000 ha činí okrouhle
4 mil. Kčs, to znamená tržba z 1 ha 400 Kčs,
a kdybychom dále rozebírali tuto tržbu, tedy
by z 1 ha půdy státních statků nebyl
prodán ani 1 q pšenice veřejnému zásobování.
Přirozeně, že na dobytek a mléko již
nepřichází žádná tržba.
Pro zajímavost ještě dále uvádím,
že státní statky mají nejvyšší
cenovou skupinu jako malozemědělci do 20 ha a převážná
část obilí je prodávána s příplatky
cenovými jako osiva uznaná a šlechtěná.
Musí nás také zajímat otázka
hrubého zisku, předpokládaného v rozpočtu,
který je uváděn částkou 50
mil. Kčs. Kromě obhospodařovaných
1,166.000 ha lesů a statků vlastní státní
lesy a statky aneb mají v provozu 131 pil. V návrhu
rozpočtu počítá se pro rok 1948 s
těžbou dříví 3,784.000 prost.
metrů, t. j. na 1 ha lesa těžba 3,70 prm. V
návrhu rozpočtu státních lesů
a statků pro rok 1947 se počítalo s těžbou
2,614.000 prm, t. j. na 1 ha. v r. 1947 2,90 prm. Pro r. 1948
je zvýšena těžba o 1,169.500 prm. Mimo
tuto těžbu lesní a provoz pil mají státní
statky v provozu 4 mlýny s roční kapacitou
172 vagonů obilí, 1 vápenku s roční
kapacitou 24 vagonů vápna, 3 cihelny s roční
kapacitou 1,300.000 cihel, 19 lomů na kámen, 30
pivovarů a 2 cukrovary.
Představte si, vážení kolegové
a kolegyně, že tento ohromný lesní a
pozemkový majetek a velký průmysl zemědělský
vykazuje dohromady očekávaný zisk za rok
1948 50,000.000 Kčs. Když rozpočteme celkový
zisk 50,000.000 Kčs, dojdeme zase ke strašnému
výsledku. Nebudu vám ani dokazovat, jak ztrátově
se na tomto majetku hospodaří, a uvedu jen, že
kdybychom hodnotili oněch 124.000 ha půdy a 22.000
ha rybníků, které stát obhospodařuje,
činil by zisk na 1 ha 40 Kčs, tedy na 1 měřici
8 Kčs, to znamená, že by výtěžek
1 měřice stačil právě tak na
zakoupení 1 velkého a 1 malého piva. Kdyby
tak měli hospodařit všichni zemědělci
v republice, tak bychom se neudrželi na gruntech ani jeden
rok.
Trochu blíže se podívejme na administrativní
rozčlenění státních statků
a lesů. Tento majetek je spravován generálním
ředitelstvím a 7 ředitelstvími ve
skupině druhé, a to Praha, Plzeň, Liberec,
Třeboň, Brno, Olomouc, Frýdek, dále
ředitelstvími školních statků
v Kostelci a Masarykův les v Brně; dále pak
17 vrchními správami, 3 vrchními správami
pivovarů, 1 vrchní správou státních
lomů a cihelen, 4 samostatnými správami průmyslových
podniků, 1 správou semenářských
závodů a 1 správou pokusných objektů.
Mimo to spravuje státní lesy ještě 146
správ lesních, statky 93 správ statků,
10 správ rybníků, 9 správ pil a 74
správ jiných závodů. Tato úctyhodná
číslice ředitelství a vrchních
i spodních správ zaměstnává
ovšem velkou armádu úředníků
a zřízenců, jichž je přes 7.000
osob. Ovšemže tato překrvená administrativa
jest jednou z hlavních příčin ztrátového
hospodaření tohoto největšího
a nejkrásnějšího majetku v republice.
Podle rozpočtu mají správy statků
a lesů k disposici 211 osobních automobilů
a 45 motocyklů. Kdybychom hodnotili tento úžasný
majetek 1 ha po 10.000 Kčs, měl by tento majetek
vynésti při 1 % výnosu bez průmyslových
podniků 116,000.000 Kčs zisku. A zatím rozpočet
vykazuje zisk jen 50,000.000 Kčs, t. j. ani ne 1/2 % výnos.
Srovnejte hospodaření tohoto majetku nejlepších
lesů a nejlepší půdy a při nejvyšších
cenách, se všemi daňovými výhodami,
s hospodářstvím našich zemědělců
a udělejte si obraz sami, jak bychom hospodářsky
vypadali, kdybychom se řídili vzorem hospodaření
státu.
Celá veřejnost čeká od zemědělců
záchranu ve výživě. V rozboru rozpočtu
státních lesů a statků přiznává
ředitelství, že v hospodářství
polním nebude moci ani výroba rostlinná,
ani výroba živočišná vykázati
v r. 1948 plné předválečné
těžby, tudíž nedá se očekávat
pro zásobování obyvatelstva zvýšený
přínos ze státních statků.
Opatřil jsem si porovnání, jak vypadá
počet dobytka u malých zemědělců
v poměru ke státním statkům. U jedné
z vrchních správ při porovnání
poměru hektarů u drobných zemědělců
jeví se toto porovnání takto: u státních
statků připadá 1 kus hovězího
dobytka na 3 ha, u zemědělců na 2 ha, 1 kus
vepřového dobytka připadá u státních
statků na 7 ha a u zemědělců na 1
ha. Drůbež státní statky nechovají,
kdežto u zemědělců přicházejí
v úvahu 2 kusy drůbeže na 1 ha, a ovšem
také patřičný předpis o odvádění
vajec, kdežto státní statky jsou z předpisu
povinných dodávek vajec osvobozeny.