Nelze popírat, že během posledních 20 let nastal v našem školství rozmach. Podívejte se, co v té době vzniklo průmyslového školství, co v té době vzniklo živnostenských škol, jak se rozmohlo obchodní školství a také, jak se rozmohlo zemědělské školství všech typů. Jistě měly určité výhody v tomto vývoji i zemědělské školy. Vždyť v této době byla zřízena celá řada speciálních zemědělských škol, byla provedena reorganisace zemědělského školství a školství odborného vůbec, byly zreformovány osnovy školské; u zemědělského školství speciálně nastalo vybavení praktickými zemědělskými objekty, a je nutno se ptát, zda to stačí, abychom podrželi primát v zemědělské výrobě, který jsme měli.

Po mém soudu největší nedostatky, které se jeví v zemědělském školství, jsou, že školy nejsou vybaveny praktickými zemědělskými objekty, a tam, kde snad tyto objekty máme, je bohužel jejich technické vybavení daleko za průměrem průměrných zemědělských usedlostí toho kterého kraje, a my vidíme, že taková škola nemůže plnit své poslání tak, jak toho dnešní doba vyžaduje.

Není sporu o tom, že má-li jíti naše zemědělství s duchem času, je zapotřebí, abychom měli vzdělaného zemědělce. Víme, že do našeho pohraničí přišla řada lidí, kteří si zakládají svou existenci na půdě. My však také víme, že tito lidé nejenom nemají odborné znalosti v té mechanické práci manuální, ale že jim také chybí teoretické znalosti v chovu domácích zvířat. Tito osídlenci nemají dostatečné znalostí o účincích umělých hnojiv, nemají znalosti o genetice domácích zvířat a z toho vyplývající dědičnosti i chovatelství, prostě jsou to lidé, kteří přišli na půdu a které nutno především usměrnit a připravit k vlastní výrobě zemědělské. Po této stránce čeká naše školství velká práce.

Vždyť konečně už budovatelský plán dává našemu školství dva hlavní body: především že se musí postarat o zvýšené zvelebení zemědělského stavu a zemědělců samých a na druhé straně, že toto zemědělství má býti nositelem reorganisačních snah a zvelebovacích procesů celé výroby zemědělské v pohraničí i ve vnitrozemí.

Podíváme-li se na statistiku, jak dnes vypadá naše školství? Je nedostačující, poněvadž ideálem zemědělské politiky musí být, aby v budoucnosti bylo uzákoněno povinné docházení zemědělské mládeže hlavně do nižších typů škol. Pokud jde o rozvrstvení - mám po ruce pouze data z historických zemí - vidíme, že v historických zemích máme dnes celkem 12 vyšších rolnických škol, 35 ostatních rolnických škol, 135 zimních a ostatních škol, 7 ovocnicko-vinařských a zahradnických škol, 4 vyšší lesnické školy, 6 nižších lesnických škol a naprosty nedostatek hospodyňských škol, jichž máme celkem pouze 72.

Co tím chci říci? Že to je naprostý nedostatek, má-li naše zemědělská mládež procházet našimi školami, poněvadž úkolem zemědělské politiky musí býti, aby v každém soudním okrese byla řádně vybavená škola, kterou by procházela zemědělská mládež. A musela by na této škole býti po celý rok, to znamená, že musí bydlit v internátech. Jinak nedospějeme ke konečnému cíli. Je tedy opravdu žádoucí, aby v našem pohraničí, pokud jsme to ještě neprospali, byly dány konfiskáty do rukou ministerstva školství, aby mohlo zřídit nové školy. Jde hlavně o školy ovocnicko-vinařské, zahradnické, speciální školy sýrařské, o školy technického směru, prostě o školy, které teprve vznikají novou distribucí zemědělské půdy.

My také víme, že mnohé školy, které dnes stojí, naprosto nevyhovují, poněvadž byly stavěny v letech šedesátých, sedmdesátých a v té době vývojové.

Velkým problémem celého zemědělského školství bude otázka učitelů a profesorů, hlavně na zemědělském školství nižšího typu a na hospodyňských školách. Je prostě nedostatek kvalifikovaných sil jak v oboru mužském, tak v oboru ženském. Dnes nedostaneme ani nekvalifikované sily, poněvadž není o ně postaráno tak, jak by mělo být, a tito lidé odcházejí do jiných povolání.

Má-li nižší zemědělská škola plnit své poslání, nutno se především věnovat skutečné zemědělské praxi. To vyžaduje dokonalé zmechanisování našich praktických školních objektů a hlavně nutno na těchto školách seznamovati naše žáky s chovatelstvím a plemennou biologií. Pociťujeme také nedostatek učebných pomůcek a bylo by si jen přáti, aby ministerstvo školství s ministerstvem zemědělství postaralo se o vybavení žákovských a profesorských knihoven dostatečným množstvím knih a literatury a aby v osvětě venkova ministr zemědělství věnoval zvláštní pozornost zvelebení našich venkovských knihoven po stránce zemědělské literatury.

Já sám vidím největší nedostatek tohoto školství v tom, že není věnována dostatečná péče otázkám sociálním a zdravotním. Největší počet žactva je zaznamenán tam, jak už jsem pravil, kde máme dostatečně vybavené internáty. Víme totiž, že v poslední době nastal do určité míry odklon od školství zemědělského, protože máme nedostatek pracovních sil. To ovšem nesmí býti trvalé a musíme hledat cestu, abychom vyřešili tento základní problém pracovních sil a abychom neodcizovali žáky zemědělským školám.

Největší pozornost a největší rozšíření potřebuje hospodyňské školství. Bude to otázka kvalifikace učitelských sil. Bude zapotřebí, aby také tyto síly dostaly vysokoškolské vzdělání. Mám dojem, že v prvních okamžicích by bylo nejlépe přičlenit školení těchto prvních absolventek vysokých škol k fakultám pedagogickým.

Zvýšenou pozornost nutno věnovat též lesnickému školství, hlavně hájenským školám. Bude potřebí většího množství speciálních škol, jako jsou školy družstevní a hlavně školy, zabývající se technickými úpravami naší půdy, školy sýrařské, mlékařské, drůbežnické a pod. Bude zapotřebí, pokud nemáme ještě vybaveno nižší zemědělské školství, věnovat zvýšenou pozornost lidovému zemědělskému školství. Je zajímavé, že v tomto lidovém školství se letošním rokem situace zlepšila a že si vůbec neuvědomujeme, že těmito školami prochází cca 50.000 lidí. Máme jich asi 1.500. Otázka profesorů je velmi problematická. Nutno trvat na tom, aby se zapojili do celé problematiky, a věnovat jim všemožně veškerou péči, aby dostali patřičné vzdělání, a starat se o jejich finanční zabezpečení.

Chci ještě podotknout, že k ucelenému vzdělání absolventa zemědělských škol je nutné, aby mu bylo umožněno dostat se do zahraničí a doplňovat vědomosti, nabyté theorií, po stránce praktické. Zde mám na mysli jak státy západní, tak východní. Víme, že v produkci mléčné a v dobytkářství je dosud nejlepší Holandsko a Dánsko, že chovatelské směry se vyrovnávají ve vysokých Alpách, ve Švýcarsku, a je zapotřebí, aby se tam naši absolventi dostali a aby přinášeli nové zkušenosti pro vlastní potřebu našeho zemědělství vůbec.

A nyní mně dovolte několik slov o vysokých školách zemědělských. Sledujeme-li organisaci vysokých škol zemědělských v cizině, vidíme, že někde jsou tyto školy připojeny ke směru technickému, jinde ke směru věd přírodních. Sám jsem toho názoru, že zemědělské vědy mají podklad ve vědách přírodních. Nutno míti stále na mysli, že vědy zemědělské se zabývají živou buňkou rostlinnou a živočišnou. Proto také celý proces je složitější nežli u hmot neživých, kterými se zabývají vlastní vědy technické. Je pravda, že také v zemědělských vědách je technické hodnocení prostředků k získávání konečných cílů výroby. Vědy biologické jsou však zlatou nití všech věd zemědělských. Teprve k těmto základním vědám nutno připojiti poznatky technické a poznatky vědy právní.

V oboru rolnickém je pro budoucnost nutné, aby byla větší péče věnována ještě zemědělské spravovědě a zemědělskému průmyslu, a aby v produkci živočišné a rostlinné byla větší specialisace. Mám na mysli nový směr zahradnický v produkci rostlinné a speciální zootechniku v produkci živočišné. Specialisace je nutná vzhledem ke změněným poměrům v držbě pozemkové. Pana ministra školství prosím, aby opravdu věnoval všechnu péči studijnímu programu a sladil zemědělsko-přírodní vědy s vědami technickými a základně odbornými.

Též v lesnickém vysokém učení nutno nastoupit cestu na podkladě biologickém. Výroba v lesním hospodářství je daleko zdlouhavější než v oboru rolnictví. Je třeba zapojit mladý vědecký dorost lesnický do skutečné praxe a lesního výzkumnictví. V lesním hospodářství nutno mít stále na mysli vedle hlediska národohospodářského těž to, že les je regulátorem klimatických poměrů vůbec.

Vysoká škola zvěrolékařská musí vychovávat posluchače pro těžké úkoly, s kterými se setkává veterinář v otázce chovatelské a hygienické. Nutno klást velký důraz na všeobecné vzdělání v diagnostice a therapii. Je proto nutno, aby byly ještě lépe vybaveny kliniky této vysoké školy.

S tohoto místa děkuji všem učitelům a profesorům našich vysokých škol zemědělského směru za práci vykonanou pro československé zemědělství. Naše vysoké školy jsou na výši. Vždyť řada studentů ze slovanských států se vzdělává na těchto školách. Řada profesorů vysokých zemědělských škol zasahuje vědecky do problému zemědělské vědy na poli mezinárodním. Je si jen přáti, aby pracovníci na poli zemědělské vědy byli všestranně podporováni z prostředků veřejných a aby nebyli nikým omezováni ve svém nazírání na problematiku zemědělské výroby s hlediska vědeckého.

Pokud jde o zemědělské výzkumnictví, připadá v rozšiřování zemědělského pokroku a v prohlubování zemědělské vědy tomuto výzkumnictví a zemědělským institucím vůbec významná role. S jejich propagací souvisí i otázka odborné a vědecké literatury.

Prvenství na poli propagačním přísluší však především zemědělským školám nižšího a středního typu. Má-li zemědělské výzkumnictví splnit své poslání, musí proniknout individuálně do každého zemědělského podniku. Výzkumnictví musí dopomoci k tomu, abychom měli skutečný obraz, jak probíhají procesy biogenních elementů a z toho vyplývající metabolismus mikroorganismů žijících v půdě. Přeneseme-li z výzkumnych objektů exaktní pozorování biologie a biochemie půdy, biologie a biochemie říše rostlinné a živočišné, bude-li se to přenášet do široké praxe zemědělských podniků, povede výzkumná práce zcela určitě ke zvýšené rentabilitě československého zemědělství. Vždyť každý zemědělský podnik tvoří biologický celek s vlastním individuálním procesem výrobním. Je si přáti, aby v brzku bylo vytvořeno skutečné středisko zemědělské vědy slovanských národů na poli výzkumném, ze kterého by vycházely vědecké podněty celého slovanského světa na poli zemědělském. Je zapotřebí vědecké instituce slovanských národů, která by řešila nové směry celého výzkumnictví na široké basi biochemie půdy, rostliny a výroby živočišné.

Tak je nutno provádět novodobou zemědělskou politiku. Je nutno spojit praxi se zemědělskou vědou, vyřadit stranickou politiku, protože starost o zemědělství patří národu a nikoliv zpolitisovanému ministerstvu zemědělství. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Sosnar. Žiadam, aby sa ujal slova.

Posl. Sosnar: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Jedenáctá kapitola rozpočtu na rok 1948, ke které promluvím, je kapitolou ministerstva, o jehož významu, práci a důležitosti je především šířeno celé moře nepravd, skreslených pravd a polopravd, a někteří páni poslanci mluví dokonce o jeho oprávněnosti.

Mým úkolem není obhajovat ministerstvo informací, nýbrž pouze na několika případech ukázat jeho velkou práci, šíři jeho práce, a ukázat, jak skresleně a zaujatě mnozí páni kritikové vykreslili ministerstvo informací a jeho působnost, jak záměrně a často zaujatě se o něm mluví, aby se zdiskreditovala jeho práce. Já tedy neobhajuji ministerstvo informací, nýbrž pouze ukazuji, jak velký význam má a jak přímo prospívá tomuto režimu ve státě, jak bezprostředně vykonává důležité vlivy a jak působí na rozšíření správného pojetí lidově demokratické a státně politické výchovy.

Po finanční stránce patří toto ministerstvo mezi ministerstva s nejmenším rozpočtem. Jeho preliminář činí 292 mil. Kčs včetně slovenského pověřenectva informací. Vedle 7 miliard ministerstva školství je svým rozpočtem přímo Davídek, a už zde vidíme neseriosnost a záměrnost kritik, když Svobodné noviny napíší v létě t. r., že ministerstvo informací žádá zvýšení svého rozpočtu o několik miliard. Demagogie Svobodných novin chce budit zdání, že ministerstvo informací má několikamiliardový rozpočet, že zrušením tohoto ministerstva se snad zachrání finance tohoto státu, ale přitom se zamlčuje práce tohoto ministerstva a to, že jeho rozpočet činí, přesně spočítáno, 0,45 % celého rozpočtu.

Řekl-li jsem, že je Davídkem, pokud jde o cifru, není jím, pokud jde o jeho práci. To ovšem pány kritiky, ať už jde o pány Klátily, Chudoby a Lesáky nebo kterékoli jiné pány poslance, nezajímá. Když měli možnost, aby se v barrandovských atelierech, v rozhlase a jinde přesvědčili o práci těchto institucí, o práci celého ministerstva, prostě ignorovali toto pozvání a nikterak se nesnažili ani svou účastí zjistiti, jaká je skutečná práce ministerstva informací. Tož myslím, aby bylo od počátku jasno, že nejde ani o náhodu, ani o nedorozumění, ani o neinformovanost, že nejde ani o snahu šetřit, neboť těch 0,45 % našeho rozpočtu naše finance nezachrání. A dalo-li by se šetřit, tedy především na rozšiřovaném dohlédacím aparátu ministerstva školství a v celé řadě jiných položek, kde ovšem páni nevidí, že by se tam dalo šetřit.

Jaké jiné nebo vážné námitky jsou proti činnosti ministerstva informací? Šíří snad, paní a pánové, ministerstvo informací nějaké protilidové, protislovanské, protisovětské tendence? Ne. Na ministerstvo informací si ještě nestěžoval žádný slovanský stát, zatím co si stěžoval na Obzory, Svobodné slovo a na podobné časopisy, blízké pánům kritikům. Seskupuje snad ministerstvo informací kolem sebe kolaboranty, fašisty, spriesahance a jiné takové nepřátele našeho národa? Neseskupuje. Bojuje proti Národní frontě a vládě košického programu? Nebojuje, naopak stojí za nimi. Brání snad šmelináře nebo rozvratníky nebo navrhuje amnestii kolaborantům? Nenavrhuje. Tu navrhuje někdo jiný, a to právě z řad kritiků národně socialistické strany. Nebo žádá ministerstvo informací a jeho odbory, aby byl povolen volný průchod banderovským bandám? Ne, to nežádá ministerstvo informací, to žádáte vy, pánové v Svobodném slově! A zrovna tak nevyzývá k sabotáži dodávek a kontingentů, jako to dělají někteří pánové, zrovna tak neobdivuje Franca a řecký režim, neobdivuje válečné štváče, nýbrž stojí pevně na půdě této republiky.

Jeho tendence, kterou mu vyčítáte, je tendence košického programu, tendence vlády této republiky, a ministerstvo informací je, myslím, právě proto terčem útoků, že důsledně hájí košický vládní program, že důsledně bojuje za lidově demokratický režim i za všechny vymoženosti, které si lid v r. 1945 spolu s velkou sovětskou armádou vybojoval. Naše ministerstvo informací je úzce spjato s lidově demokratickým režimem a plní obrovské úkoly především na poli ideologických zápasů mezi starými a novými myšlenkami, na poli státní a politické výchovy a osvěty, v tisku, zpravodajství a v nové masové kulturní činnosti. Jestliže přes to je napadáno a jestliže se přes to na ně útočí, pak nezbývá než se domnívat, že to je právě pro jeho důslednost, pro jeho věrnost k lidově demokratickému režimu, pro jeho důsledné stoupenectví vlády Národní fronty a celého systému, který si lid v tomto státě nastolil. A zbývá jen skutečně jediné, čím si vysvětlujeme vaše útoky: důvody stranické, nepřátelskému ke všemu pokrokovému, ke všemu lidovému a skutečně demokratickému, stejně jako to děláte, když jde o ministerstvo zemědělství, které je také napadáno především proto, že už neslouží v tomto státě statkářům, nýbrž skutečným rolníkům, zemědělcům.

Vážení pánové, myslím, že i to, že ministerstvo informací seskupilo kolem sebe téměř výkvět pokrokových umělců, pracovníků a novinářů, že i to je středem vašich útoků. I to naši zpátečníci napadají a urážejí, jak už tu bylo jednou řečeno, naše přední národní umělce. Říkáte sice a kličkujete, že vám jde o sekčního šéfa Nezvala, Halase, Hoffmeistra nebo Olbrachta, ale urážíte a útočíte na umělce Olbrachta, umělce Hoffmeistra, umělce Nezvala. A právě to, že se dali do služeb pokroku, do služeb nového lidově demokratického režimu - to je trnem v oku některým z vás. Když velcí umělci jako Hořejší, Halas, Bezruč a j. byli v soukromých službách na podřadných místech a tvořili v nouzi a nedostatku, to se nikdo neozýval, to nikdo neprotestoval! To jste nechali Bezruče, Halase a j. v bídě, stejně jako kdysi vaši předkové nechávali Boženu Němcovou, Smetanu a j. tvořit v bídě, nedostatku a hladu. A když konečně jako výsledek velké revoluce v r. 1945 přišli tito umělci na místa, která jim náležejí, když jim bylo konečně dáno právo spolurozhodovat o kulturních otázkách tohoto státu, tak se stali okamžitě středem vašich útoků. Nenalézáte nic dobrého, vyháníte je přímo z těchto míst, otravujete a znechucujete přední naše umělce. Pak se dožijeme také toho, že pan dr. Černý ve svém Kritickém měsíčníku dokonce uráží naše přední národní umělce, že budou hodní z vděčnosti, že budou poslouchat, nebudou se bouřit, jako by český umělec se byl kdykoli zaprodal, nebo jako by český umělec kdykoli v historii tohoto státu, pokud umělcem byl, dal se zkorumpovat tím, že konečně nemusí tvořit v bídě a že mu byla dána nějaká státní cena nebo odměna. Myslím, že byste rádi vyštvali nejen všechny pokrokové umělce, a také všechny nové dělníky, všechny nové pracovníky v jiných oborech, kteří nahrazují starou, poctivě do roztrhání těla sloužící byrokracii, kteří stojí věrně za vládou Národní fronty a kteří chtějí věrně tomuto státu, této republice sloužit.

Na tyto tendence poukázal sám mistr Halas už před půl druhým rokem, kdy s tohoto místa ve svém projevu v Prozatímním Národním shromáždění prohlásil, že se projevují zde tendence upřít podíl našim umělcům, odekorovat je za to, poděkovat a odkázat je, jak se říká, k jejich kopytu, básníka k veršům, malíře k obrazům, a setřít tím kulturní a politický smysl jejich práce a jejich obětí. Mistr Halas tehdy prohlásil jménem všech kulturních pracovníků: "My říkáme: Ne! A to nejen za sebe, ale pro velký závazek i k těm mrtvým z našich řad, se kterými jsme v dobách nejhorších plánovali příští kulturní výstavbu. A nemíníme se tomuto závazku zpronevěřit." A v 6. bodě provolání revolučního národního výboru umělců řekli tehdy umělci a citoval to zde mistr Halas: "Veřejná správa uměleckých záležitostí budiž vzata z rukou byrokracie a svěřena samosprávným institucím umělců samých. Jak v jednotlivých oborech umění, tak i v nadřízených instancích až po místa nejvyšší." Již tehdy se ozývaly hlasy, které chtěly vyřadit skutečně pokrokové umělce z toho, aby spolurozhodovali a přímo rozhodovali ve věcech kultu. A mistr Halas tehdy říká: "Citoval jsem jen proto, abych důrazně okřikl zatím postranní hlasy, kterým se nechce líbit naše účast na veřejném životě, neboť se domnívají, že se nám dostalo jakéhosi daru za naše pokrokově a politické přesvědčení. Úkoly doby jsou tak veliké", říká mistr Halas, "že občan v nás přebíjí toho druhého a víme při tom, že tam, kde jsme, probojujeme věci, které nám stonásobně nahradí okamžitou ztrátou v tvorbě. Těžko bychom nesli podezření, že naše veřejné postavení je snad nějakou sinekurou jen za naši uměleckou práci. Ubezpečuji vás, že půjdeme po svých, až budeme mít jistotu, že to, co jsme chtěli, je zabezpečeno, anebo najde-li se někdo, jak už bylo pověděno, kdo to bude dělat líp." Tolik mistr Halas před půldruhým rokem.