Ale my přece musíme volat po tom, aby byli povyšováni zaměstnanci nikoli podle pořadí, nýbrž podle schopností a pořadí. Tito lidé dokazují důležitost, význam a vysokou odpovědnost svých míst, zatím co my bychom chtěli ve státní službě odpovědnost osobní, nikoliv kolektivní, kterou nelze nikoho postihnout. Dojde-li na železnici ke srážce nebo nějaké nehodě, je ihned zatčen strojvůdce, posunovač nebo výpravčí, stejně tak, má-li poštovní peněžní úředník nesrovnalosti v pokladně, ale má-li sekční šéf nesrovnalosti ve svém resortu, nic se mu nestane, naopak dostane třeba ještě více výkonnostních přídavků.

Mluví-li se tedy o ohodnocování míst podle odpovědnosti, je třeba žádat, aby vysocí státní úředníci byli osobně odpovědni za všechno, co se v jejích oddělení děje.

Pokud jde o restrikci, zase se o ní jen mluví a zase se sledují jiné cíle. Ve státních a veřejných službách máme stovky a stovky kolaborantů, kteří nemají být vyhozeni, ale máme-li restringovat, nechť jsou ze státních a veřejných služeb především vyhozeni ti, kteří byli potrestání podle malého nebo velkého dekretu. Komise Národní fronty dospěla v otázce restrikce v červenci 1947 k dohodě, podle níž měla být vypracována osnova o restrikci ve státních službách, ale osnova tato se v ústředních úřadech projednává takovým tempem, ústřední úřady mají tolik námitek a připomínek, že dohoda, vzniklá v komisi Národní fronty, přestává být dohodou. Resorty dohodu prostě porušují a nedávají souhlas k jejímu uskutečnění.

V závěru bych se chtěl dotknout otázky úpravy platů. Byli jsme svědky podzimní kampaně o veřejné zaměstnance, kdy lítaly řady neseriosních návrhů, o nichž sami navrhovatelé věděli, že je nelze uskutečnit. Tyto návrhy jen veřejné zaměstnance zneklidnily, zatím co my potřebujeme, aby veřejní zaměstnanci byli klidni, jisti a bezpečni o vývoji své finanční a služební existence. Proto je třeba apelovat na všechny složky Národní fronty, aby při nové úpravě platové upustily od licitace a aby veřejné zaměstnance nezneklidňovaly návrhy, které za dnešní hospodářské situace státu nelze v žádném případě uskutečnit.

Tato slavná sněmovna odhlasovala při projednávání rozpočtu na r. 1947 jednomyslně exposé ministra financí, v němž ministr konstatoval, že podmínkou trvalého hospodářského zlepšení stavu veřejných zaměstnanců je restrikce ve veřejné službě. Toto slavné ústavodárné Národní shromáždění s tím jednomyslně souhlasilo, ale jednomyslnost se v pozdější době už neprojevila, byla opuštěna.

Často se nám vytýká, že chceme nivelisovat, ale budiž mi dovoleno, abych jménem strany, kterou mám čest zastupovat, konstatoval, že právě naše strana je daleka jakékoli nivelisace. Právě my hlásáme: každému podle jeho zásluh. Dosud se však ve veřejné službě neodměňuje podle zásluh. Došli bychom k jiným závěrům, kdybychom dávali každému podle jeho zásluh. A proto řešíme-li poměry veřejnozaměstnanecké, řešíme je ne proto, že bychom prováděli trvalou úpravu, nýbrž proto, že jejich hospodářská situace si vyžaduje řešení jejich problémů. A proto jsem přesvědčen, že ještě v dnešní době, jestliže se mluví o těžké hospodářské situaci, je daleko těžší hospodářská situace tam, kde pobírá zaměstnanec 2.500 Kčs měsíčně, nežli tam, kde pobírá 10.000 Kčs měsíčně. A jestliže chci někomu pomoci, je třeba, abych pomohl napřed tam, kde je těžká hospodářská situace. Až budeme prováděti trvalou úpravu poměrů veřejnozaměstnaneckých, pak se budeme domáhat, aby i ve veřejné službě byl každý odměňován podle své zásluhy, podle práce, kterou vykonává.

Od 1. ledna 1948 budou pravděpodobně veřejní zaměstnanci opět zneklidňováni a znepokojováni různými licitačními požadavky a návrhy. V závěru bych prosil, aby se tak nestalo, aby všichni nastoupili cestu k solidní pomoci veřejným zaměstnancům. Je však třeba říci, že už dnes se nám jeví, co kdo chtěl srovnáním dokázat, a bylo to zde s této tribuny řečeno, dokázat, že gros veřejných zaměstnanců, desetitisíce zřízenců a drobných úředníků si nemůže dělat naděje na žádnou úpravu, že však bude třeba v nejvyšší kategorii zvednout platy nejméně o 30 %. Já bych varoval před touto skutečností, varoval bych před touto snahou, protože naše strana nemůže dát nikdy souhlas k tomu, aby při platové úpravě byly opomenuty statisíce drobných veřejných zaměstnanců.

Je třeba si říci, že při srovnání platů a při platové úpravě je třeba jít plánovitě a že je třeba vidět, jak řekl posl. Zápotocký, že pomoc veřejným zaměstnancům není jenom otázkou peněz. My to dnes vidíme, že je to otázka zvyšování výroby, opatření dostatku spotřebních hodnot a dostatku kupních prostředků. Za druhé je potřebí reorganisace a zhospodárnění veřejné správy. Za třetí je to zavádění mzdy podle zásluhy, zavedení norem pracovních všude tam, kde normy zavést lze, a za čtvrté vydání platového zákona nebo platových zákonů, v nichž budou veřejní zaměstnanci zařaděni podle skutečně vykonávané práce. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Klátil.

Posl. Klátil: Páni poslanci a paní poslankyně!

Když jsme před rokem projednávali státní rozpočet na rok, jenž se právě končí, slíbili jsme si, že společným úsilím a společnými dohodami mezi stranami učiníme všechna opatření k tomu, aby rozpočtová debata byla důstojná pověsti československého parlamentu.

Ačkoliv jsme, jak se zdá podle časového rozvrhu, sotva v polovině projednávaného rozpočtu, po chodbách zdejší sněmovny už několikráte zazněl zvonek, upozorňující na malou presenci poslanců. Přimlouval bych se tudíž za to, aby představenstva našich klubů všech politických stran při všech příštích příležitostech hleděla organisaci a režii rozpočtové debaty dělat tak, aby bylo méně řečníků, ale aby řečníci oproti tomu mohli se thematicky obírat a zajímat o věci, jež jsou jim podle jednotlivých resortů přiléhavé a nejpřiléhavější.

Ono to skoro trošku souvisí i s tím, jakým způsobem naše vláda s čs. parlamentem v posledních měsících jedná. Toto jednání se mění ve zvyk a v mašinerii. My jsme projednávali několik důležitých vládních návrhů a osnov a projednávali jsme je ve lhůtě, jak se říká, šibeniční, ačkoliv to byly věci velkého dosahu, věci, za které všichni kolektivně neseme odpovědnost. Stěhovali jsme se do této budovy, budovy, jež není dosti způsobilá a dosti representativní pro československý parlament tak velké a slavné tradice. Dostáváme z kruhů hudebních odborné zprávy, že stará sněmovní budova, kterou jsme postoupili kulturním a pedagogickým účelům, jim zcela nevyhovuje, zatím co adaptace tohoto domu pohltily velké částky, a to nemluvím ještě o knihovně, která se pro změnu bude instalovat ve třetím traktu, ve třetím domě de facto. Mohu se domnívat, že ve chvíli, kdy se dělala kulturní demagogie, ačkoliv všichni jsme byli za jedno, že úroveň kultury budeme živit a podporovat, povznášet a zvelebovat, v té chvíli první oba naši ústavní činitelé byli mystifikováni, když šlo o to, má-li se parlament stěhovat či nikoliv. Vím, že jsou to řeči pozdní, ale přimlouval bych se tedy aspoň, aby nám byl, našim pokračovatelům a budoucím poslancům, vyhrazen za nějaký ten další stamilion důstojný palác aspoň na náměstí Budovatelů. (Potlesk.)

Bratr dr. Steiner ve své poslední řeči, již pronášel zde v pátek dopoledne, vyslovil lítost nad tím, že nikdo z poslanců se nezabýval otázkami našeho pohraničí. To byla pravda potud, pokud - jak je ze sněmovních protokolů jasno - bratr posl. dr. Steiner měl to štěstí, že byl prvním řečníkem z pohraničí, zatím co my ostatní teprve přicházíme. Och ano, i my máme co říci k tomu, co je v pohraničí, a tlumočiti své požadavky, své zkušenosti a svá stanoviska. Ten fakt, že se nám v nejhrubších rysech podařil odsun Němců, je velká zásluha a velké historické dílo, na kterém se podílejí, myslím, všechny strany naši národně-frontové koalice. Tato skutečnost určitě změní tvář našeho pohraničí. Během tohoto roku byla provedena hromadná imigrace našich volyňských Čechů a nebyly při této příležitosti dodrženy všechny sliby a závazky, jež vláda a osidlovací úřady na sebe vzaly, pokud šlo o to, aby pro volyňské Čechy byly reservovány určité usedlosti. Namnoze to dopadlo tak, že na statcích druhého a třetího řádu, kam přišli, nalezli jen hřebík, a ten musel být ještě velmi hluboko zatlučený. Přišel živel vskutku konstruktivní, živel pracující, živel zbožný, živel vroucně vlastenecký, a jestliže mnozí volyňští Čechové dnes mají také pocit ústrku, křivdy a bezpráví, tož je to proto, že se dopustili smrtelného hříchu: nejsou příslušníky komunistické strany. (Posl. Harus: Ti to napraví!) Ovšemže, až ve volbách, to budete koukat. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Třetí složka, třetí nový živel v pohraničí jsou Slováci. Prosil bych všechny pány poslance, paní poslankyně a českou žurnalistiku, aby pochopili jednu věc, že je to větev národa s docela jiným a odlišným temperamentem než jsme my, možná, že také politicky daleko vyspělejší, než jsme byli ještě donedávna ochotni se domnívat, a je na nás, abychom jim pomáhali a měli pro některé specificky jejich zásady, způsoby a zvyky obzvláštní pochopení.

Jestliže si promítneme tuto skutečnost, jestliže připustíme dále, že v pohraničí se sběhli mužově a ženy ze všech možných končin a koutů naší republiky, tu jestliže nám bude dopřáno období míru, o jehož osud se tak mnoho chvějeme, zvláště po zprávách, které čteme v dnešních ranních novinách, pak jsem jist, že při stále postupující konsolidaci našich vnitropolitických poměrů máme všechny cesty otevřeny k tomu, abychom v pohraničí vytvořili v odstupu nejbližších deseti nebo dvaceti let typ úplně nový, moderní typ českého čestného, pracujícího a vlasteneckého člověka. (Potlesk.)

U nás se mysli českého lidu v posledních dobách velmi zajímají a nutně musí zajímat o akce proti těm, kteří se dopustili vyživovacích přestupků. Když se ve velikém spěchu projednával zákon o trestání černého trhu, upozorňovali jsme v tisku a myslím, že to byli naši řečníci, kteří upozorňovali na to, abychom byli na pozoru, aby tohoto zákona nebylo zneužíváno politicky proti nepohodlným lidem. Jestliže jsou mezi námi politikové, kteří líčí pohraničí v barvách růžových, je mi velmi líto, že s nimi nemohu zcela souhlasiti, neboť v pohraničí ještě doznívají echa všech těch událostí, všeho toho chaosu a neuspořádanosti a často se tam setkáváme s následky, projevy a produkty oné hluboké mravní krise, ve které je nesporně celý národ, jako ostatně i jiné evropské národy. Ale tam právě proto, že je to půda žhavá a tamní živel tak promiskuitní, tam to vidíme blíže a markantněji.

V minulých dnech byl potrestán v Chebu řezník za to, že mu chybělo 50 kg hovězího masa. Nechci jít do detailů. Víte, jak to u obchodníků chodí, tady se vydělá, tam se prodělá, ono se to musí srovnat. Jsem jist, že je mnoho žen a funkcionářů všech politických stran, komunistickou nevyjímajíc, kterým tento francouzský legionář a starý řezník prokázal službu. Byl ihned protizákonně místním národním výborem zbaven národní správy, ačkoliv místnímu národnímu výboru do toho nic není. Za týden na to propukla aféra ukrytého skladiště obilí a poraženého dobytka v domě komunistické strany, který se nazývá Evropa. Národní správce tam dosud sedí. (Výkřiky.) Dále je tam zjištěn případ 24 černých porážek. Když na to bylo žalováno a když pohotové orgány lidové správy měly zakročit, bylo řečeno, že tito vepři byli poraženi v zájmu pracujícího lidu. Ti ostatní asi porážejí prasata pro prasata. (Veselost.) To je to, co nás rmoutí a co nám brání, aby mezi námi byla větší věcná dohoda a také větší - řeknu to zcela otevřeně - lidská srdečnost.

Ale vraťme se k našim věcem. Poslouchal jsem pozorně vývody pánů poslanců i paní poslankyň, komentáře i kritiky k rozpočtu na rok 1948. Ze všech řečí zaznívá touha a úsilí, abychom hospodařili lépe než dosud a abychom všichni vespolek vážně pomýšleli na to, jak upravit, zlevnit a zjednodušit naši veřejnou správu, která mimo každou pochybnost je drahá, není-li nejdražší v Evropě.

Tento národ má jen dvě ministerstva, která šíleně zbožňuje. Je to ministerstvo zemědělství a ministerstvo informací. Zatím co existence ministerstva zemědělství svou povahou a funkcí je mimo každou pochybnost, ať máme kteroukoliv vládu, otázka další existence ministerstva informací, jak jste se sami přesvědčili a jak jste to tady vyjádřili, stává se den ze dne spornější. Nemám vůči panu ministru informaci Kopeckému těchže osobních pocitů, jako velká většina z vás. Vím - a proto o něm nebudu mluvit - že je to člověk dobrosrdečný, za jehož upřímnost bychom mu my všichni nekomunisté měli z hloubi duše srdečně poděkovat (Potlesk.), neboť nám praví to, co neříkají ti druzí, otvírá národu oči a naznačuje mu, jak by se mu asi vedlo, kdyby zbloudil a kdyby se chtěl stát národem čtyřicetidevítiprocentním. (Potlesk.) My se musíme jednou rozhodnout, jak to povedeme dál. Ministerstvo informací reguluje knižní produkci, reguluje a kontroluje literaturu, zasahuje do filmu, posílá do ciziny kulturní attaché a fušuje nám velmi často a tudíž nešťastně do zahraniční politiky. (Potlesk.) Musíme si říci, zda chceme, abychom si uchovali ministerstvo informací, a pak zrušme ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo školství, anebo naopak. Nevím, jde-li zrušit ministerstvo školství. Mně je lhostejno, kdo tam sedí. Škola je pro mne víc než chléb. Pokud se mne osobně týče, já bych tomuto ministerstvu, jež má vzácný unikátní protějšek v Evropě už jen ve fašistickém Francově Španělsku, nesvěřil ani dozor zoologické zahrady, poněvadž mám rád zvířata. (Potlesk.)

A dále, páni poslanci a paní poslankyně! Bude nevyhnutelné, abychom v budoucnu uvažovali o tom, která ministerstva můžeme sloučit, která můžeme koordinovat a v kterých úsecích naší veřejně správy jsme schopni provésti rozumnou, účelnou a ekonomickou decentralisaci. Naprosto živě souhlasím s panem řečníkem přede mnou, který mluvil - je to asi náhoda - o ručnících v ministerstvu spravedlnosti. Ono však nejde jenom o ručníky, ono jde o látky u krejčích, o plech u klempířů atd. Když zde máme kompetenci místních národních výborů, okresních národních výborů a zemského zřízení, pak je možné převésti část této agendy na tyto orgány. Potom ovšem musíme míti odvahu zrušit ministerstva, která se ukáží tak zbytečná, jako ministerstvo zbytečných informací. (Potlesk.)

Jsou věci, které nám dala revoluce. Budeme je držet všichni rukou společnou a nerozdílnou, děj se co děj. Budeme je držet proto, že jsme tím povinni nejen vůči mrtvým, padlým a obětovaným, ale také proto, že uznáváme jejich praktický smysl a praktickou účelnost. Jsou však také produkty revoluce, které se přežily a které se odžívají.

Paní a pánové! Zcela otevřeně zde prohlašuji, že jsem proti instituci šéfa vlády a jeho pěti náměstků, poněvadž tuto instituci považuji v dnešních dobách za zbytečnou, zvláště když všechny české a slovenské strany mají společný politický orgán, který se nazývá Národní fronta. Jděte mezi lid a uvidíte, co vám o tom poví.

Jako český novinář a jako poslanec chci promluvit ještě v závěru několik slov o věci, jež není věcí jedné politické strany. A vyslovuji hluboké politování nad tím, že čeští politikové, čeští poslanci a český tisk nenašel dosud slova odsouzení pro akce, jež se nám před očima v uplynulých týdnech rozvíjejí. Není důstojné strany ministerského předsedy, aby neděli co neděli byly vysílány do bytů pokojných občanů agitační dvojice. (Potlesk.) Není důstojné mocné strany, aby prováděla něco, co náleží policejním orgánům. (Potlesk.) Až dosud jsme byli zvyklí, že jsme svou politickou agitaci prováděli tiskem, hlasem, slovem, letáky, plakáty nebo čímkoliv, ale chodit dům od domu jako žebráci s mošnou a nabízet přihlášky a event. říkat lidem, aby spěchali, chtějí-li ještě nějaké výhody, to do demokratického státu nepatří a já to odsuzuji. (Výborně!- Potlesk.)

Slýcháme dnes opět větu, kterou nám zanechal velký muž o tom, že jsme všichni na jedné lodi. Nemáme si to připomínat jenom před vánocemi. Měli bychom se tím také trochu řídit i v obyčejném životě občanském - ačkoliv jsem dalek toho, abych zde přednášel didaktická kázání. Musíme si však dáti pozor při pohledu na ostatní rozbouřený, chaotický svět, ve kterém tak docela neuschla všechna krev a ve kterém se staví šibenice a plní kriminály. Musíme dát pozor, aby z této společné jedné lodi nebyl společný jeden vrak. Vím, že nenávist patří k životu, že má někdy i vyšší posvěcení, ale dnešní svět je již syt nenávisti, svět žízní po lásce; lásky a svobody je mu třeba možná více nežli vezdejšího chleba.

Je pravda, že svůj osud přece jen z nejvyšší míry máme ve svých vlastních rukou. Kdybychom nevěřili, že se dostaneme k vyšší politické úrovni, k lepším vztahům mezi politickými stranami, k lepším vztahům mezi lidmi, mezi člověkem a člověkem, nestálo by za to žít. Bude-li mír, otevírají se nám bohaté perspektivy, a přece jen věříme - aniž bychom podléhali předvánoční sentimentální náladě - tomu, že jednoho dne z našich krámů, z našich schůzí, z našich společností, z našich novin i z našeho rozhlasu, který národ zase začne poslouchat, nezazní slova zloby a hněvu, ale zmizí zaťaté pěstě, a velká většina nás, kteří se nazýváme národem československým, oddá se tomu, co je obsaženo v slavné Beethovenově Deváté: "Objímejte se, miliony!" (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihlášeným rečníkom je pán posl. inž. dr. Benda, udeľujem mu slovo.

Posl. inž. dr. Benda: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Vyspělost národů poznáváme podle škol, podle podpor zdraví a podle podpor sociální péče. Podíváme-li se do dějin národů, vidíme, že vítězství bylo vždycky tam, kde vítězila zbraň ducha. Jestliže se s tohoto hlediska díváme na poslední rozpočet, vidíme, že jistě bychom byli všichni raději, kdyby položky osvěty, položky ministerstva školství a osvěty, položky ministerstva zdravotnictví a položky sociální byly větší, nežli jsou v rozpočtu na rok 1948. Byli bychom všichni raději, kdyby částky, které jsou dávány ministerstvu národní obrany a ministerstvu vnitra, mohly býti přesunuty na položky kulturního dění našeho národa.

Po prvé v československém parlamentě chci se zabývat otázkou speciálního, odborného a zemědělského školství. Víme všichni, že má-li naše školství, ať je typu jakéhokoliv, splnit své poslání, položky na ně jsou nedostačující. Chci se však, slavná sněmovno, zabývati problematikou zemědělského školství a zemědělské osvěty vůbec. My totiž vidíme, že jestliže se má naše zemědělství dostat tam, kam je všichni chceme dostat, je nutno především postarat se o kulturní hodnotu našeho zemědělce a dát mu všechno, co podporuje zvelebování zemědělské práce, ať už je to na poli praktickém nebo kulturním.