Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr. Ševčík, Hladký,
Komzala.
Zapisovatelé dr. Ducháček, dr. Falťan.
199 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar,
jeho zástupci dr. Záděra, dr. Ramajzl.
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 860) finančního zákona
republiky Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a
rozprava o prohlášení ministra financí,
učiněném v 81. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění
dne 30. října 1947.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji 87. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu obdrželi
na dnešní schůzi posl. Gottier, dr.
Burian, Bašťovanský, dodatečně
pro minulou schůzi posl. Fr. Svoboda, Pavlán,
Pažoutová, Ant. Gottvald, Trojanová,
Šimůnková, na tento týden posl.
Zimáková.
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž je
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 860) finančního zákona
republiky Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na rok 1948 (tisk 908), a
rozprava o prohlášení ministra financí,
učiněném v 81. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění
dne 30. října 1947.
Generálním zpravodajem je pan posl. Firt.
Budeme pokračovati v kulturní a sociální
části podrobné rozpravy, započaté
v páteční, 86. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
pp. posl. Kolář, Klátil, dr.
Benda, Sosnar, Tichota, Fránek,
Homola, Deči, Vojanec, Jaroš,
dr. Kácl, Trojanová, Hodinová-Spurná,
Lesák, Půček, dr. Bureš,
dr. Bláha.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, p. posl. Kolářovi.
Posl. Kolář: Paní a pánové!
Při projednávání předloženého
finančního zákona na r. 1948 zmínili
se mnozí páni řečníci také
o otázce veřejnozaměstnanecké, o úpravě
platů veřejných zaměstnanců
a o veřejnozaměstnaneckých poměrech
vůbec, a je třeba, abych i já jménem
klubu poslanců komunistické strany Československa
zaujal stanovisko ke všem těmto právě
diskutovaným otázkám.
V poslední době pozorujeme, že se veřejní
zaměstnanci stali předmětem velké
pozornosti všech politických stran Národní
fronty, a já se bojím, a se mnou také veřejní
zaměstnanci, že tento zájem v mnohých
případech není upřímnou snahou
veřejným zaměstnancům prospět,
nýbrž že jde spíše o to, považovat
veřejné zaměstnance - tak jako vždycky
v minulosti - pouze za volební materiál a licitovat
o jejich hlasy, protože se blíží volby
do parlamentu. Veřejní zaměstnanci jsou složkou,
která svými hlasy může rozhodnout tak
nebo onak, a jsou - to budiž zde konstatováno - ve
své většině poctivými příslušníky
svých kategorií, pilnými pracovníky,
kteří se upřímně podílejí
na pracích tohoto státu. Zasloužili by si,
aby se s nimi jednalo poctivě, aby nebyli rozrušováni,
aby nebyli lákáni lacinými sliby, které
nechce nikdo splnit a které mají jen jeden účel
a jediný smysl: získat veřejné zaměstnance
pro tu neb onu politickou stranu. A já bych prosil, sám
veřejný zaměstnanec, všechny politické
strany Národní fronty, aby opustily základnu
licitování a přistoupily k opravdovému
řešení veřejnozaměstnaneckých
poměrů. Neslibovat, co se splnit nedá a také
nechce. Často se poukazuje na to, že veřejní
zaměstnanci jsou složkou, na kterou se v této
republice úplně zapomnělo, že je nikdo
nezná: že je nezná ÚRO, že je nezná
ani komunistická strana Československa, která
prý má jediný zájem na jejich hospodářském
zničení. A, paní a pánové,
já bych se chtěl podívat, zda-li se pro ně
něco udělalo či neudělalo, zda má
někdo nebo nemá o veřejné zaměstnance
zájem, ale zájem upřímný a
ne pouze licitační. Bylo by třeba podívat
se kousek zpět do minulosti, jak to s nimi vypadalo tenkrát,
kdy se do veřejné služby nedostal nikdo, dokud
té neb oné politické straně nezaplatil
příspěvky a nevstoupil do jejích řad.
O přijímání do veřejné
služby rozhodovaly politické sekretariáty a
nikdo jiný.
Je třeba se podívat, jak to vypadalo hospodářsky
s veřejnými zaměstnanci. Já sám
jsem byl jako nový člen parlamentu svědkem,
že se ve výborech i v parlamentu samém neustále
chválila sociální opatření
a sociální vymoženosti v první republice.
Nechci o nich polemisovat, chci jen ukázat, co z těchto
sociálních zákonů a opatření
měli veřejní zaměstnanci v první
republice; že to byly srážky s platů,
které následovaly periodicky od r. 1922, a proč?
Pro koho se sráželo, proč byli veřejní
zaměstnanci proletarisováni, proč byli hnáni
do bídy? Jen pro zájmy kapitalistů, Petschků
a všech ostatních.
Můžeme se podívat na platový zákon
č. 103, k jehož § 25 o zřízeneckých
čekatelích nebylo do dnešního dne vydáno
prováděcí nařízení.
Proč nebylo vydáno? Protože by bylo prospělo
těm nejmenším zaměstnancům -
a těm nikdo prospět nechtěl. Byly tvořeny
kategorie smluvních zaměstnanců, které
v žádném zákoně neměly
podkladu, a přes to v těchto kategoriích
slouží 15, 20 a 25 let za bídnou odměnu.
Byly tvořeny kategorie aspirantů, kteří
neměli za svou práci ve státní službě
ani krejcar odměny. V r. 1927 vyšlo vládní
nařízení č. 15, které všechny
železniční zaměstnance uvrhlo do bídy
a postavilo je hluboko pod úroveň všech platů
nejen veřejných zaměstnanců, nýbrž
celého sektoru. Nikdy za celou tu dobu trvání
republiky nebyla splněna důvodová zpráva
k platovému zákonu čís. 103, že
každý zaměstnance musí být během
své služební dráhy dvakrát povýšen.
Nebyla splněna u žádného zřízence
ani u drobných úředníků. Ti
nebyli za své služební dráhy často
povýšeni ani jednou, zato však ve vyšších
kategoriích byla důvodová zpráva splněna
víc než 100 %.
Podívejme se, na jakou dovolenou měli nárok
veřejní zaměstnanci po 15-20 letech služby.
6-8 dní dovolené! O výchovném na děti
je všeobecně a dostatečně známo,
jakým paskvilem bylo. V první republice byla prováděna
restrikce, o které se dnes tak často mluví.
A já bych se chtěl podívat, jak byla prováděna.
Často jsou vyslovovány obavy, aby se restrikce nedělala
stranicko-politicky. Ano, to je třeba odmítnout
právě proto, že náběhy na stranicko-
politickou restrikci zde jsou. Ale restrikce byla prováděna
v r. 1937 podle zákona o úsporných opatřeních,
byla dělána stranicko-politicky. Mohl bych zde citovat
oběžník tehdejší Unie železničních
zaměstnanců při straně národně
socialistické, který vydala a v němž
upozorňovala své funkcionáře, že
bude prováděna restrikce a že je třeba
se připravit, aby nebyl restringován žádný
z příslušníků naší
strany. Takto bychom nechtěli, aby se restrikce opakovala
i tentokrát.
V prvé republice se neustále slibovalo veřejným
zaměstnancům, před každými volbami
byli lákáni, aby odevzdali hlavy té neb oné
politické straně, bylo jim slibováno, co
všechno bude splněno, na příklad 35letá
služební doba pro zřízence, byl jim
slibován zápočet vojenské služby,
prováděcí nařízení k
§ 25 platového zákona, slibovala se veřejným
zaměstnancům definitiva, avšak po celých
těch 20 let vystačily politické strany se
svými sliby a ani jednou jeden z nich nesplnily, nýbrž
naopak, v době, kdy byly tvořeny kategorie smluvních
zaměstnanců po 18 letech této služby,
když se tito zaměstnanci obrátili na své
zástupce, na slavného posl. Bergmanna, odpověděl
jim: Buďte rádi, že sloužíte! Na
vaše místa čeká desetitisíce
jiných. Jestli se vám to nelíbí, můžete
jít, my si přijmeme jiné. - Takhle se odpovídalo
na požadavky tehdejších smluvních veřejných
zaměstnanců. A byl jsem to já, který
jsem vedl deputaci k tomuto pánovi a který mne takovýmto
způsobem odbyl.
Všechny tyto asociální zákony, které
20 let byly tvořeny proti veřejným zaměstnancům,
vládní nařízení, vládní
usnesení, která směřovala proti veřejným
zaměstnancům, kteří jimi byli uvrženi
do nepředstavitelné bídy, to všechno
zdědila tato nová republika, to všechno zdědilo
Revoluční odborové hnutí, které
mělo pravděpodobně švihnutím
kouzelného proutku všechno to odstranit. Říká-li
se, že vláda, ROH, KSČ nic neudělaly,
dovolte mi, paní a pánové, abych v kostce
a jenom v heslech ukázal na to, co se od 9. května
1945 pro veřejné zaměstnance udělalo.
Zběžná prohlídka zákonů
a nařízení nám ukáže,
že bylo ve prospěch veřejných zaměstnanců
vydáno 21 zákonů, 10 vládních
nařízení a desítky vládních
usnesení. Budu-li jmenovat konkretně tyto body,
mohu mluvit o stabilisaci smluvních zaměstnanců,
o odstranění desetitisíců smluvních
zaměstnanců, dětské přídavky
podle vládních nařízení 159,
přídavky podle dekretu č. 58, renominace
podle dekretu 59, odčinění křivd podle
53, 35letá služba zřízenecká,
zápočet vojenské služby zákonem
č. 133, úprava dovolené, osidlovací
přídavek, novelisace vládního nařízení
č. 15, prováděná vládním
nařízením č. 146, novelisace vládního
nařízení č. 16, prováděná
vládním nařízením č.
220. Budu-li mluvit o platových úpravách,
musel bych ukázat na úpravu platů vojenských
a četnických gážistů, finanční
stráže, uniformované vězeňské
stráže, zvláštní vyrovnávací
přídavek učitelům a profesorům
a odstranění rozdílů vzniklých
při provádění renominace, zvýšení
odměn za přespočetné hodiny učitelům,
služební přídavky soudcům a zaměstnancům
justiční služby, kontrolní přídavky
zaměstnancům Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu, mimořádné
odměny zdravotnímu personálu a sekundárním
lékařům, náhrada za nedodané
služební oděvy zřízeneckým
zaměstnancům, přiznání technického
paušálu technickým zaměstnancům
pošt, výchovné podle zák. č.
144, odstranění diskriminace svobodným v
činovném podle 144. A jenom odčinění
křivd, renominace a unikační zákon
č. 144 představují celkem asi 4.300 mil.
Kčs. To jsou jenom tyto tři body; kdybychom si číselně
přepočítali všechny ostatní body,
nebyli bychom daleko od dvojnásobku nebo dokonce dva a
půlnásobku této podstatně veliké
cifry. Proto je třeba upřímně, poctivě
hovořit s veřejnými zaměstnanci a
upřímně a poctivě se snažit o
odstranění dosavadních hospodářských
těžkostí. Především tam,
kde hospodářské těžkosti ještě
jsou. Máme celé řady kategorií, okresních
cestářů a státních zaměstnanců,
kteří jsou hospodářsky na tom skutečně
velmi špatně, a bylo by třeba, aby celá
Národní fronta hlavně těmto kategoriím
napřed chtěla odpomoci.
Bylo zde vzpomenuto panem posl. dr. Krajinou, že mnozí
nehodní veřejní zaměstnanci jsou pouze
politickými náhončími ve státní
službě a kdyby odešli, že bychom si oddechli
jako svobodní lidé. Oddechli bychom si hodně
hlasitě, kdyby celá řada lidí odešla
z veřejných služeb, celá řada
těch neschopných lidí, kteří
nenávidí lidovou demokracii (Potlesk.), kteří
byrokratisují náš státní aparát,
kteří ho zavedli tam, kde dnes je.
Mluví-li se často o teroru v podnicích, je
třeba říci, že existuje teror, že
existuje teror v státních službách,
že existuje teror proti komunistickým příslušníkům
ve státních službách od vysokých
úředníků, kteří jsou
příslušníky jiných stran. Bohužel,
mám vyměřený řečnický
čas, ale jsem ochoten pánům kolegům
z národné socialistické lavice předložit
doklady a budu šťasten, když mi dokáží,
že to není pravda a že jsem mylně informován.
(Výkřiky.). Mnohý státní
resort je ještě dnes, bohužel, sekretariátem
politické strany a ještě dnes se v těchto
resortech při povyšování, překládání
a ostatních věcech rozhoduje podle příslušnosti
k politické straně.
Paní a pánové, volal-li pan posl. dr. Klimek
po tom, že je třeba najít odpovědné
činitele, kteří jsou odpovědni za
dnešní režim, za dnešní stav ve státním
resortu, je třeba, abychom se podívali, kdo je tím
zodpovědným činitelem, po němž
se s této tribuny tak často volá. Počet
obyvatel u nás poklesl o 20 %, pracovní doba v administrativních
úřadech byla prodloužena o 20 %, avšak
počet státních zaměstnanců
stoupl, o 25 %; a výsledek toho všeho? Prodloužila
se doba, potřebná k vyřízení
podání, bezmála na dvojnásobek, a
chci říci, že podání ke státnímu
aparátu a ke státním úřadům
nevyřizují desetitisíce zřízeneckých
zaměstnanců a drobní úředníci.
To zaviňuje někdo jiný. Ve všech resortech
nám vyrostl obrovský počet restů.
V době, kdy jsme měli o 140.000 zaměstnanců
méně, odcházeli nuceně všichni
ti, kdož dosáhli 60 let svého věku,
nebo všichni ti, kdož dosáhli 100 % své
pensijní základny, odcházeli do výslužby,
a dnes? Jak se to srovnává? Máme nebo nemáme,
když musíme držet 65leté, 66leté
i starší ve státních službách?
A odůvodňováno je to tak, že nemohou
odejít, poněvadž máme málo zaměstnanců.
Je třeba konstatovat, že při dnešním
způsobu práce a při její organisaci
nenajdeme v žádném úřadě
přebytečné zaměstnance. Všude
však najdeme množství práce, ale rozhodně
práce zbytečné. Já sám jsem
přesvědčen, že kdybychom k dnešnímu
stavu veřejných zaměstnanců přibrali
ještě sto tisíc, že všichni budou
mít dost práce v dnešním systému.
Resty by nám rostly zase dále a na vyřízení
podání by bylo možná třeba trojnásobku
dnešního času. A je třeba se zeptat,
kde je chyba. Tvrdím, že chyba není ve veřejných
zaměstnancích, chyba je v systému, chyba
je v organisaci. Podívejme se, kolik lidí se podílí
na vyřízení jednoho dopisu v hospodářském
sektoru a dejte si, paní a pánové, předložit
doklad o tom, kolik lidí se podílí na napsání
a vypravení jednoho dopisu ve státní správě.
Nebude-li tomuto systému učiněna přítrž,
dožijeme se možná brzy, že budeme přes
zákaz přijímání do státních
služeb přijímat další a další
síly do státních služeb, že budeme
možná muset omezit leckde výrobu, abychom získali
potřebný počet veřejných zaměstnanců.
Je třeba se zeptat, kdo je vinen; ministři? Nikoliv.
Kdo je vinen za neodpovědné přijímání
zaměstnanců do státních služeb,
které je zde tak často napadáno? Přijímal
ministr nebo vrátný v ministerstvu? Nikoliv. Někdo
přijímal. Byli to určití vysocí
státní úředníci, kteří
bezplánovitě, bezhlavě přijímali
do státních služeb, a je-li třeba hledat
odpovědné činitele, pak jsou to oni. Je často
napadán přepych ve státní službě.
Dělá ho drobný veřejný zaměstnanec
nebo ministr? Nikoli, dělají nám jej často
ústřední úřady; to není
vždy ministr, to nejsou vždy drobní veřejní
zaměstnanci, to je někdo jiný. Hledáme-li
vinníky, je třeba, abychom se podívali po
nich tímto směrem.
Paní a pánové, nyní bych na konkretním
případu naší pošty ukázal,
jak vypadá náš stav. Švýcarský
vzorný poštovní podnik má ke svému
provozu 18.000 poštovních zaměstnanců
a používá k zvládnutí této
agendy 6 právníků, kdežto náš
poštovní podnik nejen že má 50.000 zaměstnanců,
ale má k tomuto úkolu 250 právníků.
Docházíme ke stavu, že právníci
jsou povinní a nucení dělat často
úkony, které by v jiných státech prováděli
úředníci nejnižších služebních
tříd a mnohdy i zřízenci. Je absurdní,
jestliže u nás úředník s vysokoškolským
vzděláním objednává podšívky,
knoflíky atd., zadává šití pro
zřízenecké zaměstnance a pod., když
by to měl dělat krejčí a nikoli ministerský
rada.
V tomto poštovním resortu dochází při
stavu 250 právníků k další absurdnosti.
Ministerstvo pošt totiž svým dopisem z 10. listopadu
- a na tento dopis si dovoluji upozornit posl. dr. Klimka,
který brojil tomu, že přes zákaz přijímáme
do státní služby pořád nové
zaměstnance - žádá vládu o povolení
výjimky ze zákazu přijímání
a o souhlas s přijetím 30 nových právních
úředníků za předpokladu, že
bude propuštěn dvojnásobný počet
zaměstnanců nižších kategorií.
Přitom podíváme-li se na absolvované
dovolené, vidíme, že v poštovním
podniku neexistuje jediný právník, který
by nebýval byl na dovolené, ale že v poštovním
provozu jsou tisíce zaměstnanců, kteří
se pro množství práce na dovolenou vůbec
nedostali. Nečiním za to odpovědna p. ministra
Hálu, nýbrž vysokého úředníka,
který přesvědčil pana ministra o nutnosti
přijetí nových sil v době, kdy všichni
víme, že by se nic nestalo, kdyby právníci
ve státních službách a hlavně
v tomto resortu dělali službu právní
a ne písařskou nebo podřadnou. Jsme přesvědčeni,
že by se v tomto resortu ještě projevil přebytek
právních úředníků a
že tedy není třeba přijímat nové
zaměstnance do veřejných služeb.
Stále se mluví o reorganisaci, ale je třeba
ji také provést. Je směšné, když
správce okresní trestnice, potřebuje-li koupit
1/2 tuctu ručníků,
musí žádat ministerstvo o souhlas. Úřední
akt o tom musí mimo pět referentů podepsat
ještě také sekční šéf.
Tak nelze dále postupovat a proto je třeba už
jednou přestat pouze mluvit o reorganisaci veřejné
a státní služby, ale skutečně
už k ní přikročit a zrušit dnešní
systém. Vysocí státní úředníci
dnes nemají zájem na reorganisaci - a také
na ní zájem mít nemohou protože důležitost
jejich postavení a možnost jejich povýšení
je závislá na množství lidí,
které mají v oddělení. Proto se každý
snaží mít v oddělení co možná
nejvíce lidí, aby tak jeho místo bylo systemisováno
co možná v nejvyšší platové
stupnici. Z toho důvodu se budou bránit a brání
se všem změnám.
Máme řadu velice schopných, kvalifikovaných
a poctivých vysokých státních úředníků,
ale tito se marně domáhají nápravy
a provedení reorganisace státní správy,
protože dosud ve státní službě
nehodnotíme schopnost, nýbrž pořadí.
Máme řadu právníků - mohl bych
je jmenovat a jsem ochoten tak učinit, ovšem ne s
této tribuny - kteří nejsou schopni zastat
ani zřízenecké úkony, ale přesto
zastávají vysoce odpovědné funkce
ve státní službě.
Stále se také mluví o novém platovém
zákoně, ale zase se o něm jenom mluví.
Víme, jaké těžkosti a nesnáze
nám dělá právě tato kategorie
v novém platovém zákoně. Ona má
zájem, aby platový zákon č. 103 nebyl
příliš měněn, snaží
se jej jen oprášit a znovu uvést v platnost
a nechce připustit honorování skutečné
práce ve státní službě.