Znám situaci a vím, že jsou těžkosti. Sucho nám udělalo silnou čáru přes rozpočet. Nikdo nemůže chtít při letošní neúrodě, abychom měli brambor tolik, abychom je snad vyváželi jako loňského roku. Ale mohu ujistit slavné Národní shromáždění, že v době, kdy falknovští horníci neměli brambory plné tři neděle - kol. Klátil mi to potvrdí - že ve vnitrozemí brambory v této době po celé tři neděle byly a že jsme nemohli dosáhnout toho - a byla zde delegace všech politických stran Národní fronty z Falknova - abychom alespoň částečně mohli krýt potřebu brambor falknovských horníků nebo ostatních chemiků a dělníků z těžkého průmyslu na Falknovsku nebo dokonce i na Jáchymovsku.

To jsou obtíže, které má pohraničí. A já bych prosil byť i nepřítomného pana ministra výživy, aby se nechoval macešsky k pohraničí, aby skutečně splnil svůj slib, který dal hraničářům v Liberci, že všichni budeme jíst z jedné mísy - prosím ano, z malé mísy - ale stejnou lžičkou a aby pohraničí jedlo stejně, jako jí vnitrozemí.

Otázka zdravotní služby je též otázkou těžkou. Chtěl bych upozornit na těžkosti, které máme v poměrně zaostalých okresích žlutickém, tepelském i ostatních. Vycházejí nám noví lékaři z fakult a podívejme se, prosím pěkně, kolik jich dostalo pohraničí! Vychází nám i ostatní zdravotnický personál, porodní babičky, asistentky a řada jiných, které pohraničí nutně potřebuje. A kdybychom si vzali statistiku, kolik procent z nově vyšlých lékařů jde do pohraničí a kolik procent zůstává v Praze, došli bychom k číslu skutečně pekelnému. Zjistili bychom, že přibližně 17 % těchto nových lékařů, ať již odborných nebo praktických, dostaneme do pohraničí a ostatní jsou distribuováni do vnitrozemí.

Známe případy, že na celém okrese úřaduj i a ordinují jenom němečtí lékaři. Kde máme záruku pro zdraví českého člověka?Proč nemůže ministr zdravotnictví kategoricky a resolutně donutit lékaře, aby alespoň na dobu 5 let šli si odsloužit službu národu a státu do pohraničí? Proč není možno, aby ti, kteří chtějí posloužit veřejnosti a jsou mladí, šli sloužit veřejnosti v pohraničí?To je velmi těžká vada a úmrtnost kojenců v pohraničí je z těchto důvodů mnohem větší nežli ve vnitrozemí. Takový okres podbořanský, okres žlutický, okres kadaňský, které jsou takřka bez lékařů, jsou skutečně na tom velmi špatně a je nejvyšší čas, aby to pan ministr zdravotnictví uvážil a učinil patřičné opatření.

Velmi mnoho a často bylo mluveno o tom, že prý v pohraničí máme mnoho, desítky tisíců hektarů nezorané půdy. Přátelé, já tu půdu viděl, ale vývody a odhady řečníků, kteří zde mluvili k exposé ministra Ďuriše před několika týdny, jsou různé. Někdo říká, že neobdělané půdy v pohraničí je 30.000 ha, druhy říká 90.000 ha, některý kolega ze strany lidové, nemýlím-li se, prohlásil něco kolem 100.000 hektarů. Nevím, jakou půdu počítáte za neobdělanou, ale podle mého názoru v tom nejméně osídleném kraji, t. j. v kraji karlovarském, jsme neměli velké procento neobdělané půdy, a řekl bych dokonce velmi malé procento. Máme několik velkých okresů zemědělských: Žlutice, Podbořany, Teplá, to jsou čistě zemědělské okresy. (Posl. Bezděk: Jak Šumava?) Já budu i o Šumavě mluvit. Zjistil jsem, když jsem po této věci šel - a agronom nebyl komunista, dovoluji si upozornit, ani v Podbořanech, ani v Kadani... (Hlasy: To je náhoda.) Ó, to není náhoda. Primáři bývají obyčejně lidovci, to ovšem náhodou. (Veselost.) Pak bývají lidovci v duchovní službě armády a faráři. No, to není náhoda. A zjistil jsem si na okrese podbořanském, že skutečně bylo neobděláno 700 až 800 ha půdy. To je fakt. Ale když uvážíme, že před začátkem orby bylo neobděláno 11.000 ha, pak, přátelé, myslím, že bychom před prací hraničářů - zemědělců měli povstat. Nebylo v moci žádného úřadu, žádného zemědělce, aby tento malý zbytek 700 ha v okresu podbořanském bylo možno zorat a zúrodnit. Proč? Nebylo prostě času a nebylo tolik pracovních sil.

A otázka Šumavy, na kterou se mě zde soudruh ptá, je trošičku jiná. O tom jsme již několikráte v osidlovacím výboru diskutovali. Je otázkou dobré vůle, aby to také každý přiznal, že v tomto stálé bude velmi těžké chtít, aby zemědělci v horských polohách 600 a možná že 700 a 800 metrů zorávali na Šumavě svá políčka, aby snad, jako to dělali Němci, na zádech nosili hnůj nebo sami se zapřahali do hospodářských strojů. (Výkřiky.) Orlické hory bohužel neznám, mluvím o západních Čechách, ale myslím, že bez rozdílu politického přesvědčení bychom zde asi nechtěli žádat na zemědělcích, aby nám dělali tažný dobytek anebo aby na svých zádech nosili hnůj. To by se, myslím, na naši republiku a na demokracii, o které se zde stále velmi mluví, nehodilo. To je těžká věc. Dovolím si tuto věc dát na pořad výboru osidlovacího, kde věřím, že se velmi jasně a velmi dobře o těchto otázkách dohodneme.

V zemědělském osidlování přichází již poslední fáze. Fáze, které se, bohužel, velmi často politicky zneužívá, fáze zaknihování. Zde se straší zemědělci tím, že prý komunisté a proklatý ministr Ďuriš chtějí udělat kolchozy, chtějí udělat sovchozy. Nevím, neptal jsem se soudr. Ďuriše na to, zdali chce dělat kolchozy nebo sovchozy, počkám si, až bude zaknihováno, a pak uvidím na vlastní oči, jestli křik reakce je správný, nebo zdali reakce jako obyčejně - řeknu-li to slušně - přeháněla. Jsem osobně přesvědčen, že kolchozy ani sovchozy u nás dělat nebudeme. My komunisté nejsme pro systém kolchozů a sovchozů. Kdybychom je byli chtěli dělat, mohli jsme je dělat po 5. květnu, kdy nám nikdo nemohl oponovat, kdy jsme mohli udělat jeden kolchoz, jeden sovchoz a nikdo by tehdy proti nám byl ani nevyvstal. (Výkřiky.) Kde byli ti druzí, kdo by se byl opovážil 9. května říkat: nedělejte kolchozy. Nevěřím tomu prostě, tehdy jsme je mohli dělat. Jestliže jsme nastoupili cestu lidově demokratické republiky, cestu vývojem k socialismu, pak otázka kolchozů je naprosto falešně stavěna. Naopak když komunisté vstoupili do vlády, vláda, v níž komunisté po prvé zasedali, dala lidu tisíckráte více půdy než ta vláda, v níž zasedali agrárníci a jejich věrní pomahači. Takový je fakt, o opaku mne nikdo přesvědčit nemůže, poněvadž to vidím sám na vlastní oči, byť i nejsem zemědělec.

Alespoň v krátkosti by bylo potřebí vzpomenouti ještě jednoho úseku našeho pohraničí. Je to otázka našich reemigrantů. Je to otázka velice vážná a myslím, že bude vysoce oceňována v naší historii. Po vítězné národní revoluci více než 90 tisíc našich krajanů ze zahraničí se vrací po dlouhém putování do naší vlasti. Prošli mnohdy těžkými zkouškami a hledají svůj ztracený domov, svůj ztracený klid v nové naší republice.

Ministerstvo sociální péče a ministerstvo národní obrany vykonala v tomto směru velký kus práce, ať již při reemigraci našich krajanů z Volyně, při reemigraci našich krajanů z Rumunska i ostatních. Vláda připravuje nyní reemigraci našich krajanů z Jugoslavie a můžeme v podstatě konstatovat, že většina těch, kteří se navrátili k nám z ciziny, našla nový domov, našla již také svůj poměr k novému lidově demokratickému státu a snaží se zde na území osvobozené republiky založiti svůj nový domov, své nové štěstí.

Ovšem chápu starosti různých politikářů o to, aby se s otázkou reemigrantů licitovalo. Chápu starosti různých politikářů v tom směru, aby se na příklad volyňským Čechům haněla naše republika a aby se volyňským Čechům nadávalo na nový systém, vystrašovalo a vyhrožovalo kolchozy a sovchozy, nadávalo na komunisty a chtělo se lovit v kalných vodách. (Výkřiky.) To je otázka dočasná, možná, že tito páni reakcionáři budou mít úspěch rok, budou mít úspěch dva roky, možná že tři, čtyři roky, nemohu být prorokem, ale pravda se ukáže a reemigranti velmi dobře vědí, kdo to jak s nimi myslí, kdo jich používá za nástroj své reakční politiky a kdo jim skutečně chce pomoci a kdo jim chce zajistit lepší budoucnost a lepší život v tomto státě. I když reakce v tomto směru bude mít dočasné úspěchy, jsou to úspěchy pochybného rázu, poněvadž drobný zemědělec, jakým je reemigrant, velmi brzy zjistí omyly a chyby, kterých se na počátku dopustil.

V pohraničí nám zbývá ještě velmi málo akcí, abychom odstranili rozdíly mezi vnitrozemím a pohraničím. Potřebujeme pochopitelně více konsolidačního úsilí, potřebujeme však také, aby oficiální orgánové, poslanci a veřejní činitelé, kteří do pohraničí přicházejí, přicházeli s dobrým a poctivým úmyslem budovat pohraničí a nikoliv štvát. Bohužel mám doklady, že do pohraničí přicházej i lidé a vlivní politikové jenom proto, aby národ proti sobě štvali. To myslím konsolidaci a klidu v pohraničí neposlouží.

Mluvilo se zde o tom, že prý v národních výborech je řada lidí - a přednesl to p. posl. doc. dr. Krajina - kteří do národních výborů nepatří. Souhlasím plně s kolegou dr. Krajinou a chtěl bych ho upozorniti jenom na případ místopředsedy MNV Hutáka v Mariánských Lázních, který rozhodně do národního výboru nepatří. (Posl. Čížek: A co Šťastný?) Pardon, kolego Čížku, Šťastný nebyl souzen ani odsouzen pro šmelinu, Huták dvakrát, Šťastný se nedopustil nijaké nepřístojnosti vůči sovětským emblémům, Husák byl podmínečně odsouzen. Konstatuji jenom fakt, že je to věcí cti národně socialistické strany, pakli moje důkazy nestačí, je možno se přesvědčit na místě samém.

Je důležité odvolat řadu dalších lidí a je potřeba, aby někteří advokáti nedělali v pohraničí stále ochránce Němcům, nedělali ochránce šmelinářům, jak vidíme v mnohých případech v pohraničí. (Výkřiky poslance Tichého.) Jmenuji, prosím pěkně, advokáty bez rozdílu politických stran, bratře Tichý, poněvadž advokát, který v pohraničí pomáhá Němcům, je špatný Čech, ať již stojí v té nebo v oné straně. S tím jistě budeš se mnou souhlasit.

Je zde třeba udělat pořádek ve stranách Národní fronty, je potřeba zjistit, kdo v pohraničí to myslí s republikou dobře a upřímně a kdo se snaží z dočasné konjunktury v pohraničí ještě těžit. Myslím, že kdybychom pochopili to velké úsilí a to velké budovatelské dílo, které pohraničí pro republiku a stát vykonalo, a všichni svorně přiložili zde ruku k dílu, že konsolidace pohraničí bude urychleně, úspěšně pro republiku, stát a národ vykonána. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Haško. Dávam mu slovo.

Posl. Haško: Slávna snemovňa!

Chcem prehovoriť menom Demokratickej strany niekoľkými dátami k politickej časti nášho štátneho rozpočtu na rok 1948. Chcem prehovoriť menom tej strany, ktorej úlohou a úlohou väčšiny poctivých Slovákov milujúcich svoju vlasť, svoj spoločný štát, Československú republiku, je snaha o kľud i spokojnosť a pomerné šťastie slovenského ľudu i jeho najširších vrstiev.

Našimi bojovými utrpeniami a vďaka spojencom zbavili sme sa nacistickej a fašistickej pliagy. Svojím povstaním, v ktorom položilo svoje životy toľko našich synov a bratov, zúčtovali sme i so zradou vlastných ľudí, ktorí zaslepene dôverovali Nemcom a na ich predstieranej dôvere a priateľstve chceli budovať slovenskú samostatnosť. Nechcem rozoberať, ako a prečo takéto živly na Slovensku vznikly a z čoho boly živené. Či šlo o omyly alebo o premyslené úklady proti spoločnému štátu, tieto zjavy boly škodlivé i národu i republike a našou poctivou snahou bolo a je, starať sa o to, aby sa už nikdy nemohly opakovať.

Nechcem zapierať ani to - a kto pozná dušu slovenského človeka, dá mi za pravdu - že je treba premyslenej, poctivej práce viacej rokov, aby tu a tam tieto zakorenené omyly boly vyčistené a rozumnou politikou obidvoch národov, Čechov i Slovákov, zavládly na Slovensku také pomery, aby nikoho nemohla ani myšlienka viesť na rozvracanie alebo zradu tejto republiky. Slovenské otázky musíme preto riešiť veľmi rozvážne a tak, aby celý národ videl, že československá politika sa nenesie len pre prospech jednej čiastky republiky, ale pre blaho obidvoch národov. Slovenský ľud iste dokáže platiť úprimne láskou za lásku, vernosťou za vernosť a oddanosťou spoločnej štátnej idei za poctivú a spravodlivú politiku a starosť o blaho slovenského národa.

Je nutná potreba konsolidácie politických pomerov u nás a normalizácia života hospodárskeho i finančného. Konsolidácia politických pomerov nezáleží len na jednej strane, ale na všetkých ostatných slovenských stranách. Musí tu nastať spolupráca a pocit bratstva. Názory ideologické môžu byť rozdielne, ale nesmú byť takej povahy, aby sa pre ne mala ohroziť spoločná práca pre blaho ľudu a republiky. Rozpory sú a budú. Nesmú však byť boje a zápasy, ktoré by ochromily vnútornú jednotu slovenského národa, ktoré by podlomily vieru v spoločné národné ideály, nesmú byť boje, ktoré by robily z bratov nie odporcov, ale nepriateľov.

Musí u nás dôjsť k usmiereniu vnútra národa, čo je hlavným predpokladom politickej konsolidácie, tým skôr, keď chceme podľa slov pána prezidenta poslúžiť k dohode a k usmiereniu medzi národmi sveta a tak prispieť k svetovému mieru. To môže úspešne vykonať len národ úplne sjednotený a štát, ktorého oba národy si budú vzájomne dôverovať, milovať sa a hľadať to, čo ich spojuje, posilňuje, a nie to, čo hoci malicherne a dočasne rozdvojuje a roztrpčuje. Musím konštatovať a som presvedčený, že aj budúcnosť mi to potvrdí, že slovenský národ okrem niekoľkých stroskotancov, ktorí sú a budú zneškodnení a oddelení od národného zrna ako škodlivé plevy, má rád svoju domovinu, svoju Československú republiku.

Slávna snemovňa! Na Slovensku sme urobili značný pokrok vo všetkých odboroch života, práce a podnikania. Tento pokrok je tam, kde pracujú ruky, ale je i tam, kde pracuje duch, rozum a srdce. V kultúrnom zápolení chceme dohoniť národ český. Naše hospodárske podnikanie pôdohospodárske, priemyslové alebo remeselné má pevný program a pôjdeme za nim bezpečne a plánovité. Mnoho sme od revolúcie vykonali, ale nie všetko. Mnoho práce čaká na nás na všetkých úsekoch. Medzi prvoradé úlohy patri vyriešenie problému česko-slovenského v ústave, kde sme sa omeškali, avšak nie našou vinou. Práce ústavné pokračujú, s našej strany nebude takých, ktorí by ich marili alebo zdržiavali. Stanovisko našej strany v tomto smere je precizované a nie je ho treba vykladať. Je vedené snahou, aby v spoločnom štáte rozhodovali Slováci o svojich veciach, pričom by nesmel utrpieť záujem republiky.

Slováci chcú a majú i morálne právo o sebe rozhodovať a brať zodpovednosť za celý štát, deliť sa o ňu s bratmi Čechmi ako rovný s rovným. Košický vládny program a dané záväzky, ako aj sám pán prezident prehlásil, majú a musia byť dodržané.

Čaká nás ďalej práca pre zabezpečenie, zachovanie a rešpektovanie demokratických práv a občianskych slobôd. Demokracia bez práva spravodlivosti by nebola demokraciou. Sloboda hoci stokrát prenesená na papier nebude slobodou, ak nebude slobodný človek a ak nebude slobodný občan. Revolučné obdobie musí byť už raz skončené. Namiesto stáleho znekľudňovania a vyhrážania musí dôjsť k rešpektovaniu slobody indivídua v celom jeho živote, čo má byť hlavne ústavou zaručené. Právo je len jedno a preto nie je možné stále udržiavať názor, že právo je to, čo chcem ja, čo chce druhý, čo chce 100 ľudí, ak sa im to lepšie hodí. Pravo nemôže byť vyhlasované a kontrolované v uliciach, zdôrazňované krikom, násilím, demonštráciami a vyhrožovaním sa druhým.

Hlavne v poslednej dobe boli sme svedkami týchto zjavov, kde neboly niektorými politickými skupinami a stranami rešpektované ani samé základy demokracie, práva a slobody. Mám dojem, že tieto politické skupiny si dostatočne neuvážily, že rozvracať občianske slobody a základné práva občanov znamená rozvracať celý štát. Duša davu je záhadné božstvo. Dá sa viesť k činom najušľachtilejším, ale i k násiliu. Národ je potrebné vychovávať, nie fanatizovať. Treba národu otvárať mozog, pretepľovať srdcia a nie zastierať myseľ politickou vášňou a srdcia napĺňať túhou po pomste a jednostrannej nadvláde. Základom politického života a správy štátu sú podľa ústavy politické strany. Nie jedna, ale všetky. Musí byť rešpektovaná vôľa ľudu tak, ako ju prejavil tajnými voľbami. Len ta dôjdeme k návratu vnútorného pokoja, bez ktorého nie je radostného života a radostnej práce.

Ako ďalší predpoklad konsolidácie pomerov u nás je nutno vyriešiť otázku maďarskú, t. j. presídlenie a vysídlenie. Ide tu o bezpečnosť štátu, ale i o to, aby sa verní synovia mohli opäť vrátiť medzi svojich. Tak dôležité a delikátne otázky nesmú byť tiež za žiadnych okolností predmetom stranníckej politiky.

Naša strana, ako to znovu v týchto dňoch prehlásil podpredseda vlády dr. Kočvara, je za riadnu a spravodlivú očistu verejného života. Nikto z prestupníkov zákona nebude krytý a nebudeme ho kryť a chrániť, ani omlúvať. Chceme však očistu tiež nestrannícku všade bez ohľadu na osoby a strany, na toho, komu padne. Kto sa prehrešil, nech nesie následky, ale bez rozdielov politickej príslušnosti. Mimoriadne ľudové súdy končia pôsobnosť tohto roku.

Ako roľník v tejto politickej časti len niekoľkými slovami chcem poukázať na hospodársko-politické problémy, ktoré tak isto budeme musieť politickou cestou vyriešiť. Dvojročnica pokračuje na Slovensku veľmi úspešne. V niektorých sektoroch výroby sme ďaleko pred českými zemami. Výroba presahuje i predpísané percentá. Práca je tiež v plnom prúde, ale nie je možno povedať, že nastalo zlepšenie na trhu a v distribúcii. Znovu sa objavujú fronty smutnej pamäti, kde ľudia čakajú celé hodiny v dlhých špalieroch pred obchodmi, ktoré sú takmer prázdne. Takéto zjavy neboly na Slovensku ani za vojny a preto tým viacej rozčuľujú. Nie je možno a ani nechcem rozoberať príčiny týchto zjavov. Je nutno len konštatovať, že k náprave musí dôjsť všetkými prostriedkami. Treba si ďalej všimnúť náležite našich finančných, dávkových, daňových a poplatkových zákonov a nariadení, Aj tu sa musí urobiť náprava. Vývoj, ktorý tu vidíme, volá po vážnych zásahoch, lebo sa siaha v mnohých prípadoch na podstatu majetku. Vláda vo svojom programe hlása zvyšovanie životného štandardu ako svoj hlavný cieľ. Nie je však tovar, ceny sa zvyšujú, vyrába sa draho a nie vždy kvalitne a preto týmto vyššiu úroveň nedosiahneme. Ba naopak: a potom budeme márne volať po spokojnosti v národe.