Náš statečný novinář a bojovník za svobodu Karel Havlíček Borovský to zcela vtipně vyjádřil v jednom svém epigramu těmito slovy: "Bože, kýž jsem policajtem, to je vyražení! Koho chce, toho si chytne, zavře do vězení." A aby se takovým vyražením nestalo zavírání a odstraňování nepohodlných osob, aby bezpečnostní orgány nedospěly námi nechtěného cíle, policejního režimu, máme každý z nás, kdo chce opravdu lidu, národu a republice sloužit, velkou povinnost bdíti a sledovati, co se děje ve všech složkách SNB, kontrolovati, zda se národní bezpečnost opravdu projevuje jako národní či stranická bezpečnost. Máme povinnost od poslední číslice dbáti, aby se náklady věnované ze státního rozpočtu na národní bezpečnost obracely všechny pro dobro všech občanů, aby důsledně byla splněna krásná myšlenka zákonodárců schválená vámi všemi v § 1 zákona o národní bezpečnosti, t. j.: národní bezpečnosti náleží úkol chrániti veřejnou bezpečnost, zejména ústavní zřízení, lidová práva a svobody zaručené ústavou, jakož i bezpečnost osoby a bezpečnost veřejného i soukromého majetku a bdíti nad veřejným pořádkem a veřejnou mravností tak, aby každý občan mohl žíti v klidu a bez obav. Sami nejlépe víte, jak se často u nás mluví o strachu a proti strachu, že o tom mluví i předsedové a čelní představitelé některých politických stran. Patrně se o tom mluví proto, že skutečně ten strach někdo záměrně šíří nebo strach způsobuje zdánlivě nevinnými akcemi proti jednotlivcům i proti skupinám.

Bezpečnostní orgány jsou místem nadmíru citlivým. Každá změna, zejména na vedoucím místě, tu citlivost bezpečnostní služby jasně dokazuje. Proto není právě na tomto úseku bezvýznamné, ba je nejvýš pozoruhodné a vrcholně závažné, jsou-li vedoucí místa obsazována příslušníky jen jediné politické strany. V tom lze spatřovati něco víc nežli domněle přechodné ovlivnění resortu příslušníky strany ministra, který jej právě řídí. Je to mnohem víc než stranické změny na příklad v ministerstvu financí.

Spravedlivý boj, který vedeme proti nespravedlivým zásahům a křivdám, způsobeným mnohým příslušníkům SNB nekomunistům, skutečným odborníkům a osvědčeným vlastencům a často i legionářům, kteří nám vybojovali svobodu a dnes jsou tak často persekvováni, a náš nesouhlas a oprávněný odpor proti protežování často nekvalifikovaných, méně schopných, charakterově vadných lidí jen z toho důvodu, že jsou příslušníky nejmocnější strany, mají hlubší smysl, než se zdá. Proto je tento boj tak těžký a urputný. Nedopusťme, aby policejní sbory byly ovládnuty jedinou stranou, protože to by byla cesta k policejnímu státu, soumrak demokracie, konec všech svobod. Poznali jsme, co je to policejní stát. Poznali jsme hrůzy takového režimu a nedopustíme, aby pod rouškou demokracie, třeba i lidové a nového typu, se záměrně budovala cesta k policejnímu státu. To nesnese náš lid, náš národ, neboť ví, že by to byla ztráta všech svobod.

Proto s parlamentní tribuny volám ke všem členům této slavné sněmovny, ale také ke všem občanům dobré vůle, aby střežili a bránili svobodu svou i svého spoluobčana tam, kde je třeba i jen náznak, že je mu svoboda brána, potlačována nebo vzata, aby všichni dbali toho, žijí-li a jsou-li spravovány naše bezpečnostní orgány duchem vskutku demokratickým, národním či zpronevěřil-li se svému poslání národnímu a státnímu.

Vězte, všechny přesuny a odstraňování nekomunistů, opravdu už jen zbývajících nekomunistů, jako odborníků: odborového přednostu sociálního demokrata Vyhnanovského, přednosty kriminální ústředny soc. demokrata dr Svatopluka Drtiny a vůbec posledního nekomunistického přednosty oblastní úřadovny státní bezpečnosti dr. Mainera z Plzně z důležitých míst, obsazování všech klíčových postavení komunisty, oblastních velitelů SNB, kteří už dnes až na nepatrné výjimky jsou všichni komunisty; odstraňování nekomunistů předčasným pensionováním, což nesmírně zvyšuje státní výdaje - to vše, slavná sněmovno, činí dojem, že tu jde o takové zjevy, které jsou v demokratickém systému naprosto nepřípustné a budí dojem, že jsou diktovány (Posl. Valo: Z Moskvy?) přebujelou touhou po moci. Ano, touhou po moci, soudruhu Valo, za každou cenu a hlavně za použití policejního aparátu. Jsou-li to zjevy v demokratickém systému nepřípustné, nebudeme je také trpět. Na každý případ poukážeme, každého persekvovaného se ujmeme, protože tím se ujímáme demokracie a zachraňujeme ji proti nenáviděné totalitě a násilí, které vždy byly a jsou našemu národu cizí a odporné. Netrpme, aby na účet státu a poplatníků žily příliš nákladné a zbytečné státní útvary SNB, složené vesměs z komunistů a jejichž příslušníci jsou narychlo a proto nedostatečně školení, aby byli vzápětí jmenováni důstojníky, zatím co absolventi hodnostních škol v době první republiky důkladně, opravdu odborně vedených, zůstávají nepovýšení, protože jsou nekomunisty.

Zrušit útvar 9.600 a doplnit finanční stráž, to bude znamenat úsporu a také zlepšení bezpečnosti a ochrany hranic. Nechceme tady vytvářet nějaká komunistická vojska, nepotřebujeme je. Nebudeme a nikdo z nás neměl by nečinně přihlížet k tomu, jak legionáři a příslušníci bývalého četnictva a policie jsou ze SNB odstraňování, aby tak SNB byl co nejdříve zkomunisován a pevně v rukou jediné strany. Dobře si všímejte, jak v poslední době znovu získala snaha komunistické strany o ovládnutí všech velitelských míst na intensitě a spádu a jak nejvyšší velitelé SNB v Čechách i na Moravě, vesměs příslušníci komunistické strany, pilně agitují mezi příslušníky SNB ke vstupu do KSČ, v různých městech konají schůze, a tlak na příslušníky SNB je mimořádně veliký. Přes to, slavná sněmovno, dosti statečných a demokracii milujících a věrných příslušníků SNB odolává všem slibům, nástrahám i útlaku. (Potlesk.)

V tomto denním úsilí a boji o vybudování nestranického SNB cítím příliš živě, že se tu uskutečňují nějaké tajné instrukce, které poučují o cestě k moci. Prý politická strana, která chce nedemokratickým způsobem dosíci veškeré moci ve státě a nemůže použíti přímo revolučních metod, může svého cíle dosáhnouti jedině pomocí policejního aparátu. Jejím předním požadavkem je tedy obsazení ministerstva vnitra. Poté musí usilovati o to, aby určitá část policejního aparátu se stala zcela oddaným nástrojem strany. Nejlépe, obsadí-li svými oddanými členy oddělení státní bezpečnosti, jak to děláte vy, komunisté, zcela neprodyšně, takže nikdo, ani prý zástupci zvoleného parlamentu, nemají možnost kontrolovat její činnost. Není-li odbor státní bezpečností oddělen od kriminální policie, usiluje totalitní strana o toto rozdělení. Používají toho všechny totalitní režimy. Proto jsme, i když osamoceni, tehdy ve výboru bezpečnostním žádali sloučení složky státní bezpečnosti s kriminální složkou, aby tak nebylo pokračováno v organisaci, jak ji vybudovali nacisté u nás. (Výkřiky posl. Bacílka.)

Zásah, soudr. Bacílku, proti politickému odpůrci spočívá pak, podle tajné instrukce, na souhře státně bezpečnostní policie s tiskem strany a probíhá - dobře poslouchejte - třemi fázemi: za prvé opatření vhodného materiálu, za druhé využití tohoto materiálu tiskem, za třetí likvidace politického odpůrce.

Materiál pro tiskovou kampaň opatří policejní aparát. Proto musí býti neprodyšný. Tisková kampaň probíhá pak v několika stadiích. Likvidace politického odpůrce pak v další fázi přechází opět do rukou policejního aparátu; prvním krokem je zatčení, vyvolání ovzduší strachu, napětí atd., po příp. v tomto ovzduší strachu je účelné vyvolati volby.

Není bez zajímavosti v souvislosti s tím upozorniti na zvýšené útoky i v této sněmovně a v tisku na ministerstvo spravedlnosti. Zatknout, odsoudit, všechno stranicky, totalitně.

To je tak asi schema v kostce a jen lituji, že položíme-li si otázku, zda v poslední době se i v našem životě neobjeví nepříliš vábné náznaky policejního režimu, musím odpovědět bohužel kladně.

Uvedu jen některé zjevy, které právě u zpravodajské služby ukazují, komu slouží, zda státu, či jen komunistické straně, a proč, a jaký je smysl toho všeho. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Ševčík.)

Za prvé: Zle pověstný ZOB, jehož příslušníci jsou vesměs věrní stoupenci KSČ, často zasahoval a dosud zasahuje rušivě do života mnohých občanů. Tak na př. u příslušníka SNB učinil takový komunisticky zpravodaj do záznamu o povyšování poznámku: "Nemá kladný poměr k režimu." A nyní slyšte, soudruzi komunisté, u koho také taková poznámka, za niž se každý demokrat musí stydět, byla učiněna. Uvádím z desítek případů tento:

Prap. SNB Václav Klier z Plzně, narozený 1897, legionář, účastník bitvy u Zborova, účastník II. odboje, vyznamenaný čs. válečným křížem, revoluční medailí, spojeneckou medailí, zborovskou medailí, zatčený za okupace; jeho syn Václav, 17letý, byl za okupace zatčen a vězněn, na následky útrap po propuštění zemřel; jeho dcera, 20letá, zatčena a vězněna. A tento muž a jeho vlastenecká, česká rodina, tento zborovský legionář nebyl a nesmí býti povýšen, protože nemá kladný poměr k režimu podle názoru komunistického ZOB, jak to bylo sděleno Čs. obci legionářské. (Hluk - Výkřiky.) Není to výsměch naší demokracii, není to hanba, že se tohle u nás děje, a děje se to proto, že není komunistou? Hle, zpravodajská služba, nikoli ve službách národa a republiky, nýbrž ve službách komunistické strany!

Za druhé pozorujeme, jak se naše orgány státní bezpečnosti začínají zajímat o to, co naši občané mluví, co kritisují. A státní bezpečnost také podává na občany trestní oznámení, na příklad pro kritiku činnosti některého člena vlády nebo nějaké hospodářské věci a pod. Nemyslíte, že tohle se dělo za doby okupace v protektorátu, že tyto způsoby znamenají zastrašování občanů, podlamování a ubíjení svobody, nikoli zabezpečení svobod tak, aby žil občan v klidu a bez obav? Nemyslíte, že takto pronásledovaní lidé žijí spíše v neklidu a obavách, jak jsem zjistil z rozhovorů s těmito občany? Nesouhlasí slavná sněmovna s tím, aby takováto nákladná a zbytečná činnost byla zrušena?

Za třetí: Co říci tomuto způsobu zastrašování: ve vesničce Dušejov, okr. Humpolec, v mém volebním kraji, pronesl 5. července t. r. při Husových oslavách řeč rolník Mixa. Vrch. strážmistr SNB, samozřejmě komunista, podal o obsahu naprosto skreslenou zprávu a označil mluvčího za reakcionáře. Tento pan vrchní zjišťoval a podal dokonce zprávu o tom, kteří občané a s jakou intensitou tento projev rolníka odměňovali potleskem. Ovšem, že i tito občané byli označeni a vylíčeni jako reakcionáři. Toto špiclování se opakovalo na schůzi při projevu našeho posl. dr. Novotného a druhý den nato byli vyšetřováni účastníci schůze o tom, kdo a jak tam mluvil. Nuže, slavná sněmovno, táži se, žijeme či nežijeme v policejním státě?Dá si to náš občan líbit, tyto úklady o samu svobodu člověka a tím i národa? (Hluk. Posl. Bacílek: Vám je ľúto, že sa nestrieľa do pracujúcich?)

Za čtvrté: Co soudíte o tom, soudr. Bacílku, že v případě firmy Erhart a spol. v Kolíně byla spolumajitelka firmy sl. Erhardová, partyzánka, v nočních hodinách dne 5. prosince t. r. zatčena či zadržena, dána do věznice okresního trestního soudu v Praze a že 6. prosince na můj dotaz u všech složek SNB v Kolíně, kým a proč byla zadržena. shodně bylo odpověděno, že složky SNB v Kolíně tak neučinily, že o tom nic nevědí? Teprve v pondělí dne 8. prosince jsem se dověděl, že zatčení či zadržení provedly kontrolní orgány ministerstva vnitřního obchodu, a to podle protektorátních, prý dosud platných předpisů.

Za páté: Je možné, že v tomto lidově demokratickém státě jsou na poštách zachycovány, otvírány a fotografovány dopisy za pomoci některých nevěrných zaměstnanců poštovní správy, komunistů, kteří tak porušují nejen platné předpisy, ale i listovní tajemství, zaručené ústavou?

Za šesté: Slyšte, jak cesta v policejním státu se opírá o další skutečnosti: Ministerstvo vnitra připravilo směrnice pro povyšování veřejných zaměstnanců na rok 1948, a nyní zvláštní oddělení státní bezpečnosti, zvané F - nějaké tajné - prověřuje veřejné zaměstnance před jejich povýšením. Čili nacistického dědictví jsme se ještě nezbavili a komunistická zpravodajská služba tu činí divy proti všem zásadám demokracie a proti nekomunistům.

Slavná sněmovno, nelze se potom divit, že se tolik mluví mezi lidem o policejním státu, o strachu a zastrašování a odmítá se duchovní i fysický teror. Strach zmizí, naplníme-li národní bezpečnost opravdu duchem národním, který netouží po totalitě, ani po násilí a nadvládě. Strach zmizí, přeorganisujeme-li zpravodajskou službu na zásadách ryze demokratických, zrušíme-li co nejdříve všechny protektorátní předpisy o zajišťování a zadržování osob a pověříme-li těmito úkoly jen orgány národní bezpečnosti. Nebudeme trpět, aby u nás kdekdo měl právo zatýkat.

Slavná sněmovno, uzavírám výzvou: Učiňme všechno, aby z národní bezpečnosti byly co nejrychleji odstraněny všechny zjevy a tendence, které jsou neslučitelné s demokracií a míří k ovládnutí policejního aparátu jedinou stranou.

Střežme se policejního státu! Dokud je čas, zabraňme takovému úsilí! Bude záležet velmi a velmi na bdělosti zákonodárců, vás všech, aby národní bezpečnost byla vedena skutečně jen zřetelem na bezpečnost národa a nezávislé Československé republiky, aby se nestávala víc a více nástrojem v rukou jediné strany k bezohlednému získání moci. Nikdy nezapomeňme zkušenosti získané v době nesvobody, učme se z dějin i z příkladů nedávných o způsobu uchopení moci ve státě!

Uzavírám vzpomínkou na knihu "Paměti" presidenta dr. Beneše, jejíž závěrečná slova mi tanou na mysli, uvažuji-li o rozdílných ideologiích našich stran Národní fronty. Pan president si kladl otázku o vývoji Západu a Východu tak, že"... půjde-li tento vývoj dále až ke konečnému násilnému vyvrcholení, anebo jej obě strany, přestavše se holedbat svou revoluční silou, zastaví a obrátí jej ve směr pro oba nutný a příznivý? Ne-li, pak běda, běda bez rozdílu nám všem!"

I u nás uvnitř státu musíme přes rozdílné, často protichůdné ideologie žít ve snášenlivosti a spolupráci na zásadách upřímné masarykovské demokracie. Jinak běda, běda, bez rozdílu nám všem! Na tom závisí mír v našem národě. Věřím, že se nám to podaří, a proto jménem klubu čs. strany národně socialistické prohlašuji, že pro rozpočtovou kapitolu 6, Ministerstvo vnitra, budeme tentokrát hlasovat v pevné víře, že po našem varování nákladů vynaložených na národní bezpečnost bude plně použito k tomu, čemu podle zákona mají a musí sloužiti: aby každý občan mohl žít v klidu a bez obav, neutiskován a ve svobodě vždy větší a větší! (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr. Bunža. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

V rozpočtovém výboru uvedl pan ministr vnitra v původní části svého projevu, že je si vědom zvýšené odpovědnosti, kterou má při ochraně nového řádu a jeho zabezpečení proti všem rušitelům. Prohlásil dále, že přihlížel ve svém resortu také k potřebě šetřiti za všech okolností. Rozpočet ministerstva vnitra sám o sobě představuje ovšem jednu z největších položek našeho státního rozpočtu. Již ve své minulé zprávě k rozpočtu na rok 1947 sliboval pan ministr vnitra, že bude věnovat veškerou péči legislativní úpravě, zjednodušení veřejné správy a jejímu zhospodárnění. Měl jistě na mysli úpravu počtu ministerstev a jejich kompetencí a pak celkovou úpravu veřejné správy. Z tohoto slibu nebylo však v tomto roce splněno nic a doufejme, že v roce 1948 stane se tento slib již skutkem.

Ve veřejnosti je poukazováno zejména na to, že státní rozpočet a celé státní hospodářství je zatěžováno nadbytečným počtem ministerstev a rozbujelostí aparátu veřejné správy. Demokratičnost veřejné správy, budované na základě národních výborů, se nezdůrazní ani nezlepší kvantitou sil, nýbrž jejich kvalitou. Administrativa musí být budována tak, aby byla úsporná, přitom však rychlá, pružná a spolehlivá. Úřady - a tu mám na mysli i národní výbory - nesmějí být pro úřadování, nýbrž pro službu občanům.

Pokud nebude provedeno toto zjednodušení a zhospodárnění veřejné správy, je planým optimismem hovořit a psát o tom, že v nejkratší době, na začátku roku 1948, již bude projednán a vydán zákon, upravující služební a platové poměry veřejných zaměstnanců. Úprava platů veřejných zaměstnanců na úroveň zaměstnanců ve službách soukromých a v národních podnicích bude spojena se značnými finančními náklady, jejichž úhrada může být nalezena jen v provedení reorganisace státních úřadů a v nové systemisaci. Na podkladě této úpravy mohou býti nadbyteční a neúčelní veřejní zaměstnanci převedeni do jiného pracovního oboru a části finančního nákladu, takto uvolněného, může býti použito k zlepšení platových poměrů ostatních veřejných zaměstnanců.

K této úpravě je ovšem třeba odvahy a upřímnosti, zejména v těch resortech, kde se tento nadbytek jeví nejkřiklavěji. A to je jistě v oboru ministerstva vnitra a v orgánech instančně jemu podřízených. Platová úprava veřejných zaměstnanců nedá na sebe však již dlouho čekat, neboť veřejní zaměstnanci si nezaslouží za své věrné služby státu, aby byli neustále pauperisováni a proletarisováni, a budou bedlivě střežit, zda jejich existenční zájmy nebudou pro určité politické činitele jen vhodným agitačním předvolebním prostředkem.

Z rozpočtu ministerstva vnitra je patrno, že na Sbor národní bezpečnosti byly zvýšeny úvěry o částku 145,569.000 Kčs proti roku 1947. Toto zvýšení se odůvodňuje vyšší potřebou, vyvolanou prováděním zákona o národní bezpečnosti. Tu je nutno připomenout, že zákon o národní bezpečnosti čís. 149/1947 je výslednicí dobré vůle všech politických stran, vytvořiti z bezpečnostního sboru pevné a organisačně stmelené těleso, mající za úkol chrániti bezpečnost majetku veřejného i soukromého, jakož i svobodu občanů.