Zákon č. 249/46, také fin. zákon pro rok 1947 a také kapitola 25 našeho projednávaného rozpočtu nedbaly varovných hlasů zástupců národních výborů a zemských samosprávných ústředí. Samosprávní funkcionáři a odborníci nebyli slyšeni ani teď, když se obcím odnímaly takové hospodářské zdroje, jako byly aktivní energetické podniky, a také nebylo slyšeno jejich hlasu, ani když se jim ukládaly nové zákonné úkoly, a nejsou slyšeni ani teď, když se připravuje opět tak zvaný perspektivní plán, podle kterého mají býti vzaty obcím také jejich jatky, tedy hospodářství jateční. Není také přihlíženo ani k interpelacím, kterými se poslanci snaží urychliti nápravu neutěšeného hospodářství svazků naší územní samosprávy.

Dne 8. února t. r. jsem v interpelaci vládě a ministru zemědělství poukázal na nutnost novelisace dekretu presidenta republiky č. 12/45 ve prospěch samosprávy. V interpelaci jsem se tázal dnešní vlády, zda je ochotna obnoviti usnesení dřívější vlády ze 2. IV. 1946 a zda je ochotna uložiti znovu p. ministru zemědělství, aby za účasti zástupců příslušných úřadů, korporací a podniků urychleně vypracoval osnovu novely dekretu č. 12/45. Pana ministra zemědělství dovolil jsem se tázati, zda je ochoten takovou novelu dekretu č. 12/45 ve prospěch samosprávy předložiti ještě této sněmovně. Ač podle § 67 tenkráte platného jednacího řádu sněmovního měl jsem dostat písemnou odpověď do tří měsíců a podle nového jednacího řádu do 1 měsíce, přece se mi nedostalo odpovědi na tuto interpelaci od p. předsedy vlády, ale ovšem ani od pana ministra zemědělství ani po 10 měsících. Ta interpelace zůstala nezodpověděna.

Na interpelaci, kterou jsem podal 21. března pánům ministrům vnitra, průmyslu a financí o finančních důsledcích znárodnění komunálních energetických podniků, dostalo se mi odpovědi podepsané p. předsedou vlády teprve po 7 ¹/₂ měsíci a odpověď je více slohovým cvičením než konkretní odpovědí na konkretní otázky. Dokonce jsou ignorovány i resoluce ÚNS, a to nejen ministry, nýbrž celou vládou; na to si stěžoval včera dokonce také sám předseda rozpočtového výboru kol. dr. Zibrín.

Paní a pánové, i když nechci z uvedeného dedukovat, že by snad mohlo jíti o znevažování parlamentu a parlamentarismu vůbec, musím přece jenom říci, že členové zákonodárného sboru - a jimi jsou také členové vlády - mají zákony naší republiky a také resoluce ÚNS plnit především a příkladně.

Důsledky pak zákona č. 249 jsou, jak dále uvedu. Rozcházím se v názoru na úpravu trvalejší finančního hospodářství samosprávných svazků s řečníkem přede mnou p. kol. Krajčírem. On citoval výklad p. ministra financí a říkal, že se - samosprávě tedy národním výborům - dostalo z rozpočtu t. r. tolik, že to pro úkoly naši samosprávy stačí. Musím p. kol. Krajčírovi říci, že o rozpočtový příspěvek muselo v Čechách žádati v r. 1945 19 okresů a žádaly 28 mil. Kčs, ale v r. 1948 musí žádati 112 okresů a žádají 692 mil. Kčs. Obcí žádalo v r. 1945 1297 na krytí svých rozpočtů a žádaly 187 mil. Kčs, ale na r. 1948 žádá 5.936 obcí a žádají na krytí svých schodků 2.300 mil. Kčs. - Tedy, pane kol. Krajčíre, asi obce, okresy a země nedostaly tolik, kolik potřebují na plnění svých úkolů. A sama důvodová zpráva tohoto rozpočtu říká, že neupravené rozpočty, které vykazují schodky na r. 1948 - tedy neupravené rozpočty obcí a okresů - činí
3.367 mil. Kčs a upravené rozpočty 2.095 mil. Kčs; čili na rok 1948 naše samospráva na krytí svých schodků dostane pouze 62 % toho, co potřebuje, a v r. 1946 dostala pouhých 51 % toho, co potřebovala. Tato skutečnost, že rozpočtové schodky naší samosprávy zůstávají ze 40-50 % nekryty, nutí p. ministra financí k tomu - a také p. ministra - vnitra aby použil § 9 zák. č. 249, aby zvýšil mimořádnou pomoc pro krytí těchto schodků o plných 900 mil. Kčs, čili na 2.900 mil. Kčs.

Nás pak tato skutečnost vede k bedlivému uvažování a k otázkám:

Jsou vykázané nekryté schodky našich samosprávných svazků schodky faktickými anebo jenom fiktivními? Jsou-li faktickými, bylo k jejich úhradě podle § 15 zák. č. 249/46 použito státem vybíraných náhradových přirážek? A zůstala-li i přes to skoro polovina samosprávných schodků neuhrazena, není to hospodářství samosprávných svazků ve stavu kritickém?

Je pak, paní a pánové, technicky a lidsky možné, aby tři zemské národní výbory při vzdálenostech stakilometrových a bez důkladných znalostí lokálních potřeb mohly spravedlivě posouditi a upraviti včas přes 1.000 samosprávných rozpočtů?

Vede prozatímní úprava hospodářství samosprávných svazků podle zák. č. 249/46 Sb. a snaha, aby rozpočty národních výborů staly se trvalou součástí státních rozpočtů, k úzkostlivé hospodárnosti s veřejnými, t. j. národními prostředky, nebo jen svádí k nehospodárnosti a k demoralisaci našeho veřejného života?

Ponechává nynější příspěvkový systém naší samosprávě její původní iniciativnost a soutěživost a také odpovědnost, nebo je jí béře?

Je náš státní rozpočet na r. 1948, jehož součástí je i hospodářství našich samosprávných svazků, opravdu věrným obrazem všeho hospodářského dění v republice? Odpovídá zavedený centralistický systém, který je potvrzením nevolnického stavu protektorátního, duchu naší lidové demokracie?

Kol. Krajčír se přimlouvá za to, aby hospodářství našich samosprávných svazků zůstalo součástí státního rozpočtu. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.) Paní a pánové, nejsme prvním státem, který chtěl míti a měl jednotný státní rozpočet. Sovětský svaz měl již v r. 1920 jednotný státní rozpočet, ale po jednoleté zkušenosti vrátil se dekretem z 10. prosince r. 1921 k rozpočtové decentralisaci a tedy k původnímu samostatnému hospodaření.

Objektivní odpovědi na všechny položené otázky a také přihlédnutím k nabytým zkušenostem Sovětského svazu a jiných států přijdeme k přesvědčení, že naší samosprávě a také i republice bude nejprospěšnější takový hospodářský systém, ve kterém zůstane naše samospráva svobodnou a hospodářsky i finančně tak zabezpečenou, aby byla schopna samostatně plniti úkoly lidové veřejné správy. Tím však nechci říci, že hájím zastaralý systém přirážkový. Takovou svobodnou a samostatnou samosprávu chce míti také ústavodárné Národní shromáždění, které k zákonu č. 249/46 odhlasovalo resoluci, ve které ukládá pp. ministrům vnitra a financí, aby ihned přikročili k přípravě trvalejší úpravy finančního hospodářství svazků územní samosprávy po slyšení také představitelů zemských národních výborů, Sboru pověřenců, českého a moravskoslezského ústředí samosprávných svazků a také zaměstnanců naší lidové samosprávy.

Tento systém finančního hospodářství svazků územní samosprávy má býti také podle té resoluce uspořádán, aby těmto svazkům byla vrácena jejich hospodářská samostatnost a aby ani náhradovými přiděly ani vyrovnávacími fondy pro úhradu schodků řádného hospodaření nezatěžovaly státní rozpočet.

Pan kolega Krajčír a mnoho jiných ten dosavadní systém centralistický, čili to, aby hospodářství samosprávných svazků bylo součásti státního rozpočtu, zpravidla hájí tím, že je potřebí pomoci obcím chudým. Při hospodářské samostatnosti naší samosprávy je pomoc obcím chudým možná. Chudým obcím musí pomoci stát a může jim pomoci také samospráva. Ostatně to se děje i teď, samospráva sanuje samosprávu tím, že se jí krátí příděly.

Velmi často v přítomné době slýcháme volání po mínění lidu. Chceme užívat referenda, u všeho chceme slyšet hlas lidu, ale u úpravy finančního hospodářství samosprávných svazků jsme hlasu lidu nedbali. Měli bychom slyšet lid při všech věcech, které se dotýkají hospodářství samosprávných svazků. Měli bychom také slyšet lid, jaký chce mít volební řád do obcí, měli jsme také slyšet lid, než jsme vydali organisační a jednací řády pro národní výbory, a máme také konečné slyšet lid, zdali a komu chce svobodnými a demokratickými volbami svěřiti správu národních výborů. Vždyť volby do národních výborů měly být vykonány už více než před dvěma lety. O všech vážných věcech máme slyšet lid, a chci věřit tomu, že o tak vážné věci, jako je trvalejší úprava finančního hospodářství samosprávných svazků, bude také pan ministr financí a pan ministr vnitra slyšet lid.

Pro státní rozpočet na rok příští hlasovat budeme. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Hložek. Udeľujem mu slovo.

Posl. Hložek: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Jednáme také o rozpočtu armády; jednáme o něm v době, kdy stále ještě není podepsán mír. Zajišťujeme takto obranu osvobozené země v sousedství našeho odvěkého nepřítele, který se nevzdal odvetných a útočných plánů, nepřítele, který dnes ještě více než před rokem doufá ve vzplanutí nové války, ve které by mohl bojovat na straně imperialismu, bojovat proti nové demokracii.

Nikdo nám, paní a pánové, nemůže vytýkat, že zbrojíme na útok nebo výboj, neboť Československá lidově demokratická republika stojí v táboře hospodářského a společenského řádu, který nepotřebuje k hospodářské prosperitě dobyvačných plánů. Chceme si jen armádou zajistit plody vítězství revoluce, chceme armádou zajistit výsledky práce milionů nadšených budovatelů, chceme bránit svobodu, demokracii, chceme si spolehlivou armádou zabezpečit klid a mír. A k budování takové armády, paní a pánové, máme mravní právo a máme také mravní povinnost.

Jak je vám známo, 10 % státního rozpočtu je věnováno obraně státu. Jsme, pokud jde o výdaje na armádu, v tabulce evropských států mezi posledními, neboť na příklad Švédsko dává na armádu přes 32 % rozpočtu, Francie 27 %, Holandsko 23 % a dokonce i neutrální Švýcarsko dává 13 ¹/₂ %, nehledě k Americe, která věnuje na zbrojení téměř 40 % celkového státního rozpočtu.

Základní směrnice našeho státního rozpočtu, t. j. jeho úspornost a příkaz, splnit minimálními náklady maximum úkolů, musí být důsledně plněny také v armádě. Musíme proto doplňovat a budovat armádu především hodnotami nového řádu lidové moci, hodnotami, které stavějí obranu státu na pevnější, spolehlivější základnu, které stavějí obranu státu na spolupráci, na lásce a na důvěře všeho lidu. Musíme proto armádu posilovat především hodnotami potenciálu mravního.

Plánované hospodářství, láska k republice nového řádu, láska ke všemu pracujícímu lidu, vyšší činorodé vlastenectví, vlastenectví znamenající porozumění a práci pro skutečné potřeby národa - to jsou nutné a pevnější předpoklady, které spolu s politikou zahraniční, s všeobecným branným úsilím celého národa a spolu s armádou vytvoří základny, na kterých musíme stavět naši novou strategii, na kterých musíme stavět naši novou národní doktrínu obrany státu.

Paní a pánové, všecky tyto předpoklady jsou obsahem košického i budovatelského programu. Jsou obsahem našeho lidově demokratického řádu a jsou hospodářským, politickým, sociálním, kulturním, mravním a také branným programem Gottwaldovy třetí vlády Národní fronty.

Uplynulý rok potvrdil, paní a pánové, znovu, že spojenecká politika Gottwaldovy vlády byla i v zájmu obrany republiky správná. Náš věrný a mocný spojenec, Sovětský svaz, dokázal svým postupem na všech jednáních o poválečné úpravě Evropy a celého světa, že je skutečným obráncem svobody malých národů, že podporuje jejich výstavbu na základě jednání rovný s rovným, že byl, je a zůstane úhlavním nepřítelem fašismu a nacismu v jakékoli formě a jakéhokoli druhu.

Sovětská politika odpovídá v každém směru našim zájmům a proto můžeme tvrditi, že síla Sovětského svazu je také naší silou. Naše přátelství a spojenecké dohody s ostatními slovanskými státy posílily podstatně obranu republiky. Slovanstvo je obráncem míru, Slovanstvo je obhájcem nové demokracie a pokroku. Slované jsou, paní a pánové, pevností lidové demokracie, pevností, jejíž nepřemožitelnou hradbou je věrnost a síla. Sovětského svazu, věrnost a síla sovětské armády, bohatýrské armády Titovy Jugoslavie, bulharské armády, armády demokratického Polska a československé lidově demokratické armády.

Duch přátelských dohod Československé lidově demokratické republiky se slovanskými státy je zárukou, že tyto smlouvy neskončí pro nás v rozhodujících okamžicích isolací, že neskončí novým Mnichovem a zradou. V případě vzplanutí nové války budeme bránit hranici Šumava-Krušné Hory-Odra-Nisa-Baltické moře nejenom my a Poláci, ale tuto západní hranici Slovanstva budou bránit všichni Slované společně. V tom případě se, paní a pánové, postaví po našem boku na naši obranu určitě jeden stát na světě, jeden z nejmocnějších tohoto světa: Sovětský svaz.

Paní a pánové, proto je v zájmu posílení obrany republiky, aby naše politika, aby celý národ plnil loyálně a důsledně všecko, co naše spojenectví se Sovětským svazem a ostatními slovanskými národy udržuje, co je živí a co je posiluje. Je také především příkazem spolehlivosti, je příkazem věrnosti všech příslušníků armády, aby toto spojenectví ve všech složkách branné moci do všech důsledků upřímně a věrně prováděli. Naše armáda musí růst kromě materiálem také hodnotou výcviku, musí růst nadšením, odpovědností, kázní, morálkou a musí růst vysokým politickým uvědoměním a oddanosti republice. Pokud se vyskytly, jak v akci proti benderovcům, tak i při jiných příležitostech, určité kazy v armádě, má to své příčiny především v důvodech morálně politických. Doktrína naší armády musí se opírat o hospodářskou i politickou základnu našeho nového lidově demokratického řádu.

Armáda musí býti politicky vysoce uvědomělá a nadstranická. Politikou armády musí být, jak to bylo opětovně zdůrazněno, košický a budovatelský vládní program. Sovětská armáda, sovětský lid je schopen tak velikých hrdinství, tak velikých obětí proto, že si byl vědom, že brání spravedlivou věc lidu, že brání sovětskou socialistickou republiku, že brání pracující proti kapitalismu. Jenom armáda, která má smýšlení totožné se smýšlením masy občanů, jenom záruka, že velitelský sbor je sourodým celkem s lidem, jenom armáda, jejíž morálka se opírá o sílu přesvědčení převážné většiny národa, armáda, kde každý jednotlivec střeží obsah revoluce a podporuje svou činností veliké úsilí národa o trvalé zajištění pevných základů státu - jenom taková armáda zajistí spolehlivou obranu bezpečnosti a svobody republiky.

Na takových základech je, paní a pánové, stavěn celý náš národní život. A z této základny musí růst také naše armáda. Kdo nesouhlasí s takovou ideologií, ten do armády nepatří, i když byl do armády přijat. (Potlesk.)

Zjevy, které se v poslední době v armádě projevily - a jsou to i případy dosud aktivních příslušníků čs. armády, o kterých se veřejnost dověděla při souzení Čatloše, Turance a ostatních zrádců - musí být vojenské správě a celému národu velmi vážnou připomínkou.

Paní a pánové, všecky konstruktivní síly státu musí podpořit budování armády. Celý národ, všecky politické strany jsou spoluodpovědny za morálku, za ducha a spolehlivost armády. Jsou povinny vytvářet ovzduší příznivé růstu armády, jsou povinny vychovávat a vést vojáky k oddanosti republice, k oddanosti nové demokracii, učit činorodému vlastenectví, varovat před novým nacismem a fašismem, vykořenit ideovou zmatenost, ostře ukázat, kdo je naším nepřítelem, a posilovat dobrý poměr k našim spojencům. Jenom tak se nám podaří posílit hmotné hodnoty armády, posílit je neporazitelným duchem, který řídí celý válečný stroj, duchem, který rozhodne o tom, kdo vydrží o vteřinu déle, kdo zvítězí. Armáda a národ nesmí nikdy zakolísat v přesvědčení, co brání a zač bojuje. Nesmíme připustit, paní a pánové, defaitismus, nesmíme připustit různé úvahy o zbytečnosti armády, která je určena v tomto státě na obranu zájmů celého národa. Nesmíme dovolit záměrné síření zpráv o překonaných a zbytečných výcvikových a obranných methodách. Nesmíme připustit ani úvahy o marnosti obrany proti atomové pumě. Neboť proti každé zbrani je možno a je nutno se bránit. A jenom ten kdo nemiluje svou vlast, jenom ten, kdo ze sobeckých a třídních zájmů nenávidí nový řád, jenom ten, kdo touží po návratu starých dob vlády kapitalismu, jenom ten by mohl mít zájem způsobovat a zanášet ideologický zmatek. Jenom ten by mohl mít zájem způsobovat matení, které ohrožuje jednotu, spolehlivost, odolnost a věrnost armády a které v sobě skrývá nebezpečny zárodek zrady.

Mám, paní a pánové, čest prohlásit opětovně, že komunistická strana Československá má živelný zájem na dokonalé obraně lidově demokratické republiky, a proto souhlasíme s rozpočtem armády, se státním rozpočtem na r. 1948. Budeme přispívat svou politikou k tomu, aby branný potenciál republiky tvořil jak po stránce hospodářské, tak vojensko-technické i politicko-mravní pevné, spolehlivě a ve všech směrech zabezpečené hodnoty. Proto žádáme od vojenské správy, aby zajistila růst armády v duchu lidové demokracie, aby střežila práva, zajištěná armádě košickým a budovatelským vládním programem. Žádáme další zdokonalení a cílevědomou podporu osvětové a mravně-politické výchovy v armádě tak, jako to bylo zdůrazněno na poslední celostátní konferenci osvětových důstojníků.