Mnoho se mluví o tom, že má být u nás
zachováván právní řád.
Dovolte mi říci, že my dnes v průběhu
první rozpočtové schůze jsme dali
velmi špatný příklad. Před nedávnem
jsme totiž všichni jednomyslně odhlasovali nový
jednací řád, ve kterém jsme přísně
zakázali čtení řeči. (Potlesk.)
Já si stěžuji, že poslanci tento předpis
sami nedodržují a že tak ukazují způsobem,
který nelze chváliti, že lze jedněmi
ústy držeti právní řád
a současně ho čtením řečí
porušovat.
Já proto upustím od svých poznámek
a chtěl bych se dnes zabývat jednou otázkou,
která byla rovněž ve všeobecné
rozpravě již nadhozena. Je to otázka soudcovské
nezávislosti. My sociální demokraté
považujeme za nutné zdůraznit, že když
mluvíme o soudcovské nezávislosti, myslíme
jí soudcovskou nezávislost nejen směrem dolů,
ale také směrem nahoru. (Potlesk.) Považujeme
za nutné zdůraznit, že soudcovská nezávislost
není jen otázkou charakteru a vyspělosti
soudců, ta má také své objektivní
podmínky.
Jednou z objektivních podmínek soudcovské
nezávislosti je správná personální
politika v soudcovské službě. Já se
velmi obávám, jestliže budeme pokračovat
v praxi, která určitá soudcovská místa
obsazuje jen po dlouhých a dlouhých zdrženích
a jestliže jen určité rozpaky toto zdržení
odůvodňují, že se velmi dotýkáme
soudcovské nezávislosti, poněvadž vzbuzujeme
dojem, že soudce je nezávislý jen dočasně,
jen do té doby, než bude žádat o jiné
místo, než které zastává, nezbude
žádati případně o místo
vyšší. A proto se velmi přimlouváme
za to, aby tato politika byla v zájmu soudcovské
nezávislosti rychle změněna.
Mluvím-li o objektivních podmínkách
soudcovské nezávislosti, mám jistě
na mysli platové poměry soudců a jejich věrných
pomocníků, kancelářského personálu.
My jsme řadou zákonů svěřili
soudcům trestání a řešení
otázek, které jsou velmi naléhavé.
Šmelinu považujeme za nejužší profil
našeho vnitropolitického života a svěřili
jsme významné rozhodování v boji proti
černému obchodu právě soudcům.
Já se velmi obávám, že jsme při
tom ty objektivní podmínky soudcovské nezávislosti,
o nichž jsem se zmínil, přehlédli. Soudce
má trestat šmelináře a jiné a
činí tak, paní a pánové, v
roztrhaném taláru a při naprostém
nedostatku nejnezbytnějších věcí
životních potřeb. Také zde je třeba
učiniti nápravu. A já jenom nadhazuji otázku
nespravedlivého postupu vůči přednostům
malých soudů, neboť přednostenský
přídavek je vyplácen, jak známo, jenom
přednostům velikých soudů, třebaže
také u malých soudů jsou přednostenské
povinnosti velmi značné a při nedostatečném
obsazení soudu jsou zvýšeny o povinnost nahrazovati
nemocné nebo jinak zaneprázdněné,
zejména substitucemi pověřené soudce.
A ještě jednu skutečnost zde chci zdůrazniti.
Mluvím velmi často se svými voliči.
Přicházím do styku s dělníky
a rolníky a shledávám, že někdy
odsuzují praxi úřadů a praxi soudců.
Přihlédnu-li blíže k těmto stížnostem,
vidím, že stížnosti jsou formálně
nesprávné, neboť praxe soudů a úřadů
spočívá na základě platných
právních předpisů. Považuji za
nutné volat po tom, aby legislativní oddělení
obou ministerstev a také Nejvyššího správního
soudu vcházela v užší kontakt s lidem,
aby se radila s okresními a krajskými soudci, kteří
znají skutečný život, kteří
mají styk se skutečnými a živými
lidmi a znají proto jejich potřeby a stížnosti,
aby se radila s Ústřední radou odborů,
s Jednotným svazem českých zemědělců
a zájmovými organizacemi a aby nám včas
přinášela do sněmovny opravy všeho
toho, co je v našem právním řádu
zastaralé, s čím jednou ta, ale po druhé
také druhá strana nesouhlasí, neboť
jenom tehdy bude právní řád zachováván,
bude-li živý a bude-li odpovídat potřebám
lidu. My totiž tímhle způsobem dosáhneme
také toho, aby byla zvýšena důvěra
v naše úřady a naše soudy.
A tu přicházím, paní a pánové,
abych si stěžoval, abych jménem čs.
sociální demokracie varoval před zjevy, se
kterými jsme se v poslední době setkali.
To se nebude dotýkat ani ministrů, ani politických
stran, k nimž oni ministři příslušejí.
Vy víte, že jsem byl zpravodajem imunitního
výboru v ožehavé záležitosti poslanců
dr Kempného a dr Bugára. Už tenkrát
jsem se setkal s dvoustrannou nedůvěrou. Jedna nedůvěra
týkala se policejních orgánů, druhá
nedůvěra byla vyslovována směrem k
naší justici. Já jsem ji tehdy nepřeceňoval.
Domníval jsem se, že nedůvěra k policejním
orgánům je určitou nedůvěrou
před metodami, kterých snad bude - alespoň
podle mého přesvědčeni praktického
právníka - používat policie všech
dob a všech režimů, i když je budeme ve
všech režimech stejně odsuzovat. Ale já
jsem slyšel později - a vy se mnou - dotaz posl. kol.
Hory ve věci vyšetřování
atentátu na naše ministry. Slyšeli jsme také
odpověď ministra vnitra a faktickou poznámku
pana ministra spravedlnosti. My jsme v poslední schůzi
imunitního výboru vyslechli zprávy obou pp.
ministrů a obou pověřenců, jak vnitra,
tak spravedlnosti, ze Slovenska. A před námi se
rozšířila hrozivá propast, která
se nedotýká ministrů a která se nedotýká,
paní a pánové, ani politických stran,
ale která směřuje proti bezpečnosti
republiky a státu.
Mluvíme mnoho o právním řádu.
Kdo nám ho podrývá? Podrývají
nám ho zločinci všech druhů, stejně
tak lupiči, zloději, podvodníci, jako vrahové
a jako političtí rozvratníci. A my musíme
- majíce nejrozmanitější politické
názory - býti, a já jsem přesvědčen,
že skutečně jsme zajedno v jednom: že
nedovolíme nikomu, aby nám jakkoli republiku rozvracel.
Máme ve své výstavbě mnoho potíží,
a já bych vám rád, kolegové a kolegyně,
řekl, že lid ty potíže chápe. Lid
ví, že stavíme národní chalupu,
která nám vyhořela, že se nám
nedostává velmi často materiálu a
že jsou mezi námi lidé, kteří
nesouhlasí s tím, jak ji stavíme. My však
také víme, že jsou mezi námi lidé,
kteří často vycházejí ze řady
z nevědomosti, ačkoliv by měli vědět,
že stavějí tuto národní chalupu
pro sebe a pro své děti. Ale lid ví dobře,
že tyto obtíže nepřekonáme tím,
budeme-li si navzájem ve vlasech. Lid chápe význam
spolupráce, vítá ji v městech i na
vesnicích a schvaluje ji.
My sociální demokraté máme za to,
že nedůvěra, která se objevila k orgánům
bezpečnostní policie na jedné straně
a nedůvěra k soudcovské službě,
tedy k soudní službě na straně druhé,
ohrožuje kořeny státu, že z této
nedůvěry vyplývá nechuť a odpor
ke spolupráci těch orgánů, které
mají ve státní moci za úkol pečovat
o naši občanskou, ale také o státní
bezpečnost. varujeme před tím voláme
k vám ke všem, abychom se zabývali co nejdříve
problematikou této bezpečnosti, aby vláda
spolu s námi přispěla k urovnání
poměrů, aby našla řešení,
kterým by spolupráci a důvěru navzájem
zajistila a aby tak lidu dala přesvědčení,
že se může s důvěrou dívat
na jakýkoliv orgán státní moci, jehož
úkolem je právě ochrana naší
bezpečnosti. Obávám se, že poměry
zašly daleko a že my všichni bychom měli
usilovat, aby republika nedoznala žádné úhony.
(Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je pan posl. dr Loubal. Dávám mu slovo.
Posl. dr Loubal: Pane předsedo, slavná sněmovno!
Dovolte, vážené dámy a vážení
pánové, abych při příležitosti
projednávání rozpočtu na rok 1948
promluvil k některým otázkám, tykajícím
se naší armády.
Nemusím zdůrazňovat, jak důležitým
instrumentem armáda je a jak je potřebí věnovati
jí stale zvýšenou pozornost. Na armádě
záleží, aby v kritických dobách
hájila integritu a svobodu národa, a proto chceme,
aby byla spolehlivá, dobře vycvičená
a morálně na výši, aby svému
úkolu mohla dostát. Proto věnujeme ze svého
státního rozpočtu značnou část
naší armádě a chceme, aby si odpovědná
místa v armádě uvědomila, že
musí s finančními prostředky i s důvěrou
občanstva hospodařit velmi obezřetně.
Pokud se týká záležitosti takticko-technických
problémů, ty patří výlučně
do kompetence ministerstva národní obrany. Pokud
se však nové zásady, vyplývající
z košického programu, při vybudování
armády týkají ideové výchovy
jejich příslušníků, speciálně
velitelského sboru, pak je to záležitost nejen
ministerstva národní obrany, nýbrž i
ústavních orgánů, tedy také
parlamentu. Aby bylo jasno, s jakou vážností
pohlížíme na otázky týkající
se armády, to nejlépe osvětlí náš
zájem o poslání instituce osvětové
služby, která usměrňuje morální
a politickou výchovu v armádě.
Prozatímní zkušenosti, které máme
s prováděním osvětové služby,
nejsou valné. Strana čs. nár. socialistů
je pro osvětu v armádě, ale takovou, která
sleduje vypěstování a udržení
vysoké bojové morálky, upevnění
demokratického ducha při respektování
politického názoru vojáka. Nesouhlasíme
s prováděním osvěty jako propagačního
orgánu kterékoli politické strany. Jsou četné
případy, že osvětoví důstojníci
se pro svůj stranický postoj při výkonu
funkce stali u útvaru nemožnými a museli být
odvoláni. Proto je potřebí velmi obezřetně
vybírati důstojníky, kteří
mají být pověřeni osvětovou
službou; musejí to být důstojníci
zkušení, inteligentní, aby mohli být
skutečnými rádci svým podřízeným.
Jen tak může osvětová služba splnit
svůj úkol.
Pro práci osvětových důstojníků
bude třeba provést značné změny
ve vybíráni náplně jejich přednášek
a pod. Především musí osvětová
služba dbát a propagovat naší historii
a naše tradice, čili musí být prováděna
jedině v duchu československém. Jsou-li zkušenosti
z poslední války, že morální
stránka vojáka je stejně důležitá
jako dobrá zbraň, pak posuzujíce činnost
naší osvětové služby v armádě
dospíváme k názoru, že tato osvětová
služba svůj úkol nesplnila a že odpovědní
činitelé v armádě musejí zjednat
radikálně pořádek. Také přílišná
rozčleněnost osvětové služby
a příliš mnoho důstojníků,
kteří jsou jí přiděleni, zatěžuje
neúměrně - vzhledem k významu - státní
rozpočet a strana naše žádá, aby
počet osvětových důstojníků
byl patřičně restringován.
Byli jsme pro nekompromisní očistu v armádě,
ale i zde jako všude jinde, jí bylo mnohdy zneužito.
Měli jsme skvělou armádu v r. 1938, kterou
musel vychovat skvělý důstojnický
sbor. Nepochybujeme proto o tom, že drtivá většina
důstojníků dělala za poslední
války pro národ to, co bylo v jeho prospěch.
Nelze proto mluvit o armádě a jejím důstojnickém
sboru tak, že je prolezlý fašistickými
elementy, poněvadž to není pravda a musí
to důstojníky, konající řádně
svou službu, urážet. Jsou-li komukoli známy
nějaké konkrétní případy,
pak je jeho povinnosti, aby to v zájmu národa oznámil
odpovědným činitelům.
Naše důstojníky znechucuje, že je jiný
postup v očistě armády u nás a jiný
na Slovensku. Tím se stává, že čeští
důstojníci slouží na Slovensku pod veliteli,
kteří nemají o nic větší
zásluhy a kvalifikaci a kteří jsou v hodnostech
o 1-2 stupně nižších. Bratři Slováci
mně prominou, ale je v zájmu jednolitosti armády
a spokojenosti v důstojnickém sboru, vyrovnat tento
rozdíl úpravou organizace a v důsledku toho
také systemizace velitelských míst na Slovensku
i v českých zemích. Tím odpadne výtka
často pronášená, že čeští
důstojníci jsou zdržováni s povyšováním,
že nejsou volná systemizovaná místa.
Jak to konkrétně vypadá, ukazuje fakt, že
absolventi slovenské vojenské akademie, t. j. ročník
1940 a výš, kteří nebyli na frontě,
jsou dnes všeobecně štábními kapitány,
kdežto v českých zemích ročník
1936 vojenské akademie slouží dodnes v hodnosti
kapitána.
Ve smyslu košického programu je nutno trvati na zjednodušení
stupnice důstojnických hodností. Není
důvodu pro zachování hodnosti štábního
kapitána, když jinde, na př. v Rudé
armádě, tuto hodnost neznají. Materiálně
neznamená tato hodnost žádných výhod,
ztěžuje však možnost v mladém věku
dosáhnouti hodnosti majora. Tím se stane bezdůvodným
tvrzení, že není dostatek systemizovaných
majorských míst, poněvadž při
tom vzniknou automatickým zrušením hodnosti
štábního kapitána a určením
systemizace majorů na místa, vyhrazená dnes
štábním kapitánům.
Vládním programem nynější vlády
bylo závazně přislíbeno, že požitky
budou stanoveny výhradně podle skutečně
zastávané funkce: Není spravedlivé,
vykonává-li kapitán funkci vyhrazenou majorovi,
nese-li plnou odpovědnost mravní a materiální
za svůj výkon, je-li podle činnosti k této
funkci kvalifikován, aby nebyl honorován jako major,
který má tuto funkci vykonávat. Měl-li
celý národ možnost formou příplatků
za práci přes čas být odměněn
za mimořádný výkon, musí býti
toto právo přiznáno i vojenským gážistům.
Je proto nutno po spravedlnosti úplně odstranit
tuto nesrovnalost novelizací platového zákona
a úpravou funkčních příplatků,
které by měly být přiznány
se zpětnou platností. Také důstojníkům,
sloužícím u těles, je potřebí
vyměřit zvláštní příplatky
vzhledem k namáhavosti a nákladnosti jejich služby.
Nezapomínejte, že materiální zabezpečení
důstojníků a rotmistrů je nejlepší
garancií zachování vojenského tajemství
a dobrého výkonu odpovědné služby.
S povyšováním v armádě, jak se
provádí, jsme naprosto nespokojeni. Zatím
co jsou někteří jedinci povyšováni
již po třetí od a. 1945, na jiné
se vůbec nedostane. Dokonce jsou případy,
že příslušníci armády, kteří
sloužili za války jako poddůstojníci,
jsou dnes plukovníky. I když uznáváme,
že povyšování se má díti
také výběrem do vyšších
hodností podle kvalifikace, jsou takové kariéry
v armádě nezdravé a nepůsobí
dobrým dojmem. Při povyšování
je nutno používat formálních zásad
jako vodítka, ale, jak jsem řekl, může
být povyšováno i mimořádně,
ovšem jen tehdy, když jde o důstojníka
nejlepší kvalifikace a má se odměniti
jeho snaha, iniciativa a výkon. Rozhodně se nesmí
povyšovat podle politické legitimace, poněvadž
to demoralizuje důstojnický i rotmistrovský
sbor.
Proto se dožadujeme revise velitelských míst
tak, jak byla po poslední válce obsazena, v tom
směru, zda všichni, kteří na tato místa
byli přiděleni, mají předpokládané
schopnosti a znalosti. Dále se dožadujeme toho, aby
byly odčiněny křivdy na těch, kteří
byli neprávem při povyšováni přeskočeni.
Dále se dožadujeme, aby důstojníci nebyli
přidělováni ministerstvu Národní
obrany a vyšším velitelstvím bez žádoucí
praxe u těles. Je nutno dodržovat zásadu, aby
důstojníci veleli postupně od jednotek nejnižších
k jednotkám vyšším. Dříve
každý důstojník byl velitelem čety
až do hodnosti kapitána, pak velitelem roty, a tím
nabyl žádoucí praxe a určitého
oprávnění k referentskému místu
v ústředním úřadě, poněvadž
znal praxi a jeho rozhodování bylo věcné
a účelné. Nemá-li důstojník
zkušeností s vedením nižších
jednotek, pak nemůže být dobrým velitelem
jednotek vyšších. Zde má vedení
armády velkou odpovědnost a já s tohoto místa
žádám, aby se těmto věcem věnovala
pozornost a byla zjednána náprava.
Čs. strana nár. socialistická plně
podporuje demokratizaci armády, ale její lidovost
nesmí znamenat neukázněnost. Voják
musí mít respekt před svým velitelem
a cítit jeho duševní a odbornou převahu.
Velitelé všech stupňů musí být
vzdáleni jakéhokoliv šikanování
a ponižování svých podřízených.
Skutky musí se dokázat kamarádství
a upřímnost k podřízeným, úcta
a oddanost k představeným. Proto lidovost armády
neznamená nižší kvalifikaci velitelského
sboru, naopak, tento musí svou inteligencí a odborností
býti na výši. Je proto nutno při plném
zachování práv přístupu všech
vrstev národa k tomuto ušlechtilému a vznešenému
povolání dáti jim také možnost
prohloubiti a zdokonaliti všeobecnou inteligenci. Zastáváme
stanovisko, že nutno umožniti poddůstojníkům
a rotmistrům cestu do důstojnických funkcí,
a proto je nutno zabezpečiti rodiny ženatých
poddůstojníků i rotmistrů po dobu
školení ve vojenské akademii.