Mnoho se mluví o tom, že má být u nás zachováván právní řád. Dovolte mi říci, že my dnes v průběhu první rozpočtové schůze jsme dali velmi špatný příklad. Před nedávnem jsme totiž všichni jednomyslně odhlasovali nový jednací řád, ve kterém jsme přísně zakázali čtení řeči. (Potlesk.) Já si stěžuji, že poslanci tento předpis sami nedodržují a že tak ukazují způsobem, který nelze chváliti, že lze jedněmi ústy držeti právní řád a současně ho čtením řečí porušovat.

Já proto upustím od svých poznámek a chtěl bych se dnes zabývat jednou otázkou, která byla rovněž ve všeobecné rozpravě již nadhozena. Je to otázka soudcovské nezávislosti. My sociální demokraté považujeme za nutné zdůraznit, že když mluvíme o soudcovské nezávislosti, myslíme jí soudcovskou nezávislost nejen směrem dolů, ale také směrem nahoru. (Potlesk.) Považujeme za nutné zdůraznit, že soudcovská nezávislost není jen otázkou charakteru a vyspělosti soudců, ta má také své objektivní podmínky.

Jednou z objektivních podmínek soudcovské nezávislosti je správná personální politika v soudcovské službě. Já se velmi obávám, jestliže budeme pokračovat v praxi, která určitá soudcovská místa obsazuje jen po dlouhých a dlouhých zdrženích a jestliže jen určité rozpaky toto zdržení odůvodňují, že se velmi dotýkáme soudcovské nezávislosti, poněvadž vzbuzujeme dojem, že soudce je nezávislý jen dočasně, jen do té doby, než bude žádat o jiné místo, než které zastává, nezbude žádati případně o místo vyšší. A proto se velmi přimlouváme za to, aby tato politika byla v zájmu soudcovské nezávislosti rychle změněna.

Mluvím-li o objektivních podmínkách soudcovské nezávislosti, mám jistě na mysli platové poměry soudců a jejich věrných pomocníků, kancelářského personálu. My jsme řadou zákonů svěřili soudcům trestání a řešení otázek, které jsou velmi naléhavé. Šmelinu považujeme za nejužší profil našeho vnitropolitického života a svěřili jsme významné rozhodování v boji proti černému obchodu právě soudcům. Já se velmi obávám, že jsme při tom ty objektivní podmínky soudcovské nezávislosti, o nichž jsem se zmínil, přehlédli. Soudce má trestat šmelináře a jiné a činí tak, paní a pánové, v roztrhaném taláru a při naprostém nedostatku nejnezbytnějších věcí životních potřeb. Také zde je třeba učiniti nápravu. A já jenom nadhazuji otázku nespravedlivého postupu vůči přednostům malých soudů, neboť přednostenský přídavek je vyplácen, jak známo, jenom přednostům velikých soudů, třebaže také u malých soudů jsou přednostenské povinnosti velmi značné a při nedostatečném obsazení soudu jsou zvýšeny o povinnost nahrazovati nemocné nebo jinak zaneprázdněné, zejména substitucemi pověřené soudce.

A ještě jednu skutečnost zde chci zdůrazniti. Mluvím velmi často se svými voliči. Přicházím do styku s dělníky a rolníky a shledávám, že někdy odsuzují praxi úřadů a praxi soudců. Přihlédnu-li blíže k těmto stížnostem, vidím, že stížnosti jsou formálně nesprávné, neboť praxe soudů a úřadů spočívá na základě platných právních předpisů. Považuji za nutné volat po tom, aby legislativní oddělení obou ministerstev a také Nejvyššího správního soudu vcházela v užší kontakt s lidem, aby se radila s okresními a krajskými soudci, kteří znají skutečný život, kteří mají styk se skutečnými a živými lidmi a znají proto jejich potřeby a stížnosti, aby se radila s Ústřední radou odborů, s Jednotným svazem českých zemědělců a zájmovými organizacemi a aby nám včas přinášela do sněmovny opravy všeho toho, co je v našem právním řádu zastaralé, s čím jednou ta, ale po druhé také druhá strana nesouhlasí, neboť jenom tehdy bude právní řád zachováván, bude-li živý a bude-li odpovídat potřebám lidu. My totiž tímhle způsobem dosáhneme také toho, aby byla zvýšena důvěra v naše úřady a naše soudy.

A tu přicházím, paní a pánové, abych si stěžoval, abych jménem čs. sociální demokracie varoval před zjevy, se kterými jsme se v poslední době setkali. To se nebude dotýkat ani ministrů, ani politických stran, k nimž oni ministři příslušejí. Vy víte, že jsem byl zpravodajem imunitního výboru v ožehavé záležitosti poslanců dr Kempného a dr Bugára. Už tenkrát jsem se setkal s dvoustrannou nedůvěrou. Jedna nedůvěra týkala se policejních orgánů, druhá nedůvěra byla vyslovována směrem k naší justici. Já jsem ji tehdy nepřeceňoval. Domníval jsem se, že nedůvěra k policejním orgánům je určitou nedůvěrou před metodami, kterých snad bude - alespoň podle mého přesvědčeni praktického právníka - používat policie všech dob a všech režimů, i když je budeme ve všech režimech stejně odsuzovat. Ale já jsem slyšel později - a vy se mnou - dotaz posl. kol. Hory ve věci vyšetřování atentátu na naše ministry. Slyšeli jsme také odpověď ministra vnitra a faktickou poznámku pana ministra spravedlnosti. My jsme v poslední schůzi imunitního výboru vyslechli zprávy obou pp. ministrů a obou pověřenců, jak vnitra, tak spravedlnosti, ze Slovenska. A před námi se rozšířila hrozivá propast, která se nedotýká ministrů a která se nedotýká, paní a pánové, ani politických stran, ale která směřuje proti bezpečnosti republiky a státu.

Mluvíme mnoho o právním řádu. Kdo nám ho podrývá? Podrývají nám ho zločinci všech druhů, stejně tak lupiči, zloději, podvodníci, jako vrahové a jako političtí rozvratníci. A my musíme - majíce nejrozmanitější politické názory - býti, a já jsem přesvědčen, že skutečně jsme zajedno v jednom: že nedovolíme nikomu, aby nám jakkoli republiku rozvracel.

Máme ve své výstavbě mnoho potíží, a já bych vám rád, kolegové a kolegyně, řekl, že lid ty potíže chápe. Lid ví, že stavíme národní chalupu, která nám vyhořela, že se nám nedostává velmi často materiálu a že jsou mezi námi lidé, kteří nesouhlasí s tím, jak ji stavíme. My však také víme, že jsou mezi námi lidé, kteří často vycházejí ze řady z nevědomosti, ačkoliv by měli vědět, že stavějí tuto národní chalupu pro sebe a pro své děti. Ale lid ví dobře, že tyto obtíže nepřekonáme tím, budeme-li si navzájem ve vlasech. Lid chápe význam spolupráce, vítá ji v městech i na vesnicích a schvaluje ji.

My sociální demokraté máme za to, že nedůvěra, která se objevila k orgánům bezpečnostní policie na jedné straně a nedůvěra k soudcovské službě, tedy k soudní službě na straně druhé, ohrožuje kořeny státu, že z této nedůvěry vyplývá nechuť a odpor ke spolupráci těch orgánů, které mají ve státní moci za úkol pečovat o naši občanskou, ale také o státní bezpečnost. varujeme před tím voláme k vám ke všem, abychom se zabývali co nejdříve problematikou této bezpečnosti, aby vláda spolu s námi přispěla k urovnání poměrů, aby našla řešení, kterým by spolupráci a důvěru navzájem zajistila a aby tak lidu dala přesvědčení, že se může s důvěrou dívat na jakýkoliv orgán státní moci, jehož úkolem je právě ochrana naší bezpečnosti. Obávám se, že poměry zašly daleko a že my všichni bychom měli usilovat, aby republika nedoznala žádné úhony. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Loubal. Dávám mu slovo.

Posl. dr Loubal: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Dovolte, vážené dámy a vážení pánové, abych při příležitosti projednávání rozpočtu na rok 1948 promluvil k některým otázkám, tykajícím se naší armády.

Nemusím zdůrazňovat, jak důležitým instrumentem armáda je a jak je potřebí věnovati jí stale zvýšenou pozornost. Na armádě záleží, aby v kritických dobách hájila integritu a svobodu národa, a proto chceme, aby byla spolehlivá, dobře vycvičená a morálně na výši, aby svému úkolu mohla dostát. Proto věnujeme ze svého státního rozpočtu značnou část naší armádě a chceme, aby si odpovědná místa v armádě uvědomila, že musí s finančními prostředky i s důvěrou občanstva hospodařit velmi obezřetně.

Pokud se týká záležitosti takticko-technických problémů, ty patří výlučně do kompetence ministerstva národní obrany. Pokud se však nové zásady, vyplývající z košického programu, při vybudování armády týkají ideové výchovy jejich příslušníků, speciálně velitelského sboru, pak je to záležitost nejen ministerstva národní obrany, nýbrž i ústavních orgánů, tedy také parlamentu. Aby bylo jasno, s jakou vážností pohlížíme na otázky týkající se armády, to nejlépe osvětlí náš zájem o poslání instituce osvětové služby, která usměrňuje morální a politickou výchovu v armádě.

Prozatímní zkušenosti, které máme s prováděním osvětové služby, nejsou valné. Strana čs. nár. socialistů je pro osvětu v armádě, ale takovou, která sleduje vypěstování a udržení vysoké bojové morálky, upevnění demokratického ducha při respektování politického názoru vojáka. Nesouhlasíme s prováděním osvěty jako propagačního orgánu kterékoli politické strany. Jsou četné případy, že osvětoví důstojníci se pro svůj stranický postoj při výkonu funkce stali u útvaru nemožnými a museli být odvoláni. Proto je potřebí velmi obezřetně vybírati důstojníky, kteří mají být pověřeni osvětovou službou; musejí to být důstojníci zkušení, inteligentní, aby mohli být skutečnými rádci svým podřízeným. Jen tak může osvětová služba splnit svůj úkol.

Pro práci osvětových důstojníků bude třeba provést značné změny ve vybíráni náplně jejich přednášek a pod. Především musí osvětová služba dbát a propagovat naší historii a naše tradice, čili musí být prováděna jedině v duchu československém. Jsou-li zkušenosti z poslední války, že morální stránka vojáka je stejně důležitá jako dobrá zbraň, pak posuzujíce činnost naší osvětové služby v armádě dospíváme k názoru, že tato osvětová služba svůj úkol nesplnila a že odpovědní činitelé v armádě musejí zjednat radikálně pořádek. Také přílišná rozčleněnost osvětové služby a příliš mnoho důstojníků, kteří jsou jí přiděleni, zatěžuje neúměrně - vzhledem k významu - státní rozpočet a strana naše žádá, aby počet osvětových důstojníků byl patřičně restringován.

Byli jsme pro nekompromisní očistu v armádě, ale i zde jako všude jinde, jí bylo mnohdy zneužito. Měli jsme skvělou armádu v r. 1938, kterou musel vychovat skvělý důstojnický sbor. Nepochybujeme proto o tom, že drtivá většina důstojníků dělala za poslední války pro národ to, co bylo v jeho prospěch. Nelze proto mluvit o armádě a jejím důstojnickém sboru tak, že je prolezlý fašistickými elementy, poněvadž to není pravda a musí to důstojníky, konající řádně svou službu, urážet. Jsou-li komukoli známy nějaké konkrétní případy, pak je jeho povinnosti, aby to v zájmu národa oznámil odpovědným činitelům.

Naše důstojníky znechucuje, že je jiný postup v očistě armády u nás a jiný na Slovensku. Tím se stává, že čeští důstojníci slouží na Slovensku pod veliteli, kteří nemají o nic větší zásluhy a kvalifikaci a kteří jsou v hodnostech o 1-2 stupně nižších. Bratři Slováci mně prominou, ale je v zájmu jednolitosti armády a spokojenosti v důstojnickém sboru, vyrovnat tento rozdíl úpravou organizace a v důsledku toho také systemizace velitelských míst na Slovensku i v českých zemích. Tím odpadne výtka často pronášená, že čeští důstojníci jsou zdržováni s povyšováním, že nejsou volná systemizovaná místa. Jak to konkrétně vypadá, ukazuje fakt, že absolventi slovenské vojenské akademie, t. j. ročník 1940 a výš, kteří nebyli na frontě, jsou dnes všeobecně štábními kapitány, kdežto v českých zemích ročník 1936 vojenské akademie slouží dodnes v hodnosti kapitána.

Ve smyslu košického programu je nutno trvati na zjednodušení stupnice důstojnických hodností. Není důvodu pro zachování hodnosti štábního kapitána, když jinde, na př. v Rudé armádě, tuto hodnost neznají. Materiálně neznamená tato hodnost žádných výhod, ztěžuje však možnost v mladém věku dosáhnouti hodnosti majora. Tím se stane bezdůvodným tvrzení, že není dostatek systemizovaných majorských míst, poněvadž při tom vzniknou automatickým zrušením hodnosti štábního kapitána a určením systemizace majorů na místa, vyhrazená dnes štábním kapitánům.

Vládním programem nynější vlády bylo závazně přislíbeno, že požitky budou stanoveny výhradně podle skutečně zastávané funkce: Není spravedlivé, vykonává-li kapitán funkci vyhrazenou majorovi, nese-li plnou odpovědnost mravní a materiální za svůj výkon, je-li podle činnosti k této funkci kvalifikován, aby nebyl honorován jako major, který má tuto funkci vykonávat. Měl-li celý národ možnost formou příplatků za práci přes čas být odměněn za mimořádný výkon, musí býti toto právo přiznáno i vojenským gážistům. Je proto nutno po spravedlnosti úplně odstranit tuto nesrovnalost novelizací platového zákona a úpravou funkčních příplatků, které by měly být přiznány se zpětnou platností. Také důstojníkům, sloužícím u těles, je potřebí vyměřit zvláštní příplatky vzhledem k namáhavosti a nákladnosti jejich služby. Nezapomínejte, že materiální zabezpečení důstojníků a rotmistrů je nejlepší garancií zachování vojenského tajemství a dobrého výkonu odpovědné služby.

S povyšováním v armádě, jak se provádí, jsme naprosto nespokojeni. Zatím co jsou někteří jedinci povyšováni již po třetí od a. 1945, na jiné se vůbec nedostane. Dokonce jsou případy, že příslušníci armády, kteří sloužili za války jako poddůstojníci, jsou dnes plukovníky. I když uznáváme, že povyšování se má díti také výběrem do vyšších hodností podle kvalifikace, jsou takové kariéry v armádě nezdravé a nepůsobí dobrým dojmem. Při povyšování je nutno používat formálních zásad jako vodítka, ale, jak jsem řekl, může být povyšováno i mimořádně, ovšem jen tehdy, když jde o důstojníka nejlepší kvalifikace a má se odměniti jeho snaha, iniciativa a výkon. Rozhodně se nesmí povyšovat podle politické legitimace, poněvadž to demoralizuje důstojnický i rotmistrovský sbor.

Proto se dožadujeme revise velitelských míst tak, jak byla po poslední válce obsazena, v tom směru, zda všichni, kteří na tato místa byli přiděleni, mají předpokládané schopnosti a znalosti. Dále se dožadujeme toho, aby byly odčiněny křivdy na těch, kteří byli neprávem při povyšováni přeskočeni. Dále se dožadujeme, aby důstojníci nebyli přidělováni ministerstvu Národní obrany a vyšším velitelstvím bez žádoucí praxe u těles. Je nutno dodržovat zásadu, aby důstojníci veleli postupně od jednotek nejnižších k jednotkám vyšším. Dříve každý důstojník byl velitelem čety až do hodnosti kapitána, pak velitelem roty, a tím nabyl žádoucí praxe a určitého oprávnění k referentskému místu v ústředním úřadě, poněvadž znal praxi a jeho rozhodování bylo věcné a účelné. Nemá-li důstojník zkušeností s vedením nižších jednotek, pak nemůže být dobrým velitelem jednotek vyšších. Zde má vedení armády velkou odpovědnost a já s tohoto místa žádám, aby se těmto věcem věnovala pozornost a byla zjednána náprava.

Čs. strana nár. socialistická plně podporuje demokratizaci armády, ale její lidovost nesmí znamenat neukázněnost. Voják musí mít respekt před svým velitelem a cítit jeho duševní a odbornou převahu. Velitelé všech stupňů musí být vzdáleni jakéhokoliv šikanování a ponižování svých podřízených. Skutky musí se dokázat kamarádství a upřímnost k podřízeným, úcta a oddanost k představeným. Proto lidovost armády neznamená nižší kvalifikaci velitelského sboru, naopak, tento musí svou inteligencí a odborností býti na výši. Je proto nutno při plném zachování práv přístupu všech vrstev národa k tomuto ušlechtilému a vznešenému povolání dáti jim také možnost prohloubiti a zdokonaliti všeobecnou inteligenci. Zastáváme stanovisko, že nutno umožniti poddůstojníkům a rotmistrům cestu do důstojnických funkcí, a proto je nutno zabezpečiti rodiny ženatých poddůstojníků i rotmistrů po dobu školení ve vojenské akademii.