2. Nevedeli sme porozumieť tomu, že sa zaisťovali osoby, ktoré aj po prekročení 48 hodinovej lehoty sú naďalej u bezpečnostných orgánov a nie sú odovzdané riadnym súdom na ďalšie vyšetrovanie.

3. museli sme vidieť istú tendenciu keď sa pred vynesením rozsudkov priamo bombasticky spracovávala verejná mienka s predkladaním trestných činov, ktoré boly nanajvýš vyšetrené, ale nemohli byť a neboly ešte súdené. V takomto počínaní by sme museli vidieť snahu vplývať na nezávislý súd a teda prvé kroky k politickej justícii, ktorá je v diametrálnom rozpore s demokraciou.

4. Zaistili desiatky občanov a po týždňoch ich opäť prepustili Trestné pokračovanie proti nim ani na slobode sa nekoná a úradné správy hovorili o týchto ako o sprisahancoch. Kto týmto nahradí morálnu a niekde aj existenčnú ujmu ktorú utrpeli?

Chcel by som ubezpečiť slávnu snemovňu, že Slovensko nie je krajinou sprisahancov. Slovensko sa osvedčilo v auguste r. 1944, ako vie pre obranu republiky bojovať nemá teda tej najmenšej príčiny, aby tento svoj postoj v akomkoľvek smere zmenilo. Slovenský roľník a robotník pracuje vzorne na výstavbe Štátu. V súťažení o vyššiu pracovnú morálku sme ani zďaleka nie pozadu. V českých krajinách odhalili taktiež asi 36 sprisahancov.

My sme sa na Slovensku ani na chvíľku neodvážili myslieť na to, že by české krajiny boly preto sprisahanecké, ba dokonca by sa im malo niečo uberať na ich právach, ktoré sú dané princípom rovnoprávnosti českého a slovenského národa podľa Košického vládneho programu. Potieranie protištátnych akcií je vecou bezpečnostných orgánov a trestanie nezávislých súdov. Nesmie teda za nijakých okolností slúžiť ono stranícko-politickému vyúčtovávaniu. Prosím, aby sa takto chápali výhrady, ktoré sme mali proti spôsobom vyšetrovania protištátnych akcií na Slovensku. Išlo nám a pôjde nám vždy len o to, aby prestíž štátu a národa nijako neutrpela a aby demokracia a jej základy neboly pošliapané. Tieto vyššie postuláty rozhodnú pre nás aj v budúcnosti, nech je už akokoľvek rozvírená hladina verejného života a nech sa udomácňujú ultimáta na plnenie veci veľkého, často ale neoprávneného politického dosahu. Konštatujem preto s najväčším dôrazom, že ten, kto pre trestné činy pomýlených jednotlivcov obviňuje Slovensko a Slovákov ako celok zo štátnej nespoľahlivosti, rozosieva semeno zla a nedôvery, ktoré neslúžia bratskému nažívaniu a nadovšetko budovateľskej práci. Štátu rozhodne viac škodia ako osožia.

Ďalším mementom pri obrane našej demokracie sú voľby. Podľa všetkých znakov uskutočnia sa včas. Slovensko má v tomto smere znovu jediné očakávanie. Musia to byť opäť všeobecné, tajné a priame voľby. Nech je ich výsledok už akýkoľvek, keď budú mať predpoklady tu spomenuté, budú musieť byť prijateľné pre všetkých občanov a všetky politické strany. Poukazujem pri tejto príležitosti na voľby v máji lanského roku. Získal nám pred celým svetom veľký mravný fond, lebo sme potvrdili, že v Československu niet železnej opony, ale je tu demokracia, ako ju ideovo prežil Masaryk a logicky premyslel Beneš. Slovensko preto čaká, že nesklameme ani občianstvo, ani ostatný vonkajší svet svojimi voľbami, ku ktorým sa už dnes chystajú niektoré politické strany. Keby sme ich neuskutočnili na podklade rešpektu občianskych slobôd, potvrdili by sme, že u nás nastalo definitívne obdobie odklonu od skutočnej demokracie a že sa rútime do náručia pseudodemokracie, ktorá síce vyhovuje chvíľkovej konštelácii, ale nemá tej náplne, ktorá rozhodla o víťazstve v poslednej vojne. Je to iste veľká a zodpovedná úloha dokázať napriek často zlomyseľne šíreným správam v cudzine túto realitu našej demokracie, ale súčasne je to aj bohatý fond morálnych podpôr, z ktorého budeme môcť opäť mnoho čerpať v budúcnosti. Vnútroštátne sa nemusíme obávať, že by slovenský volič sklamal. Je dnes už politicky vyspelý a jeho rozhodnutie vo všeobecných, tajných a priamych voľbách je odpoveďou na všetky tie hlasy dobrodruhov v cudzine, ktorí by chceli vyvolať zmenu konštelácie a roztrhnutie štátneho zväzku Čechov a Slovákov.

Dovoľte mi konečne, slávna snemovňa, aby som konštatoval, že naše úsilie sa v budúcom roku musí viac sústreďovať na plodnú prácu a menej na znepokojovanie verejného života a na prinášanie stále nových akcií rozrušenia. Slovenský človek prežil mnohé poníženia a krivdy. Priniesol veľa obeti na životoch a majetkoch a teraz si buduje svoje zničené domovy. Vie skromne žiť. Keď bude treba, bude sa ešte viac uskromňovať, ale v práci nebude vystavať. Má jedno želanie, chce slobodne a demokraticky žiť. Túto slobodu mu zabezpečí jedine demokratická Československá republika. Preto volá po demokracii a preto žiada jej dôsledné uplatnenie v celom našom verejnom živote. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký: Dalším řečníkem je pan posl. Kokeš. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kokeš: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Pan ministr dr Dolanský zdůraznil ve svém exposé, že v státním rozpočtu najdeme prvky nové, lidově demokratické, že však v tomto rozpočtu jsou také ještě zachovány prvky staré, brzdící vývoj a mající svůj původ v kapitalistické minulosti našeho státu. Toto prohlášení pana ministra je naprosto správné a jedním z důkazů jeho správnosti je i průběh projednávání rozpočtu v rozpočtovém výboru.

V celém našem veřejném životě pozorujeme snahu určitých kruhů zachránit ze starého co se dá, a to hlavně tím, že se staví na obranu všech prvků z doby kapitalistického státu a snaží se o návrat k dřívějším poměrům. Dalo se očekávat, že naše reakce, která má své ochránce i v parlamentě, se postaví na obranu oněch kapitalistických prvků, které brzdí náš vývoj.

A skutečně se tak stalo. Již při rozpravě v rozpočtovém výboru se ukázalo, že všichni ti: kteří si nepřejí, aby se šlo kupředu, kteří si i nepřejí, aby lidové demokratické zřízení se upevňovalo, nýbrž naopak touží po návratu t. zv. zlatých starých časů, soustředili své útoky na ony nové lidově demokratické prvky a snažili se všemožně tyto prvky z rozpočtu odstranit. Bylo útočeno hlavně na rozpočtové položky těch ministerstev, která jsou v rukou ministrů - komunistů a kde je samozřejmě oněch lidově demokratických prvků nejvíce. Jedním z těchto ministerstev bylo i ministerstvo vnitra.

V posledních týdnech a měsících jsme byli svědky toho, že nebylo téměř jediného dne, aby se neútočilo v novinách a na veřejných schůzích na toto ministerstvo, na jeho orgány, a aby se nezatracovala ta opatření, která byla v zájmu státu a jeho bezpečnosti učiněna. Přes všechna úřední dementi a prohlášení odpovědných osob, která z kořene vyvrátila bezdůvodné a nepravdami operující útoky, pokračuje se v těchto útocích. Budiž mi proto dovoleno alespoň v krátkosti dotknouti se nejožehavějších problémů naší bezpečnosti a připomenouti oněm kritikům, co bylo u nás na tomto poli vykonáno a oč vlastně jde.

Všichni kritikové, a to podle mého názoru i ti, kteří před rokem s této tribuny volali po snížení stavu SNB a po rozpuštění pohraničních útvarů, snad uznávají alespoň dnes, že se mýlili. Události v posledním roce nám totiž všem ukázaly, že nežijeme v idylických dobách, kdy bylo možné nestáti na stráži proti útokům našich zahraničních nepřátel a kdy by bylo možné snižovati náklady na naši bezpečnost.

Všem, kdož chtějí vidět a kdož úmyslně neskreslují skutečnost, je jasné, oč jde. Naše reakce, která v květnu 1945 zalezla do děr, zvedá hlavu, zvláště když je povzbuzována přáteli ze zahraničí. Opět se na scéně objevují ti. kteří v roce 1938 rozbíjeli republiku, zaprodávali ji Hitlerovi a přivedli národ do neštěstí. Domnívají se, že již opadla vlna revoluce a že je čas nastoupiti cestu kontrarevolučních pučů, jak nám to ukazují spiklenci a banderovci na Slovensku.

Zahraniční nepřátelé ve spojení s našimi zpátečníky usilují o zničení lidově demokratického zřízení a přesně podle plánu se snaží o návrat ke kapitalistickému režimu dřívějška. Během tohoto roku jsme prožili události, které nám jasné ukázaly, po jakých cestách kráčejí nepřátelé lidově demokratického zřízení a jakých prostředků chtějí použíti k dosažení svých protilidových cílů. Již se radovali letošního roku v květnu a červnu a domnívali se, že vše půjde hladce podle jejich plánu. Jenže naše orgány bezpečnosti bděly a zkřížily plány naší zahraniční reakce. A proto ten křik u nás i za hranicemi. Lidová demokracie československá se postavila na odpor těmto nepřátelům republiky a tvrdě zasáhla. Každý poctivý Čechoslovák se radoval z tohoto zásahu, schvaloval jej a byl orgánům bezpečnostním za to povděčen. Ovšem našli se lidé, kteří místo díků a pochvaly nalézali jen slova odsouzení a hany.

Naše bezpečnostní orgány letos na jaře a v létě nastoupily na obranu státu proti prvnímu velkému nebezpečí, jež ohrožovalo náš klid a naše budování, t. j. proti banderovským bandám. Tito fašističtí bandité byli dirigováni záměrně na naše území a již rozprava v bezpečnostním a branném výboru o exposé pana ministra národní obrany generála Svobody a pana povereníka vnitra generála dr Ferjenčíka ukázala, že tyto bandy byly vyslány na naše území s jasným cílem: rozvracet. Tito bandité přišli na Slovensko proto, aby vraždili a loupili a aby se nakonec spojili se slovenskými spiklenci, s nimiž společně měli provádět teroristické akce na našem území. Ano, zahraniční nepřítel měl a má zájem na tom, aby u nás nebyl klid, aby u nás byl rozvrat, a je ochoten poslat na naše území i fašistické bandy. Naše reakce zaslepená nenávistí k lidově demokratickému zřízení a ke komunistům se spojuje s těmito fašisty, podporuje je a chrání je. Proti těmto nepřátelům naší republiky byli vysláni příslušníci Sboru národní bezpečnosti a nakonec i armáda. Průběh bojů s banderovci nám ukázal, že Sbor národní bezpečnosti byl na svém místě, jeho příslušníci si vedli velmi hrdinně a někteří zaplatili svou lásku k vlasti i životem. Ukázalo se, že pro takovéto případy musí být sbor ještě lépe připraven, že musí být lépe vyzbrojen, vystrojen, vycvičen, že musí míti dostatek motorových vozidel a co hlavní, že musí míti bojovou morálku a býti velmi dobře politicky připraven na takovýto boj. Boj s banderovci nám ukázal, jak jsme měli pravdu my komunisté, když jsme hájili zásadu mravně politické výchovy ve Sboru, a rovněž se ukázalo, co měli na zřeteli její odpůrci. Ti alespoň ve svých novinách psali tak, jako by byli spojenci banderovců, a div že fašistické bandity nám nevydávali za naše bratry. Dnes můžeme říci, že Sbor národní bezpečnosti se velmi zasloužil o to, že banderovské tlupy byly zlikvidovány.

Druhé veliké nebezpečí pro naši republiku, před kterým nás opět ochránili příslušníci SNB, bylo spiknutí na Slovensku. Slovenské spiklenecké podzemí, podporované ze zahraničí, připravovalo v souvislosti se vpádem banderovců na naše území povstání proti jednotné lidově demokratické Československé republice. Luďácká pátá kolona, která v roce 1938 společně s Henleinem a v bratrské spolupráci s Hitlerem rozbíjela republiku a která od roku 1939 táhla slovenský národ do propasti, zahájila hned po porážce Hitlera svoji činnost za stejným cílem: rozbít jednotnou ČSR a odstranit lidově demokratické zřízení. Tato zrádná pátá kolona byla již tak daleko, že prováděla odvody pro ilegální bojové jednotky, které po příchodu banderovců měly se s nimi spojit a zahájit otevřeně boj proti republice. Toto spiknutí v očích každého poctivého Čecha a Slováka muselo být a musí být posuzováno jako velezrada. Celý národ český i slovenský má nejvyšší zájem na tom, aby velezrádci byli souzeni a odsouzeni. Ale jsme svědky toho, že se našli ochránci spiklenců, a to i v tomto parlamentě, kteří namísto, aby útočili na spiklence, na jejich zahraniční pomocníky, útočí nyní na příslušníky SNN a obviňují z porušování právního řádu orgány ministerstva vnitra a pověřenectva vnitra.

Paní a pánové, jde přece o republiku, její lidově demokratické zřízení, a je naší povinností, abychom se obraceli proti nepřátelům republiky, a nikoliv abychom ještě peskovali příslušné orgány SNN za jejich namáhavou a obětavou práci, která nás chrání před fašistickým nepřítelem.

Zásahy, které byly provedeny proti dvěma největším nebezpečím, hrozícím naší republice, nezastrašily však nepřátele republiky a lidově demokratického zřízení. Ti se zřejmě podle pokynů svých chlebodárců pokoušejí rozvrátit naše nové hospodářství, náš nový právní řád Zanášejí mezi náš lid neklid šířením nepravdivých zpráv. Ve zhoršené zásobovací situaci, zaviněné letošním suchem, neštítili se ani významní činitelé nabádati rolníky k neplnění povinností vůči státu, totiž neodevzdávati předepsané kontingenty. Z toho je zřejmo, že lidem včerejška je každý prostředek dobrý, aby podkopávali naše lidově demokratické zřízení, a jsou ochotni se dopouštět i velezrady, jak to dokázalo spiknutí na Slovensku a pozatýkaní velezrádci u nás v Čechách. Dá se očekávat, že tito nepřátelé státu a jejich ochránci budou opět spílat orgánům SNN proto, že se proti těmto nepřátelům republiky zakročuje. My komunisté voláme po tom, aby Sbor národní bezpečnosti v čele s národními výbory konal svou povinnost a nemilosrdně stíhal všechny, kdož roztrušováním nepravdivých zpráv a štvaním proti republice ohrožují naší bezpečnost.

Nesmíme ovšem zapomínati na to, že máme u nás ještě pátou kolonu - Němce. Všichni jsme si vědomi toho, jaké nebezpečí tito lidé pro nás představují. Bylo zde o tom již hovořeno. Jsou hlavně v pohraničním kraji a poněvadž mají své příbuzné za hranicemi, jsou ve stálém styku s těmi, kdož byli od nás vystěhováni. Naši hraničáři neustále poukazují na to, že se strany těchto Němců nám hrozí nebezpečí, neboť jsou to oni, kdož rozšiřují nepravdivé poplašné zprávy o tom, že se odsunutí Němci vrátí, že bude válka, která je osvobodí, Američané že jim všechno vrátí a pod. Tito Němci se stávají den ode dne zpupnějšími a troufalejšími. Dožadují se větších práv a velmi citelně poškozují naše hospodářství jednak sabotážemi, jednak pašováním potravin přes hranice. Počet bezpečnostních orgánů v pohraničí naprosto nestačí na to, aby podvázal tuto činnost Němců. Všem je nám známo, že Němci odsunutí od nás nacházejí podporu u zahraniční reakce, a po zkušenostech, které máme s banderovci a spiknutím na Slovensku, musíme počítati i s tím, že němečtí fašisté jsou schopni přepadat naše území, jak to činili v roce 1938. Již dnes se množí případy nedovoleného přechodu přes hranice a při hladu, který v Německu trvá, dá se očekávat, že bandy z Německa budou přecházet častěji a častěji a budou páchat na našem území zločiny. Je proto v zájmu celého státu, v zájmu klidu a pořádku v pohraničí i v zájmu bezpečnosti českých lidi na hranicích, aby bezpečnostní sbory v pohraničí byly zesíleny a vybaveny všemi prostředky, kterých potřebují k zvládnutí úkolů, před nimiž stojí. Hranice našeho státu musí být bezpečné a proto obětujme i v rozpočtu na tuto bezpečnost tolik, abychom mohli v klidu a pořádku budovat svůj stát.

Paní a pánové, každý objektivní pozorovatel, který bude hodnotit na jedné straně úkoly, které před SNN v tomto roce stály, a na druhé straně prostředky, které byly k disposici, musí nakonec dospěti k závěru, že Sbor národní bezpečnosti, a to ve všech svých složkách, vykonal co bylo v jeho silách a patří mu proto za to náš dík. Je naší povinností, abychom si uvědomili, že tomuto sboru musíme dáti vše, aby mohl své úkoly plnit, především však jej podepřít alespoň morálně tím, že mu dodáme odvahy k další činnosti. Nechť Sbor národní bezpečnosti v čele s úřady národní bezpečnosti vede dále neúprosný boj proti všem nepřátelům lidově demokratické republiky, ať přicházejí ze zahraničí, anebo ať jsou to zrádci vlastního národa. Nechť tvrdě zasahují proti spiklencům, sabotérům výstavby Československé republiky, sabotérům předepsaných kontingentů obilí a brambor, šmelinářům a šiřitelům nepravdivých zpráv.

Aby tento boj mohli vésti úspěšně, doporučujeme my komunisté obětovati pro naši vnitřní bezpečnost vše, co obětovati můžeme, a budeme tento požadavek prosazovat. Na ni totiž závisí budoucí štěstí československého lidu v pokojné lidově demokratické republice Československé. Toto štěstí zajistit je také úkolem naším, poslanců ústavodárného Národního shromáždění. Dejme proto našemu Sboru národní bezpečnosti vše, co mu patří, a pomozme jej vybudovat v orgán, který bude milován lidem a bude neúprosně zasahovati proti všem nepřátelům našeho lidově demokratického zřízení, orgán, který bude vždy stát po boku lidu a s ním chránit všechny vymoženosti naší revoluce. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (přejímaje předsednictví zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.

Posl. dr Jelínek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Chtěl jsem původně na okraj rozpočtů ministerstev spravedlnosti a pro sjednocení zákonů a na okraj rozpočtu Nejvyššího správního soudu přičiniti několik poznámek a upozorniti nám, sněmovně, byla dána lhůta opravdu naléhavými. Obávám se však, že, jak vypadá první den rozpočtového jednání sněmovny, je více než zřejmo, že vlastní rozpočtová práce zapadá do rozpočtového výboru, který v dlouhých a únavných schůzích vyčerpal všechnu materii se všech stran.

Já jsem loňského roku s tohoto místa velmi lkal nad prázdnotou lavic poslaneckých i vládních. Přičítal jsem to tehdy té okolnosti, že nám, sněmovně, byla dána lhůta opravdu naléhavých 36 hodin k tomu, abychom probrali státní rozpočet obsahující tolik a tolik desítek miliard vydání a také způsob jich úhrady. Obávám se však, že letos toto lkaní by mělo býti ještě větší, neboť se nic na věci nezměnilo. Chci však říci, že se domnívám jako člen, který přišel do ústavodárného Národního shromáždění s upřímným, ale pevným přesvědčením, že sněmovna je nejvyšší lidový orgán ve státě, že já, který jsem s tímto přesvědčením přišel, vidím, že jsme si hodně vinni také my sami. Musíme upustit - a tu nechci dávat žádné rady - od některých zastaralých forem parlamentního života a režírovat své plenární schůze tak, aby byly skutečně schůzemi živými. (Výborně!)