Vím, že by se mohlo spoléhat na to, že prvky mezinárodní solidarity, mezinárodních idejí, jako je idea soc. demokratická nebo komunistická, mohly by zmírnit představy o chystaném nebezpečí, kdyby se Německo hospodářsky scelilo, ale my dobře víme, že právě u Němců jsme se již dvakráte zklamali v účinku mezinárodních ideologických směrů a solidarity. víme dobře, jak to bylo při prvé světové válce. Tehdy nezabránila mezinárodní solidarita, vyplývající z ideologie soc. demokratické, Německu v tom, aby odhodilo rudé prapory a šlo pod prapory Vilémovými do boje. Víme, že ani po druhé při tom těžkém zápase, když už obě dvě složky, komunistická i soc. demokratická, byly značně zesíleny, nepodařilo se jim zabránit pangermánskému hitlerovskému nátlaku a agresi a že v tomto boji právě v německém národě složky mezinárodní solidarity podlehly silnějšímu pangermánskému přirozenému založení Německa.

A proto se opravdu naše myšlenky upínají především k tomu, aby tak jako ve válce, i dnes našly mocnosti k sobě cestu, aby našly cestu dorozumění, poněvadž jen v tom dorozumění a ve správě Německa, vedené pod kteroukoliv formou, je možno spatřovat šťastné řešení. Pro nás Čechoslováky není forma tak důležité jako to, aby forma, která bude zvolena jako forma vlády nad Německem, byla opravdu formou, kterou budou harmonicky plnit všechny mocnosti a která bude doprovázena spolukontrolou všech čtyř mocností. Dnešní poměry v Německu, jak už zde bylo uvedeno, nám opravdu nedávají příliš velké naděje.

Slyšeli jsme v zahraničním výboru exposé pana státního tajemníka Clementise a když si doplníme tento stav ještě svými osobními zkušenostmi, vidíme, že dnes Němci a zejména sudetští návratci a návratci z Polska a z Ruska jsou opravdu mimořádným nebezpečím pro nás všechny. Jestliže tyto složky se dnes v Německu mohou organizovat a organizují se a jestliže do svých cílů tohoto organizování zapisují v prvě řadě slovo "návrat", musíme my, Čechoslováci, u nichž odsun Němců byl opravdu primárním činem naší národní revoluce, býti na stráži a nezaspat ani vteřinu. Nestačí pouze, abychom se v této věci postavili a přihlásili memorandy a vytyčením našich základních linií. Je potřebí, abychom se, pokud jde o denacifikaci a převýchovu německého národa, také jasně a konkrétně vyslovili.

Tato otázka převýchovy, denacifikace a hospodářské úpravy neměla by býti po mém soudu pouze snažením a cílem našich oficiálních orgánů a orgánů naší zahraniční politiky, ale měla by býti cílem celé naší československé veřejnosti, a zejména nadstranické organizace celostátní by v tomto směru měly převzíti návrhovou iniciativu.

Jak jsem již řekla, nesmíme se dáti znovu uspati tím, že to za nás vyřídí jiní, jim tam nahoře. V našem lidově demokratickém systému musíme opravdu jeden každý vzít svou plnou odpovědnost a iniciativu a musíme, vážení pánové a paní, mluvit nejenom to, co je líbivé a co je dovolené, ale musíme také mluvit to a o tom, k čemu nás zavazuje hluboký příkaz tisíciletého, skutečného poznání Němců. Musíme to říkat na všechny strany a všem.

Je potřebí, abychom sledovali politiku, jakou vůči Německu mají i ostatní jeho sousedé. Je potřebí se také seznámit s tím, jaké požadavky a přání formulují v otázce Německa zejména ty státy, s nimiž jsme šli cestou utrpení společně. Jsou to naší slovanští spojenci, ale je to také zejména Francie.

Jsme rádi, že jsme slyšeli od pana státního tajemníka Clementise v zahraničním výboru, že již byly učiněny pokusy o to, domluvit se s našimi francouzskými přáteli o postupu, cílech a směrech požadavků, které oni uplatňují, a přáli bychom si, aby tato jednání byla co nejrychleji i rozvíjena a přivedena ke konci.

Je pravda, že bezpečnost je primárním určovatelem naší zahraniční politiky a přirozeně i tento cíl bezpečnosti vede nás, jak zde již bylo řečeno, k liniím, které sleduje také v otázkách úpravy poměrů v Německu Sovětský svaz, náš mocný spojenec. Jsme při tom opravdu velmi potěšeni touto novou skutečností, která nebyla předtím, že máme tu radostnou jistotu, že se můžeme opříti o sílu našeho spojence, a také my právě tak jako ostatní upřímní vlastenci v tomto státě prohlašujeme, že chceme a budeme věrně a důsledně stát v sovětských spojeneckých smlouvách.

Ale při tom jsme si dobře vědomi, že musíme v tomto státě, jehož poloha, historie a tradice je určena také tisíciletým vývojem, zachovávati Masarykův příkaz, že musíme zůstati národem světovým, a proto je velmi správné, že si všechny politické složky v tomto státě vedle tohoto prvního příkazu, daného a vyjádřeného v košickém programu, o věrnosti a důslednosti spojenecké smlouvy se Sovětským svazem také plně uvědomují a chtějí uvědomiti, že jsme stejně tak vázáni prohlubovat a zesilovat přátelství a upřímné vztahy s ostatním světem a, řekněme otevřeně a upřímně, také s Amerikou a Anglií.

My bychom opravdu mohli v této chvíli skvěle sledovat a doplnit linie, které nám tak moudře dávala politika dr Edvarda Beneše v první republice, když jsme viděli, jak jeho zahraničně politická prozíravost v době, kdy jsme byli svým spojenectvím zavěšeni na západ, na Anglii a zejména na Francii, hledala a také nalezla v r. 1935 náležitou a zdravou rovnováhu, která se uskutečnila smlouvou se Sovětským svazem. A tak, poučeni touto linií a touto zahraničně politickou prozíravostí, i dnes, vedle té vysoce cenné, životně důležité a primární spojenecké smlouvy, kterou máme se Sovětským svazem a kterou skvěle doplňují naše spojenecké smlouvy s ostatními slovanskými národy, musíme, chceme-li býti zabezpečeni proti Německu jako proti agresoru opravdu jedinému a nejmožnějšímu, také sledovat smlouvy a přátelství se všemi ostatními sousedícími demokratickými státy i mimo slovanskou rodinu. Doufáme, že smlouva s Rumunskem, ale zejména také spojenecká smlouva s Francií rozmnoží tyto naše spojenecké opory.

Jsme si však vědomi, že je to hospodářský problém, který je základním bodem, jehož zvládnutí je dnes uloženo těm, kteří jednají o Německu v Londýně.

Víme, že jedna ze základních otázek tohoto hospodářského problému jsou reparace. Spojenci v Postupimi měli zřejmě na mysli krátkodobé plnění reparací odsunem podniků a příslušnými zahraničními pohledávkami. Podle postupimské resoluce měl být co nejdříve zahájen odsun průmyslových výrobních zařízení a měl se skončit do dvou let, t. j. do srpna 1947.

Pan státní tajemník ve své rozpravě o Německu v lednu t. r. nám řekl, že zásadní stanovisko naší vlády v otázce reparací pod zorným úhlem naší bezpečnosti je takové, abychom opravdu koordinovali a plánovitě působili k tomu, aby bylo provedeno hospodářské odzbrojení Německa. S tím plně souhlasíme, neboť víme, že dnešní plán Bizonie nebyl plánem, s nímž bychom mohli vzhledem k svým hospodářským potřebám plně souhlasit, a že je odklonem od reparačního plánu z roku 1946. Podle tohoto reparačního plánu a podle plánu kontrolní rady z března 1946 měly být nejdříve uskutečněny tyto tři základní body: mělo to být potrestání Německa zrušením jeho válečného potenciálu a zákazem výroby, úzce souvisící s válkou a válečnou výzbrojí; druhým bodem byla náhrada škod spojenců z reparační podstaty, sestávající z výrobních zařízení, přesahujících stanovenou hranici snížené výrobní kapacity Německa, a konečně třetím bodem byla bezpečnost sousedních států po stránce vojenské a hospodářsko-sociální.

Bylo zde řečeno, že plně souhlasíme s tím, jak je dnes plánováno plnění reparací. Je pravda, že v základních rysech náš souhlas se neodchyluje od předpokládaných plánů, které jsou v Londýně zastávány zejména zástupci Sovětského svazu. Přitom je však nutno, abychom si po pravdě a opravdu s plnou vážností předložili také ještě otázku, zda skutečně tímto způsobem, který je volen a který je řízen s hlediska potřeb velmocí a velmocí, jsou také odčiněny všechny hospodářské účinky Mnichova.

Byla jsem velmi šťastna, že na mou otázku v zahraničním výboru pan státní tajemník odpověděl, že Československo trvá na tom, aby reparace pro ně byly plněny z podstaty německého majetku a službami. Je to logické a důsledné, protože všichni jsme si dobře vědomi, že nejenom politicky, ale také hospodářsky musí býti odčiněn Mnichov. (Předsednictví převzal místopředseda Hladký.)

Paní a pánové! Po Mnichovu přišli Němci do našich zemí a odnesli z naší podstaty, z podstaty našeho majetku velmi mnohé, velmi důležité a velmi značné částky. Tím, co odnesli, obohatili svou německou podstatu a proto, má-li být odčiněn ve všech svých důsledcích Mnichov, musíme trvat také na tom - a opakuji, že nás velmi potěšuje, že také trváme - aby pro nás, pro Československo se reparace také platily a především platily z podstaty německého majetku. Máme před sebou velkou povinnost zprůmyslnit naše Slovensko a víme, že bude mnohem snazší a pro nás také mnohem únosnější a lepší, budeme-li odmontovávat továrny v Německu a jejich odmontované zařízení dovážet přímo na Slovensko, než abychom si odmontovávali továrny v Čechách a na Moravě.

Německo, kdyby bylo ponecháno v plné možnosti uspokojovat reparace z běžné výroby a hlavně z běžné výroby, mělo by ponecháno také jedno, že by mohlo zase znovu plánovat uskutečnění své agrese, neboť by to pro ně znamenalo také hospodářskou možnost, která by sice určitou dobu sloužila k tomu, aby plnilo své trestní podmínky, ale po této době by se tím také zvýšila velmi podstatně jeho hospodářská úroveň.

Víme, že vedle tohoto německého problému, který je eminentní a centrální, jsou před naší zahraniční politikou otevřeny ještě otázky další. Víme, že nemáme ještě definitivně vyřízeny otázky polské a že odsun těchto životních otázek a jejich úprava na dva roky neznamená jejich vyřešení. Víme také, že ještě není skončen celý problém, který se pro nás jeví pod otázkou Maďarska. V této věci si přejeme jen jedno: aby všechny strany a všichni političtí rozhodující činitelé v tomto státě v každém okamžiku a v každé otázce, která se bude řešit, viděli a hájili jen jediný zájem, a to je zájem Československé republiky a jejího lidu. Jsme přesvědčeni, že když se na tomto základním bodu všichni sejdeme, že i tyto pro nás ještě velmi obtížné a otevřené otázky budou zdravě a řádně vyřešeny.

Abychom mohli všechno to, co před námi v zahraničním úkolu stojí, splniti, je ovšem také třeba, aby nástroj, který to vykonává - ministerstvo zahraničí - byl opravdu vybaven tak a měl takové možnosti, aby úkoly převážně těžké a odpovědné na něj položené mohl splniti.

Ve své řeči v rozpočtovém výboru jsem se velmi podrobně zabývala osobní politikou v ministerstvu zahraničních věcí. Nebudu opakovat vývody, které jsem tam uvedla. Chtěla bych jen znovu podtrhnouti, že ministerstvo zahraničních věcí bývá někdy uváděno v souvislost s překrveností naší veřejné správy a že jsou opravdu - a někdy důvodně - uváděna čísla osob a úředníků zaměstnaných na zastupitelských úřadech, která skutečně převyšují velmi značně stav, který jsme měli na těchto úřadech a zastupitelstvích před druhou světovou válkou. Musíme si však uvědomit, že tato překrvenost zastupitelských úřadů - jak jsme se přesvědčili - nevzniká tím, že by ministerstvo zahraničí do těchto míst exponovalo nadbytečné síly. Je však zjevem, který je nutno opravdu velmi vážně a velmi radikálně zkoumat a také brzy napravit. Stav našich zahraničních zástupců a personální stav zastupitelských úřadů velice vzrůstá a vzrostl o exponenty jiných ministerstev, zaměstnané na zahraničních úřadech a legacích.

Vzpomínám si, že v rozpočtovém výboru pan posl. dr Ducháček uvedl jako jeden z příkladů vyslanectví v Paříži a přitom z jeho odůvodnění jasně bylo patrno, že zvýšený a opravdu nadměrný osobní etát tohoto vyslanectví nebyl způsoben exponovanými silami ministerstva zahraničí, nýbrž že to bylo ministerstvo národní obrany, které abundantně rozšiřovalo své síly, ministerstvo informací i jiná ministerstva - zahraničního obchodu, atd. - která svými novými silami tento etát náležitě zvyšují. Je třeba si říci, zda tento stav je opravdu žádoucí a zda ho potřebujeme nejenom s hlediska úspornosti naší správy, ale také s hlediska jednotné linie zahraniční.

Zde bych ráda upozornila na to, co také bylo velmi významným bodem mé řeči v rozpočtovém výboru, na nejednotné zahraniční zpravodajství, a žádala bych znovu právě tak, jako jsem to učinila i ve výboru rozpočtovém, aby bylo přihlíženo k tomu, že titul našeho rozpočtu v kapitole ministerstva zahraničí, který se věnuje zpravodajskému oddělení ministerstva zahraničí, je více než skrovný a nemůže přirozeně splnit to, co by zpravodajské oddělení ministerstva zahraničí mělo dělat. To znamená soustředit všechnu zpravodajskou službu v zahraničí na své základně. Máme přesvědčení, že za účinky zahraničního informování před parlamentem nám ručí ministr zahraničí a není možno, aby mu do této jeho zodpovědnosti zasahovali také dosud všemi silami se snažící o zásah ministři jiných resortů.

Je důležité si také uvědomit, že ministerstvo zahraničí musí míti, má-li splnit všechny úkoly, které před ním leží, své osobní, personální poměry naprosto jasné, vyrůstající také z řad těch, kteří dlouhá léta a opravdu bedlivě vyrůstali na půdě zahraniční politiky. Je potřebí také se zbavit toho, o čem jsem mluvila, aby ministerstvo zahraničí, pokud jde o osoby, nestávalo se místem, kam připlývají síly odjinud, síly, které se snad nemohou dostatečně skvěle uplatnit ve své kariéře na místě, kde jsou. Ministerstvo zahraničí, pokud jde o personálie, není šatnou na odkládání. Toho bychom si měli být vědomi právě v této chvíli, kdy na ministerstvu zahraničí spočívají tak těžké a vážné úkoly. (Potlesk.)

Místopředseda Hladký (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jeleň. Dávám mu slovo.

Posl. Jeleň: Pán predseda, panie a páni, slávna snemovňa!

Pri rozbore hociktorého javu škodlivého so stanoviska celkového vývinu Slovenska príde sa na to, že jeho príčinou obyčajne býva sociálna bieda, spojená s kultúrnou zaostalosťou. Kardinálnou požiadavkou sa nám javí povzniesť Slovensko hospodársky a kultúrne na takú úroveň, aby sa vyrovnalo iným častiam republiky. A nedá sa nijak odškriepiť, že aj na Slovensku platí všeobecne platná zásada, že kultúrna úroveň sa nezvýši prv, kým sa podstatne nezlepší hospodárska situácia Slovenska. Keďže vláda svojím mimoriadnym porozumením už prikročila k veľkorysej hospodárskej výstavbe Slovenska jeho industrializáciou, sú tu dané predpoklady, aby slovenská pospolitosť aj v najzapadlejších a doteraz najzanedbanejších kútoch mohla mať prístup ku kultúre a všetkým prostriedkom, ktorými sa táto prejavuje, nech je to už moderná škola, časopis a kniha, prednáška, kurz alebo osvetová činnosť, všetky zložky umenia, rozhlas alebo film. O tieto veľké úlohy sa majú starať dve povereníctva na Slovensku, a síce Povereníctvo školstva a osvety svojím veľkým školským aparátom, kultúrnymi, umeleckými a vedeckými inštitúciami, osvetovou a ľudovou výchovou, knižnicami a divadlami, a v sférach, do ktorých sa nedostáva svojimi prostriedkami štátna kultúrna osvetová služba na Slovensku, má pôsobiť Povereníctvo informácii celou všestrannou svojou činnosťou, hlavne plánovitou masovou štátno-politickou a občianskou výchovou.

Úsilie a činnosť štátnej školskej a kultúrnej správy na Slovensku boly náležito ocenené v podrobnej rozprave v rozpočtovom výbore. Je len potrebné, aby základný školský zákon bol už konečne uzákonený. Za jednotnou štátnou školou stoja skoro všetci učitelia a profesori a stojí vo svojej podstate aj slovenský ľud. Je treba v tejto spojitosti odsúdiť neslýchaný a štvavý prejav, ktorý bol prednesený významným členom Slovenskej národnej rady pánom Šenšelom pri prejednávaní otázky náhrady za bývalé cirkevné školy a internáty na Slovensku. Táto reč až príliš pripomína terminológiu a frazeológiu hlinkovcov a tukovcov.

O činnosti Povereníctva informácií bohužiaľ nemohla byť vznesená chvála. Novoľudácke tendencie v publikačnej a spravodajskej činnosti, nešťastná personálna politika, preferujúca kompromitovaných ľudí, úplný nedostatok styku s Ministerstvom informácií a s činiteľmi vlády boly dokumentárne pri podrobnej rozprave v rozpočtovom výbore dokázané.

Keď chceme ešte lepšie a dôraznejšie vyzdvihnúť nesmierny význam a dôležitosť kultúrnej činnosti na Slovensku, musíme poukázať na skutočnosť, že industrializáciou Slovenska a tvorením nových pracovných príležitostí prichádza veľa nových pracovných síl predovšetkým z dediny do podnikov, do väčších miest, čím v rámci takejto závažnej štrukturálnej zmeny našej slovenskej society sa súčasne menia aj jej hľadiská, alebo by sa aspoň mali meniť, že sa zvyšujú jej nároky, najmä spoločenské a tak aj kultúrne. Lebo nejde len o zaradenie nových síl do pracovného procesu, ide aj o to, aby sa v živote tohto nového staviteľa nášho života vytvorila aj nová kultúrna situácia, aby jeho výkon bol kvalitnejší, aby jasne a kriticky vedel hodnotiť domáce a zahraničné udalosti, aby ľahšie chápal zložitejšie situácie verejného politického života, aby bol uhladenejší, vzdelanejší slovom, aby zanechal všetky nežiadúce zbytky života na dedine, aby zanechal plieseň, zadubenosť, nevšímavosť a všetko, čo sa spája s prílišným konzervativizmom a izolovanosťou osamelého života.

Dvojročnica, prípadne obdobie ďalšieho plánovania sa splní ešte s väčším zdarom a úspechom ako doteraz len vtedy, keď náš pracujúci robotník a roľník bude kultúrnejšie žiť. A to sa stane len tak, keď sa umožní orgánom štátnej osvetovej služby a všetkým, ktorí sú zodpovední na Slovensku za tranzit všetkých kultúrnych statkov, plne a voľne bez akýchkoľvek malicherných ťažkosti a prekážok, rozvinúť organizačnú činnosť, ktorá má smerovať za tým cieľom, aby tento tranzit kultúrnych hodnôt prebiehal hladko.

Význam vedy v ľudovo-demokratickom štáte spočívajúcom na idei neustáleho kultúrneho napredovania a sociálneho rozvoja všetkých vrstiev národa, začína byť čím ďalej tým viacej akcentovaný a priznávaný. Dochádza sa k evidentnému poznaniu, že veda so všetkými svojimi výdobytkami tvorí základný fundament nielen zdravého života rodiny, ako základnej spoločenskej jednotky, ale aj základný fundament ľudovodemokratickej spoločnosti, národa a štátu. Veda so svojimi technickými výdobytkami umožňuje vytvárať potrebné množstvo životných potrieb, zvyšuje životný štandard. Exaktná veda so svojim súborom cenných poznatkov je prvoradým aktívnym faktorom uvedomovacieho individuálneho i sociálneho procesu, prvoradým aktívnym faktorom, ktorý tvorivo zasahuje do všetkých oblastí ľudského života, do všetkých vzťahov sociálnej reality, menovite do vzťahov hospodárskych a mravných. Veda v ľudovodemokratickom štáte stáva sa preto najvyšším záujmom, pretože podmieňuje blaho, zdatnosť, zdravie a kultúrnu uvedomelosť ľudu, ktorý je zdrojom a výrazom štátnej moci.