Základním rysem naší nové zahraniční politiky je snaha zajistit našemu státu v souhlase s cítěním a vůlí našeho lidu co nejvyšší míru bezpečnosti tak, aby náš stát byl v budoucnosti ušetřen katastrofy, jaké jsme prožili v minulosti, a abychom získali klid, potřebný k naší budovatelské práci. Po tragické zkušenosti Mnichova a po osvobození Československa Rudou armádou byla linie naší zahraniční politiky řízena právě tímto rozhodujícím vodítkem. Zajistili jsme našemu státu a našim národům pevné a nezrušitelné spojenectví se Sovětským svazem a s dalšími slovanskými zeměmi. V důsledku těchto spojeneckých svazků změnila se od základu posice naší republiky, a změnila se k našemu prospěchu. Stačí jen porovnat, jak vratké a nebezpečné postavení mělo Československo před Mnichovem a jaké je postavení naší republiky nyní. Už nejsme obklopeni se tří stran německým mořem, jsme naopak vklíněni v mohutný bezpečnostní val slovanských a lidovědemokratických států východní Evropy, které si přejí se slovanskými státy spolupracovat. Dík naší nové zahraniční politice je posice Československa v Evropě tak pevná a bezpečná, jako tomu nikdy v dějinách dosud nebylo. Tato skutečnost je potvrzována znovu a znovu ve světle posledních událostí v Evropě a ve světě. Náš stát už není a v budoucnosti nebude v takové situaci, aby každá kráse a každé evropské zemětřesení jím otřáslo a uvedlo jej v smrtelné nebezpečí. Tuto pravdu nemohou žádní kritikové naší nové zahraniční politiky vyvrátit. A proto také všecky pokusy v tomto směru činěné žalostně ztroskotaly. Zítra, 12. prosince, vzpomeneme znovu výročí historické československo-sovětské smlouvy o vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Tato smlouva se stala základním kamenem naší národní a státní bezpečnosti a nové zkušeností potvrzují, jakým je pro nás dobrodiním.

Dnes má být v Moskvě podepsána československo-sovětská obchodní smlouva, která svým významem a rozsahem bude základním sloupem našeho zahraničního obchodu. Smlouva, kterou se Sovětským svazem právě uzavíráme, bude platit pět let a předvídá výměnu zboží ve výši 25 miliard našich korun. Je to dosud největší obchodní smlouva, kterou Československo kdy uzavřelo. Jaké výhody nám přinese, ukazuje už fakt, že Sovětský svaz nám zvýšil dodávku obilí a krmiv, které bychom nikde jinde na světě nedostali. Naproti tomu odebere od nás Sovětský svaz spotřební zboží, které bychom těžko někde jinde mohli odbýt. Sovětský svaz tu proti svému zvyku odebírá spotřební zboží, což dříve zpravidla nedělal. Výměna zboží ve výši 25 miliard korun nám zaručuje stálý a nepřetržitý příliv důležitých surovin a potravin, zatím co našemu průmyslu je zabezpečeno odbytiště v zemi socialismu, která nepodléhá důsledkům kapitalistické anarchie a je plně zajištěna proti veškerým možnostem hospodářské krize.

Vítáme radostně uzavření této hospodářské smlouvy, která beze sporu přispěje k stabilizaci evropského hospodářství. Uzavření dohody přichází krátce po historickém činu sovětské vlády, která pět dnů po obdržení dopisu předsedy naší vlády Klementa Gottwalda zvýšila dodávku obili o 200.000 tun, tedy o 50.000 tun více, než jsme původně žádali. Rychlost, s kterou naší žádosti bylo vyhověno, ukazuje, jak Sovětskému svazu upřímné záleží na pomoci svým spojencům. Forma, kterou byla věc vyřízena, je dalším důkazem, že spojenectví slovanských národů je založeno na základě opravdové rovnoprávnosti. Výzva generalissima Stalina k sovětským železničářům svědčí o jeho přátelském pochopení naší vyživovací situace. V části československého tisku se bohužel objevily snahy zmenšit význam tohoto činu, avšak důležitost rozhodnutí sovětské vlády je jasná každému Čechu a Slováku tím více, že Sovětský svaz je jedinou velmocí, která při politických, hospodářských a kulturních jednáních se drží vždy zásady nezasahování do vnitřních věcí jiných zemí a která posuzuje každou dohodu jen se stanoviska, zda odpovídá zájmům obou stran, zda slouží k upevnění vzájemných vztahů a světového míru. To je hlavní charakteristika slovanské politiky, která je založena na základě rovnoprávnosti a sebeurčení každého, i nejmenšího národa.

Uplynulo několik měsíců od té doby, co jsme podepsali spojeneckou smlouvu s Polskem. Je zapotřebí připomenout, jaký odpor proti této smlouvě musel být u některých stran překonán, jaké snahy vyvinuly, aby uzavření smlouvy bylo zmařeno. Komunistická strana byla napadená, když hájila nutnost této smlouvy a tvrdila, ze bude sloužiti blahu obou národů. Kdo by se odvážil dnes pochybovat, že naše stanovisko bylo správné? Československo-polská smlouva vedla především k uklidnění na Těšínsku, ke sblížení československo-polskému, hospodářská výměna mezi oběma státy rychle roste po uzavření spojenecké smlouvy, rostou dodávky uhlí a proudu z polských elektráren, což pomáhá ke splnění dvouletky. Společný postup obou států v německé otázce a zvláště společné kroky, které učinily proti propagandě odsunutých Němců na západě, demonstrovaly totožnost našich zájmů.

Jsme vděční Sovětskému svazu, že jeho zahraniční ministr Molotov zamítl na londýnské konferenci diskusi o polsko-německých hranicích. (Potlesk.) My, Češi a Slováci, pokládáme hranici na Odře a Nise za definitivně upravenou, pokládáme tuto hranici za hranici společnou. Nedomníváme se, že Evropa je šachovnicí, na které miliony lidí mohou býti posunovány sem a tam jako šachové figurky. Odsun Němců je politické definitivum a kdo by se snažil je změniti, narazil by na železnou vůli celého národa. Polská hranice na Odře a Nise, která zabezpečuje i naše hranice, je také politické definitivum. Proč by se jinak byla rozhodla postupimská konference odevzdat území až po Odru a Nisu do správy polského státu? Proč by byla souhlasila s odsunem Němců až za tuto hranici? Zajisté ne proto, aby o dva roky později se jednalo o revisi těchto hranic. Americký postoj k tomuto problému a podpora, které se mu dostává se strany zahraničního ministra Bevina, může jen dále zvýšiti domýšlivost Němců a rozvířiti kampaň odvety. Německo je, jak nás učí dějiny a tragické události poslední války, plodnou půdou imperialismu, militarismu a agrese. Je třeba učiniti vše, aby síla odvety v Německu byla potlačena a vymýcena a nikoli posílena. Státní tajemník dr Clementis podal nedávno v zahraničním výboru několik velmi přesvědčujících příkladů o protičeské a protipolské činnosti odsunutých Němců v americkém pásmu. Doporučuji vřele všem kolegům poslancům, aby si tento dokument přečetli a aby o něm přemýšleli. Je dále důkazem správnosti slovanské politiky naší a důkazem o životní nutnosti našeho spojenectví se Sovětským svazem, jenž jedině nás může uchránit před novým eventuálním německým útokem. Sovětský svaz jediný netrpí ve svém okupačním pásmu žádnou německou politiku odvety, žádný vliv nacionalistů, velkostatkářů, velkoprůmyslníků, velkobankéřů a generálů.

Obchodní smlouva s Jugoslávií je též vítanou pomocí naší lidově-demokratické hospodářské politice. Chtěl bych při této příležitosti srdečně uvítat uzavření bulharsko-jugoslávské spojenecké smlouvy. Znamená návrat svobodného Bulharska na scénu mezinárodní politiky, tentokráte v zájmu míru a pokroku. Bulharsko a Jugoslávie doplnily spojeneckou smlouvu zvláštním bodem, který je zavazuje ke vzájemné podpoře nejen proti možnému německému útoku a státům, které by se s ním spojily, nýbrž proti každému útočníku, který by na jednoho z obou spojenců zaútočil. Tato formulace, která se vyskytuje ve spojeneckých smlouvách poválečné doby po prvé, se stala nutností se zřetelem na válečné štvaní, kterým imperialisté chtějí připraviti půdu pro novou světovou válku. Proti tomuto postupu nezbývá nic než dát najevo, že se svobodné národy nevzdají svých práv ani pod nátlakem kampaně válečných štváčů, ani pod nátlakem jakékoli kampaně jiné. Jsem přesvědčen, že jugoslávsko-bulharské smlouvě bylo v kruzích válečných štváčů dobře porozuměno a že řečtí fašisté a turečtí militaristé dobře pochopili její význam. Maršál Tito a ministerský předseda Dimitrov prokázali věci míru velikou službu uzavřením této smlouvy nového typu.

Hodnotíme kladně i uzavření jugoslávsko-maďarské spojenecké smlouvy, protože přispěje k posílení pokrokových lidově-demokratických sil v Maďarsku. Dějiny našeho maďarského souseda za posledních sto let byly ve znamení proněmecké a protislovanské politiky. Budapešťská smlouva je důkazem, že dnešní činitelé maďarští se od této cesty odvrátili, že pochopili, že solidní demokratický vývoj Maďarska může býti zaručen jen za sousedské a upřímné spolupráce s jeho slovanskými sousedy. Tato nová orientace maďarské politiky může také příznivě ovlivnit československo-maďarská jednání, která vbrzku budou zahájena. Najde-li Československo u budapešťské vlády stejně dobrou vůli k čestné a oběma státům prospěšné dohodě, budou jednání korunována úspěchem.

Rumunsko nám dalo u příležitosti návštěvy ministerského předsedy Petra Grozy nové důkazy svého přátelství k Československu. Dodávka 20.000 tun kukuřice je velikou pomocí našemu zásobování, tak těžce poškozenému suchem. Jsme rádi, že obě vlády se dohodly vésti jednání o spojenecké smlouvě, která společně s plánovanou spojeneckou smlouvou s Bulharskem posílí středoevropskou bezpečnost a bude další hradbou proti event. agresivním plánům.

Jednání v Londýně o Německu se dotýkají hluboce našich zájmů. Náš postoj vůči německému problému byl již několikrát vládou formulován a mohu se omeziti jen na souhrn jeho hlavních rysů. Přejeme si, aby Německo bylo zbaveno veškeré možnosti návratu k útočné politice a aby německá hrozba byla pohřbena navždy. Nepřejeme si Německo na věky zbídačené. Přejeme si vytvoření Německa odnacizovaného, odmilitarizovaného, odzbrojeného, zdemokratizovaného. Přejeme si, aby odvádělo reparace do krajní míry svých možností. Toto stanovisko odpovídá našim národním zájmům, naší bezpečnosti a našim potřebám odškodnění. Návrhy Sovětského svazu na londýnské konferenci odpovídají tedy plně těmto našim národním zájmům. Dlouholetá kontrola Německa, jak ji navrhuje Sovětský svaz, by zajisté zvýšila bezpečnost našich hranic. Reparace z běžné výroby a ve formě demontací továren vyhovují našim potřebám odškodnění. Účast Sovětského svazu na kontrole Porúří by byla zárukou, že toto hnízdo agrese se nestane znovu domovem mohutného válečného průmyslu, jenž zanechal své krvavé stopy v celé Evropě. Souhlasíme s požadavkem sovětské vlády na vytvoření centrálně upraveného Německa, protože se centrální vláda dá lehčeji kontrolovat než 16 federativních vlád. Ve federalizovaném čili federativně organisovaném Německu by strany odvety a agrese použily hesla německé jednoty k tomu, aby znovu vybičovaly nacistickou vášeň a otevřely by tak cestu k novému útočnému nacismu a hitlerismu, k hrozbě proti bezpečnosti sousedů Německa a v prvé řadě nás.

Musím bohužel konstatovati, že postoj západních mocností k německému problému nás naplňuje značným neklidem. Anglo-americká dohoda o zvýšení německé průmyslové úrovně znamená v prvé řadě návrat starých majitelů, imperialistů, kteří společně s Hitlerem připravovali novou světovou válku a vedli ji společně s ním, jejich návrat do porúrských dolů a velkotováren. Britská vláda prohlásila několikrát, že těžký průmysl v jejím pásmu bude znárodněn, ale upustila od tohoto svého přání a od přání washingtonské vlády. Ve své nedávné řeči před spojeneckou kontrolní komisí poukázal maršál Sokolovski na to, že podtitulem "pracovní skupiny" existují ještě v britském pásmu německé vojenské formace. Odhalil dále, že jsou pod rouškou tělovýchovných sportovních cvičení skupiny mladých Němců vojensky vycvičovány americkými instruktory. A to jsou velmi vážné skutečnosti, před kterými nelze zavírat oči.

Nemůžeme se též zachovati lhostejně, když počet továren, určených k reparacím, je v anglosaském pásmu snížen na jednu třetinu a tím je i zmenšena možnost odškodnění, které stejně může krýti jen malou část utrpěných škod. A samy mocnosti odmítají, aby reparace byly též částečně kryty z běžné výroby. To je další ranou pro naše oprávněné a spravedlivé požadavky. Komunistický tisk poukázal na to, kdo na londýnské konferenci hájí naše zájmy a kdo nikoliv. Lituji, že se u nás vyskytly noviny a vyskytli novináři, kteří si osobují monopol ve vlastenectví a kteří zatajují svým čtenářům skutečnost, že anglosaský postup v německé otázce neodpovídá našim národním zájmům a potřebám, zatím co sovětský postoj nám plně vyhovuje. Kde jsou tito vlastenci, když jde o nejdůležitější problémy naší zahraniční politiky? Je snad vlastenecké tvrdit, že Německo už není pro nás žádným nebezpečím? Není vlastenecké osobovati si angloamerickou thesi o příští úpravě německého státu, tu thesi o reparacích, o právu bývalých sudetských Němců, sdružených v organizacích, které slouží k rozšiřování protičeskoslovenské propagandy, kampani pro návrat odsunutých Němců do Československa. Lituji znovu, že tisk některých našich stran mlčí, když naše hlavní státní a národní zájmy jsou těmito thesemi ohrožovány.

Úkolem naší zahraniční politiky je ustavičné a každodenní usilování o upevnění naší vlastní bezpečnosti. Avšak stejně tak je to také snaha, aby bylo podpořeno všechno, co vede k upevnění spravedlivého míru ve světě. Boj proti válečným štvanicím, proti nebezpečí války, boj za mír je nejšlechetnější úlohou lidstva. V tomto boji hraje Sovětský svaz vedoucí úlohu a jsme hrdí na to, že Československo a všecky slovanské státy podporuji svého velkého sovětského spojence v tomto těžkém zápase, v němž se rozhoduje o dalším vývoji celého lidstva. Bezpečí, rovnoprávnost a svrchovanost, kterou nám zaručuje spojenectví se Sovětským svazem a se slovanskými národy, jakož i s lidově demokratickými neslovanskými státy východní Evropy, přikazuje, ba přímo ukládá za povinnost nechovati nepřátelské pocity vůči žádnému mírumilovnému státu a národu. Naopak, chceme pěstovati s každým z nich co nejpřátelštější styky. Předseda vlády Klement Gottwald v nedávném rozhovoru s americkým novinářem správně zdůraznil, že Československo není příslušníkem žádného evropského bloku a nemíní hrát také úlohu t. zv. prostředníka mezi Východem a Západem. Mírumilovná, demokratická mezinárodní politika Sovětského svazu, Československa a všech slovanských států je, jak řekl předseda naší vlády, srozumitelná každému poctivému demokratovi na celém světě. Nesrozumitelnost a nedorozumění v mezinárodních stycích jsou záměrně pěstovány mezinárodními reakčními živly, které si nepřejí míru a demokratické konsolidace světa.

Toto je krédo naší zahraniční politiky, podle něhož jsme jednali, jednáme a budeme jednat také v budoucnosti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej má slovo pán posl. dr Bernard.

Posl. dr Bernard: Paní a pánové!

V rozpočtovém výboru při projednávání kapitoly ministerstva zahraničních věcí měli jsme již příležitost přednésti některé naše připomínky a poznámky. Při projednávání kapitoly ministerstva zahraničních věci bylo zároveň v rozpočtovém výboru konstatováno, že ministerstvo zahraničních věcí hospodařilo úsporně s prostředky, které mu byly poskytnuty, a bylo dokonce jednomyslné konstatováno, že snahy o úspornost v tomto tak důležitém oboru státní správy nemohou jíti tak daleko, aby snad dokonce ztížily ministerstvu zahraničních věcí plnění jeho úkonů. Přítomní zástupci ministerstva zahraničních věcí vysvětlili některé připomínky a projevili ochotu říditi se připomínkami a názory, které v debatě v rozpočtovém výboru byly předneseny. Proto v této debatě upouštím od opakování toho, co už bylo řečeno v rozpočtovém výboru. Pokud pak jde o naše stanovisko k zahraničně politickému úsilí naší vlády, mohu se odvolati jen na to, co zde již dnes přednesl předseda čs. sociální demokracie posl. Laušman ve všeobecné rozpravě. Byly to hlavní zásady, jimiž se strana až dosud řídila a které manifestačně schválil a potvrdil její 21. sjezd. Byly to zásady, které se vyznačují především věrností k spojeneckým smlouvám, které jsme uzavřeli, a naší dobrou vůlí ke spolupráci na budování evropského a světového míru se všemi socialistickými a pokrokovými složkami světa.

Chtěl bych k tomu jen dodat tolik, že klub poslanců soc. demokracie bude na znamení souhlasu se zahraniční politikou naší vlády hlasovat pro schválení rozpočtové kapitoly ministerstva zahraničních věcí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pi posl. dr Horáková. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. dr Horáková: Pane místopředsedo, paní a pánové, slavné Národní shromáždění!

Dnešek má starostlivou tvář. Zahraniční politika poutá a bude ještě dále poutat v tom nejplnějším významu naší pozornost. Od loňské mírové konference v Paříži jsme konstatovali, že nesouhlas a nedorozumění mezi mocnostmi se ještě přiostřilo a propast, která se tehdy rozevřela, že se nikterak nezmenšila. Tehdy po prvé jsme pocítili, že i na nás se důsledky této neshody odrazily. My jsme překonali a doufám, že opravdu plně překonáme to, co bylo výsledkem tohoto prvního odrazu.

Druhá neméně, ba živelně důležitá okolnost, ústřední problém míru a Evropy, totiž mírová smlouva s Německem, je právě v těchto dnech v londýnském jednání. Všichni jsme si dobře vědomi - jak to už zde bylo řečeno - co je dnes Německo pro nás a jak je opravdu nesmírně důležité správné vyřešení tohoto problému. Víme dobře, že válečný potenciál Německa se podařilo zdrtit a zdolat jen tím, že opravdu všechny mocnosti šly jedna s druhou za společným cílem, a také jsme si vědomi, že ten kýžený mír, po němž volá lidstvo a kterého je už opravdu hodno, se může dostavit v plné, bezpečné a zdravé formě jen tehdy, když zase znovu všechny mocnosti zasáhnou v plné jednotě a harmonii. Víme, že je i nadále Německo zdrojem, odkud by proti nám mohl přijít nežádoucí útok. "Ať by byl ten útok vyvolán kýmkoliv", řekl jednou náš president, "vždycky by to bylo Německo, které by se stalo prostředníkem tohoto útoku." A proto se náš zájem soustřeďuje tak úpěnlivě k tomu, jak dopadne londýnské jednání. Není to jako po prvé světové válce, kdy nám bylo možno přímo zasahovat do mírového uspořádání světa, byť i jsme byli tehdy ve svém jednání vázáni svými spojeneckými smlouvami. Ale dnes vzaly čtyři nejmocnější na sebe rozhodování a odpovědnost za budoucí uspořádání světa. Ale i my, kteří nebudeme přímo ovlivňovat toto rozhodování, máme podle své tisícileté zkušenosti s Německem a Němci právo a povinnost, stát se rádci všem, jde-li o poznání Němců, jejich povahy a jejich skutečných cílů.

Dobře víme, a to si musíme všichni znovu a znovu uvědomovat, že Německo nebylo zralé pro demokracii před první světovou válkou, že téměř nic se u nich nezměnilo během mírového období mezi první a druhou válkou a že tím méně dorostli k demokracii za hitlerismu a v době poslední světové války. Tato téměř biologická vada se nesmí u Němců přezírat. Jestliže jsme se dovídali ze světového tisku, že londýnské jednání, které bylo také nazýváno konferencí poslední naděje, má snad dokonce ve své perspektivě zakončení, které by znamenalo rozdělenou správu Německa, je přirozené, že jsme byli naplněni obavami, neboť rozdělené Německo znamená rozdělenou Evropu a rozdělený svět. My, Čechoslováci, kteří svou geografickou polohou a celým světovým zaměřením jsme určeni, abychom byli spojeni s celým světem, měli jsme a máme životní zájem na tom, aby k tomuto rozdělení světa nedošlo. Dovedeme si dobře představit, že by taková správa nad Německem, která by byla ovládána ze dvou stran nesourodých a nekoordinovaných, měla pro nás, naši budoucnost a pro budoucnost míru jistě opravdu vážné důsledky. Je třeba si představit, jak by to dopadlo. Západ by použil svých velkých hospodářských možností a Německo by se na základě toho dostalo hospodářsky velmi brzy na nohy - a hospodářsky silné Německo znamená pro nás ohrožení a možnost agrese.