Naše plánovité hospodářství, paní a pánové, jak bylo již při vypracování dvouletého plánu prohlášeno a jak to zvláště zdůrazňuje návrh dlouhodobého plánu, vypracovaný sociální demokracií, směřuje ke zvýšení životní úrovně všech vrstev národa. Tomuto cíli musí proto odpovídat bezpodmínečně celá naše politika mzdová, cenová, daňová a sociální, prostě hospodářská politika, neboť všechny tyto složky přispívají ke zvýšení životní úrovně našeho lidu. Základní devisou našeho plánovaného hospodářství a naší sociální a hospodářské politiky musí být zásada: od každého podle jeho schopností, každému muži a každé ženě podle vykonané práce a tomu, kdo bez své viny pracovat nemůže, podle jeho potřeby. Mzdová politika je totiž podmínkou plánovaného hospodářství. Musí respektovat úzký vztah k politice cenové, musí sledovat zájmy řízení práce a zajišťovat spravedlivý podíl pracujících na národním produktu. Proto čs. sociální demokracie vždycky žádala, aby pracujícím bylo zajištěno existenční minimum. V souladu se základní devisou naši mzdové politiky je tedy nutno vybudovat systém mezd a platů podle zásluhy, a to tím spíše, že velká část dělnictva si toho již také přeje.

Rozvrstvení důchodů jednotlivých kategorií pracujících bude pak nutno podle našeho mínění v příštích letech upraviti takto: u dělnických mezd v zásadě zachovat rozpětí a v jeho rámci přizpůsobit diferenciaci s hlediska zvýšené výkonnosti, odpovědnosti, přitažlivosti oboru a nedostatku pracovních sil. U soukromých zaměstnanců odstranit krajní výstřelky, především platy, nedosahující existenčního minima. U veřejných a státních zaměstnanců provésti větší diferenciaci důchodů se zřetelem na výkon a odpovědnost, jakož i obecné zvýšení platů, směřující k vyrovnání rozdílu proti zaměstnancům soukromým, a konečně u důchodů pensistů provésti podstatné zvýšení důchodů, aby jejich tíživá situace, zvláště pak situace staropensistů, byla podstatně zlepšena.

Upozornil jsem již také, že jedním z nástrojů našeho plánovitého hospodářství, který má sloužiti spravedlivé dělbě národního důchodu, je cenová politika. Chtěl bych zde ještě jen zdůrazniti, že při cenové politice jde pouze o jeden z celé řady nástrojů, kterých je v zájmu spravedlivé dělby národního důchodu nutno používat společně, a ne se omezovat, jak se namnoze u nás hospodářská a sociální politika v uplynulých letech dělala, jen na použití některého z těchto nástrojů místo cílevědomého užívání celého tohoto souboru. Základním cílem naší cenové politiky jest, resp. má být ochrana reální kupní síly, ochrana spotřebitele a správná distribuce národního důchodu. Cenová politika musí být proto koordinována ve svých zásadách s opatřeními ve výrobě, v oběhu zboží a ve spotřebě s opatřeními měnovými, daňovými a mzdovými.

Chtěl bych konečně při této příležitosti poukázat na cenové nesrovnalosti, které namnoze ztěžují, a velmi citelně ztěžují situaci v jednotlivých výrobních oborech. Je to zvlášť nepoměr mezi cenami surovin a cenami hotových výrobků, kde nízká cena surovin a základních produktů, které jsou vyráběny převážně národními podniky, přispívá k jejich těžké finanční situaci, zatím co průmysl, vyrábějící konečné produkty, má stanoveny výhodné ceny a profituje tak na nízkých cenách surovin. Subvencuje tedy vlastně stát prostřednictvím znárodněné výroby podniky, vyrábějící produkty hotové.

A abych byl úplný, musím znovu upozorniti na tak zv. intervenční fond. Čs. soc. demokracie nedávno znovu zdůraznila, že uznává dočasnou nutnost intervenovati u cen základních potravin, které musejí býti zajištěny širokým vrstvám spotřebitelů za únosné ceny. Nemůžeme však souhlasiti s tím, aby tato intervenční politika byla rozšiřována i na výrobky průmyslové. Myslím proto, že v tomto směru bude nutno podrobiti revisi rozsah statků, u nichž se intervenuje. Ale s čím zvlášť musím projeviti v zastoupení strany nesouhlas, je způsob, jak se pro tyto intervence hledala úhrada. Lineárnost, s jakou se vybírají příspěvky do intervenčního fondu, zatěžuje totiž průmysl a zabraňuje jeho rozvoji. Zde tedy bude třeba urychlené nápravy.

Pokud jde o daňovou politiku, čs. soc. demokracie soudí, že je nutno dokončiti reorganizaci celého systému, reorganizaci započatou novou úpravou daně ze mzdy. Mám na mysli zavedení jednotné a sociálně spravedlivé daně zemědělské a živnostenské, jakož i nahrazení spotřebních daní a daně obratové progresivní daní spotřební. Připomínám také, že úprava daně ze mzdy není ještě zcela dostatečná a v souhlase se stranou soudím, že bude nutno znovu jednat o požadavku, který sociální demokracie uplatňovala, t. j. o podstatném zvýšení existenčního minima.

V této souvislosti, paní a pánové, nemohu konečně opominouti otázku sociálního pojištění. § 22 fin. zákona se totiž doplňuje zmocněním pro p. ministra financí, aby opatřil mimo rozpočet částky potřebné ke splnění těchto státních povinností. Naše strana očekává, že ministr financí tak učiní, a to včas, aby o úmyslech státu vůči invalidům a vysloužilcům práce nebylo žádných pochybností. Je to samozřejmé a je to logické také z toho důvodu, že i národním pojištění se státním příspěvkem se počítá, poněvadž se počítat musí. Podle postupu přípravných prací na národním pojištění lze očekávati, že bude uskutečněno během příštího roku a státní příspěvek v národním pojištění nebude v absolutních částkách o mnoho vyšší, nežli činí dnes. Na co víc, se státním příspěvkem musíme také počítat v národním pojištění nemocenském, čehož dosud nebylo. Nebude to příspěvek příliš vysoký, avšak je věcně i konstrukčně odůvodněn tím, že národní nemocenské pojištění převezme na sebe prakticky všechnu všeobecnou péči o léčení nemocných, t. j. i těch, kteří byli léčeni na př. z titulu chudinství na účet místní samosprávy nebo na účet veřejné správy zdravotní, a převezme také péči populační. Nezastírám, že zavedení národního pojištění by mělo býti ve státní správě a zejména v rozpočtování státních výdajů provázeno četnými a podstatnými změnami. Celá řada položek, jež jsou v různých kapitolách a pod různými tituly, může totiž býti zrušena, resp. převedena na státní příspěvek národního pojištění. Bude to práce obtížná, a proto na to z pověření našeho poslaneckého klubu upozorňuji včas, aby nejen ministerstvo financí, ale i ostatní resorty se na ni připravily. Bude to však práce záslužná, protože znamená přímou úsporu prostředků. Tyto různé a někdy drobné praménky, jimiž se do našeho života rozlévají státní příspěvky na podporu sociální a sociálně zdravotní péče, mohou býti shrnuty v mohutný proud, který nám pomůže vyřešiti problém státního příspěvku v národním pojištění.

Jménem své strany mohu slíbiti vládě i Národní frontě všechnu loyální a otevřenou podporu, a to za tím účelem, aby národní pojištění bylo uskutečněno pokud možno v nejkratší době a ve své celistvosti.

Paní a pánové, pokusil jsem se v hrubých rysech alespoň k nejdůležitějším problémům doby definovati stanovisko čs. sociální demokracie. Moji klubovní kolegové dotknou se ještě ve speciální rozpravě dalších otázek v souvislosti s rozpočtem. Mohu proto závěrem již jenom dodat, že budeme i nadále v zájmu zdravého hospodářství usilovati o odstranění mnohokolejnosti v naší veřejné správě i plánovací službě, že budeme usilovati o urychlenou reorganizaci, zjednodušení a zlevnění hospodářské samosprávy, o odstranění nedostatků v naší službě zahraničně-obchodní a o nezbytné úspory, s nimiž už konečně budeme muset začít. Budeme se muset podívat - a to především parlamentní úsporná a kontrolní komise - kde jsme předimenzovali administrativu, které úřady včetně našich diplomatických misí jsou drahé anebo zbytečné a zda z titulu některých subvencí se nevyhazují peníze ze státní pokladny. Neboť i když státní rozpočet má v socializující demokracii jiný úkol nežli v demokracii liberálně buržoasní, pak ani v nových poměrech nelze dopustiti, abychom žili na vysoké noze. Naopak právě nyní, kdy lid je skutečně zdrojem moci nejvyšší, má socializující demokracie přímo svatou povinnost, aby ukázala, že dovede hospodařit a spravovat stát.

Věříc ve zdravý rozum našeho lidu, v jeho politickou moudrost a skvělé vlastnosti, Čs. sociální demokracie proto doufá, že vzornou spoluprací všech konstruktivních sil a při vzájemně politické a náboženské toleranci se nám podaří překonati všechny obtíže doby a co nejdříve dát republice klid, blahobyt a štěstí. Jdouce k tomuto cíli píšeme na svůj štít slova T. G. Masaryka, adresovaná před čtvrt stoletím československému parlamentu: "Služ republice, služ jejímu lidu, služ lidstvu" (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je p. posl. dr Husák. Dávam mu slovo.

Posl. dr Husák: Slávne Národné zhromaždenie, panie a páni!

Keď mám za Klub poslancov Komunistickej strany Slovenska predniesť niekoľko poznámok k výkladu pána ministra financií, ako aj k diskusii o rozpočte na r. 1948, chcem vyzdvihnúť najprv zásadný charakter rozpočtu na budúci rok, ako ho pán minister financií vo svojom expozé narysoval. Uvádzam, že tento rozpočet preberá do seba azda po prvý raz princípy plánovaného hospodárstva a všetko, čo súvisí s týmto novým systémom dirigovanej výroby u nás, t. j. vzťah rozpočtu samého k národnému dôchodku, požiadavky, ktoré kladie hospodársky plán na rozpočet, a najmä že sa sleduje tuná tiež línia spravodlivého alebo aspoň spravodlivejšieho deleného národného dôchodku medzi všetky vrstvy obyvateľstva. Staré požiadavky demokratické a socialistické, ktoré sa pokúšame uvádzať do života, sú i v rozpočte už zachycované.

V časti štátneho rozpočtu, ktorá sa dotýka Slovenska, veľmi rád kvitujem prehlásenie pána ministra financií, ktoré sa dotýka novej hospodárskej politiky československého štátu voči Slovensku. V minulosti, najmä pred Mníchovom, bolo často hovorené, že otázka Slovenska je otázkou v podstate sociálnou. I keď to nie je pravda doslova, je na tom v základe veľmi mnoho pravdivého. Nie je náhodou, že nová ľudovo-demokratická republika má k Slovensku v hospodárskej oblasti iný pomer, že voči Slovensku po oslobodení nastúpila republika cestu veľkorysej hospodárskej výstavby, najmä výstavby priemyslovej, že na miesto starej politiky agrárnej a veľkostatkárskej a priemyslovej buržoázie nová ľudová republika závody neodmontovává, ale buduje, modernizuje, modernizuje a dobudovává naše pôdohospodárstvo, aby tak pracujúci človek pôdohospodársky našiel chleba doma, a to v dostatočnej miere.

Ak expozé pána ministra financií, - ako aj nový rozpočet vychádza v podstate z konsolidácie hospodárskych pomerov v Československu, je táto konsolidácia patrná i v hospodárskom vývoji Slovenska. Prvý rok, dosiaľ ešte neskončený dvojročný hospodársky plán prinesie svoje veľké úspechy v hospodárskom a sociálnom živote Slovenska. Premiesťovanie závodov, budovanie nového priemyslu a dobudovávanie a modernizácia existujúcich závodov dávajú v činoch výraz tej novej politike, o ktorej som sa zmienil. Naše robotníctvo a zamestnanectvo svojimi výkonmi, vysokou pracovnou morálkou a disciplínou doplňuje túto konsolidačnú líniu.

V priebehu tohto roku boly vznesené mnohé pochybnosti o tom, či je správna taká čs. štátna politika voči Slovensku, ktorá Slovensko industrializuje, buduje, a boly prednesené - také kritické hlasy, že by sa nemali premiesťovať závody z českého pohraničia na Slovensko, resp. že by sa nemalo do Slovenska investovať.

Som rád. že pán minister financií sa sám zúčtováva s takou mienkou, keď konštatuje: "Při přemísťování závodů jde tedy o cenný příspěvek českých zemí ke zvýšení plné kapacity Slovenska; na druhé straně však je také třeba, aby si čeští lidé uvědomili, že Slovensko může dlouhodobě řešit problém zaměstnanosti a životní úrovně svého obyvatelstva jen buď emigrací nebo intensivnější výrobou, zejména zprůmyslněním země."

A ako hlavnú líniu tejto politiky vo zhode s programom všetkých našich vlád od oslobodenia konštatuje: "Nemůžeme zůstat lhostejní k tomuto slovenskému problému, neboť na souladu hospodářského vývoje českých zemí a Slovenska závisí nemalou měrou nejen hospodářská, ale i politická konsolidace republiky."

My Slováci sme šťastní, že táto línia, ktorú strana, ktorú mám česť zastupovať, prebojovávala, stala sa a v obrovskej miere je aj dnes oficiálnou štátnou koncepciou hospodárskej politiky voči Slovensku.

Treba sa však s týmito pochybnosťami zaoberať. Keď skúmame, kto kritizuje túto novú hospodársku politiku voči Slovensku, vidíme, že sú to tie isté kruhy, ktoré kritizujú a namietajú na všetko to nové, čo od oslobodenia našej republiky si dala do svojho programu, do svojich zákonov, že sú to tie isté kruhy, ktoré sú v podstate zodpovedné za starú politiku predmníchovskú voči Slovensku, kruhy, ktoré neželajú rozvoj slovenského drobného človeka. My pritom vieme, že posilniť štát ako celok znamená posilniť všetky jeho časti a hospodársky najmä časti zaostalejšie, posilniť hospodársky časti, ktoré v minulosti nemali tie možnosti vývoja, a to znamená v prvom rade Slovensko.

V súvislosti s diskusiou okolo štátneho rozpočtu na r. 1948 - a dokonca i v diskusii dnešného dňa - bola nadhodená otázka, či sa dopláca na Slovensko, otázka tak odiózna pre nás Slovákov a tak skompromitovaná v minulosti plagátmi, ktoré pred nejakými 15 rokmi dal Malypetr vyvesiť po Slovensku.

Čísla štátneho rozpočtu samy hovoria o tom, že tu o žiadnom doplácaní nemôže byť reč. Ale ide tu o hlbšiu mienku. Či možno nazvať doplácaním skutočnosť, keď štát v niektorej svojej časti investuje, hádam, venuje viac, ak venuje väčšiu pozornosť výstavbe väčších priemyslových závodov v jednej svojej časti? Znamenalo by to posilniť starú nepriaznivú hospodársku koncepciu voči Slovensku, že je to kraj poľnohospodársky a že takým v celej svojej i zaostalosti zostať má. Musíme odmietnuť tézu tak, ako ju v istej modulácii použil tuná pán generálny spravodajca, že v rozpočte alebo v celej hospodárskej politike českej krajiny na Slovensko doplácajú. Naopak, ak má Československo splniť tú hospodársku úlohu, ktorú v strednej a juhovýchodnej Európe má, musí hospodársky dobudovať vo svojom vlastnom záujme Slovensko ako článok slabý. Patrí to do argumentácie starej agrárnej a kapitalistickej buržoázie Malypetrom, Beranom a Preisom vedenej, ktorí chceli zo Slovenska robiť polokoloniálnu oázu, sem patria i tieto argumenty, s ktorými sa stretávame bohužiaľ ešte aj v treťom roku oslobodeného štátu.

Uvedená bola i druhá výtka, že štátna administratíva na Slovensku je prebujnela a že je drahá. Je pravda, že štátna administratíva na Slovensku nesie so sebou, povedal by som, skoro všetky tie chyby, ktoré pozorujeme v celoštátnom merítku a ktoré zástupcovia takmer všetkých politických strán kritizovali a na ich nápravu poukazovali. Ale keď zrovnávame počet zamestnancov, ich priemerné platy, náklad v krajinách českých a na Slovensku, je úlohou prostej matematiky a povedal by som malej násobilky, si vyrátať, že nie je štátny aparát na Slovensku predimenzovaný, že nie je prebujnený o nič viacej, ako v českých krajinách, že naopak aj početne i finančne je ešte menší a lacnejší.

V posledných týždňoch jedna časť tlače venovala mimoriadnu pozornosť, a to aj v súvislosti s rozpočtom, existencii slovenských národných orgánov a najmä povereníctiev. Niektorí, domnievam sa, že zlomyseľní ľudia v tlači vypočítavali, čo štát stoja slovenské národné orgány, resp. povereníctva, a citujúce všelijaké skutočné alebo aj fingované noviny naznačovali, že by bolo potrebné tieto národné orgány zrušiť.

Veľmi by som doporučoval, aby si naše úradné miesta dali trochu prácu s počítaním a zistili by, že povereníctva, resp. slovenské národné orgány, ktoré plnia súčasne funkciu, ktorú má v českej alebo Moravskosliezskej krajine zemský národný výbor, sú relatívne menšie i počtom aparátu i lacnejšie svojím nákladom. Je to veľmi prostá úloha postaviť proti sebe náklad, ktorý dáva štát na zemský národný výbor v Prahe alebo v Brne, s celým nákladom, čo stoja povereníctva, aby sme zistili, že je štátna administratíva za tejto úpravy, aká je na Slovensku, lacnejšia a pružnejšia.

Ak sa staví otázka zásadná, či majú národné orgány u nás byť alebo nie, vyjadrovať sa k nej nechcem nijako ináč ako poukazom na všetky vládne programy, ktoré sme po oslobodení u nás mali, a na jednomyseľný záväzok všetkých politických strán. Neviem, či sa v našom politickom živote začína ujímať zvyk, utekať od tak zásadných záväzkov, od tak principielných vecí pre štát, ako je nová úprava pomeru českého a slovenského národa.

Chápem, že u českého človeka z mnohých vecí, z vývoja mnohých otázok na Slovensku vzniká neistota, rozpaky, alebo azda aj rozhorčenie. Stretol som sa i s takými mienkami najmä v súvislosti s hospodárskou politikou, či je rozumné investovať do Slovenska, keďže nevieme, či toto Slovensko je pre republiku isté alebo nie.

Tieto príčiny, ktoré znepokojujú českého pokrokového človeka, znepokojujú aj pracujúceho človeka na Slovensku. Sú to tie isté príčiny, ktoré vnášajú celkovú nervozitu do verejného života v republike v poslednej dobe.

Snažíme sa všetci konsolidovať pomery v republike a budeme konsolidovať pomery na Slovensku. Rozchádzame sa však v jednom, ako a na akom stupni sa pomery konsolidovať dajú. My komunisti hovoríme, že konsolidácia je možná jedine na tých princípoch ľudovej demokracie, ktoré sme si všetci spoločne po oslobodení dali, že to znamená všetky tieto zásady upevniť a jednotne za nimi stáť, kým pozorujeme u mnohých iných strán, v ktorých reakčné zložky ešte svoju významnú rolu hrajú, že sa snažia odbúravať jednu vymoženosť ľudového režimu za druhou a tým v podstate nášho pracujúceho človeka vnášať do neistoty.

Na Slovensku je prevádzaný už po dva roky frontálny útok na ľudovo demokratické zriadenie našej republiky, frontálny útok na všetko, čo sa po oslobodení zlepšilo v prospech drobného človeka tak v oblasti hospodárskej, sociálnej, ako aj čisto politickej. Znárodňovanie, ktoré bolo jednomyseľne prijímané, bolo odsabotované, alebo aspoň preťahované, brzdené a boly mu do cesty kladené prekážky. Tak iste zákon o pridelení pôdy drobnému človeku bol plnený s prieťahmi a nedostatkom dobrej vôle. To isté sme videli pri opatreniach sociálne-politických. Dá sa to povedať tak, a nie je to len záležitosťou Slovenska, že niektoré vládne strany využívajú všetky výhody tohto postavenia vo vláde, ale pritom vedú, a nie odo dneška, zámernú kampaň proti všetkému, čo je typického na dnešnej československej vládnej politike, t. j. čo je na tom nového, čo je na tom ľudovo-demokratického.