Co jsem řekl o armádě a národní bezpečnostní službě, platí ovšem nemenší měrou také o škole. Škola musí býti demokratická a pokroková, ale nesmí být za žádných okolností stranicko-politická. (Potlesk.) Ve věcech školských a osvětových hájíme zásadu, že peníze, věnované na budování a udržování školství a osvěty, jsou dobře investované, neboť přinášejí užitek národu a státu. Náš poměr k potřebám školství a osvěty byl ostatně vždycky dobrý. Nezapomněli jsme, že jsme v dobách Habrmanových byli budovateli nové republikánské školy, a nezapomněli jsme, jak bylo těžké udržet pokrok školství proti zásahům reakčním. Jsme si také vědomi toho, co znamenal nacistický útisk, který naše školství přimáčkl bezohledně k zemi a zastavil jeho rozvoj. Měli jsme příležitost sledovat, jak falešně a jednostranně se vyvíjelo školství v tak zv. svobodném Slovenském etátu, a uvítali jsme proto jako velký a osvobozující čin, když Slovenská národní rada v době slovenského povstání vydala své prvé dekrety, kterými vykročila novou lidovou a demokratickou cestou k nápravě ve školstva na Slovensku.

Uvítali jsme konečně v košickém vládním programu zásady, které byly platné i ve školské a osvětové službě. Dnes však jde o budoucnost a příští vývoj školských věcí. Nepochybujeme o tom, že školští pracovníci jsou dobrými ochránci - alespoň ve své většině - školského pokroku, že naši učitelé i profesoři to ve své zdrcující většině dobře myslí s československou školou. Máme jenom jednu obavu, že věc jednotného školského zákona se nepřiměřeně dlouho táhne a že sám elaborát tohoto zákona se týká pouze jedné části, že není dost pružný a také konec konců ani dost prozíravý. Přece nejde o nic jiného než o to, abychom se uměli oprostit od starých představ a abychom pochopili, že školský pokrok záleží v tom, že skutečně dostihneme každé dítě a že mimo jiné záleží také na tom, jak vytvoříme lepší možnosti především na našem venkově.

Za prvé republiky jsme byli svědky skutečnosti, že vlastní školský pokrok se mohl odehrávat jen ve vyšší stupnici a že venkov ve velké většině byl odkázán na školu ménětřídní, která byla jediným místem, kde se příštímu občanu dostalo vzdělání a prvních rad do života. Byla to po soudu sociální demokracie sociální diskriminace. Tento stav právě, jak vidíme, přispěl k útěku lidí z venkova, k přesycováni velkých městských středisek.

Nyní jsme se však postavili na zásadu decentralizace, která je základnou skutečně fungující lidové demokracie. Je nesporně pokrokem, že rozvíjíme a budujeme síť škol vyššího typu.

Budeme však musit také podrobit revisi celý státní školský plán s hlediska aukčních úkolů.

Čs. sociální demokracie chce také doufat, že i znárodněný průmysl přispěje k této myšlence právě na úseku, který dlouho byl nezvládnutelný, ba možno říci i zanedbaný, a v němž jde fakticky o výcvik a školní doplnění vědomostí mladého pracujícího člověka. Mám na mysli učně a mladého dělníka. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Máme dojem, že budovatelské tempo ve školství bude třeba zrychlit jako věc určité naléhavé potřeby. Maně vzpomínám, že již v rozpočtovém výboru naší sněmovny v roce 1938 bylo upozorňováno na to, že v českých zemích máme venkovskou školu stavebně zastaralou, nevyhovující moderní době. Od té doby uplynulo téměř deset let a skutečný stav po této stránce se jenom velmi málo zlepšil. Připomínám to proto, poněvadž školská reforma nemůže zůstat neprováděna na venkově jenom z toho důvodu, že staré školní budovy nemohou vyhovovat nebo, lépe řečeno, nevyhovují novým moderním, republikánským úkolům. Vím, že v celé řadě míst, kde se budují nové školní budovy, pamatuje se na tyto potřeby, že se už také pamatuje na účelové sjednocování, na školy s kulturními středisky, že se pamatuje také na možnost správné tělesné výchovy, ale přesto je zapotřebí, abychom plánovali a nejenom plánovali, nýbrž abychom plánovali odvážně a statečně.

Své připomínky k věcem školským a osvětovým, připomínky, které jsou připomínkami strany, končím zdůrazněním zásady, že školskou a osvětovou péčí je nutno budovat zdola, aby měla pevný lidový základ, a že konečně tomuto lidovému základu v našem školství musí už býti přizpůsobena také škola vysoká, dosud nejenom špatně umístěná a chudě vybavená, ale také až příliš isolovaná a nesouvisící s koloběhem opravdového pospolitého života.

Klade-li, slavná sněmovno, sociální demokracie důraz na výchovu mladých i dospělých, pak činí tak proto, poněvadž si je vědoma, že bez soustavné výchovy občanstva nebyli bychom morálně, kulturně, politicky i hospodářsky připraveni na velké úkoly, které nás čekají. A chci říci otevřeně, že jsou to úkoly obtížné, úkoly veliké, ale při tom úkoly vznešené. Dnes by už nebylo na místě, kdybychom popírali, že demokratickou cestou budujeme už v pravém slova smyslu socialistickou republiku. Pod zorným úhlem této skutečnosti se staráme o výchovu občanstva, ale také pod zorným úhlem této skutečnosti vidíme dvě základní funkce naší státní správy. Je to především příprava a provádění hospodářského plánu, který je prvním předpokladem socialismu v hospodářství, a za druhé je to organizování našeho znárodněného průmyslu a peněžnictví, které je opět základem naší nové hospodářské soustavy.

Pokud jde o plánování, třeba míti stále na mysli, že jde v zásadě o koordinaci výroby a spotřeby. Plán tvoří jednotící prvek našeho hospodářství a je důležitým poutem mezi úsekem hospodářství znárodněného, družstevního i soukromého. Proto také všechny složky našeho smíšeného hospodářství se musí podřídit disciplíně plánu a budou posuzovány podle toho, s jakým úspěchem plní úkoly, které jim plán uložil. Jenom tak bude zaručeno, že nikdo nebude cizopasit na těle národa, ale že všichni přispějí svým dílem ke konečnému cíli našeho plánu, t. j. ke zvýšení životní úrovně všeho našeho lidu a k zabezpečení jeho politické nezávislosti.

Jestliže takto posuzujeme funkci veřejné správy, pak třeba se podívat, před jakými problémy stojí především naše výroba. Souhlasím z velké části s tím, co řekl předcházející řečník, kol. Zápotocký. Je skutečně nesporné, že válka zanechala náš průmysl v desolátním stavu. Nebylo zde prostě surovin, továrny byly bez vedení a pociťovaly nedostatek zaměstnanců, dále bylo nutno přeorientovat průmysl z výroby válečné na výrobu mírovou, což zvláště u velkých podniků trvalo velmi dlouho. V této době muselo býti proto vedoucí myšlenkou vyrábět za každou cenu, bez ohledu na výrobní náklady. To však bylo, to údobí se nám podařilo překonat, a tak dnes můžeme konstatovat, že výrobní poměry jsou v Československé republice celkem konsolidovány. Proto již jako ministr průmyslu jsem zdůrazňoval, že dnes už neplatí vyrábět bez ohledu na náklady, nýbrž více a více výrobu zhospodárňovat. To znamená snížit počet zmetků, zvýšit jakost výrobků, zlevnit výrobu, snížit počet zameškaných směn a šetřit při tom materiálem i časem. K tomuto cíli musíme i nadále všichni, parlament, vláda i Ústřední rada odborů, vychovávat zaměstnance, aby každý na svém místě v tomto duchu pro rozvoj československého hospodářství také pracoval.

Nutnost sledovat zlepšení kvality výrobků vedla také k tomu, že pro příští rok náš dvouletý plán přijal již některé prvky plánování kvalitativního. K zhospodárnění výroby nestačí ovšem pouze snaha a vůle zaměstnanců, k tomu cíli je také nutno zaměřit investiční činnost. Čs. sociální demokracie proto znovu upozorňuje, že zvláštní péči třeba věnovat investičnímu plánu v průmyslu, aby investice umožnily rozvoj průmyslových odvětví odpovídajících vývojové perspektivě celého našeho národního hospodářství.

Mluví-li ovšem, paní a pánové, sociální demokracie o výrobě, pak nemá na mysli jenom průmysl, nýbrž také řemeslo. Již jako správce ministerstva průmyslu jsem soustavně zdůrazňoval významnou funkcí řemesla v našem hospodářství a nadále trvám, že se stoupající životní mírou stoupá a bude stoupat také význam řemesla. Práce zakázkové, individuální, umělecké nebo v malých sériích vyráběné a opravy lze nejlépe a nejlevněji vyříditi v menších dílnách, které jsou vedeny svými majiteli. Proto také strana usilovala a usiluje o větší zapojení čs. řemesla do exportu a do dvouletky.

Strana nezaujala svůj kladný poměr k řemeslu z důvodů agitačních, ale po posouzení jeho sociální užitečností. Je však také nutno - a budiž mi prominuta má upřímnost - aby řemeslná výroba byla lépe organizována nežli dosud. Zatím představuje malé celky, které mají dnes ve svém okolí znamenité odbytiště. Třeba však myslet do budoucna a těmto malým jednotkám připravovat možnosti hromadných dodávek pro stát i pro export.

V této souvislosti netajím se podivem, že mezi oficiálními vedoucími činiteli řemeslnictva stále ještě není dosti porozuměni pro tyto nové velké a krásné úkoly. Řemeslo má dnes skutečně dobré vyhlídky a československé sociální demokracii by mělo býti při nejmenším přiznáno, že dále usiluje ještě o jeho lepší budoucnost a rozvoj, i když mimořádně těžká doba tuto péči znesnadňuje a často i brzdí. Soudím, že proto i napříště bude úkolem ministerstev průmyslu i výživy, aby pečlivě tuto věc sledovala a zejména aby sledovala vliv naší daňové politiky na rozvoj řemesla, poněvadž zaváděním nových dávek - mám na mysli zejména dávku z předmětů přepychových - může způsobit odbytovou stagnaci a tím i zabrzdění vývoje některých oborů řemeslných.

Důležitou složkou našeho hospodářství jest také družstevní hnutí. Rozvoj družstevního hospodaření v průmyslové, zemědělské i řemeslné výrobě, v distribuci hospodářských statků, ale také v oboru peněžnictví přispívá - jak nemusím ani dokazovat - k rychlejší výstavbě socialistického hospodářského řádu. Naléhavým požadavkem družstevního hnutí je vydání zákona o Ústřední radě čs. družstev a odborných svazů družstevních. Používám proto této příležitosti, abych velmi důrazně upozornil na to, že družstevní zákon z roku 1883 je už skutečně zastaralý. Je proto nutné, aby byl vydán moderní zákon družstevní a je třeba uspíšit práce na tomto zákoně tak, aby jeho návrh mohl býti projednán co nejdříve v parlamentě. Jakékoliv dílčí změny tohoto zákona nepovažuje sociální demokracie za vhodné, protože by těmito vnitřními změnami některých ustanovení základního družstevního zákona mohlo býti vážně ohroženo - snad si to mohu dovolit říci brzké vydání nového zákona.

Pokud jde o zemědělství, není sociální demokracie s jeho současnou situací spokojena. Těžké důsledky katastrofálního sucha, jež velmi tvrdě postihly v letošním roce naše zemědělství, naši situaci při tom ještě značně zhoršily. Nemíním dokazovat, že ztráty, jež takto vznikly čs. zemědělství, nejsou jenom ztráty jeho, nýbrž že jsou to ztráty celého národa a ztráty, které představují miliardové hodnoty. Lituji proto, musím-li odmítnout pokusy využít zásobovacích potíží k politické agitaci, a chci doufat, že i v tomto směru zvítězí politická rozvaha.

Náš klub se již připojil k díkům, které vláda adresovala Sovětskému svazu za šlechetnou pomoc, kterou nám poskytl, ale myslím, že je také nejvýš důležité připomenout, aby za těchto svízelných okolností především český člověk dovedl ukázat, že z jeho duše nevymizely ony prvky občanské kázně, uvědomělosti a rozšafné úvahy, které nám získávaly vždycky důvěru v dobách minulých, ale že je dovede dnes projevit jako spotřebitel i jako zemědělec ve vsi anebo ve městě. Spotřebitel tím, že se bude vyhýbat černému trhu a bude pomáhat jej potírat, a zemědělec zase tím, že v tomto boji podá městu a spotřebiteli svou pomocnou ruku a že odvede pro veřejné zásobování vše, čeho může bez újmy postrádati ve svém vlastním hospodářství.

Ve věcech výživy se tedy letos nemá a myslím, že nedá volebně agitovat ani ve městech, ani na venkově. Pouze s nejkrajnějším úsilím a při společné a poctivé snaze můžeme a budeme moci vyrovnat vzniklé ztráty a škody, a to ne hned, nýbrž teprve v několika příštích letech.

Čs. sociální demokracie, paní a pánové, nemůže také souhlasiti s některými dalšími zjevy, jež vidíme tu či onde na úseku zemědělské politiky. Je totiž třeba veřejně poukázat na nesprávný postoj k řešení některých hospodářských problémů, na postoj, který sleduje nikoliv prospěch věci a opravdovou snahu zlepšit životní, pracovní, sociální a hospodářské poměry práce venkovského lidu, jmenovitě našich zemědělců, nýbrž je ovládán a nesen často úzkým stranicko-politickým zájmem, z něhož v nejednom případě dochází i k planému hašteření a k postoji, který na vesnici vytváří nebezpečnou psychosu nedůvěry, osobního nepřátelství a dokonce i celkového zeslabení zájmu o práci.

Čs. sociální demokracie klade si proto za povinnost v zájmu naší společné věci varovat před takovým postupem, z něhož nakonec nikdo nemůže míti trvalý prospěch. Tak, jako jsou nevhodné některé zásahy do života venkova tím, že vesnici rozdělují při hodnocení zemědělské práce, při přídělu hospodářských strojů, různých podpor nebo zvláště tvrdými a neodůvodněnými zásahy do soukromovlastnických práv bez zákonného podkladu, tak neméně nevhodně jsou i zásahy s druhé strany, zásahy, které odsuzují bezmyšlenkovitě a nespravedlivě každý počin a každé opatření vlády, stavějí se proti každé snaze o pokrok a racionalizaci v zemědělství a dokonce vyzývají zemědělce, aby neplnili dodávky nebo aby nepracovali.

Obě tyto cesty, slavná sněmovno, nemohou prospět ani zemědělství, ani republice. Čs. sociální demokracie je přesvědčena o tom, že zemědělství potřebuje konstruktivní práci na všech úsecích; proto se staví jasně na zásadu právního pořádku na vesnici, pořádku, jenž musí býti dodržován všemi občany, kteří na vsi žijí a ve vsi pracují. Proto volá po vyřešení zásadního problému, kterým dnes zemědělství je a který znamená definitivní rozhodnutí o vlastnictví zemědělské půdy. Návrh našeho poslaneckého klubu o trvalé úpravě právních vztahů k zemědělské a lesní půdě tuto otázku skutečně řeší. Mohu-li tedy toto s uspokojením konstatovat, pak s nemenším uspokojením mohu také sdělit, že strana již také předložila dokonce návrh základních směrnic dlouhodobého plánování v zemědělské výrobě. Jejich přijetí by znamenalo, že se zmenší rozsah risika zemědělské práce, že bude možno úspěšně provádět mechanizaci zemědělské výroby, že se bude moci klidně provádět scelování zemědělské půdy, že se bude moci přikročit k technické výstavbě naší vesnice a řešit s úspěchem i otázka distribuce a cenového vyrovnání mezi zemědělskou a průmyslovou výrobou. Po našem soudu je to nejlepší cesta k uklidnění československého venkova.

Hodnotím-li už výsledky našeho hospodářství, pak po průmyslu, řemesle a zemědělství nemohu pominout stavebnictví. Nízké procento splnění plánu v prvém roce dvouletky totiž ukazuje, že jsme měli při sdělávání stavebního plánu příliš velké oči a že také - ostatně se o tom zmínil i řečník přede mnou - nebyly splněny všechny předpoklady, zvláště pak určité organisační podmínky. Nesoulad mezi plánovanou výrobou stavebních hmot a stavebním plánem, jakož i nedostatečná kontrola distribuce stavebních hmot jsou nejvážnějšími příčinami, proč plán nebyl splněn. Právě proto musíme v nastávajícím roce věnovat našemu stavebnictví mimořádnou pozornost a bude především úkolem ústředních úřadů, aby byla zladěna výroba a spotřeba všeho stavebního materiálu. V rámci vybudování organisačních předpokladů rozvoje stavebnictví je nutno věnovati úpravě pozemkového vlastnictví zvláštní pozornost alespoň tak, jak to žádá námi navrhovaný zákon o národní mobilizaci půdy.

Řekl jsem, paní a pánové, že po revoluci dostala naše státní správa dva nové základní úkoly: jednak provádět hospodářský plán, a jednak funkci hospodáře, a to v důsledku znárodnění velké části našeho průmyslu a peněžnictví. Považuji nyní za nutné zdůraznit, že znárodnění muselo logicky předcházet plánování. Myslím také, že dnes už mohu říci, že se nám podařilo za uplynulá dvě léta dát znárodňovacím normám náplň a vcelku provést organizaci národního podnikání. Ba troufám si dnes už také tvrdit, že to bylo právě znárodnění, které nám především pomohlo rychle konsolidovat naše výrobní poměry a které přispělo k tomu, že jsme se vyvarovali sociálních nepokojů a že ani v kritické zimě roku minulého nedošlo k větší nezaměstnanosti a k větším výrobním hospodářským poruchám. Nechci ovšem tvrdit, že bychom už byli vyřešili všechny problémy našeho znárodněného hospodářství. Vím totiž, že nebyla vždy správně pochopena organizace znárodnění, že nepronikl ještě na všechna místa duch nového nacionalizujícího a socializujícího hospodářství, že nebyl pochopen plný smysl znárodnění a že se namnoze ještě i ve znárodněném hospodářství objevuje někdy starý kapitalistický duch.

Čs. sociální demokracie proto vidí veliký úkol veřejné správy především v tom, aby pečlivě sledovala znárodněné hospodářství a dbala toho, aby nadměrná centralizace nevedla k přemíře byrokratismu, nepružnosti, útěku od odpovědnosti a k nezdravým monopolistickým snahám.

Největším pasivem v běžném roce, v roce 1947, je však to, že jsme naší společnou vinou nedovedli zorganizovat naše peněžnictví, zvláště pak znárodněné banky. Opakuji, že to je naše velká a společná chyba, neboť československé znárodněné peněžnictví jako služba podle našeho pojetí plánovanému hospodářství má plnit i úkol financování všeho hospodářství, znárodněného, družstevního, komunálního i soukromého. Všechny druhy podnikání jsou dnes v situaci obnovy podniků a kromě toho podle dvouletky jde též. o financování dalekosáhlých investic. V našem hospodářství, jak je známo, nemůžeme - a to říkám otevřeně - vystačiti se starou organizací peněžnictví. Je proto naléhavě nutno, aby s urychlením byla vybudována organizace znárodněných podniků právě se zřetelem na jejich finanční uspořádání a dnešní potřeby našeho československého národního hospodářství. S vyřízením těchto otázek souvisí totiž co nejrychlejší uzákonění financování a kontroly národních podniků, dále koncentrace a specializace bank, zřízení investiční banky, uspořádání našeho lidového peněžnictví a konečně konstituování peněžní rady.

Řekl jsem již, že cílem plánu je služba výroby spotřebě. Spotřebou rozumíme jednak spotřebu okamžitou a jednak rozvoj spotřeby, t. j. de facto investiční činnost. O investicích jsem již mluvil. Mohu se proto již jen dotknouti organizace distribuce. Hlavním úkolem distribuce je - a na to se u nás zapomíná - aby vyrobené statky byly pohotově a aby byly za určité, sociálně a hospodářsky odůvodněné ceny k disposici spotřebiteli. Lituji, nemohu-li říci, že naše distribuce dobře plní své úkoly. Naše distribuční síť, jak již bylo všemi místy konstatováno, je překrvená, a dnes se zvláště v této souvislosti mluví o distribuci v textilu. Lid je právem rozhořčen, že značná část látek se dostává na černý trh. Opakuji proto, co jsem řekl již dříve. Průmysl a řemesla vyrábějí, vnitřní obchod se má starat o řádnou distribuci a bezpečnostní orgány mají stíhat šmelináře. Je tedy nutné provésti reorganizaci zásobování především v textilním zboží, reorganizaci, jejímž předpokladem je omezení počtu velkoobchodů na míru hospodářsky únosnou a zavedení takové organizace distribuce, která by umožňovala důkladnou kontrolu, ale která by při tom zachovala co největší pružnost a co nejjednodušeji upravila styk spotřebitele s výrobcem.