Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dále má slovo p. posl. Laušman. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Laušman: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Používám dnešní příležitosti, když stojíme na prahu projednávání státního rozpočtu, abych v zastoupení čs. soc. demokracie zaujal stanovisko k některým otázkám doby. Myslím, že je to nejvýš potřebné, poněvadž po brněnském sjezdu nahromadilo se okolo naší strany doma i za hranicemi tolik dohadů, nejasnosti, falše a lží, že bude v zájmu věci a v zájmu důvěry v socialistickém táboře a v Národní frontě, jestliže zdůrazním základní hlediska sociální demokracie v čs. politice domácí i zahraniční, v politice hospodářské i kulturní, a jestliže prokáži že strana bude i nadále sloužiti lidu, národu a státu a dělat důsledně politiku demokratickou a socialistickou. (Potlesk.)

Přistupuje hned k věci musím nejprve připomenout, že čs. soc. demokracie zůstává věrna základním zásadám naší zahraniční politiky. Je to politika přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, Jugoslávií a Polskem, politika, která chce toto spojenectví rozšířiti též o spojenectví s některými dalšími mírumilovnými státy evropskými, v prvé řadě s Bulharskem, a to při vzájemném respektování vládních systémů v jednotlivých spojeneckých státech. Jsem rád, mohu-li připomenout, že jsme prosazovali myšlenku spojenectví Československo - sovětského již za prvé republiky a že pozdější vývoj dal nám za pravdu. Zasazovali jsme se také o uzavření smlouvy československo - sovětské i v emigraci, a to v letech, kdy situace na frontách pro spojenecké síly nebyla nikterak příznivá a kdy mezinárodní a snad i domácí reakce očekávala zcela jinou závěrečnou fázi války a zcela jiné její politické důsledky. Činili jsme tak v pevné víře, že spravedlivá věc nakonec zvítězí, a poněvadž jsme byli hluboce přesvědčeni, že jedině tato orientace československé zahraniční politiky odpovídá zájmům státu a tužbám všeho československého lidu. Proto díváme-li se dnes na vývoj evropské a světové politiky, na spory mezi velmocemi, z nichž v budoucnu znovu může vyrůst nová německá útočnost, máme hodně dalších důvodů, abychom neochvějně trvali na spojeneckém svazku se Svazem sovětských socialistických republik, na přátelství a bratrství na život a na smrt. Stanovisko čs. soc. demokracie v této věci musí proto zůstat mimo jakoukoliv pochybnost. Toto mé ubezpečení platí domovu, ale platí i cizině.

Naproti tomu netajíme se přáním, aby tato státní nezbytnost, jakou je naše spojenectví se Sovětským svazem, byla všemi uznávána a podporována, aby naše zahraniční politika v tomto svém základě se nestala předmětem postranních politických sporů, neboť jsme si všichni dobře vědomi, že jedině jednotné nazírání na ústřední zásady naší zahraniční politiky, jejímž zakladatelem a dosud nositelem je dr Edvard Beneš, přispělo velkou měrou k naší vnitropolitické stabilitě, k politickému klidu uvnitř republiky a možno říci také k její vážnosti navenek. Dík tomuto jednotnému nazírání zdrcující většiny československého lidu vyhnuli jsme se ostatně mnoha politickým obtížím a otřesům, kterými prošly anebo dosud procházejí některé jiné státy evropské, kde o směr zahraniční politiky je veden více anebo méně ostrý vnitropolitický boj.

Je také známo, že naše spojenecká smlouva se Sovětským svazem byla uzavřena pro případ, že by naše republika se stala znovu obětí německého imperialismu. To je jejím účelem, jak musí uznati upřímní přátelé naší republiky na celém světě, jmenovitě vpravdě demokratické a socialistické síly Západu. Klademe-li tudíž vysoko mimořádný zájem právě na tento obranný ráz našeho spojeneckého svazku se Sověty, činíme tak proto, poněvadž po našem soudu je to právě tento spojenecký svazek, který je nejvhodnějším československým příspěvkem k organizaci kolektivní bezpečnosti evropské a tím přínosem ve prospěch světového míru. Čs. soc. demokracie ovšem s povděkem kvituji, že bezpečnost a mír byly a jsou hlavními cíli, které dosud sledovala a nadále chce sledovat naše státní zahraniční politika. Jsou to cíle, které se vzájemně doplňují, neboť bezpečnost republiky nebude zajištěna, dokud evropský mír bude ohrožen. A zde je příčina, která v nás vyvolává pocit neklidu a obav, neboť vidíme, že Evropa a svět byly rozděleny na dva nepřátelské bloky. Strana toho hluboce lituje, a nejen lituje, nýbrž se snaží svými skrovnými silami přispěti v zájmu republiky a míru k odvrácení nebezpečí, jež lidstvu z této skutečnosti hrozí. Strana na př. nedávno se zúčastnila svou delegací mezinárodní socialistické konference v Antverpách, na jejíž význam se sice každý může dívat po svém, ale přece jen nikdo nemůže přejít přes usnesení, která jsou neobyčejně významná. V jednom se praví, že existence nepřátelských bloků vytváří trvalé nebezpečí třenic a konfliktů, a každá politika, směřující k vytváření bloků, musí být potírána všemi socialistickými stranami. Jsem vzdálen toho, abych přeceňoval význam tohoto rozhodnutí, které bylo výsledkem důkladné diskuse, v níž se objevily různé názory na řadu problémů mezinárodně politických, ale považoval bych za nesprávné, kdyby byla podceňována skutečnost, že socialistické strany přes všechny rozdíly ve své politické taktice uvnitř států chtějí svou spoluprací přispěti k odstranění třecích ploch mezi velmocemi, ke sblíženi mezi národy a tím k zajištění míru. Socialisté v dnešní Evropě chtějí prostě národy spojovat a nikoliv je rozdělovat, pročež také čs. soc. demokracie se přihlásila k mezinárodní socialistické spolupráci v přesvědčení, že může zde prokázati službu věci spravedlivé, a to právě v duchu intencí čs. zahraniční politiky.

Je také pochopitelné, že nejvyšší náš zájem, zájem republiky, je stále obrácen k řešení otázky německé. Netvrdím předem, že všechny snahy o vyloučení německé útočnosti v budoucnu jsou marné, ale jsme si dobře vědomi, že jde o obtížný úkol, který vyžaduje dostatek rozhodnosti a přitom dostatek dobré vůle na všech stranách. Jako socialisté dobře víme, že nenávist vůči ostatním, mentalita herrenvolku, touha po moci a potírání práv, tedy vlastnosti, které nakonec převládly u německého národa v nejodpornějších a nejzvrhlejších formách, jsou výsledky staletých tradic a vývoje Německa, které na rozdíl od národů jiných nikdy v dějinách neprovedlo očistnou revoluci a nikdy se nezbavilo zpátečnických tříd, jež vždycky byly nositeli šovinismu, imperialismu, kaiserismu a hitlerismu. A proto uvažujeme-li o možnostech budoucí obrody německého národa, klademe jako socialisté hlavní důraz na požadavek důsledného provedení pozemkové reformy a nacionalizace klíčového průmyslu a jeho postavení pod mezinárodní dozor. Jde nám totiž o odstranění hospodářské moci pozemkové šlechty a kapitalistů průmyslových i finančních, neboť po našem soudu je přímo nezbytností jednou pro vždy odstranit privilegované postavení oněch tříd, jichž pomocí nacistické hnutí vzniklo, za jichž podpory se dostalo k moci a rozpoutalo druhou světovou válku.

Tato opatření, paní a pánové, jsou po našem přesvědčení nezbytná, ale sama o sobě ještě nestačí. Dokud nebude jistoty, že demilitarizace a denacifikace byla v Německu provedena do všech důsledků, je nutná systematická a účinná kontrola celého německého života. Přáli bychom si jen, aby tuto kontrolu vykonávali všichni spojenci společně, a to na celém území Německa, jak se toho dožaduje vláda Sovětského svazu. Měla by to být kontrola vykonávaná odpovědnými vládami a nikoliv anonymním mezinárodním kapitálem, už proto, že obnova německého koncernu mezinárodního kapitálu je očividnou hrozbou evropskému a světovému míru. To ovšem neznamená, že bychom měli námitky proti tomu, aby byla postupně zvyšována i životní úroveň německého obyvatelstva, s čímž se v zájmu konsolidace evropského hospodářství musí počítat.

Trváme však na tom, že se tak nemá dít na úkor reparačních povinností a že v žádném případě nesmí být hospodářské obnově Německa dána přednost před zeměmi, které utrpěly německou okupací a válkou.

Při vší skromnosti chceme očekávat, že už při přípravě mírově smlouvy s Německem bude slyšen i náš hlas, který je hlasem národa, jenž jako jeden z prvních se stal obětí poslední německonacistické hrůzovlády.

V souvislosti s touto otázkou chci právě s tohoto místa vyjádřit city našeho lidu vyúsťující v přání, aby ve všech těchto věcech došlo k upřímné a poctivé dohodě mezi velmocemi. Ve dnech londýnských porad, které přinesly tolik nových dokladů o často protichůdném nazírání na řešení německé otázky, se snad mnohému bude toto přání zdát marným. Bylo by však chybou, kdybychom se předem vzdávali naděje, že nakonec na všech stranách převládne dobrá vůle k dohodě a že zvítězí vědomí, že taková dohoda je nutná v zájmu míru a všech národů malých i velkých.

Pozorujíce proto se vší vážností všechny rozpory ve vztazích mezi velmocemi, neztrácíme se zřetele ani ony skutečnosti, zejména nutnost vzájemné spolupráce na poli hospodářském, které mluví pro sblížení mezi nimi, a oceňujeme každou snahu o dohodu a zmírnění dnešního napětí v mezinárodních vztazích. Proto také souhlasíme s britským dělnickým poslancem Zilliacusem, který nedávno prohlásil, že pevné a široké hospodářské styky britsko-sovětské by mohly zmírnit i politické napětí mezinárodní. Proto také upřímně vítáme snahu naší vlády o prohloubení hospodářské spolupráce Československa s ostatním světem, jmenovitě se zeměmi střední a jihovýchodní Evropy, neboť hospodářská spolupráce je nejpevnější zárukou trvalé spolupráce politické a také spojenectví vojenského.

Přistupuje nyní k politickým problémům domácím chci nejprve jednou provždy a na všechny strany zdůraznit, že sociální demokracie nebude stranou, která by měla slovo demokracie a socialismus pouze ve svém štítě. 69 roků bojovala strana za demokracii, v níž by ovšem bylo zaručeno, že pracující třída se plně uplatní v celém státním zřízení. Naší generaci bylo dopřáno, aby se tohoto cíle dočkala. Nemusím snad dokazovat, že liberální demokracie je pro nás demokracií včerejška, lidová nebo socializující demokracie demokracií dneška a opravdová socialistická demokracie že je pro nás demokracií zítřka. Naše demokracie se tudíž přes všechny své dočasné chyby a nedostatky rozrůstá do hloubky i do šířky a jde jen o to, aby si byl národ vědom, že každý vyšší stupeň demokracie vyžaduje také lepších a vyspělejších demokratů. Věříc však pevně v krásné a ušlechtilé vlastnosti československého lidu, sociální demokracie právě nyní při sdělávání ústavy usiluje, aby v republice byly zajištěny nejširší občanské svobody, neboť bez těchto svobod, bez svobody osobní, kulturní, bez svobody vědeckého bádání a svobody politické nelze si trvale představit šťastnou a spokojenou lidskou společnost a také ne šťastný a spokojený československý lid. (Potlesk.) Strana však usiluje o to, aby současně s těmito svobodami a právy, která mají zbavit občana strachu z násilí a nátlaku, byly stanoveny též zásady, které jej zbaví strachu z nezaměstnanosti, bídy a hladu. (Potlesk.) To je smysl demokracie, demokracie socializující, která se má a musí odrazit i v nové čs. ústavě, neboť nová čs. ústava, která se má opírat o parlamentní demokracii na socialistickém podkladě, bude muset obsahovat též zajištění hlavních hospodářsko-sociálních vymožeností naší národní revoluce, t. j. plánování celého hospodářství, výsledky znárodnění, ale také výsledky pozemkové reformy.

V této souvislosti považuji za nutné také připomenouti, že podle mínění sociální demokracie musí ústavní úprava česko-slovenského poměru nalézti také vyjádření v naprosté rovnoprávnosti obou těchto větví nerozlučně spjatých v jednotné, nedílné a nezávislé republice. (Potlesk.) Je ovšem potřebí přistoupiti konečně ke konkrétnímu řešení této základní otázky tak, aby ústava byla co nejdříve anebo včas hotova. Naší slovenští soudruzi přišli s konkrétními návrhy řešení, s návrhy, jež mohou býti při nejmenším podnětem k diskusi o tomto těžkém politickém problému, ale v každém případě musí být učiněno všechno, aby právě tento stěžejní kámen naší nové ústavy byl objasněn a vyřízen co nejdříve.

Jinak je strana povděčná tomu, že v řadě důležitých ústavních otázek je již v Národní frontě jasno. Strana s povděkem kvituje, že Národní shromáždění má být jednokomorové, ale k tomu se dožaduje, aby volební řád, založený na všeobecném, tajném, rovném a přímém volebním právu a na poměrném zastoupení, byl přizpůsoben tak, aby zaručoval pokud možno nejvyšší úroveň tohoto sboru. Uvolnění kandidátních listin, pro které se naše strana nedávno znovu vyslovila, je podle našeho soudu jenom povinností parlamentu vůči československému voliči.

Souhlasíme také s tím, že ustanovení prvé ústavy o presidentu republiky a o vládě se celkem osvědčila a že tudíž s některými speciálními úpravami mohou býti tato ustanovení převzata i do ústavy nové. S čím však strana přichází, je požadavek, aby na rozdíl od ústavy dosavadní, podle které presidenta republiky zastupovala vláda, podle nové ústavy zastupoval ho Stálý výbor Národního shromáždění, neboť Národní shromáždění, tedy parlament, je nejvyšším orgánem státním (Potlesk.) a princip demokracie vyžaduje, aby se k němu vrátila všechna moc, nemůže-li ji vykonávat president tímto Národním shromážděním zvolený.

Při této příležitosti vzhledem k diskusím, jichž jsme byli před několika dny svědky, chci také zdůraznit, že sociální demokracie hájí zásady, že soudy mají zůstati naprosto nezávislé na státní správě (Potlesk.), třebas je pro široké uplatnění tak zv. laiků v soudnictví. V žádném případě bychom však nemohli souhlasit, aby pod tímto pláštíkem byla rušena zásada nesesaditelnosti a nezávislosti soudců. Trváme tedy na tom, aby veškerá správa byla kontrolována po stránce zákonitosti jediným nezávislým a ze soudců složeným správním soudem.

Trváme na tom, aby volební soud lidu zaručil, že volby do Národního shromáždění se budou konat bez nátlaku a bez násilí a že většina v Národním shromáždění bude odpovídat většině lidu. (Potlesk.) A trváme konečně i na tom, že ústavní soud bude míti povinnost kdykoliv zabrániti tomu, aby náhodná většina v Národním shromáždění nezneužívala své moci k porušení ústavy, při čemž může také rozhodovati, zdali ústavou zaručená práva občanů nebyla tím či oním způsobem porušena.

V popředí našeho zájmu je jíž po delší dobu také otázka, jak má být upravena naše veřejná správa v nové ústavě. Mám na mysli budoucnost a pravomoc národních výborů. V této věci zaujímáme stanovisko, aby systém národních výborů, který se v revoluci i po revoluci plně osvědčil, byl také v budoucnosti zachován a aby tento nový způsob československé veřejné správy byl pojat do naší nové ústavy, neboť národní výbory považujeme za nejlepší vyjádření demokratického požadavku, totiž aby si lid vládl sám. Považujeme ovšem za samozřejmé, že při tom bude zachována nynější demokratická zásada, podle které jsou národní výbory organizovány, aby totiž národní výbory zůstaly zásadně samostatnými vykonavateli veřejné správy, kteří tuto veřejnou správu vykonávají v jednotlivostech nezávisle na ústředních úřadech, řídíce se při tom pouze zákonem a platným nařízením. Tedy v tomto duchu chce čs. sociální demokracie usilovat o přebudování celé veřejné správy a zejména o provedení důsledné decentralizace.

Působnost ministerstev podle našeho mínění má býti zaměřena na jejích vlastní úkol, t. j. organizovat, vést, dohlížet a připravovat zákony, a má naopak být oproštěna od jakéhokoliv zbytečného administrování. Rozhodování v jednotlivých případech má být svěřeno národním výborům a také u nich má být po našem soudu provedena decentralizace tak, aby podle povahy věci byla pravomoc zemských národních výborů z části přenesena na okresy a okresních národních výborů zase na obce. Uvnitř organizace národních výborů v zájmu jednoty veřejné správy, avšak na podkladě přísně demokratickém by měla být provedena reforma veřejné správy, zaručující jednotné, rychlé, levné a spravedlivé úřadování. To může být ostatně pojištěno také tím, že se zavede zákonná odpovědnost členů národních výborů za výkon jejich funkce.

Vím, že neřeknu nic nového, připomenu-li, že hospodářství národních výborů není v nynější době právě v nejlepším stavu, neboť národním výborům nejsou přikazovány dostatečné příjmy, které by odpovídaly jejich velkým úkolům. Jsme tudíž toho názoru, že je nutno přímo zákonem poskytnout národním výborům příjmy dostatečné, plynoucí ze zdrojů samostatných, v zásadě nezávislých na ústředních úřadech, podléhajících však zákonné úpravě parlamentní. Řekl-li jsem, že jako lidové orgány se místní, okresní a zemské národní výbory osvědčily, pak chci k tomu dodat, že pevně věřím, že bude-li jim poskytnuta možnost, aby se ukázaly jako nositelé skutečné lidové samosprávy, že naděje v jejich budoucnost kladené zklamány nebudou.

Považujeme také za nevyřízenu otázku, zda krajské či zemské zřízení. Podle brněnského sjezdu naší strany a brněnských usnesení považuje strana krajské zřízení za lepší řešení veřejné správy, předpokládajíc ovšem, že by znamenalo přenesení dosavadní pravomoci zemských národních výborů na krajské národní výbory a nikoliv na ministerstva a že by bylo toto krajské zřízení provedeno jednotně na celém území Československé republiky.

Jak vidno, čs. sociální demokracie chce všem svými silami přispět k vybudování takového politického státního zřízení, které by odpovídalo duchu našich tradic, vyspělosti československého lidu, požadavkům moderní demokracie a zájmům socialismu. Proto také je strana rozhodnuta střežit zájmy národní a státní všude tam, kde je nebezpečí, že by mohly utrpěti újmu. Máme na mysli některé poslední zjevy v naší armádě a v naší bezpečnostní službě. Strana, která svou lásku a oddanost československé armádě prokázala a doposud prokazuje skutky, která si vysoko váží oněch statečných lidí, již mají odvahu proti slabochům, zbabělcům a konjukturalistům hájiti své přesvědčení, a která právě tak, jako miluje armádu, miluje i národní bezpečnostní službu, má zajisté nejenom právo, nýbrž i povinnost, aby ve chvíli, kdy bude hlasovat pro miliardy ve prospěch těchto orgánů, velmi vážně připomněla, že stranické zájmy při obsazování míst, povyšování, přemisťování, pensionování i výchově příslušníků armády a bezpečnostní služby musejí býti co nejdříve v zájmu republiky vymýceny. (Potlesk.)

Nechci se obírat konkrétními případy, ale chci poprosit za dovolení, abych mohl jenom opakovat to, čeho jsem použil při jiné příležitosti. Jako nechceme, aby naše armáda a naše bezpečnostní služba byly sociálně-demokratické, tak také nechceme, aby byly lidovecké, komunistické anebo národně-socialistické (Potlesk.) Po našem soudu v zájmu republiky a v zájmu nezbytného klidu a spokojenosti v řadách příslušníků těchto útvarů a v zájmu udržení důvěry všeho občanstva ve spravedlnost státní moci je zapotřebí, aby armáda i bezpečnostní služba byly státními orgány výhradně československými, státními orgány demokratickými a při tom také pokrokovými.