Zabývaje se otázkami našeho národního hospodářství a znárodněné výroby nemohu přejíti mlčením výtky, které přednesl v rozpočtovém výboru p. posl. dr Josko, člen demokratické strany Slovenska. Pan dr Josko je nejen poslancem, je význačným činitelem strany a je bývalým i novým členem slovenského sboru povereníků, kde spravoval a i dnes znovu spravuje důležitý resort finanční. Proto není možno považovat názory, které pan poslanec v rozpočtovém výboru přednášel, za názory jednotlivce, je to názor a stanovisko strany. Pan poslanec vytýká, že "naším gazdovaním zaťažujeme aj naše budúce generácie, ak by to malo ísť takto ďalej, nielen že skonzumujeme podstatu, čiastočne zdedenú po našich predkoch a čiastočne vytvorenú už nami, ale zaťažíme aj budúce generácie, ktoré budú musieť pracovať na úhradu schodkov, ktoré sme im zanechali".

Pan posl. dr Josko objevil také i kořen našeho špatného hospodaření, které nás vede na mizinu. Prepáčte mu, keď diagnostikuje. "Od skončení vojny sme venovali viacej úsilia zmene vlastníckych pomerov u rôznych statkov, než ich produkcii. Ak by naša hospodárska politika mala tak ďalej pokračovať, vyšli by sme koniec koncov na žobrácku palicu".

Pan poslanec vidí naše neštěstí a bídu v tom, že jsme věnovali od skončení války větší pozornost změně vlastnických poměrů než výrobě nových hodnot. Nevím, koho má pan poslanec na mysli. Naše vláda, odbory i náš pracující lid věnovali po válce jistě velkou pozornost tomu, aby byly změněny vlastnické poměry, uskutečněno znárodnění velkých kapitalistických podniků i konfiskace majetku nepřátel národa, kolaborantů a zrádců. Nemenší pozornost jsme však věnovali organizování nové výroby, zvýšení produktivity práce, zvláště zprůmyslovění Slovenska, aby pracujícímu lidu na Slovensku byla zjednána větší příležitost ku práci a tím byla zvýšena jeho životní i kulturní úroveň.

Naše znárodňování a konfiskace, kterými bylo převáděno vlastnictví z rukou vykořisťovatelů a zrádců do majetku národa, nás tudíž hospodářsky poškodit nemohlo. To mohlo republice a národu jen prospět. Poškodit však může opravdu, když se národní majetek zcizuje a spekulačně i podvodně se převádí z majetku národa do majetku jednotlivců a s nimi spřízněných rodin nebo i do rukou korporací, které byly založeny za tím účelem, aby kryly sobecké obohacování se jednotlivců. (Posl. Valo: Sedliacka banka!) Mám tu konkrétně na mysli hospodaření. Sedliacke banky v Bratislavě. (Potlesk.) O tomto hospodaření byla podána posl. Bašťovanským interpelace. Na tuto interpelaci bylo ministrem financí prozatímně odpověděno. V této odpovědi se zjišťuje, že byly opravdu provedeny pokusy převésti z majetku znárodněné Sedliacke banky do rukou soukromých velké majetkové objekty spekulačním a podvodným způsobem.

Uvedu jen jeden případ z mnoha, které jsou vyčísleny v odpovědi ministra financí: Povážský cukrovar, jehož cena se úředně odhaduje na 150,000.000 Kčs, byl převeden za cenu 3,283.877,20 Kčs. (Veselost.) V celku jde o zašantročení 15 velkých továrních objektů, jejichž odhadní cena kolísá mezi půl miliardou až jednou miliardou korun, za částku 49,553.810,65 Kčs. Stát zde měl být poškozen o stamilionové částky. Tyto podvodné machinace děly se za patronace demokratické strany Slovenska a za patronace pana povereníka financí posl. dr Josko. Pan posl. dr Josko řekl v rozpočtovém výboru: "Každý z nás musí svedomito a poctivo pracovať na podstate, ktorú si zvolil za svoje životné povolanie." (Veselost.) Jaký účel si to za své životní povolání zvolili někteří pánové z demokratické strany? Je to účel podvádět stát a spekulačně zcizovat národní majetek a obohacovat tak sebe a své příbuzenstvo? Nevím, koho měl na mysli p. posl. dr Josko, když v rozpočtovém výboru vykládal: "Všetci sme sa zhodli na znárodnení v nádeji, že zisky zo znárodnených odvetví nepoplynú do vreciek kapitalistov, ale do vreciek nás všetkých."

Měl-li pan poslanec a povereník financí na mysli způsob, jakým měl býti zcizen majetek znárodněné Sedliacke banky, pak se opravdu mýlí, keď takto diagnostikuje. Ať nám odpustí, keď mu to prepáčiť nemôžeme. Ani znárodněný majetek Sedliacke banky nemůže mizet vo vreckách všetkých tých, ktorí sa na tom zhodli, ani v kapsách jejich příbuzných a proteženců. (Potlesk.) Znárodněný podnik musí zůstat v majetku národa. Aby v majetku národa zůstal, aby nebylo s národním majetkem spekulováno a šmelinařeno, aby zásobování nebylo rozvraceno, aby pro zisky šmelinářů nebyl vrhán do bídy slovenský lid, proto bylo nutno mobilizovat pracující a žádat nápravu a resignaci i rekonstrukci sboru povereníků na Slovensku Je otázkou, byla - li provedená rekonstrukce dostatečnou, když pan povereník Josko, za jehož patronace se děly podvody s národním majetkem a pokusy o jeho spekulační zcizení, zůstal nadále na místě povereník financí.

Nevidí tu pan ministr spravedlnosti nebezpečí koluse? Proč se v případe Sedliacké banky nepospíchá se zajišťováním a zatýkáním tak jako v jiných podřadných případech? V revisi podvodů Sedliacké banky, které byly páchány v souvislosti s propuklou aférou Sedliacké banky, se, jak praví odpověď na interpelaci, dále pokračuje.

Odpověď ministerstva financí v odstavci "nepřístojnosti v podnicích" praví: "Bolo zistené neverné hospodárenie, falšovanie dokladov a kníh, naprostý neporiadok v administratíve, nevyúčtovanie státisícových čiastok, použitých miesto v prospech firmy k osobnému obohateniu riaditeľa podniku, na ktorého muselo byť podané trestné oznámenie pre spreneveru viac ako 1 mil. Kčs, zašantročenie veľkého množstva guľatiny, čím vznikla ďalšia škoda skoro 1 mil. Kčs, atď." "Sfalšované bolo i prihlásenie vojnových škôd, pričom bolo vytvorené fiktívne aktívum 4 mil. Kčs. Boly spáchané tiež neprístojnosti menové a daňové, ktoré sú predmetom trestného pokračovania."

Revise konstatuje, že průmyslové oddělení banky pod vedením ing. Jana Havlíka je v prvé řadě zodpovědné za nepořádky.

Pan ministr financí slíbil ve své odpovědi k interpelaci posl. Bašťovanského, že po skončení revise podá veřejnosti zprávu o tom, jak vypadaly ve skutečnosti poměry v Sedliackej banke a že budou povoláni k zodpovědnosti všichni činitelé, kteří mají dokazatelně účast na nepřístojnostech.

Veřejnost je jistě zvědava na tuto zprávu a bylo by záhodné, aby ji pan ministr financí co nejdříve podal.

Mnoho by se dalo ještě říci při příležitosti projednávání rozpočtu na r. 1948 o našem národním hospodářství. Moji soudruzi budou míti příležitost při podrobné debatě o jednotlivých rozpočtových kapitolách dotknouti se národohospodářských i politických otázek, které s těmito kapitolami souvisí.

Chtěl bych ještě v souhrnu k vývoji celého našeho národního hospodářství konstatovat: Naše národní hospodářství ve svém celku vyvíjelo se po celé dva roky příznivě. Vyvíjelo se daleko příznivěji než po prvé světové válce; vyvíjelo se příznivěji v porovnání s vývojem těch států, které byly tak těžce jako naše republika postiženy válečnými událostmi hitlerovské okupace. Vyvíjelo se dokonce daleko příznivěji, nežli to bylo očekáváno. Právě proto, že vývoj k lepšímu byl tak rychlý a příznivý, vyvolalo to u našich mnoha občanů zdání, že jsme už opravdu překonali všechny poválečné obtíže se můžeme oddati bezstarostnému užívání dosaženého ovoce naší práce. Proto dnes u nás zastavení rychlého vývoje k lepšímu, které bylo zaviněno špatným počasím a z toho resultující neúrodou, vyvolává obavu. Je opravdu těžko si zvykat na nová odříkání a uskrovňování, když po dva roky bylo znát a cítit soustavné zlepšování. Není divu, že se u nás na mnohých místech projevuje nespokojenost. Bylo by bláhovostí nevidět a popírat, že tu existují důvody k nespokojenosti. Ony jsou zde a my je musíme přiznat, i když je bohužel nemůžeme okamžitě odstranit.

Odstraňování mnohých závad a nedostatků nezávisí jen na dobré vůli, závisí na vybudování možnosti jejich odstraňování. Možnosti vybudovat zde předpoklady k odstranění přechodného nedostatku, který u nás v důsledku špatné úrody nastal, a k odstranění nespokojenosti, která z toho resultuje, jsou dány. Musíme těchto možností využít. Máme možnost vynahradit v naší průmyslové výrobě to, o co méně se urodilo na poli. Proto stává se dnes splnění dvouletého výrobního plánu, jeho překonání v těch odvětvích výroby, kde jsou pro to dány podmínky a kde jeho překonání nám přinese opravdu hospodářský prospěch, nejzákladnějším úkolem nejen těch, kteří pracují ve výrobě, nýbrž stává se celonárodním úkolem a povinností.

Není správné vytýkat dělníkům, že by jejich mzdy nepřiměřeně zatěžovaly výrobu. Dělnická mzda činí dnes průměrně asi 25 % hodnoty výrobku. To je normální poměr. Znamená to, že u nás dělník třemi čtvrtinami výtěžku své práce přispívá na udržování našeho státního a veřejného hospodářství: na vzdělání, kulturu, sociální péči, na udržování chodu naší státní a veřejné správy, na zdravotní opatření, výchovu, průmyslové, veřejné i bytové investice a pod.

Tento podíl můžeme snad ještě bez snižování dělnických mezd zvýšit tím, když ještě lépe upravíme organizaci výroby, opatříme lepší a výkonnější strojové a technické zařízení, zavedeme lepší a úspornější pracovní metody a pod. Tato práce však nevydá svoje hospodářské výsledky okamžitě. Zde je zapotřebí léta houževnatě a trpělivě pracovat, vychovávat a zdokonalovat, aby se příznivé výsledky nakonec objevily.

Chtěj nechtěj se proto před námi objevuje zásadní a stěžejní úkol lepšího rozložení a účelnějšího využití našich pracovních sil a zařazení většího počtu do pracovního procesu při výrobě našich spotřebních hodnot. Tuto základní otázku je snad možno určitý čas nevšímavě obcházet, je možno i časově jejímu rozřešení klást překážky a využívat jí k demagogické agitaci, ale tato otázka je tak naléhavá a nezbytná, že si nakonec vynutí sama svoje kladné rozřešení. Bez rozřešení této základní otázky není možno splnit hlavní úkol naší společné politiky, zlepšit a natrvalo zajistit řádnou životní i kulturní úroveň všeho našeho lidu.

Můžeme uvolnit vklady, můžeme zvýšit mzdy, upravit platy a zvětšit pense, vyplácet náklady, výpomoci, prémie i rozšiřovat osidlovací příspěvky, jestliže však nezvýšíme výrobu nových spotřebních hodnot, zůstane všechno toto zdánlivé zvyšování životní úrovně jen bezvýznamnou, ba škodlivou finanční manipulací.

Jestli nám zvýšená produktivita práce a výnos z výroby nezvýší národní důchod, pak každé jiné zvyšování nás povede jen k rozmnožování oběživa a k opakování té politiky, kterou u nás v praxi prováděli celá léta fašističtí okupanti, kteří tiskli nové peníze, rozvraceli a znehodnocovali měnu, drancovali a za babku vykupovali náš národní majetek.

Víme, že jsou u nás lidé i činitelé, kteří by chtěli zahnat naše hospodářství na toto scestí, protože se domnívají, že by mohli z tohoto rozvratu a národního bankrotu kořistit a uplatnit při něm svoje reakcionářské cíle a nastolit opět vládu své staré vykořisťovatelské a zároveň vlastizrádné politiky.

Prohlašujeme důrazně, že se to nepodaří. Všechny spiklenecké spekulace a reakcionářské rejdy, které spekulují s rozvratem, u nás selžou. Budou odhaleny, znemožněny a viníci budou hnáni k odpovědnosti, souzeni i odsouzeni, i kdyby sebemocnější protektoři chtěli nad nimi držet ochrannou ruku. (Potlesk.)

My komunisté nejsme zvyklí dělat tajnou, pokoutní, spikleneckou, šikovnou, ale nepoctivou politiku, která byla charakteristickým znakem staré buržoasní politiky a na kterou nemohou zapomenout a od ní se odpoutat mnozí, kteří k ní přičichli, ani dnes v nové lidově demokratické republice.

Náš ústřední výbor a předseda naší strany soudr. Klement Gottwald řekli ke všem spikleneckým, reakčním a pokoutním pokusům o rozvrat klidné spolupráce jasně a zřetelně naše stanovisko. Nedovolíme zneužívat tíživé zásobovací situace, do níž se republika dostala vinou neúrody, k postrannímu pokoutnímu štvaní proti republice a vládě, ani proti našemu spojenci, Sovětskému socialistickému svazu, a ostatním spojeneckým slovanským státům.

Naše komunistická strana, která byla jistě jedním z nejdůležitějších činitelů při budovám jednotné Národní fronty Čechů a Slováků a jejího programu, prohlásila a prohlašuje závazně: Trváme a neustupujeme ani v nejmenším od dohod, které byly v době národní revoluce, povstání a odboje uzavřeny a všemi stranami Národní frontu tvořícími závazně přijaty.

Nová Československá republika bude budována na zásadách lidově demokratických. Aby nebyl nikdo na pochybách, jak je nutno pojem lidové demokracie vykládat, upozorňujeme, že bylo z nejvyšších míst, ústy našeho presidenta dr E. Beneše prohlášeno, že naši lidovou demokracii je nutno pojímat a vykládat jako demokracii socializující. Na tomto podkladě byla uzavřena dohoda. Tato dohoda znamenala, že někdejší vládní socialistické strany i druhé demokratické strany občanské se vzdávají své dřívější spolupráce s kapitalistickými buržoasními stranami, že opouštějí svou politiku koalice s reakcí a přijímají a schvalují politiku spolupráce s komunistickou stranou, kterou dříve odmítaly.

Naproti tomu se komunistická strana zavázala, že je ochotna v úzké spolupráci se všemi ostatními socialistickými i pokrokovými občanskými stranami pracovat k nastolení socialismu cestou klidu a vývoje a zamezit tak vzájemné boje, které by zatěžovaly národ novými obětmi.

Aby nám bylo rozuměno. zdůrazňujeme jasně: význam dohody spočívá v tom, vyhnout se dalším bojům i plným obětí, ale ne vyhnout se socialismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Dnes ještě socialistickou republiku nemáme; chceme však a všichni jsme se zavázali a slíbili, že k ní musíme dojít. Abychom se k ní dopracovali ve svorné spolupráci a bez bojů plných obětí, je potřebí, aby všichni dodrželi to, co ve dnech revolučních dodržet slíbili. Je toho ještě mnoho, co splněno nebylo a čemu různé politické strany Národní fronty zabránily, aby mohlo být splněno. Je to především řádné provedení národní očisty a řada jiných věcí. Komunistická strana se snažila ve všech těchto případech přesvědčiti všechny ostatní strany, že má být dodržováno, co bylo slíbeno. Nepostupovala přitom malicherně a hašteřivě, snažila se zamezit vyvolávání politických krizí. Ale protože v poslední době zde byla řada zjevů, které nasvědčovaly tomu, že staré reakcionářské pravicové síly nejen našly útočiště v některých politických stranách Národní fronty, ale že tam začínají hrát důležitou a někde snad i rozhodující roli, pokládal ústřední výbor komunistické strany Československa i náš předseda soudr. Gottwald za nutné upozornit na tyto zjevy a varovat před zahráváním si s vyvoláváním politických krizí v souvislosti s dočasnými obtížemi, kterými procházíme.

Soudr. Gottwald pravil: "Reakce, rozlezlá na všech stranách, se bude snažit ještě více ochromovat činnost vlády, parlamentu a ostatních lidových orgánů, aby v určitém okamžiku mohla vládu a parlament učinit úplně práce neschopnými. Chtěla by vyvolat ve vhodný okamžik vládní krizi a učinit pokus o utvoření úřednické vlády. Politicky vzato, takový krok by bylo nutno hodnotit jako pokus o reakční puč, jako pokus o reakční státní převrat. Na něj by bylo nutno dát patřičnou, pro reakci zdrcující odpověď".

Na jeho slova usneslo se předsednictvo nár. socialistické strany odpovědět tímto prohlášením: ". . . skutečná, t. j. taková vládní krize, jakou by nebylo možno překonati žádnou dohodou, nevyloučila by z účasti na vládě jen stranu jednu nebo jen strany některé, ale strany všechny. Že by ani taková situace se nemohla řešit jiným způsobem než ústavním zásahem presidenta republiky, je nabíledni". - Z toho je vidět, že nár. socialistická strana připouští možnost vládní krize, ze které by bylo možno hledat východisko ustavením úřednické vlády.

Aby bylo jasno na všechny strany, jsem pro tento případ zmocněn jménem komunistické strany Československa prohlásiti: Celá naše komunistická strana Československa se ztotožňuje s prohlášením svého předsedy Klementa Gottwalda a v žádném případě by nepřipustila, aby bylo hledáno východisko z krize cestou posilování reakce a zřizování byrokratické úřednické vlády. (Potlesk komunistických poslanců.) V lidově demokratické republice nemůže být ani na přechodnou dobu nahrazována parlamentní vláda vládou reakční byrokracie. Je nutno vložit rozhodnutí do rukou lidu. (Potlesk komunistických poslanců.) To je jediná správná demokratická cesta. Každý jiný protidemokratický postup znamenal by pokus o reakční puč, který by skončil pro jeho reakční osnovatele zdrcující porážkou. (Potlesk komunistických poslanců.) Je proto v zájmu všech starat se o to, aby krize Národní fronty nenastala. Zabránit krizi znamená vystoupit rázně proti všem reakčním a spikleneckým pokusům rozvracet zásobování, výrobu, klid a pořádek v republice. Nechránit, ale neúprosně trestat šmelináře, spiklence a rozvratníky. Nepomlouvat, ale také nepřipustit, aby byl pomlouván SSSR a ostatní naši slovanští spojenci. Nedělat pokusy o obnovování ani posilování soukromokapitalistického hospodářství, ale starat se poctivě a všemi silami o to, aby se naše lidově demokratická republika vyvíjela dále k socialismu.

Naše komunistická strana bude věrně plnit tyto odkazy národní revoluce. Věří, že při tom bude podporována všemi našimi opravdu demokratickými organizacemi a složkami, Revolučním odborovým hnutím, Jednotným svazem zemědělců, Svazem české mládeže, všemi složkami národního odboje a všemi socialistickými i pokrokovými lidovými vrstvami v celé republice věří, že pro tento postup najde pochopení i u všech těch činitelů politických stran Národní fronty, kterým záleží na zachování klidu a míru, na překonání dočasných obtíží a na dopracování se zvýšené životní i kulturní úrovně všeho lidu. Každý, kdo má poctivý úmysl udržet klid a mír v této republice, musí ze všech sil spolupráci s komunistickou stranou Československa napomáhat a o ni usilovat, a ne tuto spolupráci mařit a sabotovat. (Dlouho trvající potlesk komunistických poslanců.)