Nepopírám, že jsme zvýšili z národního důchodu podíl pro pracující ve výrobě spotřebních statků daleko více, než podíl těch pracujících, kteří vyrábějí statky duševní, kulturní a správní. I při zvýšení tohoto podílu a zlepšení existence zaměstnanců ve výrobě objevil se nám nezdravý odliv pracovních sil do druhého sektoru. Kdybychom byli neučinili svá mzdová opatření a nepřipoutali celé statisíce zaměstnanců k práci ve výrobě, mohly býti následky toho pro celý náš národ přímo nezbadatelné a katastrofální.

Ani ve výrobě jsme při úpravě mezd nepostupovali lineárně, nevyrovnávali jsme mzdy jednotlivých kategorií a výrobních odvětví, naopak preferovali jsme. Vycházeli jsme při tom z názoru a přesvědčení, že ani v plánované výrobě nemůže býti mzda prostě srovnána a nivelizována, ale že mzdy musejí být odstupňovány podle nutnosti a důležitosti práce, podle nabídky a množství pracovních sil, které jsou ochotny a schopny vykonávat určitou práci, a s ohledem na výkon a zásluhy. Má-li být zvýšena produktivita práce, musejí být dány těm, kteří svým zvýšeným výkonem mají zhodnotit produktivitu práce, také vyhlídky, že za svou snahu a přičinění budou více a lépe odměněni než ti, kteří neprojevují tuto snahu o zvýšení produktivity a výkonu. Prosazovat tyto zásady, to je opět nevděčná a těžká úloha. Může se stát, že jejich správnost hned všichni nepochopí a že některým jednotlivcům a skupinám, které více dbají na sobecký zájem svůj než na zájem celku, může být proti mysli toto odměňování, které měří mzdu podle výsledku vykonané práce a ne jen podle času, který byl v práci stráven.

Jestliže se proto uštěpačně vytýkalo odborové organizaci a jestliže byli v některých časopisech naši pracující přímo vybízeni, aby protestovali proti úkolovým sazbám a zavádění nových norem, a jestliže v některé části tisku byly radostně glosovány dílčí stávky, které se nám na několika málo místech proti zavedení nových mzdových norem objevily, je to jen důkazem, jak je nutno při tvoření nového řádu bojovat proti mnohým překážkám i demagogickým intrikám.

V úzké souvislosti s naší mzdovou a platovou politikou je i naše politika cenová, opírající se v mnohém směru o intervence. Proti naší intervenční cenové politice mohou být v dílčích případech námitky, ale nikdo nepopře, že naše intervenční politika ve svém celku byla správná a že nám pomohla opravdu zdárně a úspěšně rozřešit řadu naléhavých hospodářských problémů, které před nás postavila mimořádná poválečná doba. Zadostiučiněním pro nás je, že tam, kde nebylo dosti odvahy a dobré vůle v mimořádných poměrech výrobních a zásobovacích dělat mimořádné intervenční zásahy při úpravě cen, tam nebyl klidný vývoj udržen, naopak došlo v důsledku zásobovacích, cenových a mzdových nesrovnalostí k těžkým hospodářským srážkám, bojům a stávkám.

Na základě zpráv a statistik světového sekretariátu odborových organizací byla v měsíci září průměrná hodinová mzda dělníka. V Praze 18 Kčs, v Paříži 48 franků, v Římě 100 lir. V téže době stál v Praze 1 kg chleba 5 Kčs, v Paříži 24 franků, v Římě 40 lir, jeden kg hovězího masa v Praze 46 Kčs, v Paříži 380 franků, v Římě 700 lir, 1 kg másla v Praze 80 Kčs, v Paříži 370 franků, v Římě 1.300 lir, 1 kg sádla v Praze 60 Kčs, v Paříži 400 franků, v Římě 1.000 lir. To znamená, že k získání tohoto množství potravin potřebuje dělník pracovati v Praze přibližně deset a půl hodin, v Paříží 24 hodin a v Římě 30 hodin. Kdybychom hodnotili životní úroveň v Praze 100 body, činí v Paříži 44 body a v Římě 35 bodů.

Při tom Francie i Itálie jsou dva státy, jejichž nynější vlády snaží se dělat tak zv. "šikovnou" zahraniční i domácí politiku, aby se zavděčily Americe a získaly její podporu, jak to napsal a doporučoval také naší republice minulý týden pan Brázda v Lidové demokracii. K jakým výsledkům vede tato šikovná politika, kalkulující s podporou amerického velkokapitálu, o tom nás poučuje statistika francouzského ministerstva práce, která uvádí, že za měsíc červen letošního roku bylo ve Francii 300 stávek v 7.030 podnicích, jichž se zúčastnilo 1,077.437 zaměstnanců, a počet prostávkovaných dnů činil jenom v měsíci červnu 6,904.339. Důvodem většiny stávek byly mzdové požadavky. Za měsíc listopad a prosinec není ještě statistika stávkového hnutí ve Francii vydána. Podle všech známek však převýší daleko stávkové hnutí francouzského dělnictva a zaměstnanectva za tyto měsíce stávkové hnutí v měsíci červnu.

Dík tomu, že jsme se my od staré kapitalistické politiky a spolupráce s kapitalisty a kolaboranty odpoutali a nastoupili vývojovou cestu k socialismu, byli jsme u nás až doposud hospodářských bojů a stávek, rozrušujících výrobu, uchráněni. Jsou zde však činitelé, kteří se domnívají, že nyní přišel čas, kdy bychom se měli odpoutat od dosavadní naší politiky a dát se na cesty "šikovné" politiky Francie a Itálie, spekulujíce na spojenectví s americkým velkokapitálem a reakcí. Mrzí snad tyto pány dosavadní klid a mír, který u nás byl zachován, a přáli by si také rozpoutání takových bojů a stávkového hnutí, jakým je dnes rozrušována francouzská a italská výroba? Odvážil-li se pan Brázda - říká se, že pan Zadina - ve zmíněném již článku v Lidové demokracii hroziti, že budou přidrženi k odpovědnosti ti, kteří dělají u nás onu nešikovnou politiku zahraniční, to jest politiku přátelskou Sovětskému svazu, a vyzývá-li lidi, aby jim podle zásluhy naměřili, pak je to s jeho strany při nejmenším bezmezná drzost.

Varujeme vážně všechny ty, kteří snad mají chuť pokusit se u nás napodobiti tu šikovnou politiku, jak ji dnes dělají ve Francii a Itálii, to znamená vytlačovati komunisty z vlády, provokovat SSSR a spoléhat na pomoc zahraničního kapitálu a reakce. Je možno, že stará odstavená reakce a její političtí vůdci, kteří se dnes nápadně uplatňují v některých politických stranách Národní fronty, byli by schopni ve své zavilé zášti hnáti u nás věci k takovým šíleným pokusům? Je věci vedení politických stran Národní fronty, jak daleko jsou ochotny propůjčovat svůj tisk i svůj politický stranický aparát pro tyto reakční rejdy starých kolaborantů starých kolaborantů.

My komunisté svoji politiku neměníme. Národní frontu jsme budovali a také ji budeme udržovat. Předseda naší strany však jasně prohlásil: Národní frontu - stokrát ano. Národní frontu jakožto svazek dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence, jakožto svazek pracujícího lidu měst i venkova. A do tohoto svazku ochránci šmelinářů, obdivovatelé Kramáře a Švehly a napodobitelé stříbrňáckého šejdrismu zajisté nepatří. (Potlesk.)

Je potřebí nezapomínat, jak těžce celý náš národ doplatil na koaliční politiku dřívějších našich politických stran s velkoagrárníky, na to, že osudy našeho národa a správu jeho věci dostali do rukou Beranové, Zadinové a Feierabendové. Oni byli strůjci Mnichova a protektorátu. Předmnichovské směrnice se u nás ani v domácí ani v zahraniční politice uplatňovat nebudou a nesmějí. (Potlesk.) Všichni staří stoupenci této politiky mají nejvíce příčin býti zticha a neprovokovat, zůstat pensisty, když jejich politika tak hanebně zbankrotovala a národ na ni doplatil ztrátou nejcennějšího statku, to jest ztrátou samostatnosti. Je hloupostí spekulovat s našimi přechodnými zásobovacími obtížemi a chtíti si na nich přihřívat starou velkoagrární reakční polívčičku. Je tu dnes dostatek síly odraziti všechny ty šílenecké pokusy o zvrat ke staré politice. O tom se přesvědčily staré luďácké rozvratnické a spiklenecké síly na Slovensku a ještě v budoucnosti se o tom přesvědčí. Je neprozřetelné, když staří reakčníci volají lid, aby odsoudil naši nynější domácí i zahraniční politiku a naměřil po zásluze těm, kteří jsou za ni zodpovědní. Kdyby mělo dojít k soudu lidu, pak by na to vyzývatelé šeredně doplatili. Lid by se jistě nerozpakoval naměřit po zásluze všem těm, kterým při provádění naší národní očisty soudnictví v mnohých případech opomnělo podle zásluhy naměřit. (Potlesk.)

Každý, komu záleží na zachování klidu a míru, musí pokládat opravdu za štěstí, že jsme svoji vnitřní politiku opřeli ne o buržoasii, ale o novou lidovou demokracii. Stejně tak musí každý pokládat za štěstí, že jsme ve své zahraniční politice vzali kurs na spojenectví se sovětským socialistickým svazem a všemi ostatními slovanskými státy, o nichž věříme a přejeme jim, aby se také cestou klidu a míru co nejrychleji k socialismu vyvíjely. (Potlesk.)

Je proto rozvratitelem a sabotážníkem každý, kdo chce tuto naši dosavadní cestu domácí i zahraniční politiky opouštět, kdo chce zrazovat dané sliby a smlouvy, kdo dnes ať otevřeně, nebo po straně štve a šíří pomluvy proti Sovětskému svazu a druhým našim slovanským spojencům, kdo bere v pochybnost náš přátelský poměr k nim a kdo příslušníkům spojeneckých národů upírá rovná práva, jako na př. studujícím.

Každý takový člověk zneklidňuje náš vnitřní politický život, oslabuje naši zahraniční posici a poškozuje republiku. Nebýt naší správné a poctivé politiky přátelství k Sovětskému svazu a slovanským státům, nebyla by dnes naše výživa ani zdaleka zajištěna tak, jak nám ji zajistil svými opravdu všechna očekávání převyšujícími dodávkami Sovětský socialistický svaz a náš osvědčený přítel generalissimus Stalin. (Potlesk.)

Staří reakční činitelé, kteří se vetřeli, a bohužel našli vlídné přijetí v některých politických stranách Národní fronty, usilují o to, svést nás na pole dělání t. zv. šikovné, ve skutečnosti nepoctivé politiky dvojí tváře. Uznávat veřejně slovy sovětské přátelství, v praxi a po straně proti němu intrikovat. To je nebezpečná politika. Kdybychom k ní svolili, nebyla by naše výživa zajištěna a naše republika by byla vydána na milost a nemilost libovůli zahraničních kapitalistů. Pak by však také nebylo možno ani u nás obracet zřetel ke klidné a usilovné budovatelské práci. Nebylo by možno tak účinně odčiňovat škody a důsledky válečného rozvratu a ochuzení, jak jsme je až doposud odčiňovali. Potáceli bychom se v téže nejistotě, vnitřním rozkladu, hospodářských bojích, stávkách a rozvratu jako ty země a státy, které se daly na cestu staré, šikovné, ale věrolomné, podvodné buržoasní a kapitalistické politiky.

Stejně to je i s naší vnitřní a domácí politikou. Také ona byla správná, nutná a prospěšná. Naše komunistická strana nebude se nikdy bát vzít na sebe zodpovědnost za tuto politiku, o jejíž prosazení má jistě největší zásluhy. Tato naše vnitřní politika mohla být ještě úspěšnější a mohla přinést ještě větší prospěch všemu národu a lidu, kdyby jej i uskutečnění nebylo bržděno, sabotováno v tak mnohých případech druhými činiteli. Uznává-li u nás za vhodné politická strana, která je součástkou Národní fronty a součástkou vlády Národní fronty, chlubit se tím, že její politika nemá být posuzována podle toho, co vykonala, ale podle toho, čemu všemu zabránila, pak je tím již samo o sobě jasně řečeno, jak nevážně se u nás dívají někteří političtí činitelé na sliby lidu dávané a na závazky v revolučních dobách na sebe vzaté.

Znovu a znovu budeme tvrdit, že jedině naše znárodnění, které bylo prvním dalekosáhlým průlomem do starého soukromokapitalistického hospodářství, umožnilo nám tak rychlou konsolidaci naši výroby. Je proto nutno odmítnout všechny útoky, které jsou podnikány proti znárodnění, všechny pomluvy, které jsou záměrně šířeny o neprosperitě a škodlivosti národního podnikání. Naše znárodněné podnikání má jistě svoje četné vady a slabiny. Má mnohé nedostatky a těžkosti. Jsou to však většinou těžkosti a dětské nemoci růstu a rychlého výrobního vývoje. Největší nebezpečí je v předimenzování a zbyrokratizování centrálního správního aparátu. Propadá se zde týmž chybám jako u státního aparátu. Je potřebí zjednávat nápravu, ale ne štvát proti národním podnikům. Proti žádnému národnímu podniku nebylo jistě podniknuto tolik záštiplných a nepravdivých útoků, jako proti národnímu podniku Baťa ve Zlíně. Časopis "Dnešek", který se na tyto útoky zvláště zařídil, poslal tam na celé týdny svého zvláštního reportéra. Jeho úkolem bylo najít proti národnímu podniku vše, co se jen najít dalo, a vytýkat vše, co jen bylo možno vytknouti. Reportér se o to svědomitě snažil. Přesto nic podstatného nezjistil. Celá jeho několikačlánková reportáž je plna náznaků, dvojsmyslných narážek, vyslovených a nedořečených podezření. Zkrátka, vyber si z toho kdo co chceš, já nic netvrdím, slyšel jsem to, ve Zlíně se to povídá, atd. Bylo by opravdu zbytečno polemizovat s takovými náznaky. Stačí jen, aby je informátoři hodili do veřejnosti. To je to záludné počínání informátorů. Chraň Bůh, jim přece nejde o poškození národních podniků. Jim jde o to, aby se zjednala náprava, kdyby bylo něco pravdivého na tom, co slyšeli.

To je tak jako s požárem ve Varnsdorfu, anebo s margarinem národního podniku Ota, Rakovník. Vysloví se podezření i třeba s parlamentní tribuny. Dělníci ve Varnsdorfu odepřeli hasit požár proto, že byla polední přestávka. Dělníci v Rakovníku rozkradli vagóny margarinu. Letí to tiskem domácím i zahraničním. Volá se výstražně: takové jsou poměry v Československé republice, takové jsou důsledky znárodnění. Pak se zjistí, že na podezření nebylo zbla pravdy. Zakládalo se na falešných informacích. Ale falešní informátoři dosáhli svého cíle. Z jejich falešných a podvodných informací budou se celé neděle a měsíce živit pomluvy a klevety proti republice a znárodněnému podnikání. Ani v rozpočtovém výboru neodepřeli si někteří páni poslanci ohřívat znovu několikráte vyvrácenou nepravdivou zprávu o dělnících varnsdorfské textilky, kteří prý nechali raději shořet bavlnu, než by byli přerušili polední přestávku. (Hlas: Věděli, že to není pravda, už to bylo vyvráceno.) Jen ať je naše dělnictvo a znárodněná výroba postavena před celým světem do co možná nejhoršího světla. To je cílem a heslem všech těch, kteří dále šíří desetkráte vyvrácené klepy. Při tom se vám svatosvatě zadušují, že jsou největší přátelé znárodnění a pomlouvají jedině proto, že chtějí dosáhnouti toho, aby znárodněná výroba co nejlépe prosperovala.

Také pan reportér "Dneška" ukončil svou reportáž o Zlíně sázkou o láhev vizovické slivovice, že to do pěti let vyhrají podniky znárodněné na celé čáře (Hlas: Už to vyhrály.), třebas jsou v lecčem pozadu za soukromokapitalistickou výrobou. O tom není žádných pochyb. Ale vyhrály by to daleko lehčeji a pomohly by celému našemu národnímu hospodářství k daleko rychlejšímu rozvoji, kdyby se proti nim nešířilo tolik neopodstatněných pomluv. (Potlesk.) Naše znárodněná výroba potřebuje nesporně mnoho přísné kontroly. Potřebuje v mnohém směru zlepšovati i nedostatky. Je však nutné, aby každý, kdo nedostatky vidí a kritizuje, byl veden dobrou vůlí pomáhati tyto nedostatky poctivě překonávat a odstraňovat. Vyráběním šejdristických sensací nepomůže nikdo naší znárodněné výrobě na nohy.

Znárodnění bylo správné a bylo nutné. Má zdravý základ. Důkazem toho je, že se i přes mnohé chyby a nedostatky, které by bylo hříchem zastírat, i přes nepřátelské sensacechtivé útoky, které jsou proti němu podnikány, rychle rozvíjí. Hodnota výroby stoupá, stoupá i co do množství vyrobených hodnot i v průměru hodnoty výrobků na jednoho pracovníka a měsíc. Mnohde se stále ještě tvrdí, že v znárodněném průmyslu je hodnota výroby menší než v průmyslu neznárodněném. Také v rozpočtovém výboru to bylo některými poslanci zvláště zdůrazňováno a využíváno k útokům proti znárodněné výrobě. Ani zde není správné jen povrchně a paušálně posuzovat a odsuzovat. Vezmeme-li průměr neznárodněné a znárodněné výroby v celku, jeví se průměrný výtěžek na hlavu v neznárodněném sektoru větší než ve znárodněném. Je však třeba si uvědomiti, že do neznárodněné výroby jsou statistikou započítány nejen podniky soukromé, ale i podniky státní, komunální, družstevní i konfiskáty pod národní správou a pod. Do soukromého podnikání jsou statisticky zahrnuty i výsledky tabákové režie. To arci údaje skresluje. Vezmeme-li jednotlivá odvětví průmyslová a výrobní za druhé čtvrtletí r. 1947, jeví se odbyt na hlavu a měsíc tak, že odbyt vyšší má znárodněný sektor v těchto odvětvích: průmysl cukrovarnický znárodněný 49.370 Kčs na hlavu a měsíc, neznárodněný 28.410 Kčs na hlavu a měsíc, pivovarnický znárodněný 34.390 Kčs, neznárodněný 32.090 Kčs, pilařský znárodněný 18.540 Kčs, neznárodněný 13.220 Kčs, dřevařský znárodněný 10.590 Kčs, neznárodněný 6250 Kčs, papírenský znárodněný 16.530 Kčs, neznárodněný 11.010 Kčs, chemický znárodněný 24.920 Kčs neznárodněný 24.710 Kčs, keramický znárodněný 8290 Kčs, neznárodněný 5850 Kčs, textilní znárodněný 15.490 Kčs. neznárodněný 12.720 Kčs, oděvní znárodněný 17.840 Kčs, neznárodněný 16.050 Kčs, kožedělný průmysl znárodněný 24.480 Kčs, neznárodněný 19.298 Kčs. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Odbyt vyšší v neznárodněných sektorech vykazují následující průmyslová odvětví: lihovarnický průmysl znárodněný 33.340 Kčs, neznárodněný 61.030 Kčs, mlynářský znárodněný 34.550 Kčs, neznárodněný 36.870 Kčs, potravinářský znárodněný 24.350 Kčs, neznárodněný 43.620 Kčs, kovodělný znárodněný 9410 Kčs, neznárodněný 10.313 Kčs a sklářský znárodněný 9450 Kčs, neznárodněný 11.760 Kčs. Tedy jenom v pěti z 15 oborů vykazuje neznárodněný sektor vyšší odbyt na hlavu než sektor znárodněný. Z uvedených čísel je vidět, že tvrzení o lepších výsledcích neznárodněné výroby co do výkonu není už dnes nikterak opodstatněné. Všechny závěry, které jsou z toho vyvozovány, jsou falešné.

Kdybychom chtěli podrobně rozebírat sektory, v nichž je odbyt na hlavu lepší v soukromé než v znárodněné výrobě, bylo by nutno si povšimnouti, že jsou to tři odvětví z průmyslu poživatin, a to průmysl lihovarnický, mlynářský a potravinářský. Největší a nejnápadnější rozdíl je právě v lihovarnickém sektoru: 33.000 Kčs na hlavu měsíčně v znárodněném průmyslu a 61.000 Kčs v neznárodněném. V čem spočívá toto tajemství? Znárodněný průmysl vyrábí líh a neznárodněný kořalky. Kořalka je dnes nejlepším výdělečným artiklem. Z kořalky dnes bohatne veliké množství soukromých podnikatelů. Průměrná mzda jednoho zaměstnance v neznárodněném lihovarnickém průmyslu činí měsíčně 2300 Kčs a odbyt na jednoho zaměstnance dosahuje 61.000 Kčs měsíčně. Myslím, že u nás není výnosnějšího výrobního odvětví nad výrobu kořalky. Nevím, může-li býti náš soukromokapitalistický sektor na tento úspěch hrdý a zda tento tak úspěšný soukromý sektor kořalečné výroby nám přináší užitek, ze kterého bychom mohli mít upřímnou radost. (Potlesk.)

Když už mám porovnávat výrobní přednosti našeho znárodněného a neznárodněného sektoru, je nutno se zastavit u stavebnictví. Tohoto sektoru se naše znárodňování až doposud nejméně dotklo. Ve stavebnictví máme sotva 10 % výroby znárodněno a 90 % výroby je neznárodněno. Když nám všechna výrobní odvětví dvouletý plán téměř na 100 % splnila a mnohá odvětví jej překročila, je fakt, že při tom ve stavebnictví byl výrobní dvouletý plán splněn jen kolem 50 %. To znamená, že celá polovina plánu zůstala nesplněna. Při tom je pravda, že v žádném jiném odvětví se neprovádí tolik prací na černo, mimo stanovený plán, a v žádném jiném odvětví není tolik nepořádků mzdových, jako v odvětví stavebním. Znárodněná výroba cementu nejen že dodržuje, ale převyšuje výrobní plán. Králodvorské cementárny splnily celoroční výrobní plán už v říjnu, ač jim nebyl dodán potřebný počet dělníků, který splnění plánu podmiňoval. Králodvorští pracují v zimě, v létě nepřetržitě 54 hodiny týdně, aby plán dodrželi. Přes to však se nedostává cementu na povolené a plánované stavby, ale nepovolené stavby, které jsou prováděny na černo soukromými stavebními firmami za šmelinářské ceny a kde se také platí černé mzdy, seženou cement i stavební hmoty. Tyto stavby jsou povětšině prováděny křivopřísežně. Stavebník, který provádí stavbu mimo dvouletý plán, musí totiž složit přísežné prohlášení, že pro stavbu nebude odčerpávat ani pracovní síly ani stavební hmoty. Tato přísežná prohlášení se nedodržují. Učiní-li někdo pokus, aby byla dodržována, pak najdou křivopřísežníci vždy dostatek ochránců v řadách různých politických činitelů, kteří znemožní zákroky proti nim a zjednání pořádku. Tím je uskutečňování řádného plánovaného stavebního programu těžce poškozováno. Rozřešení stavebních problémů zůstává proto slabým místem naší výroby. Netvrdím, že by znárodnění větší části této výroby nám okamžitě odstranilo všechny slabiny, ale rozhodně budu tvrdit, že by nám pomohlo v mnohém kupředu. Zvláště rozřešení ožehavé bytové otázky, která je úzce spjata s rozřešením mnohých otázek průmyslové výroby, opatření stálých sil do některých výrobních odvětví, zvláště v hornictví, což závisí na vyřešení otázky bytové, by zřízení většího počtu znárodněných stavebních podniků jistě ohromně prospělo.