Jestliže se hospodářský plán schvaluje ve formě zákona, musíme se snažit i o to, aby takovýto zákon byl co nejdokonalejší, už také proto, že rozpočty jsou s hospodářským plánováním v úzké spojitosti. Mám tu na mysli především spíše formální nedostatky našeho dosavadního plánování, t. j. zákona o dvouletém hospodářském plánu, nežli náplň socialistického plánu, o které se ještě zmíním. Za základní vadu našeho dosavadního uzákonění plánu považuji skutečnost, která byla již i jinde rozpoznána, že totiž není jmenován nikdo, komu zákon povinnost plnění dvouletého hospodářského plánu ukládá, takže vzniká značná neurčitost, která zmenšuje podstatně i význam zákona na ochranu plánování této dvouletky. Jsem toho názoru, že by měl hospodářský plán, schválený jako zákon tímto shromážděním, vymezovati výrobním podnikům nebo jejich představitelům povinnost, v jejímž rámci musí plán splnit, a ukládati státním orgánům administrativním povinnost bdít nad plněním plánu a zkoumat soudně jeho neplnění, po př. při zjištění viny také trestat.

Po obsahové stránce musí být v prvé řadě vytčeno, jaký cíl plán sleduje. Tímto cílem může býti jen dosažení určitého ideálu státu, a tento ideál musí být utvořen demokratickou dohodou politických představitelů vůle lidu. Neboť nelze pochybovati o tom, že každé plánování podstatně mění podobu společnosti, na kterou se vztahuje. A tuto změnu je nutno míti před očima a stanoviti ji předem, nikoli až dodatečně ji zjišťovat na národním těle.

Je možno sestavit plán tak, že se jím setřou majetkové, kulturní i třídní rozdíly mezi jednotlivými složkami národa, pokud to ovšem lze, a že se vytvoří společnost jednolitá čili univirtuální, t. j. společnost, v níž jsou rozdíly mezi jejími vedoucími činiteli a majetkově i mocensky nejníže postavenými členy poměrně malé a přechody jsou plynulé. Je však také možno vytvořit plánováním společnost mnohodílnou, multivirtuální, po př. dvoudílnou čili bivirtuální, t. j. takovou, která se skládá ze dvou společenských vrstev, z vrstvy vedoucí, nadané majetkově i mocensky všemi právy, a z vrstvy vedené, jejíž možnosti majetkové a zejména politické jsou podstatně omezeny. Při tom mezi oběma vrstvami prochází hluboký předěl, který nelze považovat jen za rozdíl kvantitativní, nýbrž přímo kvalitativní, pro nižší třídu téměř nepřekročitelný. Tímto způsobem byla organizována lidská společnost již v době feudální. Také kapitalismus dospíval k tomuto stadiu. Jsem toho názoru, že je právě úkolem poctivého socialismu, aby tuto dvoudílnou společnost svým plánováním odstranil. Hrozí však nebezpečí, že tam, kde místo socialismu vítězí státní kapitalismus, nelze bivirtuální společnost odstranit a nahradit společností jednolitou. Plánování může celé vrstvy obyvatelstva povznést, ale může je také zlikvidovat nebo trvale znevolnit a zotročit. Může poskytnout lidem zvýšení hospodářské úrovně za cenu omezení politických svobod, ale může také dát blahobyt spolu s udržením nebo dokonce rozmnožením svobod osobních i společenských. Podle mého názoru má být plán sestavován na základě jasné představy o tom, k jakému společenskému útvaru má stát dospět, neboť teprve pak je možné jeho součásti jako prostředky směřující k tomuto účelu hodnotit jako prospěšné nebo škodlivé. Pouhé nahromadění technických dat není proto ještě plánem, i když se v něm již čísla vyskytují, případně je jen prostředkem k uskutečnění plánu jasně nevysloveného, neprozrazeného a zatajeného, který by při prozrazení nedošel souhlasu většiny lidu a na který lze usuzovat jen podle sestavení prostředků v plánu uvedených, po případě i z toho, co v plánu chybí.

Hlavním prostředkem plánu je výroba. U statků určených přímo spotřebiteli je nutno stanovit, jaký má být jejich průměr na jednoho občana, a tento průměr musí být u každého dalšího plánu vyšší a vyšší, neboť představuje životní úroveň lidu. Ta musí s plánováním stoupat pravidelně a nepřetržitě. Podle toho je pak stanovit výrobu a výstavbu statků investičních, výrobních, a to tak, aby nepřekročila plán v dobách normálních - netýká se to dob abnormálních, t. j. dob nedostatku, jako na příklad doby nynější -, jinak by vyvolala krizi z nadprodukce. Vedle tohoto plánování kvantitativního je nutno plánovat i kvalitu výrobků, neboť kvalita je podstatnou součástí životní úrovně člověka.

Vedle výroby musí plán zahrnovat i opatření, kterými se má zaručit rozdělení vyrobených prostředků mezi občany. Sem patří nejen plánování dopravy, nýbrž i distribuční sítě, po případě rozhodnutí o její zásadní organizaci, rozhodnutí o určování cen velkoobchodních a maloobchodních, a v době nedostatku rozhodnutí o přídělovém hospodaření. S tím souvisí i plánování vývozu a dovozu a politika celní.

Kromě plánování výroby a distribuce statků je třeba ovšem plánovat také kulturní vývoj národa. Sem patří také výchova k nové socialistické společnosti. Jest ovšem nutno si uvědomit, že plánování kulturního obsahu není dobře možné, neboť zásahy politiky do kultury působí zpravidla destruktivně a její vývoj podlamují. Proto se náplň kulturního života musí ponechat vývoji kulturních institucí samých, s pokud možno největší autonomií, a jejich práci - to je práci skutečně tvořivých vědců, umělců, spisovatelů a učitelů, a do vlastního kulturního plánování státního mohou být pojata hlavně opatření technická, která tuto tvořivou práci kulturní umožní nebo usnadní a která mohou plody kultury učinit přístupnými každému, kdo o ně má zájem nebo jehož zájem o ně může být vzbuzen.

Důležitým činitelem každého státu je jeho byrokratický aparát. Teoreticky je možné jej plánovat tak, aby se do jeho rukou soustředil veškerý život občanstva, t. j. aby v nejkrajnějším případě nemohl občan učinit bez úřadu téměř ani krok. Nebo je možné administrativu budovat tak, aby občané sami vykonávali v rámci samosprávy nutné úkony státní správy, omezené na nejmenší míru, a aby státní úřady měly kompetenci jen co nejnutnější.

Přitom nelze nepoznamenat, že soustava byrokratického státu, po případě státu policejního, je nutným důsledkem přesazení soustavy dvoudílné společnosti do "nové doby". Neboť byrokratický aparát je prostředkem, kterým vrstva, ovládající třeba posléze i proti vůli lidu politiku a hospodářství, prosazuje svou vůli a udržuje v poslušnosti vrstvu druhou, vrstvu omezenou v právech politických i hospodářských. Ovládaná vrstva postrádá pak náležitého lidského sebevědomí a pro nedostatek samostatnosti není vychovávána ani k té odpovědnosti, která jí je vrstvou vládnoucí ponechána. Naproti tomu společnost jednolitá, univirtuální, je charakterizována omezením byrokratismu a skutečnou samosprávou občanů, samosprávou, která vychovává občanstvo k odpovědnosti, samostatnosti a oprávněnému sebevědomí.

V této věci je naše plánování a v důsledku toho i náš rozpočet nedokonalý. Čs. strana národně socialistická v duchu svého akčního programu z 28. října t. r. hodlá podati řadu návrhů, které v tomto směru doplňují a vlastně vytvářejí socialistické plánování i na tomto poli. Konečným cílem těchto návrhů je demokratizace veřejné správy při nahrazení principu centralizace principem decentralizace, odbourání zbytečných úřadů a zamezení tvorby nových, odstranění uměle vytvořených úředních úkonů a zákaz vymýšlení nové neúčelné agendy. Doufáme, že tak ulehčíme život každého občana, spoutaného dnes tisícerými správními předpisy, vychováme náš lid k opravdové lidovládě a posílíme demokracii proti byrokratismu, ulevíme státní pokladně a zajistíme řadu pracovních sil, které budeme moci imobilizovat pro uskutečnění socialistického plánu. (Potlesk.)

Nehodláme ovšem omezovati svou reformu jen na nižší a nejnižší instance, nýbrž budeme důsledně prosazovat reformu v úřadech nejvyšších, v ministerstvech. Žádáme především, aby byl konečně splněn příkaz § 5 ústavního dekretu presidenta republiky č. 1 z roku 1945 Sb., ve kterém se říká, že kompetenci ministerstev stanoví zákon. Tím omezíme kompetenci ministerstev věcně a přistoupíme i k jejich vymezení funkčnímu. Při tom bude naším cílem, aby se odbouraly mamutí aparáty těchto úřadů a aby jim zůstala jen činnost skutečně ústřední a nejvyšší (Potlesk), t. j. příprava zákonů a nařízení, jakož i vydávání jiných předpisů s účinností celostátní, jednotné ústřední plánování, řízení hospodářského života a nejvyšší dozor, zatím co všechny ostatní úkony budou pokud možno přeneseny na instance nižší.

Konečně jsme však toho názoru, že nelze jen omezit ministerstva věcně a funkčně, nýbrž že je nutno je omeziti početně, což znamená, že je třeba jejich počet zmenšit, a to co nejvíce a co nejrychleji. (Potlesk.) Tato potřeba zrušení nebo spojování některých ministerstev nebo i jiných ústředních úřadů byla již vícekráte zástupci naší politické strany zdůrazněna, a jsem velmi povděčen panu gen. zpravodaji o rozpočtu posl. Firtovi, že na tento požadavek ve své řeči k letošnímu rozpočtu pamatoval, neboť státní správa má jít ve všem příkladem a odstraňovati nekompromisně veřejný luxus takového počtu ministerstev a pověřenectev, tedy ministerských úřadů, kolik jich namnoze není ani ve státech největších a nejbohatších. Doufám, že v tomto směru najdeme jen nadšený souhlas a nikoliv odpor u všech stran Národní fronty Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Posléze ještě poznamenávám, že je třeba při plánování věnovati také pozornost prostředkům všeobecným, které podmiňují plán ve všech oborech, výzkumu technickému - jako jsou vynálezy a racionalizace práce - i výzkumu hospodářskému - jako je mezipodnikové srovnávání, podniková ekonomika - úpravě finančních prostředků a distribuce pracovních sil. Přitom je nutno s hlediska cíle, který plán sleduje, t. j. s hlediska onoho ideálu národa a státu, k němuž se má dojíti, ohodnotit, které prostředky jsou nutné a potřebné a které jsou postradatelné, které jsou zbytečné nebo dokonce nevhodné, aby jejich užitím nebyl zmařen sám účel, ke kterému socialismus spěje.

Slavné ústavodárné Národní shromáždění! Toto jsem pokládal za důležité sděliti o politických a hospodářských věcech v povšechné debatě k státnímu rozpočtu na příští rok. Vstupujeme do roku, v němž máme ještě v tomto Národním shromáždění odhlasovati ústavu našeho státu. Vstupujeme do roku, jehož hospodářství je pro nás ztíženo zcela mimořádnou neúrodou. Jsem však přesvědčen o tom, že společnou silou a dobrou vůlí valné většiny našeho národa uskutečníme to, k čemu nás nedávno vyzval president dr Edvard Beneš, když pravil: "Podaří-li se nám cestou demokratickou, tedy opravdu československou, jak nám ji ukazoval Masaryk, nalézti správnou synthesu mezi nutnou sociální vázaností a životně nezbytnou potřebou ukázněné svobody individuální, udělali jsme pro svět velmi mnoho, ne-li všechno."

Posléze mi dovolte, abych co nejsrdečněji poděkoval gen. zpravodaji rozpočtového výboru posl. Firtovi za jeho práci a důkladnou přípravu (Potlesk.), s níž k svému úkolu přistoupil, jakož i všem svědomitým členům rozpočtového výboru za každou spravedlivou kritiku našeho rozpočtu na příští rok. Jménem čs. strany národně socialistické prohlašuji, že zástupci této strany budou hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.).

Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr Zibrín. Dávam mu slovo.

Posl. dr Zibrín: Vážené ústavodarné Národné zhromaždenie!

Veľmi nerád sa ujímam slova v poradí, ktoré ináč bolo stanovené predsedníctvom tohto slávneho zboru. Robím to len kvôli tomu, že nenasledujem príklady tých, ktorí predo mnou mali hovoriť, že som si svoju reč nezameral výlučne partajne politicky, ale chcel som prehovoriť s tohto fóra v prvom rade ako predseda rozpočtového výboru, ktorý v tejto funkcii podľa možnosti dodnes dodržoval, ak to pomery dovolili, i určitú nadstraníckosť. Tým viac mám právo zazlievať tým, ktorí v túto chvíľu mali nastúpiť, že tak neurobili. Skutočne takým spôsobom sa najvyšší ľudovo - demokratický zbor, naše Národné zhromaždenie, znevažuje, takýmto spôsobom neukazujeme úctu k najvyššej vrchnosti, ktorú má ctiť každý poctivý občan tohto štátu (Potlesk.)

Panie a pánovia! Keď sme začali prejednávať rozpočet na rok 1946, povedali sme, že začíname rozpočtovať bez akýchkoľvek predpokladov po 6ročnej okupácii, po 6ročnom rozkrádaní národného majetku, a ustálili sme, že sme ako štát hodne, hodne schudobneli. Rozpočet na rok 1946 bol prvým rozpočtom slobodnej republiky. Bol to rozpočet mobilizácie pracovných síl a prostriedkov. Rozpočet na rok 1946 mal teda ráz improvizovaný bez pevných podkladov, ako to tiež ukazujú dnešné výkazy účtov z tej doby. Lebo celý rad položiek v rozpočte pre ten prvý rozpočtový rok bol podpreliminovaný a zase mnoho iných predpokladaných výdavkov nebolo možné uskutočniť. Hospodársky život na začiatku r. 1947 na zásadách znárodňovacích dekrétov sa zase začal len formulovať. Rozpočet na rok 1947 prekonal však už štádium hospodárskeho prechodu, takže zodpovedal všetkým teoretickým zásadám, ktoré sa od rozpočtu požadujú. Bol to taktiež rozpočet vytvorený v budovateľskom pláne nášho Národného frontu, bol to teda rozpočet, ktorý mal zaistiť pravý výsledok dvojročného plánu, toho všetkého, na čom sme sa uzniesli, čo musíme dobudovať, čo musíme prebudovať, čo musíme nahradiť, čo nám predtým za 6 rokov zradní okupanti a naši nepriatelia zbúrali, odobrali, zničili. Keď som pred rokom hovoril o rozpočte na r. 1947, povedal som, že nám chýba pri hospodárskej politike zjednotenie finančného zákonodarstva, zjednotenie noriem, a bez toho že nebudeme môcť odstrániť diferencie, ktoré sa ukazujú a ktoré už raz pri budovaní jednotného štátu treba odstrániť. Lebo som už tvrdil pri vyratúvaní účasti Slovenska, či už na príjmoch, či už na výdavkoch, že sa nedá presne určiť percentuálna hranica, koľko Slovensko alebo iné zeme participujú na príjmoch či výdavkov. Bolelo ma vtedy, ako som to v odpovediach dával svojim predrečníkom najavo, že niektorí zakladali rozpočtovú debatu na spolužití Slovákov a Čechov, ani keby to bola spoločnosť s ručením obmedzeným, kde sa hlavne pomer vyjadruje v tom, kto koľko dal, kto koľko má dať - a vtedy som už jasne formuloval, že tento štát my, Česi a Slováci, netvoríme na podklade nejakej spoločenskej zmluvy komanditnej, ale že ho tvoríme preto, lebo je to naša pevná vôľa, že jedine v pevnom spolužití dvoch bratských národov Slovákov a Čechov v slobodnej a demokratickej republike Československej môže nájsť slovenský národ kultúrne, národné, hospodárske zabezpečenie, svoj národný slobodný rozkvet. (Potlesk.)

Rovnako som povedal, že to, čo platí pre Slovákov, platí i pre silnejšieho českého brata, a že tak isto musí byť toto vierovyznanie i v Čechách i na Morave; a práve preto je zbytočné rátať, či sem alebo tam o nejakú korunu pripadne viac alebo menej. Veľmi sa teším, že v tejto rozpočtovej debate v rozpočtovom výbore podobné komanditné spoločenské výpočty, povedal by som podklady na finančnom spolužití už odpadli, že skutočne viac sme hovorili citovo než finančne; je to rozhodne veľké plus v našom politickom nazeraní, keď sme zabudli na podobné rozpočtové debaty pri rokovaní o rozpočte na r. 1948.

Skutočne je to veľké plus štátnického myslenia, keď ani jeden rečník v tak obsiahlej a vecnej debate, ako vám to tuná vysvetlil pán gen. spravodajca, už neprišiel s vecami, ktoré nás vtedy, i keď neurážali, ale pichli a boleli. Práve preto som povinný uznať, kvitovať tento myšlienkový vývoj k našej československej súdržnosti a bol by som rád, keby debaty vedené pred rokom sa v budúcich rokoch nikdy neopakovali. Bolo by to veľmi žiadúce a prospelo by to, myslím, všeobecne pri oceňovaní našej štátnej súdržnosti, ktorá sa neraz práve v túto kritickú dobu na účet Slovákov berie neoprávnene do pochybnosti. Že musíme zjednotiť naše zákonodarstvo, rôzne predpisy, to sme dokumentovali tým, že sme opätovne oživili Ministerstvo unifikácií.

Dámy a pánovia, unifikovať nemôže len Ministerstvo unifikácií svojím technicko-právnym odborom. Nielen preto, že toto ministerstvo, ako povedal pán generálny spravodajca, ledva má 0,2 % celého rozpočtu, teda menej, ako hocktoré menšie oddelenie jednotlivého ministerstva alebo menej ako film, menej ako rozhlas, o ktorom vôbec nejednáme. Finančne ani tak nie je doložené, ako také tzv. menejcenné bagateľné položky iné, na ktoré my nemáme priamu rozpočtovú inherenciu. Keď len tak málo dávame na Ministerstvo unifikácií, nemôžeme očakávať, že s tým malým aparátom toto ministerstvo zunifikuje všetko to, čo v prospech štátnej jednoty by bolo treba zunifikovať. Sú veci, kde musíme unifikovať i vtedy, keď sme za decentralizáciu, keď uznávame separátne práva a povinnosti jednotlivých zemí vzhľadom na odlišnosť jedného k druhému, ale sú veci, ktoré v prospech štátnej jednoty musia byť zjednotené, a tu, dámy a pánovia, ráčite uznať, že musíme zjednocovať v prvom rade my v tomto Národnom zhromaždení a nemôžeme ísť cestou dvojkoľajnosti, ktorou šlo dočasné Národné zhromaždenie a ktorou neraz vlani i tohto roku sme išli i my. Koľko dielčích zákonov sme vyniesli tam, kde bolo možné do zákona vsunúť i slovenské požiadavky, i slovenské zvláštne okolnosti tak upraviť, aby tam boli dôrazne akceptované, a predsa niekedy kvôli šibeničným lehotám sme robili a upravovali v tretej alebo v štvrtej forme niektoré pomery ináč v Čechách a na Slovensku, a neboli to žiadni separatisti zo Slovenska, čo podpisovali tieto vládne návrhy. Ani jeden taký doteraz nebol podaný slovenským vládnym činiteľom, a preto, keby sme sa pozerali na túto separatistickú zákonodarnú činnosť, práve voči Slovákom by nemohla byť žiadna negatívna kritika; opačne, musíme byť hrdí, že vždy, keď niekto z nás podáva návrhy, podáva ich zo zorného uhla celoštátneho a nežiada, nevnucuje žiadne zvláštne delenie po Moravu a od Moravy. Toto je pravda a nie to, čo pripadne z dôvodov politických záujmov, pod zorným uhlom tej a tej politickej požiadavky alebo prednostenskej myšlienky tej a onej partaji sa niekedy práve na náš účet vnucuje a pripisuje.

Keď prejednávame rozpočet a keď sa pozeráme na štátne hospodárstvo, najjasnejšie vidíme, aké zhubné následky by to malo, keby sme v štátnom hospodárstve robili dvojkoľajnosť, dvojzákonnosť; potom vidíme, že pomery sa odzrkadľujú v cifrách finančných, že napr. nesjednotenie úrokových sadzieb má význam v tom, že niektoré podnikanie - také podnikanie, ktoré je odkázané na úvery - na Slovensku samo sebou je ubíjané len preto, že musí pracovať s ťažším, príkrejším úverom než konkurenčné firmy tu v Prahe. Takéto diferencie by sme už raz mali prečiarknuť, prečiarknuť vtedy, keď bankovníctvo podľa starých kapitalistických predpisov, ako sa tu veľmi často rado prízvukuje, už neslúži odporným kapitalistom, keď sme si ho už znárodnili a keď pozitívny vplyv tej nebo onej banky nejde do súkromnokapitalistického vrecka, ale keď je to súčiastka štátnych príjmov. Teraz už skutočne neviem, ký čert väzí v tom, že banky nemôžu jednako vypožičiavať ten československý peniaz, tú československú jednotnú bankovku za rovnakých podmienok v Prahe alebo v Košiciach. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Ševčík.)