Národní výbory nebyly dosud demokraticky zvoleny, také volby do zájmových organizací, jejichž prostřednictvím se lid má zúčastnit správy svých věcí, nebyly dosud provedeny vůbec, jako na př. do Jednotného svazu českých zemědělců, na Slovensku do Jednotného zväzu slovenských roľníkov, nebo byly provedeny nikoli podle správných demokratických zásad, jako do závodních rad a Revolučního odborového hnutí. Pevně doufáme, že se Národní shromáždění postará o to, aby i do této nadstranické organizace, jejíž potřebu jednoty, ale také skutečné nadstranickostí uznáváme, mohly být provedeny volby na principech skutečně demokratických.

Očisty bylo zneužíváno k likvidaci politických odpůrců i k osobní mstě, a je nutno poděkovat ministru spravedlnosti dr Prokopu Drtinovi, že jeho úřad zabránil hrozícím křivdám. Na druhé straně ušla řada skutečných velezrádců potrestání, což však není zaviněno našimi soudy, jako spíše nedostatečným předběžným vyšetřováním. (Výkřiky.) Nedávné události na Slovensku, kde bylo odhaleno spiknutí, jsou toho novým dokladem. Očista musí být ovšem provedena tak, aby se nikdo ze skutečných viníků nemohl v žádné politické straně cítit bezpečným nebo alespoň bezpečnějším. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Nelze přehlížet skutečnost nad jiné povážlivou a smutnou, že se v tomto roce našli v našem osvobozeném státě lidé, kteří se mohli propůjčit k takovému zločinu, že osnovali trojí atentát na tři členy vlády, na náměstka ministerského předsedy dr Zenkla, na min. spravedlnosti dr Drtinu a na min. zahraničních věcí Jana Masaryka. Atentát lze politicky obhájit jen ve zcela výjimečných případech. Atentát, který vzal život ministru financí dr Aloisi Rašínovi, tomuto hospodáři Masarykovy republiky, byl zločin. Jen atentát na Reinharda Heydricha, tohoto zpupného představitele německých znásilňovatelů českého národa, byl v naší historii mravně oprávněný, neboť to byl výkřik bezbranného národa proti jeho uchvatitelům a vrahům. Jsme šťastni, že atentát na tři znamenité syny našeho národa se nezdařil, a pevně doufám, že se nyní již podaří zjistit pachatele těchto zločinů a vysvětliti celé jejich pozadí. (Potlesk.)

Neméně těžkou ránu utrpěla mravní autorita našeho národa činem, který vzbudil plným právem rozhořčení v celém západním demokratickém světě: vydání politických emigrantů, kteří hledali na našem území dočasný asyl a kteří byli našimi bezpečnostními orgány vydáni persekuci. Jestliže zde zdůrazňuji tyto skutečnosti, nemíním se tím nijak ujímat tendencí, které sleduje Mikolajczykova emigrace. Nesouhlasím s těmito tendencemi právě tak jako s nimi nesouhlasí moje strana. Neujímám se polské emigrace, ujímám se principu a prohlašuji: právo politického asylu je jednou z oněch zásad, které náš národ a právě náš národ porušovat nemá a nesmí. Kdyby nebylo bývalo toto právo poskytnuto Komenskému a Českým bratřím, nebyla by chudší jen naše, ale i všechna světová kultura. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pro pravdu se nejvíc lidé hněvají. Kdyby se nebýval těšil tomuto právu Masaryk a Beneš, nebylo by bylo ani našeho prvního, ani druhého osvobození. (Potlesk.) I staré fašistické beckovské Polsko dovolilo československým komunistickým emigrantům, aby tu hledali po okupaci bezpečí na polském území. (Výkřiky.) Ani Francovo fašistické Španělsko, jehož režim zcela odsuzujeme, neodvážilo se veřejně vydati někoho z našich zahraničních vojáků, kteří uvázli ve Francii po kapitulaci její vlády a přes Španělsko procházeli do naší armády. Kolik z nás, paní a pánové, by dnes nesedělo v této sněmovně, kdyby jim právo asylu nebylo za války zachránilo život! A jsme to nyní my, příslušníci národa Komenského, Masarykova a Benešova, kdo toto svaté právo porušujeme. Nevím, kdo provedl zatčení Mikolajczykových spolupracovníků na našich hranicích a kdo rozhodl o jejich vydání. Vím však, že poškodil mravní autoritu republiky (Výkřiky.) tak, jako už dávno poškozena nebyla, a vzbudil v demokratickém světě pochybnosti, zda ještě máme právo mluvit o sobě jako o národě Masarykově. (Hluk.)

Vinou neuvážených projevů, mezi něž nutno také zařaditi nedávný projev ministra informací, ztratilo Československo mnoho ze své mravní autority ve světě. Územní požadavky, v jejichž splnění při skončení války doufalo, se neuskutečnily. Podle smlouvy s Polskem mají být zejména otázky Hlubčicka, Ratibořska a Kladska bratrskou dohodou vyřešeny, ale dosud žádné kroky v tomto směru nebyly podniknuty. Nemusím zdůrazňovati, že Těšínsko není pro nás žádnou otázkou. (Potlesk.) Největší obrat však nastal mezi lidem na poli vnitropolitickém. Základní svobody občanské, které byly v dějinách této republiky vždy považovány za samozřejmé, jsou porušovány soustavou násilí a strachu. Dokonce ani osvědčená dělnická solidarita neodolala politickému rozeštvávání a velmi často příslušníci nekomunistických stran jsou existenčně poškozováni. Vědomá lež a nepravda jsou hlásány a i po vyvrácení opakovány. Musil na to upozorniti také již náš president dr Edvard Beneš.

Hledáme-li původce všech těchto stínů na jinak se konsolidujících poměrech, dojdeme k tomu, že je zaviňuje úzká třída lidí, kteří se v revoluci a pomoci stranické legitimace vyšinuli na rozhodující místa, ať politická či hospodářská nebo odborová, a kteří cítí, že s postupujícím uklidněním poměrů budou muset tato místa vyklidit lidem schopnějším a hodnějším. Proto jejich politika směřuje jen k tomu, aby svá postavení trvaleji zabezpečili. Jejich politika musí spočívat ve vyvolávání stálých krizí, ve stálém znepokojování a rozeštvávání veřejnosti, aby byla odvrácena pozornost od jejich vlastního nesocialistického a nedemokratického jednání. Musí směřovati k podmanění všech vrstev národa, protože žádná svobodná část národa by jejich existenci trvale nesnesla. Dnes jejich politika dopadá nejtíže na t. zv. střední stav, ale i ty části dělnické vrstvy, které jsou pokrokové a prohlédly jejich plány, pociťují jejich tvrdou ruku. Kam zasáhnou, roste kompetence nejzkostnatělejšího byrokratického aparátu, ať stranického nebo státního nebo odborového, a jsou zmenšována skutečná demokratická práva.

Požadavek 51 % (Výkřiky: 60 %!) - 60 %, o to víc - mohla vymyslet jen tato třída lidí, aby se zbavila definitivně demokratické kontroly a znemožnila tak dokončení socialismu, s nímž je jejich existence neslučitelná. (Výkřiky. - Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

V mnohých pohraničních okresech v samosprávě máme již doklady toho, jaká by byla u nás demokracie, kdyby se přesunulo v celém státě těžiště tak, jak se stalo právě v pohraničí. (Výkřiky.) Byl jsem toho sám jednou svědkem při zasedání okresního národního výboru v Rýmařově, kde byl ze spolupráce vylučován inspektor Vlček, člen rady okresního národního výboru, nikoliv na základě nějakého přestupku, nýbrž pouhým většinovým hlasováním, zaručeným 62 % většinou jediné strany, a to proto, že se svou nestranností zástupcům této strany znelíbil. Ještě měsíc po tomto vyloučení byl jeho referát zemským národním výborem v Brně označen jako nejvzorněji spravovaný. Musíme si tedy přáti, abychom si v celém Československu udrželi demokracii československou a nerozšířili na všechny okresy československé demokracii rýmařovskou. (Potlesk. - Výkřiky.) Sám se nedomnívám, že by tato skupina sobeckých jedinců byla totožná s míněním většiny příslušníků jejich politické strany, ale nemohu se ubránit dojmu, že jejich politická strana, jež usiluje o zmenšení demokracie a o boj proti socialistům, tuto skupinu objektivně podporuje a je jí stále více ovlivňována. (Potlesk.)

Jsem dalek toho, abych přeceňoval význam politických projevů i u vedoucích osob jednotlivých politických stran. 3. prosince t. r. na veřejném projevu komunistických vysokoškoláků proslovil však pan ministr informací Václav Kopecký řeč, v níž řada výroků právem upoutala pozornost naší veřejnosti a která si zasluhuje také pozornosti naší sněmovny. Vynesla nám již protest velvyslance státu, s nímž chceme uzavříti přátelský pakt a k němuž nás poutají dávné přátelské vztahy. (Výkřiky. - Stálý hluk.) Máme u nás ve své politické domácnosti věru dost co zlepšovat, abychom nemuseli obracet pozornost k vnitřním poměrům států jiných, a to tím spíše, že se později ukázalo, že pan ministr informací referoval na základě nesprávných informací. (Potlesk.) Nesvědčí o přílišném porozumění pana ministra informací k svobodám, které jsou od staletí uloženy do autonomie vysokých škol, jež zaručuje na vysokých školách nejlépe svobodu myšlení a vědeckého bádání, když pokládá jednomyslnou volbu letošního rektora Karlovy university za pochybnou. Ale ani my nechceme tu zasahovat do této vysokoškolské autonomie a spokojíme se zjištěním, že v úterý 9. prosince prohlásil odstupující rektor Karlovy university prof. dr Bohumil Bydžovský, že je šťasten, že vedení Karlovy university právě v 600. výročí jejího trvání. bylo svěřeno osobě tak významné, jako je prof. dr Karel Engliš. (Potlesk. - Různé výkřiky.) Jak je vidět, mohou se mínění lidí povolaných a nepovolaných rozcházet.

Dost možná, že pan ministr informací tuto mou kritiku označí za protikomunistickou a tím také za velezrádnou, neboť ve svém projevu řekl také: "Být protikomunistickým - to je vlastně velezrada." (Výkřiky komunistických poslanců.) vy se smějete, ale pan ministr Kopecký i na tento smích říká, že se přesvědčíte, že na to dojde. (Výkřiky.) Možná, že až po těch 60 %. To bychom si museli především ujasniti, co pan ministr Kopecký pokládá za protikomunistické. Pokládá-li on za protikomunistické to, že vytýkáme různé chyby, jichž se komunisté dopouštějí, a zvláště časté i soustavné a s hlediska demokracie nepřípustné metody, jichž komunisté namnoze užívají, nebo dokonce to, že jsme jiného politického názoru, pak ovšem v tomto smyslu pana ministra informací protikomunisty jsme, i když si s nimi upřímně přejeme co nejlepší spolupráci. Sami se však domníváme, že bychom byli protikomunisty teprve pak, až bychom si spolupráce s nimi nepřáli. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Říkám znovu, že si spolupráce přejeme. Nejsme tak domýšliví, abychom už pokládali za velezrádce každého, kdo jde proti našemu politickému hnutí, ale nevíme, proč bychom měli mlčky přecházet domýšlivost jiných. Československý parlament však již slýchal velezrádné řeči také od poslanců, ale všeobecně je známo, že to nebyli národně socialističtí poslanci, kteří velezrádné řeči v parlamentě pronášeli. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan ministr Kopecký však řekl ještě jednu větu . . . (Hlas: Když se střílelo do dělníků!) Nestřílelo se námi. Pan ministr Kopecký však řekl ještě jednu větu, kterou je především nutno . . . (Hluk.).

Podpředseda Komzala (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Krajina. (pokračuje): . . . zapsati také do sněmovních protokolů. Na zmíněné schůzi varoval takto: Kolik osobních neštěstí, jež se budou stupňovat, by se ušetřilo, kdyby lidé lépe zvážili poměr sil. - Takto mluvil v protektorátu také Emanuel Moravec! K jakému to oportunismu touto hrozbou vychovává tento revolucionář! Či má snad zájem na tom aby se i nyní po válce pokračovalo v lámání charakterů našich lidí, (Výkřiky.) oč tu usilovali za druhé světové války Němci a jejich kolaboranti? (Hluk.)

Politická situace se u nás vyvíjí tak, že není možné podobné projevy, jako byl projev ministra Kopeckého, posuzovat isolovaně jako přehmaty politického extrémisty a že je třeba si uvědomit, že se v těchto projevech zračí určitý plán.

Největší překážkou odstranění demokracie v tomto státě je Národní fronta Čechů a Slováků. Tato Národní fronta v současném stavu a koncepci, kterou zastává čs. strana národně socialistická, je soustředěním všech národních sil pro vyřešení obtížných celostátních úkolů. (Výkřiky.) Není to však největší orgán ve státě. Odmítáme přetvořit Národní frontu v skupinu lidí, kteří by za zády lidu činili rozhodnutí a kteří by pak toto rozhodnutí kombinovaným využitím a zneužitím metod propagačních i zastrašovacích vsugerovali a vnutili lidu jako jeho domnělou vůli.

Národní fronta je porada zástupců politických stran, které jsou jedině za politické poměry u nás zodpovědné. V této poradě se vyhraňují, objasňují a řeší problémy, které se vyskytují při realizaci společného vládního programu, při čemž se urychlí a usnadní jednání ve vládě i v Národním shromáždění. Národní fronta však nemůže nahradit ani Národní shromáždění, ani vládu, ani soudy. Konečné rozhodování ve věcech zákonodárných přísluší jedině Národnímu shromáždění, ve věcech výkonných vládě a příslušným národním výborům podle jejich kompetence, ve věcech soudních nezávislým soudům.

Tato koncepce Národní fronty je koncepcí, na níž jsme se s ostatními politickými stranami domluvili a nesvolíme za žádných okolností k tomu, aby se Národní fronta stala prostředkem k mocenskému ovládnutí státu a k likvidaci demokracie i socialismu.

V této souvislosti nemůžeme pominout mlčením soustavnou kampaň, která má před naší veřejností zdiskreditovat čs. stranu národně socialistickou a kterou . . . (Hluk. - Posl. dr Steiner: Vystupte z vlády!) . . . vědomě, nepravdivě vede proti čs. straně národně socialistické a jejím představitelům komunistická strana Československa.

Žádáme a nabízíme loyální spolupráci se všemi stranami Národní fronty Čechů a Slováků a tuto kampaň, kterou neopětujeme a ve které úmyslně zůstáváme zatím v defensivě, pokládáme za neslučitelnou se zásadami slušné politické soutěže (Výkřiky. - Veselost.) a s duchem spolupráce v Národní frontě. Litovali bychom upřímně, kdyby i u nás měl komunismus přikročit k boji proti socialismu, poněvadž se domníváme, že spolupráce těchto dvou směrů může uskutečniti socialistickou společnost svobodných lidí, která je, jak stále ještě doufáme, naším společným cílem. (Různé výkřiky.)

Na rozhraní politiky zahraniční a vnitřní stojí členství naší komunistické strany v Kominformu. Nevíme, k čemu všemu se komunistická strana Československa na poradách ve Varšavě nebo ve Stálém byró v Bělehradě zavázala nebo zavazuje, neboť dosud nepodala o tom podrobnou zprávu ani svému členstvu. Přiznává se tu opět k svému internacionálnímu charakteru, ohlašuje tu znovu svůj boj proti socialismu. (Výkřiky.) Jestliže se můžeme domnívati, že dohoda mezi Jugoslávií a Maďarskem - Maďarsko stále ještě nemůžeme pokládati za slovanského spojence - (Výkřiky posměchu - Potlesk.) má podklad v této poradě, zajímalo by nás, zda se komunistická strana Československa při této příležitosti zasadila o vystěhováni naší maďarské menšiny.

Naše státní zahraniční politika, ke které dáváme všichni souhlas, je vybudována na přesvědčení, že nejcennějším nástrojem míru je spolupráce všech států ve Spojených národech. Jsme toho názoru, že ve Spojených národech se mají jako ve svazku přirozených složek státních společenství střetávat a vyrovnávat národní zájmy i ideologické rozpory. Jsme přesvědčeni, že každá jiná internacionála, každé jiné uspořádáni je jen zdržením na cestě, která vede k míru, a že rozdělení světa na bloky znamená počátek konfliktu. Jsme rádi, že se k tomuto našemu názoru hlásí také předseda vlády Klement Gottwald.

Československo je v přátelském paktu se Sovětským svazem a také s ostatními slovanskými národy. Toto naše spojenectví se Sovětským svazem a také s ostatními slovanskými národy je věcí celého našeho národa (Výkřiky posl. Václavů.) a je úhelným kamenem bezpečnosti státu, (Různé výkřiky.) stále ohrožovaného německou hrozbou. Proto nevidíme rádi, jestliže se z tohoto spojenectví slovanských národů dělá spojenectví jen komunistických stran (Výkřiky. - Potlesk.) a jestliže se uměle a zlomyslně podrývá v Sovětském svazu důvěra v loyalitu všech československých nekomunistických stran. (Hluk. - Výkřiky.) Litujeme upřímně, že sovětský časopis Novoje Vremja již několikrát podal o tomto podrývání důvěry důkaz. (Hluk. - Výkřiky.) Také sovětský rozhlas zasáhl již rušivě do našich vnitropolitických věcí.

Součástí československé zahraniční politiky je také udržování dobrých styků s ostatními demokratickými národy světa, zejména pak s těmi, které vedle Sovětského svazu tak podstatně pomohly československému lidu v jeho boji za svobodu. (Výkřiky.) Je pochopitelné, že mezi nimi jsou nám bližší ty státy, které jdou po obdobné cestě demokratické socializace jako Československo. Chceme si však udržeti slušný a přátelský poměr ke každému, kdo nám neubližuje a nám pomáhá, i když se nemůžeme ve všem shodovati se způsobem řešení otázek vnitrostátních a mezinárodních, jehož se v různých státech užívá. (Výkřiky.)

Paní a pánové! Dovolte mi, abych řekl také několik poznámek k našemu plánování, neboť rozpětí našeho rozpočtu má býti také na něm závislé. Všechny naše plány, od košického až po nadhozené zásadní návrhy první pětiletky, jsou budovány na spolupráci celého národa. Naše odhodlání k socialistickému plánování tuto spolupráci předpokládá. Jako upřímní socialisté nehodláme nikdy dát souhlas k návratu liberalistického nepořádku.

Od socialistického plánování si slibujeme na jedné straně uskutečnění pravých socialistických ideálů, t. j. práva na práci a jejího plného odměňování, i práva na slušný život bez vykořisťování. Na druhé straně musíme zachovat demokracii, aby ani národ, ani jedinec nebyli plánem utlačeni, to jest plán musí být konstruován demokraticky a musí směřovati k ideálu národa, který také je veskrze demokraticky založen.

Než srovnejme význam rozpočtu pro nastupující demokracii s významem hospodářského plánu pro rozvíjející se socialistickou společnost. Tím, že si lid vymohl účast při ukládání daní a kontrolu jejich upotřebení, tedy kontrolu státního rozpočtu, nastoupil cestu k dnešní formě parlamentní demokracie, která podle našeho mínění je nejdokonalejším a nejsvobodnějším vyjádřením jeho vůle. V socialistickém státě by však lid tuto svou svobodu ztratil, kdyby neměl stejně rozhodující vliv na sestavování hospodářského plánu, řízeného státem. To znamená, že celé hospodářství má býti podrobeno veřejné kontrole, kontrole lidu, a to prostřednictvím jeho zástupců ve sněmovně a v národních výborech. Skutečnost, že plánovací instituce, které plán navrhují, nemají výkonnou moc a že schválení plánu je vyhrazeno členům tohoto shromáždění, je zárukou, že se plánuje v zájmu lidu jako celku, i v zájmu každého jednotlivce.