Naše podnikání soukromé však vedle rovnoprávnosti s ostatními druhy podnikání potřebuje ještě klidu a právní jistoty ve věcech majetkových a důchodových. Mnoho podnikatelů se brání vzrůstu svého podniku z obav i před vyvlastněním. Jaké škody tím vznikají našemu národnímu hospodářství, lze si dobře představit. Naše daňová soustava také podlamuje iniciativu jedince, protože zvětšení výroby přináší větší zisk a větší starosti, při čemž stát odčerpává daní tento vyšší zisk a podnikatel se dře zadarmo a proto odmítá zvyšování výkonu svého podniku, neboť jeho zisk při menší námaze a starosti je stejný.

Leží-li nám opravdu na srdci blahobyt národa a úspěch našeho plánování, musíme zajistit našemu hospodářství klid a hospodářskou svobodu. Naše demokracie politická musí být doplněna demokracií hospodářskou. Tyto tři podmínky jsou podmínkami zdaru našeho dvouletého plánu, na jehož splnění spočívá budoucí blahobyt celého národa.

Dobré a úspěšné vedení státu vyžaduje součinnosti svobodných mozků všech občanů. Každé působení, každý tlak na svobodu projevu, kritiky, učení a pod., třeba jen politickým nátlakem, škodí celkové národní věci. (Potlesk.)

Čím více hospodářské činnosti je v rukou veřejných, tím více je třeba také veřejné kritiky. Mluví se často o kritice tvůrčí. Každá kritika, která spočívá na pravdě, která se snaží být objektivní, je kritikou tvůrčí, protože její snahou je zjednat nápravu. Máme plná ústa Havlíčka a Masaryka, ale když v některém listě se ozve nepříznivá kritika, třebas sebe objektivnější, je označována za štvaní a za kritiku ne tvořivou, protože se nehodí někomu právě do hry anebo nepodporuje nezodpovědný optimismus. Jestliže některý náš list přinese kritickou zprávu, pak se na něj volá hned vrchnost, zatím co jiní bezohledně urážejí. Proti této praxi musíme protestovat, protože tak si počíná stát policejní a ne demokratický. (Potlesk.)

Nikdo, a nejméně členové vlády, nesmí se dotýkat lidí druhých urážlivě jenom proto, že jsou jiného politického názoru, a domnívat se, že jenom on je oprávněn udílet známku z dobrého chování. (Potlesk.)

Právě nedávno jsme slyšeli z úst jednoho člena vlády jeho projev ke studentům. Nechť si tento řečník položí otázku, proč to je, že studentstvo nejde ve své většině směrem, který on zastává? Mládí nesnáší poručníkování a nátlak. (Potlesk.) Je syto frázovitostí a demagogických hesel, je nejpřísnějším inspektorem, protože se dosud nenaučilo hodnotit život podle funkce a velikosti auta, ale podle stupně duchovní hodnoty. (Potlesk.)

Nejde však jen o studenty, jde o celý nás politický život. Náš politický život je vytvářen politickými stranami, a politická strana, to ještě není stát. Potenciál politické strany se zvětšuje a zmenšuje a s ní relativně i její vliv, ale stát je hodnota neměnná. Stavíme se velmi ostře proti směšování pojmů strana a stát. Jestliže se tvrdí, že býti proti určitému ideologickému směru je velezradou, pak bychom mohli říci stejně, že býti proti lidové straně je velezrada. Podle této these by byla většina národa velezrádná, a protože v demokracii se musí přihlížet k názoru většiny, tak by se mohla velmi snadno tato karta obrátit. Odmítáme co nejdůrazněji i všechny pokusy označovati jiné strany za méně oddané výstavbě naší vlasti, zejména pokusy označit stranu lidovou za takovou. Nechť si dobře ti, kdož s tím chodí, přečtou právě vyšlé paměti presidenta Beneše, kde je dostatečně dokumentován postoj politiků lidové strany v dobách pro národ nejtěžších, a nechť si svůj postoj z tehdejší doby porovnají s prací, kterou vykonali od počátku okupace naši politikové. (Potlesk.)

Jsme ochotni ke spolupráci, ale od našich partnerů vyžadujeme stejnou úctu k jinému mínění, jakou máme my k mínění ostatních. Nemůžeme býti všichni stejní, protože pak bychom místo demokracie měli totalismus a toho jsme zažili již dost, než abychom toužili po nějakém novém.

Přihlásili jsme se ke spolupráci v Národní frontě a jako poctivá složka Národní fronty plníme svoje povinnosti. Jsme si vědomi toho, že Národní fronta není jen náhodným nebo dočasným seskupením, ale že politické i hospodářské důvody mluví proto, aby zůstala i po volbách. Národní fronta, jak se utvořila na základech košického vládního programu, je frontou politických stran, které nesou odpovědnost před národem a byly ve volbách pověřeny občany, aby hájily jejich zájmy ve prospěch státu. Žádnému jinému nebyla tato legitimace dána. Byli jsme do této sněmovny posláni na program jedné z politických stran. Jen tyto strany mají právo a povinnost rozhodovat ve věcech politických a žádná jiná složka nebo organizace. Nemůžeme připustit, aby do těchto záležitostí zasahovala jakákoliv jiná složka, protože by to odporovalo základním pojmům parlamentární demokracie. (Potlesk.) Za chvíli by mohl přijíti Ústřední svaz řemesel, Ústřední svaz obchodu, Ústřední svaz studentstva, Lékařská komora a Bůh ví kdo ještě, protože ony stejně jako ÚRO hájí zájmy určité skupiny. Pak ovšem bychom se mohli rozloučit s demokracií, protože by vznikl tímto způsobem stát korporativní. Odbory mají plné zastoupení v politických stranách a tak mají nejlepší možnost prostřednictvím těchto stran zasahovati do běhu věcí politických. Každé jiné řešení odmítáme a budeme jako důslední demokraté odmítat. Tento náš postoj je nezlomný a jsem přesvědčen, že nás v něm budou podporovati všichni, kterým leží na srdci demokratičnost naší republiky, tak těžce vybojované a vykoupené krví.

Funkce ÚRO je na zcela jiném poli, její poslání je v starosti o sociální, kulturní a hospodářský život jejích členů. Je to zájmová organizace, stejně jako Jednotný svaz českých zemědělců.

Národní fronta má svoji tradici a zkušenosti dvou let a vždy se osvědčila. Naši občané jsou dostatek politicky vzdělaní, aby poznali, co je pravý duch Národní fronty a co je zájem národa a co je zájem té které strany.

Národní fronta osvědčila se nejen v pracích vládních, ale i v naší samosprávě, kde často v duchu skutečné národní solidarity překonává nesmírné obtíže ku prospěchu všeho občanstva. Stejně tak osvědčil se postup Národní fronty v samosprávě zemské. Víme dobře, jaké jsou cíle, které by měla zajistit změna samosprávy zemské v zřízení župní neb krajské. Zemské zřízení je nejen tradiční, ale jest oprávněno i geopoliticky, a každé vytváření jiných celků než zemských je protipřirozené a umělé. Stavíme se proti každému řešení, které by rušilo staré zemské celky a vytvářelo nějaký krajský separatismus. Odmítáme všechny pokusy, které bychom draho zaplatili a na které by doplácel celý náš národ. Je s podivem, jak někteří lidé, kteří odmítají středověké feudální zřízení, by se tak rádi vrátili k feudálnímu zřízení krajskému, složitému a obtížnému.

Zmínil jsem se o nutnosti pracovního vypětí našeho podnikání k dosažení zdárných výsledků dvouletky. Ano, potřebujeme, aby každý vydal co nejvíce, aby jeho pracovní výkon byl největší, ale aby byl každý na svém místě, úředník v kanceláři, horník v dole, zemědělec na poli, student ve studiu. Nemůžeme stále řešit pracovní mobilizaci tvořením brigád a nasazováním mládeže na místa, kam nepatří. Je planým optimismem psaní o uhlí, které nám získaly brigády. Optejte se zkušených důlních odborníků a řeknou vám, že brigády zatěžují provoz, zdražují a zvyšují režii a že jich nelze použít tam, kde by jich bylo nejvíce třeba. Musíme se již rozhodnout nahradit chybějící lidskou sílu a práci prací strojů, zmechanizovat podniky, abychom nebyli ve stálé tísni a nevytloukali klín klínem.

Jako naše mládež není k tomu, aby chodila z jedné brigády do druhé, aby svůj čas, který potřebuje ke studiu nebo k zotavení, často promarnila v bezúčelných nebo jen zdánlivě účelných brigádách, tak také naše armáda není k tomu, aby čas, určený k vojenskému výcviku, trávila v jiném povolání. Jestliže již nelze postrádati pracovníků, kteří odešli z povolání, aby splnili svou občanskou povinnost, pak se naskýtá jiné řešení: o čas, který naši vojáci stráví v brigádách, zkrátit vojenskou službu a navrátit je občanskému povolání, kde jsou postrádaní. (Potlesk.) Času, který není využit k vojenskému výcviku, který je posláním vojenské služby, musí být využito plně na jiném místě, a to je v povolání, které je každému vojákovi vlastní, a vrátit ho co nejdříve tomuto povolání. To je řešení účelné a nezbytné, nechceme-li, aby naše armáda byla nakonec děvečkou pro všechno, aby opravdově plnila ten čestný úkol, který má a který jí patří. Zkrácení presenční služby by jistě bylo uvítáno nejen příslušníky armády, ale i v podnicích, a zároveň by ušetřilo státní pokladně vydání a snížilo náklad na armádu nebo dalo možnost využít tohoto nákladu na jiné straně.

S otázkou rozpočtovou souvisí velmi úzce i naše otázka školská. Nebudu se jí zabývat podrobně, dovolte mi jen malou poznámku. ve snaze poskytnouti pokud možno nejvyšší vzdělání naší mládeži, domnívám se, že jsme překročili už únosnou míru. Máme dnes tolik vysokých škol, že tohoto počtu nedosahují ani národy daleko početnější a národy s mnohem větší možností uplatnění studované inteligence než u nás. Domnívám se, že musíme uvažovat o tomto problému dříve než bude pozdě a postupovat opatrně v reorganizaci našeho školství.

Dovolte, abych v závěru své řeči poděkoval úsporné parlamentní komisi za všechnu její práci, za všechno, co učinila, aby náš rozpočet byl snížen na míru jakž takž únosnou. Jí projevilo se i právo parlamentu, které se musí projevovat vždy, a musíme odmítat všechny snahy, které chtějí snížit význam sněmovny, které chtějí odnímat poslancům právo býti nejvyšším orgánem ve státě, právo dozírati a kritizovati vládu. (Potlesk.)

V demokracii je samozřejmým úkolem zástupců lidu, aby dbali všeho, co je ku prospěchu státu, neboť oni jsou přímo zodpovědní těm, kteří je volili, oni jsou ve styku s lidem, znají jeho bolesti a musí snášet jeho stížnosti na nehospodárnost ve státě.

Posl. dr Chytil zhodnotil rozpočet již po stránce hospodářské a ukázal, jaký velký úkol máme před sebou. Naše strana chce tento úkol plnit věrně, chce ho plnit ve spolupráci s ostatními stranami a nežádá nic jiného, než aby ve všech stranách byla stejně dobrá vůle sloužit národu, sloužit demokracii. (Potlesk.) Nebylo by zdrávo našim věcem, kdyby stranickost měla převyšovat zájem státní a národní, kdyby metody demokratické měly být nahrazovány jinými a kdyby touhy po diktátu měly nastoupit na místo upřímné spolupráce za stejným cílem, třeba různými cestami. Vytvořili jsme novou lidovou demokracii, jsme pro ni celým svým srdcem a pokládáme za velezradu ne to, že je někdo proti tomu nebo onomu směru, ale pokládáme za velezradu, jestliže se někdo domnívá, že tento stav je pouze přechodný, a že musí učinit vše, aby tato lidová demokracie ustoupila nadvládě nebo jediné vládě směr, jehož je představitelem. (Potlesk.) To je velezrada a ta musí být odstraněna, má-li nastati skutečná a trvalá konsolidace našich poměrů a konsolidace parlamentní práce.

Jsme především demokraty a toto slovo není pro nás jinakým záhadným problémem a otázkou, kterou by bylo třeba znovu řešit. Demokracie znamená pro nás společnost, která je po právní stránce ovládána jedině a pouze právním řádem, daným parlamentem, který vzešel z přímých, tajných, poměrných, vpravdě demokratických voleb. Že to je podstata demokracie, je jasné každému opravdovému demokratu.

Chceme mít ve státě takovou moc a takovou sílu, kolik jí svobodní občané ve svobodných volbách, zbavených psychického nátlaku, straně odevzdají. Dnes víme určitě, že jich bude podstatně více než minule. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Krajina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Krajina: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Přistupujeme již po druhé v ústavodárném Národním shromáždění k projednávání státního rozpočtu. Je chvályhodným zvykem v zahajovacích řečech generální rozpravy k rozpočtu podrobiti kritice politické poměry, politickou praxi a politické metody, jichž se k řízení státu a jeho legislativě používá. Je to v zájmu státu a dobrého soužití všech občanů v něm, abychom se snažili o zlepšování všeho, co zlepšiti lze.

Jsem tedy ve své kritice veden jedině snahou pokusiti se o nápravu toho, co pokládáme za nesprávné. Když se v květnu 1945 pod údery spojeneckých armád a také za pomoci našeho národa zhroutila moc nacistického Německa, měl československý národ mimořádné možnosti k vzestupu. Jeho silný průmysl a široké kádry pracovitého a vycvičeného dělnictva s vynikající inteligencí, jeho pokročilé zemědělství a pracovití a pokrokoví zemědělci dávali mu naději, že Československo bude moci zvláště po vyřazení německého válečného průmyslu válečnými událostmi zaujmouti na světových trzích místo Německa a tak podstatně zvýšiti životní úroveň svého lidu, která je závislá podstatně na rozvoji zahraničního obchodu.

Československý lid si byl plně vědom těchto možností. Proto byla učiněna jednomyslně opatření, aby výsledky jeho práce neplynuly do kapes a rukou úzké třídy kapitalistů. Provedeným znárodněním byly učiněny technické předpoklady k vybudování socialistické společnosti, ve které každý člověk bude míti zaručeno právo na slušnou životní úroveň, právo na práci a právo na pracovní odměnu podle svého výkonu. Ale i české podnikavosti a přičinlivosti bylo ponecháno podle košického programu pole, na němž se mohly uplatňovat tak, že i výsledky malého a středního soukromého podnikání a výsledky podnikání družstevního mají přispěti k růstu produktivity a prosperity republiky, ke zvýšení národního blahobytu a zdařilé representaci české práce za hranicemi. Práva pracujících v soukromých i veřejných podnicích a úřadech jsou zajišťována rozsáhlým sociálním zákonodárstvím, nad jehož prováděním má bdíti jednotná organizace odborů. Vysoká politická vyspělost československého lidu a odsun cizích menšin umožnily rozhodující podíl lidu na státní moci, uskutečňovaný soustavou národních výborů, jejichž pravomoc byla podstatně rozšířena navrhovanou širokou decentralizací.

Ve světové politice mělo Československo tak vynikající posici jako dosud nikdy v dějinách. Proti německé expansi nás zajišťoval a zajišťuje mohutný spojenec, Svaz sovětských socialistických republik, ke kterému celý národ jednomyslně vzhlíží s úctou. Toto spojenectví, které se datuje z r. 1935 a které bylo obnoveno a utvrzeno v r. 1943, bylo po válce doplňováno spojenectvím s ostatními slovanskými národy a má býti dovršeno také smlouvou se západním sousedem Německa, s Francií.

Veliké demokracie západní i celý ostatní svět pohlížely na náš stát se sympatiemi a se snahou všemožně podpořit jeho vzestup, jímž měl přispět náš stát k hospodářské a mravní rekonstrukci světa a k zabezpečení míru. Československý lid byl si vědom těchto perspektiv a proto demokraticky rozestoupen v politické strany, sjednocené Národní frontou, vykročil touto cestou a dal se do výstavby a budování své lepší budoucnosti.

Dnes po 2 ¹/₂ letech je situace podstatně jiná. Místo aby ze zahraničí plynul pro československý lid proud blahobytu výměnou za produkty jeho práce, setkává se československý vývoz. se značnými potížemi. Jen mimořádná výpomoc Sovětského svazu zachránila náš vyživovací systém před nesmírnými těžkostmi. Je třeba s povděkem kvitovati, že tato pomoc byla nám poskytnuta právě včas. Bude naší povinností, abychom zvýšenou a zdokonalenou pracovní výkonností mohli dostáti v dodávkách, k nimž se zavazujeme a jimiž můžeme přispěti také k rekonstrukci válkou značně poškozeného hospodářství Svazu sovětských socialistických republik.

Budeme nuceni ovšem také hledati odbytiště i jinde, neboť také suroviny nemůžeme dostati všechny jedině ze Sovětského svazu.

Znárodněný průmysl, který měl býti základem všeobecného blahobytu, bohužel doposud nesplňuje náležitě tento úkol. Je předmětem kritik a nesouhlasu, jak jsme slyšeli i z úst samého resortního ministra Bohumila Laušmana.

Správa těchto národních podniků a stejně i jejich závodní rady nepočínají si vždy tak, aby bylo vidět ve všech jejich počinech, že si uvědomují, že národní podniky patří národu a nikoliv jen jedné politické straně. Odstranili jsme útisk chudých od bohatých a na místo něho si nezavedeme útisk příslušníků jedněch politických stran od příslušníků jiné politické strany. Při obsazování jakýchkoli vedoucích míst nesmí rozhodovati hlediska stranická, nýbrž jen a jedině hlediska duševní a tělesné zdatnosti, schopnosti a pracovní výkonnosti. Kdo však usiluje a nedodržování anebo dokonce o zvrácení těchto spravedlivých zásad, není socialistou vůbec a to ani tehdy, i kdyby se hlásil do takové politické strany, která si o sobě myslí, že je nejsocialističtější, a není ovšem ani demokratem, i když se ústy k demokracii sebe víc hlásí. (Potlesk.)

Soukromé podnikání malé a střední, které se mělo stát druhým pilířem národního blahobytu a které se mělo svou správnou a zdravou konkurenční funkcí stát bezpečnou záštitou před hrozícím zbyrokratizováním národních podniků, je přes všechna vládní prohlášení nedostatečně hájeno a ve své sebedůvěře podlamováno. Je to ke škodě národního celku. V tomto směru je třetí hospodářský sektor, družstevní, přece jen v relativní výhodě. A tak zboží na trhu je stále méně, jeho jakost je horší a černý trh, proti němuž všichni a se vší důsledností zajisté bojujeme, má být spíše vhodnou záminkou k eventuální politické persekuci, než aby byl spravedlivě a nestranně pronásledován a potlačen.

Nadměrný úřednický aparát státní odčerpává nejrůznějšími formami přes 40 % národního důchodu, takže o plné odměně pracovníků - základním to požadavku socialismu - nemůže být ani řeči. O nutnosti restrikce počtu veřejných zaměstnanců se stále jen mluví, ale schází tu odvaha odstranit ze státních služeb především takové nehodné veřejné zaměstnance, kteří se ve veřejných službách chovají jen jako političtí náhončí a pro příslušníky své politické strany prosazují nadpráví, zatím co ostatní utiskují a pronásledují. Kdyby se podařilo z veřejně správy a ovšem i z národních podniků odstraniti tento často téměř nepostižitelný útisk, pak teprve bychom všichni pocítili náležitou úlevu skutečných svobodných lidí. Teprve pak bychom kráčeli po správných cestách socialismu a demokracie.