V naší debatě zabývali se pánové poslanci Chytil, Šulík, Lindauer, Josko otázkou uvolňování vázaných vkladů a otázkou likvidace náhrad za znárodněný průmysl, jakož i otázkou financování státních investic, vše souviselo s problémem naší měny a očekávaného napětí na peněžním trhu. Shodli jsme se s panem ministrem financí, že musí býti za všech okolností střežena stabilita měny. Národní význam spořivosti byl rozpočtovým výborem vysoce vyzdvihnut. Oceňuje vřelá slova pana ministra financí o spořivosti pan posl. dr Chytil konstatoval: Národ, který buduje, potřebuje mnoho kapitálu, tudíž mnoho spořivosti.

Spořivost, dodávám já, potřebuje větší ochrany proti těm, kdož poctivé střádaly a úspěšné podnikatele denuncují a podlamují jejich důvěru. (Potlesk.)

Zbývá mi ještě zmíniti se o části příjmové. Daňový výnos je pro rok 1948 odhadnut mnohem výše než na rok 1947, kdy se ukázalo, že výsledky jsou příznivější než preliminované částky. Tím byl do značné míry snížen oproti r. 1947 schodek rozpočtu na 10.160,794.000 Kčs.

Splní-li se tyto odhady přes některé zjevy, na které výborová debata ukazuje, bude nebezpečí inflačních úhrad zažehnáno a budeme moci s velikou radostí hlásiti další obrat k lepšímu.

Paní a pánové, končím svůj referát, kterým otevírám druhou část rozhovorů poslanců s vládou o státním finančním plánu na rok 1948. Slova se ujímá plenární schůze ústavodárného Národního shromáždění a nepochybuji, že debata bude taková, jaká byla ve výboru: věcná, otevřená, loyální.

Svým hlasováním, kterým ukončíme tato jednání, svěříme vládě provádění rozpočtu a finančního zákona, vyhrazujíce sněmovně větší součinnost v některých úsecích.

Svěřujeme vládě tyto úkoly v přesvědčení, že je v roce 1948, v roce uzákonění nové ústavy, ukončení dvouletého plánu, sokolského sletu a v roce význačných výročí bude vláda prováděti ještě s větším vědomím odpovědnosti před národem a naší slavnou historií.

Svěřujeme vládě provádění rozpočtu na rok, kdy skončí funkční období nás všech, to jest ústavodárného Národního shromáždění, tedy na rok, v jehož první polovině budou provedeny volby. I na to jsme v rozpočtovém výboru mysleli ustanovujíce ve finančním zákoně, že ani přísliby subvencí a darů nesmějí býti činěny v první polovině roku. Přejeme si, aby ani koruna z tohoto napjatého rozpočtu nesloužila stranicko-politické agitaci. (Potlesk.) Doufáme, že toto přání, vyjádřené zákonem, bude plněno. Nezbytné výjimky může podle zákona povoliti pan ministr financí. Původní návrh zněl, aby tak činila celá vláda, pak jsme se shodli na ministru financí, chtějíce ukázati, že sněmovna věří správci státních peněz. Věříme, že on tuto důvěru ocení a že parlamentní úsporná komise, které budou povolené výjimky hlášeny, je dobře zváží a shledá správnými.

Paní a pánové, při všem, co bylo při projednávání rozpočtu podrobeno konstruktivní kritice, můžeme říci, že naše státní hospodářství směřuje k stabilizaci a že převládají tendence směřující k úspornosti. Překonáváme - sice těžce - obtíže, které nám poválečná doba a v letošním roce nepřízeň přírody nakupila v cestu. Vidíme své vlastní viny a nedostatky, dovedli jsme přes různé neshody a rozpory udržet Národní frontu všech československých politických směrů, můžeme proto s klidem a důvěrou hleděti do dalších let.

Zbývá mi již jen poděkovati všem, kdož se na rozpočtových pracích podíleli. Pánům ministrům i paní ministryni, pánům povereníkom a přednostům úřadů, jejichž rozpočty jsme projednávali, předsednictvu rozpočtového výboru a všem dílčím zpravodajům, účastníkům debaty, úředníkům ústředních úřadů a institucí, zejména úředníkům presidia a rozpočtové sekce ministerstva financí, a všem zaměstnancům sněmovny, jejichž výkonnost a ochota byla tentokráte mimořádná.

Prosím slavné ústavodárné Národní shromáždění, aby návrh finančního zákona, jímž se stanoví rozpočet na rok 1948, a jeho přílohy přijalo za podklad svého jednání a schválilo jej spolu s připojenou resolucí a se změnami, jak se na nich usnesl rozpočtový výbor. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Podle usnesení předsednictva míním podle § 43 jedn. řádu rozdělit rozpočtovou rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Rozprava podrobná rozložena by byla na tři části, a to:

První část podrobné rozpravy, část politická, která v rozpočtu zahrnuje:

ze skupiny I, Vlastní státní správa: kap. 1, President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2, Národ. shromáždění, kap. 2a, Slovenská národ. rada, kap. 3, Předsednictvo vlády, kap. 3a, Předsednictvo sboru povereníkov, kap. 4, Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5, Ministerstvo národní obrany, kap. 6, Ministerstvo vnitra - Povereníctvo vnútra, kap. 7, Ministerstvo spravedlnosti s nejvyšším soudem - Povereníctvo spravodlivosti s najvyšším súdom, kap. 8, Ministerstvo pro sjednocení zákonů, kap. 9, Nejvyšší správní soud - Najvyšší správny súd, kap. 26, Státní úřad statistický;

ze skupiny II, Správa státních podniků: § 24, Štátna tlačiareň a Úradný vestník.

Druhá část podrobné rozpravy, část kulturní a sociální, která zahrnuje:

ze skupiny I, Vlastní státní správa: kap. 10, Ministerstvo školství a osvěty - Povereníctvo školstva a osvety, kap. 11, Ministerstvo informací - Povereníctvo informácií, kap. 21, Ministerstvo sociální péče - Povereníctvo sociálnej starostlivosti, kap. 22, Ministerstvo zdravotnictví - Povereníctvo zdravotníctva; ze skupiny II, Správa státních podniků: § 10, Státní statky zemědělských škol, § 11, Uhříněveský školní závod zemědělský, § 12, Žabčický školní závod zemědělský, § 13, Školní závod zemědělský vysoké školy veterinární v Brně-Nový Dvůr, § 14, Státní veterinární ústav v Ivanovicích na Hané, § 15, Státní lázně, § 16, Státní tiskárna a Úřední list, § 17, Československá tisková kancelář, § 21, Štátne kúpele, § 22, Ústav pre školský a osvetový film, § 25, Spravodajská agentúra Slovenska, § 26, Štátne nakladateľstvo.

Třetí část podrobné rozpravy, část hospodářská, dopravní a finanční, která zahrnuje:

ze skupiny I, Vlastní státní správa: kap. 12, Ministerstvo zemědělství - Povereníctvo pôdohospodárstva a pozemkovej reformy, kap. 13, Ministerstvo výživy - Povereníctvo výživy a zásobovania, kap. 14, Ministerstvo průmyslu - Povereníctvo priemyslu a obchodu, kap. 15, Ministerstvo vnitřního obchodu, kap. 16, Ministerstvo zahraničního obchodu, kap. 17, Nejvyšší úřad cenový, kap. 18, Ministerstvo techniky - Povereníctvo techniky, kap. 19, Ministerstvo dopravy - Povereníctvo dopravy, kap. 20, Ministerstvo pošt - Povereníctvo pôšt, kap. 23, Odpočivné a zaopatřovací platy, kap. 24, Ministerstvo financí - Povereníctvo financií, kap. 25, Všeobecná pokladní správa, kap. 27, Nejvyšší účetní kontrolní úřad - Najvyšší kontrolný dvor;

ze skupiny II, Správa státních podniků: § 1, Tabáková režie, § 2, Štátna mincovňa v Kremnici, § 3, Státní loterie, § 4, Československá pošta, § 5, Československé státní dráhy, § 6, Československé aerolinie, § 7, Poštovní spořitelna, § 8, Státní lesy a statky, § 9, Státní pokusné statky výzkumných ústavů zemědělských, § 18, Štátne lesy, § 19, Štátne majetky, § 20, Štátne majetky hospodárskych škôl a výskumných ústavov poľnohospodárskych, § 22, Riaditeľstvo pre cestovný ruch.

Skupina III, Správa státního dluhu a finanční zákon.

V 81. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 30. října 1947 bylo usneseno, aby o prohlášení pana ministra financí, které v této schůzi učinil předkládaje rozpočet, konala se rozprava sloučeně s projednáváním osnovy finančního zákona, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1948.

Podle tohoto usnesení provede se tedy o prohlášení pana ministra financí rozprava jednotná s rozpravou rozpočtovou.

Lhůtu řečnickou navrhuji podle usnesení předsednictva tak, aby pro celou rozpočtovou rozpravu činila pro každý klub tolikrát 8 minut, kolik má členů, nejméně však 30 minut na jeden klub. Poslanci mimo kluby se počítají jako jeden klub.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta řečnická je schválena.

Přistoupíme tedy nejprve k rozpravě povšechné. Jsou přihlášeni tito řečníci: posl. dr Klimek Adolf, Zápotocký, dr Krajina, Laušman, dr Zibrín, dr Husák a Šabršula.

Uděluji slovo prvnímu z nich, panu poslanci dr Klimkovi.

Posl. dr Klimek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozpočet pro rok 1948 byl po prvé předložen sněmovně včas. Bylo by si přát, aby se to stalo tradicí, aby všechny příští rozpočty přicházely včas, aby mohly býti projednány, jak toho vyžaduje jejich povaha a důležitost pro celý státní život, pro celý život národa.

Při předchozím podrobném projednávání rozpočtu se ukázalo, že je nadmut do krajnosti. To nám musí být výstrahou, aby příští rozpočty byly nižší, hleděly k daným poměrům důchodovým, k únosnosti daňového břemene, aby veřejné břemeno bylo úměrné k celkovému národnímu důchodu. Opakuji zde staré stanovisko strany, že ve veřejném hospodářství je třeba šetřit, šetřit do krajnosti, protože nejde o finance vlastní, ale o finance svěřené, o prostředky, které třeba nuceně svěřují občané republiky státu. S těmito prostředky se musí hospodařit úzkostlivě a opatrně. Platí-li pro soukromníka, že musí dvakrát obrátit krejcar, než jej vydá, musí to platit tím víc pro stát i pro samosprávu, kde každý krejcar má býti obrácen třikrát, než se vydá. To není cizí majetek, to je majetek nás všech, a jestliže nás národ pověřil rozhodováním, musíme si býti vědomi toho, že také národu budeme skládat účty. Jsem přesvědčen, že naší zástupci jak v úsporné parlamentní komisi, tak v rozpočtovém výboru učinili už při sjednávání rozpočtu vše, aby této povinnosti dostáli, a že můžeme s klidným svědomím předstoupit před své voliče a dokázati jim, že jsme poctivě hájili zájmy celého národa.

Při projednávání rozpočtu se ukázalo, že se neobejdeme bez vydatného přílivu úspor. Prozatím však jsme dělali všechno, abychom tvoření úspor znemožňovali. Neprozíravost mnohých politiků budila nedůvěru v ukládání úspor a tak jsme se octli tam, že lidé namísto, aby svěřovali peníze peněžním ústavům, ukládají je do punčoch. Úspory musí býti nedotknutelné a podlamování důvěry střádalů je zločinem na celém národě. Nejsme národ boháčů. Naši střádalové pocházejí z vrstev drobných lidí, kteří si utrhují od úst, aby ušetřili nějaké dědictví pro své děti, aby si zajistili stáří, nebo aby jejich sny o rodinném domku nebo jiném malém majetku došly splnění. Tito lidé musí se státi předmětem úcty a ne nenávistné kritiky. Jinak vytváříme názor, že ten, kdo utrácí a propíjí svůj výdělek, je člověk moudrý, zatím co ten, který se uskrovňuje a spoří, je člověk hloupý. K jakým mravním, hospodářským a kulturním důsledkům by to vedlo, dovede si každý domyslit. Naše podnikání potřebuje úvěr a ten je umožněn jenom tehdy, je-li vyvážen vklady. Kdo ubíjí spořivost našeho lidu, ubíjí podnikání, a veškerá krásná slova zůstanou jen hesly, za která nepořídíme ani jednu cihlu, ani jednu židli, protože k výrobě těchto věcí je třeba vedle práce také kapitálu. (Potlesk.)

S otázkou spoření souvisí velmi úzce pokles morálky, stoupající alkoholismus a stoupající vydání za věci zbytečné a nepotřebné. Je-li občan v nebezpečí, že se mu zdaní majetek, který si získal poctivou prací, který si získal odříkáním, je-li v nebezpečí, že bude prohlášen za kapitalistu, jestliže zvelebí svůj podnik, postaví-li si dům nebo zvětšují-li se jeho vklady, pak není divu, že hledí utrácet za zábavy, za bezcenné statky, a často za alkohol. Snaživý člověk trpí k tomu ještě morálně, je-li za svoji snaživost a moudrost vysmíván. Stát musí podporovat tvorbu kapitálu a ne ji ohrožovat, protože tím ohrožuje sám sebe. Stát je držitelem veřejné moci, což jej však často vede k tomu, aby se šetřilo po cestě nejmenšího odporu. Je to cesta pohodlná, ale není to cesta správná, není to cesta, kterou by se měla bráti sociální politika. Není dále možno vydávat bohatě na jedné straně a na druhé straně šetřit na bedrech státních a veřejných zaměstnanců a pensistů. (Potlesk.)

Byli to vždy státní a veřejní zaměstnanci, kteří při poklesu cen byli první postiženi, ale při cenovém vzestupu poslední, jimž byly platy zvednuty alespoň úměrně k cenové hladině. Byla postavena these, že máme příliš mnoho veřejných zaměstnanců a že úprava jejich platových poměrů je závislá na snížení jejich počtu. Ano, jsou nadbyteční zaměstnanci; jsou to zaměstnanci nekvalifikovaní, kteří ujídají z bochníku zaměstnanců kvalifikovaných. Celým tímto problémem se stručně zabýval zrovna přede mnou pan generální zpravodaj. Musíme si uvědomit, kolik nových úkolů jsme uložili státu, jak v tom centralizování pokračujeme, a musíme si uvědomit, že plnění těchto úkolů si právě vyžaduje také zvětšení počtu zaměstnanců. Chceme-li snížit jejich počet, musíme ovšem v prvé řadě, jak správně podotkl už p. generální zpravodaj, odbyrokratizovat veřejnou správu, musíme jí udělat skutečně lidovou a ne policejní. (Potlesk.)

Čs. strana lidová se staví za bezodkladné vyřešení platů veřejných zaměstnanců a pensistů, majíc zato, že to povede k urychlenému vyřízení otázky zbytečných, nadpočetných zaměstnanců. Stavíme se však proti tomu, aby této existenční otázky bylo využíváno politicky a stranicky, a bedlivě budeme střežit, aby byla řešena spravedlivě.

Státní úřad statistický zjistil, o kolik se liší platy zaměstnanců ve státní a veřejné službě vůbec proti platům zaměstnanců ve službách soukromých a v národních podnicích. U vysokoškoláků dosahuje rozdíl až 30 % ve prospěch zaměstnanců soukromých. Mluví se o vzrůstající úplatnosti v úřadech. Jsme svědky, jak někteří nepoctiví a nesvědomití úředníci hospodařili na příklad s potravinovými lístky. Nechci hájit nepoctivce. Jsme pro nejpřísnější potrestání všech, kteří v této těžké době ujídají národu z přídělu beztoho již skromného, ale řekněme si upřímně, není nedostatečnost platů jednou z pohnutek této nepoctivosti, která ovšem zůstává vždycky nepoctivostí? Přiznejme si, jak pevného charakteru je třeba u našich zaměstnanců, aby ve své bídě odolali všem svodům a zachovali si poctivý štít. Díky bohu, je naprostá většina těch, kteří přemáhají pokušení a slouží poctivě a věrně v naději na brzkou úpravu platovou. Nejsou to jen tito veřejní zaměstnanci, kteří mlčky snášejí toto příkoří, je tu celá řada našich občanů, kteří s obavou hledí vstříc budoucnosti a kteří se obávají chvil, kdy nebudou schopní práce, aby si vydělali na svůj denní chléb.

Je třeba, abychom lidsky a důstojně zajistili stáří těm, kteří po celý život se dřeli a kterým na stará kolena nezůstalo nic než mozoly na rukou a vědomí, že byli užitečnými tvory lidské společnosti. Často jsme slyšeli z těchto míst řeči o socialismu, často jsme slyšeli hanět sociální poměry z dob první republiky. A co jsme učinili? Tisíce našich občanů, řemeslníků, živnostníků, drobných zemědělců žije v bídě, odkázáno na milosrdenství lidské a na obecní podporu nějakou stovkou. Neudělali jsme nic, abychom zlepšili jejich osud, abychom jim dali prožít klidné stáří ne v hojnosti, ale aspoň v tom minimu, jakého potřebuje člověk k životu. Musíme se snažit a usilovat, aby národní pojištění vstoupilo co nejdříve v platnost, aby nebylo zapomenuto na přestárlé, kteří dnes žijí v poměrech, jaké si nedovedeme ani představit. Nechceme, aby se o socialismu jen mluvilo, nýbrž aby se projevoval také skutky. Je hanbou, že ve státě, kde se tolik mluví o otázkách sociálních, potkáváme dosud na ulici žebráky, a to ne žebráky z povolání, ale skutečně potřebné, jimž sociální instituce poskytují almužny, které nepostačují, a o které se neumíme postarat.

Všechny tyto problémy musí vyřešit národní pojištění a sociální péče musí být skutečnou péčí a ne almužnou. Musíme se postarat o všechny ty, kteří se stali obětí nenávistné německé bestiality, o pozůstalé po nich a o všechny, kteří své zdraví věnovali bojům za svobodu národa. Nestačí jenom krásná slova uznání, ta mohou být nádavkem k sociálnímu zaopatření. Zapomínáme velmi brzo těchto obětavých jedinců, vůči nimž máme v prvé řadě povinnosti hmotné pomoci.

Společenská spravedlnost a vzrůst naší výrobnosti mají být vůdčí myšlenkou naší politiky, a ne nenávist a závist.

Naše politika je postavena na zásadách košického programu, podle něhož podnikání znárodněné, družstevní a soukromé mají požívat stejných práv. A přece jsme svědky toho, jak je soukromé podnikání utlačováno, jak je mu ztěžována situace a jak je často vyřazováno z hospodářského života. Naše strana se staví plně za soukromé podnikání, které musí mít všechny výhody jako podnikání družstevní a znárodněné. Pro jiné stanovisko není žádných důvodů, zejména ne důvodů sociálních. Je správné a žádoucí, aby pro všechna odvětví naší výroby platily stejné předpisy ochranné, mzdové, o dovolených, o dotacích závodním radám a pod. Je v zájmu našeho hospodářství, aby bylo přihlíženo k potřebám soukromého podnikání a soukromé výroby stejně jako u podniků znárodněných. Daně mají dolehnout na všechny zúčastněné stejně a žádné složce nesmí býti poskytovány výhody na úkor druhé. Pak bude moci každý podnik ukázati svoji životaschopnost a svoji podnikavost. Zdravá soutěž jest nutná a je možná jen za stejných podmínek. Za dnešního stavu je každý postup proti soukromým podnikům počínáním nerozumným, neboť je tím podlamována schopnost vývoje velikého odvětví národního hospodářství k jeho nesmírné škodě. Nesmíme zapomínat, že návratem k mírovým poměrům roste našemu průmyslu světová konkurence a že bude velmi obtížno obstát ve světové soutěži. Pak se ukáže pravá cena našeho středního a drobného podnikání a našich řemeslníků, jejichž individuální výrobky budou vítány na světových trzích, kde jejich prodej nám umožní získání valut a devis k nákupu surovin. Jen krátkozrakost může toužit po naprostém znárodnění všech výrobních zdrojů.