Volili jsme proto cestu jinou, po mém soudu správnější. Ponechali jsme provedení § 26 vládě s tím, že jsme tento paragraf finančního zákona doplnili ustanovením, že vláda předloží nejpozději do konce února novou úpravu státního rozpočtu i s podrobnostmi parlamentní a úsporné komisi. Tím jsme sněmovně zajistili provésti případné korektury a pronésti konečný soud. Pokračujíce na této cestě, věnovali jsme pak zvýšenou péči předloze finančního zákona, a tu prosím slavnou sněmovnu a celou naši veřejnost, aby vedle výsledků naší rozpravy, o nichž byla již řeč, věnovala tomuto výsledku naší práce svoji pozornost. Výše rozpočtových čísel je věc jistě nadmíru důležitá, neméně důležitá jsou však zákonná ustanovení, jakým způsobem se smí povolenými částkami hospodařiti.

Zde ve znění finančního zákona jsme se shodli na nových důležitých ustanoveních, která zpřísňují celý řád a dávají parlamentu větší možnost kontroly a součinnosti s vládou.

Tak vedle výše již uvedeného doplňku k § 26 zavádíme jako novum zákaz příslibů podpor a subvencí, které se povolují podle volné úvahy v prvém pololetí roku.

Výjimky budou oznamovány parlamentní úsporné komisi, a to ve lhůtách, které tato komise určí. To platí - a je to také novinka - i pro hospodaření všech důležitých fondů, jako je na příklad Národní fond pozemkový nebo účelové jmění podle vládního nařízení ze dne 27. srpna 1943. Fondové hospodářství dostává se tím, jakož i ustanovením zcela nového § 27 finančního zákona, pod zvýšenou kontrolu zákonodárného sboru.

Povolování státních záruk omezuje se doplněním § 23 jen na úvěry průmyslové a exportní. Každá jiná státní záruka podléhá schválení celé vlády.

Ještě jedné vážné věci byla věnována naše péče při zkoumání rozpočtu a v úvahách o státním hospodářství v roce 1947. Bylo zjištěno, že mnoho peněz, částky jdoucí do miliard (6.343 mil.) si vyžádalo plnění nových zákonů (2.100 mil.) a zejména nových vládních vyhlášek (4.444 mil.), které byly přijaty sněmovnou nebo vydány vládou, a tato nová vydání značně zatížila státní hospodářství v roce 1947 a strávila z větší části zvýšený výnos daní a dávek. Stalo se tak hlavně proto - o tom snesl velký důkazový materiál p. posl. ing. dr Ješ - že důsledky navrhovaných zákonů nebyly někde vůbec, někde byly velmi nedokonalé a neúplně odhadovány v důvodových zprávách, a že pokud šlo o vládní nařízení, nebyl v meziministerském řízení na případné finanční důsledky vzat takový zřetel, jaký by věc zasluhovala.

Nové ustanovení vložené do § 13 finančního zákona pamatuje na sanaci těchto nedostatků, takže napříště jak vláda, tak sněmovna bude lépe znát, jaké finanční důsledky budou míti nové zákony a nová nařízení. Je přece naší povinností nevidět jen světlou stránku a sociální užitek zákonů, které přijímáme, ale zamyslit se, zda jejich finanční důsledky nepřinesou jinde sociální škodu mnohem větší. Ostatně parlamentní kontrola a součinnost v této otázce je zostřena a lépe zajištěna rozšířením § 12 finančního zákona o nové ustanovení, které vládě termínuje povinnost vyžádati si souhlas Národního shromáždění pro povolení výdajů, které nelze hraditi v rámci zmocnění daných finančním zákonem.

Jako v letech minulých, i letos věnoval rozpočtový výbor značnou pozornost skladbě rozpočtu. Zde přinesla povšechná debata, které se účastnili poslanci dr Chytil, dr Josko, Souček, Šulík, Lindauer, Valo a ing. dr Ješ, mnoho nových pohledů a podnětů. I v debatě podrobné při projednávání kapitol ministerstva financí a Všeobecné pokladní správy vrátili jsme se k tomuto tématu. Zmíním se jen stručně o hlavních úsudcích v tom směru pronesených. Byla konstatována obtížnost porovnání rozpočtových čísel předloženého rozpočtu s čísly rozpočtu minulého. Jednak proto, že rozpočet, jak bylo řečeno, projde ještě změnami v důsledku § 26 a je tudíž nehotový, jednak proto, že některé investiční výdaje, které byly loni zařazeny do rozpočtu, odkazuje letošní předloha na úvěrový trh. Také loňská velká průběžná položka UNRRA, v letošní předloze se již nevyskytující, srovnání komplikuje.

Byla dále konstatována neúplnost rozpočtu, která při srovnání s rozpočtem minulým skutečnost skresluje. Do rozpočtu na rok 1948 nejsou zařazeny všechny výdaje, vyplývající z povinností státu v oblasti sociální péče, a byl proto tento nedostatek rozpočtovým výborem sanován novým odstavcem "h" § 22 finančního zákona. Bylo dále upozorňováno na skutečnost, že rozpočet neobsahuje vydání a příjmy vyplývající z nových zákonů, na základě nichž stát převzal nové další funkce, jako jsou cenové intervence, příplatky zemědělcům a nákup potravin a krmiv v cizině, které mají býti obhospodařovány hospodářstvím fondovým, ale které celým svým charakterem by vlastně patřily do rozpočtu státního. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Byly znovu porovnávány výdaje a příjmy Slovenska s výdaji a příjmy zemí českých a bylo debatováno o tom, zda státní příspěvky věnované územní samosprávě jsou spravedlivě rozděleny. Na slovenskou stížnost p. posl. Žiaka odpovídal pan ministr financí a upozornil, že územní samosprávě v zemích českých připadají některé úkoly, na př. péče o množství silnic, kterých územní samospráva na Slovensku nemá. Naproti tomu zase ze slovenské strany poukazoval p. posl. dr Josko na to, že výdaje Slovenské národní rady a Sboru slovenských povereníků nelze mechanicky porovnávati s výdaji předsednictva vlády, ježto na Slovensku vykonávají tyto instituce funkce zemských národních výborů v Čechách a na Moravě a bylo by nutno vzíti v úvahu také ještě veškeré výdaje těchto zemských samosprávných orgánů v Praze a v Brně.

Debata na toto téma vedla se dále, posl. Šulík na příklad připomněl nevyřešenou otázku příspěvku Slovenska na společná ústřední vydání, a ukázala znovu na ústavní provisorium, které čeká na své řešení i po stránce finanční.

Celou naši debatu prolnuly ožehavé problémy dneška, jako funkce a hospodářství územní samosprávy v nových lidově demokratických řádech - posl. dr Neumana jiní; tvorba cen a s ní souvisící politika intervenční. Zde dlužno zaznamenati projev posl. dr Nováka a účastníky debaty na toto téma, jako posl. Součka, posl. Žáčkovou - Batkovou, posl. Valo; problémy výroby, výživy, vnitřního a zahraničního obchodu (poslanci ing. dr Ješ, Fusek, Krajčír, Sajal, Lindauer, Valo), zemědělské produkce (poslanci dr Falťan, Žiak, Torn, ing. dr Benda, St. Novák, Gottvald), státních zaměstnanců a pensistů (posl. Šulík), sociální politiky - zejména se zřetelem na připravovanou osnovu o národním pojištění (posl. Skaunic, Tichota), osidlovací politika (posl. Weiland), národní obrana a služba bezpečnostní a výkon spravedlnosti (poslanci Vičánek, Hora, Janouš, Vodička, dr Bunža), školství - kulturní a informační služba (poslanci Uhlířová, Hušek, Koubek, Hatina, Jeleň, Kleinerová, Vičánek, dr Špánik, Chudoba, Lesák), služba dopravní a technická (dr Langer, Tichota) a jiné a jiné.

Význam organizace statistické služby vyzdvihnul rozpočtový výbor svou zvýšenou pozorností. Zaznamenávám zde projevy poslanců dr Bělehrádka, dr ing. Ješe, Komzaly, Žáčkové - Batkové. S tím souvisí obnovená rozprava o významu vědeckého zjišťování národního důchodu a užívání takto získaných čísel při úvahách o únosnosti státního rozpočtu pro celé národní hospodářství. Nechyběly kritické a skeptické připomínky varující před přílišným přeceňováním této metody, i když byla jinak všeobecně oceňována snaha ministerstva financí připojovati k státnímu rozpočtu odhad národního důchodu. Nevyjmenoval jsem přirozeně všechny řečníky - účastníky podrobné debaty; těmto nejmenovaným se omlouvám a zároveň děkuji. Rád bych ještě připomněl projev posl. Vojty Beneše, který se zamyslil nad potřebou reformy parlamentních rozprav a otázkou poslaneckých intervencí, zatěžujících členy zákonodárného sboru měrou přílišnou a způsobující zbytečné utrácení poslanecké energie.

Vedle změn a doplňků ve finančním zákoně dohodli jsme se na jedné společné resoluci, ukládající vládě, aby při provádění rozpočtu a finančního zákona přihlédla k některým naléhavým potřebám. Stává se zvykem, že resolucím není vládou věnována pozornost, které by zasluhovaly. Tak na příklad neprovedla vláda ani jediný z resolučních návrhů, kterými jsme doprovodili rozpočet na rok 1947.

Upozorňuji zdvořile, že tak jako loni i letos jsme s resolucemi zacházeli obezřele. Patří ke kladům rozpočtového výboru ústavodárného Národního shromáždění, že nepřijímá za své resoluce určené k laciné agitaci. Náš resoluční návrh je dílem společným, pečlivě uváženým. Věnovali jsme jeho zpracování mnoho hodin, v nichž zasedala zvláštní subkomise Národní fronty. Stojí za ní sdružení poslanci všech stran Národní fronty, zastoupených v ústavodárném Národním shromáždění, je, jak jsem již řekl v rozpočtovém výboru, určena vládě, a prosím proto zdvořile, ale naléhavě, aby vláda se jí zabývala tak, jak je míněna, to jest se vší vážností. (Potlesk.)

Řekl jsem ve svém úvodu k rozpočtové debatě, že rozsah státních výdajů je stále vysoký a neúnosný, že se dokonce podstatně zvýšil a že, přijmeme-li i optimistický odhad národního důchodu, nelze zatím říci, že státní výdaje činí sníženou kvótu národního důchodu. V tom smyslu nenastal ještě obrat k lepšímu. Řekl jsem dále, že obrat k lepšímu, který tu je, představuje ono zvýšené úsilí vlády k docílení dalších úspor, jak to vyjadřuje § 26 finančního zákona. A konečně, že dalším obratem k lepšímu bude, dospějeme-li aspoň k nové stabilizaci výdajů, protože růst populace, výroby a spotřeby produktů a národního důchodu, ve který všichni věříme a doufáme, způsobí při stabilitě státních výdajů, že bude státní rozpočet relativně méně tíživý. V tom se se mnou shodovali téměř všichni řečníci debaty a i pan ministr financí připouští ve svém exposé, že jsme na nejzažší hranici únosnosti.

Pan posl. dr Chytil říká, že se prakticky neliší od názoru pana ministra financí na velikou vážnost situace našeho rozpočtu s hlediska únosnosti. Na jiném místě praví: "Únosnost je dvojí: osobní a věcná. Zkoumáme-li osobní únosnost, tážeme se, zda veřejné břemeno při dané metodě zdanění nedoléhá na konsum národa neúnosně. Zkoumáme-li věcnou únosnost, tážeme se, zda veřejné břemeno nedoléhá na výdělkovou schopnost národa neúnosně." A dodává: "Jsme, zdá se, před jednou z velkých bitev, které musí svésti naše národní hospodářství, a to na poli mezinárodního obchodu. Tu třeba připomenouti, že čím těžším rancem veřejných břemen zatížíme každého z našich vojáků tohoto hospodářského zápasu, tím hůře budou moci zápasiti"

Pan posl. dr Josko říká: "Průměrné zvýšení cen odpovídá něco víc než trojnásobku. Zvýšení daně důchodové a výdělkové proti roku 1938 činí téměř osminásobek. "Pan posl. Souček: "Nástin všech problémů není ani optimistický, ani pesimistický. Předložený státní rozpočet nám ukládá řadu povinností a nezakrývá těžkosti. Stojí otázka, zda bylo učiněno vše, aby bylo dosaženo maxima úspornosti. "Jinak pan posl. Souček na rozdíl od jiných se domnívá, že "pokud lze srovnávat naše hospodářství s jinými státy, toto srovnání potvrzuje, že podíl státních vydání na národním důchodu je únosný" A jako důkaz uvádí, že "ve velké Británii byl národní důchod odhadnut v roce 1947 na 7.974 mil. liber šterlinků, rozpočtové výdaje činily 3.887 mil. a podíl státního rozpočtu na národním důchodu 48 % z národního důchodu, zatím co u nás v témž roce činil tento podíl okrouhle 45,8 %.

K tomu bych rád citoval pana posl. dr Chytila, který praví: "Jak jinak dopadne úsudek o téže únosnosti při téže rozpočtové sumě, respektive při témž procentu zatížení počítaného z národního důchodu, jde-li o stát s národním hospodářstvím v prudké mezinárodní soutěži závislý na exportu, jehož podniky potřebují se rychle kapitálově přizpůsobovat cizině, než o stát, který je v tom směru šťastnější. Jak jinak dopadne úsudek, jde-li o stát, který svou polohou má daleko k mezinárodním trhům, než jde-li o stát přímořský."

Pan posl. Šulík praví: "Pro posouzení únosnosti rozpočtu slouží velmi dobře srovnání velikosti vydání a příjmů a schodků s rozpočtovými čísly let předválečných. Tato metoda má tu výhodu, že se opírá o čísla přesně zjištěná a indexy cenové rovněž přesně zjištěné"- a dochází k závěru: "Index velkoobchodních cen činí nyní 368 %, to znamená, že velkoobchodní ceny jsou u nás jen 3,68 krát vyšší než v roce 1938. Stát však ve formě daní, poplatků, cel odčerpává 4,2 krát více než v roce 1938 a státní podniky 4,6 krát více."

Cituji dále pana poslance Lindauera: "V osvobozené republice je předkládán parlamentu už po třetí návrh státního rozpočtu ve změněné rozpočtové skladbě. Státní rozpočet na rok 1948 se opět odchyluje ve své skladbě od všech rozpočtů předešlých. Každoroční změny ve struktuře způsobují, že lze sledovati hospodaření v celku i v jednotlivostech jen se značnými obtížemi a jenom přibližně. Daňové zatížení, které je hlavním zdrojem státních příjmů, se přiblížilo nebezpečně hranici neúnosnosti."

Pan posl. Valo vidí příčinu vysokých rozpočtových čísel hlavně v tom, že "rozpočet nesie v sebe, ako ani ináč nemôže byť, následky vojny. Veľkú časť národného dôchodku venujeme na odstránenie vojnových škôd. To uvádzam len preto, aby sme sa raz pre vždy vyporiadali s tými hlasmi, ktoré bez objasnenia príčin kričia o vysokom rozpočte, hospodársky neúnosnom a tak ďalej. Áno, náš rozpočet je ciferne vysoký preto, že sme si vzali za úkol behom nášho dvojročného plánu odstrániť škody, ktoré nám vojna spôsobila."

Konečně pan posl. ing. dr Ješ praví: "Musíme si povšimnout různé struktury rozpočtové, zejména toho, že některé položky téhož rázu byly roku loňského označovány jako výdaje funkční respektive správní, kdežto letos jsou zařazovány do výdajů investičních. Tím přirozeně dojdeme k zjištění, jak také činí pan ministr financí, že skutečná státní vydání nejsou v letošním rozpočtu nižší. A na tom nás ovšem musí nejvíce zarážet, že ona složka výdajů administrativních nebo vlastních správních stoupá rok od roku. Tak v rozpočtu 1946 byly personální výdaje státní správy preliminovány částkou 15 miliard 835 milionů, v roce 1947 16 miliard 243 milionů a v roce 1948 17 miliard 631 milionů, to jest o 11 % více než roku 1946. To znamená, že právě tyto administrativní a jen zčásti a nepřímo produktivní výdaje nám vzrůstají rok od roku."

Citoval jsem úmyslně obšírněji vývody kolegů členů rozpočtového výboru, abych slavné sněmovně předvedl obraz myšlení, které nás při našich úvahách o struktuře a materielních problémech rozpočtu vedlo.

Jak vidno, není náš rozpočet příliš vysoký a nepohybuje se na samé hranici únosnosti jen v důsledku vojnových událostí a nevěnujeme velké části našeho národního důchodu jen na odstranění vojnových škod, jak se domnívá pan posl. Valo. Jsou povojnové škody, které jsme si způsobili sami a jejichž odstranění by nestálo vysoké částky z našeho národního důchodu, nýbrž by tyto částky do značné míry ušetřilo. Mám na mysli velký počet ministerstev a povereníctiev (Potlesk.) se vším personálním kancelářským vybavením a přepychovým automobilovým parkem. (Potlesk.) Bylo zjištěno nedávno statisticky, že víc jak 30 % všech osobních aut v republice je ve službách naší veřejně správy a při tom stanice S. N. B. a finanční stráže nejsou dostatečně motoricky vybaveny. Mám na mysli to, jak jsme se po válce v různých úsecích zařizovali, jako bychom byli bůhví jak zbohatli. Mám na mysli rozmnožování naší zahraniční služby o místa zbytečných a při tom nákladných atašé našich ministerstev a mnoho jiného. A tento stav není důsledek žádné války a žádné přírodní katastrofy, nýbrž důsledek politiky. Mám na mysli ono zbytnění naší veřejné správy a institucí, onu stále rostoucí armádu veřejných zaměstnanců, onu pyramidu zbytečně popsaného papíru, o který je taková nouze a který popisujeme, protože zbytečně centralizujeme a úřadujeme jako nikdy před tím.

Pan předseda vlády, který při projednávání rozpočtu na rok 1947 přišel mezi nás, vyslovil tehdy naději, že už v příštím roce, to jest v roce 1947, dojde k reorganizaci správy, takže rozpočtových čísel nebude ani dosaženo. Uvítali jsme toto prohlášení s radostí, bohužel od té doby se nejen nic nestalo, ale věci se zhoršují, jak ukazují rozpočtová čísla na rok 1948. Problém restrikce počtu státních zaměstnanců úzce souvisí s otázkami hospodaření a zjednodušení naší veřejné správy. Mluvíme stále o velkém počtu přebytečných veřejných zaměstnanců, ale to je pravda jen částečná, která platí více méně jen pokud mluvíme o úřadech centrálních a o některých státních úřadech v Praze. Jinak rozpočtová debata ukázala, kolik důležitých mimopražských, například poštovních nebo finančních úřadů není personálně dostatečně vybaveno a způsobuje ve finančních úřadech rostoucí výši daňových nedoplatků.

Úřadování je těžkopádné. Ústřední úřady centralizují stále víc a více do svých rukou pravomoc ve věcech podřadných, o niž by se měly poděliti s úřady nižšími. Zamezilo by se tak zbytečné popisování papíru, zbytečné nákladné intervenční cesty, zamezila by se ztráta času občanů, kteří dnes místo v produktivní práci stráví statisíce hodin pobíháním po úřadech, sháněním zbytečných dokladů a potvrzení. Bez reformy veřejné správy a restrikce počtu centrálních úřadů nedospějeme k onomu snížení osobních a věcných administrativních výdajů rozpočtových, po nichž tolik v zájmu celého našeho národního hospodářství voláme, nedospějeme k podstatnému snížení rozpočtu.

Nezdravé poměry v naší veřejné správě působí ovšem nepříznivě i v ostatních úsecích našeho hospodářství. Vyvolávají nutnost druhé, příliš zbytnělé administrativní armády v našich podnicích ať znárodnělých či soukromých. Tato druhá neproduktivní nebo jen nepřímo produktivní složka zatěžuje svými náklady naši výrobu. Jest proto naší povinností, dbáti se zvýšenou pozorností, aby výsledky namáhavé práce našeho lidu nebyly na žádném úseku zbytečně promarněny.

Do takto napjatého státního rozpočtu tlačí se naléhavě nejpilnější úkol: úprava platů veřejných zaměstnanců a pensistů a osud důchodců. Není jejich vinou, že jejich počet tak neúměrně vzrostl, a není jejich vinou, že nebyl dosud zmenšen. Nemohou být proto zkracováni ve svých spravedlivých nárocích za věrné plnění své povinnosti dalším oddalováním řešení tohoto problému. Řekl jsem ve výboru a opakuji i zde: Jest jen jedna cesta, a to zrevidovati při provádění § 26 finančního zákona všechny výdaje podle pravé sociální užitečnosti. Jde o ono "racionální využití peněžních zdrojů", o němž mluvil ve svém exposé pan ministr financí a s jehož vývody plně souhlasíme. Není sociálně užitečná hypertrofie veřejné správy, není sociálně užitečné, když na účet státní pokladny zlevňujeme ve prospěch vrstev, které pomoci nepotřebují. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)