Pane ministře národní obrany! Již od revoluce jsou ve Strakonicích a posléze po celých Čechách vraky různého válečného materiálu. Místní národní výbor ve Strakonicích intervenoval u různých úřadů, u okresního národního výboru, Osidlovacího úřadu, Fondu národní obnovy v Praze, Štábu pro soustředění válečného materiálu v Plzni, u Leteckých závodů - národního podniku, Ústředního leteckého skladu v Praze a j., aby vraky byly odstraněny. Nebylo dosud učiněno nic. Konkretně jako příklad uvádím: Jeden vrak tanku s dělem leží proti podjezdu u nádraží, další na hřišti DTJ, dále pak 17 vraků různých pásových vozidel na polích, takže orná půda nemůže být obdělávána. Další součástky leží v okolí Strakonic. Letecké součástky a letecké motory veliké ceny jsou uskladněny v továrně na impregnaci dřeva, kde zabírají nejlepší místo pro skládku pražců a stávají se denně méně upotřebitelnými. Jiné součástky jsou uskladněny v cihelně. Překážejí při přistavování vagonů na vlečku. Na městském tržišti, které jest jimi zcela zaplněno, znemožňují konání trhů a pod. Další část tohoto materiálu leží na louce u Blatského rybníka. Nejen takto na Strakonicku, ale i v ostatních jihočeských a ve všech okresích v Čechách i na Moravě leží takový materiál, chátrá a je rozebírán a zcizován jednotlivci, čímž vznikají veliké škody. Znehodnocována je půda a prostor hospodářsky důležitý.

Dovolují se dotázat pana ministra národní obrany, zda je mu tato skutečnost známa, a prosím o sdělení, zda je ochoten naříditi vojenským jednotkám svoz tohoto materiálu a zaříditi odevzdání tohoto materiálu k novému průmyslovému zpracování.

Místopředseda Petr: Prosím pana ministra národní obrany, aby na dotaz odpověděl.

Ministr arm. gen. Svoboda (čte): Ministerstvo národní obrany odevzdalo přípisem ze dne 30. ledna 1947 Fondu národní obnovy veškeré vraky volně ležící v terénu k disposici, s výjimkou pásových a kolopásových vozidel, která si vojenská správa z terénu odsunuje sama.

Na základě tohoto odevzdání připravily Osidlovací úřad a Fond národní obnovy vyhlášku, jíž bylo stanoveno, jak má být naloženo s vraky vojenských i nevojenských dopravních prostředků, s materiálem z těchto vraků, s opuštěným vojenským materiálem, výzbrojí a výstrojí, konfiskovanými podle dekretu čís. 108/ 45 Sb., a uveřejnil ji v Úředním listě republiky Československé ze dne 17. května 1947, čís. 487.

Touto vyhláškou byla vyřešena otázka likvidace veškerých vraků vojenského i nevojenského původu, jakož i všeho ostatního opuštěného materiálu vojenského i nevojenského původu, který je v terénu. Touto vyhláškou byly pověřeny místní národní výbory a okresní národní výbory, aby veškeré vraky vozidel umístěné v terénu - kromě materiálu odevzdaného sovětskou armádou do správy a ochrany čs. vojenské správy - zjistily a zapsaly. Fond národní obnovy a jeho oblastní úřadovny mají provést prodej tohoto materiálu z volné ruky nabídkovým řízením nebo dražbou.

Vraky ve Strakonicích, u nádraží, na hříští DTJ a na poli p. Chaluše jsou vesměs pásová a kolopásová vozidla a jsou vyhrazena pro vojenskou správu; z nich byla dvě vozidla na poli p. Chaluše odevzdána civilnímu sektoru.

Vojenská správa provádí likvidaci a odsun veškerého materiálu, který si ponechala pro svoje účely, systematicky podle připraveného plánu. V Čechách pracují dvě vyprošťovací skupiny, třetí skupina působí na Moravě. Toho času je jedna vyprošťovací četa v Dolním Dvořišti a druhá v prostoru u Č. Budějovic. Druhá skupina je v prostoru Husinec na sever od Prachatic. Podle názoru velitele vyprošťovací skupiny může skupina, nedojde-li k nepředvídaným překážkám, dosáhnout Strakonic během měsíce. Záležitost však není závislá jen na pracovním výkonu jednotlivých skupin, nýbrž i na možnosti odsunu, t. j. na včasném přistavování železničních vagonů.

Letecký materiál byl uvolněn československým hutím dopisem ze dne 6. srpna t. r. Vojenská správa si ponechala jen malou část leteckého materiálu, jehož odsun provádí systematicky a bude skončen asi do konce tohoto měsíce.

Místopředseda Petr: Žádám pana posl. Koubka, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra školství a osvěty ve věci obsazování ředitelských míst.

Posl. Koubek (čte): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Obsazuje se 60 ředitelských míst na středních školách, při čemž ministerstvo školství nepostupuje vždy podle kvalifikace a oprávnění uchazečů. Uvádím tyto příklady:

V Kolíně byl dr. František Rojka vyňat z renominačního návrhu, podaného již vládě, aby bylo umožněno jmenování Jana Luňáčka, ačkoliv stojí svou kvalifikací za kulturním pracovníkem a politickým vězněm dr. Rojkou.

V Pelhřimově navrhuje úřední terno dr. Šmídu, svědomitého zatímního správce ústavu, který jej znova vybudoval. Ministerstvo prosazuje Josefa Beránka, který má horší kvalifikaci a nezúčastnil se výstavby školy.

Ve Vrchlabí navrhuje ministerstvo Miroslava Chmelíka, postaveného před očistnou komisí pro články napadající presidenta Beneše.

V Telči navrhuje ministerstvo Františka Skoumala proti Aloisu Kratochvílovi. Kratochvíl byl za okupace zbaven ředitelského místa.

V Těšíně navrhuje ministerstvo Vojtěcha Ochmana, provádějícího protipolskou politiku na Těšínsku, proti řediteli Františku Hustému, doporučenému závodní profesorskou radou.

V Plzni opomíjí ministerstvo politického vězně Rachače a navrhuje jiného kandidáta.

Táži se pana ministra, zda hodlá učiniti nápravu.

Místopředseda Petr: Prosím pana ministra školství a osvěty, aby na tento dotaz odpověděl.

Ministr dr. Stránský (čte): Slavná sněmovno!

Ředitelská místa na středních školách v zemích České a Moravskoslezské byla zčásti obsazena v rámci renominační akce, navržené v r. 1945, bez jakéhokoli konkursního řízení. V rámci této renominační akce byl také podán návrh na jmenování profesora dr. Františka Rojky ředitelem reálného gymnasia v Kolíně. Tento návrh byl odvolán proto, že se o ředitelské místo v Kolíně ucházel i uchazeč v každém směru stejně kvalifikovaný, přitom však fysicky o 5 let starší. Byl to profesor Jan Luňáček, také politický vězeň a stejně výtečně kvalifikovaný.

Ježto po renominační akci zůstala ještě valná většina ředitelských míst neobsazena, nařídil jsem rozepsání konkursů na tato místa za podmínek výnosu ministerstva školství a osvěty ze dne 30. června 1927, tedy podle osvědčeného předválečného způsobu, s tím jediným rozdílem, že ternální návrhy měly být učiněny v dohodě se zaměstnaneckými radami ústavními.

O ředitelské místo v Kolíně se v konkursu ucházel jak zatímní správce ústavu dr. František Rojka, tak i profesor Jan Luňáček, který byl na místo navržen z důvodů, které jsem uvedl.

K ostatním případům, které uvádí pan posl. Koubek, poznamenávám toto:

Při obsazování místa ředitele na reálném gymnasiu v Pelhřimově bylo třeba rozhodnouti mezi dvěma uchazeči stejně kvalifikovanými, neboť profesor Josef Beránek má stejně výtečnou kvalifikaci jako profesor dr. Šmída, a nikoliv kvalifikaci horší, jak patrně omylem uvádí pan posl. Koubek. Při rozhodování nebylo také lze přehlédnout, že profesor Beránek byl co do služebního pořadí na místě třetím mezi 13 uchazeči a dr. Šmída až na místě desátém.

Profesor Chmelík, navržený na ředitelské místo na reálném gymnasiu ve Vrchlabí, byl sice obžalován před očistnou komisí, byl však po provedeném řízení osvobozen. Jde o profesora výtečně kvalifikovaného, který byl v ternálním návrhu profesorského sboru a zaměstnanecké rady uveden na prvním místě, zatím co zatímní správce ústavu, profesor Vaněk, byl umístěn až na místě třetím.

I při obsazování ředitelského místa na reálném gymnasiu v Telči bylo přihlédnuto k ternálnímu návrhu profesorského sboru a zaměstnanecké rady ústavu, v němž byl uveden na prvním místě profesor Skoumal, a profesor Kratochvíl na místě třetím. Tvrzení, že profesor Kratochvíl byl za okupace zbaven ředitelského místa, se zakládá na nepřesných informacích. Profesor Kratochvíl byl za okupace pověřen zatímní správou reálného gymnasia v Třebíči po zatčení ředitele ústavu a byl této funkce zproštěn v roce 1945, když se tento ředitel vrátil na své místo.

Při obsazování ředitelského místa v Českém Těšíně profesorem Ochmanem bylo přihlédnuto k tomu, že jde o uchazeče služebně nejstaršího, který byl už za první republiky pověřen zatímní správou ústavu a který nadto je význačným národním a kulturním pracovníkem na Těšínsku, za kterého se plně a bez výhrad postavily nejvýznamnější národní organisace slezské, a to Slezská národní rada v Opavě, Slezská matice osvěty lidové v Českém Těšíně a okresní sekretariát Svazu osvobozených politických vězňů v Českém Těšíně.

Konečně v Plzni byl navržen na ředitelské místo zasloužilý zatímní správce ženského učitelského ústavu profesor František Černý, který byl podle služebního pořadí na druhém místě, zatím co profesor Rachač až na místě sedmém. Profesor Rachač má při svém fysickém věku - je mu 41 let - ještě dosti možností dosáhnouti ředitelského místa, neboť do konce tohoto školního roku budou vypsány konkursy na dalších asi 60 ředitelských míst na středních školách v zemi České a Moravsko-slezské.

Z uvedeného je, doufám, sdostatek zřejmé, že bylo v případech, uvedených panem posl. Koubkem, postupováno spravedlivě podle kvalifikace a oprávnění uchazečů a že tudíž není zapotřebí v těchto případech nápravy.

Místopředseda Petr: Žádám pana posl. Jeleňa, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra spravedlnosti ve věci volně se pohybujících osob odsouzených lidovým soudem ve Spišské Nové Vsi.

Posl. Jeleň (číta): Slávna snemovňa!

Činím dotaz podľa platného rokovacieho poriadku Národného shromaždenia na pána ministra pravosúdia vo veci odpúšťania trestov odsúdencom okresnými ľudovými súdmi na Slovensku.

Okresným ľudovým súdom v Spišskej Novej Vsi boly medzi inými odsúdené aj tieto osoby k trestu od 1 do 10 rokov: Mikuláš Zajtlík, Ladislav Virág, Barbora Anderlíková, Gabriel Kováč, Andrej Pianiška, Imrich Haitsch, inž. Karol Polnai, Karol Čiško, Ján Labuda, Alexandr Förster, Eva Anderlíková, Jozef Bönde, Julius Bönde, Mikuláš Dudáš, Viktor Rosa, František Tompoš, Vojtech Homa, inž. E. Anderlík, Viliam Pacai, Elemér Horníček, Štefan Scholík, Ľud. Olcnauer, Ján Rozložník.

Odsúdení trest do dnes nenastúpili a sú často videní na verejných miestach.

Pýtam sa pána ministra:

1. Čo podniklo Povereníctvo pravosúdia, aby títo právoplatne odsúdení kolaboranti, zradcovia a zločinci nastúpili výkon trestu?

2. Ako je možné, že taký veľký počet zločincov sa pohybuje na slobode, že mnohí z nich sa dokonca objavujú verejne na uliciach slovenských miest?

Místopředseda Petr: Prosím pana ministra spravedlnosti, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr spravedlnosti dr. Drtina (čte): Paní a pánové!

Pověřenectvo spravedlnosti, které věc, na niž se pan poslanec ptá, vyšetřovalo, podalo zprávu, že v dotazu uvedené osoby Andrej Pianiška, inž. Karol Polnai, Julius Bönde a Vojtěch Homa nebyly lidovému soudu oznámeny a jde patrné o Andreje Dianišku, inž. Karola Pálmaie, Julii Böndeovou a Vojtěcha Hornu, o nichž se ještě zmíním.

Mikuláš Zajtlík, Ladislav Virág, Ján Labuda, Vojtěch Horna, Alexandr Förster, Barbora Anderlíková, Eva Anderlíková a inž. Edmund Anderlík byli v nepřítomnosti odsouzeni rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi č. T. ľ. 83/46 pro členství v organisaci Egyesült Magyar Párt pouze k pokárání.

Gabriel Kováč, Andrej Dianiška, Imrich Haitsch, Jozef Bönde, Julie Böndeová, Mikuláš Dudáš a Elemír Horníček byli rovněž v nepřítomnosti odsouzeni rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi č. T. ľuď. 27/ 47 k veřejnému pokárání.

Z těchto odsouzených jsou Mikuláš Zajtlík, Ladislav Virág, Ján Labuda, Vojtěch Horna, Imrich Haitsch, Jozef Bönde a Mikuláš Dudáš, již od února 1945 stále v SSSR a pobyt ostatních není znám.

Proti všem těmto 15 osobám byly již za vyšetřování vydány zatykače, které však po rozsudcích, znějících pouze na pokárání, musily býti odvolány. I kdyby všechny tyto osoby byly postiženy, nemohly by býti vzaty do trestní vazby, když trest na svobodě jim nebyl uložen.

Inž. Karol Pálmai byl rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi čís. T. ľ. 118 45 ze dne 4. dubna 1946 odsouzen k trestu na svobodě na 9 měsíců, vyšetřovací vazba mu byla započtena a má celý trest odpykán.

Karol Čížko byl v nepřítomnosti odsouzen rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi čís. T. ľ. 3/47 ze dne 6. března 1947 na tři roky do pracovního útvaru. Odsouzený nebyl vůbec dodán do soudní vazby a prchl orgánům národní bezpečnosti ze zajišťovacího tábora v červnu 1945. Soud již za vyšetřování vydal na Karola Čížko zatykač a státní zastupitelství opakovalo zatykač směřující na výkon trestu dne 27. října 1947.

Viktor Rosa byl rovněž v nepřítomnosti odsouzen rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi čís. T. ľ. 62/46 ze dne 31. března 1947 k trestu na svobodě na 25 let. I v tomto případě po zjištění dalších skutečností, potřebných pro zatykač, byl zatykač na výkon trestu opakován dne 15. záři 1947.

František Tompoš byl rovněž v nepřítomnosti odsouzen rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi č. T. ľud. 94/46 na jeden rok do pracovního útvaru. Do trestu byla odsouzenému započtena doba zajištění 8 měsíců. Ani tento odsouzený nebyl vůbec soudu předán, ježto dne 26. února 1946 prchl ze zajišťovacího tábora. I na tohoto odsouzeného byl ještě za vyšetřování vydán zatykač.

Viliam Pacai byl také v nepřítomnosti odsouzen rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi, čís. T. ľud. 83/46, dne 14. března 1947, na tři roky trestnice. Zatykač na něho byl vydán již za vyšetřování. Došlo hlášení, že je údajně v Maďarsku. Zatykač na výkon trestu byl státním zastupitelstvím opakován dne 27. října 1947.

Štefan Scholík byl rozsudkem okresního lidového soudu ve Spišské Nové Vsi, čís. T. ľud. 117/46 ze dne 27. července 1946, odsouzen do pracovního tábora na 14 dnů a trest nastoupil dne 6. listopadu 1947. Týmž rozsudkem byl odsouzen Ján Rozložník na dva měsíce do pracovního tábora, do trestu mu byla započtena doba zajištění od 31. července do 15. září 1945, takže mu zbývá ještě odpykat čtrnáct dnů trestu. K odpykání zbytku trestu nemohl býti odsouzený předvolán, neboť jeho pobyt je neznámý, a byl na něho vydán zatykač.

Proti Ľudovítu Olcnauerovi se trestní řízení vůbec nevedlo. Národní bezpečnost ve Spišské Nové Vsi pod číslem 14/45 oznámila Eduarda Olcnauera. Eduard Olcnauer byl podle § 29 vykonávacího nařízení čís. 55 Sb. nař. SNR z roku 1945 osvobozen, takže nějaký výkon trestu nepřichází v úvahu.