Světový festival mládeže byl pro nás tudíž nejvýš významným a nejvýš šťastným podnikem. A měl-li na jeho zdaru tak veliký podíl Svaz české mládeže, pak mu za to patří náš vřelý dík a uznání, stejně jako československému festivalovému výboru a stejně jako všem organisacím a pracovníkům, kteří se zasloužili o státně propagační využití této jedinečné světové manifestace demokratické mládeže. (Potlesk.)

My arciť víme, že mimořádně skvělý úspěch Světového festivalu mládeže nebyl a není příjemný a vítaný některým politickým činitelům. Z jejich popudu se mluvilo pak o politickém a stranickém zneužití festivalu mládeže, ačkoliv vpravdě bylo tomu tak, že příslušné složky politických stran, mající co dělat s mládeží, se předem zřekly účasti na festivalových pracích, a teprve když se ukázalo, že festival mládeže neztroskotá, jak oni očekávali, nýbrž že má naopak netušený velkolepý úspěch, začali s výtkami stranickosti vůči těm, kdož se od počátku přípravy Světového festivalu mládeže obětavě chopili. A dodatečně se pak tito nepřející kritikové festivalu mládeže chopili i smyšlenek o velikých státních nákladech na podporu festivalu, aby se tak pokusili zlehčit jeho veliký úspěch. Pravda však je, že z pověření vlády učinil zvláštní vládní zmocněnec pro festival dr. Červíček spolu s meziministerským komitétem a že z pověření vlády učinilo i naše ministerstvo informací všechno pro zdar festivalu mládeže. Ale pravdou také je, že jsme to všechno dělali tak, aby to právě finančně vyžadovalo co nejméně ze státních našich prostředků.

V odpovědi p. ministra financí je průkazně doloženo, že peněžní částka, usnesená vládou na podporu festivalu, nebyla ani vyčerpána. A pokud jde o podporu poskytnutou ministerstvem informací a v rozpočtu na r. 1947 již předem schválenou, je tomu tak, že nám bude ještě dodatečně vráceno 600.000 Kčs. Festival mládeže, aranžovaný v tak velkých rozměrech, byl finančně aktivním podnikem. Nejen že neskončil schodkem, jak někteří zlolajní lidé myslili, ale končil výnosem doposud zjištěným 3 mil. Kčs. A tento finanční efekt festivalu mládeže dosvědčuje dnes pádně, že ti šiřitelé zlomyslných zpráv o velkých státních nákladech na podporu festivalu a zřejmě i pan dr. Linczényi patří k těm neprozíravým lidem, kteří si zapomněli vypočíst, kolik vysoce atraktivních podniků bylo v Praze uspořádáno během festivalu mládeže, za jaké ohromné účasti obecenstva se ty různé podniky konaly a jak musely býti výnosné, když se na těchto podnicích většinou vybíralo vstupné. A stejně asi panu posl. dr. Linczényimu ušlo to, že zahraniční delegace demokratické mládeže přijely k nám vybaveny, a mnohdy velmi bohatě, penězi a cizí hodnotnou valutou. Pokud vím, bylo třeba jen dvě anebo tři delegace z ciziny podpořit velmi malým příspěvkem na úhradu jejich pobytu, ale dodatečně si vydělaly i ony vystupováním po různých místech republiky na úplatu těchto výloh a příspěvky nám vrátily.

Bylo by ostatně trapné, kdyby dotaz pana posl. Linczényiho měl v cizině vzbudit dojem, že u nás někdo vyčítá mladým lidem druhých národů ono pohostinství, které jsme jim během festivalu mládeže prokázali. Bylo by to tím trapnější, že ze všech zemí Evropy a ze všech dílů světa dostáváme stále vřelé pozdravy od účastníků pražského festivalu mládeže. Vzpomínají na Prahu, vzpomínají na naše Československo a sdělují nám, jak pomáhají šířit pravdu o naší nové republice a získávat pro ni lásku ve světě. Tyto sympatie tolika lidí ve světě, za něž děkujeme festivalu mládeže, jsou tím nejcennějším jeho výnosem, cennějším nad veškeren výnos finanční. Jsou to ovšem sympatie pokrokových lidí ve světě, avšak na těch nám musí především záležet, neboť nemůže býti sporu o tom, že věc naší nové lidově demokratické a sociálně pokrokové Československé republiky je spjata jen a jen se silami pokroku v Evropě a ve světě.

Nevím, zdali stejného mínění je i pan posl. dr. Linczényi, příslušník slovenské demokratické strany. Nechci o tom pochybovat, avšak chci jen říci, že podobně jako v případě podpory Světového festivalu mládeže budeme i nadále v oblasti státní propagace sledovati intence prospěšné zájmům naší nové republiky a prospěšné i jejímu dobrému a pokrokovému věhlasu ve světě a budeme tyto intence sledovat tím rozhodněji, čím jasněji je prokázáno, že se strany určitých politických kruhů je podporována velezrádná propaganda, kterou v zahraničí proti naší nové republice provádějí Ďurčanští, Sidorové, Prchalové, Prídavkové a podobní zaprodanci našich nepřátel.

Jsme přesvědčeni, že slavné ústavodárné Národní shromáždění nás bude v této snaze podporovat, s výjimkou poslanců pro velezradu uvězněných anebo stíhaných. A v tomto smyslu žádám i já, aby ústavodárné Národní shromáždění vzalo laskavě na vědomí moji poznámku k odpovědi na dotaz poslance dr. Linczényiho. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: V zastoupení pana ministra průmyslu nám odpoví na dotaz pan ministr výživy.

Ministr Majer: Slavná sněmovno, paní a pánové. V zastoupení ministra průmyslu Laušmana sděluji, že ministr průmyslu se plně připojuje k odpovědi, jak ji sněmovně sdělil pan ministr financí.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministru výživy a žádám pana posl. Šulíka, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra financí ve věci daňových nedoplatků.

Posl. Šulík (čte): Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Určitá personální opatření ve finanční správě jsou odůvodňována také vzrůstem nedoplatků daňových. Ptám se proto:

Je pan ministr financí ochoten sděliti dosavadní výši daňových nedoplatků?

Je pan ministr financí ochoten sděliti, jaká opatření učinila finanční správa pro úpravy předběžných plateb prozatímních náležitostí vzhledem k znehodnocení peněžnímu a co je příčinou dosavadního stavu?

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra financí, aby odpověděl na tuto otázku.

Ministr financí dr. Dolanský (čte): Slavné Národní shromáždění!

Dotaz p. posl. Šulíka ze dne 10. října 1947 o výši daňových nedoplatků jsem vlastně zodpověděl již dne 30. října t. r. ve svém výkladu v plenu ústavodárného Národního shromáždění při předložení státního rozpočtu pro rok 1948.

Uvedl jsem odhadnutý stav nedoplatků ke dni 30. června 1947. Podle novějších hlášení berních úřadů ke dni 30. září 1947 se stav nedoplatků téměř nezměnil. K tomu dni vykázaly berní úřady v zemích českých 5.894 mil. a berní úřady na Slovensku 1.498 mil., celkem tedy 7.392 mil. Kčs nedoplatků na přímých daních s přirážkami.

Velkou část těchto nedoplatků tvoří však nedoplatky nelikvidní, t. j. nedoplatky, které v přítomné době nelze od poplatníků vybrati, a jejich likvidace předpokládá vyřešení některých otázek všeobecného rázu. Jsou to zejména nedoplatky konfiskátů podle dekretů č. 112 a č. 108 z roku 1945, nedoplatky bývalých majitelů biografů, pokud tito poplatníci nemají dostatek vlastních prostředků k vyrovnání dlužných daní a jichž nedoplatky budou vybrány z náhrady za sestátněné biografy, nedoplatky daně důchodové bývalých vlastníků podniků znárodněných podle dekretů č. 10 a 101 z roku 1945, pokud tito poplatníci nemají jiného majetku, ze kterého by svoje daňové závazky uhradili, dále dlužné daně zemědělců postižených katastrofální neúrodou; jakož i jiné nedoplatky posečkané nebo sporné. Berní úřady v českých zemích vykázaly takové nelikvidní nedoplatky částkou 4.200 mil., berní úřady na Slovensku částkou 395 mil., úhrnem tedy 4.595 mil. Kčs nedoplatků nelikvidních.

Likvidní nedoplatky na přímých daních činí ke dni 30. září 1947 v českých zemích jen 1.694 mil. a na Slovensku 1.103 mil., tedy dohromady 2.797 mil. Kčs.

Data nedoplatků zjišťovaná berními úřady během roku jsou ovšem jen přibližná, sestavená podle sumárních záznamů předpisů a plateb. Skutečná výše nedoplatků na předepsaných daních bude známa až po uzávěrce daňových účtů jednotlivých poplatníků ke dni 31. prosince 1947, na nichž budou přímé daně na berní rok 1947 z největší části již předepsány.

Pan posl. Šulík se dále táže: Jaká opatření učinila finanční správa pro úpravy předběžných plateb prozatímních náležitostí vzhledem k znehodnocení peněžnímu a co je příčinou dosavadního stavu?

K tomuto stručnému dotazu, jestliže mu správně rozumím, sděluji, že výše zatímních splátek na přímé daně, pokud nejsou na běžný berní rok předepsány, řídí se podle § 269, odst. 2 zákona o přímých daních podle výše posledního ročního předpisu, známého poplatníkovi počátkem berního roku. Převyšuje-li pak vyměřená daň tuto zatímní povinnost, doplatí poplatník rozdíl do 30 dnů po doručení platebního rozkazu. Takové doplatky se skutečně vyskytnou v mnohých případech u předpisů výdělkové daně všeobecné i zvláštní a u předpisů daně důchodové podnikatelů na berní rok 1947, pokud se zvýšení cenové hladiny, provedené koncem roku 1945, projevilo též zvýšením podnikových výnosů a tedy i daňových základů za kalendářní rok 1946.

Vyrovnání těchto vyšších předpisů je však v četných případech pouze formální. Tak podniky vedoucí řádné obchodní knihy mají zvýšenou daň již předem zaplacenu, neboť podle § 15, č. 1, písm. e) zákona o přímých daních musí být daňová reserva přiměřená očekávanému předpisu zaplacena bernímu úřadu již do konce lhůty pro podání přiznání, aby byla při vyměření daně výdělkové a daně důchodové uznána za odčitatelnou. Podniky podrobené zvláštní dani výdělkové tvoří rovněž již v bilanci za každý obchodní rok přiměřenou daňovou reservu, třebas tato počínajíc berním rokem 1943 nemůže býti od daňového základu odečtena.

Mezi poplatníky zvláštní daně výdělkové patří dnes též národní podniky, které jsou novými daňovými subjekty počínajíc berním rokem 1947. Poněvadž těmto podnikům není možno daň včas vyměřiti, uložilo ministerstvo financí svým výnosem ze dne 27. února 1947, č. 36.967/47, příslušným berním správám, aby národním podnikům stanovily zatímní splátky na dobu, než jim bude daň vyměřena.

Poněvadž u poplatníků podléhajících dani pozemkové nebo dani domovní nepřijde zvýšení daňových základů v důsledku cenové úpravy v úvahu, mohlo by jíti o vyšší doplatky jen u těch poplatníků všeobecné daně výdělkové, kteří nevedou obchodní knihy a nemohou si tudíž utvořiti odčitatelnou daňovou reservu. Pro tyto převážně drobné poplatníky bylo by však spojeno s obtížemi, kdyby si museli povinnost na dani výdělkové a důchodové sami vypočítati a podle vlastního výpočtu daň předem zaplatiti.

Dovoluji si ještě upozorniti, že poplatníci všeobecné daně výdělkové odečetli si v přiznání k dani důchodové a k dani výdělkové na berní rok 1947 od daňového základu poplatky na všeobecnou daň výdělkovou za berní roky 1943 až 1946, kterou zaplatili v roce 1946 zpravidla ve vázaných vkladech.

V důsledku těchto odpočtů nedojde vždy na berní rok 1947 k vyměření vyšších daní než na berní rok 1946 a předchozí, i když obchodní zisk kalendářního roku 1946 se proti předchozím rokům zvýšil.

Se zřetelem na důvody výše uvedené nepovažovalo ministerstvo financí za nutné, aby ustanovení § 269, odst. 2 zák. o přímých daních bylo pro berní rok 1947 novelisováno.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministru financí a žádám pana posl. Tichotu, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra financí ve věci obvinění dr. Jaroslava Gregora.

Posl. Tichota (čte): Paní a pánové, činím stručný dotaz na pana ministra financí ve věci obvinění pana dr. Jaroslava Gregora, finančního rady z Brna.

V 61. schůzi ústavodárného Národního shromáždění upozornil jsem na závažná obvinění, vznesená proti dr. Jaroslavu Gregorovi, finančnímu radovi z Brna. Uvedl jsem, že veškerý spisový materiál uvázl v kabinetu pana ministra financí, aniž došlo k vyšetření věci a provedení příslušného personálního opatření. Dokonce byl p. dr. Gregor dekretem č. 1455/10 ze dne 18. září 1946 podle pokynu kabinetu pana ministra financí pověřen funkcí vicepresidenta zemské finanční správy moravsko-slezské a byl povýšen.

Je pan ministr financí ochoten podati zevrubnou zprávu o všech obviněních dr. Gregora a o výsledku šetření?

Je pan ministr ochoten vysvětlit, jak je možné, že jeho kabinet může zaměstnanci určit funkci bez ohledu na platnost služební pragmatiky?

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím pana ministra financí, aby odpověděl na tento dotaz.

Ministr Dolanský (čte): Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Ve své řeči v 61. schůzi dne 26. června 1947 vytkl pan posl. Tichota dr. Gregorovi zejména, že se velmi pečlivě staral o hojnou účast zaměstnanců na kursech němčiny. Konstatuji podle spisů, že obvinění směřující proti dr. Gregorovi byla přezkoumána a vyšetřena, obvinění tohoto obsahu však vůbec vzneseno nebylo. Ostatní obvinění pak se ukázala jako malicherná a neodůvodněná.

Dr. Gregor byl naopak pro svou protiněmeckou činnost v době okupace dvakrát vyšetřován a vězněn. Po prvé byl držen ve vazbě v září až listopadu 1941, a to jednak proto, že v říjnu 1938 přeložil do pohraničí všechny německé úředníky z osobního stavu zemského finančního ředitelství v Brně, jichž bylo 541, jednak pro svou frankofilskou činnost a pro přednášku přednesenou na Sorboně na thema Francie a my. Kromě toho mu přitěžovalo členství v Ethickém sdružení, pro něž byl denuncován v Moravské orlici článkem Antonína Kožíška, odsouzeného pro fašismus a kolaborantství a popraveného letos v dubnu.

Důvodem druhého zatčení dne 10. března 1945 bylo, že založil a vedl illegální odbojovou skupinu finančních zaměstnanců, která byla přičleněna ke skupině Bohuslava Partiky. Z vazby z Kounicových kolejí byl odtransportován počátkem dubna do koncentračního tábora v Mirošově a zároveň bylo velitelstvím německé policie v Brně sděleno služebnímu úřadu, že s jeho propuštěním nelze počítati.

Dr. Gregor je členem Svazu osvobozených politických vězňů, odbočky vnitřní Brno, a Svazu národní revoluce, jehož zemská odbočka v Brně jej vyslala v březnu 1946 jako svého delegáta na zájezd do Bělehradu. Za zásluhy o přátelské vztahy československo-francouzské byla mu dekretem francouzské vlády ze dne 30. dubna 1946, čís. 47276, propůjčena hodnost rytíře Čestné legie. Tato jeho práce byla rozhodnutím vlády republiky Francouzské ze dne 21. listopadu 1946 znovu oceněna.

Pro svoje odborné znalosti byl dr. Gregor jmenován zkušebním komisařem pro národní hospodářství a finanční vědu na období 1946/1947 až 1950/1951 na Masarykově universitě v Brně, a to dekretem předsedy zkušební komise pro státní zkoušky státovědecké profesora dr. Weyra ze dne 6. prosince 1946.

Pověření dr. Gregora funkcí vicepresidenta, jež pan posl. Tichota vytýká, bylo by sice jeho odbornou kvalifikací, která ani odpůrci nebyla nikdy popírána, a zmíněnou odbojovou činností plně odůvodněno; musím však připomenouti, že naprosto nebylo povýšením nebo změnou dosavadního stavu. Dr. Jaroslav Gregor byl již rozhodnutím zemského národního výboru v Brně ze dne 14. května 1945 pověřen funkcí stálého zástupce zatímního správce zemského finančního ředitelství v Brně, což bylo potvrzeno rozhodnutím ministra financí dr. Šrobára ze dne 25. května 1945, č. 937/45. Dalším rozhodnutím ministra financí dr. Šrobára ze dne 31. října 1945, čís. 57.467, byl ustanoven zástupcem presidenta zemského finančního ředitelství v Brně. Vykonával tedy dr. Gregor funkci vicepresidenta již od května 1945, resp. od konce října 1945, a nikoli teprve snad na základě návrhu o rozdělení úřední činnosti, adresovaného p. presidentovi zemského finančního ředitelství v Brně dr. Eduardu Dlouhému dne 18. září 1946.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministru financí.

Žádám pana posl. Sedláka, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra národní obrany ve věci odklizení vojenského kořistného materiálu.

Posl. Sedlák (čte): Slavná sněmovno!

Podle § 65 zákona č. 140 Sb. o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění vznáším na pana ministra národní obrany dotaz ve věci odklizení vojenského kořistného materiálu.