Nahlédnete-li do výkazů o stavu nového
oběživa, sestavených v příloze
mého dnešního výkladu v přehlednou
tabulku a v grafický obrazec, zjistíte, že
koncem roku 1945 dosáhl úhrn veškerého,
t. j. bankovkového i státovkového oběživa
30 miliard Kčs. Za prvé pololetí 1946 zvýšil
se jeho stav o 15 miliard, asi na 45 miliard Kčs a v druhém
pololetí 1946 vzrostl ještě o dalších
asi 11 miliard na okrouhle 56 miliard Kčs. Tím dosáhl
výše, od které se již v dalším
vývoji příliš neodchýlil. První
pololetí 1947 skončilo zvýšením
oběživa pouze asi o 200 mil. Kčs a do konce
září t. r. zvýšil se jeho stav
o 1.250 mil. Kčs na 58,1 miliard Kčs. Nejvyšší
dosud zaznamenaný stav oběživa byl koncem ledna
letošního roku, kdy činil přes 58,5
miliard Kčs. Tento vývoj ukazuje, že v letošním
roce se výše oběživa podstatněji
už neměnila a že se pouze přizpůsobovala
rytmu hospodářských potřeb.
Přes vliv těchto normálních hospodářských
motivů zůstala hlavní příčinou,
která vedla k nynější výši
oběživa, přeměna oběživa
starého v oběživo nové, t. j. hlavně
uvolňování vázaných vkladů.
Při všeobecném blokování starého
oběživa nemohli jsme se vyhnout utvoření
určitých průduchů, jestliže jsme
nechtěli přivodit vážné finanční
nesnáze a jestliže jsme aspoň v naléhavých
případech chtěli předejít sociálním
tvrdostem. Bylo a je nám ovšem jasno, že nám
tímto přeměňováním starých
okupantských bezcenných papírků v
řádné peníze obnovené republiky
proniká do oběhu oběživo nikoli řádně
bankovně podložené podle klasických
požadavků cedulové techniky; avšak na
druhé straně je nám jasno, že tyto uvolněné
částky jsou úměrné stavu trhu
zboží, jak jsem již shora vykládal, a
že nepůsobí a nemohou působit inflačně.
Avšak uvolnění se domáhají ve
veliké míře také vkladatelé,
kteří nejsou na to odkázáni a kteří
pouze usilují o to, aby si uvolněním peněz
zvýšili životní úroveň.
Životní úroveň je však určována
stavem našeho národního hospodářství.
To co nám chybí na produktech výroby zemědělské
nebo průmyslové, nelze nahradit uvolňováním.
Tím můžeme zvýšit jen peněžní
důchod, ovšem na újmu stability naší
měny. Musíme proto při uvolňování
vázaných vkladů postupovat velmi opatrně.
Klasickými cestami, kterými se platidla dostávají
do oběhu, jsou jednak nákup zlata a devis, jednak
cedulový úvěr, to jest eskont směnek
a lombard cenných papírů.
Téměř nepřerušený vzestup
zlaté a devisové zásoby v r. 1946 a v lednu
1947 byl v přímé souvislosti s aktivními
zůstatky našeho zahraničního obchodu;
stejně tak její pozvolný pokles v posledních
měsících prozrazuje pokles aktivity zahraničního
obchodu a jeho přechod do pasivity.
Co se týče cedulového úvěru,
poznamenávám především, že
úvěrovou potřebu v hospodářství
kryjí peněžní ústavy v prvé
řadě z volných prostředků peněžního
trhu, t. j. z částek uložených v peněžnictví
na vkladní knížky a na běžné
účty.
Stav cedulového úvěru se zvyšoval ze
stavu vykázaného koncem listopadu 1945 částkou
1.159,9 mil. Kčs až na téměř
6 miliard ke konci prvého pololetí 1946 a na téměř
8 miliard ke konci druhého pololetí téhož
roku. V lednu 1947 dosáhl maxima částkou
7.964,4 mil. Kčs. K většímu čerpání
cedulového úvěru ke konci roku 1946 byly
peněžní ústavy přinuceny určitým
napětím na peněžním trhu, které
bylo způsobeno jednak odčerpáním prostředků
emisí státní půjčky koncem
října 1946, jednak zvýšenou předvánoční
sezónní potřebou.
Avšak již v lednu 1947 bylo na peněžním
trhu cítiti určité uvolnění,
které se v dalších měsících
stupňovalo až v nadbytek prostředků;
peníze se vracely z hospodářství do
peněžních ústavů, což vedlo
k postupnému klesání úvěrových
obchodů Národní banky, takže koncem
I. pololetí 1947 činil úhrn úvěrových
obchodů Národní banky pouze 4.097,1 mil.
Kčs. Od té doby lze pozorovati zase pozvolný
vzrůst nároků kladených na Národní
banku. Zároveň lze pozorovati úbytek vkladů
na žirových účtech u Národní
banky.
Na peněžním trhu je vývoj normální.
Dokladem toho jsou peníze přicházející
k peněžním ústavům jako vklady
na knížky nebo na běžné účty.
Celkový úhrn vkladů t. zv. prvních
vkladatelů, t. j. úhrn všech vkladů
bez vzájemných vkladů peněžních
ústavů a jejich ústředí, je
k 30. červnu 1947 vykázán částkou
67.327 mil. Kčs, z nichž 21.729 mil. Kčs, t.
j. 32,3 % připadá na vkladní knížky.
Proti konci roku 1946, kdy stav svěřených
prostředků u peněžních ústavů
činil 57.399 mil. Kčs, znamená to přírůstek
9.928 mil. Kčs. Na tomto zvýšení jsou
zúčastněny vkladní knížky
částkou 6.674 mil. Kčs a běžné
účty částkou 3.254 mil. Kčs.
Stejně příznivé je srovnání
úsporných vkladů na knížky se
stavem oběživa. Zatím co koncem r. 1945 činil
stav vkladů na knížkách pouze 2,62 %
úhrnu oběživa, vzrůstal v dalších
měsících nepřetržitě,
takže koncem července 1947 dosáhl již
40,77 % úhrnu oběživa. Z tohoto srovnání
je ovšem zároveň zjevno, že proti dobám
předválečným máme ještě
hodně co dohánět ve tvorbě investičního
kapitálu.
Těmito příznivými výsledky
nesmíme se arci dát svést k přehnanému
optimismu. Neodhadnutelná, avšak jistě nikoli
malá část nových vkladů pramení
totiž přímo nebo nepřímo z uvolněných
vázaných vkladů a není tedy nově
vyprodukovaným, hospodářsky zdravým
kapitálem.
Z okolnosti, že přibývá drobných
vkladatelů, jakož i ze zpráv, že.letošní
příliv nových vkladů do peněžních
ústavů v letních měsících
je poměrně větší než v této
době obvykle bývá, můžeme soudit
na to, že thesaurace je na ústupu a že část
nových vkladů pochází z prostředků
dosud thesaurovaných.
Občas se vyskytují zprávy, že v tom
či onom oboru váznou práce pro nedostatek
finančních prostředků. Je to názor
mylný. Naše hospodářství mělo
a má u peněžních ústavů
dostatek finančních prostředků. Na
žirových účtech u Národní
banky bylo letošního roku uloženo stále
asi 9 až 10 miliard Kčs. To jsou téměř
vesměs finanční prostředky čekající
na upotřebení. Peněžní ústavy
nikterak nebrzdily potřeby hospodářství
omezováním úvěrů. Svědčí
o tom i ta okolnost, že z úvěrů peněžními
ústavy podnikům povolených je značná
část nevyčerpána. Aby bylo zabezpečeno
financování úvěrové potřeby
stavebních investic podle dvouletého plánu,
byla uložena peněžním ústavům,
které se obvykle zabývají tímto druhem
úvěrů, povinnost, aby část
svých vkladů vyhradily účelům
bytové výstavby a stavební obnovy. Podle
předběžných zpráv těchto
ústavů k 30. červnu t. r. byla jen v českých
zemích k tomuto účelu reservována
částka 5.524 mil. Kčs, z nichž jako
volná reserva zůstává dosud 3.187
mil. Kčs, kdežto hlášená potřeba
činí pouze 2.878 mil. Kčs. Potřeba
bytové výstavby a stavební obnovy je tedy
nejen kryta pohotovými prostředky, ale ještě
tu zbývá určitý přebytek.
Mezinárodní posice naší měny
má svůj základ ve vnitřní kupní
síle Kčs na domácím trhu. Co se týče
vztahu koruny k cizině, byla již v prvé etapě
měnové reformy s platností od 1. listopadu
1945 hodnota naší měnové jednotky určena
poměrem k americkému dolaru, a to 50 Kčs
= 1 US $. Tento poměr byl pak základnou pro vypočtení
parity Kčs vůči ostatním měnám.
Na podzim 1946 byl poměr 50 Kčs = 1 $ oznámen
Mezinárodnímu měnovému fondu ve Washingtone
jako výchozí parita. Fond tuto paritu 19. prosince
1946 uznal a vyhlásil.
Dosavadní posice koruny v zahraničí je dobrá
a proti různým kritikám mohu poukázat
na to, že její parita vůči ostatním
měnám se ukázala jako dobrá základna
pro rozvoj zahraničního obchodu.
Její vývoj v budoucích měsících
bude záviset především na tom, jak se
nám podaří udržet rovnováhu v
platební bilanci a vyrovnanost v jejích jednotlivých
sektorech, především mezi úsekem měn
konvertibilních a nekonvertibilních.
Je nám známo, že náš státní
i národní zájem vyžaduje, abychom byli
ve styku, v dobrém obchodním styku s celým
světem - jsme národ, potřebující
míru po všem utrpení, kterým jsme prošli,
celá naše kulturní tradice nám velí
být nositeli mírové myšlenky nyní,
jako jsme byli vždy v historii, a v dobrých hospodářských
stycích se všemi vidíme právě
nástroj mírového budování.
Tímto směrem jde naše dosavadní praxe
a jím půjdeme i nadále.
Přistoupím nyní k úseku, který
je pro hospodářství nad jiné významný
a je stále předmětem zájmu širokých
vrstev, k vývoji cenové hladiny u nás. Předně
se budu zabývat cenami velkoobchodními a pak přikročím
k cenám spotřebitelským, jak je vyjadřuje
index životních nákladů.
Index velkoobchodních cen měl v minulém roce
tendenci stále stoupající. V průběhu
celého roku 1946 stoupl téměř o 13
%. Letos jest jeho vývoj mimořádně
klidný a jeho hodnota osciluje nepatrnými výkyvy
kolem 300.
Tento podivuhodně vyrovnaný vývoj byl do
značné míry podmíněn, jak jsem
již řekl, uklidněním cenové křivky
zahraničního zboží. Neméně
významným přínosem je však také
naše cenová politika u zboží domácího,
na jehož ceny mělo zvláště vliv
zavedení cenových intervencí v dubnu t. r.
Naše politika je zaostřena na reální
obsah důchodů, a to v prvé řadě
mezd. Pokud jde o jejich nominální objem, nebylo
by zdravé a nemělo by smyslu jej zvyšovat,
neporoste-li zároveň reální obsah.
Mzdová hladina u nás - posuzujeme-li ji podle normálního
indexu mzdových sazeb - byla v minulém roce i letos
velmi klidná. K významnějšímu
zvýšení došlo u mezd dělnictva
stavebního. Ale vcelku mohu opakovat, že v mzdových
sazbách byl vývoj velmi klidný.
Stabilnost mzdových sazeb ovšem neznamená,
že celkové výdělky dělnictva
zůstaly nezměněny. V jejich objemu lze pozorovat
určitou stoupavou tendenci. Index výdělku
dělnictva se zvýšil z 316,2 v únoru
1946 na 405,8 v květnu 1947.
Vzrůst objemu mezd je výslednicí několika
příčin. Předně bych uvedl ponenáhlý
posun těžiště ze mzdy časové
do mzdy úkolové. Hodnotím tento zjev kladně:
umožňuje dělnictvu zvýšeným
výkonem získat vyšší výdělek,
vede k vyššímu výkonu a těsně
svazuje stoupající výdělek se současným
stoupnutím výrobnosti. Ono plus, které touto
cestou dělník na penězích získává,
je tedy kryto úměrným přírůstkem
výrobků, přírůstkem na straně
statkové.
Další příčinou je stoupající
počet odpracovaných hodin - nehledíme-li
k sezónnímu výkyvu dovolených - a
v souvislosti s tím i rostoucí výše
odměn za práci přes čas. I tu je souvislost
mezi vyšším výkonem a vyšním
výdělkem jasná.
Důležitým zjevem, který probíhal
v minulém roce i letos, je posun do vyšších
mzdových tříd. Jeho dobrým ukazatelem
je statistika pojištěnců nemocenského
pojištění.
Připojím ještě srovnání
nynějších mzdových výdělků
se stavem v roce 1939, který je nám v mnoha hospodářských
číslech srovnávací základnou.
Podle propočtů státního úřadu
statistického činil průměrný
hodinový výdělek ve druhém čtvrtletí
tohoto roku téměř plný čtyřnásobek
výdělku v roce 1939.
Pokud jde o platy, rozdělím si thema na dva sektory
- sektor veřejných služeb a sektor neveřejný.
O sektoru prvém promluvím v další části
svého výkladu. Pro sektor platů v jiných
službách než veřejných uvedu, že
v úřednických platech v průmyslu lze
pozorovat stoupající tendenci. Tento vzrůst
je dán jednak zvýšeným počtem
úředníků, který souvisí
nejen s přijímáním nových sil,
ale také s přeřazením dílenských
mistrů a podobných kvalifikovaných pracovníků
ve výrobě mezi osoby pensijně pojištěné
a tedy do kategorie úřednické, jednak se
vzrůstem odměn za práci přes čas
a konečně patrně také s posunem úředníků
do vyšších platových stupnic.
Shrnuji svůj výklad o mzdách a platech v
konstatování, že se zde jeví určitý
pohyb směrem ke zvýšení jejich nominálního
objemu. Tento pohyb je do značné míry automaticky
svázán se vzrůstem produkce a v této
míře nejen že není hospodářsky
nezdravý, protože neovlivňuje nepříznivě
poměr mezi objemem vyrobených statků a objemem
důchodových čísel, ale je jasným
výrazem tendence k zlepšování životní
úrovně, jež je cílem našeho dvouletého
plánu. Je však třeba vývoj nominálních
důchodů mzdových a platových neustále
bedlivě sledovat, analysovat co do příčin
a vymýtit z něho složky, které by podporovaly
pouhý vzrůst důchodových čísel
bez současného přírůstku na
straně statků nebo které by byly vyvolávány
neodůvodněnou nivelisační tendencí.
(Předsednictví převzala místopředsedkyně
Hodinová-Spurná.)
Dovolím si, paní a pánové, po rozboru
situace cenové a mzdové obrátit vaši
pozornost ke spotřebě, abychom si učinili
aspoň trochu představu, jak se mezd a platů
za dané cenové soustavy skutečně používá
k vydáním.
V příloze ke svému výkladu dávám
vám tentokrát po prvé k disposici odhady
našeho národního důchodu v letech 1946
a 1947. Vysvětlím zvláštní význam
této přílohy později. Prozatím
bych jenom rád upozornil na tabulku, která je v
této příloze obsažena a podává
obraz o národní spotřebě v českých
zemích v letech 1946 a 1947 ve srovnání s
rokem 1937.
Ve spotřebě některých statků
dosahujeme předválečných čísel
a leckde je i překračujeme. Je to doklad rostoucí
životní míry a doklad toho, že se soubor
spotřebitelů u nás vybudoval do větší
šířky než před válkou. Spravedlivá
mzda zařazuje do stupně plné spotřeby
daleko více lidí, dříve podvyživených
a živořících. Ve spotřebě
na hlavu jsme již v několika důležitých
druzích spotřebních statků na předválečné
úrovni nebo dokonce výše.
Znovu bych chtěl zdůraznit skutečnost, že
spravedlivou úpravou mezd dali jsme tisícům
rodin k disposici prostředky, které před
válkou nikdy neměly; ovšem dali jsme je již
v době, kdy trh ještě není plně
zásoben statky skutečně užitečnými.
Radostný vývoj spotřeby v prvním pololetí
letošního roku byl násilně přetržen
vážnými starostmi, které máme
o zásobování lidu. Dnes již žel
není spotřeba na tak příznivé
výši, jak tomu bylo v prvním pololetí.
Právě jsme byli nuceni ještě dále
snížiti příděly a výhledy
do budoucnosti nejsou nejrůžovější,
i když situace není nějak katastrofální.
Nepřipustíme, aby došlo k dalšímu
snížení životní úrovně
pro zlobu a zlovůli několika sobeckých příživníků
a panikářů, kteří by si přáli
u nás katastrofální situaci vyživovací.
Jako jeden z významných znaků konsolidace
státu po osvobození chci uvésti celkový
zdar našeho velkého národního díla
- osídlení pohraničí českých
zemí.
Zdálo se, že se nám nepodaří
znovu osídlit půdu po Němcích a že
naše průmyslově i zemědělsky
pokročilé pohraničí bude z valné
části opuštěno. Dal jsem zobrazit na
barevných mapách hustotu osídlení
českých zemí v r. 1930, tedy podle posledního
sčítání lidu, a v roce 1947, tedy
po osídlení. Tyto mapy jsou připojeny k textu
mého projevu, který jsem si vám dovolil předložit.
Z těchto map lze vyčísti, že osídlení
se v podstatě dobře podařilo. Je pravda,
že některé okresy, zejména v Pošumaví
a v některých částech západních
Čech, jsou dnes osídleny řidčeji,
než byl osídlen kterýkoli okres v českých
zemích v r. 1930. Naproti tomu nemalá řada
okresů, kdysi hustě osídlených Němci,
patří dnes opět k nejhustěji zalidněným
okresům českých zemí; jen v Čechách
19 těchto okresů přesahuje celostátní
průměr hustoty obyvatelstva. Přitom pak i
některé okresy ve vnitrozemí, odkud přišli
noví osídlenci, vykazují větší
lidnatost než v r. 1930.
Dosavadní část mého výkladu
se týkala téměř výhradně
našeho národního hospodářství.
V dalším si dovolím vám podat zprávu
o hospodářství státním.
Porovnejme si jeho skutečné výsledky s rozpočtem.
K tomu účelu však je třeba nejprve upravit
rozpočtové číslice na rok 1947 podle
předpisů finančního zákona,
které je doplnily, příp. změnily.
Uvedu nyní přesné vyčíslení
rozpočtových prostředků, které
byly k disposici v r. 1947; tím si zároveň
objasníme srovnávací základnu pro
pozdější porovnání výše
tohoto rozpočtu s návrhem rozpočtu na r.
1948.
Rozpočtové výdaje vlastní státní
správy byly vyčísleny v rozpočtu na
r. 1947 těmito částkami: ústřední
25.251,4 mil. Kčs, zemí českých 35.734,5
mil. Kčs, Slovenska 15.319,1 mil. Kčs, celkem 76.305
mil. Kčs.
Podle § 27 finančního zákona na r. 1947
bylo uloženo vládě, aby snížila
tento rozpočet o 3 miliardy Kčs. Tomu bylo vyhověno
s tímto výsledkem: Sníženy byly výdaje
ústřední o 537,6 mil. Kčs na 24.713,8
mil. Kčs, výdaje zemí českých
o 1821,1 mil. Kčs na 33.913,4 mil. Kčs, výdaje
Slovenska o 641,3 mil. Kčs na 14.677,8 mil. Kčs,
celkem tedy na 73.505 mil. Kčs.
Tím však není ještě skutečná
výše rozpočtových preliminářů
v r. 1947 zjištěna. K takto upraveným rozpočtovým
preliminářum je třeba připočísti
především zbytky rozpočtových
preliminářů z r. 1946, které mohly
být podle výslovných ustanovení finančního
zákona přeneseny do r. 1947, pokud nebyly v r. 1946
vyčerpány. A také peníze získané
srážkami z cen zemědělských výrobků
a z odčerpaných cenových rozdílů
přenášejí se podle § 20 finančního
zákona do r. 1947. Toto vše zvyšuje rozpočtové
prelimináře, v jejichž rámci je možno
v r. 1947 hospodařit.