Vláda se právě zabývá řešením
vážné situace vyživovací. Nepříznivé
počasí, nejprve mrazy a poté dlouho trvající
sucha, zavinily slabší sklizeň. Podle dosavadních
odhadů se předpokládá, že sklizeň
obilnin dosáhne jenom 75 %, brambor 43 %, řepy cukrovky
69 % a olejnin 91 % loňské sklizně.
K 1. červenci 1947 měli jsme u nás ve srovnání
s 1. červencem 1946 88 % loňského stavu hovězího
dobytka, 175 % vepřového dobytka a 98 % počtu
koní.
Jen těžko se dá odhadnout, jaké celkové
škody napáchala sucha našemu zemědělství.
Ztráty na tržbě se odhadovaly při jednání
o příplatcích k cenám zemědělských
výrobků kolem 4 miliard Kčs. Tomu také
odpovídají 4 miliardy Kčs, které vláda
poskytuje rolníkům ve formě příplatků
a mimořádné výpomoci. Celkové
škody jsou ovšem mnohem vyšší a nedají
se zatím vyčíslit, neboť zejména
nevíme, jaké stopy letošní neúroda
zanechá v zemědělském hospodaření
ještě v příštích letech.
Vláda předložila ústavodárnému
Národnímu shromáždění
osnovu zákona o mimořádné jednorázové
dávce a mimořádné dávce z nadměrných
zisků, který má - vedle současně
předložené osnovy zákona o přepychové
dani - opatřiti prostředky na úhradu příplatku
k cenám zemědělských výrobků.
Tato opatření jsou výrazem nových
skutečností našeho lidově demokratického
režimu, opírajícího se o svazek pracujících
měst a venkova, který nezaviněnou újmu
jedné vrstvy pracujících nenechává
na jejích bedrech ani ji nepřevaluje na jiné
pracující, nýbrž hledá úhradu
tam, kde lze nalézti dostatek prostředků.
Letošní neúroda působí vládě
a nám všem velké starosti. Stav není
tak katastrofální, jak se snad někteří
domnívají, že by znamenal pro nás hlad,
představuje však vážné ohrožení
výživy, kdyby nebyla učiněna velmi rázná
dalekosáhlá opatření. Velkou část
chlebového obilí a krmiv, kterých se nám
nedostává, obdržíme ze SSSR a z Rumunska.
Zbytek musíme si opatřit jinde. To bude mít
vliv i na náš plán zahraničního
obchodu, kde bude nutno zvýšit vývoz některých
statků žádaných na světových
trzích, jako na př. papíru a sladu, na úkor
domácí spotřeby, abychom tak za získané
devisy mohli nakoupit nedostávající se potraviny.
A nyní několik slov o tom, jak vypadá dvouletka
ve stavebnictví.
V oboru staveb bytových bylo do konce srpna dosaženo
v nových bytech 26 % plánu a v rekonstrukci 36,6
% plánu. Plnění plánu je v tomto oboru
zatím velmi neuspokojivé a jeví se v něm
rozdíly mezi zeměmi; ve výstavbě nových
bytů jsou nejslabší výsledky v Čechách;
o něco lepší výsledek má Morava
a hlavně Slovensko.
Stavební dvouletka zatím neuspokojuje. Její
vývoj podle měsíců se však zlepšuje.
Neuspokojivé plnění plánu ve stavebnictví
má několik vážných příčin.
Především nutno si uvědomit, že
stavebnictví je jakýmsi vrcholným souhrnem
mnoha jiných průmyslů a řemesel a
zdržená dodávka třeba jen nepatrné
součásti stavby projeví se ihned v celkovém
výsledku. Na druhém místě je okolnost,
že stavební methody jsou u nás zastaralé
a odpovídají úrovni výroby řemeslné
a rukodělné. Zatím jen málo se splnilo
na plánu mechanisace stavebnictví. Zdržení
jarních prací stavebních zavinilo zejména
nepružné byrokratické úřadování
jak úřadů ústředních,
tak i některých místních orgánů
lidové správy.
Příčinou neúspěchu ve stavebnictví
je i okolnost, že přes 90 % stavebnictví je
v rukou soukromého kapitálu, který nemá
na mysli především plnění plánu,
nýbrž motiv výdělkářský
a ziskový. K tomu přistupuje ještě nedostatek
pracovních sil a jisté potíže s přísunem
materiálu. Tyto poslední překážky
se však v celku zvolna překonávají.
Vydatným přínosem tu byla mzdová úprava,
ke které jsme sáhli. Dále nutno, paní
a pánové, litovati, že existuje mnoho staveb
černých bez stavebního povolení, které
jsou de facto spekulací - ukládáním
kapitálu. Zdá se, že právě tyto
černé stavby jsou rovněž hlavním
střediskem černých mezd. Stavebnictví
nemá té organisační výhody
znárodněného sektoru, spočívající
v koncentraci a ovladatelnosti výroby, neboť stavebnictví
je roztříštěno na velký počet
malých výrobních jednotek.
Věřím však, paní a pánové,
že i ve stavebnictví se tyto věci postupně
uspořádají ve prospěch celku a že
lepší strojové vybavení a lepší
pracovní organisace, která se plně uplatnila
v jiných státech a je zkoušena i u nás
s dobrými výsledky, nám. umožní
v příštím roce dohonit aspoň
část toho, co jsme letos zameškali.
Se strany svého resortu bych uvedl, že po stránce
finančního umožnění staveb -
míním úvěry a záruky za ně
- jsme učinili vše, co bylo v našich silách,
takže tyto otázky rozhodně nebyly brzdícím
elementem, který by stavební dvouletku zdržoval.
Větší obtíže se snad vyskytovaly
po stránce administrativní, po stránce úředního
řízení o stavbách, kde z neznalosti
nebo z nepružnosti docházelo leckde ke zdržení.
Přistupme nyní, paní a pánové,
k výsledkům dvouletého plánu v dopravě.
Do konce srpna byl tu plán splněn v hrubých
tunových kilometrech na 116 %, v čistých
tunových kilometrech pak na 150 %, v přístavbě
vagonů na 101 %. Doba oběhu vagonů zůstává
stále ještě asi o jeden den delší
než předválečný průměr
a ve světle plánu je asi o 12 % delší.
Ve srovnání s průměrným měsíčním
dopravním výkonem železnic v r. 1937 dosáhli
jsme letos v červenci asi 86,6 % výkonu předválečného.
Železniční doprava, paní a pánové,
má u nás mnohaletou tradici státního
vlastnictví a její příkladné
plnění plánovaných úkolů
je nejlepším svědectvím o tom, jak liché
jsou všechny pomluvy a negativní kritiky znárodněného
hospodaření.
Přejdu nyní ke kapitole našeho hospodářství,
která se nejvíce dotýká evropského
a světového zapojení našeho státu
a kde k hledisku hospodářskému přistupuje
i aspekt politický - k zahraničnímu obchodu.
A přitom je to hospodářská složka,
jejíž výsledky před válkou udávaly
tón našemu životnímu standardu a budou
jej do značné míry udávat i nyní
a v budoucnosti.
Pod zorným úhlem této závažnosti
podám ve zkratce přehled, jaké jsme v době
právě uplynulé měli v zahraničním
obchodě úspěchy i neúspěchy.
V minulém roce byl zahraniční obchod charakterisován
prudkým vzestupným vývojem. Vyplynulo to
ze vzrůstu výroby, z úspěšného
navázání přervaných spojů
a ovšem ze všeobecného poválečného
hladu po zboží. Nedalo se však vyvozovat, že
po postupném dosažení určitých
posic na mezinárodním trhu zůstane v zahraničním
obchodě trvale ona prudce stoupající tendence.
To nebylo dobře možné. Každé další
pronikání nutně je stále obtížnější
a tedy i pomalejší.
Letošní rok ukazuje ve vývozu zatím
dvojí pokles, jeden na začátku roku a druhý
v letním období. Dovoz v prvých dvou měsících
poklesl, v dalších prudce stoupal až ke květnovému
maximu; v letních měsících se mírně
snižuje.
Měsíční průměr za leden
až srpen je o něco více než o 5 % lepší
než loňského roku. Křivka obchodní
bilance postupně klesá; v březnu byla po
prvé měsíční bilance pasivní,
duben skončil menším aktivem a od května
zůstává bilance pasivní.
Tyto výsledky vyplývají z obtížnější
situace, o které jsem již mluvil, a u dovozu ze vzrůstu
potřeb naší výroby, jak je plánována
ve dvouletce. Pokud jde o složení vývozu i
dovozu, můžeme být spokojeni. Na vývozu
participují hotové výrobky 72 % a na dovozu
suroviny a polovýrobky 62 %, což nejen odpovídá
poměrům předválečným,
ale je u dovozu podstatně příznivější
než v r. 1937.
Srovnáváme-li váhové množství
hlavních druhů zboží v měsíčních
průměrech s rokem 1937, zjistíme, že
se postupně blížíme poměrům
předválečným. V tabulkových
a grafických přílohách dávám
vám, paní a pánové, k disposici podrobnější
data o zahraničním obchodě; prosím,
abyste jim laskavě věnovali pozornost. Chci však
říci ještě několik slov o směru
našeho zahraničního obchodu. Použiji roztřídění
států do sedmi devisových oblastí.
Prvou devisovou oblast tvoří celý SSSR. Styk
se SSSR byl pro nás loni i letos stále aktivní
a po uzavření hospodářských
dohod z letošního roku zaznamená vývoz
i dovoz jistě významný vzrůst. Rozvoji
obchodních styků se SSSR věnujeme velikou
péči, vždyť tento velký spojenec
může nám poskytnout potřebné
suroviny a v tomto roce zvlášť významnou
pomoc v potravinách a naproti tomu představuje obsáhlá
odbytiště pro naše průmyslové výrobky.
A ještě jeden moment bych rád zdůraznil:
tento velký partner nám poskytne něco, co
s jiné strany zajištěno mít nemůžeme:
jsou to dlouhodobě plánované a tedy pro delší
dobu stabilní objednávky i dodávky, neovlivňované
rušivými vlivy konjunkturních výkyvů
nahoru a hlavně dolů. To je věc, jejíž
význam nemůžeme zatím dosti docenit;
vystoupila by do popředí v plné váze,
kdyby ve státech, ve kterých hospodářský
život není plánován, došlo ke konjunkturnímu
zvratu, který dosud bohužel patřil k obvyklým
poválečným zjevům.
Ve druhé oblasti sdružujeme Jugoslavii, Polsko a Bulharsko.
Účast těchto států na našem
zahraničním obchodě je zatím zhruba
stejná jako před válkou. I zde navazujeme
hospodářské úmluvy dlouhodobé
tendence a doufáme v prohloubení a zintensivnění
našich styků.
Třetí oblast - Rumunsko, Rakousko a Maďarsko
- je pro nás rovněž aktivní. Také
v této oblasti máme prostor k rozšíření
svého styku.
Oblast čtvrtá - Německo - bývala pro
nás před válkou jednou z nejvýznamnějších.
Letošní její podíl činí
u vývozu 2 % a u dovozu 1 % a styk s ní je pro nás
aktivní.
Pátá oblast zahrnuje celou ostatní kontinentální
Evropu a je pro nás zatím rozsahem obchodu nejvýznamnější.
Z velkých partnerů v této oblasti bych jmenoval
Švýcary a Holandsko, které část
našeho vývozu reexportují, dále Švédsko
a Belgii.
Šestá oblast, librová, zahrnuje Velkou Britanii
s dominiemi a državami. Byla pro nás loni a také
letos pasivní. Pasivitu působí hlavně
vysoký dovoz surovin textilních.
Oblast dolarová, v pořadí sedmá, obsahuje
celou Ameriku. I tato oblast je letos pro nás pasivní,
ježto objem vývozu mírně klesá,
kdežto naproti tomu dovoz má stálou stoupající
tendenci. V dovozu mají velkou převahu suroviny.
Zatěžoval jsem vás, paní a pánové,
těmito údaji, abych aspoň v několika
číslech ukázal, jak se vyvíjí
směr našeho zahraničního obchodu po
této válce. Čísla, která jsem
uvedl, dokazují, že náš obchodní
styk s cizinou není založen nijak jednostranně
a vyvíjí se všemi směry. Ovšem,
jeho zaměření bude vyžadovat určitých
korekcí. Uvedl jsem již, jak vysoce kladné
stránky má a bude mít pro nás obchodní
styk se SSSR. Znamená pro nás nejen výhodu
okamžitou, ale hlavně - a to zdůrazňuji
- výhodu dlouhodobou, která velmi prospěje
naší plánované výrobě.
Tím naprosto nechci říci, že bychom
měli nějak oslabit obchodní styk s ostatními
oblastmi, ale musíme se snažit uspořádat
jej tak, aby byl harmoničtější a bilančně
vyrovnanější.
Za svůj resort musím trvat na dodržení
tendence, že každý průmyslový sektor
bude musit splnit vývozní plán do předepsaných
devisových oblastí, a pokud by tyto závazky
nesplnil, ztrácí nárok na suroviny ze zahraničí.
Naznačil jsem, paní a pánové, některá
přání, která s hlediska našeho
hospodářství a s hlediska svého resortu
považuji v zahraničním obchodě za důležité.
Vstupujeme do obtížného období. Rád
bych však přes to tuto stať svého výkladu
uzavřel projevem víry, že se nám podaří
překonat obtíže, které se nám
dnes staví v cestu, a že si naše výrobky
svou kvalitou a solidností vybojují patřičné
postavení v celém světě, dané
aspekty hospodářskými, bez politických
a jiných sentimentů.
Pasivita obchodní bilance, o které jsem mluvil,
je zjevem vážným. V této situaci nám
pomáhaly zahraniční obchodní úvěry
kanadský, britský, severoamerický, švédský
a od Export-Import Bank.
Sjednaných úvěrů bylo použito
k produktivním účelům, jak to měla
na mysli vláda při jejich schválení.
Většinou se dovážely suroviny a stroje.
Nové úvěry byly sjednány tyto: brazilský,
egyptský a australský.
Všechny tyto úvěry byly sjednány buď
přímo československou vládou nebo
byly jí zaručeny podle zákona č. 111/46
Sb. Těžiště se spíše přesunulo
právě do sféry takovýchto úvěrů
soukromých, státem zaručených.
Jsem si ovšem vědom, že dosud sjednané
úvěry, které jsou krátkodobé,
neřeší základní problém
dovozu investičních statků, kterému
může vyhovovat jediné sjednání
úvěru dlouhodobého.
V tomto směru se domnívám, že otázka
účasti nebo neúčasti na konferenci
o Marshallově plánu byla jednomyslně zodpověděna
vývojem, který naši neúčast odůvodňuje.
Naše neúčast, jak již to československá
vláda zdůraznila, neznamená, že bychom
nepotřebovali úvěrů dlouhodobých
a že bychom na ně nereflektovali. Zajímáme
se o zahraniční úvěry, poněvadž
by nám usnadnily obnovu a výstavbu našeho hospodářství,
avšak otevřeně odmítáme jakékoliv
podmínky, které by znamenaly ujmu pro naši
hospodářskou neb politickou suverenitu.
Nyní se zmíním o vývoji peněžnictví,
a to nejprve po stránce organisační. Naše
peněžnictví je dnes uprostřed úplné
přestavby, podmíněné převratnými
událostmi doby po osvobození.
Plánované hospodářství a náš
systém národního podnikání
si přímo vynucují nové pojetí
funkce peněžních ústavů, v prvé
řadě bank. Banky se dosud plně nestaly tím,
čím je musíme mít: nástroji
na financování a na kontrolu naší znárodněné
a neznárodněné výroby. Nemohu nepoukázat
na soubor osnov, které jsem již v dubnu t. r. předložil
vládě a z nichž dosud nebyla uskutečněna
ani jediná. Je ke škodě celého našeho
hospodářství, nemáme-li dosud provedenu
organisaci našich bank, jak ji požaduje náš
Gottwaldův vládní program; nemáme-li
dosud specialisaci bank; nefunguje-li dodnes Peněžní
rada; není-li řád v našem peněžnictví
lidovém; nefungují-li peněžní
centrály; nemáme-li dosud vládní nařízení
k dekretu č. 102 o znárodnění bank.
Speciálně otázka reorganisace bank narazila
na odpor. Problém vysloveně hospodářský
se stal věcí politickou, která zablokovala
řešení celého souboru osnov, jak jsem
je předložil vládě. Věřím,
že pocit odpovědnosti uloží těm,
kdož se dosud vzpírali reorganisaci bank, větší
pochopení i pro tento úkol. Sám jsem rozhodnut
předstoupit s touto věcí a s ní těsně
souvisící osnovou zákona o financování
a kontrole národních podniků co nevidět
znovu před vládu. Zatím se mnohé stalo
zralejším. Myslím, že dnes už nikdo
odpovědný nebude moci předstoupit s požadavkem
zachování soutěže tam, kde potřebujeme
přesnou funkci, že se už nebude moci dívat
na znárodněnou banku jako na doménu vyhraženou
určité zájmové skupině a ne
jako na státní majetek, za který konec konců
co do jeho hospodářství stát de facto
i ručí, byť to nebylo nikde v zákonech
a v dekretech vysloveno. Celý náš národ
uvítal s radostí znárodnění
bank. Viděl v nich právem baštu moci kapitalismu.
V souvislosti s reorganisací bank bylo užíváno
i hesla monopolu proti mému návrhu sloučit
všechny naše banky do dvou. Nuže, aby v tomto směru
bylo zcela jasno: Pokládám reorganisaci našich
bank - národních podniků za vyvrcholení
díla znárodnění a mám za nemožné,
aby toto dílo bylo mařeno tím, že by
byly pod falešným a reakčním heslem
volné soutěže v bankovnictví ponechávány
předpoklady pro návrat k dobám vlády
skutečného finančně kapitalistického
monopolismu. Požadavek dvou bank, jak jsem jej postavil,
vyplynul z prosté skutečnosti, že pro službu
především provoznímu úvěru
našeho plánovaného hospodářství
stačí plně dvě banky: jedna pro průmysl
podle dekretu 100 a druhá podle dekretu 101. Nevidím
jediného seriosního hospodářského
a státnického argumentu proti této koncepci,
ale stále se mi vrací v úvahách vlastních
i znalců otázka, zdali ještě dvě
banky není příliš.
Banky jsou jedním z nástrojů plánovaného
hospodářství a tento jejich ráz nám
může být kriteriem v posuzování,
jak je organisovat. Plánování znamená
jednotu, přehled, kontrolu jednotnou a soustředěnou
při dostatečné pružnosti a optimálním
výkonu, a tu vidím, že by nám stačila
pro krytí a kontrolu všech našich úvěrů
národního podnikání banka jediná,
která by samozřejmě zároveň
s celým naším lidovým peněžnictvím
sloužila i neznárodněnému sektoru. Ostatně
věřím, že se i tam dostaneme.
Potřeby našeho peněžního trhu,
na kterém v poslední době znamenáme
stoupající napětí, jež bude ještě
větší, až se nám rozběhne
naplno stavební a investiční ruch v druhém
roce dvouletky, si vynucují organisaci. Není již
snesitelno, abychom se na otázky peněžnictví
dívali s hlediska zájmů peněžníků
a ne zájmů celkových; tyto zájmy si
vynucují, abychom co nejdříve kromě
organisace bank pro úvěry provozní měli
banku investiční. S tím přímo
souvisí jasno o vnitřní struktuře
bank a funkcí ÚSB, jak je řeší
můj návrh na prováděcí nařízení
dekretu č. 102. Přál bych si, abych i tu
našel všestranné porozumění, abychom
ani zde nebyli zdržováni.