Znárodnění našeho průmyslu má dalekosáhlý význam po stránce sociální. Hluboké strukturální změny, k nimž jsme znárodněním dospěli, umožňují plánování naší výroby v nejširším měřítku. Umožňují plné využití racionalisace a mechanisace a tím zvýšení produktivity práce a zaručují především trvalou a bezpečnou životní existenci dnes již 1,300.000 zaměstnancům, jejich rodinám, při čemž je nepochybné, že tento počet v budoucnosti bude ještě zvýšen. Hodnotíme-li politicky tuto skutečnost, vidíme, jak důležitým stabilisačním činitelem je znárodněný průmysl v našem vnitropolitickém životě. Ano, znárodněný průmysl je pevná základna, zaručující postupné zvyšování hospodářské, sociální, zdravotní a kulturní úrovně lidu, základna, která ovlivňuje právem náš celý život. Ale nejenom to. Plánovaná výroba zajišťuje výrobu těch statků, a to v dostatečném množství, na kterých spočívá mechanisace a elektrisace a tím i zvelebení zemědělství, další nejpočetnější části našeho národa. Znárodněný průmysl zajišťuje surovinami, energií a materiálem rovněž základnu pro řemeslné podnikání a umožňuje tak jeho plný rozvoj. Naše průmyslová politika, nesená duchem znárodnění a duchem dvouletky v hospodářském plánu, je právě tím činitelem, který působí další upevňování přátelských svazků, zejména s našimi slovanskými spojeneckými zeměmi a těmi státy, které nastoupily cestu plánovaného hospodářství. Tato skutečnost nám umožňuje uzavírati hospodářské smlouvy, které vycházejí z naší průmyslové rostoucí výroby, zajišťují nám potřebnou výměnu statků, výživu a potřebné suroviny a budou i nadále působit k dalšímu prohlubování a upevňování našeho spojenectví a k zajištění nezávislosti naší republiky. Umožňuje nám také změnu skladby našeho zahraničního obchodu, dnes ještě převážně orientovaného na státy kapitalistické, které dříve či později budou zasaženy krisí, a umožní novou orientaci našeho zahraničního obchodu ke státům s hospodářstvím plánovaným, čímž zajistí naší výrobě stabilitu, zeslabí nebo úplně vyloučí vlivy, jež jinak by mohla mít světová hospodářská krise na naše hospodářství.

To ovšem neznamená, jak se obává pan kol. Nedoma, zeslabení našich hospodářských styků se Západem, ale právě naopak, stabilitu, protože budeme míti základní množství naší výroby zajištěno. Tím budeme lépe vystrojeni proti všem výkyvům, čímž bude zajištěna hospodárnější výroba všech statků, které jsou určeny pro vývoz. Znárodněním jsme jednou pro vždy vyloučili vliv na vnitrní a zahraniční politiku těch kruhů, které nás vedly k Mnichovu, a zbavili jsme se poměrů, jaké panují ještě dnes v kapitalistických zemích. Tam, jak můžeme denně sledovati, mají rozhodující moc v ruce monopoly, kartely a trusty. Státy jsou ve skutečnosti advokáty jejich zájmů, které určují směry jejich vnitřní i zahraniční politiky.

Vyplývá to zřejmě i z rozdílu mezi prohlášením pana ministra průmyslu a projevem kteréhokoliv státníka kapitalistického světa. Tam vystupují státníci jako mluvčí kapitalistů, zde mluví skuteční, odpovědní hospodáři republiky, na nikom nezávislí, odpovědní pouze svému svědomí, vládě a lidu, který sleduje výsledky znárodnění a bdí nad tím, aby nastoupená cesta k socialismu po vítězné národní revoluci nebyla opuštěna. Bez znárodnění našeho průmyslu, bank a pojišťoven neměli bychom tohoto stavu a pravděpodobně bychom neměli ani Národní fronty. Vezmeme-li v úvahu všechny potíže a krise, jimiž Národní fronta prošla, pak je nepochybné, že právě znárodnění, ačkoliv bylo příčinou sporu, jest tím činitelem, který významně přispívá k její soudržnosti. Poměrem ke znárodnění měří pracující lid Čechů a Slováků poměr té které politické strany k Národní frontě. Zkušenosti nás přesvědčují o tom, že drtivá většina národa posuzuje a bude posuzovati každou stranu Národní fronty podle skutků a podle toho, jaký je její poměr ke znárodnění. My budeme velmi vítat, jestli slova, která zde byla přednesena, budou také provázena skutky.

Komunistická strana se stala nejsilnější stranou zejména proto, poněvadž se lid přesvědčuje víc a více, že její politika je v úplném souladu se zájmy celého národa, že znárodnění je hlavně jejím dílem, že má hlavní zásluhy na budovatelském úspěchu, na rozvoji znárodněného průmyslu, a proto v ní právem spatřuje hlavní sílu a oporu Národní fronty. Znárodnění je pevnou páteří našeho nového lidově demokratického režimu, je jím vyjádřen vývoj k socialismu, který nám ukládá, abychom jej chránili, abychom v něm neustrnuli, nýbrž kráčeli stále kupředu. Tento vývoj nám přináší stále nové a nové skutečnosti a nové, ještě včera neznámé úkoly. Tak přímo z každodenního dění vyvstala nutnost přechodu od kvantitativního plánování k plánování kvalitativnímu. Tak najednou se vyskytuje otázka vytvoření velkodistribuční sítě pro účely znárodněného průmyslu. Tento vývoj nám přináší pochopitelně překážky a starosti, ale starosti jiného druhu, než jaké se objevují v kapitalistických státech. Jestli tam jsou obavy z blížící se hospodářské krise, která povede k ochromení průmyslu a ke snížení životní úrovně, především pracujících, naše starosti pramení z příčin protichůdných. Jsou to potíže našeho rychlého růstu a rozvoje výroby, které jsou odborně vyjadřovány termínem "úzký profil". Úzký profil v našem hospodářství znamená nedostatek surovin, nedostatek materiálu, pracovních sil a podobně. Je dokladem našeho stálého vzrůstu a potvrzuje onu velkou cestu křížovou, ale při tom slavnou cestu, kterou prošel náš průmysl od květnové revoluce. Jestliže zde byly nářky na nízkou těžbu uhlí a všechno to, co se zde okolo toho odehrávalo, nechť si pánové připomenou co zde bylo již mnohokráte zdůrazněno že tam, kde jsme dnes s těžbou uhlí my, potřebovali jsme na to po prvé světové válce 7¹/₂ roku. (Potlesk.)

Je třeba také brát v úvahu, že od éry prvních hospodářů našeho průmyslu, od osvobození revolučních závodních rad a národních správ až k dnešnímu našemu rozvoji, je náš znárodněný průmysl důkazem veliké odolnosti a životaschopnosti. Byly dny a týdny, kdy náš průmysl byl zbaven téměř všech vedoucích osobností, závisel ve svém vývoji a postupu na revolučních radách a národních správách, které neměly žádných zkušeností. A jestliže se poukazovalo na některé, které se neosvědčily a proti nimž bylo nutno přísně zakročit, je nutno neméně zdůraznit, že drtivá většina z nich se osvědčila. Členové závodních rad to byli, kteří bránili poškození závodů, zcizování závodního majetku, když dnešní advokáti soukromého průmyslu neměli vůbec žádného zájmu na tom, co se v našem velkém průmyslu, který. lid přebírá, děje. Oni to byli, kteří vedli osazenstva k práci a museli bojovat proti těm, kteří nechápali velikost převratu revoluční doby. Oni byli prvními nositeli nových myšlenek, nové a vítězné cesty národní revoluce. Oni byli prvními průkopníky košického vládního programu a hlasateli jeho ducha v závodech a mezi pracujícím lidem. Jim jsme do značné míry zavázáni za to, že Revoluční odborové hnutí mohlo se o ně opírati a mohlo prosadit znárodnění včas a v takovém rozsahu, že byla jednou provždy vyloučena v naší zemi možnost četných zvratů, která byla možná po první světové válce. Tehdy byly revoluční důvěrnické sbory, asi odpovídající našim revolučním závodním radám, také tehdy se mluvilo o nacionalisaci, a dokonce o socialisaci, a co z toho vzešlo? Hlavní příčina, proč tehdejší velké naděje pracujícího lidu nebyly splněny, spočívá právě v tom, že tehdy nebylo velké, mocné a zkušené komunistické strany a zejména že nebylo jednoty odborového hnutí. (Potlesk.) Tuto historickou skutečnost nelze oddiskutovat. Komunistická strana Československa to byla, která se hlavně zasloužila o košický vládní program, o vytvoření Národní fronty, o zřízení národních správ, národních výborů a všech základních orgánů nového typu lidově demokratického státu, o novou náplň našeho národního a státního života po květnové revoluci. A teprve znárodnění průmyslu nám umožnilo plánování hospodářství a využití všech výhod našeho hospodářského života ku prospěchu a blahu pracujících. Plánování zaručuje všem pracujícím pravidelné a rovnoměrné stoupání reálné hodnoty národního důchodu bez krisových přerušení a spravedlivější rozdělení národního důchodu vede a povede k rychlejšímu vzrůstu blahobytu, než by to bylo možné v hospodářství neplánovaném, kapitalistickém, jak jsme toho svědky v řadě zemí.

Výrazem plánování je náš dvouletý hospodářský plán, který úspěšně přes četné překážky plníme a který vytvořil předpoklady plánování dlouhodobému, jehož výrazem bude pětiletý plán hospodářské přestavby republiky.

Předseda vlády Klement Gottwald výstižně charakterisoval smysl a poslání našeho pětiletého plánu, když řekl: "Je nutno přeměniti strukturu československého hospodářství, jež v podstatě vznikla v době Rakousko-Uherska a odpovídá potřebám jiné doby, a je nutno přizpůsobiti ji novým hospodářským a politickým podmínkám dnešní doby. Touto přestavbou umožní mu současně další rozvoj československého průmyslu na zdravější a pevnější základně." Tak také zajistíme další postupné zvyšování životní úrovně pracujících města i venkova, upevníme svazky pracujících, vyvarujeme se vlivům krise kapitalistických států a zaručíme našemu průmyslu další rozvoj, jak má na mysli předseda vlády. Přestavba našeho průmyslu, jež bude spočívat především v rozšíření kovoprůmyslu, zejména těžkého strojírenství, a v rozšíření průmyslu chemického, zajistí správnou funkci celé naší výroby a celého našeho hospodářství.

Diskuse o této otázce by měla býti hned v samém začátku zaměřena k hledání prostředků a opatření, která nám umožní splniti tento úkol v pravdě grandiosní. Jen tato přestavba našeho průmyslu umožní nám vybudovat průmysl spotřebních statků a zvelebení našeho zemědělství na takovou výši, jak předpokládá předseda vlády ve směrnicích, kterými vytyčil obsah pětiletého plánu. Jen tato přestavba nám umožní, abychom mohli ve spřátelených zemích, jako je Polsko, stavět všechny jejich elektrárny, potřeby a závody, abychom neměli mnohaleté dodací lhůty, aby naše spojenecké země nemusely se obracet na žádného jiného dodavatele zřejmě proto, že naše kapacita výroby na všechny potřeby spřátelených zemí prozatím nestačí. Pro všechny tyto úkoly musíme míti bezpodmínečně základní hospodářské statky, t. j. uhlí, energii, ocel, stroje, stavební hmoty a pod., poněvadž jen takto bude nám možno splniti všechny naše investiční úkoly a zajistit také dostatečným dovozem potřebné suroviny z ciziny.

Tyto dalekosáhlé, v našem hospodářském nazírání dosud nepředstavitelné změny budou provázeny četnými obtížemi. Budou to další obtíže růstu naší výstavby a postupného zvyšování životní úrovně našeho lidu. Avšak tyto potíže budou úměrně klesati podle toho, jak naše výroba bude zdolávat plánované úkoly, a podle toho, jak bude stoupat kupní síla pracujících, kteří dnes žádají, a to oprávněně, statky a zboží, které si před válkou nemohli koupiti z té jednoduché příčiny, že na ně neměli. Zajistiti dostatečné množství spotřebních statků nám umožní právě další výstavba a přestavba našeho průmyslu, umožňující jejich zmnoženou výrobu.

Není bez zajímavosti připomenouti si v této souvislosti, z jakého stavu jsme vyšli k provádění velké výstavby a přestavby našeho hospodářství. Po osvobození zůstala nám zastaralá opotřebovaná zařízení, okupanti zničili spotřební průmysl. To by si měli právě pánové, kteří mluvili přede mnou, velmi dobře pamatovat. Nebylo surovin, nebylo materiálu, výrobní programy bylo nutno změnit, poněvadž ty byly orientovány jenom podle potřeby německé vojenské mašinérie a byly zaměřeny k německému vítězství. Bylo nutno všechny tyto výrobní programy nahradit novými, mírovými. Byly úplně rozbity pracovní kolektivy a k tomu se ještě přidružilo stěhování statisíců do pohraničí, odsun Němců, německých pracovníků a velký nedostatek našich techniků a odborníků, způsobeny šestiletým zavřením našich vysokých škol okupanty. Doba okupace znamenala také opoždění proti velkému technickému rozvoji světového průmyslu a ztrátu předválečných trhů. To všechno nás postavilo před velké úkoly v naší výrobě a v zahraničním obchodě a dnes jsme svědky toho, jak mnoho jsme dokázali za dobu od osvobození. Bylo to možné jedině proto, že jsme nastoupili cestu lidové demokracie, že jsme znárodnili náš průmysl a že naše průmyslová výroba kráčí po nových cestách.

Jsme při porovnání s ostatními zeměmi mnohem dále, nežli všechny ty země, kterými prošla okupace a válka a které neznárodnily. Jak malichernými a sobeckými jeví se ve srovnání s našimi úspěchy a nadějnými perspektivami, které nám všem naše znárodnění přináší, ti, kteří nás zrazovali od rozhodnutí jít po nových cestách. Je dnes každému jasné, že staří kapitalisté, majitelé výrobních prostředků z doby předmnichovské, by po těchto našich cestách nešli. Znovu by jim byl bližší jejich zisk a zájem o jejich bohatství, pod jehož zorným úhlem by ovlivňovali a usměrňovali celou vnitřní i zahraniční politiku. Po všech zkušenostech a zejména bereme-li v úvahu pikle a rozvratnické počínání naší reakce, zejména v poslední době, je zřejmé, že by znovu vedli národ k rozvratům, k nesvobodě a nakonec k porobě. Nelze proto ani dost oceniti význam znárodnění, posuzujeme-li je v souvislosti se situací, jak se ve světě vytvořila zejména tím, jak mezinárodní reakce spekuluje s Německem a šíří neklid mezi národy Evropy.

Znárodnění našeho průmyslu a nové cesty naší hospodářské politiky odpovídaly také spontánní vůli našeho pracujícího lidu a byly základem velkého pracovního nadšení, které jedině mohlo překonati vyčerpanost a únavu po mnoha letech okupace, války a utrpení. Znárodnění vlilo do širokých mas pracujících novou nadějí na spravedlivější a sociálnější uspořádání poměrů, ono vzkřísilo krásné a ušlechtilé vlastnosti pracujících, které vítězí nad sobectvím a všemi špatnými vlivy okupace a války. Toho dokladem je stále se zlepšující pracovní úsilí.

Přitom neváháme přiznat, že se ještě stále setkáváme se zjevy, které bude nutno překonávat a překonat postupným uvědomováním a vychováváním pracujících k odpovědnosti. Mám na mysli zejména stále ještě značný počet bezdůvodně zameškaných směn. Jsou tím způsobovány nejen značné ztráty hospodářské, ale je tím a to hlavně ochromováno pracovní nadšení spoluzaměstnanců. Mám na myslí také ty, kteří se nesnaží o odstranění ztrátových časů, o snížení počtu zmetků ve výrobě, o úspory v provozu, o zvýšení produktivity práce a kvality výrobků. Zde zejména bych chtěl apelovat a připomenouti velkou odpovědnost a velké úkoly, před které je postavena naše technická inteligence, dílenští mistři a časoměřiči, a chtěl bych současně zdůraznit, že všichni funkcionáři Revolučního odborového hnutí, všichni funkcionáři závodních rad a výborů odborových skupin, všichni členové provozních a výrobních výborů měli by považovati za hlavní úkol odstranění všech nežádoucích zjevů ve výrobě, které brání ještě většímu a ještě mohutnějšími jejímu rozvoji a tím také většímu zvýšení životní úrovně všeho pracujícího lidu.

Při této příležitosti jsem rád, že mohu opraviti zprávu p. ministra průmyslu, pokud jde o případ požáru ve Varnsdorfu. Nebudu se o této věci šířiti a dám panu ministrovi k disposici celý vyšetřený materiál, poněvadž zpráva tak, jak byla zde p. ministrem komentována na základě jeho jistě nesprávných informaci, neodpovídá skutečnosti. Požár vypukl ve dne, ve 12 hodin byl úplně lokalisován za účasti a pomoci všeho potřebného závodního osazenstva, a není pravdou, že by bylo bývalo osazenstvo odepřelo pomáhat při zahašení požáru. Pravý opak je skutečností. (Potlesk.)

A je ovšem zapotřebí neměně důrazně prohlásiti, že v mnohém směru mohli bychom být již dnes dále, kdyby nebylo kazimírů a našeptavačů, kdyby nebylo oněch služebníčků bývalých ovladatelů moci v době první republiky, kteří nemohou zapomenouti toho, že jejich služebníčkování a poníženost jim vynášela od kapitalistů vždy více než ostatním pracujícím. To jsou právě oni, kteří se stále pokoušejí probouzet v lidech všechny nedobré vlastnosti, které nám zde válka a okupace zanechaly. Ale i na tomto úseku nakonec zkrachují. Toho důkazem je slibně se rozvíjející snaha zaměstnanců pomoci závodům a podnikům, uspíšiti rozvoj a rozkvět našeho hospodářství, která nakonec bude ovládati všechny ty, kteří se dosud všech špatných vlastností, vzniklých za okupace, nezbavili. Všimněme si na příklad našich provozních a výrobních výborů. Nejlepší z nejlepších pracovníků se zde scházejí, řeší a zdolávají výrobní a provozní těžkosti, navrhují svým správám řešení, k nimž došli na základě šetření a podrobných znalostí pracovního prostředí. Rodí se velká iniciativa pracujících a nahrazuje již nyní mnohokráte dřívější soukromokapitalistickou iniciativu, která byla popoháněna pouze zájmem o zisk jednotlivce, proti němuž stojí dnes umocněný zájem celku, národa a republiky. Správnost tohoto tvrzení ověřil srovnáním některých dat mezi průmyslem znárodněným a soukromým pan ministr průmyslu.

Chci k těmto datům připojiti a osvětliti ještě jedno srovnání, a to pokud jde o hodnotu odbytu na tisíc korun vyplacených mezd a platů. Jestliže v květnu 1946 na tisíc korun vyplacených mezd a platů činila hodnota odbytu 2.655 Kčs v průmyslu znárodněném, činila v květnu letošního roku 3.640 Kčs. V soukromém sektoru byla v květnu r. 1946 3.496 Kčs, v květnu roku letošního je 3.528 Kčs, zůstává tedy o něco pozadu za průmyslem znárodněným. Je ovšem při tom potřeba říci, že při srovnávání těchto dat s tím já souhlasím, jak to zde bylo řečeno je možno si tato čísla podle svého zaměření opravdu přizpůsobit. Při tom ať si přizpůsobuje svoje čísla kdo chce jakkoliv. Vzhledem k výkazům, které jsou o těchto datech pořizovány, je třeba bráti v úvahu to, že znárodněný průmysl má převahu v klíčové výrobě, kdežto ostatní sektor je převážně zastoupen zpracováním základních výrobků, při čemž si započítává do hodnoty svého odbytu také onu část odbytu sektoru znárodněného, kterou od něho kupuje jako surovinu nebo polotovar, což skutečný stav skresluje v neprospěch znárodněného průmyslu. Mimo to je třeba přihlédnouti ještě k tomu, že pro odbyt na hlavu, jak se dnes vypočítává, se neberou v úvahu domáčtí dělníci, ač hodnota jejich výroby je v odbytu obsažena. V znárodněném průmyslu jest zaměstnáno asi 4000 domáckých dělníků, kdežto v soukromém průmyslu na 40.000, takže odbyt v soukromém sektoru by klesl o 10 %, kdybychom uvažovali, že je všude stejný počet zaměstnanců a ve znárodněném průmyslu pouze o 1 %. Mimo to v soukromém sektoru jsou započítány do hodnoty odbytu i podniky státní, na přiklad tabáková režie, kde na př. je odbyt na hlavu jednoho zaměstnance 95.102 Kčs, kde hodnota mezd činí něco málo přes 2 % odbytu. Na základě toho samozřejmě každý podle svého zaměření má možnost, aby si svoje čísla přizpůsobil, ale když bereme v úvahu tyto skutečnosti, které jsou započítávány do soukromého sektoru, do soukromé výroby, pak v každém případě došli bychom znovu ještě k číslům, která budou mluvit pro znárodněný sektor ještě víc, nežli ta čísla, která zde již byla uvedena. Je to patrně proto, poněvadž pracujícímu lidu je stále zřejmější, oč jde, a pracující lid ví, že vzrůstem produktivity práce stoupá výroba i životní úroveň pracujících, a nakonec pochopí všichni, že stupňovaná produktivita rozhodne o všem, což bude zrychlovat i naši cestu k lepšímu, sociálně i kulturně zabezpečenému životu a přivede i na vedoucí místa v průmyslu i hospodářství schopné a obětavé odborníky.

Pan ministr průmyslu zabývá se ve svém prohlášení víckráte obšírně problematikou naší mzdové politiky. Je to pochopitelné, protože základním předpokladem našeho hospodářského úspěchu, našeho dvouletého plánu, je politicky uvědomělý a spokojený pracovník. A jednou z těch složek, které nikoliv bezvýznamně přispívají k vytváření spokojenosti pracujícího, je jeho odměna za práci, o níž musí býti přesvědčen, že spravedlivě vyjadřuje a oceňuje jeho zásluhu a účast na tvorbě národního důchodu. S hlediska výroby pak je spravedlivé žádati, aby odměna nesloužila jen k sociálnímu zabezpečení pracujícího, nýbrž aby byla též prostředkem k dosažení sociálního a spravedlivého výkonu. Je známo, že po okupaci jsme převzali mzdový systém hrubě porušený. Mzdovou politikou okupantů, jež byla součástí jejich válečného úsilí, došlo k porušení poměru mezí jednotlivými mzdami a platy tak, že neodpovídaly jíž národo-hospodářskému významu. Kromě toho jsme měli na území obnoveného státu pět mzdových oblastí s rozdílnou výší mzdové hladiny. Je nepochybně historickou zásluhou Revolučního odborového hnutí, že se podařilo ihned po revoluci uplatňovati řád a pořádek ve mzdách a platech. V prosinci 1945 přistoupili jsme ke mzdovým úpravám, jejichž účelem bylo přizpůsobit je novým hospodářským poměrům, vzniklým zvýšením cenové hladiny. Prvně v historii tohoto státu prováděla se úprava mezd a cen tak, aby na ni pracující nedopláceli. Bylo ovšem možné, aby Revoluční odborové hnutí uplatňovalo tehdy dalekosáhlé požadavky mzdové, platové, zlepšení pensí a p. Neučinilo tak proto, poněvadž si bylo vědomo, že lze sice dosáhnouti nominálního zvýšení mezd a platů, ale že nelze revolučně zvýšiti naši výrobu. Nebylo proto možné, neměla-li býti ohrožena výroba, stabilita naší měny a naše znárodnění rozmnožovat celkové volumen mezd a platů neúměrně k národnímu důchodu.