Ale když kolem sebe vidíme ty různé ÚP a když slyšíme i v průmyslu samém na ně stížnosti, pak se musíme právem ptát, co tento aparát stojí, jak plní své poslání, je-li skutečně ještě obchodem či stal-li se už úřadem. Je jisté, že národní podniky musí mít svou dobrou administrativu. Ale tady musí postupovat velmi opatrně, mají-li si zachovati svoji obchodní pružnost. Není možné, aby administrativa překročila určitý kulminační bod, za kterým už je zbyrokratisování. Obávám se, že administrativa některých našich národních podniků je již tomuto kulminačnímu bodu velmi blízko.

Cenové intervence byly zavedeny v našem hospodářství, jak je známo, proti rozdílnému mínění mé strany. Jsme si vědomi toho, že v řízeném hospodářství se bez určitých cenových intervencí neobejdeme. Ale tak, jak byly zavedeny s platností od 1. dubna, nejsou udržitelné. Řekl jsem tady ve sněmovně již v květnu, že nemá žádný význam a že není možné regulovat ceny na úkor majetkové podstaty podniku. Prohlásil jsem také, že je nesmyslné zlevňovat pracujícím potraviny a zdražovat jim na př. textilie. Žádám proto o časově přesné vymezení intervenční politiky a o její revisi. Poznamenávám, že sněmovna měla o provedených intervencích cen a o provedení snižování cen dostat zprávu a že této zprávy bohužel dosud postrádáme.

Nemohu také pochopit, jak macešský poměr mají naše úřady k našemu národnímu podnikání ve věci konfiskátů. Naše národní podniky žádají, aby jim bylo přiděleno z cca asi 5000 konfiskátů 2300 konfiskátů. Máme-li dokončit průmyslovou výstavbu, je bezpodmínečně nutno, aby tyto konfiskáty byly rychle přiděleny. Plenární schůze Ústřední rady odborů se ve své resoluci také naléhavě tohoto přidělení dožaduje. Ale má-li se v této věci udělat pořádek, pak je nezbytně nutno, aby také malé podniky, podniky řemeslné, byly již konečně přiděleny do vlastnictví, abychom i zde měli už určitý pořádek a určitý základ našeho průmyslového hospodářství. Zdá se mi, že celý ten složitý aparát Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy pracuje tak, jako by chtěl přidělovat konfiskáty ještě za několik let.

Pokud jde o průmyslové podniky, které jsou dnes ve vlastnictví znárodněných bank, je myslím nesprávné, jestliže tyto banky kladou národním průmyslovým podnikům požadavky, jež jsou neúnosné. Tady by měly býti vypracovány jasné směrnice buď Ústřední radou bank nebo ministerstvem financí a podle těchto směrnic by měly býti tyto podniky převáděny.

A teď mi dovolte promluviti k několika hlavním oborům exposé pana ministra. Domnívám se, že trvale pasivní zůstanou patrně u nás obory dva, a to hornictví a hutnictví. Očekáváme od generálních ředitelů v hornictví a hutnictví iniciativu. Chtěli bychom, aby zejména pokud jde o doly, byly uplatněny některé ty věci, jak tady správně uvedl kol. inž. Janáček, které byly obsaženy v memorandu komory československých inženýrů. Mám dojem, že generální ředitelství našich dolů, které má velkou odpovědnost, neudělalo všechno a nedalo k disposici všechny prostředky, aby situace v našem uhlí se zlepšila. Důvody, které pan ministr průmyslu uvádí jako příčinu, proč jsme nedosáhli předválečného výkonu na hlavu a směnu, odpovídají skutečnosti. Tady myslím, že ani nebylo žádného rozporu mezi panem posl. Janáčkem a mezi tím, co je uvedeno v exposé. Ale pracuje-li přechodně v uhelných dolech 7500 brigádníků, pak to znamená, že nejenom výkon těchto brigádníků je nízký, ale na četných schůzích horníků jsou nám přednášeny stížnosti na to, že tito brigádníci snižují prakticky i výkon našich horníků, a to proto, že v dolech se pracuje ve skupinách, a jestliže horník-kopáč dostane přiděleného jednoho nebo dva brigádníky, pak se automaticky sníží jeho pracovní výkon a také jeho úkolová mzda proti tomu, kdyby pracoval se skutečným havířem. Horníci proto nevidí brigádníky příliš rádi. Jediná pomoc by byla v tom, abychom pro hornictví získali takový počet stálých pracovních sil do dolů, aby brigádníci nemuseli být vůbec nasazováni. To ovšem znamená, že hornictví musí býti u nás mzdově na prvém místě, že musí býti nejlépe placenou kategorií. Zatím, to musíme žalovat bohužel sami sobě, některé ty sliby, které jsme dali horníkům, zůstaly pouze na papíře a mnoho horníků, a to horníků pracujících nikoliv na povrchu, ale v šachtách, není pořádně placeno.

Kromě toho existuje ještě stále rozdíl mezi mzdou horníků na velkodolech a na malodolech, a i když práce na malodolech a velkodolech je stejná, nedospěli jsme dosud tak daleko, abychom horníkům za stejnou práci poskytli stejný plat. Byl bych toho mínění, že tuto diferenci je třeba za všech okolností odstranit. Pochopitelně těch závad je v našem hornictví ještě víc, než bylo uvedeno v prohlášení pana ministra. Jestliže na př. jako jeden z důvodů, proč jsme nedosáhli předválečného výkonu na hlavu, jest uvedeno v exposé, že není dostatek bánských inženýrů a kvalifikovaných dozorců, pak by bylo podle mého mínění nutno velmi bedlivě prozkoumat, kolik těchto inženýrů sedí na ředitelství a v kancelářích, zatím co na dolech je jich značný nedostatek.

Bohužel omezený čas nedovoluje, abychom se vyčerpávajícím způsobem tohoto problému zhostili. Ale doporučuji velmi, ve shodě s kol. inž. Janáčkem, aby otázce našeho uhlí byla věnována eminentní pozornost, poněvadž uhlí je skutečně zkušebním kamenem našeho znárodněného průmyslu.

Československé hutě překročily podle prohlášení pana ministra ve výrobě oceli a železa svůj výrobní plán. Jejich krásných pracovních výsledků bylo dosaženo skutečně tvrdým pracovním úsilím hutníků. V některých závodech, jak konstatoval pan ministr, byl výkon hutníků překročen proti předválečnému stavu až o 20 %. Mám zato, jestliže si někdy dovolujeme kritisovat některé stinné stránky našeho znárodněného průmyslu, že jsme naopak povinni konstatovat, že toto je výkon, před kterým se musíme za všech okolností sklonit. A byl bych velmi rád, kdyby nás to zavázalo, abychom se zřetelem na těžkou práci hutníků a slevačů při tvorbě národního pojištění nezapomněli toto pracovní úsilí hutníků a slevačů náležitě ocenit, a jestliže už nemůžeme mít samostatný zákon o pensijním pojištění hutníků a slevačů, abychom na práci těchto kategorií pamatovali v příštím zákoně o národním pojištění.

Pokud jde o energetiku, lituji, že nebyla dosud dojednána delimitace s obcemi a s jednotlivými městy, při čemž by nemělo býti zapomenuto na naši lidovou samosprávu a na finanční nároky obci.

Pan ministr průmyslu řekl ve svém prohlášení mimo jiné, že hospodaření a výsledky československých energetických závodů jsou letos už lepší. Ale nakonec musel přes to konstatovat, že kdybychom prováděli správně valorisované odpisy, pak by tyto podniky skončily stejně ztrátově, a to asi půlmiliardou korun. Československé závody energetické mají podle mého mínění lepší předpoklady než na př. naše podniky bánské a hutní. Ale jestliže stav zaměstnanců v energetice stoupl z 21.000 v r. 1937 na 32.002 k 1. červenci 1947, jestliže tedy zaznamenáváme v těchto podnicích přírůstek 11.000 zaměstnanců proti stavu předválečnému, pak je nutno v prvé řadě tady hledat příčinu, proč hospodaření a výsledky energetických podniků nejsou takové, jaké by měly být. Rád připouštím, že tyto podniky jsou zastaralé a že je značný vzestup spotřeby elektrické energie proti roku 1937, jenomže výroba v energetice nemůže přece býti přirovnávána k výrobě v jiných oborech a proto stav zaměstnanců v energetice je neobyčejně a neodůvodněně vysoký. Už jsem tady v květnu ukázal na úžasný nepoměr, který se jeví v tom, že v energetice na jednoho a půl dělníka připadá průměrně jeden úředník. To je stav neudržitelný. A od té doby nebylo s tímto poměrem hnuto, nebylo nic změněno. Proto výsledky hospodaření energetických závodů nemohou být lepší. Koncentrace, která byla provedena zestátněním a která měla v energetice podle prohlášení pana ministra dobré výsledky, měla na druhé straně své stinné stránky. Dříve totiž prováděli distribuci energie v jednotlivých obcích dobrovolní funkcionáři, kdežto dneska Čs. závody energetické mají na všechny tyto funkce placené síly. Čs. závody energetické mají velikou šanci, aby byly mezi našimi znárodněnými podniky na prvém místě. Ale toho mohou dosáhnout zejména tehdy, jestliže nejen generální ředitelství, ale i jednotlivá ředitelství národních podniků energetických budou věnovati personální politice úzkostlivou pozornost a budou se snažit, aby byl odstraněn nadbytek sil a aby učinily svůj provoz racionálnějším.

Za správné považuji sloučení československých hutí a československých závodů kovodělných a strojírenských, poněvadž povede k zlevnění a zjednodušení aparátu.

A teď mi dovolte, abych se několika málo slovy dotkl výroby papíru. Některé naše papírny plní skutečně krásně svůj pracovní úkol. Mám na př. na Plzeňsku jeden takový příklad před sebou. Máme tam Západočeské papírny, národní podnik, které velmi čile exportují, velmi krásně vyrábějí, a kvituji v této souvislosti, že mají i neobyčejně příznivý poměr dělníků k úředníkům, to jest 1:11. Tak bychom si představovali hospodaření našich národních podniků. Ale chtěl bych v této souvislosti poukázat na to, jak se u nás hrozně plýtvá papírem. Svobodné noviny ze 26. října přinášejí kursivku o jednom bezcenném díle, které vytiskla tiskárna Typografia Horáček, Slaný. Je to pseudovědecká kniha nějakého Čecha-Slovana inž. Augusta Ratkovského a je právem kritisováno, že se takové nesmyslné knihy vůbec mohou u nás vydávat. A knih tohoto druhu není málo. Nejsou to jenom knihy, jsou to časopisy a velmi mnoho tiskovin, které se nám zdají bezcenné anebo zbytečné. Zatím co není papíru na učebnice a na jiné nutné věci, je poskytován papír na takovéto bezcenné škváry. Pan ministr průmyslu konstatoval, že spotřeba papíru překročila u nás už předválečnou úroveň. Jakpak by nepřekročila, když toto všechno tiskneme? A řekl bych, že by bylo málo platné, kdyby dělníci v papírnách si ruce upracovali a kdyby neustále zvyšovali svůj výkon, budeme-li vydávat takovéto věci a plýtvat papírem, budeme-li vydávat věci, které je hřích tisknout. Tady by měl pan ministr informací zasáhnout, neboť i on je povinen respektovat naše obtíže hospodářské, a měl by se snažit, aby těchto bezcenných tiskovin vycházelo u nás co nejméně.

Pokud jde o naši dopravu, zde se budeme muset zabývat dvěma stěžejními problémy, t. j. motorisací a tarifní politikou čs. státních drah. V některých hospodářsky důležitých krajích, konkrétně na Plzeňsku, činí dopravné za palivo až 250 % ceny dopravovaného paliva. Tato tarifní politika je pochopitelně úplně v rozporu s celou naší hospodářskou politikou a podle mého mínění musí být přivedena nějak do souladu. Viděl bych tedy, paní a pánové, velmi rád, kdyby ministerstvo průmyslu bylo vybaveno takovou pravomocí, která by umožňovala koordinovat zájmy celého našeho průmyslu. Myslím, že není zdravé, a byly tady uvedeny některé takové případy, aby jeden národní podnik byl úplně bez zájmu o národní podnik druhý. Sám bych mohl uvést celou řadu takových případů a sporů. Uvedu jeden z nich. Tak na př. jsou to někdy spory, které dokonce brzdí technický vývoj u nás. Podívejte se na problém tak zv. studeného světla. Studeného světla se ve Spojených státech severoamerických běžně užívá. U nás zatím nemůže být vyráběno, protože je tady kompetenční spor mezi jednotlivými sektory naší znárodněné výroby. To je přece úžasná chyba. Šlo by tedy o to, vytvořiti vhodné koordinační středisko, které by mělo kompetenci řídit náš průmysl centrálně a provádět někdy i veliké změny, ukáže-li se v praxi, že tyto změny jsou nutné. Kdybychom měli setrvávat na organisaci, kterou máme vybudovánu, i když zjišťujeme, že má určité chyby, pak by to znamenalo ohrožovat průmyslový a hospodářský rozvoj našeho státu. Jsem o tom pevně přesvědčen. Zavedli jsme v našem hospodářství plánování a dnes, po deseti měsících, můžeme konstatovat, že se tato zásada vžila a že tento systém neopustíme. Ovšem náš dvouletý hospodářský plán nebyl prakticky žádný dokonalý hospodářský plán. Bylo na něm až příliš znát improvisaci. Dlouholetý plán hospodářský, který musí mít do značné míry přehled o výrobě základních statků, energie a určitých statků, které jsou obsaženy v základních úkolech, se musí zabývat také investicemi. Plánování investic je už horší a jakékoli přehledy dosud ústřední plánovací komisi unikají a nepodařilo se je zcela zvládnout. Řekl bych tedy, že ty dva roky byly jen takové učednické dva roky, které jsme v našem plánování prodělali. Ale nabyli jsme během těchto dvou let velmi cenných zkušeností, kterých můžeme použít v dlouhodobém plánování, jež má nyní přijít. A řekl bych, že kromě základních zásad, které začátkem září předložila vládě moje strana, budeme zejména trvat na principu krajských plánů, resp. protiplánů, na tom, aby byly plánovány všechny druhy investic, zejména v oboru stavebním, aby byly spravedlivě rozděleny a aby také spravedlivě vyrovnávaly a rozdělovaly sociální důchod a úroveň. Ve stavebních investicích předběžně plánovaných musíme míti podle mého mínění i určitou reservu pro dobu určitých hospodářských stagnací. Jestliže ministr průmyslu uvádí, že na př. kovoprůmysl místo 1,308.000 tun železa dostane pro rok 1948 pouze 1,010.000 tun, pak je jasné, že je z toho už teď nutno vyvodit určité důsledky a připravovat se v kovoprůmyslu na určitá omezení. A právě stavební investice, které by byly účelně plánovány, by mohly být určitou reservou v takových případech, kdyby došlo k poklesu konjunktury, protože tomuto poklesu konjunktury se nemusí vyhnout ani státy s plánovaným hospodářstvím, jsou-li odkázány na státy s hospodářstvím liberalistickým, jejichž hospodářské krise mohou mít nakonec reflex i ve státech s plánovitým hospodářstvím, t. j. také u nás.

Abychom naše hospodářské problémy dobře řešili, je nutno míti jak už jsem předeslal dobrou hospodářskou organisaci. To znamená, že musíme vyřešit otázky hospodářské samosprávy v řemeslech i v průmyslu, že musíme konečně prosadit zřízení hospodářských komor jako kompetenčních regionálních center; musíme zkrátka v tomto směru míti pořádek. Varuji před zřizováním různých okresních institucí, oblastních, okresních plánovatelů nebo pozorovatelů, protože tyto instituce, které stojí peníze, prakticky nemají vztah k hospodářskému životu a jsou zbytečné a nakonec jsou odsouzeny k ztroskotání. Domnívám se, že nejsme ještě tak situováni, abychom si zřizování podobných bezvýznamných a k ztroskotání odsouzených investic mohli dovolit.

Musím skončit, poněvadž čas, který mí byl poskytnut, jsem již o pár minut překročil. Osobně vyslovuji politování nad tím, že k problému tak širokému, k problému, který by zasluhoval skutečného osvětlení s tolika hledisk, je čas k debatě tak omezen, protože jak už tady bylo správně zdůrazněno, a to je vždycky pravda, ať to říká příslušník pravice anebo levice s národními podniky stojíme anebo padáme.

A já bych, paní a pánové, řekl, jestliže z této diskuse, která se k prohlášení pana ministra průmyslu rozvine, vyjde poznání, že je nutno s urychlením se zabývati reorganisací dosavadní struktury našeho znárodněného průmyslu, že je nutno, abychom se zabývali velmi energicky a bezohledně aparaturou generálních ředitelství a celou tou zbytnělou organisací našeho znárodněného průmyslu, že je nutno vybavit ministerstvo průmyslu takovou pravomocí, aby skutečně mohlo býti centrálním a koordinačním střediskem našeho průmyslu a naší výroby, pak jsme, paní a pánové, udělali veliký krok kupředu. Jestliže však všechny ty náměty, které tady budou proneseny, zapadnou, zůstanou pouze ve stenografických záznamech naší sněmovny, a jestliže v souvislosti s ministrovým prohlášením a s debatou, která tady vznikne, se nestane nic, pak se domnívám, že situace našeho hospodářství a průmyslu bude vážná.

Situace je taková, že se budeme, a vy to, paní a pánové, všichni víte, jen velmi těžce probíjet kupředu. My můžeme soustavně spoléhat jen na své vlastní síly. Náš zahraniční obchod bude v důsledku mezinárodně politické situace omezován a může být dokonce i bojkotován. Jestliže tomu tak je, pak je zapotřebí, abychom všechny tyto skutečnosti vzali na vědomí, ať je pronáší kdokoliv, a abychom se podle toho zařídili. Jde pouze o dvě prosté pravdy: Naučit se ještě lépe a pilněji pracovat a naučit se účelně, prostě a jednoduše organisovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Aug. Klimentovi.

Posl. Aug. Kliment (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vítám upřímně, že pan ministr průmyslu přednesl svůj obsáhlý výklad o vývoji a stavu našeho průmyslu a zejména o jeho znárodněné části v předvečer druhého výročí podepsání dekretu o znárodnění klíčového a těžkého průmyslu, bank a pojišťoven. Ačkoliv projev pana ministra byl velmi zdrženlivý v hodnocení úspěchů znárodněného průmyslu, přece jeho výklad potvrdil značně úspěchy, jichž jsme již dosáhli. Považuji za správné vraceti se znovu a znovu k velkému dílu našeho znárodnění a připomínati si jeho výročí, které tak hluboce vtisklo nový a spravedlivější ráz našemu společenskému uspořádání. V zemi průmyslově tak vyspělé, jako je tomu u nás, má průmyslová výroba určující, ne-li rozhodující vliv nejen na životní úroveň obyvatelstva, ale též na náš politický život vnitřní i zahraniční. Proto se znárodnění klíčového a těžkého průmyslu, bank a pojišťoven právem hodnotí jako nejvýznamnější událost po osvobození, která rozhodujícím způsobem nejen vytváří a formuluje život všeho našeho lidu, ale zajišťuje i budoucnost a nezávislost republiky. Posuzujeme-li význam znárodnění s tohoto hlediska, vynikne nám tím zřejměji jeho ohromný význam a při zkoumání a posuzování našeho života po květnové revoluci stále a stále budeme se vracet k této převratné události, která položila pevné základy našemu novému režimu lidově demokratickému a která určila linii jak naší vnitřní, tak také ve značné míře i zahraniční politiky.

Je samozřejmé, že neutěšené a komplikované poměry zahraničně politické ovlivňují i náš vnitropolitický život. Proti nejistotě a četným ohniskům sporů ve světové politice vyznačuje se však naše politika jistotou a důvěrou, že za současné stability našich poměrů tyto všechny potíže překonáme, zejména vsak proto, že kormidlo státní politiky je řízeno pevnou rukou. Jak jinak bychom se mohli v době, kdy kapitalistický svět žije v obavách, v přízracích blížící se hospodářské krise, věnovat klidné rozpravě o našem průmyslu, zejména o jeho rozhodující znárodněné části za tím účelem, abychom si připomenuli všechny jeho přednosti, ale zároveň také všechny nedostatky, jejichž odstranění považujeme za rozhodující pro další pokračování a zrychlování naší výstavby?

Ovšem při konstatování našich předností a nedostatků nemůžeme zabíhat tak daleko, jako zabíhali p. posl. Nedoma a p. posl. Janáček. Jestli dnes útoky a štvanice, vedené proti našemu režimu, nechávají nás klidné a nemohou rušit provádění našich velkých plánů výstavby státu, pak je zřejmo, že jsme provedli taková opatření v našem hospodářském životě, že nemáme důvodu znepokojovat se blížící hospodářskou krisí, která se přibližuje nebezpečně na obzorech všech kapitalistických států, a že nemáme důvodu naříkat nad tím, že tam nebo onde něco ještě neklape, poněvadž jistě najdeme cesty a prostředky k tomu, abychom všechno to, co nás ještě zdržuje, odstranili.