Problém uhelného a energetického hospodářství, vážení pánové, je tak základního významu, že na něm naše znárodnění buďto ztroskotá, anebo slavně zvítězí. Proto myslím, že tento problém vyžaduje spolupráce nejširších vrstev našich odborníků průmyslových, hornických atd., a že by se neměla tato věc omezovat jenom na úzký kruh generálního ředitelství Čs. dolů jenom pro určité osobní a politicky prestižní otázky. Osobní a prestižní otázky jsou na závadu všade, tím více pak v národním hospodářství. Průmyslový podnik není na štěstí ještě úřad nebo aspoň by to neměl být úřad, a proto tam neplatí pořekadlo "komu dal pán Bůh teplé místo v národním podniku, že mu dal také současně už rozum." (Potlesk.)

Rychlá a úspěšná konsolidace základních složek našeho znárodněného průmyslu je naléhavá také s hlediska budoucího vývoje, budoucího plánovaného vývoje našeho průmyslového podnikání. Ale já tady nechci v této souvislosti mluvit o našem dlouhodobém, pětiletém hospodářském plánu - jak jsme slyšeli z exposé pana ministra - který byl vypracován třemi nejmenovanými politickými stranami a panem předsedou vlády předložen ústřední plánovací komisí k dalšímu zpracování. Ale ať tento náš dlouholetý, dlouhodobý hospodářský plán dopadne jak chce, jedno je jisté, že bude klást zvýšené požadavky na náš kovoprůmysl, na naše těžké strojírenství, to znamená, že bude klást zvýšené požadavky právě na ty sektory znárodněné klíčové výroby, které máme po stránce hospodářské i výrobní nejméně konsolidovány, to je právě na naše doly, na naše hutě a na naše strojírenství. Nezapomínejme přitom, vážení pánové, že žádný plán nás neosvobodí od povinností vyrábět laciněji a lépe, protože ani t. zv. státy s plánovaným hospodářstvím nebudou od nás kupovat své investiční statky, nebudou-li laciné a kvalitní. Rovněž žádný hospodářský plán nás nevytrhne z osudového našeho umístění mezi západem a východem a nepřinese nám žádnou surovinu, kterou naše země nemá. I když budeme vyvážet do zemí s t. zv. plánovaným hospodářstvím zboží za 15 miliard, jak tento plán prozatímně předpokládá, nezapomínejme, že tento plán současně předpokládá zvýšení celkového objemu naší výroby o 50 % proti stavu předválečnému. Ale to zase znamená, máme-li tento průmysl surovinově krýt, že musíme dosavadní plánovaný vývoz ve výší 35 miliard zvýšit na 50 miliard ročně. To znamená, že ten zbytek mezi 15 a 50, to jest celé dvě třetiny své výroby, budeme i nadále muset z důvodu surovinového krytí vyvážet do zemí, o kterých se říká, že své hospodářství neplánují. Nejsem proto toho názoru, že bychom mohli na základní struktuře našeho průmyslu vůbec provádět tak strukturální změny, jak se někde za to má; myslím, že přijetí tohoto plánu má být spíš pro naše průmyslové kruhy pobídkou, aby právě ty sektory znárodněného podnikání, které mají býti zvýšenou měrou namáhány, byly co nejvíce zracionalisovány, prohloubeny a zhospodárněny.

A tak se stále znovu vracíme k základním požadavkům, které chce čs. strana lidová ve své politice průmyslové sledovat. My žádáme - vzhledem na významný podíl, který i v oblasti průmyslové připadá na podnikání neznárodněné - aby toto podnikání bylo postaveno na stabilní právní základnu tím, že provedené znárodnění bude nejenom formálně, nýbrž také de facto považováno za ukončené. V duchu zákona o dvouletém hospodářském plánu chceme, aby všem formám podnikání ve výrobě byly skutečně zaručeny stejné předpoklady po stránce daňové, po stránce přídělu surovin a rovněž také po stránce daňové, po stránce přídělu surovin a rovněž také po stránce přídělu plánovaných výrobních úkolů. To, vážení, platí zejména pro vaše řemeslo, na které jsme v dvouletém hospodářském plánu vůbec zapomněli.

Naše řemesla zaměstnávají ve 174.168 svých závodech na 537.628 zaměstnanců. To spolu se zaměstnanci v soukromém průmyslu představuje milionovou armádu, t. j. 60 % všech ve výrobě zaměstnaných občanů, o než musíme také pečovat. Urychlené vybudování opravdu demokratických orgánů hospodářské samosprávy řemesla i soukromého průmyslu je dalším naším postulátem, aby mohly hájiti právě ty osobité potřeby tohoto druhu podnikání.

Chceme, aby byla s urychlením dokončena výstavba našich národních podniků jak po stránce jejich vnější i vnitřní, tak také po stránce jejich hospodářské organisace. Podle nabytých zkušeností doporučujeme účelnou reorganisaci našich národních podniků na podkladě decentralisace jejich správy i činnosti obchodní i výrobní. Úkoly generálního ředitelství by se podle našeho soudu měly omezit pouze na skutečně společné věci a koordinaci mezi závody. Jednotlivé závody mají být budovány na podkladě osobní zodpovědnosti vedoucích činitelů jak za výrobní, tak i za hospodářské výsledky podniků jim svěřených. Žádáme také, aby byla provedena potřebná revise vedoucích činitelů ve znárodněném průmyslu (Potlesk.) po stránce osobní i odborné jejich kvalifikace a podle zásady, že do čela našeho průmyslu patří skutečně ti nejlepší z nejlepších. (Potlesk.)

Tyto organisační změny budou vyžadovat podle našeho soudu novelisace vládního nařízení č. 6/1945 Sb., jímž se vydává statut o národních podnicích. Žádáme, aby obzvláštní péče byla věnována těžbě uhlí a energetickému hospodářství vůbec. Doporučujeme, aby byl vytvořen z povolaných odborníků poradní sbor pro otázky hospodářské, který by navrhoval a také bděl nad prováděním nutných opatření za účelem zmodernisování, zdokonalení naší těžby uhelné a hospodářství energetického vůbec. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Dosavadní zkušenosti nás také přesvědčily o tom, že je nutno novelisovat dekret o podnikových a závodních radách, aby totiž byla jasně vymezena jejich kompetence v otázkách zásahů do správy podniku ve věcech podílu na čistém zisku podniku a zejména aby mohla být provedena řádná demokratisace těchto závodních rad pomocí demokratických volebních řádů.

Je dále podle našeho soudu třeba sjednotit a vhodně novelisovat dosavadní právní normy, o které se opírá t. zv. státní plánování ve výrobě. Jde tu o dekret č. 109/1945 Sb. o řízení ve výrobě, o dekret o státní hospodářské radě, o vládní nařízení o generálním ředitelství hospodářské rady a o státním úřadu plánovacím, jakož i o zákon o některých omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání. My se budeme zásadně domáhat, aby plánovací hospodářská služba byla u nás proti dnešnímu stavu zdemokratisována (Potlesk.) a aby podstatné úkoly tohoto hospodářského plánu byly větší měrou než dosud svěřovány demokratickým zájmovým organisacím a aby státní plánovací zákony se omezily pouze na stanovení zásadních směrnic a na koordinaci zájmů mezi jednotlivými složkami. Hlavní však je, aby v největší míře byla u nás podporována vlastní iniciativa všech složek našeho hospodářství v rámci celkového státního plánu a podnikavost na podkladě největší hospodářské svobody.

Víme, že nejdůležitějším předpokladem pro úspěšný a zdárný vývoj našeho hospodářského života vůbec a naší průmyslové výroby zvlášť je nejenom vnější, ale také vnitřní klid a právní pořádek. A protože věříme a máme důvěru ve vládu Národní fronty, že se o toto postupné uklidnění poměrů u nás opravdu zasazuje, a protože současně víme, že také pan ministr průmyslu je pln dobré vůle a že má opravdovou vůli celkovou výrobnost a hospodárnost naší průmyslové výroby a zejména naší výroby znárodněné přivésti do takového stadia, aby naše znárodnění se stalo skutečně požehnáním všeho lidu v této republice, z těchto všech důvodů budeme hlasovat pro schválení jeho exposé. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Cígler. Dávám mu slovo.

Posl. Cígler: Pane předsedo, slavná sněmovno!

My vlastně v této sněmovně jsme všichni socialisté. Když jsem poslouchal vývody pánů řečníků přede mnou, tak jsem to takřka zjistil, protože jak p. posl. Nedoma, tak p. posl. inž. Janáček se bezvýhradně přihlásili k našemu znárodnění. Já bych tu ovšem chtěl k vývodům p. posl. Nedomy přece jen říci toto: Jestliže p. posl. Nedoma tvrdí, že strana nár. socialistická byla vedena vždycky těmi zásadami, které nakonec vyústily v našem znárodnění, že to byla strana, která se snažila, aby se uskutečnil socialismus, tak bych chtěl konstatovat, že do roku 1924 byla tato politická strana vedena zásadami, které byly tehdy vytištěny v jakémsi programovém prohlášení "Etika národně-socialistických zásad", kde nebylo nic o třídním boji ani o vítězství socialismu, tak jak je představuje zatím naše znárodnění, kde však se až do r. 1924, až do té doby, než byla odmítnuta přihláška národně-socialistické strany v Internacionále tehdy v Hamburku, horovalo pro koordinaci práce s kapitálem. Nechci to nijak vytýkat, ale považoval jsem to za nutno konstatovat, jestliže p. posl. Nedoma na začátku svého referátu učinil toto prohlášení.

K politické příslušnosti jednotlivých generálních ředitelů národních podniků chtěl bych ještě říci toto: Já bych, kol. Nedomo, jejich politickou příslušnost nezkoumal. Podíval bych se na ně vždycky jenom s hlediska jejich odbornosti. My také na př. nezkoumáme, jak to vypadá s politickou příslušností některých vysokých úředníků v ministerstvu školství, školních inspektorů. Jen tak letmo bych chtěl říci, že v poslední době bylo jmenováno mimo soutěž 5 školních inspektorů na Plzeňsku a ani jeden z nich nebyl příslušníkem jiné strany než nár. socialistické. (Slyšte!) Domnívám se tedy, že kdybychom to takto posuzovali, že bychom posuzovali věci nesprávně a že politická příslušnost jednotlivých generálních ředitelů nemůže být nijak rozhodující, ale že si musíme za všech okolnosti všímat jedině jejich odbornosti.

Dovolte mi, abych nyní přešel k vlastnímu zaujetí stanoviska k exposé našeho ministra průmyslu Laušmana. V předvečer národního svátku jsme pochovali v Plzni 13 obětí katastrofy, která postihla malý chemický závod. Za podobných okolností, jako umíralo těchto 13 mužů a žen, mohou zítra nebo pozítří umírat desítky jiných. To proto, že výrobní poměry v mnohých malých a středních podnicích jsou dále těžko udržitelné. Musím proto připojit k intervenčním požadavkům, jak je zde uvedl pan ministr průmyslu pro velký průmysl, i požadavek umožnění investic pro malý průmysl, pro drobné podniky živnostenské a pro průmysl střední. Jen tak můžeme zvýšit bezpečnost v našich podnicích a jen tak mohou býti vychováváni do budoucna další řemeslníci, které naše řemeslo vždycky dodávalo a bude dodávat pro celou naši výrobu.

Z prohlášení p. ministra průmyslu vyplývá, že náš průmysl, pokud jde o výrobu, přechází pomalu do uklidněných poměrů. Výrobní a hospodářské plánování uplatňujeme tady jako hybnou sílu v době nastupujícího socialismu. Socialistický ráz této výroby je dán tím, že 66 % našeho průmyslu je znárodněno. Demokracie tohoto vývoje je potvrzena, existují-li vedle sebe podniky znárodněné, družstevní a soukromé. Všechny tyto podniky mají však stejné obtíže, které vyplývají z mimořádné hospodářské situace, z hospodářských obtíží v podnicích pokud jde o investice a provozní kapitál, dále z organisačních chyb a nedostatků a z určitých obtíží, souvisících s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil.

Mezinárodní politické obtíže se jeví v importu i exportu a přítomný stav je nejlepším dokladem spojitosti věcí politických se záležitostmi hospodářskými. I když tento stav není jedinou příčinou toho, že náš export na západ klesá a že stejně klesá i import surovin důležitých pro náš průmysl, na druhé straně je nutno se hospodářsky těsněji přimknout ke státům východní a jihovýchodní Evropy, s nimiž máme spojenecké smlouvy a které plánují své hospodářství podobně jako my. Musíme si ovšem uvědomit, že naše politická spojenectví mohou nám v našem hospodářství způsobit i určité stíny, jak ukazuje přerušení diplomatických styků s Chile.

V této souvislosti musíme se zabývat změněnou hospodářsko-politickou situací v zahraničí. Tam, kam jsme dříve dováželi určité spotřební statky, musíme dnes dovážet investice. Tak je tomu na př. s Jugoslavií, která plánuje svůj vlastní průmysl. To znamená, že je věcí našich techniků, aby přicházeli s novinkami, se stále lepšími a dokonalejšími výrobky, abychom si právě ve výrobě investičních statků zajistili prvenství a práci natrvalo.

Zde je důležité naše výzkumnictví. Musíme býti stále vedeni snahou, aby toto výzkumnictví bylo zlepšováno, abychom byli dokonale technicky na výši. Nemůže nám býti totiž lhostejno to, co se teď stalo právě v Polsku, kde se bude stavět továrna v oboru slaboproudé elektrotechniky. Bude ji stavět nikoli československá, ale severská firma, továrna na radiové přístroje Ericson ve Švédsku. To je vážná věc, jde-li o stát spojenecký, a nabádá nás to k důkladnému přemýšlení.

Naše potíže dovozní spočívají v nedostatku devis a v tom, že naše zahraničně-obchodní smlouvy nejsou takové, jaké by měly být, a že v souvislosti s našim zahraničním obchodem by bylo ještě patrně možno velmi mnoho zdokonalit, velmi mnoho zlepšit, velmi mnoho upravit. Přál bych si, aby p. ministr průmyslu ze své vlastní kompetence se podíval, kolik už cest podnikli experti našeho znárodněného průmyslu do zahraničí a speciálně do Spojených států severoamerických. Těmito cestami jsme vyplýtvali velmi mnoho devis a já sám vím, že jsou určitě případy, kdy pánové, do USA přijedší, se nezmohli na nic jiného, než že si koupili nylonky a jeli zase zpátky domů.

Naše vývozní obtíže tkví v celé řadě případů v ceně a dodací lhůtě a méně již v kvalitě. Snížení cen mnohých výrobků a zkrácení dodacích lhůt můžeme dosáhnout jediné tehdy, jestliže budeme modernisovat, racionalisovat, zkrátka investovat do našeho průmyslu. Máme podle mého mínění velmi mnoho dohánět, neboť Němci, válka a pak celé období okupace, kdy jsme se technicky nezdokonalovali, ale zůstávali zpátky, to vše nám způsobilo dnešní těžký stav. A druhá stránka věci je, že jsme s plnou odpovědností zvýšili mzdovou a sociální úroveň našich zaměstnanců. To se pochopitelně projevuje v nákladu na mzdy. V Sovětském svazu v první budovatelské fázi, v době první pětiletky nebyla životní úroveň pracujících zvyšována. Rovněž v dnešním Polsku čekají pracující na výsledky svého pracovního úsilí a čekají trpělivě. Jestliže u nás jsme šli jinou cestou, jestliže jsme zdokonalili četné sociálně politické zákony tak, že to nemá v Evropě obdoby, pak musíme nezbytně tento rozdíl vyrovnat jedině intensivní prací a bezvadnou, dokonalou a jednoduchou průmyslovou organisací. V exportovaném výrobku nesmí být kalkulovány vyšší položky na mzdy než jsou kalkulovány ve výrobku americkém, který je vyroben na nejmodernějších a technicky dokonalých strojích. Musíme tedy dohonit technický náskok Západu, práci provésti rychleji, jakostněji a nejvýše se stejným nákladem jako naše konkurence. Vítám proto fakt, že Ústřední svaz průmyslu věnuje na svých četných konferencích kvalitě výroby svou pozornost.

Export a import v roce 1947/1948 považuji za nejzákladnější otázku naší hospodářské politiky. Ovšem, větší objem výroby, ke kterému je zapotřebí většího dovozu surovin, máme ztížen tím, že máme velmi špatný výsledek našich žní a že budeme muset dovést za 6 miliard korun více potravin, při čemž vyvezeme méně za 4 miliardy korun cukru a zemědělských produktů. Výživa to tedy bude, která zkrátí možný objem našeho importu asi o 10 miliard korun. Vyrovnati tento rozdíl je povinností exportního průmyslu a je to úkol jistě nemalý.

Podle exposé našeho pana ministra průmyslu téměř všechny obory znárodněné výroby poskytují stejný obraz. To již tady bylo konstatováno. Průmysl platí zvláštní výdělkovou daň, na př. i tam, kde ji v první republice z důvodů všeužitečnosti neplatil, průmysl platí příspěvky do intervenčního fondu a podle povahy výroby a obtíží buď vydělává nebo má menší ztráty. Odpisy však provádí ze základu jako před válkou, to pan ministr uvádí správně. Tím ovšem budou odpisy jen asi jednou třetinou nebo jednou čtvrtinou toho, čím by měly být se zřetelem na snížení kupní síly naší koruny. Kdyby byly odpisy provedeny správně, byly by všechny obory naší znárodněné výroby pasivní. Z toho tedy vyplývá jeden poznatek, který by měl být v parlamentní debatě zhodnocen: dříve nebo později bude nutno, abychom došli k zhodnocení investic a zvýšení odpisů, jinak bychom žili z podstaty. Pan ministr jako na příčinu poukázal na podkapitalisování národních podniků. Dosahuje-li úroková služba dolů 20 %, pak je to více než důkaz, že řešení v tomto případě nemůže býti vůbec odkládáno. V tomto případě souhlasím s kol. inž. Janáčkem. Kam bychom se s takovým hospodářstvím dostali?

Je proto nutno, abychom se zabývali, chceme-li tento problém vůbec řešit, nadmutou režií našich národních podniků a ústředních ředitelství. Na počátku našeho znárodnění vypadaly poměry jinak. Měli jsme vytvořeny národní podniky jako samostatné celky, provozované podle zásad soukromohospodářských. Pro řízení jednotlivých oborů byla pak vytvořena určitá centra dnešní generální ředitelství. Jejich úkolem bylo, aby byly vytvořeny samy podniky, pak aby byly stanoveny výrobní programy a aby byla provedena hospodářská koordinace výroby. Ale místo toho dnes vidíme, že v některých odvětvích se provádí tuhá centralisace, že se podlamuje výrobní i komerční schopnost a nezávislost jednotlivých národních podniků a že podporuje úžasný vzrůst úřednických aparátů v generálních ředitelstvích. A často a někteří páni řečníci se tohoto problému dotkli tutéž agendu vyřizují vedle sebe současně úředníci na generálním ředitelství a úředníci v národním podniku. Nejhorší je to patrně s agendou komerční. Národní podniky musí udržovat svoje komerční kanceláře a při tom musí postupovat oferty exportnímu oddělení ústředních ředitelství, která na tutéž práci vydržují rovněž svůj aparát. Je nezbytně nutno, aby tam, kde se takto nemoudře pracuje, byla tuhá centralistická politika generálních ředitelství zmírněna, aby byla vrácena určitá volnost a samostatnost jednotlivým podnikům a aby tím byla také snížena jejich generální režie. Mám zato, že by potom odpadly i určité cesty do Prahy na generální ředitelství, na hospodářské skupiny, na ústřední úřady, ale že by také odpadly různé polokorupční metody a naše hospodářství by se mohlo vrátit do svých normálních kolejí. Ale ani v jednotlivých případech našich národních podniků nemůžeme ustat v úsilí, aby jejich režie byla záměrně a soustavně snižována.

Chtěl bych se v této souvislosti jen několika slovy zabývat také vytvořenou strukturou našich národních podniků. Jsem také na pochybách, je-li možno považovati organisaci našich národních podniků za dokončenou, jak to pan ministr průmyslu prohlásil. Vím, že tato organisace je předmětem největších stížností, že se ji vytýká těžkopádnost, že je příčinou našeho neúspěchu i v určitých obchodních stycích s cizinou. Ten t. zv. horizontální systém, který byl proveden, ten má jistě své dobré stránky, ale, bohužel, nepřinesl takové úspěchy, jaké od něho byly očekávány. Naši zahraniční odběratelé totiž jenom těžko se přesvědčují o tom, že na př. výrobky sklárny v Anníně jsou totožné s výrobky, které dnes prodává podnikové ředitelství firmy Křišťál. Proto je nutno velmi bedlivě se zabývat otázkou průmyslové organisace; je nutno ji prozkoumat, je nutno, jak to správně řekl posl. Nedoma, zabývat se možností decentralisace naší průmyslové organisace. Budeme se muset zabývat ještě také jinými problémy a otázkami. Budeme se muset také chtít jednou něco dovědět o tom, jak je to s prodejní organisací našeho znárodněného kovoprůmyslu. Abych předešel omylům, já souhlasím s tím, aby náš znárodněný průmysl měl prodejny všude tam, kde je měl dříve průmysl neznárodněný. Souhlasím s tím, aby se staral pečlivě o distribuci svých výrobků tam, kde to přináší zlepšení konsumentům. Ale domnívám se také, že tato praxe by nemohla býti napadána ani maloobchodníky a že jim nepřinese žádnou škodu, protože nakonec jednou bude vítězit zase jen kvalita a cena jednotlivých výrobků.