Prošel jsem hezkou řadu národních podniků
a řeknu vám, - a já se dovolávám
kol. soudr. Součka, který byl se mnou v národní
automobilce v Ml. Boleslavi - jak zaměstnanci, členové
závodní rady si stěžovali, jak je velmi
špatně v hospodářském plánu
vyjádřena pomocná služba, kteroužto
pomocnou službu má dělat právě
soukromopodnikatelský sektor. Když zde získáte
informace a jdete na soukromého podnikatele, ten řekne:
"Vždyť se o nás nikdo nestará, my
nejsme tam a tam zařazeni." Myslím, že
až budeme dělat nový plán, pětiletý,
- já se však domnívám, že to musíme
udělat již teď pro r. 1948,- že toto budeme
muset míti dokonale vyjádřeno, a ne tak,
jak je to vyjádřeno dosud.
Dále bych zde chtěl ještě jednu věc
zdůraznit. My jsme se po revoluci - a já to nijak,
paní a pánové, nevytýkám -
když přišel dekret o znárodnění,
pokusili organisovat znárodněné podnikání.
Toto podnikání jsme organisovali na jediném
systému, t. j. na systému horizontálního
členění. To znamená, že jsme
vytvořili - promiňte mi, že to řeknu
tak otevřeně - nemožná, příliš
velká tělesa správní a hospodářská,
která nejsou správně dosažitelná
a která nám vytvářejí takovou
generální režii, že bychom to nakonec
neunesli. Myslím, že to je třeba říci
zcela otevřeně, a bylo by dobře, kdyby právě
toto thema bylo předmětem diskuse tohoto slavného
sboru, poněvadž my jako parlament máme povinnost
říci také své slovo k této
nejdůležitější otázce našeho
znárodněného průmyslu.
Řeknu vám několik příkladů.
Mydlovarská elektrárna, která byla budována
na uhlí, musí nyní při horizontálním
členění - třebaže má uhlí
pod sebou - kupovat uhlí od Československých
dolů a dovážet je v některých
případech odjinud. Ve Falknově byla továrna
na zpracování méněcenného uhlí,
která dnes musí zpracovávat jiné uhlí
ne méněcenné. Dovedete si živě
představit, kdo jste hospodáři, jaký
to znamená v hospodářství úžasný
chaos a jak se nám tím zvyšují ceny
výrobků?
Totéž bych mohl říci o našich hutích.
To je tragický případ. Na Kladensku a Ostravsku
naše hutě doplácejí, ačkoli se
tam opravdu nejlépe pracuje, neboť dělníci
jsou příkladně zaměstnáni a
příkladně pracovití. Tyto hutě
tam vyrůstaly proto, poněvadž tam měly
přírodní suroviny, pracovaly se svým
uhlím, rudou, koksem; dnes vsak tam nemají ani rudu,
ani uhlí, ani koks. Jak tedy chcete, aby se úsporně
hospodařilo?
Když se nám někdy hází otřepaná
liberalistická fráze, že politika nepatří
do hospodářství, myslím, že kdybychom
uvažovali my politikové tak, jak uvažuje hospodář,
a kdybychom se na mnohé problémy dívali jeho
očima a ne politicky, že by nakonec padla tato zastaralá
these a mnozí, kteří jsou neústupní
a kteří sledují své osobní
aspirace, by tomuto parlamentu poděkovali za to, že
jsme se podívali na tyto problémy velmi zblízka.
(Potlesk.)
Paní a pánové, mohlo by to vypadat, jako
bych chtěl rozbít celou organisaci našeho podnikání.
Konstatuji, že jsem dalek tohoto úmyslu. Mám
jedinou myšlenku, kterou jsem veden, a to je myšlenka
hospodárnosti našeho podnikání. Případy
jsem uvedl jen proto, abych dokázal, že to je nehospodárné,
jak to děláme, že se musí nalézti
odborníci ze všech stran Národní fronty
a že se musí nalézt také ředitelé
velkých národních podniků, kteří
tuto otázku vyřeší. Já se dívám
na ni tak, že základem zůstane horizontální
členění podle oborů, ale že případ
od případu musíme zapojit také vertikální
systém, když to bude hospodářsky výnosné
a bude-li to v zájmu státu.
Tím ovšem, paní a pánové, že
jsme vyřešili tuto otázku, která je
do jisté míry ne hlavním, ale skoro hlavním
problémem, musíme se vrátit k otázce
centralisace nebo decentralisace. Chápu, že někdo
může být opojen mocí; to si dovedu živě
představit. Závody, které jsou vlastně
zdrojem, potom národní podniky, které vypadají
někdy teatrálně jako úplné
hospodářské monstrum, se centrují
v generální ředitelství. Ale to nejsou
generální ředitelství, to jsou generální
ředitelé. Když se generální ředitel
špatně vyspí, jeho náměstek nemá
zatím pouvoir, který by měl mít. Co
to znamená, paní a pánové? Pro laika
je to zdánlivě jednoduché a úžasně
dokonale organisované. My si však musíme uvědomit,
že nyní, až budou zařazeny konfiskáty
do národních podniků, těchto 11 generálních
ředitelství, resp. 11 generálních
ředitelů bude řídit a obhospodařovat
přes 5.000 velikých a středních podniků.
Mám své výhrady, ale přesto nechci
pochybovat o schopnostech vedoucích kapitánů
našeho znárodněného podnikání.
Paní a pánové, musíte mně prominout,
ale nedovedu si představit, jaký by to musel být
gigant, kdo by chtěl takovéto kolosy zvládnout.
To, co jsem řekl o generálních ředitelstvích,
platí také o podnikových ředitelstvích.
Podle mého názoru bychom se na to měli dívat
opravdu očima hospodáře. Hospodář
se bude právem - a my to na něm chceme - bránit
každému režijnímu přívažku,
ať je to režijní přívažek
z jakéhokoliv titulu. Čili, když se my politikové
budeme dívat také očima hospodáře,
dojdeme k názoru, a ten je rozhodující, že
dnešní členění jest úplně
nerentabilní. Prosil bych pana ministra průmyslu,
aby aspoň průmyslovému výboru předložil
statistiky o počtu úředníků
a vedoucích úředníků generálních
a podnikových ředitelstev a aby nám také
zjistil, jaká je s tím spojená režie
finanční, poněvadž je to důležité
pro zodpovědění otázky, zda centralisovat,
nebo decentralisovat. Ale ať to uděláme tak
nebo onak, musíme se vrátit k tomu systému,
z kterého jsme měli vyjít, t. j. závod
je základem, vytvářet menší národní
podniky, kde systém konsorciální je přípustný,
a vyřídit kompetenci ředitelů. Podle
mého názoru mají mít ředitelé
kompetenci přímo styčného bodu s ministrem
průmyslu. To je velmi důležitá kompetence,
kde se byrokrat, ne pan ministr, ale úředník
v ministerstvu dívá na hospodáře.
Dále je zde činnost plánovací, činnost
kontrolní a činnost společná, t. j.
výzkumnictví a pod. V žádném
případě bych však nepřipustil
takové úžasné centralisování
prodeje a nákupu, jako se na př. plánuje
v našem kovoprůmyslu. To je pro nás zabiják.
Dále si musíme jedno uvědomit - já
vám řeknu příklad: Generální
ředitelství prodává svému národnímu
podniku roury o 10 % dráže, než by je národní
podnik získal přímým nákupem.
Domnívám se, že generální nebo
podnikové ředitelství má žít
z příspěvků závodů a
podniků, ale že v žádném případě
nesmí obchodovat, t. j. nakupovat nebo prodávat
a dokonce žít z nákupových rabatů.
To, myslím, musí být pro nás jasné.
Paní a pánové, nakonec mně dovolte,
abych řekl něco o tom, co naznačil pan ministr
průmyslu o zpolitisování národních
podniků. To je věc neobyčejně závažná
a bude dobře, když se na ni podíváme
trochu zblízka. Pokud jde o vedoucí úředníky
znárodněného podnikání, uplatnili
jsme my národní socialisté dvě zásady:
za prvé že to musí být dokonalí
odborníci a za druhé lidé charakterově
- a to je důležité - tak bezvadní, aby
mohli být vedoucími úředníky.
Naše hospodářská rada nabídla
při jmenování generálních ředitelů,
náměstků, podnikových ředitelů,
náměstků a pod., stejně jako hospodářské
rady druhých politických stran, z desítek
a set našich dokonalých odborníků ty
nejdokonalejší, kteří vyhovovali těmto
dvěma předpokladům. Očekávali
jsme, že Národní fronta, která se dovede
dohodnout o věcech politických, bude stejně
postupovat také ve věcech hospodářských.
A tu se podívejme, jak to s našimi dokonalými
odborníky dopadlo. Ze 37 generálních ředitelů
a jich náměstků připadá 25
na příslušníky strany komunistické
a sociálně demokratické a zbytek na ostatní
strany. U podnikových ředitelstev ze 468 členů
ředitelství připadá na příslušníky
strany komunistické a sociálně demokratické
352 a zbytek, včetně 36 bezpartijních, připadá
na ostatní strany Národní fronty. Může
mi býti snad namítnuto, že se to stalo nějakou
zázračnou shodou okolností. Já sice,
paní a pánové, v žádné
zázraky nevěřím a hlavně nevěřím,
že by se nějaký zázrak mohl opakovat
dvakrát. A tu je překvapující, že
právě tam, kde bychom bývali očekávali
úměrnost politické odpovědnosti v
těch představenstvech, to vypadá u ústředního
představenstva takto: z 94 členů ústředních
představenstev připadá 64 na příslušníky
strany sociálně demokratické a komunistické
a ten zbyteček 30 na ostatní strany Národní
fronty. Nemůžete se nám divit, paní
a pánové, že tuto cestu nepovažujeme za
schůdnou a že v ní právem spatřujeme
ono záměrné politické tažení
za mocí i za cenu rozbití spolupráce. To
je to nezdravé zpolitisování, kterého
se, myslím, dotkl i pan ministr průmyslu, a tak
to také charakterisuje většina občanstva.
Víme, do jaké těžké doby jdeme,
víme, jaké úkoly nás čekají
v novém hospodářství. Dovedli jsme
se dohodnout i o nejtěžších problémech
hospodářských a věřím,
že Národní fronta se může dohodnout
o dvou zásadách pro příští
prosperitu znárodněného podnikání:
Musíme se především ve vedení
zbavit neodborníků, lidí charakterově
vadných, ať padnou tomu nebo onomu. (Potlesk.)
A stejně tak se musíme, paní a pánové,
umět dohodnout o úměrném podílu
odpovědnosti všech stran Národní fronty
za znárodněné podnikání. Dosáhneme-li
dohody v těchto zásadních věcech,
jsem přesvědčen, že půda národních
podniků přestane být politickým kolbištěm.
Za svoji stranu zdůrazňuji, že naši příslušníci
nemají v národních podnicích sekretariáty,
emblémy naší strany nespatříte
nikde na věžích závodů a ani
myšlenka závodních politických organisací
nevznikla a nebyla realisována po prvé v naší
straně. Nemáme jiného zájmu, paní
a pánové, než aby našim lidem bylo v národních
podnicích měřeno stejně jako těm
druhým. O tom lze se dohodnout, bude-li ovšem dobrá
vůle na druhé straně. Pak ovšem musíme
všichni přijmout závazek, že poučíme
své příslušníky v závodech
o názoru, který by měl být jednotícím
názorem celé Národní fronty, že
za vraty továren všichni, ať patří
k té nebo oné politické straně, bojují
velikou a nejzáslužnější bitvu
o blahobyt a štěstí celého národa,
že tam nesmí být domovem stranická nenávist,
nýbrž úcta k přesvědčení
druhého spolupracovníka, že tam nerozhoduje
stranická legitimace, nýbrž práce. Vytvoříme-li
tam, paní a pánové, pravé prostředí
národní solidarity pracujících, bude
se pracovat také nám politikům lépe
tam, kde už opravdu svádíme boj o myšlenky
a velké ideály.
Moje řečnická lhůta, paní a
pánové, je bohužel překročena
a proto se nemohu zabývat dalšími problémy.
Chci jenom konstatovat, že budeme pro prohlášení
pana ministra průmyslu hlasovat v důvěře,
že náměty vznesené mnou i náměty,
které budou vzneseny ostatními mými klubovními
kolegy, nezapadnou, nýbrž že se stanou základnou
jednání o těchto otázkách pro
nás a pro celý národ a stát tak závažných.
My víme, paní a pánové, co znamená
prosperita celého našeho podnikání.
Já osobně jsem přesvědčen,
že přes všechny názorové rozdíly
najdeme cestu k spolupráci, která povede k vítězství
republiky silné politicky i hospodářsky,
republiky sociálně spravedlivé, republiky,
která se stane šťastným domovem všech
poctivě pracujících Čechů a
Slováků. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším
rečníkom je pán posl. inž. Janáček.
Dávam mu slovo.
Posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno!
Pan ministr Laušman ve svém obsáhlém
exposé správně naznačil, že naše
nová hospodářská průmyslová
politika se opírá o dva základní pilíře,
z nichž jedním je provedené znárodnění
v naší výrobě a druhým ústřední,
celostátní plánování naší
výroby. Tyto dva dalekosáhlé zásahy
státní moci do našeho hospodářství
mají v přítomnosti a zejména pro budoucnost
veliký význam nejenom pro skladbu, ale také
pro vývoj celého našeho hospodářství
a zejména naší průmyslové politiky.
Proto by bylo na místě, aby se parlament důsledky
těchto opatření pro náš průmysl,
pro jeho výrobnost a rentabilitu opravdu podrobně
zabýval, poněvadž všichni velmi dobře
víme, jak blahobyt našeho národa, anebo jak
se to teď moderněji říká, životní
úroveň obyvatelstva našeho státu úzce
souvisí s prosperitou našeho průmyslového
podnikání.
Nemohu se, vážená sněmovno, pro nedostatek
času zabývat a musím úplně
pominout otázky státního plánování
ve výrobě a rád bych prohlásil stručně
stanovisko své strany, čs. strany lidové,
k některým zjevům v našem znárodněném
průmyslovém podnikání.
O naší straně se, jak dobře víme,
často šíří nepravdivé
informace, že čs. strana lidová nemá
náležitý, jasný, správný
a otevřený postoj k našemu znárodnění.
K tomu bych si, vážená sněmovno, dovolil
říci několik poznámek. Je sice pravda,
že máme a měli jsme určité výhrady,
pokud se týká rozsahu provedeného znárodnění,
poněvadž tak, jak bylo nakonec vtěleno v ustanovení
dekretů č. 100 až 104, značně
překročilo pojem klíčové výroby.
Je také pravda, že máme určité
námitky proti praxi ministerstva průmyslu, které
opírajíc se o ustanovení vládního
nařízení č. 6 z r. 1946 v rámci
t. zv. likvidace průmyslových konfiskátů
toto provedení znárodnění ještě
dále nadouvá podle našeho soudu nad rozumnou
a hospodářsky únosnou míru, ale nejenom
to, ono se snaží z těchto průmyslových
konfiskátů zřizovat nové národní
podniky i v těch odvětvích, která
sama o sobě dekretem č. 100 znárodněna
nebyla, jako ku př. ve stavebnictví, výrobě
barev a laků a konec konců i v distribuci.
Vážení pánové, tyto výhrady
se podle našeho soudu opírají o jednomyslné
usnesení celé Národní fronty, jež
ve svém budovatelském Gottwaldově plánu
ústy pana předsedy vlády jasně prohlásila,
že považuje znárodnění ve výrobě
za skončené. Vždyť znárodnění
postihlo, počítáme-li to podle rozsahu výrobních
prostředků, 70 % celkové kapacity našeho
průmyslu. Počítáme-li to podle počtu
zaměstnanců, podlehlo znárodnění
tolik závodů, že je v nich zaměstnáno
podle stavu z prvního čtvrtletí letošního
roku 61 % všech průmyslových dělníků.
Počítáme-li to podle úkolů,
které ve dvouletém hospodářském
plánu byly průmyslu svěřeny jde o
podniky, které mají svěřeny výrobní
úkoly ve dvouletém hospodářském
plánu do 81 %. Tedy to je podle našeho názoru
krajní mez, ke které jsme mohli ve znárodnění
jít, aniž bychom ohrozili spolehlivou a stabilní
hospodářskou i výrobní základnu
zbytků soukromého i družstevního podnikání
v průmyslu.
V tom jistě, vážení pánové,
budeme mít různé náhledy a budeme
se různit také ještě i v jiných
otázkách, které se týkají znárodnění.
Ale já bych zde, vážení pánové,
jménem své strany chtěl prohlásit,
že ve věci samé, tak jako opravdoví
demokraté, po demokratickém odhlasování
a přijetí dekretů č. 100 až 104
jako zákonů tohoto státu považujeme
otázky znárodnění za definitivně
vyřešené. Co jsme jednou demokraticky jako
zákon schválili, to je pro nás svaté
jako každý demokraticky schválený zákon.
Jestliže pak snad z našeho kritického postoje
k některým nedostatkům znárodnění
domácí anebo zahraniční reakce vyvozuje,
že by se politické síly čs. strany lidové
dalo použít někdy k tomu, aby byl zvrácen
hospodářský a sociální řád,
který byl vytvořen znárodňovacími
dekrety, pak se tato reakce velmi klame. Já jsem si, vážení
pánové - neračte se leknout toho, co nyní
chci říci - v té věci tak jist, že
kdyby čs. strana lidová dosáhla v některých
těch příštích volbách
pověstných 51 procent všech hlasů, ani
tehdy by se nenašel poctivý lidovec, který
by uvažoval vážně o nějakém
odnárodnění toho, co jsme už jednou
podle zákona dali do služeb celého národa.
Pro naše křesťanské politické hnutí,
vážení pánové, však není
uspořádání výrobních
prostředků, zejména po stránce jejich
vlastnictví, nějakým ústředním
politickým a hospodářským problémem
našeho programu. Ústředním politickým
i hospodářským problémem našeho
programu je především člověk,
jeho duchovní i hmotné blaho při zachování
co možná největší míry osobní
svobody a nezávislosti i v rámci a v oblasti jeho
činnosti hospodářské. Jakými
cestami anebo v jakém hospodářském
uspořádání maxima tohoto cíle
dosáhneme, to už pro nás není předmětem
nějaké stranicko-politické ideologie. To
je pro nás věcí zkušenosti, srovnávání,
bádání vědy sociologické i
národohospodářské.
A proto, vážení pánové a dámy,
nás tak velmi živě zajímá otázka
a srovnávání, jak se který sektor
průmyslové výroby u nás osvědčuje
a do jaké míry přispívá k obecnému
blahobytu. Pan ministr průmyslu se ve svém exposé
také o tomto thematu zmínil v kapitole, která
je nazvána "Průmysl znárodněný
a soukromý". Pan ministr dospěl při
srovnání výsledků statistických
národohospodářských ukazovatelů
k tomu, že náš průmysl znárodněný
pracuje přibližně stejně dobře
jako průmysl neznárodněný a že
podle těchto hospodářských ukazovatelů
ve druhém pololetí letošního roku průmysl
soukromý dokonce ještě předčil.
Poněvadž jsem se osobně zúčastnil
v tisku veřejné rozpravy o tomto thematu, mohla
by mne stihnout výtka pana ministra, že patřím
mezi ty, kteří podléhají té
nemoci, že srovnávají věci podle schematu:
černé - bílé. A proto mi dovolte,
abych se u toho aspoň několika větami zastavil.
Státní úřad statistický totiž
zpracovává řadu srovnávacích
hospodářských ukazovatelů naší
průmyslové výroby, z nichž nejzajímavější
jsou počet zaměstnanců, hodnota výroby
vcelku i specificky na jednoho zaměstnance a konečně
podíl vyplacených mezd a platů na hodnotě
celkové výroby. Já mám, bohužel,
po ruce výsledky pouze za první čtvrtletí
letošního roku, poněvadž výsledky
za druhé čtvrtletí letošního
roku nám ještě dostupny nejsou, a proto mohu
tyto výsledky srovnávat jenom pro toto první
období. Rád bych však konfrontoval čísla,
která byla uveřejněna v tisku, s čísly,
která nám zde ve zprávě uvedl pan
ministr Laušman a která, ačkoliv čerpají
z téhož pramene, se nakonec od sebe v některých
věcech podstatně liší. Tak pan ministr
uvedl, že pokud jde o počet zaměstnanců,
bylo v průmyslu znárodněném - v historických
zemích, prosím - zaměstnáno 66 % všech
zaměstnanců průmyslových, v soukromém
34 %. Naproti tomu podle tiskových zpráv bylo ve
znárodněných sektorech zaměstnáno
pouze 61 % a v ostatních 39 % všech zaměstnanců.
A při tom je zajímavé, že relativní
přírůstek zaměstnanců v sektoru
znárodněném činil pouze 1,05 %, kdežto
v průmyslu neznárodněném 1,4 %, tedy
celkem relativně víc. Hodnota výroby průměrně
za měsíc - v historických zemích -
srovnána podle údajů pana ministra Laušmana,
vykazuje ve prospěch průmyslu znárodněného
65,8 % veškeré výroby, u průmyslu neznárodněného
34,2 %. Přitom hodnota výroby na jednoho zaměstnance
činila měsíčně v průmyslu
znárodněném 10.738 Kčs a v průmyslu
ostatním 10.852 Kčs, tedy v průmyslu ostatním
jenom o 1,06 % více. Naproti tomu se však v tisku
uvádí, že poměr hodnot výroby
je 55 % u výroby znárodněné a jen
45 % u výroby soukromé. A při tom hodnota
výroby připadající na jednu hlavu
v znárodněném průmyslu činila
11.629 Kčs měsíčně, v ostatních
pak 15.183 Kčs měsíčně, tedy
o 31 % více. Podíl mezd na hodnotě výroby
je podle pana ministra u národních podniků
32,5 %, u soukromého sektoru 24,6 %, podle zpráv
tiskových však u výroby znárodněné
30,2 % a u soukromé pouze 18,1 %, což by znamenalo,
že průmysl soukromý pracuje daleko racionálněji
a hospodárněji.