Myslím, paní a pánové, že náš
lid je ve svém celku vysoce inteligentní a že
snese pravdu i tam, kde není příliš
přívětivá, a že i podle toho
budeme posuzovat exposé pana ministra průmyslu.
Rád konstatuji, že to nebyl žádný
enthusiasmus na nepravém místě, že to
nebylo přehodnocování hodnot a že celé
toto exposé je opravdu dobrou základnou k výměně
názorů a k diskusi mezi stranami Národní
fronty po tom všem, co nazýváme problematikou
našeho znárodněného, komunálního,
družstevního i soukromého podnikání.
Pan ministr hned v úvodních slovech zdůraznil,
že znárodnění našeho průmyslu
jsme provedli spořádaně a hladce proto, poněvadž
jsme byli jednotni ve vůli i přesvědčení
a poněvadž jsme všichni kladli zájem celku,
zájem republiky, zájem národa nad zájem
jednotlivců, nad zájem sobecký. Jsem rád,
že jsem to slyšel z úst odpovědného
ministra, že dílo znárodnění
nebylo dílem jedné skupiny, ale že bylo dílem
celého národa, že bylo dílem všech
stran Národní fronty. (Potlesk.)
Považuji, paní a pánové, za svoji povinnost,
abych zdůraznil, jaký vysoce významný
podíl má na tomto revolučním díle
znárodnění tehdy se rodící
jednotné odborové hnutí dělníků,
soukromých a veřejných zaměstnanců.
Byli to dělníci i soukromí zaměstnanci,
kteří bez rozdílu politického zaměření
postavili se nadšeně za realisaci ideálů
tří odborářských generací,
za uskutečnění demokracie hospodářské
i demokracie sociální, bez níž plným
právem nemohli věřit v odstranění
oněch strohých forem kapitalismu, který převahou
hospodářských sil a vystupňováním
hospodářské závislosti u námezdně
pracujících znehodnocoval výsledky demokracie
politické a nejednou zasáhl i to nejcennější,
co má člověk, svobodu člověka.
S hrdostí konstatuji, že v této milionové
armádě námezdně pracujících
byly desítky a desítky tisíců odborářů,
kteří se hrdě hlásili k mé
straně a kteří se stejným nadšením
a solidaritou prosazovali myšlenku znárodnění
a také po boku s ostatními tuto myšlenku prosadili.
Vytvořili ji společně s odboráři
jiného stranického zaměření
a právě onou vzácnou jednotou myslí
a srdcí dokázali, že ve straně národně-socialistické,
ve shodě s jejím programem, bojovali za myšlenku
znárodnění, za myšlenku hospodářské
demokracie, za myšlenku demokracie sociální,
tedy za ty ideály, které ve straně národně-socialistické
byly domovem po celé půl století. (Potlesk.)
A tu se my národní socialisté ptáme,
paní a pánové, proč právě
naše strana je záměrně podezřívána,
že znárodnění nepřeje a že
snad v zájmu někoho chce dokonce toto znárodnění
bourat. Myslím, že v zásadě nemůže
být mezi námi a druhými stranami Národní
fronty sporu o tom, že znárodnění bylo
s hlediska státně-politického, hospodářského
i sociálního odůvodněné a že
se nemusíme tudíž vracet k nějaké
diskusi o znárodnění. Nebude spor o zásadu,
ale spíše o methody. A tu přiznávám,
paní a pánové, že se v mnohých
věcech rozcházíme. My, národní
socialisté, jsme vyrostli z tradice a myšlení
tohoto lidu. Proto se stále a stále budeme vracet
k této tradici, budeme budovat z ducha národa. Proto,
ať se to komu líbí nebo nelíbí,
budeme hledat takové methody, které odpovídají
duchu tohoto národa a jeho tradici.
Víme dobře a plně také souhlasíme
s panem ministrem, že zdar našeho národního
podnikání, a my doplňujeme: také soukromého,
je osudem naší republiky. Právě proto
se musíme poctivě starat také o to, aby v
nejkratší době byla zajištěna rentabilita
našeho podnikání, a to v zájmu všeho
československého lidu. V květnu 1945 jsme
dobyli, paní a pánové, největšího
vítězství svých dějin; vyhnali
jsme Němce a dali jsme si demokracii lidovou, t. j. dali
jsme správu věcí veřejných
do rukou lidu. Ale musíme si uvědomit, že naše
vítězství nebylo tak veliké, abychom
mohli tuto krásnou, požehnanou zemi dát někam
jinam, abychom ji mohli přestěhovati blíže
k moři, abychom ji mohli přestěhovat do méně
krásné země, kde by bylo těch 70 %
surovin, které potřebujeme pro náš průmysl
a kde bychom měli lepší dopravu. Chci tím
říci, paní a pánové, že
se musíme při řešení hospodářských
otázek, ať jsme orientováni politicky tak či
onak, stále pohybovat na tvrdé půdě
skutečnosti, že musíme hledat takovou synthesu,
abychom v této zemi mohli opravdu dokonale hospodařit,
abychom mohli hospodářsky růst. Především
si musíme uvědomit, že jsme ve středu
Evropy, že nemáme suroviny a že právě
teď budeme postaveni před problém, odkud a
kam přivážet a dovážet.
A tu stojíme před dalším problémem,
jak zařídit naši výrobu, aby mohla opravdu
vyvážet kvalitní zboží, aby bylo
cenově dostupné, abychom neutrpěli újmu
na své životní úrovni. A tu, když
vycházíme právě z tohoto hlediska,
nesmíme podle mého názoru jako malý
stát a jako malý národ odmítnout jakoukoliv
skupinu, která by mohla přispět k našemu
blahobytu. Proto se vracíme k myšlence, která
podle mého názoru je nejšťastnější,
t. j. k myšlence smíšeného hospodářství.
V této souvislosti chci však jít dále.
Vím, že pro socialisty otázka soukromopodnikatelská
není otázkou lehkou. Ale uvědomme si, paní
a pánové - a my národní socialisté
jsme proto dali souhlas a proto jsme vítali zákon
o závodních radách, poněvadž
jsme vedeni jedinou zásadou - že v tomto státě
nesmí být člověk vykořisťován.
Co to znamená? Musí mít takové instituce,
které mu zaručí, že v tomto státě
nebude nikdo vykořisťován. Proto jsme vítali
závodní rady a proto také trváme na
tom, aby závodní rady všude konaly řádně
své povinnosti, aby méně politisovaly, ale
aby více hájily zájmy zaměstnanců,
a to všech zaměstnanců, kteří
jsou v závodě. Když budeme takto postupovat,
dojdeme k názoru, že jsme jako socialisté dosáhli
toho pravého, že v tomto státě nemůže
být nikdo, pravím, nikdo vykořisťován.
My národní socialisté jsme odmítali
strohé formy hospodářského liberalismu
právě proto, že hospodářský
liberalismus neměl mravní základny, že
nepočítal s člověkem a že uměl
svým způsobem člověka vykořisťovat.
Jak ho vykořisťoval? Tím, že postavil
proti počtu námezdně pracujících
svoji hospodářskou převahu, svoji hospodářskou
moc a tím zneužíval člověka.
Jestliže jsme se však, paní a pánové,
postavili proti tomuto systému, pak musíme mít
také odvahu říci, že nepřipustíme
žádný druhý systém, který
by pod rouškou nějakých nových ideálů
chtěl zavádět něco podobného,
takovou centralisaci, kde by se člověk stal zase
tím nic neznamenajícím článečkem
ve společenské výstavbě. To je důvod,
proč jsme zdůraznili a zdůrazňujeme,
že považujeme systém demokratické kontrolované
spolupráce znárodněného podnikání
s ostatními sektory podnikání za systém
nejlepší, poněvadž máme záruku,
že zde nebude vytvořena taková superiorita
kolektiva, kde by několik jedinců nakonec diktovalo
milionům. Chceme účelné rozvrstvení
hospodářských a sociálních
sil, chceme, aby se tak stalo v soutěži účelně
zladěné takovým hospodářským
plánem, který by vyrovnával, ale nepodlamoval
iniciativu ani znárodněných podniků,
ani druhých sektorů průmyslových.
To je, paní a pánové, stručně
řečeno, náš názor vyvěrající
z tradice našeho podnikání, a jsem přesvědčen,
že právě systém budovaný na těchto
zásadách je něčím typicky naším,
čím se můžeme pochlubit před
celým světem, je to systém československý,
a jestliže při vzorném plnění
povinností dosáhneme jeho úspěchu,
pak máme něco, jak nám to říkal
vždycky Masaryk, co můžeme nabídnout
světu, co může být také příkladem
pro ty druhé.
V závěru této své kapitoly chtěl
bych něco říci na účet těch,
kteří se domnívají, a já to
lidsky chápu, že může nastat zvrat. Vím,
že jsou ve všech politických stranách
lidé, kteří se domnívají, že
může ve znárodnění nastat zvrat,
a já jménem strany zdůrazňuji na jejich
adresu, ať patří k té či oné
politické straně, že jejich naděje jsou
marné a že v zájmu tohoto státu, v zájmu
demokracie opravdu lidové nikdo nemůže připustit,
abychom šli nazpět. V tomto národě byl
pohled opravdových lidí vždy upřen dopředu
a nebude tomu jinak ani teď, kdy skládáme ve
věcech hospodářských opravdu svoji
státnickou zkoušku.
Pan ministr průmyslu ve svém projevu se dotkl tolika
problémů, že je naprosto vyloučeno mně,
řečníku s omezenou řečnickou
lhůtou, abych se vyjádřil ke všem těmto
problémům, a proto mi jistě dovolíte,
abych se zmínil alespoň o těch problémech,
které mají podle mého názoru pro budoucí
vývoj znárodněného a celého
našeho průmyslového podnikání
zásadní význam.
Pan ministr průmyslu zdůraznil, že znárodněný
průmysl je náš osud. Při jiné
příležitosti totéž řekl
p. ministr zahraničního obchodu o našem zahraničním
obchodu. Myslím, paní a pánové, že
nebude mezi námi sporu o tom, že bychom měli
stále a stále, i v těchto debatách
o průmyslu, hledat souvislost mezi zahraničním
obchodem a našim průmyslovým podnikáním.
Přece všichni víme, že ze dvou důvodů
nemůže se náš průmysl bez silného
exportu obejít. Není to jenom to, že 70 % surovin
musíme dovážet a že si musíme -
poněvadž nemáme dostatek prostředků
- exportem získávat dostatek prostředků
pro dovoz. Ale to nestačí. Musíme si uvědomovat,
že potřebujeme dovážet investiční
statky, které potřebujeme pro renovaci našeho
průmyslu. Ale i kdyby toho nebylo, je třeba konstatovat,
že máme tak vyspělý průmysl národní
i soukromý, že prostě musíme vyvážet
do ciziny, poněvadž nemůžeme všechny
své výrobky uplatnit doma. A s tohoto hlediska posuzováno,
paní a pánové, je výsostně
významné pro naše průmyslové
podnikání, zda vyvážíme výrobky
v hodnotě suroviny, anebo zda je opravdu vyvážíme
nejenom v hodnotě suroviny, ale také v hodnotě
lidské práce, a tady bych chtěl konstatovat,
a prosím, paní a pánové, abyste si
toho dobře všimli, že po té stránce
můžeme být s naším zahraničním
obchodem spokojeni, poněvadž doposud nevyvážíme
zboží v hodnotě suroviny, ale především
vyvážíme hodnotnou lidskou práci. Je
ovšem třeba, abychom i v budoucnosti si tento poměr
zachovali.
Mnohem větší obtíže ovšem
budeme mít - a tu musíme mít velké
obavy - pokud jde o aktivní bilanci. To katastrofální
sucho nám jistě nepřidá do naší
bilance aktivity, naopak, musíme počítat
s tím, že bude určitá pasivita, a tu
bych chtěl varovat před jednou věcí.
Nechci zde mluvit o politickém aspektu zahraničních
půjček, ale v tomto státě musí
být zásadou, že i když je nám hodně
zle, musíme exportovat tolik, abychom si nemuseli vypůjčovat,
poněvadž kdyby se zde zahnízdila zásada,
že si budeme na schodky bilance zahraničního
obchodu vypůjčovat, pak by to byla zásada
velmi špatná.
Pokud jde o rozbor našeho zahraničního obchodu,
tu bych, paní a pánové, chtěl poukázat
na jednu nesmírně závažnou věc
pro náš průmysl a chtěl bych vésti
důkaz, jak opravdu jsme dobře počítali,
když jsme počítali s tak zvaným smíšením
podnikáním. Vidíme to při rozboru
našeho zahraničního obchodu, pokud jde o teritoria,
pokud jde o kontinenty a země, a tu je nejvýš
potěšujícím, že v našem zahraničním
obchodu, pokud jde o vývoz nebo dovoz, nemá ani
jediná země, ani jediný kontinent dominujícího
postavení. To je s hlediska zahraničně-politického
pro nás nesmírná věc a musíme
dbát toho, abychom si toto rozčlenění
po stránce teritoriální opravdu udržovali.
To ovšem znamená, že se pan ministr průmyslu
musí dohodnout o jedné věci: o ještě
lepším, než je tomu dosud, rozdělení
plánovité činnosti soukromopodnikatelského
sektoru a znárodněného podnikání,
poněvadž víme, že průmyslu znárodněnému
bude připadat veliký úkol, a to výroba
polotovarů, výroba masová, výroba
těžkých kusů a výroba investičních
statků. Naproti tomu střední a drobné
podniky a řemesla nám mohou vyhovovat právě
tím, že zpracovávají polotovary a že
mohou naši exportní bilanci velmi posílit exportem
spotřebních statků, po kterých i dnes
- pokud jsou nezbytné - je jak na západě,
tak na východě dostatečná poptávka.
V této kapitole je pro nás velmi důležitá
otázka zahraničního obchodu se zeměmi,
s kterými nás pojí nejenom bratrství,
nýbrž také spojenectví, a tu chci jménem
své strany zdůraznit, že jsme si velmi dobře
vědomi toho, že máme nejen my, ale také
druhá strana povinnost toto bratrství a spojenectví
ukázat v hospodářské spolupráci.
Chci ovšem upozornit, že bychom se hospodářsky
měli dívat na tyto otázky také s jiného
hlediska. Především máme se dívat
na tento t. zv. slovanský prostor jako na prostor doplňující,
to znamená doplňující, pokud jde o
politické vztahy, hospodářské vztahy,
dopravu, surovinové základny a polotovary. Soudím,
budeme-li takto posuzovat slovanský blok jako doplňující
hospodářský prostor, že se aspoň
částečně vyhneme eventuálním
krisím ve velkých průmyslech, jakmile nastane
určitý zvrat.
Tady ovšem je třeba, paní a pánové,
a v tom se snad rozcházíme, abychom také
my uměli otevřeně říci, že
plánování a průmyslová výroba
ve všech těchto státech slovanského
bloku se musí také provádět s hlediska
hospodářské oblasti jako celku a nejenom
s hlediska propagačního nebo nějak egoisticky
zájmového, poněvadž jinak nám
dojde k duplicitě výroby, ke konkurenci a ke vzrůstu
těch výrob, které nemají jinak přirozené
základny.
Za zvláště důležitou považuji
hospodářskou spolupráci s Polskem, a to proto,
poněvadž ji máme nejpropracovanější,
ale hlavně také proto, že ve spolupráci
s Polskem budeme v t. zv. hospodářské oblasti
slovanské míti s hlediska hospodářského
větší možnost manévrovací.
Dále chci zdůraznit, abychom se nedali klamat tím,
že by nám spolupráce se slovanským blokem
postačila v budoucnosti někdy k tomu, abychom se
mohli exportně stoprocentně vyžít, a
to je třeba dnes říci, poněvadž
slyším hlasy, že by to stačilo. I když
nám slovanské státy v nejlepším
bratrském souladu nabídnou všechno, co za dané
situace vzhledem k tomu, že jsou také rozbity, mohou
nabídnout, tedy i když budeme velmi usilovně
budovat toto spojení, můžeme získat
maximálně jen padesát procent našeho
zahraničního obratu, to znamená, že
nakonec, pokud jde o suroviny, kůži, kaučuk,
nikl atd., všechny tyto suroviny budeme muset dovážet
odjinud, z jiných kontinentů, a to nám cosi
říká, že se musíme také
po této stránce i politicky tak zachovat, abychom
těchto spojů neztratili. Kdybychom je ztratili,
nemohli bychom, a to je velmi závažné, plnit
své dodávkové smlouvy se slovanskými
státy. Zvláště chci upozornit na nebezpečí,
které je v tom, že kdybychom měli nedostatek
vlny, bavlny a kůží, prostě bychom museli
při tomto nedostatku dodávek snížiti
svou životní úroveň, a já se
nebojím říci, že by to ohrozilo existenci
příslušných našich velmi důležitých
podniků.
Zmínil jsem se, paní a pánové, o těchto
otázkách právě proto, že v souvislosti
s naším dovozem a vývozem musíme si
říci, jak bychom měli prostě postupovat,
co očekává československý export
od znárodněného podnikání především,
a tu myslím, že je třeba velmi důrazně
říci, že nestačí jen mluvit o
odstranění vad, které máme, ale že
je třeba také k jejich odstraňování
přikročit, a tu bych chtěl říci
jedno: Především nám mnoho záleží
na tom, aby se urychleně vyjasnily finanční
a majetkové poměry národních podniků,
aby byla umožněna jasná výrobní
a cenová kalkulace. Dále půjde o vytvoření
plánovaného a dostatečně pružného
systému mzdového, kde by opravdu byl každý
honorován podle výkonu. A tu bych, paní a
pánové, považoval za povinnost vyslovit politování.
V květnu t. r. jsme zde projednávali zákon
o Československém ústavu práce, a
do dnešního dne, ačkoliv tehdy Ústřední
rada odborů trvala na tom, aby to bylo rychle projednáno,
ani představenstvo, ani ředitelé tohoto ústavu
nejsou jmenováni. A tam právě očekáváme,
že se ta pružná mzdová soustava bude vytvářet
za účasti nejlepších odborníků.
A tu bych prosil, abychom se trochu interesovali o provádění
tohoto zákona.
V zájmu našeho exportního průmyslu je
dále třeba, abychom si už jednou jasně
řekli, že nebudeme trpět v našem znárodněném
podnikání ředitele neodborníky; že
nemůžeme trpět ty, kteří místo
aby pomohli znárodněně výrobě,
pomáhají ji jenom a jenom brzdit. Dále je
třeba zdůraznit, že v nejbližší
době musíme opustit zásadu kvantitativního
plánování a že se musíme vrátit
k té staré tradici našeho průmyslového
podnikání, a to je kvalita a láce. (Potlesk.)
To znamená napnout síly, zbavit se příživníků,
zbavit se neodborníků, zbavit se lenochů
a začít dělat takovou práci, jakou
jsme vždycky dovedli do celého světa vyvážet
(Potlesk.), dokonalé zboží, kde nebude
rozhodovat ani tak cena, jako jakost československého
výrobku. (Předsednictví převzal
místopředseda dr Ševčík.)
A nyní mi dovolte, paní a pánové,
abych se v závěru zabýval otázkou,
která je podle mého názoru ústřední
otázkou průmyslového podnikání.
Otázka ta zní, jak nejúčelněji
organisovat znárodněné podnikání
a celé naše hospodářství, aby
výslednicí této organisace bylo to, co chceme
my socialisté: dokonalá sociální služba
hospodářská. A tu myslím, že
pro nás je velmi typický jeden zjev. Zatím
co zcela správně v linii politické demokracie
jdeme důsledně k decentralisaci - opakuji, správně
- naproti tomu pravý opak děláme, pokud jde
o hospodářskou politiku. Tam místo abychom
šli od centralisace k decentralisaci, jdeme naopak od centralisace,
o které máme jenom slabé ponětí,
k tuhé centralisaci a využíváme všeho,
aby ta tuhá centralisace zůstala.
Myslím, paní a pánové, že je
to trvale neudržitelný stav a že se musíme
otevřeně dohodnout o tom, zda centralisovat či
decentralisovat, a současně o druhém problému,
zda členit naše národní podniky horizontálně
anebo vertikálně. To jsou dvě základní
otázky a k tomu si řekněme ještě
něco. Když mluvíme o cetralisaci našeho
podnikání, je třeba poukázat na jednu
věc, která se musí příčit
každému demokratu. Za dva a půl roku jsme se
nedostali ani tak daleko, abychom se zbavili jmenovaných
orgánů. Máme stále plná ústa
demokracie, lidové demokracie, ale v hospodářství
trváme neústupně na jmenovaných orgánech.
To je přece nemožný stav a musíme se
jím zabývat.
Chápu, že v revoluci, právě v sektoru
hospodářském, byla centralisace nutná
anebo dokonce účelná. Nesmí však
trvat věčně. My přece, kdo nejsme
zastánci t. zv. permanentní revoluce, tvrdíme,
že jsme měli už dost času na to, abychom
si dali tyto věci do pořádku. S hlediska
demokratického nemůžeme na příklad
považovat za únosné, aby hospodářské
skupiny průmyslu byly vedeny jmenovanými orgány,
aby dokonce generální tajemníci těchto
hospodářských skupin byli vlastně
více méně nepřímo úředníky
ministerstva průmyslu, t. j. toho ministerstva, proti kterému
mají podniky, zastoupené v hospodářské
skupině, hájit. To je přece neudržitelný
stav. Neříkám, paní a pánové,
že nejsou generální tajemníci skupin,
kteří podniky hájí, ale musím
přiznat, že tady výjimka potvrzuje jenom pravidlo.
Musíme si také něco upřímně
říci o t. zv. zmocněncích. Zmocněnci,
to je tak trochu revoluční výdobytek. Ale
jestliže připravujeme hospodářskou organisaci,
organisaci hospodářské samosprávy,
myslím, že nebude mezi námi sporu, že
v příští organisaci hospodářské
samosprávy budou zastoupeni zaměstnanci. Domnívám
se, že až bude tento zákon, za jehož urychlení
zde plaiduji, pod střechou, že nám konečně
zmizí všichni ti revoluční komisaři,
poněvadž nějaký systém komisařů
ve státě, který je právně dokonale
fundován, nemá prostě ani odůvodnění,
ani místa.
A nyní k otázce centralisace a decentralisace a
k otázce, která je také velmi závažná,
horizontálního nebo vertikálního členění.
Řeknu to krátce. Víme, že musíme
uvažovat o takovém systému, kde by byla nějak
vyjádřena spolupráce mezi soukromopodnikatelským
sektorem a znárodněným sektorem ne z nějakých
důvodů politických, ale z důvodů
zdravého rozumu, z důvodů hospodářských.
A tu bych velmi snažně prosil p. ministra průmyslu,
aby z jeho iniciativy vyšel popud, aby mezi znárodněným
podnikáním a mezi podnikáním soukromým,
družstevním a komunálním byly sjednány
rámcové a dílčí dohody o této
spolupráci. Já jsem již v kapitole o exportu
řekl, že to jde a že je to nesmírně
závažné a důležité v zájmu
našeho podnikání.