Ačkoli chemická výroba byla letos proti roku 1946 značně zvýšena, muselo se u některých druhů výroby zachovat dosud kontingentování zboží, aby se potřeba uspokojila spravedlivě a aby zásobování domácího trhu bylo plynulejší a lepší. Spotřeba určitých chemikálií je dnes abnormálně vypjata a zejména drobní výrobci barev a laků se dožadují zvýšení přídělu chemických výrobků, ačkoliv jejich dřívější spotřeba byla daleko menší. Chemický průmysl však nemůže zanedbat vývoz a musí si zejména nyní zajistit trhy pro dobu budoucí. To ovšem často znamená omezení domácí spotřeby.

Obraty národních podniků za leden až červen letošního roku v porovnání s obraty za stejné období minulého roku jsou o mnoho vyšší. Za první pololetí t. r. stouply asi o 67% proti stejnému období roku minulého. Mělo by to znamenat snížení výrobních nákladů a větší zisk. Ve skutečnosti však zisk v důsledku různých zatížení klesl s 5,08% na 3,97%, tedy více než o jednu pětinu. I když vezmeme v úvahu, že v loňském zisku se zobrazovalo zhodnocení zásob, převedených z roku 1945 a nakoupených ještě před zvýšením cen, a přihlédneme-li dále k tomu, že v lednu a únoru letošního roku mrazy a uhelná kalamita způsobily závodům značné ztráty, spatřuji v tomto poklesu dosti závažnou skutečnost, zejména když tento vykázaný čistý zisk neodpovídá skutečným poměrům a je zkreslován tím, že odpisy nebyly počítány z valorisovaných hodnot.

Hodnota investic, provedených v prvém pololetí, činí 31.9 mil. Kčs. Také národní podniky chemické vykazují vzrůst povolených úvěrů o 170 mil. Kčs. Skutečné zatížení, vyplývající z rozdílů kreditních a debetních účtů, vzrostlo za stejnou dobu o 263 mil. Kčs.

Nejistota dnešního bilancování projevuje se velmi výrazně i v cenové politice. Ceny, jak se v chemickém oboru vyvinuly během posledního půldruhého roku, neodpovídají ve stejné míře skutečnému zvýšení výrobních nákladů. Zejména některé základní produkty jsou prodávány za ceny vysloveně ztrátové a pod světovou cenovou hladinou. Jen s velkými obtížemi bylo prosazeno na př. zvýšení cen sody na 3,10 Kčs, i když v exportu možno dosáhnouti 15 - 18 Kčs za 1 kg.

Zavedení finančního a provozního účetnictví se osvědčilo také v chemii. K ilustraci poměrů v chemickém průmyslu ještě uvádím, že počet neomluvených hodin stoupl v českých zemích s 3,68% na 4,40% celkově odpracovaných hodin, na Slovensku naopak klesl se 4,70% na 2,25%.

Měl jsem v úmyslu již ve svém dnešním výkladu osvětlit problematiku Stalinových závodů. Bohužel komise, kterou jsem na návrh průmyslového výboru ÚNS pověřil jejím studiem, neskončila dosud svou práci. Nebudu proto předbíhat a zprávu o Stalinových závodech podám průmyslovému výboru později. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Přistupuje nyní k naší keramice mohu doznat, že její výrobní situace se pozvolna lepší. Počátkem roku 1947 bylo započato se stupňováním výroby a přikročilo se již také k plánování jakosti výroby. V tomto oboru je právě rozdíl mezi podniky vnitrozemskými a podniky pohraničními velmi dobře patrný. Zatím co podniky ve vnitrozemí se konsolidovaly poměrně velmi rychle a vykazují aktivní hospodářské výsledky, podniky v pohraničí měly obtížnějši situaci hlavně po odsunu Němců. Většina těchto podniků vykazuje v pohraničí pasivní hospodářské výsledky. Aby různé obtíže byly překonány a podniky co nejrychleji konsolidovány, byla provedena dočasná koncentrace výroby, zaveden prémiový mzdový a platový systém, byla provedena výchova a školení nových, zejména mladých zaměstnanců. V odůvodněných případech byly provedeny také osobní změny na vedoucích místech v podnicích.

Poslední dobou se mnoho mluvilo o výrobě stavebních hmot a hlavně cementu. Musím konstatovat, že nedostatek cementu není zaviňován výrobou. Výroba cementu totiž dosáhla již předválečné výše, plán je plněn již více než na 100% a přesto bylo nutno, aby od 15. července byl cement znovu kontingentován. Myslím, že důvodem je nedokonalá souhra mezi plánem stavebnin, potřebou udržovací a plánem výrobním. Aby se nahradil nedostatek cihel, zvyšovala se výroba cementového zboží, zejména ze struskocementových a škvárobetonových tvárnic. Jeho výroba trpěla v letních měsících nedostatkem cementu. Výroba v průmyslu cihlářském se během roku zlepšila tak, že počátkem července mohlo se přikročiti k uvolnění krytin.

Velmi obtížná byla také situace v oboru výroby kamene, což je odůvodněno velkým nedostatkem pracovních sil vzhledem k mimořádně obtížné a namáhavé práci. Výroba osinkocementového zboží byla plněna podle plánu. Také těžba hlin trpěla stejnými nedostatky jako výroba kamene. Byl to především nedostatek pracovních sil a také opotřebované a zastaralé strojní zařízení. Plán nebyl splněn, ale jeví se stoupající tendence. Také v tomto oboru průmyslovém se ukazuje, že otázky cenové nutno řešiti rychle, aby nedocházelo k poruchám ve výrobě.

Ačkoli je patrno, že keramický průmysl překonává ve výrobě velké obtíže, bude jeho celková bilance slabě aktivní, ovšem opět při nevalorisovaných odpisech. Kdyby odpisy byly uváděny správnou reprodukční hodnotou, pak by výsledná bilance byla ztrátová. Otázka pracovních sil zůstává také v tomto oboru stále vážným problémem. Dnešní způsob náboru nových pracovníků nevyřeší kritickou situaci, protože ještě počátkem srpna t. r. se národním podnikům nedostávalo 8.369 osob. Během prvních šesti měsíců t. r. byl patrný pouze malý přírůstek zaměstnanců. Také naše keramické závody potřebují zlevnění a zlepšení své výroby a rozsáhlých investic, což naráží na přibližně stejné potíže jako u jiných průmyslových oborů, o nichž jsem mluvil. Keramické závody si včas uvědomily, že boj o zachování tradičních zahraničních trhů pro průmysl porcelánový je hlavně bojem o zvýšení jakosti. Bohužel výchova a výcvik nových odborných sil pokračují pomalu, protože je k disposici pouze nepatrný počet osob, vhodných pro zaučování českých zaměstnanců.

Odbyt národních podniků jevil v prvém pololetí stálé stoupání a dosáhl v červnu 206,297.851 Kčs v tuzemsku a 81,793.434 Kčs v exportu. Od té doby odbyt ještě stále stoupá, ale nedosáhl předpokládané výše, protože podle plánu měl by obrat za půl roku činit 1.750,000.000 Kčs a činí s konfiskáty, určenými k afilaci, pouze 1.491,332.259 Kčs. Za první pololetí činil exportní odbyt 442,841.234 Kčs, ačkoli podle exportního plánu měl činit 725,000.000 Kčs.

Musím tedy slavné sněmovně přiznat, že byl splněn nedostatečně.

Pokud jde, paní a pánové, o průmysl sklářský, chci připomenout, že zde máme znárodněnu téměř celou výrobu hutní. Soukromý průmysl obsahuje pouze obory zušlechťovatelské. Strojní zařízení sklářské výroby je značně opotřebováno. Loňského roku i v prvním pololetí letošního roku se poptávka i odbyt vyvíjel jinak ve skupině sklářských výrobků luxusních, jinak ve skupině skla užitkového.

V hutní výrobě sklářské je patrno stoupání výkonu a kapacit. Tak k 1. lednu 1947 bylo v provozu 58 pánvových pecí, 4 denní vany a 22 kontinuitních van, zatím co k 1. září již 75 pánvových pecí, 5 denních van a 37 kontinuitních van. I v dalším zpracování se výroba v prvním pololetí letošního roku zvyšovala a ve znárodněném sklářském průmyslu průměrně byla výroba prvního pololetí roku 1947 vyšší o 29% než v témže údobí roku 1946. V roce 1946 činilo optimum výroby, vyjádřené množstvím skla hutní nettovýroby, připadající na jednoho dělníka, 1.030 kg, v roce 1947 je měsíční průměr již 1.080 kg. Bohužel, také sklo má své surovinové potíže, a to v dodávkách nekvalitního uhlí a nekvalitních písků. Špatné kvality těchto dvou surovin mají v zápětí horší kvalitu tavené skloviny. Největší problém však je v nedostatku domácí sody a potaše.

Pokud jde o pracovní síly, byla situace zlepšena natolik, že z 21.700 zaměstnanců po revoluci zaměstnává sklářský průmysl koncem června 1947 již 31.350 osob a z toho pouze 5.870 Němců. Potřebuje však dalších 3.800 zaměstnanců. Nejvíce se cítí nedostatek v oboru zušlechťovatelském. Řekl bych, že po této stránce je lepší situace v průmyslu znárodněném než soukromém. Již ve svém výkladu letos na jaře jsem upozornil, že průmysl porcelánový, sklářský a do jisté míry také textilní bude v obtížnější situaci v roce 1947, nežli byl v roce 1946, vzhledem k prováděnému odsunu Němců. Vezmeme-li v úvahu, že před okupací bylo v českém sklářství zaměstnáno asi 25.000 Němců, t. j. 50% všeho osazenstva, a nyní pouze 5.870 Němců, možno říci, že nahrazení německých pracovních sil se poměrně dobře zdařilo. Jen v některých oborech speciální povahy, vyžadující několikaleté praxe, nelze ještě Němce plně nahradit.

Také vývoz sklářského průmyslu se vyvíjel stále lépe, a to jak v roce 1946, tak i v prvním pololetí letošního roku a činí asi 10% vývozu v poměru k celkovému vývozu.

V této souvislosti uvádím, že na vývozu v prvním pololetí letošního roku participují národní podniky částkou 617,084.000 Kč, společné národní správy částkou 171,621 000 Kčs a soukromé podniky částkou 523,267.000 Kčs. V červenci je podíl takovýto: národní podniky 124.781.000 Kčs, společné národní správy 33,454.000 Kčs a soukromý průmysl 70,440.000 Kčs. Protože úhrnný odbyt národních podniků v prvém pololetí 1947 činil zhruba 1¹/₄ miliardy Kčs, připadá z celkového obratu na export 49,6%. Ve srovnání s rokem 1946 dosáhly národní podniky odbytu, který je pouze o 15% menší nežli celoroční odbyt v roce 1946, a dosáhly vývozu asi o 30% vyššího nežli v roce 1946. Také průměrný odbyt na jednoho dělníka se zlepšil. Proti průměrnému odbytu měsíčnímu na jednoho dělníka v roce 1946, kdy činil 7.990 Kč, je měsíční průměr za prvé pololetí t. r. 10.460 Kčs.

Ačkoli se z těchto čísel zdá, že náš sklářský průmysl má dobrou situaci odbytovou, musím upozornit na okolnosti, které v nejbližších dobách mohou sklářskou výrobu značně ovlivnit. Loňského roku se ukázalo, že odbyt v luxusním skle začíná klesat a že v cenách užitkového a plochého skla se dostáváme do ostré soutěže se zahraničním průmyslem. Abychom mohli v užitkovém skle snižovat ceny, musíme - promiňte, zpívám-li starou písničku - i ve sklářství přikročit k rozsáhlejším investičním pracím a zracionalisovat a zmodernisovat výrobu. Protože lze počítat s tím, že u nejdůležitějších druhů užitkového skla bude ještě delší dobu velká poptávka, musíme racionalisaci svých podniků provést co nejdříve. Zatím se ještě neprojevil ve vývozu sklářských výrobků pokles poptávky po luxusním skle, protože se podařilo nahradit je získáním objednávek pro jiné druhy skla. Ale situace je vážná a musíme býti v pozoru. Mohu také sdělit, že působíme k tomu, aby byly sníženy výrobní a administrativní náklady. Proto se již pracuje na úkolových sazebnících, aby se jednotlivým podnikům dala jednotná a pevná kalkulační základna. Jednou z podmínek nápravy může býti jednotná a řádná kontrola sklářského vývozu, a to jak s hlediska cen, tak i kvality.

Kromě těchto přímých zásahů sleduji však ještě jinou cestu. Věnuji pozornost zvýšení výtvarné hodnoty výrobků všech t. zv. uměleckých průmyslů. Je to po prvé, kdy se úřad takto zabývá výrobou, a již během krátké doby se ukazují kladné výsledky. Již loni jsem dal připravit akci, pro kterou jsem získal naše výtvarníky, a posílal jsem pravidelně žáky výtvarných učilišť i některé již hotové umělce na praxi do výroby v takovém rozsahu, že se tím nemůže pochlubit žádný jiný stát na světě. Jsem přesvědčen, že je to dobrá investice a že za 3 - 4 roky budeme sklízet ovoce této setby. Sleduji se zájmem práci vysoké školy umělecko-průmyslové a snažím se o to, aby se mezi touto školou a naším průmyslem, zejména sklářským, keramickým a textilním, vyvinula zdárná spolupráce. Nejlepším žákům této školy, pokud své školení a svou tvorbu zaměřili na potřeby průmyslu, udílí ministerstvo průmyslu každoročně zvláštní čestné odměny. Při všech těchto obtížích vykáží v tomto roce národní podniky sklářské určitý zisk, který ani zde by ovšem nebyl, kdyby byly odpisy počítány z valorisovaných hodnot.

A nyní, přikročuje zase k stručnému vylíčení situace v textilním průmyslu, chci nejprve upozornit, že je ovlivňována dvěma zjevy. Především tím, že je vázána v největší míře na dovoz surovin ze zahraničí, a také tím, že v textilním průmyslu bylo velké procento německých pracovních sil. Z těchto základních skutečností vyplývají všechny ostatní potíže, a to jak v surovinách, tak v pracovních silách a možnostech odbytových. Protože v zahraničním obchodu máme za poslední měsíce pasivní saldo, rozhodla se Národní banka k takovým opatřením, která by značně ztížila nákup textilních surovin do té doby, pokud textilní průmysl nesplní vývozní plán, stanovený dovozní a vývozní komisí. Za první pololetí splnil textilní znárodněný průmysl svůj exportní plán pouze ze 45,6%. Je však patrná stoupající tendence exportních obratů. Za prvé čtvrtletí činil přímý export národních podniků 17,3%, za prvé pololetí 1947 je exportní průměr již 20,5% a za měsíc červen 1947 dokonce již 23,2%.

Vývoz textilních výrobků je ztížen po této válce z několika příčin:

1. Dlouholetým odloučením od světa technický vývoj našich textilních továren ustrnul a obchodní spojení byla přerušena.

2. Státy, které před válkou byly našimi odběrateli, z hospodářské nutnosti se začaly zabývat výrobou, po příp. svou textilní výrobu rozšířily.

3. Všeobecné ochuzení státu, způsobené válkou, vede k omezování dovozu.

4. Ceny textilního zboží jsou na zahraničních trzích neustáleny, kapacita textilních továren ve světě stoupla. Při nevyužité kapacitě našich závodů a zastaralém zařízení můžeme v některých druzích zboží jen velmi těžko cenově konkurovat, zejména když také při nákupech bavlny vzhledem k devisové situaci nemůžeme uzavírat výhodné termínové nákupy, nýbrž musíme nakupovat za kursy platné pro pohotovou bavlnu.

5. Noví lidé v našich textilních podnicích neměli zkušenosti v zahraničním obchodu. Před válkou byla velká část textilního průmyslu v německých rukou.

6. Odbytová stagnace ve Spojených státech amerických a také v některých státech latinské Ameriky omezuje možnost našeho vývozu do těchto států.

To jsou jenom hlavní příčiny, proč textilní průmysl může jen s velkými obtížemi vyvážet své výrobky. Za této situace trvá Národní banka na tom, aby si textilní průmysl opatřil svým exportem do zemí s hodnotnou valutou nezbytné suroviny. Pokládám za nutné sněmovnu upozornit na to, že textilní průmysl takové požadavky nesplnil ani před válkou, neboť asi 60% exportu textilií šlo vždy do zemí, do kterých dnes z různých důvodů vyvážet nemůžeme. Je to především Německo, Rakousko a jihovýchodní Evropa. Opatření, ke kterým Národní banka přistupuje, mohou znamenat podstatné omezení dovozu textilních surovin na určitou dobu, na což chci právě s tohoto místa velmi vážně upozorniti. Textilní průmysl může zvyšovat své exportní obraty jen za cenu pronikavého snížení cen. Snižování cen však vadí především okolnost, že kapacity strojního parku je využito pouze z 50%. Zde je třeba ještě poznamenat, že obchodními smlouvami jsou zajištěny našemu textilnímu průmyslu dodávky pouze ve výši asi 10% z plánovaného exportu. Také tato okolnost brání splnit vývozní plán. Ve zkratce bych řekl, že vývoz je možno zvyšovat pouze na úkor nynějších cen a že se neprojeví příliš příznivě v bilančních výsledcích národních podniků.

Za první pololetí dosáhl znárodněný textilní průmysl obratu 6.979,523.028 Kčs. Z toho export činí 916,370.561 Kčs. Podíl exportu takto vyjádřený by mohl vést ke klamným závěrům, pokud jde o procento exportní z celkového obratu. Je totiž třeba uvážit, že v uvedených celkových obratech jsou i dodávky zboží režného do tiskáren, dodávky přízí do tkalcoven a pletáren a dodávky hotového zboží do konfekce. Dodávky pro konfekci a dodávky pro velkoobchod i maloobchod činily 2.966,975.581 Kčs, což je 42,5% z celkového obratu. To je prakticky množství, které bylo dáno pro tuzemskou civilní potřebu.

Mzdová hladina je v textilním průmyslu nejnižší ze všech průmyslových oborů, jak vysvítá z přehledu Státního úřadu statistického z května t. r. Má to za následek - zejména v oblastech, kde se střetávají zájmy textilního průmyslu s jinými průmyslovými odvětvími - buď odchod dělnictva nebo vzestupný tlak na mzdy. Bylo přikročeno již k vypracování státního katalogu prací, který je zatím hotov v oboru jutařském a vlnařském. V oboru lnářském a bavlnářském bude připraven do konce roku. Podíl mezd na obratu přibližuje se již průměru z roku 1937. V prvním pololetí roku i při těchto potížích stoupl počet zaměstnanců a koncem června činil 89.066 v průmyslu znárodněném. Znárodněné textilní podniky věnovaly také v tomto roce zvýšenou péči školení nových zaměstnanců a zřídily proto co nejvíce podnikových škol. Školy jsou nyní reorganisovány tak, aby každý národní podnik měl dvě školy, zaměřené co nejvíce na specialisaci a vybavené nejschopnějšími učiteli. Tím národní podniky vychovávají dorost nejen pro své podniky, ale z valné části i pro podniky soukromé.

V roce 1946 byl obrat všech národních podniků asi 11.200 mil. Kčs a hrubý bilanční zisk 767 mil. Kčs. Poměrně příznivý výsledek hospodářského roku 1946 nelze připočísti příznivému provozu, nýbrž z největší části realisaci cenového zvýšení zásob. Pro rok 1947 byl odhadnut hrubý zisk národních podniků částkou 658 mil. Kčs, takže za prvé pololetí by se jevil předpokládaný hrubý zisk 329 mil. Kčs. V tomto roce totiž nelze již počítat s realisací nadhodnocených skladů a výsledek je ovlivňován horšími cenami, dosahovanými v exportu, jakož i odváděním 4% příspěvku do intervenčního fondu. Při předpokládaném tuzemském obratu celého textilního průmyslu ve výši 15 miliard Kčs činí předpokládaná položka intervenčnímu fondu 600 mil. Kčs. Textilní průmysl je zvlášť těžce postižen, protože textilní výrobky jsou postiženy třikrát až čtyřikrát vzhledem k několikastupňové výrobě v textilním průmyslu. Přes tyto všechny vyšší náklady, vzniklé poplatkem do intervenčního fondu, a na druhé straně přes nižší výnosy, vzniklé značným snížením exportních cen, lze počítati s přibližně stejnými provozními výsledky jako v r. 1946. Podnikové hospodaření, vypracování bilancí a provozní početnictví naráží v textilu na větší obtíže než v jiných oborech, protože má naprostý nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, neboť textilní průmysl měl před znárodněním jen v nepatrné míře dobré provozní početnictví.