1. Před válkou vykonávaly některé pomocné práce na dolech cizí firmy ve své režii; jejich dělníci nebyli vedeni ve stavu zaměstnanců uhelných dolů proti dnešnímu stavu, kdy všichni zaměstnanci konající pomocné práce jsou vedeni ve stavu národního podniku a jejich směny se počítají do celkového výkonu.

2. Pracuje-li průměrně v uhelných dolech 7.500 brigádníků s výkonem 60 - 70% a pracují-li váleční zajatci a trestanci s výkonem 80 - 90% v poměru k českým zaměstnancům, musí být na dolech udržováno poměrně více pracovních sil, aby se jejich výkon doplnil na 100% náhradu.

3. Dalšího zvýšení počtu zaměstnanců vyžaduje i zvýšená zákonná dovolená z 12 dnů na 35 dnů, činící průměrně 23 dnů do roka na jednoho zaměstnance. To znamená ztrátu 2,000.000 směn ročně, což odpovídá 6.900 dělníkům.

4. Válkou zanedbané přípravné práce v hlubinných dolech i na skrývkách vyžadují po několik let většího počtu zaměstnanců.

Důležitou úlohu v počtu pracovních sil hrají také zameškané směny, a to zejména směny zameškané nemocí a t. zv. omluvené a neomluvené směny. Významné je srovnání průměrného procenta zameškaných směn v roce 1937 se zameškanými směnami v jednotlivých měsících roku 1947 v ostravském revíru. Průměrný počet zameškaných směn činil totiž v roce 1937 - 7,58%, z toho pro nemoc 6,3%. V měsíci červenci 1947 činil 23,10%, z toho pro nemoc 10,65%.

Částečně lze vysvětliti zvýšení počtu zameškaných směn větší náchylností horníků k onemocnění vzhledem na jejich vyčerpanost a podvýživu za války, vyššímu průměrnému věku, ale také špatné pracovní morálce - simulování a podobně - zejména u mladších horníků. Také přepracovanost lékařů má na to vliv, protože v návalu práce uznávají i pochybnou nemoc.

Proto, paní a pánové, národní podniky učinily již příslušná opatření proti snížené morálce. Budou-li se neomluvené směny opakovati a dosáhnou-li vcelku čísla 6 za měsíc, budou provinilí zaměstnanci stíháni podle zákona o ochraně dvouletého plánu. V době, kdy klademe základy socialistického zřízení, nelze přece dopustit, aby pracovní kázeň byla rozvrácena a aby lajdáci hnali vodu na mlýn reakci. (Potlesk.)

Pokud jde o nábor pracovních sil, chci sdělit, že báňské národní podniky se snaží získati především stálé pracovní síly obvyklými prostředky dobrovolného náboru. Stálé pracovní síly získávají národní podniky vlastně jen z mladších, 20 - 30letých brigádníků, kteří poznali hornickou práci i její výhody z vlastního názoru. Kvalitní pracovní síly byly získány v menším počtu - asi 500 osob - také z reemigrantů. Nedostatek stálých dělníků musí být proto nahrazován zejména brigádníky, válečnými zajatci a vojáky. Brigádníci pracují na dolech zpravidla kratší dobu a nemohou se proto dobře zapracovati. Brigádníci jsou však dosud pro hornictví nezbytní. Vojáci přicházejí na doly na delší dobu, jsou disciplinovaní a jejich výkon je vcelku dobrý, pročež je mně radostí, mohu-li jim a celé naší armádě s tohoto místa poděkovat.

V zájmu úplnosti musím také sdělit, že rentabilita koksoven, patřících národním podnikům Československé doly, je nízká, neboť úhrnné kapacity všech koksoven bylo využito v uplynulém pololetí pouze z 51,13%, protože nebylo uhlí. V zimních měsících, zejména v únoru a v březnu, byl koksovnám pro dopravní potíže příděl zvýšen, aby uhlí nemuselo být uskladňováno; tehdy také byla značněji překročena plánovaná výroba. Rentabilitu koksoven zvýšíme, budeme-li mít dostatek koksového uhlí.

Pokud jde o těžbu železné rudy v Čechách a na Moravě, musím upozornit slavnou sněmovnu, že má své zvláštní problémy. Za I. pololetí bylo vytěženo 192.188 tun železné rudy v Čechách a na Moravě, což odpovídá asi 52,4% celoroční těžby z roku 1946. Průměrný počet osazenstva obsahuje 58% počtu z roku 1937 a činí 883 dělníků. Zvýšení těžby brání okolnost, že kvalita rudy je nevalná. Proto také byl v měsíci květnu v Severomoravských dolech zastaven důl Jiří Hugo a na dole Barbara se provádějí pouze kutací práce. Dobrý byl odbyt vápence, jehož těžba byla proti plánu překročena o 3.526 tun.

V ostatních rudách je situace asi takováto: pololetní těžba olovostříbrnatých rud příbramského podniku činila 49,5%, proti celoroční těžbě z roku 1937. Huť vyrobila celkem 20.127,20 kg stříbra, 3.088 tun měkkého a 415 tun tvrdého olova. Tím byl značně překročen výrobní plán. Koncem pololetí zahájila částečný provoz nová lučebna drahých kovů. Je započato s pracemi nové drtírny na Březových Horách. Závod je stále pasivní vzhledem k neúměrně nízkým cenám kovů. Jen pro příklad uvádím, že za olovo, vyrobené z vlastních rud, dostává podnik 15,50 Kčs za kg, kdežto olovo kupované z ciziny stojí 20 až 21 Kčs za 1 kg.

Závody v Cinvaldu, v Horním Slavkově a Rotavě vytěžily celkem 37.157 tun cinowolframových rudnin, t. j. asi 61,5% těžby z roku 1946. Během pololetí byl přezkoušen chod úpravny v Horním Slavkově a Cinvaldu a byla dána do provozu úpravna v Rotavě. V Krupce se pokračovalo v otvírkových pracích na molybdenovém ložisku.

Tuhové ložisko v Netolicích počátkem roku vyklínilo, takže je nutno provádět pokusné vrtby, aby se zjistilo jeho pokračování. Závod ve Starém Městě trpí stálým nedostatkem dělníků. Oběma závodům hrozí pasivita následkem nízkých cen tuhových výrobků.

Slovenské železnorudné baně splnily v těžbě železné a manganové rudy plán, dokonce jej o něco málo překročily. Také výkon na směnu proti loňskému roku stoupl a činí průměrně 0,65 tuny na směnu. Největší dosažený výkon byl 0,69 tun za směnu. Rád sděluji, že slovenské závody na barevné kovy dostávají se postupně do normálního provozu.

Plné rozvinutí provozu naftových dolů, zejména výzkumných vrteb, bylo ztěžováno opatřováním speciálních zařízení a součástek, hlavně pro pohonné vrtací stroje. Také dodávka nových vrtacích strojů byla opožděna pro výrobní obtíže v továrnách. Přes všechny tyto obtíže dělá se vše, abychom získali co nejdříve a co nejvíce své vlastní československé nafty.

Paní a pánové, nejzávažnější je ovšem zpráva o hospodářských výsledcích Československých dolů. Je nutno konstatovat, že se výsledky proti roku 1946 zhoršily. Příčiny tohoto zhoršení vidím hlavně v těchto 4 bodech: Mzdová složka nákladová během prvního pololetí stále ještě stoupala a proti stejné době roku 1946 odpadly nižší mzdy německých zaměstnanců, což mělo největší důsledky v Trutnově a v Mostě. Odchod přestárlých zaměstnanců dosud nenastal, protože nebyla ještě vydána prováděcí nařízení k zákonu o hornickém pensijním pojištění. Úprava mzdové vyhlášky se projevuje teprve ve II. pololetí t. r. Značné zatížení způsobují příplatek na těžbu ve dnech pracovního klidu a prodloužená dovolená na zotavenou, jakož i režie s pracovními brigádami. Jak jsem již řekl, také pracovní morálka není na žádoucí výši. Myslím, že také nadměrný počet úřednictva a velké procento neproduktivních sil má nepříznivý vliv na hospodaření Československých dolů. Je to ovšem pouze jedna z mnoha příčin. Nyní právě, a to rád oznamuji sněmovně, jednáme o nápravu.

V roce 1946 přišel dolům k dobru materiál, nakoupený před všeobecnou cenovou úpravou. Tyto zásoby byly během roku 1946 vyčerpány a mimo to byly zvýšeny ceny železa a také důlní dříví zdražilo asi o 10%. Výrobní náklady se také stále více zatěžují pracemi přípravnými, které, jak je známo, byly za okupace velmi zanedbány. To se týká i skrývek, i když nebyly prováděny v dostatečném rozsahu. Jednou z vážných příčin hospodářských ztrát v dolech je také úrokové zatížení při nedostatečnosti vlastního kapitálu. Myslím, že jedním z důvodů je také ne dost pružné a dosti výkonné vedení některých báňských národních podniků. Nová organisace podniků nebyla totiž dosud náležitě provedena. Konečně bych chtěl ještě poznamenat, že ceny, zejména ostravského uhlí, jsou nižší nežli jinde v Evropě. Jsou nízké i proti tuzemským cenám ostatního uhlí vzhledem ke kalorické hodnotě. Průměrná ztráta na tunu činí u ostravského uhlí 80 Kčs a ani cenovou intervencí nemůže být uhrazena.

Z uvedeného je zřejmo, že hospodářský výsledek Čs. dolů bude letos ještě horší, nežli byl v roce 1946. K 1. lednu 1947 činily finanční dluhy národních podniků hornických 6.029,313.000 Kčs, z kteréžto částky jsou odečteny finanční pohledávky. K 30. červnu 1947 stouply dluhy na 7.393,547.000 Kčs, takže zadlužení se zvýšilo za půl roku o 1.364,234.000 Kčs. Na finanční situaci dolů je nejlépe vidět, jak je zákon o financování národních podniků nutný. Vždyť úrokové břemeno činí 20% celkových ztrát.

Je tedy vidno, že je nutno bedlivě a stále sledovat cenové otázky, protože stálým oddalováním vyrovnání cenové disparity na př. u olova, které naše doly nejen těží, ale také v zahraničí kupují, byla našemu hospodářství způsobena značná škoda.

Jednou z brzd rychlejší konsolidace národních podniků hornických je skutečnost, že dosud nebylo vydáno prováděcí nařízení k zákonu o národním důchodovém pojištění hornickém. Prováděcím nařízením k tomuto zákonu by se umožnilo provádění provisního řízení a v důsledku toho vyloučení neproduktivních pracovních sil zaměstnaných na povrchu, které by mohly odejít do provise. Zatím to nelze provádět, protože by horníci byli materiálně poškozeni. Podle odhadu Čs. dolů odejde do provise 7.000-8.000 horníků. Z toho asi 4.500 horníků nebude muset být nahrazeno. Toto provisní řízení povede ke snížení mzdových a tím i celkových výrobních nákladů. Znamenalo by to pro Čs. doly měsíční úsporu asi 13¹/₂ mil. Kčs. Je třeba, abychom si při tom uvědomili, že na výši těchto nákladů má značný vliv také nedostatek stálých pracovních sil v dolech, které musí být nahražovány brigádami, což je přirozeně drahé. Jsem si vědom, že tato část mé zprávy není nikterak potěšující. Je však pravdivá, a vycházeje z pravdy, jsem přesvědčen, že za podpory parlamentu, ÚRO i vší československé veřejnosti podaří se nám situaci našich dolů zlepšit.

Co do významu přichází po nerostném bohatství hned na řadu elektřina a plyn. Hospodaření a výsledky Československých energetických závodů, ačkoliv před rokem byly na tom rovněž zle, vypadají už lépe. Hned předem konstatuji, že výsledky I. pololetí t. r. jsou podstatně příznivější, nežli byly výsledky za rok 1946. Je to zásluhou zejména zvýšeného odbytu a reorganisace, jež vyplynula ze znárodnění. Čs. energetické závody dosáhly dobrého výsledku, i když je velký nepoměr mezi cenami energie a výrobními náklady. Index cen energie je totiž i po provedených úpravách asi 170, kdežto náklady více než 300. Zisk, který vykázaly Čs. energetické závody za rok 1946, byl, jak jsem již dříve upozornil, fiktivní vzhledem k tomu, že odpisy nebyly prováděny z valorisovaných hodnot. To znamená, že se žilo z majetkové podstaty. I při řádné odpisové službě blíží se energetické závody v I. pololetí t. r. rovnováze.

Naproti tomu nechci před parlamentem tajit obavu, že náš strojírenský průmysl v důsledku přijatých závazků do ciziny nebude moci dodržet energetice příslib dodací lhůty, což může vést ke krisi v zásobování proudem a plynem. Proto netajím ani své obavy z krise v zásobování elektrickým proudem nejen pro letošní zimu, nýbrž i pro příští rok, jestliže se nám nepodaří dokončit výstavbu některých rozestavěných velkoelektráren.

Jinak v podrobnostech o hospodaření energetického průmyslu chci uvést ještě několik typických dat. Stav zaměstnanců v energetice stoupl k 1. 7. 1947 na 32.002. Je to proti 31. 12. 1946 zvýšení o 1.853 zaměstnance. Podle neúplných šetření činil stav osazenstva v podnicích, které dnes patří do národních podniků energetických, v roce 1937 asi 21.000 zaměstnanců. Zvýšení stavu osazenstva je odůvodněno především vyšším obratem a výrobou, dále zastaralým zařízením, velkou investiční činností a obecně známými důvody. Produktivita měřená počtem výrobků na hlavu zaměstnance je naproti tomu uspokojivá. Na jednoho zaměstnance připadalo v roce 1937 109.000 kW, v roce 1946 111.000 kW a za I. pololetí roku 1947 59.500 kW, což přepočteno na celý rok 1947 je asi 120.000 kW. Rovněž v plynárnách je přibližně stejný vývoj. Proti roku 1937 je výroba a nákup na jednoho zaměstnance v elektrárnách v roce 1946 již o 1,5% a v roce 1947 o 9% lepší. V plynárnách dokonce v roce 1946 o 20,5% a v roce 1947 o 29,5%. Proti roku 1946 je v elektrárnách zlepšení o 7,5%, v plynárnách o 11%. Také výroba a nákup elektřiny jsou v roce 1947 vyšší proti roku 1946 o 16,5%.

V oboru energetiky měly platy a mzdy rovněž mírně vzestupnou tendenci. Pracovní morálka - rád to kvituji - je v elektrárnách i plynárnách poměrně dobrá, což je patrno zejména z toho, že nedošlo k větším poruchám, ačkoliv zařízení je mimořádně namáháno.

O hospodárném vedení elektrárenských a plynárenských závodů svědčí také okolnost, že aniž se zvýšila kapacita parních elektráren, vzrostla jejich výroba o 34%. Přitom byla spotřeba uhlí na jednotku výrobku proti roku 1946 snížena téměř o 6%. Zlepšením tepelného hospodářství a lepším využitím elektráren se ušetřilo celkem 67.250 t uhlí v ceně asi 13 mil. Kčs. V plynárnách činí toto zlepšení 3,9%.

Leč i přes všechny těžkosti rozšiřují elektrárenské podniky odběr elektřiny na další obce. V roce 1946 zelektrisovaly 318 obcí a osad v zemích českých a v I. pololetí 1947 celkem 249 obcí a osad. Naše veřejnost však musí pochopit dnešní svízelnou situaci a uvědomit si, že nám v zimních měsících bude chyběti 60.000 - 70.000 kW. Tento kritický stav je zhoršován také poruchami, které jsou způsobeny zastaralostí zařízení a nedostatkem obnovovacích prací za války. Pouze asi třetina strojního parku parních elektráren není starší než 17 let. Je však známo, že parní elektrárny ve 20 letech jsou již zastaralé a používá se jich jen jako reservy.

Hospodářská a finanční situace národních podniků elektrárenských je poměrně příznivá, v plynárnách však nepříznivá. Vyplývá to z toho, že dosud ani odpisy, ani úroky neodpovídají dnešním poměrům. Zisk elektráren za I. pololetí činí 184,801.000 Kčs. Kdyby se odpisy uváděly trojnásobkem, skončily by elektrárny své hospodaření za I. pololetí ztrátou 54,344.000 Kčs proti obdobně kalkulované ztrátě za rok 1946 - přibližně ¹/₂ miliardy Kčs. Podotýkám ještě, že uváděný zisk se počítá po odvodu zvláštní daně výdělkové, od které byly veřejné elektrárny před válkou osvobozeny. Příznivé výsledky hospodářského roku 1947 vyplývají z koncentrace energetického průmyslu. Je pravděpodobné, že bude-li se dobře hospodařit, mohou být podniky v rovnováze i při započtení stabilisačních odpisů, ovšem za předpokladu, že se podaří uvést rychle do provozu nová moderní zařízení. A to je - jak jsem řekl - především závislé na našem kovoprůmyslu.

Také hospodaření Československých hutí, paní a pánové, bylo v I. pololetí letošního roku daleko příznivější než v roce 1946, i když dosud hutě zápasí s mnohými a velmi vážnými obtížemi. Čs. hutě ve výrobě železa a oceli plán o něco překročily, kdežto ve zpracování barevných a lehkých kovů zůstaly poněkud za plánem. Výroba železa a oceli byla překročena, ačkoliv opotřebované výrobní zařízení nemohlo být nahrazeno novým. Ani požadavky v oboru pracovních sil nebyly z větší části splněny. Dobrých výrobních výsledků bylo tedy dosaženo jedině zvýšeným pracovním úsilím, postupným zvyšováním výkonu na hlavu a hodinu, průměrně až na úroveň z roku 1937. V některých závodech byl dokonce předválečný výkon překročen až o 20%, což svědčí o vyspělosti našich hutníků, jimž s tohoto místa vyslovuji jménem vlády uznání a dík. Ve výrobě polotovarů z barevných kovů nebyl plán sice splněn, ale výroba stoupla ve srovnání s I. pololetím roku 1946 u těžkých kovů o 44%, u lehkých kovů o 194%. Nedodržení programu jest odůvodněno hlavně tím, že dodávka surových kovů ze zahraničí byla nepravidelná, často zpožděná, a že výrobní zařízení jsou zastaralá, opotřebovaná a vyžadují častých oprav. Jednou z příčin je také to, že závody na zpracování barevných kovů jsou z velké části v pohraničí, trpí fluktuací zaměstnanců, jejich nezapracovaností a některými jinými zjevy, jež jsou bohužel v pohraničí obvyklé. Ačkoliv Čs. hutě v letošním roce splnily svůj výrobní plán, upozorňuji, že zvýšení výroby v roce 1948 může být uskutečněno jen za předpokladu, že budou včas dokončeny důležité plánované investice.

Pokud jde o nákup, musím doznat, že Čs. hutě byly postaveny před velmi obtížný úkol. V železné rudě bylo zásobování celkem plynulé a jest i do budoucna zajištěno. Při opatřování manganové rudy se vyskytují potíže následkem velkých nákupů amerických. Amerika zvyšuje své strategické zásoby manganových rud a vyvolává tím napjatou situaci na světovém trhu. V nákupu barevných kovů jsme závislí zcela na zahraničních trzích. Dnes je ještě taková situace, že není možno uzavírat dlouhodobé a terminované obchody, nýbrž nakupovat jakékoliv množství případ od případu. Přitom dodací lhůty nejsou dodržovány. Je tedy nutno tvořit v podnicích zásoby větší, než je jinak obvyklé. Také do budoucna nejsou vyhlídky na nákup barevných kovů příznivé. Je proto dbáti při uzavírání obchodních smluv, aby zejména státy, do kterých dodáváme strojní výrobky, nám dodávaly kovy, které mají. V poslední době máme nedostatek hodnotných devis, pročež musíme omezovat dovoz ze zahraničí. Obávám se, že kdyby nedošlo ke zlepšení, ohrozilo by to plynulý chod celého hospodářství, protože hutní výroba je klíčem k mnohým dalším výrobním oborům. Tytéž potíže jako u nákupu barevných kovů vznikají u nákupu šrotu, kterého je v celém světě velký nedostatek. Také odbyt hutních výrobků stále nedostačuje spotřebě. I ve vývozu zůstávají hutní výrobky nejžádanějším předmětem při mezistátních obchodně-politických jednáních. Vzhledem k investičnímu programu podle dvouletého plánu a k potřebám našeho kovoprůmyslu se vývoz hutních polotovarů a výrobků omezuje.