Ve dvouletém hospodářském plánu účastní se řemeslo na základních úkolech pouze ve stavebnictví a v několika málo jiných oborech. Tak v kožedělném oboru byly pověřeny základními úkoly pouze výroba obuvi a koželužny. Kontingenty jsou rozdělovány mezi průmysl a řemeslo poměrně a plán řemesla je plněn na 100%. I v textilu je plán řemesla plněn dobře. Jinak jsou operativní plány nahrazeny výrobními úkoly.

Jak jsem již řekl, československé řemeslo často potřebuje velmi nutně zlepšení a doplnění svého strojového parku, jakož i zlepšení organisace práce. Proto podle svých sil a daných možností věnuji zvýšenou pozornost zvelebování živností, a to nejen snahou o zvýšení odborné úrovně samostatných živnostníků, na př. zaváděním mistrovských zkoušek, ale také poradenstvím, jež jsme nedávno zavedli a které se osvědčilo. Značně také řemeslu přispívají výstavy pro zvelebování živností, jež jsou ministerstvem průmyslu finančně podporovány, jakož i cesty našich řemeslníků do zahraničí; v poslední době byly to cesty do Švýcarska a Švédska. Dbám toho, aby řemeslu bylo přidělováno i vhodné strojní zařízení z likvidovaných majetkových podstat, a to na podkladě jednání v distribučních komisích, kde je řemeslo zastoupeno. Zatím byly řemeslu přiděleny úhrnem 1.572 stroje. Jsem si vědom, že to nestačí, ale otázka strojních investic je i v řemesle velmi obtížná. Mnohé živnostenské provozovny nevyhovují dnes ani předpisům o bezpečnosti a zdravotní péči o zaměstnance, což vede k tomu, že mnoho zaměstnanců utíká z řemesla do továren. Ve dvouletém plánu byla původně stanovena kvota 220 milionů Kčs pro všechny investice. Dosáhli jsme toho, že kvota byla ponechána pro investice nestavební, a pro investice stavební byla uvolněna další částka ve výši 101 mil. Kčs. Z uvedených 220 mil. odčerpalo řemeslo dodnes asi 130 mil. Realisace stavebních investic je brzděna týmiž potížemi jako stavební investice vůbec.

Nemohu se, paní a pánové, nezmínit také o živnostech v pohraničí. Již od počátku jsem si byl vědom, že nejistota o dalším osudu živností v pohraničí způsobila hospodářské škody. Proto jsem již v srpnu roku 1945 dal vypracovat plán pro příděly konfiskátů, který však tehdy bez mé viny nebyl uskutečněn. Teprve nyní se přikročuje k přídělovému řízení. Chci doufat, že potřebné publikace rámcových plánů pro jednotlivé okresy přispějí k uklidnění poměrů v pohraničí, k uklidnění, které republika tolik potřebuje.

Ke konci této kapitoly v zájmu úplnosti chci ještě ubezpečit slavnou sněmovnu, že rovněž podporuji tvoření nákupních a prodejních družstev, která mohou přispět k snížení režie, tudíž k snížení cen řemeslných výrobků. Podporuji také podnikání družstevní, ať již v řemesle nebo v průmyslu. Je to forma podnikání, která již před válkou přinesla našemu hospodářství dobré výsledky a hodí se zejména pro menší živnosti řemeslné nebo pro menší podniky průmyslové. Z nynějších 350 družstev pracuje ve stavu řemeslném 180 družstev. Mnoho již utvořených družstev nemohlo zahájit činnost, protože čeká na příděl konfiskátů. Úhrnný počet výrobních a prodejních družstev bude se pohybovat kolem jednoho tisíce včetně těch, která jsou provozována v rozsahu průmyslovém.

Naše řemeslo se také obává daně z přepychových předmětů. Je dost pravděpodobné - a upozornil jsem již na to - že tato nová daň v některých oborech může způsobit odbytovou stagnaci, která se může velmi nepříznivě projevit právě v řemesle, jež velmi těžce nese velké zatížení sociálními dávkami, příspěvky do intervenčního fondu i jinými opatřeními. V tomto případě bude však parlament míti možnost, aby se v nejbližších dnech k vládnímu návrhu zákona o přepychové dani sám vyslovil.

A nyní, paní a pánové, přikročuji k oné části svého výkladu, která vás, jakož i celou československou veřejnost nejvíce zajímá, k výkladu o hospodaření národních podniků se vztahem k podnikání soukromému. Hospodářské zjevy nelze vykládat staticky, ukáži proto srovnávacími čísly dynamiku hospodářského vývoje. Objeví se při tom také perspektiva naší výroby do nejbližší budoucnosti. Prognosu pro nejbližší budoucnost mohu ovšem podat s určitými výhradami a s podmínkou, že příznivý vývoj nebude rušen nežádoucími vlivy, zejména nepravidelnostmi, na něž jako resortní ministr nemám vlivu. Bohužel, ani dnes nemohu ještě zcela objektivně srovnati výkon jednotlivých výrobních oborů navzájem, protože statistická data jsou příliš různorodá. Bude trvat ještě asi rok, nežli budeme pracovat s objektivními ukazateli. Proto odpověď na otázku, zda lépe pracuje průmysl soukromý či znárodněný, není tak jednoduchá, jak se leckomu zdá.

V této souvislosti si troufám tvrdit, že již od revoluce trpíme stále stejnou nemocí. Vidíme a chceme vidět věci buď černé nebo bílé. Jednomu je všechno bílé v národním podniku a všechno černé v podniku soukromém. Druhému je všechno bílé v soukromém podniku a všechno černé v podniku národním. Ve skutečnosti jsou však také věci šedivé. Dosud se plně nepochopilo, že ani politické straně ani politickému listu neškodí, když českému člověku řekne plnou pravdu, i když není právě příjemná. Náš člověk pozoruje běh hospodářského i politického života celkem věcně, vidí jeho světla i jeho stíny a je rád, jestliže se mu vysvětlí příčiny a důvod stínů. Pak je ochoten si utáhnout znovu, je-li třeba, opasek, jen když je přesvědčen, že tím pomůže republice a že později bude lépe. Řeknu zde proto pravdu a upozorním také kriticky na chyby a vady naší hospodářské organisace.

A tu chci se především sklonit před naším uvědomělým dělnictvem, které dobře chápe, že blaho národa závisí hlavně na dobré práci a že blaho národa je blahem jeho i každého z nás. V důsledku toho mohu také otevřeně prohlásit, že prosazování úzce stranických zájmů nebo prosazování lidí neodborných a nekvalifikovaných do národních podniků pod rouškou zájmů a požadavků dělnictva škodí výrobě, škodí zaměstnancům i nám všem. (Potlesk.) Žel, že dosud jsou ředitelé, kteří si chodí pro rozum do organisací politických stran, ačkoli by měli a mohli vidět, že tato doba se pomalu chýlí ke konci. (Potlesk.)

Organisace národních podniků je již téměř skončena, můžeme již lépe a objektivně srovnávat jejich hospodářské výsledky, můžeme lépe kontrolovat jejich hospodaření a budeme moci i budeme muset špatné hospodaření bez milosti, spravedlivě a tvrdě trestat. Ano, v národních podnicích ještě vše neběží tak, jak by mělo jít, ale konstatuji a na základě mluvy čísel trvám na tom, že již po tak krátké době, která uplynula od znárodnění, a přes všechny chyby, které se dosud dějí a pro něž jsem zažil nejednu bezesnou noc, ukazují se technické i hospodářské přednosti národních podniků. Znárodněný průmysl má dnes přibližně stejnou výkonnost jako průmysl soukromý. V některých oborech je již dále, v některých oborech je zase o něco málo za odvětvím soukromým. A není-li všude před odvětvím soukromým, musím poprosit slavnou sněmovnu o svolení, abych problematiku našeho průmyslu, zejména průmyslu znárodněného, mohl v důsledku toho ukázat v celé šíři. To znamená, že musím alespoň letmo připomenout také dobu po prvé světové válce a dobu hospodářské krise.

Nuže, naše hospodářství prochází po této válce hospodářskou krisí, i když její příčiny jsou jiné a navenek se také jinak projevují. Statistika z doby krise velmi jasně ukazuje, že každý hospodářský výkyv a každá nepravidelnost se nejvíce odrážela ve velkých průmyslových podnicích. Střední a menší podniky, díky své struktuře a přizpůsobivosti, lépe a snadněji překonávaly kritická léta. Bylo to patrno po první světové válce právě jako dnes. Nebylo by proto ani logické, kdyby po této válce bylo tomu jinak, zejména když druhá světová válka byla vedena takovým způsobem, že především zasáhla velmi rušivě do struktury těžkého průmyslu a do struktury velkých podniků, které vesměs byly znárodněny. Není také snadné ani laciné přejít z výroby čistě válečné do výroby mírové, zvláště když mnoho velkých podniků bylo válečnými událostmi přímo poškozeno.

Po prvé světové válce pomáhaly si podniky v době, než přešly na plnou výrobu mírovou, tím, že vysazovaly lidi z práce a vůbec se nestaraly, kdo ponese sociální důsledky takovéto politiky. Tehdy ty důsledky nesl stát. Po této válce je tomu u nás jinak. Mnoho velkých průmyslových podniků nemělo pro své zaměstnance několik měsíců po revoluci práci, ale přece je nepropouštěly, naopak platily jim i zvýšené mzdy. To sice uchránilo stát od poskytování příspěvků v nezaměstnanosti a uchránilo nás také toho, že na pracovním trhu nevznikl chaos, ale podniky to přirozeně finančně zatížilo. Početnická, t. j. podniková rentabilita tím sice utrpěla, ale podniky osvědčily rentabilitu národohospodářskou. V našich nových poměrech nesmíme měřiti hospodaření jen podle rentability podnikové, nýbrž také národohospodářské. Dnes se také zapomíná, že velké podniky, které musely za války vyrábět válečný materiál, měly po skončení války za německou říší velké pohledávky, které jim nebyly uhrazeny. Jde zde o velké miliardy, jak jsem již před časem ukázal. A tak je pochopitelné, že tyto podniky - dnes znárodněné, z velké části utrpěvší též miliardové škody bombardováním a pod. - musely prostě uzavírat u peněžních ústavů velké úvěry, čímž zatížily své finanční hospodaření do příštích let velkou úrokovou službou. Byly to úvěry, které nesloužily provozu, nýbrž sloužily výstavbě, rekonstrukci a existenčním potřebám zaměstnanců. Tím chci jenom říci, že vypětí a velký výkon našeho průmyslu v letech 1945, 1946 a 1947 můžeme správně posoudit jen tehdy, když přihlédneme ke všem okolnostem, za kterých jsme pracovali, a srovnáme-li si poválečnou situaci s jinou dobou hospodářské deprese. Nemohu, bohužel, srovnávat naši poválečnou situaci v průmyslu se situací, která by nastala, kdybychom nebyli provedli znárodnění a nepřistoupili k úpravě sociálního zákonodárství. Proto jenom takto, při nejvyšší míře objektivity, musíme srovnávat výkon průmyslu znárodněného a průmyslu neznárodněného, nechceme-li posuzovat a srovnávat demagogicky.

A jdu dál! Podle výsledků, publikovaných Státním úřadem statistickým, pracovalo v průmyslových odvětvích, podléhajících kompetenci svěřeného mně úřadu, v prvním čtvrtletí roku 1947 průměrně 66% všech zaměstnanců, pracujících v oboru průmyslu znárodněného, a 34% v oborech ostatních. V druhém čtvrtletí roku 1947 se tento poměr poněkud změnil ve prospěch znárodněného průmyslu, a to na 66,3%, což znamená, že průměrně pracovalo ve druhém čtvrtletí v národních podnicích o 6.000 osob více než ve čtvrtletí prvním. Nelze tedy uvádět, jak se v poslední době stává, že dochází k útěku ze závodů znárodněného průmyslu.

Jako měřítko pro srovnávání mezi průmyslem znárodněným a soukromým se též používá hodnoty fakturované výroby, ačkoliv toto měřítko, bráno pouze za určité čtvrtletí, není zcela správným měřítkem výkonu, protože velké podniky mají daleko větší fakturaci koncem roku nežli během roku. Takové srovnání mluví spíše v neprospěch národního průmyslu. Velké podniky se také zaměstnávají více výrobou základní, kde složka práce při výrobě hraje daleko větší úlohu nežli v oborech, které zpracovávají spíše polotovary nebo provádějí jen konečné úpravy výrobků. To jsou, paní a pánové, okolnosti, proč v prvním čtvrtletí t. r. činila průměrná měsíční hodnota fakturované výroby průmyslu znárodněného 7.041,943.000 Kčs, t. j. 65,8%, kdežto hodnota fakturované výroby průmyslu soukromého činila 3.666,773.000 Kčs, t. j. 34,2%. To znamená, že na jednoho zaměstnance připadá hodnota fakturované výroby 10.738 Kčs v průmyslu znárodněném a 10.852 Kčs v průmyslu soukromém, tedy v soukromém průmyslu o 1,06% více. Důkazem pro mé tvrzení je to, že výsledky druhého čtvrtletí jsou již poněkud jiné. Ve druhém čtvrtletí měl znárodněný průmysl průměrnou měsíční hodnotu fakturované výroby 8.854,271.000 Kčs, t. j. 68,2%, a průmysl soukromý 4.146,884.000 Kčs, t. j. 31,8%. Tomu odpovídá hodnota fakturované výroby na jednoho zaměstnance v průmyslu znárodněném v částce 13.380 Kčs a v průmyslu soukromém 12.325 Kčs. Jsou tedy výsledky národních podniků ve druhém čtvrtletí příznivější o 8,6% nežli průmyslu soukromého. Podíl mezd a platů na fakturovaném odbytu je při tom u znárodněného průmyslu vyšší a činil v prvém čtvrtletí 32,5%, u průmyslu soukromého 24,6% a v druhém čtvrtletí již u průmyslu znárodněného pouze 27,4% a u průmyslu soukromého 23,1%. Také tato okolnost, která by svědčila o tom, že znárodněný průmysl pracuje hůře, je vysvětlena tím, že u národních podniků je převážná část výroby výrobou klíčovou, kde práce je důležitějším činitelem než v oborech lehkého průmyslu a dálezpracujícího průmyslu, nehledě ani k tomu, že v soukromých podnicích výkony podnikatele nejsou odměňovány mzdou nebo platem, takže osobní výlohy jsou u takových podniků menší.

Myslím, že již těchto několik ukázek nabádá k opatrnějšímu srovnávání podnikání soukromého se znárodněným, než se leckdy děje. Přesto, že se výroba v národních podnicích příznivě vyvíjí, jsem vzdálen úmyslu tvrditi slavné sněmovně, že jsem již s dnešní situací zcela spokojen. Naopak, chci ji ubezpečit, že do té doby, dokud mně bude péče o výrobu svěřena, budu i nadále dělat vše, abychom vykořenili šlendrián, vymýtili nepoctivost a vyráběli v národních podnicích více, lépe a levněji, neboť s národním podnikáním, jak kdysi správně bylo řečeno, republika dnes žije a padá. (Potlesk.)

A nyní, paní a pánové, chci vás poprosit, abyste věnovali laskavou pozornost rozboru situace v jednotlivých oborech národního průmyslu.

Nuže, začínaje s prvovýrobou musím doznat, že se hornictví dosud nevzpamatovalo z účinků války, které stále ještě ovlivňují nepříznivě těžbu a výkon horníků. Nejhorší důsledky nepříznivého působení války byly v prvních měsících po osvobození. Od té doby se poměry v hornictví postupně, i když nijak rychle, lepšily. Těžba a výkon na hlavu a směnu v kamenném uhlí stoupaly, takže v prosinci 1945 dosáhly již 70,5%. V prosinci 1946 76,43% a za první pololetí roku 1947 103,79% ve srovnání s rokem 1937. V hnědém uhlí byl vývoj lepší, takže v prosinci 1945 bylo dosaženo 85,44%, v prosinci 1946 90,99% a v prvním pololetí 1947 - 127,35% v poměru ke stejnému údobí 1937.

Také výkon na hlavu a směnu klesl po okupaci hluboko pod úroveň výkonu předválečného. Ponenáhlu se však znovu zlepšoval podle toho, jak byly odstraňovány následky okupace, a to jak v uhlí kamenném, tak v hnědém. Stoupal i v roce 1947, je však stále ještě podstatně pod výkonem předválečným a bohužel nedosáhl ani výše předepsané dvouletým plánem.

Je několik důvodů, proč jsme dosud nedosáhli předválečného výkonu na hlavu. Uvedu nejpodstatnější:

1. V hornictví jsou zaměstnáváni nyní z převážné většiny dělníci ve věku od 45 do 60 let - průměrné stáří horníků je 42 let - od nich není možno očekávat výkon, jaký podávali před válkou horníci průměrně 33 - 35letí.

2. V některých revírech, zejména na Ostravsku, je stoupání výkonu brzděno také tím, že je v osazenstvu mnoho přestárlých a silikosních dělníků.

3. Mezi osazenstvem je značný počet přechodných dělníků, jako brigádníků a pod., kteří jsou méně výkonní než stálí dělníci.

4. Dobývací podmínky proti roku 1937, s nímž se nynější výkon srovnává, se zhoršily přirozeným vývojem, zejména dobýváním z větších hloubek, přechodem - na Ostravsku - k dobývání slabších slojí, zhoršením jakosti slojí - na Rosicku a Trutnovsku - a válečným hospodařením za okupace.

5. Také nedostatek báňských inženýrů a kvalifikovaných dozorců znemožňuje intensivní technickou řídící práci a s tím souvisící rychlejší zlepšení výkonu.

6. Snaha o zvýšení výkonu je v mnohých případech brzděna také dosud neplně vyvinutou spoluprací mezi závodní správou a zaměstnaneckými organisacemi dělnickými.

Hlavní snahou v čs. hornictví je, aby se dosáhlo těžby z roku 1937 a aby se po zavedení dlouholetého plánu tato těžba dále zvýšila. Protože výkon na hlavu a směnu poklesl, bylo nutno starati se o zvýšení počtu osazenstva. Stav osazenstva stoupl koncem července 1947 ve srovnání s průměrným stavem v roce 1937 na kamenouhelných dolech z 42.232 dělníků na 55.338 a na hnědouhelných dolech z 28.547 na 34.423 dělníků.

Dlužno také říci, že nábor stálých pracovních sil neuspokojil a zůstává stále naší největší starostí. Brigády civilní i vojenské, i když jsou dnes nezbytným předpokladem plnění plánu, jsou nepopiratelně jen nouzovou pracovní podporou a v prvních pracovních týdnech ovšem také určitou brzdou výkonu. Problém pracovních sil se projevil v měsíci květnu a červnu t. r. ve všech revírech velmi ostře, protože nastala doba řádných dovolených. Tehdy se také projevila zvýšená absence prudkým stoupáním neomluvených směn. To byly důvody, proč v červnu t. r. po prvé nebyly dodrženy plánované těžby. Musím bohužel konstatovat, že také práce odkrývkové a přípravy důlního provozu nepostoupily v té míře, jak by bylo žádoucí. Je to způsobeno mezi jiným také tím, že byla snaha splnit předepsaný plán a pro nedostatek pracovních sil nebylo možno věnovat více péče odkrývkám. Strojní důlní zařízení doplňovalo se, pokud jen to šlo, důlními stroji z akce UNRRA. Tím se podařilo nahradit opotřebením vyřazené strojní jednotky. Dosavadní zkušenosti opravňují k nadějím, že po úpravě pracovních method bude možno použít na Ostravsku také nakladačů, se kterými byl započat již zkušební provoz. Jejich vadou je, že jsou příliš velké pro naše důlní poměry. Některá domácí strojírna bude muset vytvořit menší typ obdobné konstrukce. Je to otázka velmi důležitá, na jejímž vyřešení závisí zdar další úspěšné mechanisace, která spočívá hlavně v odstranění ručního nakládání vůbec.

Proti volání po nových pracovních silách do dolů se často argumentuje tak, že počet zaměstnanců na dolech proti předválečným letům stoupl. Přesto se však nepodařilo dosáhnout předválečné těžby na hlavu. Je sice pravda, že v roce 1937 bylo zaměstnáno na kamenouhelných dolech průměrně 42.232 dělníků, kdežto v červenci 1947 již 55.338 dělníků. K zvýšení stavu osazenstva je nutné podat toto vysvětlení: