A tak organisace, která plným právem bude působiti i k světovému sjednocení politickému, kulturnímu a hospodářskému, nevyrovnává se s tímto sjednocením sama v sobě. Je nám to pobídkou, abychom se při kladném stanovisku k ní snažili o její zdokonalení. Československo nechť má ušlechtilou ctižádost být průkopníkem v této věci. Je to cíl úměrný našim silám a odpovídající naši tradici.

Z konkretních závad nové zdravotnické organisace uvádím především to, že nezahrnuje péči o zdraví v celém jejím rozsahu. Všímá si sice zdraví lidí, avšak neuvědomuje si přitom, že zdraví lidí je neoddělitelné od zdraví zvířat a rostlin. Starost o tyto věci ponechává institucím jiným, dokonce i místně vzdáleným, které pracují bez koordinace. Jsou to: mezinárodní úřad pro epizootie v Paříži a mezinárodni úřad pro zemědělství v Římě. Aby vyhovovala dohoda o Světové zdravotnické organisaci plně veřejným zájmům a představovala soustředění mezinárodního zdravotnictví, musela by vycházeti ze spojitosti života organických bytostí, ze skutečnosti, že jeden je život a že proto také musí býti jen jedna jeho ochrana. Výlučná pozornost k člověku, jak o tom svědčí základní věty preambule i text dohody, bez současné a bedlivé pozornosti ke zdraví zvířat a rostlin činí péči o zdraví člověka neúplnou a nedokonalou.

Světová zdravotnická organisace měla by býti více než obnovenou zdravotnickou sekci bývalé ženevské Společnosti národů, snad nanejvýše přizpůsobenou jen změněným politickým poměrům; ona by si měla vytknout za úkol zajišťování zdraví lidi, zvířat i rostlin ve vzájemné spojitosti života, což je ta pravá náplň, to pravé pojetí veřejného zdravotnictví. Proto by měla učinit předmětem své pozornosti celý organický život na zemi v jeho přirozených podmínkách, příznivých i nepříznivých, život porušený i neporušený, příčiny poruch života i účinnou péči, jak lze poruchám předejíti, jak jim lze zabrániti a jak je lze napraviti.

Člověk je ústřední bytostí organického světa a všechna naše činnost musí být usměrněna snahou o zabezpečení jeho blaha. Jedině zmíněné široké pojetí zdravotnictví této snaze vyhovuje. Z toho vyplývá, že je třeba mezinárodními úmluvami především zdravotnictví sjednotit a stanovit vše, co třeba vědeckým výzkumem objasniti, aby mezinárodní péče byla skutečně účinná.

V preambuli dohody o Světové zdravotnické organisaci je definováno zdraví jako stav naprostého blaha tělesného, duševního i sociálního a zdůrazňuje se, že to nespočívá jen v nemocech. Tato definice se nezdá dosti výstižnou, neboť teprve ten soulad všech činností organismu, při němž není člověk ničím na svoje tělo upozorňován a nemusí na svoje zdraví myslit, činí člověka volným a schopným práce pro zajištění tělesného, duševního i sociálního blaha, a ten soulad je podmínkou spokojenosti, štěstí a zdravého myšlení v životě soukromém, veřejném i politickém.

Jest litovati, že ani při sdělávání Charty Spojených národů, díla, jehož význam nebude jistě nikdo podceňovat, nebyl význam zdraví, které je tam jinak slovně označeno jako nutné pro štěstí, harmonické vztahy a bezpečnost národů, prakticky náležitě uplatněn. Namísto aby pro péči o zdraví byla zřízena samostatná organisace, byla tato péče podřízena tehdy hospodářské a sociální radě. Nebylo to jistě řešení vhodné, neboť zdraví jakožto nejdražší poklad lidský je jistě hodnota všem ostatním nadřazená a ocitá se takto v prostředí nevhodném. Nebylo ani zde uznáno, že zájem o zdraví je vyšší než zájmy hospodářské nebo i sociální a že zájmy hospodářské již častěji vystupovaly proti zájmům zdravotním.

Při této příležitosti je třeba také uvésti, že při zajišťování příznivých podmínek života musí být zdůrazněn význam výživy jako základní podmínky života a zdraví. Světová zdravotnická organisace si nevyhradila vliv na mezinárodní plánování výroby a distribuci potravin a tento úkol připadl potravinové a zemědělské organisaci zvané FAO. Ta si vzala za úkol uspořádati zemědělské otázky na mezinárodním podkladě, což je správné. Avšak při tom chce řešit také otázky zdravotnické, co je správná a nesprávná výživa, zkoumat vztahy mezi podvýživou a nesprávnou výživou, uvažovat o úmrtnosti kojenců a dětí, způsobené nesprávnou výživou kojících matek a pod. Je přece zřejmé, že jejím úkolem by mělo býti zajišťovati proveditelnost směrnic určených zdravotnictvím a vyjadřovat podmínky této proveditelnosti, a nikoliv sama stanovit plán.

O těchto věcech bude nutno znovu jednat. Možnosti k tomu a ke změnám jsou, a to jak ve statutu Světové zdravotnické organisace tak i ve stanovách FAO. Ve statutu Světové zdravotnické organisace je tato možnost obsažena v článku 73, kap. XVII, ve stanovách FAO v článku 20. Je na vládě, aby své připomínky a návrhy v předepsané lhůtě, t. j. 6 měsíců před světovým zdravotnickým shromážděním, předložila generálnímu řediteli. Očekávám, že naše ministerstvo zdravotnictví, jež osnovou zákona o potírání přenosných nemocí, kterou právě ústavodárnému Národnímu shromáždění předkládá, projevilo pochopení pro moderní pojetí spojitosti zdraví všeho živého, předloží své návrhy.

Přes všecky tyto naše výhrady je stanovisko k ústavě Světové zdravotnické organisace positivní, a více než positivní. V duchu Masarykově, že dobro nutno dále rozšiřovat a zlu čelit, chceme poctivě rozvíjet všecko kladné, co již dnes je v ústavě obsaženo, a nové další do ní vtělovat. Svět musí doopravdy ozdravět, a to po všech stránkách. Tělesně a duševně zdravý člověk bude zdravější i politicky. A tak od Světově zdravotnické organisace můžeme plným právem očekávati dvojí: zdravější lidi a vlídnější mezinárodní prostředí. Chceme všemi svými silami k tomu pracovat, a proto vítáme předloženou osnovu jako jeden z prostředků cílících k světovému míru. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zdravotnický, p. posl. Koubkovi.

Zpravodaj posl. Koubek: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zahraniční, p. posl. inž. Herlovi.

Zpravodaj posl. inž. Herl: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Koubek: Nejsou.

Zpravodaj posl. inž. Herl: Není změn.

Místopředseda Petr: Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení má 1 odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci výboru zdravotnického, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Ústní zpráva výboru imunitního (podle § 36 jedn. řádu) o žádosti kraj. soudu v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr Kempného a dr Bugára pro zločin přípravy k úkladům o republiku podle § 2, písm. a) zák. čís. 320 z r. 1940 SNR (č. I 43 ).

Zpravodajem je p. posl. dr Jelínek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Pane místopředsedo, slavná sněmovno!

Krajský soud v Bratislavě a tamní hlavní státní zastupitelství požádaly o souhlas s vydáním posl. dr Jana Kempného a dr Miloše Bugára k trestnímu stíhání pro zločiny podle §§ 2a), 15 a 25 zák. čís. 320/1940 Slov. zák.

Netajím se, paní a pánové, tím, že je tu sněmovna po prvé za svého trvání postavena před imunitní záležitost zásadního a vážného významu. Považuji proto jako zpravodaj imunitního výboru za povinnost v ústní zprávě výborové konstatovati, že výbor provedl podrobnou a odbornou rozpravu nejprve o otázkách zásadních. Celkem všichni členové se shodují v tom, že ani imunitní výbor, ani sněmovna nejsou soudem ani vyšetřujícím orgánem a že usnesení o vydání či nevydání není tedy rozhodnutím, že vydávaní poslanci jsou nebo nejsou vinni. Imunita je osobním právem poslancovým, ústavou zaručeným, na nestihatelnost pro trestné činy. Toto právo může býti suspendováno usnesením sněmovny pro určitý konkretní čin. Bylo uváženo, že případné zamítavé usnesení vylučuje podle § 24 ,odst. 1 úst. .listiny trestní stíhání navždy, tedy i tenkráte, jestliže ony konkretní činy budou prokázány dalšími průvodními prostředky přesvědčivěji než dosavadním spisovým materiálem.

Byl také uvážen význam toho, že v žádostech jak krajského soudu v Bratislavě, tak hlavního státního zastupitelství jsou jako kvalifikace trestních činů, z nichž jsou podezříváni vydávaní poslanci, činy trestné podle zákona č. 320 z r. 1940 Slov. zák., tedy zákona vydaného za trvání t. zv. svobodného slovenského státu, jehož platnost je pochybná. Tato zákonná citace je nerozhodná. Podle ustálené judikatury je souhlas sněmovny vztahován na konkretní skutek a nikoli na jeho právní kvalifikaci. Naopak sněmovna má právo obmeziti své svolení na určitou kvalifikaci, na př. jen zločinu a nikoli přečinu a nikoli přestupku.

Výbor se také v rozpravě zabýval obsahem svého úkolu a snažil se ve svých třech schůzích zjistiti objektivně obsah věci. Bylo mu jasno, že prvním a základním požadavkem je, aby poslanec vykonával nerušeně svůj mandát a byl účasten na sněmovní činnosti. Jen tenkrát musí tento požadavek ustoupit, je-li tu vážně prokázaný zájem učiniti spravedlnosti zadost, veřejný zájem tak silný, že před ním ustupuje do pozadí požadavek nerušeného výkonu mandátu.

Šlo v podstatě o to, zda jde o tendenční nebo persekuční vzdalování poslanců od jejich poslanecké činnosti, ale také o to, aby případná protistátní a proti jednotě Československé republiky zaměřená činnost nebyla omlouvána poukazy na onu tendenčnost. V tom směru mohl býti vodítkem jen obsah spisů k žádostem připojených.

Imunitní výbor zhodnotil jak policejní, tak soudní výslech přímého svědka i policejní výpovědi svědků nepřímých, uvážil i rozpory a nedostatky, na které poukázal ve svém podání hlavní prokurátor, a dospěl většinou 12 proti 4 hlasům - když byl vyslechl i prohlášení obou poslanců, dr Kempného a dr Bugára, kteří v nich požádali o své vydání - k přesvědčení, vyjádřenému v poslední větě podání hlavního prokurátora, že totiž vina nebo nevina může býti prokázána jenom soudním řízením.

Je to v zájmu objektivního zjištění, zda šlo o protistátní činnost, a je to, paní a pánové, také v zájmu cti obou poslanců.

K usnesení výboru došlo včera večer, tedy ve lhůtě stanovené předsednictvem sněmovny. Proto nemohla býti zpráva výboru vytištěna a ve lhůtě jednacím řádem stanovené rozdána. Tato ústní zpráva zní takto:

"Krajský soud v Bratislavě podáním ze dne 29. záři 1947, č. Nt XVIII, a hlavní státní zastupitelství v Bratislavě podáním ze dne 3. října 1947, č. 3458/1947, požádaly o souhlas k trestnímu stíhání poslanců dr Jana Kempného a dr Miloša Bugára pro zločiny podle § 2 písm. a.), 15 a 25 zákona č. 320./1940 Slov. zákoníku.

Imunitní výbor jednal o této záležitosti ve svých schůzích dne 14. a 15. října 1947 a usnesl se většinou hlasů doporučiti ÚNS, aby bylo žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 29. záři 1947 a hlavního státního zastupitelství v Bratislavě ze dne 3. října 1947 vyhověno a aby poslanci dr Ján Kempný a dr Miloš Bugár byli vydáni k trestnímu stíhání pro trestní skutky v žádosti uvedené. Současně doporučil k přijetí připojenou resoluci."

Místopředseda Petr: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Řečníky jsou p. posl. dr Hodža a Valo.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. dr Hodžovi.

Posl. dr. Hodža (uvítaný potleskom): Slávna snemovňa, panie a pánovia!

V krátkej chvíli budeme povolaní rozhodovať o návrhu imunitného výboru na vydanie našich kolegov dr Bugára a dr Kempného k trestnému stíhaniu pre podozrenie z činov, ktoré naplňujú skutkovú podstatu deliktov podľa zákona na ochranu republiky.

Iste každý člen tohto vrcholného orgánu československej demokracie si uvedomuje význam, vážnosť a ďalekosiahlosť tohto rozhodovania. Je to prvý prípad v krátkej síce, ale udalosťami preplnenej histórii nášho obnoveného parlamentarizmu, že československý súd žiada o vydanie poslanca Národného shromaždenia pre obvinenia z tých najťažších trestných činov, ktorých sa občan republiky môže proti svojmu štátu dopustiť. Odporovalo by zaiste tým najzákladnejším predstavám o vedomí zodpovednosti volených zástupcov ľudu, keby sme sa nezastavili nad týmto prípadom a keby sme nezhodnotili všetky okolnosti, ktoré k nemu viedly, ktoré ho sprevádzajú, ako i dôsledky - a toto chcem zdôrazniť - ktoré budú s nim nerozlučne spojené i v budúcnosti.