Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr Ševčík, Tymeš.
Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.
Členové vlády: ministři Ďuriš,
V. Kopecký, Laušman, Nosek.
235 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar;
zástupci gen. tajemníka NS dr Záděra,
dr Ramajzl.
1. Zpráva výborů zdravotnického a
zahraničního o vládním návrhu
(tisk 812), kterým se předkládá ústavodárnému
Národnímu shromáždění
republiky Československé k souhlasu ústava
Světové zdravotnické organisace a protokol
o Mezinárodním úřadu veřejného
zdravotnictví, usnesené mezinárodní
zdravotnickou konferencí dne 22. července 1946 (tisk
828).
2. Zpráva výboru imunitního (podle §
36 jedn. řádu) o žádosti kraj. soudu
v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Kempného a dr Bugára pro zločin
přípravy k úkladům o republiku podle
§ 2, písm. a) zák. č. 320 z r. 1940
SNR (č. J 43).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu lidového v Bratislavě za souhlas s trest.
stiháním posl. dr Staško (tisk 838).
Místopředseda Petr (zvoní):
Zahajuji 77. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem na dnešní schůzi posl. dr Zibrínovi,
dr Joskovi, Polákovi, Haškovi,
pro včerejší a dnešní schůzi
posl. Musilovi, dodatečně pro včerejší
schůzi posl. dr Hobzovi, dr Loubalovi, dr
Vladimíru Procházkovi, dr Čepičkovi,
Šimonkové a Václavů.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výborů zdravotnického
a zahraničního o vládním návrhu
(tisk 812), kterým se předkládá ústavodárnému
Národnímu shromáždění
republiky Československé k souhlasu ústava
Světové zdravotnické organisace a protokol
o Mezinárodním úřadu veřejného
zdravotnictví, usnesené mezinárodní
zdravotnickou konferencí dne 22. července 1946 (tisk
828).
Zpravodajem za výbor zdravotnický je p. posl. Koubek.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Koubek: Paní a pánové!
Zdravotnický výbor pojednal ve schůzi 7.
října t. r. o ústavě Světové
zdravotnické organisace a o protokolu Mezinárodního
úřadu veřejného zdravotnictví,
jak se o nich usnesla mezinárodní zdravotnická
konference dne 22. července 1946. Protokol za Československo
podepsal univ. prof. dr Čančík s výhradou
schválení, předepsaného československou
ústavou.
Zdravotnický výbor při tom konstatoval, že
ústava i protokol je dílo kompromisu, protože
je podepsali zástupci vlád s plánovaným
hospodářstvím a zástupci vlád
se zřízením kapitalistickým. Pro naši
socialisující demokracii je výživa lidu
zajištěna bez obav z hospodářských
krisí. Nové naše plánované hospodářství
také zaručí zvýšenou péči
o zdraví lidu, zvláště o zdraví
pracujícího lidu.
Přes to souhlasí zdravotnický výbor
s dohodou a vítá všechnu pomoc, která
omezí šíření nemocí epidemických
i endemických, které nelze omeziti do státních
hranic. Přijal resoluci, v níž žádá,
aby byla věnována také zvýšená
mezinárodní zdravotní péče
o vše živé, t. j. o lidi, zvířata
i rostliny.
Zdravotnický výbor doporučuje ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby vyslovilo souhlas s usnesením tak, jak je uvedeno ve
schvalovací formuli (tisk 812). (Potlesk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
Zpravodajem za výbor zahraniční je p. posl.
inž. Herl. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Herl: Pane předsedo, slavná
sněmovno!
V boji proti nemocem nemůžeme se omezit pouze na vlastní
národ, nýbrž boj musí být prováděn
již s hlediska mezinárodního. Choroby nezastaví
se před hranicemi a mohou býti přeneseny
z jednoho státu do druhého, hlavně dnes,
v době technických vymožeností. Dnes
můžete se dostati za jediný den z jedné
polokoule na druhou, a proto tím akutnější
a tím potřebnější je mezinárodní
spolupráce při ochraně zdraví.
Nejde jenom o ochranu před infekčními chorobami,
které mohou býti zavlečeny z jednoho státu
do druhého. Aby stát byl chráněn,
dostává týdenní výkaz o infekčních
chorobách z celého světa a v případě
vypuknutí prudké infekce nebo epidemie jsme zpraveni
telegraficky nebo bezdrátově. Opatření
tato jsou velmi nutná a chrání nás
před nemocemi.
Nejen však tento důvod, nýbrž i jiné
důvody mluví pro přistoupení k mezinárodní
organisaci zdravotnické:
1. Je třeba velmi nutně provést mezinárodní
klasifikaci nemocí. Pomocí této práce
budeme moci přesně být informováni
o stavu nemocnosti na celé zeměkouli a styk zdravotníků,
vědců a lékařů může
býti taktéž velmi usnadněn.
2. Je třeba zříditi ústředí
vědeckého výzkumnictví. Tatáž
snaha, kterou máme u nás o zlepšení
veřejného zdravotnictví ku prospěchu
obyvatelstva, je ve všech zemích. Není sporu
o tom, že žádný stát nemůže
v rámci své svrchovanosti ochranu zdraví
i života ani při nejlepších a nejdokonalejších
snahách provésti tak, aby toto zařízení
zcela vyhovovalo veřejným zájmům.
Proto mezinárodní spolupráce a mezinárodní
a sjednocený postup v řešení úkolů
veřejného zdravotnictví jsou nezbytně
nutné.
3. Rovněž zdravotnická výchova lidu
získá velmi mnoho mezinárodní spoluprací;
výměna speciálních lékařských
filmů, výměna výchovných filmů
zdravotních může býti ku prospěchu
zdraví národa. Též výměnou
a nákupem knih zlepší se životní
úroveň zdravotnického personálu.
Spolupráce, ke které se přihlašujeme
a kterou budeme provádět, bude jen a jen ku prospěchu
veřejného zdraví a ku prospěchu zdraví
celého národa.
Zahraniční výbor pojednal ve své schůzi,
konané dne 7. října t. r., o vládním
návrhu, kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
republiky Československé k souhlasu ústava
Světové zdravotnické organisace a protokol
o Mezinárodním úřadu veřejného
zdravotnictví, usnesené mezinárodní
zdravotnickou konferencí dne 22. července 1946,
a usnesl se doporučiti ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby s ním projevilo souhlas a přijalo navržené
schvalovací usnesení. (Potlesk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
K této věci je přihlášen řečník.
Zahajuji proto rozpravu. Dávám slovo p. posl. dr
Káclovi.
Posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Ústavodárné Národní shromáždění
projednalo a také schválilo v poslední době
několik předloh, které se týkají
našich styků se zahraničím. Není
tomu dávno, co jsme schválili smlouvy s bývalými
satelity Německa a rozhodovali jsme také již
o smlouvách a úmluvách i s jinými
státy, zejména o smlouvě s naším
velkým spojencem Sovětským svazem.
Odpovídá naši dlouholeté světové
orientaci, že nejraději projednáváme
a schvalujeme takové předlohy, které jsou
ujednáními, jež vedou ke spolupráci
všech. To je v souhlase nejen s dvacetiletou tradicí
naší zahraniční politiky v předmnichovské
republice, kde tehdejší kormidelník této
politiky a nynější president republiky dr Edvard
Beneš zasvětil veškerou svoji práci
úsilí o dorozumění mezi národy,
ale je to i v souhlase se staršími snahami, representovanými
státníkem Jiřím z Poděbrad
a filosofem Janem Amosem Komenským. Ti již v době,
jež daleko ještě si neuvědomovala nutnost
jednoty světa, k této jednotě cílili.
A proto, předkládá-li vláda Národnímu
shromáždění k souhlasu ústavu
Světové zdravotnické organisace, činí
něco, pro co musí mít celý náš
národ hluboké porozumění. I když
tato ústava není dokonalá, a já dále
přednesu některé výtky a opravné
návrhy, vítáme tuto osnovu, protože
obsahuje v sobě snahu svět sjednotit a svět
učinit zdravým.
A svět je skutečně nemocen. Nejen fysicky,
ale především mravně. Šest roků
minulé války, milionové oběti na lidských
životech, podlomené zdraví dalších
milionů, zničené hmotné statky v hodnotách
mnoha a mnoha miliard. to všechno nestačilo k tomu,
aby byli lidé moudřejší. Zatím
co výsledky vědeckého bádání
nás přesvědčují o nutnosti
jednoty světa, zatím co výsledky vědy
zaručují všem šťastný blahobyt
a zdraví na tomto světě, špatná
organisace a vzájemná nedůvěra nás
ženou nejen do bídy, ale přímo do záhuby.
Svět je nemocen, a ačkoli všichni znají
prostředek, jímž lze jej vyléčiti,
a tím je vzájemná důvěra a
mezinárodní spolupráce, lidstvo tohoto léku
nepoužívá a formují se oddělené
tábory, které se navzájem nedůvěřivě
pozorují a které ztrácejí při
veškeré bohatosti a členitosti našich
jazyků schopnost vzájemně se domluvit.
Přes to však nejsme pesimisty, nevěříme
na válku a chceme se podjat zdánlivě nemožné
a nevděčné práce, přispívat
k sjednocení světa. Ačkoliv nejsme velký
národ a jako stát jsme méně významní,
než jsme byli do roku 1938, přece naše minulost
a naše strategické postavení ve středu
Evropy nás k tomuto poslání opravňují.
Masaryk a Beneš vtiskli nám v tomto
století charakter těch, kteří přinášejí
poctivý vklad světovému míru. Oni
určili směr naší zahraniční
politiky jako politiky spolupráce se slovanskými
státy a jako politiky spolupráce s demokratickými
státy. A vždy bylo základem této politiky
rozšiřování a prohlubování
kulturních a hospodářských styků
a nikdy výboj. Zdravý rozum a prostý pud
sebezáchovy nám velí, abychom zůstali
povždy ve své oficiální i neoficiální
zahraniční politice těmto zásadám
věrni.
Snahy po řešení zdravotnických problémů
cestou mezinárodní spolupráce jsou data starého.
Epidemické nákazy, jako mor a cholera, neznaly státních
hranic a šířily se světem bez ohledu
na ně. Když věda poznala jejich podstatu a
také prostředky proti nim, vyplynulo již z
věci samé, že tyto prostředky mohou
býti jen tehdy účinné, když jich
používáme universálně. Tak věda
lékařská razila cestu k mezinárodní
spolupráci a bude ji razit přes všechny pochybnosti
přítomnosti i věda o atomové energii.
Přes všechny potíže současnosti
dostaneme se k této spolupráci, neboť touha
po životě je zajisté silnější
než touha po zániku.
Počátky mezinárodní zdravotnické
spolupráce sahají až do roku 1852, kdy byly
konány první konference, které se zabývaly
otázkami zdravotnickými s hlediska mezinárodního.
Z počátku se omezovaly jen na doporučení,
později již řešily věci konkrétně
ve formě úmluv. První mezinárodni
opatření většího významu
bylo učiněno roku 1892 na konferenci v Benátkách
a jeho účelem bylo zabránit šíření
cholery do Evropy Suezským kanálem. Konferencí
a úmluv přibývalo a celá spolupráce
zdravotnická byla zvlášť ještě
prohloubena, když zobecněla doprava letadly.
Mezinárodní zdravotnická spolupráce
musela najíti způsob svého vyjádření
i ve zřízení mezinárodních
zdravotnických orgánů. Neboť, byly-li
přijímány zdravotnické zásady
a závazky, bylo třeba také orgánu,
který by dozíral, a bylo třeba také
orgánu, který by informoval a který by navrhoval.
Tak došlo ještě před první světovou
válkou tak zvaným římským ujednáním
r. 1907 ke zřízení Mezinárodního
úřadu veřejného zdravotnictví
v Paříži. Byl stálým pojítkem
mezi státy, které přistoupily k mezinárodním
zdravotnickým úmluvám. Po první světové
válce vznikla pak v rámci Společnosti národů
její zdravotnická sekce, která měla
své úřadovny v Ženevě. Obě
tyto korporace vykonaly velký kus záslužné
práce v mezinárodním zdravotnictví
a daly všem státům v nich sdruženým
cenné pracovní podněty i významnou
pomoc k organisování a provádění
zdravotnictví národního. Náš
stát byl v obou korporacích oficiálně
zastoupen.
Zánikem ženevské Společnosti národů
zanikla i jeho zdravotnická sekce, ale gen. tajemník
organisace Spojených národů, která
nastoupila na místo Společnosti národů,
učinil opatření, aby byla zachována
nejnezbytnější činnost této sekce
až do nové úpravy, takže dr Biraud, poslední
ředitel úřadovny ženevské sekce,
funguje nyní v rámci Spojených národů.
Ve válce zastávala některé úkoly
mezinárodní zdravotnická organisace zdravotní
divise UNRRA.
Snaha po obnovení mezinárodní zdravotnické
organisace se projevila na konferenci v San Francisku. Tu navrhly
delegace brazilská a čínská svolání
mezinárodní zdravotnické konference, která
by pojednala o zřízení jednotné mezinárodní
zdravotnické organisace v rámci Spojených
národů. Hospodářská a sociální
rada této organisace rozhodla dne 15. února 1946,
aby do 14. března 1946 se sešla v Paříži
odborná přípravná komise, která
by vypracovala návrh statutu mezinárodní
zdravotnické organisace, a aby do 20. června 1946
byla svolána mezinárodní zdravotnická
konference, která by návrh projednala a definitivní
text předložila členům Spojených
národů k ratifikaci.
Pařížská konference expertů zasedala
v březnu a dubnu za účasti 16 expertů
a svůj elaborát předložila mezinárodní
zdravotnické konferenci, která zasedala v New Yorku
od 19. června do 22. července 1946 a jíž
se zúčastnilo 51 států splnomocněnými
delegáty a 13 států pozorovateli. Výsledkem
jednání byla ústava Světové
zdravotnické organisace a protokol o Mezinárodním
úřadu veřejného zdravotnictví,
které dnes přijímáme, Ústava
prohlašuje za cíl Světové zdravotnické
organisace úsilí o dosažení nejvyšší
možné úrovně zdraví všech
lidí a stanoví úkoly Světové
zdravotnické organisace takto:
Působiti jako řídící a koordinující
autorita v mezinárodní zdravotnické práci.
Zříditi a udržovati účinnou spolupráci
se Spojenými národy, odbornými institucemi,
zdravotními správami států, odbornými
skupinami a jinými organisacemi, pomáhati státům
na jejich žádost v upevňování
jejich zdravotní služby. Na žádost Spojených
národů organisovati nebo pomoci v organisaci zdravotní
služby u zvláštních skupin obyvatelstva,
na př. v územích svěřených.
Zříditi a udržovati potřebně
administrativní a odborné služby, na př.
službu epidemiologickou a statistickou. Podnítiti
a uspíšiti úsilí o vykořenění
epidemických a endemických a jiných nemocí.
Podporovati úsilí o prevenci úrazu. Podporovati
zlepšení výživy, bydlení, asanace,
rekreace, hospodářských a pracovních
podmínek a jiných otázek hygieny prostředí.
Podporovati spolupráci mezi vědeckými a odbornými
skupinami, které přispívají k zdravotnímu
pokroku. Navrhovati konvence, úmluvy a regulativy a podávati
doporučení v mezinárodních zdravotnických
záležitostech. Přispívati k pokroku
v péči o zdraví matek a dětí.
Podporovati všechny počiny v oboru péče
o duševní zdraví, zejména pokud ovlivňují
soulad v lidských vztazích. Podporovati a prováděti
výzkum na poli zdravotnictví. Propagovati zlepšování
vyučovacích a cvičných metod ve výchově
zdravotnického a lékařského personálu.
Studovati a referovati o administrativních a sociálních
metodách, používaných ve veřejném
zdravotnictví, a o zdravotní péči
preventivní i kurativní. Přispívati
k budování osvíceného veřejného
mínění ve věcech zdraví. Zavésti
a podle potřeby revidovati mezinárodní nomenklaturu
nemocí a příčin smrti a zdravotnických
metod a výkonů. Podle potřeby standardisovati
metody diagnostické a konečně vyvinouti a
prosazovati mezinárodní normy týkající
se potravy, produktů biologických, farmaceutických
a pod.
Z vyjmenovaných úkolů, shrnutých do
19 článků statutu, je patrno, jak rozsáhlou
působnost si Světová zdravotnická
organisace ukládá a jak je cenným přínosem
pro zdravotnickou práci, ať již po stránce
výzkumné, nebo po stránce praktické.
Přece však, mimo tyto nové klady, má
i své nedostatky a není ani ona ušetřena
toho, čím trpí každé lidské
dílo, t. j. nedokonalosti. Tuto nedokonalost nese s sebou
již od svého zrodu a zdravotnický výbor
ústavodárného Národního shromáždění
na některé nedostatky upozornil ve zvláštní
resoluci. Hlavní její nedostatek tkví v tom,
že tato organisace, která by měla všechno
zdravotnictví mezinárodně sjednocovat - a
v tom je přece její smysl - a měla by být
vzorem pro sjednocení zdravotnictví uvnitř
jednotlivých států, nesjednocuje zcela, nýbrž
i po jejím zřízení jsou ještě
zdravotnické věci roztříštěny.